Myslím, že jedna věc je chybná, a ta chyba vězí v tom, že tato velká otázka je jednak velmi těžká a jednak - odpustíte mi - není mnoho těch, kteří by ji byli pronikli do hloubky, a posuzovali ji s hlediska národohospodářského. Spíše nechali se v tak důležité věci, jako jsou cla a obchodní smlouvy strhnouti demagogií, provozovanou bohužel i v parlamentě. Jakmile se z celní otázky udělá demagogie, jakmile se vyvolá uměle otázka ochrany konsumentů, je to spletení pojmu. Co je konsument, co není konsument? Konsument je každý. Jeden konsumuje to, co vyrobí jeden, a druhý konsumuje to, co vyrobí druhý. Slovo konsumentská politika by mělo vlastně jednou vymizeti, poněvadž konsumentem je každý. (Hlas: Ale nepracuje každý!) Já jsem vás ještě neviděl pracovati! Jen je velký rozdíl v tom, jak se odmění druhému práce. Jakou odměnu chce dáti. Co dáš mně za mou práci?

Tu je povinnost uvésti to v soulad. Je velká úloha státníkova, vlády a národohospodářů, aby uvedli v soulad celní obchodní smlouvy a sazebník tak, aby se netvořily podle demagogických hesel, nýbrž aby stály na výši doby a národohospodářské situace našeho státu.

Pánové, podívejme se na novodobou ochranářskou politiku za posledního čtvrt století. Akce ochranářská největší, která kdy byla, byla v říši německé za doby Bismarckovy. Pánové, v té době, když Německo stálo se svým průmyslem na výši, když Německo vítězilo na všech světových zahraničních výstavách, když podle názorů úzkoprsých politiků některých se zdálo, že by Bismarck měl dělati politiku takovou, aby dělnictvo průmyslové mělo laciné potraviny, v té době přichází Bismarck - a parlament mu to schválil - s největší ochranou celní pro zemědělství. Proč? On tomu dobře rozuměl. Když ostatní státy ve strachu před konkurencí Německa v průmyslu začali stavěti vysoká cla na průmyslové výrobky, přispěchal Bismarck, aby domácí zemědělství udělal schopné konsumu vlastního průmyslu. To byl jeden důvod a druhý, že následkem ochrany vyplatilo se německému zemědělci, aby intensivněji hospodařil. Vláda vypomáhala pomocí výzkumných ústavů, pokusnictví, meliorací atd., takže německé zemědělství se dostalo pomalu téměř k soběstačnosti. Pánové, vidíte, to byla politika, kterou musil za Bismarckem následovati celý svět, musili to udělati v Rakousku. My jsme měli celní sazebník, neříkám na žádoucí výši, ale takový, že se při tom dobře dařilo i konsumentovi a poměrně i dobře zemědělci. Proč se něco nemáte naučiti, odpůrci agrárních cel, od Bismarcka? Od Marxe naučili jste se tolik, učte se jednou také od Bismarcka. (Sen. Walló: Pane kolego, Bismarck také řekl: Co nám bude plátno zlato a stříbro, když nebudeme míti co jísti, přestaneme žíti!)

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Prosím, aby řečník nebyl vyrušován.

Sen. Prášek (pokračuje): Nejsem z těch, jak někdo myslil, že chci vykořistiti situaci ve prospěch zemědělství. Nikoliv. Jistě, že každý, kdo má rád stát, kdo má rád svůj národ, musí počítati s tím, aby všechny vrstvy, všichni pracovnici v tomto státě měli jakousi snesitelnou posici. To jde udělati jiným způsobem, než křičeti proti clům. Nemám po ruce statistických dat, ale říkám: Pomocí meliorací, výzkumnictví, pokusnictví, semenářství lze zvýšiti naši obilní výrobu o 25 až 30%. Dále lze naše pícnářství zvýšiti, vezmeme-li kvantitu a kvalitu, pomocí meliorací až o 100%. Zde byla příležitost hned od převratu mysliti na výživu lidu, mysliti na to, co bude potřebí, a tam hned začíti práci, tam mohli se zaměstnati nezaměstnaní, tam se měla dáti nějaká ta miliarda do těchto aktivních a tvůrčích podniků, které by nám byly vynesly velmi mnoho. Tvrdím, že jde dáti za přiměřenou cenu potraviny lidu a býti při tom ještě aktivní, když se podle toho zařídíme. Produkci zvířecí můžeme zvýšiti, zakážeme-li vývoz všech krmiv, ať jsou to otruby, pokrutiny, melasa atd. To se všechno vyváží. Naproti tomu dovolujme přivézti jen obilí a ne mouku, aby nám zde ty otruby zbyly. To jsou, pánové, všechno otázky, které když vezmete, dostanete se k tomu, že, kdybychom na základě rozmnožení píce, zachycení všech krmiv, byli konkurence schopni se zahraniční produkcí dobytka, mohli bychom za přiměřenou cenu prodávati doma dobytek na výživu konsumentů a ještě při tom nalézti svůj zisk.

