Ovšem v názorech na to, co je s nějakého hlediska zbytečné, mohou býti přirozeně různosti strany, vláda, vrstvy, jednotlivci budou podle svých zájmů o tom různě souditi. Měla by býti uznána nějaká instance vnitřní nebo vnější, která by udávala nezbytnosti, které nesmějí podléhati žádnému kompromisu a jež opomenouti bylo by hříchem. Ale, prosím, hledejte tu zevní nebo vnitřní instanci, aby se jí všichni podrobili, na př. také oposice. Konec konců je to zase otázka moci se svou metodou donucovací, jak to dosud v politice jinak nechodilo a snad nebude choditi v dohledné budoucnosti. S kategorickým imperativem mravním bychom tu nepochodili, tady rozhoduje princip většiny, nebo zápas.

Avšak to nechme. O to běží a to chci zdůrazniti, že ve jménu takto vystavovaného principu státní nezbytnosti nemáme možnost přesvědčiti nikoho o nutnosti oběti, když ji má přinášeti jen on, anebo jen někteří, a ne všichni. Tak se házely státní nezbytnosti na hlavu dělníkům, když jim kapitalisté snižovali mzdu, tak se mluvilo učitelům, když žádali zvýšení a když se jim zase bralo, co si vyprosili, tak se také mluvilo státním zaměstnancům na schůzích. Ale tak se nikdy nemluvilo některým vrstvám, právě těm, které jsem jmenoval. A to musilo drážditi a nespokojenost stupňovati. Proto jsem ten důvod šetření v této příčině nazval nešťastným. Dále jej nemusím vyvraceti, poněvadž zaměstnanci svým vystoupením dokázali, že výdaje na jejich požadavky nejsou zbytečné a že se na nich tedy nebude šetřiti prostým jich zamítnutím.

Také restrikce může se provésti způsobem, abych užil slova, kterého bylo již zde užito v této příčině, bezbolestným, nebo co nejméně bolestným pro postižené i pro ostatní společnost, jestliže se nebude díti hromadně a bude-li s ní současně začato s odstraňováním ostatních zbytečností. Zásada, kterou naznačil leták v nadpisu: "Neprovádějte restrikci bez reorganisace státní správy" zaslouží býti uvážena. Doporučoval bych, aby se k ní vzal zřetel, až bude restrikce prováděna, neboť soudím, že restrikce sebe radikálnější nebude nic, anebo že bude za účelem šetření velmi málo platná, nebudou-li současně odstraňovány ostatní zbytečnosti. To žádá princip racionálního šetření. (Místopředseda dr. Franta ujal se předsednictví.)

Dovolím si ukázati na některé věci, na nichž by se mohlo provésti takové racionální šetření v oboru mně nejbližším, jenž spadá pod pravomoc ministerstva školství. Rozumí se samo sebou, že nebudu doporučovati, aby se šetřilo tak, jako při poslední famosní premiéře Tristana a Isoldy. To byl prostě hřích spáchaný proti duchu umění, proti vznešenému poslání Národního divadla a významu, jaký má pro kulturní život národa, hřích na umělcích a urážka obecenstva. Hospodářské ohledy nesmí správu divadla činiti slepou pro vyšší cíle umění. Nebudu doporučovati šetření takové, jaké zahajuje výnos citovaný v rozpočtové debatě prof. dr. Marešem, restrikci dotací na ústavy vědecké. To se mohlo zroditi jen v mozku člověka, jenž o práci vědecké v ústavech nemá ponětí.

