"Svätý je majetok" voláte, keď my komunisti žiadame, aby veľké majetky, ktoré boly dokázateľne nepoctivým spôsobom nadobudnuté, boly spoločnosti navrátené, aby boly terajším majiteľom odobrané. Pre tento náš požiadavok nazývate nás zlodejmi.
"Svätý je majetok poctive zarobený!" voláme ale my, a vy nechcete slyšať. Pravda, ide len o chudobných proletárov, ktorí musia dať aj život za vašu vlasť, prečo by sa im nemohol aj majetok odobrať? Po 20-25ročnej službe dáte zamestnancovi odbytné, s ktorým vyžije rok alebo dva, a potom môže ísť po žobrote. Vy mu vrátite asi ten obnos, ktorý direktne on sám zo svojej chudobnej mzdy zaplatil do penzijného fondu. Nič viacej. Penziu mu vezmete a za to, že on dlhé roky za polovičnú mzdu pre štát pracoval a hladoval, nedáte mu vôbec nič. To je vyvlastnenie bez náhrady. To je niečo tak strašného, že to človek nie v buržoáznej ideologii vychovaný nie je v stave pochopiť.
Kapitalistický režím dokonáva a tu je pravda nutné pri tej ohromnej zadľženosti všetkých europských štátov, aby sa prikročilo k vyvlastňovaniu. A buržoázia je prvá, ktorá nezakryte začína vyvlastňovať bez náhrady chudobný ľud, aby sa ešte krátky čas udržala pri vláde. Ľud je ožobráčený úplne. Ešte mu ale bude pracovná doba predlžovaná na 10-12-14 hodín denne koľko len vydrží - až konečne mu trpezlivosť dôjde a začne vyvlastňovať on - nepoctive nadobudnuté majetky.
Keď chcete, pánovia, aby vývin k tejto méte bol urýchlený, tedy odhlasujte si len váš famózny zákon! Robotníci budú sa od vás učiť ako sa to robí. Niečo úžasného ale je, že poslanci a senátori socialistických strán odhlasujú tak antisociálny zákon a majú tu odvahu robotníctvu vysvetľovať, že tak činia z ohľadu na jeho záujmy. Orgán československých sociálnych demokratov "Právo Lidu" píše: "Zákon tento je prvním krokem k reformě naší státní a veřejné správy." To je tedy len prvý krok. Bude sa tedy vyhadzovať, perzekvovať, pracovný čas predlžovať a zotročovať bezohľadne ďalej! A "Právo Lidu" štve robotníctvo proti kancelárským proletárom takto: "Každá dělnická rodina musí ročně vydělati několik tisíc korun na vydržování úředníků a že tedy každé zmenšení nákladů na byrokracii s dělnického hlediska je sociální politikou v pravém slova smyslu." (Slyšte!) To je vrchol demagogie.
My vieme, že vysokej byrokracie dala by sa bez poruchy riadnej správy veľká čiastka odbúrať, my vieme, že by 6.000 vyšších úradníkov mohlo byť docela dobre prepustené a tým 60.000 malých úradníkov, diurnistov a sluhov zachránené, ale my vieme tiež, že práve tí maličkí, ktorých je treba, ktorí usilovne pracujú, budú vyhodení, aby sa tým vysokým mohly platy ešte zvýšiť.
Je pravda, že máme komandantov veľa, tak pri vojsku ako v úradoch, ale kancelárskych pracovníkov je skôr nedostatok ako prebytok. Kto sa potľka len po ministerstvách a vidí ako vysokí byrokrati pracujú a koľko ľudí majú okolo seba na pomoc, ten ovšem musí byť tej mienky, že všetci úradníci dostávajú platy zadarmo. Ale treba sa obozrieť aj trošku ďalej po republike.