Pánové, podívám-li se na politiku t. zv. konsumentskou, chápu, když někdo křičí: nesmí se nám vyvážeti pšenice, žito atd. Nepochopuji, že se vám přijde se zákazem vyvážeti ječmen, oves, jiné a jiné věci. To se, pánové nekonsumuje. Proč se plete ministerstvo zásobování a jiní činitelé do věci, které nerozumí? To je věc, kterou musíme my odborníci posouditi, poněvadž, když na jedné straně jsme tlačeni soutěží na chlebovinách a mase, chce to zemědělství míti tolik volnosti vyvézti ječmen, abychom si udrželi světový trh, a ne dáti se na něm zahnízditi někomu jinému, který by nás vytlačil z těch trhů. Na to se nehledí, že se tím také stává aktivní naše bilance vývozu a přívozu. Místo toho hledí se, aby snad nebyl zdražen slad o 5 h, aby snad nebylo dražší pivo. Tak to nejde. Stejně je to s ovsem, který pěstují nejchudší kraje, zejména horské kraje v republice. Ten musí- míti volný vývoz, aby zemědělci, zvláště ti malí zemědělci utržili něco za své výrobky. Naproti tomu vidíme, že průmyslové výrobky mají takový celní sazebník, který je 15 až 30krát tak vysoký jako před válkou. Zde není takového odporu. Proč? Poněvadž průmyslové dělnictvo, organisované v socialistických stranách kterýchkoli, samo dbá o to a hájí vysoká cla průmyslová, poněvadž to jsou cla a ochrana jejich práce. Tak, pánové, neříkejte pořád jednostranná politika, že cla slouží jen velkosedlákům atd. Tam to neříkají, že slouží průmyslu, naopak vidíme deputace, které zde byly po celou dobu trvání našeho státu, které se starají o to, by sazebník na výrobu průmyslovou byl vysoký, poněvadž hájí svou průmyslovou práci. Pánové, lituji, že dělnictvo zemědělské není na té výši uvědomění, že není zorganisováno, by pochopilo, že otázka zemědělských cel znamená ochranu zemědělské práce. Tito dělníci jsou vlastně vedeni na mylnou cestu, kde se říká, ty nemáš interes na clech. Malý rolník, domkář a chalupník, ten nemá interesu na těch clech?

Pánové, tvrdím, že i náš nejmenší hospodář má zájem na ochranných clech zemědělských, i kdyby nic více, než že je to ochrana jeho práce.

Zemědělství samo neznamená, jak vy socialisté byste rádi namluvili, jen velkosedláky a velkostatkáře, nýbrž na výrobě zemědělské bére účast dělnictvo, zřízenci, úředníci. Ti všichni nejsou odměňováni tak, jak by zasloužili, poněvadž politika státní znemožňuje rentabilitu půdy.

Pánové, je tu tedy interes, aby dostali více za svou práci. Jak chcete říci, že není toho interesu? Ten malý hospodář je dělníkem na svém. Ale snížíte-li mu snad jeho mzdu pomocí zahraniční konkurence, stlačíte jeho výdělek, dali jste mu špatnou odměnu za jeho práci.