Dovolím se dále ohraditi proti šetření, které se chce prováděti neobsazováním uprázdněných míst na vysokých učelištích a nedoplňováním stolic pro předměty vědní, jichž je potřebí, aby zjednána byla možnost všechny obory vědní pěstovati jazykem českým. Tady jde o tu pravou representaci naší vědy před kulturní cizinou, ovšem ne v tom smyslu, jak tomu rozumějí páni kulturní ataché při vyslanectvích, jichž zrušením by se také hezké sumy mohly ušetřiti. Tak tomu jinde nerozumějí. Třeba se dorozuměti o té representaci, českou vědu representuje práce každého pracovníka, ať je na kterémkoli ústavě a v kterékoli končině naší země. Práce jednoho každého bére se v počet při hodnocení české vědy před cizinou a od ciziny. Když však běží o úplnost podmínek k pěstování veškeré vědy v celku jako složky kulturního života, tedy je k takovéto representaci především povolána universita pražská. Když něco do celku schází, co není dáno jinde v říši československé, musí se to poříditi v Praze anebo nejdříve v Praze, a ostatní university jsou v tomto případě v řadě druhé. Ty nebyly zřízeny k tomu, k čemu dostačí jediná universita v Praze, nebyly zřízeny, aby representovaly vědu - ony ji ovsem representují a budou representovati v tom smyslu jak jsem řekl, vždycky jakožto university- ale byly tu jiné zřetely, které určovaly jejich založení a vytkly jim poslání stejně krásné a vznešené, jemuž mohou vyhověti se stejným úspěchem, i když nebudou ve všem na roven postaveny a nebude s nimi nakládáno tak, jako s universitou pražskou. Bylo by hříchem chtíti rušiti snad některou fakultu anebo některou stolici. Nedalo by se to nijak omluviti tím principem šetření, ale je dobře možno zjednodušiti, nezřizovati do zásoby nákladné ústavy, ale ty ústavy, které jsou, řádně vybaviti. To žádá zřetel k celku a jemu musí se podrobiti nedobře pochopovaný lokální patriotismus, třebas řekněme moravský, a mladí profesoři, zvláště t. zv. silné individuality mezi nimi nečiní dobře, když na sebe upozorňují dovoláváním se tohoto patriotismu.

Nebudu doporučovati, ale silně budu prositi, aby vzhledem k té okolnosti, kterou konstatoval kolega prof. Mareš v rozpočtové debatě, že v rozpočtu uvedeno je asi 16 - nevím určitě, kolik pan profesor uvedl - řádných a asi 30 mimořádných profesur více, než jich je ve skutečnosti, aby vzhledem k této okolnosti nedělaly se takové okolky a průtahy s vyhověním návrhům na jmenování nových sil ad personam. Zde je šetření na nepravém místě a věc konstatovaná prof. Marešem je prostě šlendriánem trestuhodným, ničím neomluvitelným. Bude-li se tak nakládati s docenty jako dosud, nebude-li se jim poskytovati příležitost k vědecké práci tím, že by se jiní udělovaly dovolené při jejich zaměstnání také státním, a vezme-li se jim vyhlídka na definitivu, pak nevím, kdo by se z těch, kdo nemají sami dostatečných prostředků, chtěli věnovati universitní kariéře, je-li to vůbec nějaká kariéra. Odkud vezmeme dorost a jak budeme moci konati výběr nejlepších, když nebudeme míti odkud vybírati? Velmi nepříjemné situace mohou nastati, nebude-li po ruce reserva nových sil, jak jsme to již v Rakousku několikráte zažili a jak jsme si to musili uvědomiti právě při zakládání nových vysokých škol po převrate. A tu ještě bylo dosti poměrně sil pro jednu universitu.novou, poněvadž prof. dr. Masaryk neustával naléhati, abychom na tu druhou universitu moravskou pamatovali, a naděje na její založení byla pobídkou k novým habilitacím ještě za Rakouska, ale na dvě nové university jsme nebyli připraveni a nebylo to na prospěch věci, že bylo nutno sáhnouti až na samou hranici průměrnosti, aby se kryly aspoň nejnutnější potřeby v té příčině. Nechceme, aby se takové okolnosti opakovaly. Docenti mají býti v jistém pořadí jmenováni mimořádnými ad personam, aby byli k disposici, když se systemisované místo uprázdní a když jde o doplnění stolíc university. Všichni mají v té příčině postupovati solidárně a podle stejných měřítek i při habilitaci i při navrhování na definitivu, aby nebylo možno, že by někdo, nemaje naděje na jedné universitě, našel útočiště na druhé. To jest ovšem něco, co by se nesrovnávalo s tím, jak se na university pohlížeti má a musí.