Páni, ktorí tento zákon vypracovali, vzali za základ počet zamestnanectva v starom Rakúsku a dľa toho vyrátali percentuálne, koľko my teraz v Československu máme mať štátnych zamestnancov vzhľadom na počet obyvateľstva. Takým spôsobom sa potrebný počet zamestnanectva pre náš nový štát vyrátať nedá. My predsa nemáme 47% bývalých ministerstiev, ale máme ich 150%. Ďalej sa musí uvážiť, že naše hranice sú pomerne o veľa dlhšie, než rakúske a že preto potrebujeme - vlastne vy potrebujete - pomerne viac úradníctva u ministerstva nár. obrany, u četníctva a u finančnej stráže. Ďalej máme rôzné úrady, ktorých Rakúsko nemalo, tak na pr. Pozemkový úrad, ktorý zamestnáva 995 zamestnancov, oddelenie pro dovozné a vývozné povolenie u ministerstva obchodu 250 osôb. Telefonných staníc abonentných máme od r. 1914 o 30.000 viac a k tomu udržovací personál musel by byť zvýšený asi o 2000 osôb. Ďalej zavedenie veľmi početných automobilových tratí a radiových staníc vyžiadalo si asi 300 nových miest. Ďalej bola rozšírená agenda šekového úradu o 1400 zamestnancov a platenie poštovnými šeky vyžiadalo si vzrast asi o 600 osôb. Soštátnenie ústecko-teplickej, buštehradskej, košicko-bohumínskej a malých českých dráh vyžiadalo si asi 22.500 nových zamestnancov. Ministerstvo zemedelstva prevzalo do štátnej správy rozsiahle lesy, kúpele a priemyslové podniky a prevzalo pri tom asi 2296 veľkostatkárskych zamestnancov do svojej služby. (Výkřik: Tím dokazujete, že jich je všude mnoho!) U ministerstva spravedlnosti zavedené nové nájomné súdy vyžiadaly si tiež asi 300 nových zamestnancov. Stavba nových škôl a úradných budov, vodné stavby a stavba obytných domov v štátnej režii vyžiadala si taktiež asi 2000 zamestnancov. Ministerstvá sociálnej pečlivosti, zásobovania ľudu, verejného zdravotníctva, unifikácie potrebujú asi 4500 nových zamestnancov. Daň z obratu, daň prepychová a rôzné dávky vyžiadaly si rozmnoženie personálu u berných správ o 2000 osôb. Ďalej boly sriadené nové miesta na štátnych školách v t. zv. znemčenom území 1534, na Hlučínsku 210, na Slovensku 7598.
Týchto okolností pánovia pri prekotnom fabrikovaní zákona nemali času si všimnúť a štátotvorné strany nechcú nič vedieť a nič počuť, staň sa čo staň, len rýchle zákon odhlasovať, aby sa mohlo s vyhadzovaním započať. S prosincovými zákony máte už, páni zvláštnu smolu. Neviete si vopred následky vyrátať.
Reštrikcii štátneho zamestnanectva mala by predchádzať cieľuvedomá reorganizácia štátnej správy. Najprv merať, potom rezať, a nie naopak, ako vy to robíte: rýchle rezať a potom merať. Tak môžete zapríčiniť veľké škody pracujúcej triede na miesto uľahčenia, ktoré sľubujete, mimo tej bezmiernej biedy, ktorú uvalíte na 100 tisíc zamestnancov vyhodením na dlažbu.
Veď ste pri vypracovaní zákona, tisk 2048 zabudli úplne na válečných poškodencov. Čo je platná rezolúcia schválená sociálne politickým a rozpočtovým výborom poslaneckej snemovne dňa 16. decembra 1921 (tisk 3265), ktorou sa zakazuje prepúšťanie válečných invalidov zo štátnych služieb, keď ich zákonom nechránite natoľko, aby nemohli byť prepuštení vôbec. Vy chcete len blahovoľne posudzovať ich služobnú spôsobilosť, ako to § 14, odst. 7. ukazuje. Aká to humanita!
Poneváč sme my komunisti tu v senáte len malým počtom zastúpení, nemôžeme podať pozmeňujúce návrhy, ale upozorňujeme vás, páni, aby ste ešte v poslednom okamžiku napravili, čo sa napraviť dá.
Tak by mal znieť odstavec 7. v §e 14 tisk 2048: "Zaměstnanci-váleční poškozenci nebuďtež propouštěni, ale v případě nutné redukce toho kterého resortu buďtež přemístěni do resortů jiných."
Hlavne sociálni demokrati a československí Socialisti nemali by dopustiť, aby zákon dovolil vyhadzovať aj válečných invalidov. Neodhlasujte tento zákon C2048) prekotne, rozmyslite si, čo robíte, aby vás celý národ mimo veľkostatkárov, bankárov, fabrikantov a keťasov nepreklínal.
My sa hlasovania nezúčastníme. (Potlesk u stoupenců řečníkových.)