Prosím, pánové, tak zde vidíte, že otázka toho konsumenta je velmi spletitá a ze konsumenty jsme všichni a že máme tu nutnost, abychom se dohodli. Pánové, na tom, aby dělnictvo naše mělo vyšší platy máme interes tak veliký a snad větší nežli ti agitátor!, kteří jdou k zemědělskému dělnictvu verbovati. Když nevěříte naší lidskosti, našem sociálnímu cítění, věřte alespoň našemu egoismu, poněvadž z egoismu chceme, aby naše dělnictvo nám zůstalo, poněvadž nejlepší materiál nám utíká do měst a průmyslových závodů a my chceme míti dobré a zdatné dělnictvo, a jedná se také o zřízence, úředníky atd., kteří chtějí také žíti. Takový lid, jako je ten malorolník, živnostník, ten zajisté nemůže si dáti zaplatiti práci od člověka, který by nic neměl, jako od člověka finančně anebo hospodářsky silného. Všecko, co na půdě pracuje a je zúčastněno přímo nebo nepřímo, má interes na zemědělských clech. A, pánové, uvidíte, když budou zde ta cla, ať zákonem, ať nařízením vládním, je pro mne otázka ta, v jaké výši budou, poněvadž udělati cla se samozřejmě musí, ale my si přepočítáme je ve valutě nynější proti předválečné, a uvidíme, jak ta věc skutečně vypadá.

Prosím, doufám a přeji si, abych neměl pravdu, aby cla, která budou uzákoněna, se stala co nejdříve skutkem v zájmu zemědělství, nýbrž v zájmu státu a celého národního hospodářství.

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Debata je skončena. Přeje si pan zpravodaj doslov? Pan kolega dr. Krupka má slovo.

Zpravodaj sen. dr. Krupka: Slavný senáte! Pan sen. Thoř vytýkal nám, že prý si počínáme protiústavně, zmocňujíce vládu k prozatímnímu uzavření smluv. Divím se tomu, že se tak děje teprve nyní, kdy již vláda žádá třetí zmocnění. Jedná se nikoliv o to, aby vláda obdržela zmocnění, smlouvy uváděti v platnost vůbec, nýbrž pouze o prozatímní platnost potud, pokud vládě nebude možno předložiti podle ústavní listiny tyto smlouvy ke schválení v parlamentě. Smlouvy obchodní musí býti všechny schváleny, jenže vláda se zmocňuje prozatím, kdyby nebylo možno - řeknu, že parlament není pohromadě - aby vláda byla zmocněna uvésti prozatímní smlouvu v platnost. Tím okamžikem, jakmile vláda odepře schválení, smlouva přestává. Tedy to je, čemu nebylo náležitě rozuměno, a mám za to, že se také v tomto chybném kruhu pohybuje pan sen. Prášek.

Pánové, proč se to vlastně stalo, to vlastně vyciťuje, co bylo příčinou toho, že vláda žádala zmocnění již dříve. Byly to svého času velice neujasněné poměry hospodářské, pak jsou to ty okolnosti, které jsem uvedl, krátký cíl na dlouhou dobu uzavříti smlouvy a podobně. A co se stalo? Vláda tehdy praktikovala ústavní listinu nesprávně, pokud se týče smluv obchodních. Předkládala obchodní smlouvy napřed poslanecké sněmovně, tyto smlouvy zůstaly v poslanecké sněmovně jednoduše ležeti a smlouva byla uzavřena na 6 měsíců nebo na rok a zůstala 6 měsíců až rok ležeti v poslanecké sněmovně a pak teprve přišla do senátu a my jsme se měli zabývati smlouvou, která fakticky již neplatila. Pánové, to byl hlavní důvod. Teprve v poslední době senát poukázal na to, že my jsme rovnocenným faktorem, pokud se týče schvalování obchodních smluv a že vláda-je povinna předkládati obchodní smlouvy jak poslanecké sněmovně, tak senátu současně a že máme stejné právo schvalovací. V tomto případě nevím, proč by si vláda něčím zadávala a něčeho špatného se dopouštěla. Mám za to, že to poslouží více našim hospodářským poměrům, když jisté výhody, které zde jsou, a musejí čekati na schválení, parlament prozatímně povolí a když parlament řekne "ne", všecko se zastaví. Také se tím posice vyjednávačů, jak kolega Prášek pravil, nikterak neseslabí. Ta by se seslabila tím, že každá obchodní smlouva musí býti předkládána a ratifikována parlamentem. Když se smlouva neschválí, je to lhostejno, jestli se prozatím provede v platnost, anebo ne, já v tom jaksi shledávám ještě posílení, že vláda může alespoň prozatím uvésti jí v platnost. Ten důvod mne dostatečně nepřesvědčuje.