To, co jsem dosud uvedl, jsou jaksi negativní návrhy pro šetření; je také dosti positivních. Kdyby se provedly, některé reformy školství, na př. ty, které má naše strana ve svém programu a nejen ona, snad všechny socialistické strany a všichni pokrokoví lidé, ne snad v celku najednou, ale aspoň pod zorným úhlem jejich školství, mnoho by se ušetřilo. Podnětů k tomu bylo dáno dosti. Sám jsem dal návrh na úpravu vyučování vedlejším předmětům, na př. němčině a náboženství. V programu máme dále autonomisaci školství v tom smyslu, aby se sbory učitelské na středních školách staly autonomními, jako sbory profesorů universitních a jiných vysokých škol, aby se okresní inspektoři volili.

Dále by školství zlacinělo, kdyby se provedla socialisace jeho. To by ovšem znamenalo, aby socialisace přestala býti červeným suknem pro inteligenty, aby se neztotožňovala s nivelisací, nýbrž aby se chápala jako úsilí o povznesení úrovně vzdělání na stupeň pokud možno stejných ve všech vrstvách národních. Při socialisaci nejde o snížení toho, co jde do výšky, nýbrž o pozvednutí toho, co je dole, na stejnou výši a ovšem, pokud to jde, postupně. Tedy ne rozmnožovati inteligentní proletariát, aby se z dělníků dělali páni v nějakých přípravkách, ale především zavedení jednotné školy střední místo nynějších nižších středních škol a měšťanek. Naříká se - i dnes se tak stalo - na převýrobu inteligence. Návštěva středních škol je nadprůměrná. Co s absolventy? Nepostavíme-li se na stanovisko socialisace, bude v té přeplněnosti středních škol záminka pro ztěžování vstupu do nich. Princip šetření bude se hlasití k uplatnění. Ale tím nezamezíte chlebařské studium a nezmenšíte dav inteligentních nezaměstnanou, neschopných k jiné práci. To jest jen možno - a také k tomu bylo tu poukazováno - zodborněním středního i vysokého školství, aby všechny stupně výchovy školy staly se stejnocennými a inteligence přestala býti privilegiem a inteligenti necítili se zvláštním stavem, který by "horribile dictu" chtěl se etablovati jako samostatná politická strana, jak se tento přemoudrý nápad v dnešní neklidné době vyskytl. Je také možno zmenšiti náklady zmenšením agendy jednotlivých ministerstev a přenesením jich na autonomní činitele, na spolky, na jiné organisace, na obce. To platí zvláště o lidovýchově, kdež by mohlo snadno realisováním Masarykova lidovýchovného ústavu, jak se nyní o něm jedná a jak račte také znáti jeho tendenci, jeho zbudováním provésti blahodárná koncentrace a integrace sil rozptýlených a nedosti harmonicky, prakticky a hospodářsky působících za jedním cílem.

Pan ministr vyučování má vhodnou příležitost svým zasáhnutím odstraniti překážky, které tomuto projektu se staví v cestu, na př. přemožením odporu, jaký se jeví v universitních extensích. Mnoho by se získalo, kdyby se vysoké, školy vymanily z kompetence zemské správy politické. To je bolest, na kterou naříkám, co o rozpočtu a vůbec o těchto záležitostech měl jsem čest v senátě mluviti. Ta věc, tedy to prostřednictví úřadů činí agendu zoufale složitou, zaměstnává mnoho sil prazbytečnými formalitami a ztěžuje nám, profesorům, vlastní práci. Tak by se mohlo ještě mnoho podniknouti, tím by se výdaje školské podstatě zmenšily a při tom by se šlo vpřed. Budiž heslo: Odhoditi zbytečnosti, to jest balast, a balast překáží na cestě vpřed a odpadne sám sebou, bude-li pevná vůle jíti vpřed. Všechen dnešní nelad nejen ve školství, ale i na jiných stranách, pochází právě od toho, že k vůli balastu, nemohouce se s ním rozloučiti, zůstáváme stát a opožďujeme se v každém ohledu.