Předseda: Byly podány resoluce k tomuto bodu. Žádám, by byly přečteny.
Senátní tajemník dr. šafařovič (čte): 1. Resoluce sen. Lukeše, Križka, Zavorala, dr. Procházky, dr. Soukupa, Jaroše, dr.Franty, dr. Brabce, Pánka a spol.:
"Vláda se vyzývá, aby při revidování a zjednodušování veřejné správy brala zřetel na župní zřízení."
2. Resoluce sen. Lukeše, Hucla, Zavorala, dr Procházky, dr Soukupa, Jaroše, dr Franty, dr Brabce, Pánka a spol.:
"Vláda se vyzývá, aby zavedla jednotné statuty zaměstnanců veřejné správy pro celou Československou republiku."
Předseda: Má pan zpravodaj nějaký doslov?
Zpravodaj sen. Hrejsa: V době popřevratové byla zavedena t. zv. nivelisace, t. j., že platy zaměstnanců v jednotlivých třídách, a stupnicích byly co možná vyrovnány, sobě přiblíženy. Proto v roce 1922, aby tuto nivelisaci poněkud zmírnila, vláda zavedla t. zv. příplatky vysokoškoláků, které v r. 1923 byly jim znovu vyplaceny. Ale byly vysloveny požadavky, aby vzhledem k drahotním poměrům dostalo se také úřednictvu nižších kategorií těchto příplatků v roce 1924. Ale na to nestačí prostředky našeho státu. Víme, že jako je úřednictvo nespokojeno s poměrně nízkými platy, které neodpovídají dnešní drahotě, že také poplatníci jsou nespokojeni a hluboce nespokojeni s vysokým zdaněním, kterému podléhají. Víme, že je oprávněna nespokojenost státních zaměstnanců s úpravou jejich platů. V některých třídách rovná se zvýšení platů 10ti násobnému násobku proti dobám předválečným, někde jen 2,5 násobku, ač drahota podle indexu stoupla desetkrát. Platy rozhodně tak, jak je zaměstnanci mají, zvláště v některých kategoriích, neodpovídají zvýšení drahoty. Vláda, chtějíc alespoň poněkud upraviti platy našich státních zaměstnanců v r. 1925, přikročila k podání této předlohy o úsporných opatřeních ve státní veřejné správě. Tato předloha je předpokladem řádné úpravy požitků našich státních zaměstnanců a bez těchto úsporných opatření by nebylo možno, aby tato úprava byla konečně provedena. Byla vyslovena obava, že podle § 17, kde je vyslovena kumulace požitků, také v těch případech, kde státní zaměstnanec měl by bráti dvojí odpocivné nebo zaopatřovací požitky, mohou býti restringovány, a to až na 12, resp. 15 tisíc. Byly vysloveny obavy, že tím budou zkráceni státní zaměstnanci o obnosy, které zaplatili do pensijního fondu. Tyto příspěvky do pensijního fondu, které obnášejí 8%, jak známo, činí tak asi 1/3 zaopatřovacích a odpočivných požitků, které státní zaměstnanci berou. Tento paragraf praví, že musejí dostati nejméně polovici těchto odpočivných požitků, a nebudou nikde zkráceni o to, co zaplatili do těchto pensijních fondů.
Podobně byly vysloveny obavy, pokud se týká §u 18. I v tom případě, když některý zaměstnanec státní, který požívá odpočivných požitků, má jiný výdělečný příjem, mohou mu býti také i jeho odpočivné požitky sníženy, a to také nejvíce o polovici. To je omezeno jenom na některé případy, a to tak, že zkrátí se mu odpočivné požitky o částku, o kterou tento jiný výdělečný příjem převyšuje půldruhanásobek nejvyšší výměry odpočivného požitku státního zaměstnance nejvyšší hodnostní třídy nebo trojnásobek posledních aktivních stálých požitků, je-li tento trojnásobek nižší.