Co se týče námitky, že zde vláda měla dbáti zemědělských zájmů vprvní řadě, dovoluji si poukázati na tuto okolnost:

V prvé řadě se nejedná o žádnou obchodní smlouvu, slavný senáte, nýbrž máme zde pouhé zmocnění. Všecky námitky, které se zde podaly, dají se přednésti zajisté in concreto i na půdě dotčené obchodní smlouvy, která jest uzavřena. Dokud takového pevného faktického základu nemáme, nemůžeme ničeho říci v té příčině. Konečně otázka celá je tak hospodářsky složitá a důležitá, že nelze přece, aby snad vláda brala na určitý stav zřetel, když jsou zde také jiné stavy, které mají na tom stejný zájem, a povinností vlády je, aby chránila zájmy všech občanů státních a nikoliv snad jedné aneb té které třídy. To se rozumí samo sebou. V té příčině si vláda musí vésti tak, aby to bylo k blahu celku i státnímu.

Chci jen ještě na to poukázati: Může se ovšem říci, že snad by mohla vláda zneužíti tohoto zmocnění. Slavný senáte! My to přece máme v rukou. Vláda jest povinna okamžitě, jak smlouva je uzavřena, ji předložiti. Když smlouva byla uzavřena, nese datum, víme, kdy je splatná a můžeme ji takto posuzovati. V té příčině máme ještě dostatečnou kontrolu v rukou a můžeme říci vládě: Proč jsi ji nepředložila, mohla jsi ji tenkráte předložiti, když parlament byl pohromadě a pod. Tyto námitky nemám za podstatné a též z příčiny té navrhuji schválení zákona, jak se na něm usnesla poslanecká sněmovna.

Místopředseda dr. Soukup: K slovu je přihlášen pan zpravodaj sen. Roháček.

Zpravodaj sen. Roháček: Slavný senát! Koaličná vláda, ako vidíte, pánovia, prevádza svoj program systematicky s bodu na bod. Vidíte, že i dnes previedla čásť svojho programu. Vo svojom programe koaličná vláda má aj uzákonenie ciel, a já som přesvědčený a ubezpečujem pána kolegu Práška - on to veľmi dobre vie - že vláda i tento bod programu prevedie a uskuteční, a že dnes prichádzame zo zmocněním zákonným, chceme využiť právě týmto zákonem dočasné toho, aby dišparita přestala a nastala parita. (Výborně! - Potlesk.) Končím.

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Budeme hlasovati. Prosím o zaujetí míst. (Děje se.)

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou snad námitky proti tomu návrhu? (Nebyly.) Námitek není.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve znění vyznačeném v usnesení poslanecké sněmovny tisk 2053 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se v naznačeném znění ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Táži se pánů zpravodajů, zda navrhují nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. dr. Krupka: Nikoliv.

Zpravodaj sen. Roháček: Nemám.

Kdo souhlasí s uvedenou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona přijímá se také ve čtení druhém.

Přikročíme k bodu dalšímu, jímž je:

8. Zpráva I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 2054) o vládním návrhu zákona, jímž se povoluje dodatečný úvěr k provádění zákona o požitcích válečných poškozenou. Tisk 2058.

Zpravodajem je paní sen. Ecksteinová. Uděluji jí slovo.