Nezbývá času zmíniti se o podrobnostech. Dovolím si jen jednu poznámku, že souhlasím s reservou, které dal výraz pan dr. Horáček stran té jakési favorisace. Nemyslím to v žádném znehodnocujícím smyslu řekněme stran těch nadvýhod, kterých se dostává soudcům. Zaměstnancům nemohu pro útěchu nad tím, že není vyhověno jejich požadavkům, jak by si přáli, nic jiného říci, než že je lepší něco, než nic, a to je pro mne také důvod, že budu pro tu předlohu hlasovati. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Franta: Přeje si někdo z pánů zpravodajů slovo k doslovu? (Nikdo se ke slovu nehlásil.) Není tomu tak.

Budeme hlasovati nejdříve o odst. 3. dnešního denního pořadu, a to o zprávě I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 2049) o vládním návrhu zákona, kterým se částečně mění některé předpisy o odpočivných a zaopatřovacích požitcích civilních státních a některých jiných veřejných zaměstnanců a pozůstalých po těchto zaměstnancích (tisk 2061).

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou. Jsou snad nějaké námitky? (Nebyly.)

Není tomu tak.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle znění vyznačeného v usnesení poslanecké sněmovny, tisk 2049, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Naznačená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Táži se pánů zpravodajů, navrhují-li nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Smrtka: Nikoli.

Zpravodaj sen. Kouša: Ne.

Místopředseda dr. Franta: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a s úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Naznačená osnova přijímá se také ve čtení druhém,

Nyní budeme hlasovati o 4. odstavci dnešního denního pořadu.

O osnově zákona, jeho nadpisu a jeho úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou námitky proti tomu? (Nebyly.) Nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle znění vyznačeného v usnesení poslanecké sněmovny tisk 2050 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Naznačená osnova zákona, jeho nadpis a, úvodní formule přijímají se ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Táži se pánů zpravodajů, zda navrhují nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. Pánek: Nikoli.

Zpravodaj sen. Klečák: Ne.

Místopředseda dr. Franta: Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To jest většina. Osnova zákona přijímá se také ve čtení druhém.

Přikročujeme k hlasování o 5. odstavci dnešního denního pořadu.

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou námitky proti tomu? (Nebyly.)

Nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle znění vyznačeného v usnesení poslanecké sněmovny, tisk 20.51, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se v naznačeném znění ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Táži se pana zpravodaje, navrhuje-li nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. F. Jirásek (za sen. dr. Facka): Nemám.

Místopředseda dr. Franta: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se také ve čtení druhém.

Přikročujeme k hlasování o 6. odstavci dnešního denního pořadu.

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak je vyznačena ve znění přijatém poslaneckou sněmovnou, tisk 2052, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. dr. Procházka: Nemám.

Místopředseda dr. Franta: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí právě přijatou ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona přijímá se také ve čtení druhém.

Přikročíme k dalšímu bodu denního pořadu, jímž je:

7. Zpráva I. výboru zahraničního, II. výboru národohospodářského k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 2053) o vládním návrhu zákona, kterým vláda má býti zmocněna k prozatímní úpravě obchodních styků s cizinou. Tisk 2056.

Navrhuji, aby věc tato projednána byla v celkové době l hodiny se stanovením řečnické lhůty 1/4 hodiny.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Zpravodaji jsou: za výbor zahraniční sen. dr. Krupka, za výbor národohospodářský sen. Boháček.

Prosím pana zpravodaje sen. dr. Krupku, aby podal svůj referát.

Zpravodaj sen. dr. Krupka: Slavný senáte! Vláda předkládá osnovu zákona, kterou se zmocňuje uváděti v prozatímní platnost obchodní smlouvy, které budou uzavřeny od l. února 1924 až do konce června 1925.

Není to první zmocnění, o které vláda žádá. Stalo se tak již dříve, a to zákonem ze dne 4. července 1923, který se vztahoval na platnost obchodních smluv až do konce listopadu 1923, a pak druhý zákon ze dne 21. prosince 1923, kterýmž toto zmocnění rozšířeno bylo na smlouvy od l. prosince 1923 až do l. února 1924 uzavřené. Proto nyní vláda žádá od l. února 1924 až do konce června 1925 nové zmocnění.