To znamená: Nejvyšší výměra odpočivných požitků státního zaměstnance nejvyšší hodnostní třídy, tedy třídy II. obnáší 72.000 Kč. Pakli by vydělal soukromou výdělečnou činností ještě jeden a půlkráte tolik, tedy 72.000 Kč plus 86.000 Kč, to je 108.000 Kč, pak má nárok na plnou pensi 72.000 Kč. Dohromady výdělek 108.000 Kč plus 72.000 Kč, to je 180.000 Kč. (Sen. Havlena: Jde pak ze státní služby a užívá svých zkušeností v soukromé službě proti státu!) Ano. Ale, kdyby soukromý výdělek obnášel více než 108.000 Kč, pak se mu sníží státní pense nejvýše o 50%. To je nejvýš spravedlivé, aby občané, kteří tolik vydělají soukromou činností, také něčím přispěli k dobru státu. Je to také více méně sociální, morální povinnost, jak správně bylo řečeno, když stát zaměstnanci umožnil, aby odešel do pense a nežádal, aby se zřekl nároku na pensi, je slušné, aby se tím spokojil. My bychom se spokojili jistě tím, kdybychom měli ročně příjmů 180.000 Kč jako pensisté, že ano.
Pokud se týče trojnásobku posledních aktivních stálých požitků, je tomu rozuměti tak, že kdyby někdo při soukromém podnikání měl třeba hospodářství, které mu vynáší 120.000 Kč, když jeho aktivní plat obnášel 40.000 Kč, tedy třikrát 40.000 Kč je 120.000 Kč, když má 40.000 Kč aktivního platu a 120.000 Kč ze svého hospodářství, nemá pak nároku na polovici pense, která by mu příslušela. Zde se jedná o několik málo případů, několik výjimek a takových, kdy tito lidé nebudou poškozeni. Není potřebí se báti, že by pensisté byli někde existenčně ohroženi. Mohli bychom si gratulovati, kdybychom všichni v takovém postavení byli. Po této stránce vidíme, že není potřebí chovati obav.
Bylo řečeno zástupcem, oposičních stran, že tato předloha dokazuje vnitřní slabost koalice. Naopak, pánové, tato předloha dokazuje, že koalice je vnitřně zdravá a silná, neboť to, že se mohla odvážiti podati tuto předlohu a také ji prosaditi, svědčí o tom, že nastává uzdravení, nastává právě pochopení povinnosti koalice ke svému státu. Koalice je tak silná, že dovede i tento bolestný řez provésti bez ohledu na své stranické zájmy, jak zde bylo vytýkáno. Neklade svoje stranické zájmy výše nad zájmy státní, nýbrž naopak státní zájmy nad zájmy stranické, a to právě je důkazem zdravého života této koalice.
Byly také dávány rady, kde by se mohla vzíti úhrada pro zlepšení platů našich zaměstnanců od pana posledního řečníka. Víme, že tyto rady se lacino dávají, ale těžko provádějí. Má se odstraniti militarismus a podobně. Tomu bychom se měli učiti od sousedních států nikoliv od Ruska, kde právě této rady nedbají. Bylo by lépe tuto radu adresovati tam.
Bylo také řečeno, že po 20- až 251eté službě se dostane odbytné. Je viděti, že pan předešlý řečník si nepřečetl tuto předlohu, kde je viděti, že již po 10tileté službě ten, kdo byl dán na trvalou, pensi, dostane odpočivné.
Jelikož tato předloha, pánové, je nutná v zájmu státu, aby získal úspory, by našemu úřednictvu, našim zaměstnancům mohly platy býti upraveny, jelikož není jinak možno, abychom si zvyšováním daňových břemen potřebné prostředky k tomu opatřili, proto doporučuji znovu tuto předlohu k přijetí slavnému senátu. (Výborně! Potlesk.)
Předseda (zvoní): Přikročujeme k hlasování o odstavci druhém dnešního denního pořadu.
O osnově zákona, jeho nadpisu, nadpisu jednotlivých částí a paragrafů, jakož i úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.
Jsou nějaké námitky? (Námitky nebyly.)
Námitky nejsou.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a paragrafů, jakož i úvodní formulí podle znění vyznačeného v usnesení poslanecké sněmovny, tisk 2048, ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Naznačená osnova zákona přijímá se ve čtení prvém.
Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.
Táži se pánů zpravodajů, mají-li nějaké textové změny.
Zpravodaj sen. Hrejsa: Textová změna v § 13 škrtnouti čárku v odstavci 4 b) za slovem "požitkům". Strana 5. za § 8 vytisknouti tučně nadpis "Snížení počtu zaměstnanců odchodem ze služby".