Zpravodaj sen. Ecksteinová: Vážený senáte! Předloha o dodatečném úvěru k provádění zákona o požitcích válečných poškozenou vyvolala prudkou kritiku ministerstva sociální péče, zejména odboru pro péči o válečné poškozence, a nešetřila ani osoby ministrovy. Požadovaný obnos není však novým požadavkem a tímto mylným názorem na požadovaný úvěr vysvětluje se celá ta neopodstatněná a prudká kritika, kterou osnova vyvolala. Jaké důvody vedly k tomuto požadavku dodatečného úvěru k provádění zákona o požitcích válečných poškozenou? V prvních letech 1920 a 1921 nemohly úřady, nedostatečně vybavené místnostmi a trpící i jinými nedostatky, ohromný materiál zpracovati, aby každoročně všechny nároky mohly býti důchodcům vypláceny. Přihlásilo se přes 814.000 nároků. Z těchto byl do konce roku 1923 přiznán důchod 568.280 důchodcům. Veškeré tyto přiznané důchody jsou splatné od účinnosti zákona původního, to jest od l. května 3920. V rozpočtu pro péči o válečné poškozence byly povoleny tyto částky. V letech po sobě jdoucích, tedy v roce 1919 18 milionů, spotřebováno však bylo 7 milionů, právě proto nebyl celý povolený preliminovaný obnos vyčerpán, že nebyly zpracovány všechny žádosti o důchod, které byly podány, a nebyly přiznány následkem toho všechny nároky. V roce 1920 bylo rozpočtově povoleno 945 milionů - tisíci vás ani nebudu obtěžovati - vyplaceno však bylo 90 milionů. Zbylo tedy 855 milionů nevyplacených zase z toho důvodu, že nebyly vyřízeny všechny žádosti, které byly podány. V roce 1921 bylo preliminováno 622 milionů, vyplaceno pouze 245 milionů, v roce 1922 objevilo se však poprvé, že následkem toho, že již byly větší části nároků přiznaná, a to se zpětnou působností až do května 1920, bylo preliminováno 492 milionů, ale vyplaceno již bylo 535 milionů. V roce 1923 bylo požadováno 469 milionů, ale vyplaceno již bylo 668 milionů, v roce 1924 546 milionů, ale vyplaceno bylo 922 miliony, tedy o 375 milionů více, než bylo v rozpočtu preliminováno, a to z těch přebytků zbylých z roku minulého. (Předseda, Donát ujímá se předsednictví.) úhrnem bylo preliminováno 3.094 milionů, vyplaceno však bylo 2.469 milionů. Nevyplacený obnos, sněmovnami Národního shromáždění povolený na rok 1920 a 1921, činil 1.232,116.072 Kč. Oproti těmto výsledkům bude.nad výši obnosů povolených v rozpočtech 1922 až 1928 do konce roku 1924 i s dožadovaným dodatečným úvěrem, který dnes máme povoliti, 375,930.000 Kč, vyplaceno 618,026.814 Kč. Z toho je zjevným, že z povolených obnosů na péči invalidní v řádných rozpočtech od počátku účinnosti zákona požitkového vyplaceno bylo o 614,089.258 Kč na důchodech méně. Z toho je dále patrno, že se jedná jen o zákonité nároky a vyplacené obnosy zákonem povolené.

Uvedené číslice vykazují obnosy nevyplacených nároků v prvých dvou letech ve výši více nežli l miliardy Kč. Tyto nevyplacené obnosy nebyly ušetřeny, nýbrž jako zákonité nároky byly vyplaceny v následujících letech. R. 1922 vyplaceno bylo 43,180.385 Kč, roku 1923 198,916.426 Kč. Účetní schodek na r. 1923 činil 226 milionů Kč. Z tohoto obnosu dlužno odečísti 85 milionů Kč, jakožto obnos vyplaceného nároku, který byl válečným poškozencům ve formě vyživovacích příspěvků a zaopatřovacích vojenských požitků vyplácen. Na r. 1924 přes obnos povolený v rozpočtu ve výši 546,506.532 Kč, žádá se projednávanou předlohou dodatečný úvěr ve výši 375,000.000 Kč. Odečteme-li 85,000.000 Kč, vyplacených ve formě vyživovacích příspěvků a vojenských zaopatřovacích požitků, zbude skutečně potřebný obnos 290 milionů Kč.

V prvých letech účinnosti zákona nebylo možno zařaditi přesné obnosy k provedení zákona požitkového, poněvadž nebyl proveden soupis válečných poškozenou, ani vykonány sociálně-lékařské prohlídky. Tak tomu bylo zejména prvé dva roky 1920 a 1921. V letech 1922 a 1923 byly do rozpočtu zařazeny přibližně správné číslice na základě již známého počtu válečných poškozenou. Pro rok 1924 byly již ministerstvem sociální péče navrhovány obnosy přesné, na základě již známých výsledků lékařských prohlídek a přesně zjištěného, počtu invalidů, vdov, sirotků a předků. Ministerstvo sociální péče žádalo pro letošní rok 812,320.570 Kč k výplatám důchodů na r. 1924, tedy běžným a na případné splatné doplatky zpětných nároků za léta minulá až po l. květen 1920. Oproti této potřebě zařazeno bylo do rozpočtu na r. 1924 pro válečné poškozence 546,506.520 Kč, tedy o 265,814.050 Kč méně, nežli bylo žádáno. Tím ovšem vznikla diference, která tímto zákonem má býti vyrovnána. Toto snížení rozpočtového návrhu stalo se proti rozkladům a varování ministerstva sociální péče, které poukázalo s největším důrazem na to, že jedná se o výplatu zákonitých požitků, běžných i za léta minulá, které budou vyžadovati navrhovaného obnosu.