Důvodem k tomu je okolnost ta, že jako dříve obchodní poměry a zejména národohospodářské jak v našem státě, tak i ve všech ostatních vůkolních státech ještě posud náležitě ujasněny nejsou, že nelze uzavírati smlouvy na delší cíl, a pak také ta okolnost, že je potřebí mnohdy uváděti v platnost obchodní smlouvu ihned, jakmile byla dojednána, nemá-li ztratiti obsah dotyčné smlouvy na ceně. Při nynějším zákonodárném aparáte je to vždy velmi obtížné, poněvadž podle §u 64 ústavní listiny dlužno předložiti obchodní smlouvy ke schválení Národnímu shromáždění, aby toto schválení nastalo včas. A následkem toho vláda si pomáhá tím způsobem, že čas od času žádá za prodloužení tohoto zmocnění. Toto zmocnění, jak jsem pravil, vztahuje se na dobu od l. února 1924 až do konce června 1925, tedy něco přes rok. Samo sebou se rozumí, že tím ještě vládě nedáváme pouvoir k tomu, že dotčenou smlouvu, která bude nám skutečně předložena, schválíme. A vláda vždycky je povinna, jakmile smlouva byla uzavřena, ihned předložiti ji Národnímu shromáždění ke schválení, a pakli se tak nestalo, musí sejíti s této obchodní smlouvy.

Zkušenosti, kterých jsme právě získají zmocňovacím zákonem, jsou dosti důležité. Přesvědčili jsme se, že v poslední době, když se jednalo o smlouvu s Itálií, nebylo lze tuto v platnost uvésti z té jednoduché příčiny, poněvadž vláda nebyla zmocněna na dobu od l. února 1924 smlouvu tuto uváděti v prozatímní platnost, a poslanecká sněmovna tuto smlouvu neschválila. (Místopředseda dr. Soukup převzal předsednictví.)

Nyní jde o další smlouvy, a to tuším o téměř již perfektní smlouvu s Rakouskem, dále o uzavření obchodní smlouvy s Maďarskem a Polskem. Tu vládě také na tom záleží, poněvadž tu kolikrát běží o to, aby příslušná ustanovení uvedena byla okamžitě v platnost a aby ostatní zájemci tím neutrpěli, aby tak stalo se, kdy toho vláda uzná potřebí a za vhodné.

Vzhledem k tomu zajisté je odůvodněn požadavek vlády, aby toto zmocnění jí bylo uděleno, a navrhuje vám proto zahraniční výbor přijetí tohoto zákona ve znění usneseném též poslaneckou sněmovnou.

Místopředseda dr. Soukup: Dalším referentem je pan sen. Roháček. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Roháček: Národohospodářsky výbor pojednal návrh zákona tohoto a usniesol sa, aby som slavnému senátu, poneváč iného východiska niet při uzavieraní obchodných smluv, tento návrh tak, ako ho sněmovna přijala vo svojom najbližšom zasedaní, odporúčal k prijatiu, a to s termínem od l. februára 1924 až do konca júna 1925.

Místopředseda dr. Soukup: Zahajuji debatu. K slovu je přihlášen pan s.en. Thoř. Uděluji mu slovo.

Sen. Thoř: Vážený senáte! Jménem živnostenské strany jsem zmocněn učiniti toto prohlášení:

Podle předložené osnovy zákona žádá vláda za odhlasování zmocňovacího zákona, aby mohla, uzavírati obchodní smlouvy s cizími státy, ústavní listina republiky československé nezná žádných zmocňovacích zákonů a proto usnesení takové bylo by protizákonné. Podle § 81 ústavní listiny má vláda přesně vymezenou působnost, od které se nesmí uchýlit a kterou ani Národní shromáždění beze změny ústavní listiny měniti nemůže. Překvapuje proto, že jak poslanecká sněmovna, tak i senát bez ohledu na ústavní listinu rozšířenou působnost vlády odhlasovaly. Jako zástupci výrobních vrstev máme neobyčejně veliký zájem na obchodních smlouvách s cizími státy, nemůžeme však souhlasiti s postupem, který předloženou osnovou zmocňovacího zákona se na nás žádá, podle něhož by obchodní smlouvy v budoucnu sjednávala a uzavírala vláda, a parlamentu by zbyla pouhá schvalovací formule. Parlament nemá si dávati z ruky rozhodování o tak důležité státní záležitosti, jako je projednávání obchodních smluv, poněvadž se tím zbavuje pravomoci o životní otázky státu. Je to dělání zákonů do zásoby, co není ani republikánské, ani demokratické. Jest ovšem smutným faktem, že méně významným otázkám věnuje se více péče a pozornosti, než obchodním smlouvám, na jejichž projednávání nezbývá času, a leží ke škodě celého hospodářského života mnoho měsíců v zásuvkách, než jsou projednány. Podle osnovy zmocňovacího zákona mají se zástupci lidu spokojiti v budoucnu pouhým dodatečným schválením. My nemůžeme souhlasiti s tím, aby naše práva byla omezena a bylo nám znemožněno volně rozhodovati. Veřejnost musí to posuzovati jako nedbalé konání povinností, jako pohodlnost členů Národního shromáždění. Proto také tento zmocňovací zákon odhlasovati nemůžeme. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Soukup: Další slovo má pan sen. Prášek. Prosím, aby se ho ujal.

Sen. Prášek: Slavný senáte! Oba parlamenty dnešním dnem jdou na vánoční prázdniny, a tu právě předloha, která zde leží na stole, jakož i předloha, která byla minule povolena, a to válečné přirážky k přímým daním, nás nutí, abychom zkoumali, jakou vánoční nadílku poneseme pro náš lid a naše voličstvo.

Co se týká otázek úřednických, bylo z velmi povolaných úst dnes sděleno, že úřednictvo vyšší kategorie je nespokojeno. Chápu to, ale není ovšem tu místa, abych o tom dlouho mluvil, ale jistě že vším právem je nespokojeno. Jeho nadílka nevypadla tak, jak by si ono bylo přálo a zasluhovalo.

Řekněme, jakou nadílku neseme našemu zemědělství. Našemu zemědělství byla dána opětně válečná přirážka. To je konjunkturální přirážka, která byla dána v době poválečné při znehodnocené měně atd. My již sedmý rok ji prodlužujeme. (Sen. Thoř: Zachycením válečných zisků byla!) Teď již dávno konjunktura je pryč. Nebudu o tom mluviti, poněvadž se nechci vystaviti nebezpečí, že bych byl napomenut, abych se držel věci. Máme před sebou zákon zmocňovací, že takový důležitý zákon, tak dalekosáhlý, se může tak odbýti za několik mnut, je velmi překvapující! Dávati zmocnění vládě, aby ona uzavírala obchodní smlouvy, neznamená, že ještě potom bude moci na nich parlament něco měniti. Pro mne znamená každé ujednání, které vláda na základě zmocňovacího zákona provede, hotovou věc a nedá se na tom, jak je přirozené, nikde nic měniti.

Já bych v normálních poměrech tuto otázku chtěl posuzovati a kritisovati jedině se stanoviska národohospodářského a není mojí vinou, že musíme tuto předlohu také částečně kritisovati se stanoviska politického.

Víme, že republikánský klub v poslanecké sněmovně před několika měsíci učinil jednomyslné usnesení, že nepustí žádnou obchodní smlouvu, že nedá vládě žádného zmocnění pro uzavírání obchodních smluv, dokud nebude vyřízena ochrana zemědělství, tedy zemědělská cla.