Předseda: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem, nadpisy jednotlivých částí a paragrafů, jakož i s úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém i s opravami, navrženými panem zpravodajem, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Naznačená osnova zákona přijímá se také ve čtení druhém.
Přikročíme k hlasování o resolucích, které byly přečteny.
Kdo souhlasí s resolucí I., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Resoluce se přijímá.
Kdo souhlasí s resolucí II., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Resoluce se přijímá.
Přikročíme k bodu dalšímu, jímž je:
3. Zpráva I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového o usnesení poslanecké sněmovny (tisk 2049) k vládnímu návrhu zákona, kterým se částečně mění některé předpisy o odpočivných a zaopatřovacích požitcích civilních státních a některých jiných veřejných zaměstnanců a pozůstalých po těchto zaměstnancích. Tisk 2061.
4. Zpráva I. výboru sociálně-politického, II. výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 2050) o vládním návrhu zákona, kterým se mění některé předpisy o zaopatřovacích požitcích vojenských osob a pozůstalých po nich. Tisk 2059.
5. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 2051) o vládním návrhu zákona o odměnách státním a některým jiným veřejným zaměstnancům na rok 1924 a 1925. Tisk 2062.
6. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 2052) o vládním návrhu zákona, kterým se upravují platové poměry soudců z povolání a jiných konceptních úředníků v oboru ministerstva spravedlnosti. Tisk 2057.
Navrhuji, aby o všech těchto odstavcích dnešního denního pořadu zahájena byla debata společná se stanovením celkové doby na 4 hodiny a lhůty řečnické na 1/4 hodiny.
Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Návrh můj je přijat.
Prosím pana sen. Smrtku, referenta za výbor sociálně-politický, k bodu 3., aby se ujal slova.
Zpravodaj sen. Smrtka: Slavný senáte! Ideálem našich lidí bývalo vždy, aby své děti zaopatřili tím způsobem, aby ve stáří dostalo se jim pensijních požitků. Málokdo ví a zná, co se skrývalo pod tou lesklou vnější formou státního zaměstnance a zvláště státního pensisty. Normy pro pense a pro zaopatřovací požitky státních zaměstnanců byly dány již kabinetní kanceláří roku 1771, tedy před 150 lety, a platily až do nedávná. Z toho už se dá souditi, jakým způsobem bylo postaráno o pensijní a zaopatřovací požitky. Stálé opakování daru z milosti je tolikéž výmluvným toho dokladem, v čem pense dříve spočívaly. Teprve v r. 1866 byl císařským nařízením dán lidštější podklad pro upravení pensí, ale k nějaké řádné úpravě došlo teprve v r. 1898. A po všecku tu dobu bývali vždycky ti, kteří odešli dříve na odpočinek, zůstaveni při požitcích, které měli odcházejíce na odpočinek. Teprve r. 1902 byly pensijní základny staropensistů za Rakouska upraveny tím, že pensistům se zvýšila základna o 10%, vdovám a sirotkům o 25%, a zase to trvalo 4 roky, než vdovám a sirotkům byla tato základna zvýšena o dalších 25%. Připomínám to proto, poněvadž to byl právě pan dr. Heller, který nám dnes vytýká, že neupravujeme základnu pensijní tak, aby byla propočítána doba služební. Páni senátoři se stran německých měli za doby rakouské éry možnost, aby o to, co dnes nám v naší republice doporučují, postarali se tenkráte, když měli moc a vládu v rukou.
Toto upravení však za daných poměrů není možno, zvláště u nás není možno, poněvadž pro to nemáme dokumentárních dokladů. Není to také obvyklé v žádném jiném státě a proto nemohla vláda, připravující osnovu tohoto zákona, k tomuto jinak spravedlivému požadavku přihlížeti. (Místopředseda dr. Soukup ujal se předsednictví.)
Za Rakouska trvalo to až do r. 1910, kdy jakž takž byli staropensisté zrovnoprávněni s pensisty z r. 1898. Ale sotva se tak stalo, již opět v r. 1914 byla dána aktivním zaměstnancům pragmatikou nová úprava, kterou zase zjednána disparita mezi pensisty, a ta trvala po celou válku. Jestliže to tedy trvalo v Rakousku tak dlouho, než malou měrou byla vyrovnána disparita staropensistů s novopensisty, můžeme si my přece gratulovati, že sotva bylo po převratu, naše revoluční shromáždění staralo se o to, aby o naše pensisty bylo postaráno. Již v r. 1919, 17. prosince, byly vydány dva zákony, kterými byly upraveny nově pense, a zákonem čís. 3 z r. 1922 byly pokud možno i požitky staropensistů upraveny. Ale zákonem ze 7. října 1919 čís. 541 změněna byla podstatně pensijní základna, a tu zela hluboká propast mezi pensisty, kteří odešli na odpočinek před zářím r. 1919 a pensisty, kteří na základě říjnového zákona na odpočinek odcházeli.