Z uvedeného je patrno, že požadovaný obnos v osnově zákona o dodatečném úvěru na péči o válečné poškozence je správný.

Konečně budiž sděleno, že nebylo neznámo, že pro r. 1924 bude potřebí dodatečného úvěru. Okolnost ta byla známa, poněvadž se vědělo, že počet vyšetřených případů se zvyšuje. Zpráva o stavu účinů výdajových na válečné poškozence ke dni 30. června t. r., byla počátkem září odevzdána prostřednictvím ministerstva financí rozpočtovému výboru Národního shromáždění, jak jest patrno na straně 207 zprávy rozpočtového výboru o vládním návrhu státního rozpočtu republiky československé a finančního zákona pro r. 1925. Zpráva je v rukou pánů poslanců a veřejnosti a lze ji tudíž kontrolovati. Nelze tvrditi, že by předložení zákona o dodatečném úvěru bylo překvapením.

Zbývá výtka do formálního postupu, že se o dodatečný úvěr nezakročilo včas, ihned, když preliminovaný obnos byl vyčerpán. To je správné.

Zjištění výše dodatečného úvěru bylo odvislým od zpracování nároků. Na naléhání veřejnosti, válečných poškozenou, přání, pronášená ve sněmovnách Národního shromáždění, aby uspíšeny byly práce spojené s provedením požitkového zákona válečných poškozenou, ministerstvo sociální péče bylo nuceno přijati dočasně 150 smluvních sil během tohoto roku a mimo to zavésti práci přes čas ve všech výkonných orgánech, aby nároky byly splněny a doplatky poukázány. Orgány tyto s napětím veškerých sil uloženou práci zmohly. Práce tyto skončeny byly však teprve v říjnu, kdy byl znám výsledek a mohla býti zjištěna potřeba do konce roku. V listopadu podalo ministerstvo sociální péče návrh zákona o dodatečném úvěru. Opoždění způsobeno bylo vyčkáváním výsledků z uvedených urychlených prací.

Vážení pánové! Tyto uvedené skutečnosti, spočívající na velkém výkonu práce, oslabí se dostatečně výtky po stránce formální a zhostí všechny pány senátory a rozhodující činitele, pochybností a usnadní všem schváliti dodatečný úvěr zákonných závazků státu. Neoprávněně nebo nezákonně nebyl vyplacen ani haléř.

Z toho důvodu navrhuje rozpočtový a sociálně-politický výbor senátu, aby schválil předlohu, jak byla přijata poslaneckou sněmovnou. (Hlučný potlesk.)

Předseda (zvoní): Byla podána resoluce. Žádám o její přečtení.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

"Resoluce sen. dr. Karasa, Zavorala, dr. Soukupa, Jaroše, dr. Franty, dr. Brabce, Pánka, Hucla, Křižka a spol.:

Vládě se doporučuje, aby oněm starým rodičům, kteří své syny ztratili ve válce a jako váleční poškozenci beze své viny zmeškali lhůtu k přihlášení svých nároků, v případech zcela zvláštně odůvodněných aspoň cestou milosti poskytla nějakou podporu."

Předseda: Má pan zpravodaj nějaký doslov k přečtené resoluci?

Zpravodaj sen. Ecksteinová: Nikoliv.

Předseda: Není tomu tak. Prosím a zaujetí míst. (Děje se).

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak je vyznačena ve znění usnesení poslanecké sněmovny tisk 2054 ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se v naznačeném znění ve čtení prvém.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Táži se pana zpravodaje, zda navrhuje nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. Ecksteinová: Ne.

Předseda: Kdo tedy souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímá se ve čtení druhém.

Přikročuji k hlasování o resoluci. Kdo souhlasí s přečtenou resoluci, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Dovolenou pro dnešní schůzi udělil jsem sen. Ackermannovi.

Sděluji, že do výboru rozpočtového na místo sen. Lukeše nastupuje opětně sen. Kroiher.

Navrhuji, aby bylo předsednictvo zmocněno svolati příští schůzi podle §u 40 jedn. řádu písemně nebo telegraficky se stanovením denního pořadu.

Jsou nějaké námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Přeji pánům senátorům veselé vánoce a naši československé republice, aby se jí v r. 1925 dařilo co nejlépe. (Hlučný potlesk.)

Končím schůzi.