Pánové, politicky je důležité, že to byla jedna z koaličních podmínek, a my všechno, co v koaličních podmínkách bylo, jsme splnili až do posledního puntíku, ba bylo více splněno, než bylo v koaličním programu uvedeno. Vidíme, že jdeme do vánoc a nejsou zavedena cla, žádá se na nás na 6 měsíců zmocňovací zákon. Pánové, pamatuji se dobře, jak tehda, toto usnesení se nám všem, kteří máme eminentně hospodářský zájem na mysli, líbilo, a to tím více, když bylo doprovázeno pěknou řečí ministra zemědělství dr. Hodži, který tenkráte našel to šťastné slovo, které nás mělo spasiti, když řekl: "Protestujeme proti disparitě."

Pánové, nemám nejmenšího úmyslu proti tomuto, mně tak osobně sympatickému ministrovi vystupovati, naopak, záviděl jsem mu, jak on to tak krásně vystihl a jak nám tu disparitu vymaloval, ale uplynulo půl roku a my jsme žili z té disparity a nám nezůstal než ten dobře volený termín "disparita", ale na tu paritu čeká zemědělství dodnes.

Pánové! Přijetím zmocňovacího zákona ztrácí zemědělství a jeho zástupcové silnou a mocnou zbraň, aby se podívali, jak celní sazebník a cla budou vypadati. Tu zbraň si dávají dnes z ruky. Soudím, že snad musí míti republikánská strana plné záruky, že cla v nejbližší době budou aktivována, jinak nevěřím, že by se mohli odhodlati hlasovati pro tak dalekosáhlý zákon. Je otázka, do jaké výše a v jakém rozsahu bude chráněno naše zemědělství, že budou nějaká cla povolena, to mně je jasno, že takové záruky musily býti dány, ale nedal bych přes to zmocnění, pokud bych neviděl před sebou, jak ta cla budou vypadati. V uzákonění zemědělských cel musíme zachovati politickou prestiž zástupců zemědělství. Strany v koalici jsou povinny tento požadavek zemědělský splniti, i když to nechtějí uznati. Ještě k tomu přijdu, že to není otázka politická, ale také by ji z politických důvodů měli splniti. Měli by ji splniti našim ministrům, naši vládě a hlavně ministerskému předsedovi, který má tolik zásluh o vymoženosti socialistů. Několikráte bylo mu gratulováno k sociálním vymoženostem, které socialistické strany si přisvojily k dobru. Gratulovali a děkovali mu, že takovým způsobem se o ně postaral. Vy jste dlužní tomuto muži, tomuto Švehlovi, abyste mu ta cla povolili, poněvadž je to pro něho velká otázka. Mně by bylo se stanoviska stranického vhod, kdyby ta cla nebyla uzákoněna, ale mně jde o věc. Zemědělství má na to právo, aby ochranu dostalo. Parita mezi průmyslem a zemědělstvím musí býti za každé okolnosti sjednána.

Se stanoviska národohospodářského má to také svou vadu, že dáváme zmocňovací zákon. Je to oslabení našich vyjednávačů. Slavný senáte, račíž se vmysliti do situace našich vyjednávačů, třeba jsou zdatní a velmi dobří, o tom nechci pochybovati. Ale dostanou se do posice vyjednávači. Vyjednávati, to je věc, při které vždycky do jisté míry se vezme na pomoc argumentace, jednak síla státu padá na váhu, pak politické poměry uvnitř země proti druhým smlouvajícím stranám, a je tu také posice, jakou vyjednávači doma mají. V tom momentě, když naši vyjednávači mají v ruce zmocnění od parlamentu, že mohou vyjednávati, mají jako zmocněnci slabou posici, poněvadž protistrana řekne: vždyť vy máte plnou moc, můžete jednati jak chcete, můžete-li míti k jednání plnou moc, tedy váš parlament neklade na to takovou váhu. Vyjednávači jiných států jsou obratní diplomaté, oni jsou zruční v dělám politiky zahraniční a obchodní, dovedou si doma ve svých novinách a parlamentech udělati ovzduší takové, aby se zdálo, že oni jsou v těžké situaci, že jejich veřejné mínění a jejich parlament je proti té navrhované smlouvě tak, jak ji žádáme my. To je věcná škoda. Naši vyjednávači mají slabší postavení a tím ovšem nemohou nám přinésti tak důkladné obchodní smlouvy a to je ovšem naše ohromná národohospodářská škoda.