Národní shromáždění volené však již 3. března r. 1921 zákonem čís. 99 postaralo se o to, aby tato propast, která zela mezi staropensisty a novopensisty, byla odstraněna. Avšak r. 1922 provedli jsme opět novou úpravu platů státních zaměstnanců zákonem čís. 394 tím, že jsme zvýšili základnu pensijní o 75%, kteréžto výhody nebyli účastni staropensisté. A tuto diferenci vyrovnáváme opět po dvou letech dnešním návrhem zákona.
Podstatou nového zákona je, že se pensistům, kteří odešli na odpočinek před r. 1923, zvyšuje základna pensijní o 75% a upravují se jim také drahotní přídavky podle zákona čís. 394 z r. 1922. Za povinnost se jim při tom ukládá, aby platili také osobní daň z příjmů, od které jsou až dosud osvobozeni.
Podle tohoto zákona se upraví také požitky pensijní a zaopatřovací učitelům škol obecných a občanských na základě zákona z 23. května r. 1919, čís. 274. Dovoluji si k tomu však na základě debaty, provedené v sociálně-politickém výboru, připomenouti, že toho želím, že při této příležitosti nebyla odčiněna křivda, která se stala zákonem čís. 251 z r. 1922 učitelům škol občanských. Podle tohoto zákona náleží učitelům škol občanských, kteří dosáhnou nejvyššího stupně nejvyšší hodnostní třídy po třech letech přídavek 800 Kč a po dalších třech letech přídavek 700 Kč. Tento přídavek je započítatelný do výslužného a už z jeho povahy a odstupňování a z toho, že je po určité době udílen, vychází na jevo, že to je součást základního služného zrovna tak, jako je zvyšování služného v hodnostních třídách nebo jako bylo dříve při trienálkách. Zákonem čís. 394 bylo opomenuto tento přídavek, který tvoří součástku základního služného, zvýšiti o těch 75%. V sociálně-politickém výboru bylo konstatováno, že za dohodování, když se jednalo o zaměstnanecké předlohy, stala se v t. zv. úřednické pětce úmluva o tom, aby toto zvýšení se stalo skutkem. Sociálně-politický výbor očekává, že tedy tato křivda bude co nejdříve napravena.
Pokud se týče percipientů, sděluji, že se tato úprava bude týkati 48.316 civilních státních pensistů, 32.947 železničních pensistů a 15.999 učitelských pensistů, tedy celkem týká se tato úprava 97.262 pensistů, z nichž 350 žije za hranicemi.
Sociálně-politický výbor shledal, že osnova je jinak s velkou pečlivostí připravena, a doporučuje slavnému senátu, aby ji schválil tak, jak byla přijata poslaneckou sněmovnou, i s resolucí, která také byla v poslanecké sněmovně schválena. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Soukup: Referentem za výbor rozpočtový k bodu 3. je pan sen. Kouša. Dávám mu slovo.
Zpravodaj sen. Kouša: Slavný senáte! Zákonodárné sbory naší republiky se svou vládou připravily zákon, kterým se částečně mění některé předpisy o odpočivných a zaopatřovacích požitcích civilních státních a některých jiných veřejných zaměstnanců a pozůstalých po těchto zaměstnancích. Tímto zákonem náš stát splatí starý dluh, kterým je povinován t. zv. staropensistům, kteří k mám chodili několik roků a dožadovali se snesitelné úpravy svých starých pensí, aby předčasně neumírali hlady. Náš stát tímto zákonem vlastně koná jen svou prostou sociální povinnost a mám za to, že tento zákon právě před vánočními svátky potěší mnohé ty starce a jejich rodiny, kteří čekali na tuto úpravu, jak se říká, jako na boží smilování.
Zákon je sám o sobě velice humánní. Ovšem, že zase na druhé straně úhrada pro tento zákon postihne provoz státních drah, lépe řečeno cestující a naše obchodní a průmyslové kruhy a všechny kruhy, které dnes potřebují státního telefonu. Zákon neřeší úpravu vojenských pensitů. Úprava vojenských pensistů bude řešena zvláštním zákonem a rovněž také osnova předložená netýká se zaměstnanců našich autonomních korporací. Zákon však také pamatuje na učitele na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, kterým budou vyplaceny mimořádné podpory, protože nebylo možno za daných poměrů vyšetřiti a také náležitě rychle propočítati, co oni žádají. Snad později bude možno státní správě, aby propočítáním také jim uhradila to, co se dává tímto zákonem staropensistům v zemích historických.
Rovněž pamatuje zákon na pensionované četníky a započítá jim místo 12 měsíců služebních 16 měsíců. Týká se to rovněž mužstva státní uniformované civilní stráže bezpečnosti a státních policejních agentů. Řekl jsem, že stát hledá úhradu v dávce z jízdného za osobní dopravu na drahách a z poplatku telefonních. To nám praví § 10. Školní a dělnické lístky budou od této dávky na dráze osvobozeny.
Rozpočtový výbor senátu včerejšího dne velmi podrobně projednal tuto osnovu zákona a doporučuje slavnému senátu, aby ji přijal tak, jak byla přijata a schválena poslaneckou sněmovnou a sociálně-politickým výborem slavného senátu. (Souhlas.)
Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Referentem za výbor sociálně-politický k bodu 4. je dále pan sen. Pánek. Dávám mu slovo.
Zpravodaj sen. Pánek: Slavný senáte! Předloha tato upravuje zaopatřovací požitky vojenských osob a jejich pozůstalých, a to obdobným způsobem jako u státních zaměstnanců civilních. Není potřebí zvláště odůvodňovati nutnost této úpravy, neboť tísnivé hospodářské poměry stejně doléhají na příslušníky vojenského stavu jako na ostatní gážisty, ano možno směle říci, že na vojenské pensisty mnohem více, poněvadž jim nebyly dosud upraveny zaopatřovací požitky podle zákona čís. 99 ex 1921, jak se to stalo u zaměstnanců civilních.
Právě citovaným zákonem čís. 99 z roku 1921 byly zvýšeny zaopatřovací požitky civilních zaměstnanců a jejich pozůstalých na míru pensijních požitků, stanovených zákonem ze 7. října 1919, takže od této doby, to jest od l. ledna 1921 měli jsme pouze jeden druh pensistů civilních. Tato unifikace byla porušena zákonem čís. 394 z r. 1922, takže do l. ledna 1923 měli jsme opětně dvojí druh zaopatřovacích požitků. Předlohou, o níž promluvili páni kolegové Smrtka a Kouša, odstraňuje se tato nesrovnalost, takže od l. ledna 1925 budeme míti opětně pouze jeden druh pensistů.
U vojenských osob tomu bylo jinak. Ty požívají ještě dosud zaopatřovacích požitků podle starorakouských pensijních základen, kteréžto požitky byly pouze nepatrně zvýšeny zákonem čís. 48/1921. Touto předlohou zvyšují se zaopatřovací požitky na míru zaopatřovacích požitků zaměstnanců civilních, takže od l. ledna 1925 budeme míti pouze jeden druh pensistů, a to civilních i vojenských.
Řekl jsem, že zaopatřovací požitky vojenských osob uvádíme na míru požitků zaměstnanců civilních, ovšem za jistých úchylek, jež jsou nutným důsledkem odchylných zákonů, nařízení a předpisů stanovených pro osoby vojenské. Z těchto odchylek nutno uvésti tyto:
V §u 2, odst. 2.: Přeřazení vojenských gážistů VIII. a vyšší hodnostní třídy do platových stupňů zavedených zákonem ze dne 19. února 1907, čís. 34 ř. z., pro civilní státní zaměstnance.
Tímto zákonem byly totiž pro VIII. hodnostní třídu zavedeny čtyři platové stupně, kdežto v VIII. hodnostní třídě u vojenských osob byly pouze dva platové stupně.
V §u 4: Přiznání odbytného vojenským gážistům, majícím méně než 10 služebních započítatelných let.
V §u 5: Přeřazení vojenských gážistů mimo hodnostní třídu do platových stupňů služného zavedeného zákonem čís. 394/1922.