Nechci ještě dále prodlužovati. Předvedl jsem to proto, abych ukázal, jak svízelnou prací je, slovenské školství postaviti tam, kam patří. Konstatuji, že jsou nedostatky ve školství slovenském, ale zjišťuji zároveň, že poctivé práce na Slovensku jest viděti tolik, že možno říci, že byl na Slovensku ve školství proveden proti stavu předpřevratovému hotový zázrak, a ten provedli Čechové. Bylo zde řečeno, že v poštovních a železničních úřadech nejsou Slováci. U poštovního ředitelství v Bratislavě bylo kolem sta žádostí za místa. Z těch byli schopni dva. Je tedy výtka ta nesprávná, založená na neznalosti věcí, když se říká, že čím výše organisované místo, tím že jest více Čechů a zase naopak. Čechům, na Slovensku působícím, ztěžuje se postavení úřední i společenské, takže je opravdovou obětí tam působiti, a to v postavení sebe vyšším. Dobří pracovníci jsou roztrpčováni tak, že odtud odcházejí duševně rozrušováni. Dnes zrovna "Národní Politika" pod názvem "O případu neslýchaném" přináší jednu ukázku. (Ministr dr. Markovič: O kterém by bylo v zájmu českých zaměstnanců nemluviti!) Pak ovšem by bylo dobře, aby to bylo tam také opraveno. (Ministr dr. Markovič: To se stane!) Je viděti tedy, že ve školské správě se pracuje, že docházejí uznání také jednotliví pracovníci nejen zde, nýbrž i na Slovensku, že působí správně i zde i tam, právě potvrzují útoky na jednotlivé osoby podnikané se strany reakce. Poctivá práce ve školství přemůže veškeré překážky a osvobodí lid ze jha duševního ke zdaru republiky. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Slovo má pan sen. Bodnar.
Sen. Bodnar (rusky): Slávny senát! V rozpočtovej debate veľa referentov vládnej koalície v rozličnej obrane hájilo svoje dobré požehnanie, ale nestarajú sa o ten ľud, ktorý ich posadil na ich kreslá, a ktorý slyšal, ako sa svojou hodnosťou zaväzovali pred voľbami, že verne budú hájiť záujmy pracujúceho ľudu. Tu je zrejmé, že na miesto ochrany väčšie dane, väčšie jarmo vkladáte na šíju ubohého proletára, zemědělského robotníka, ktorý krvavými mozoly vzdeláva pôdu - ten úbohý, malý roľník, ktorý pracuje vo dne i v noci a ničoho nemá, z hladu a chladu sotva sa plží po svete, lebo z jeho dobra druhí vyberajú svoj veľký kapitál. (Předsednictví převzal místopředseda Valoušek.)
Rozpočet je veľký, strašne veľký svojimi milióny - a kto to platí? Ten gróf alebo veľkostatkár, šľachtic alebo veľký továrník? Nie, tých terajšia koalícia chráni, lebo ona sama tým háji svoje záujmy, lebo ona je u vlády; nech to platí zemědělec, továrny robotník a každý remeselník.
Rozpočet je veľký, a na čo sa ho väčšinou užívá? Na vojsko, na granáty, na delá, na zbrane, na zkázu téhož ľudu, z jehož kože to sodrete. A veľkými peniazami vydržujete generálov, dôstojníkov, mimoriadne vojsko, ďalej udržujete veľké brigády četnictva, policie, detektívov a iných nových špehúnov (Sen. Babka: V sovietskom, Rusku toho všeho není?), ktorí chránia vaše buržoázne teplé hniezdečko, - a chudobný ľud ničíte. Ale myslíte, že tak udržíte dlho slobodu Karpatorusov, Slovákov a všetkých proletárov narazenú na bodáky? Nie, pánovia, vy sa mýlite, lebo raz ten utýraný pracujúci ľud ukáže svoju silu a zúčtuje s vámi.
Tu dokazujú faktá len v malej miere, ako naša vláda zbytočne vydáva ťažké milióny krvou vydřené. Tak na príklad vezmeme: Itália má 29 miliónov obyvateľstva, a naša republika má 13 miliónov, to znamená, že Itália má o 16 miliónov obyvateľstva viac. Ale pohľaďme na štatistiku vojska, dôstojníkov, generálov našej tak zvanej demokratickej republiky, potom uvidíme, že počet tých darmožrútov ďaleko presahuje italskú armádu. Tu, vláda vydáva ohromné milióny.
Ďalej na popov a na rabínov vydala vláda 287 miliónov a na školy asi 13 miliónov. Prečo vláda, ktorá dáva popom a rabínom takéto milióny, nedáva na školy? Lebo tak by sa povzniesel ten chudobný ľud, mal by možnosť učiť svoje dieťa. Tu vidíte, že popi a rabíni držia túto vládu na ten pracujúci a lopotiaci sa ľud.
Ďalej vláda z našich mozolov v republike vydržuje 35 tisíc bielogvardistov, teroristov, vyhnaných z cudziny, to je z Ruska, z Haliča a z Rakúska - ročne dáva im 60 miliónov na živobytie, - a kto to všetko platí? Pracujúci ľud a nie buržoázia, lebo tá žije z jeho potu.
Pohľaďme na kulturné hnutie na Podkarpatskej Rusi. školy u nás zostaly tie isté ako ich Maďari z našej práce a mozolov vystavali. Nového není nič, dediny sú veľké, detí je mnoho, a ešte ich přibývá, deti sa do školy nevojdú, chodia do školy neporiadne, a preto rodičia detí prísne trestajú, neprihliadajúc k tomu, že sa deti do školy nezmestia, a mimo toho rodičia sú chudobní, pracujú, nemajú sily, aby posielali deti do školy a tak dieťa v zime hladové a zmrzlé nemôže do školy chodiť. Tu by mala vláda vydávať milióny na nás získané. Na východnom Slovensku, na Podkarpatskej Rusi, na Makovici za války bolo zničené asi 45 škôl ruských a slovenských - ale naša republika trvá už 5 rokov, a hrozné milióny vydávajú sa márne, a tam, kde je ich zapotreba, tam ich niet. Žiadam, aby vláda veľmi obrátila na to svoju pozornosť a teraz tie chyby napravila.
Poslanec Kaminský mluvil vo snemovni proti našej autonómii, avšak je známe, že pán Kaminský z milosti agrárnikov dostal svoj vyklepaný mandát, a u karpatoruského ľudu nemá dôvery. Musí slúžiť agrárnikom, a ďalej zostane byrokratom v ich službe. My, komunisti, pre celú Podkarpatskú Rus bez ohľadu na národnosť chceme jedinú autonómiu. "Civilná správa" Podkarpatskej Rusi a všetci úradníci sú exponentami koaličných strán. Zemědělský referent je členom agrárnej strany a nakladá s našimi pozemky jako so svojimi. Chudiak nedostane pôdy - a poneváč Schönborn má právo predávať z voľnej ruky pôdu - u nás, kde bydlia Rusíni, nebola a nebude pozemková reforma náležité prevedená, poneváč sme bolševici.
Ďalej česká vláda v spojení s americkými kapitalisty počína utrácať lesné bohatstvá, a predovšetkým na Podkarpatskej Rusi to začína na všetkých stranách. Tak na príklad v dedine Hrušové, kde ľud trpel od Čechov, a bolo spôsobené velice veľké krvepreliatie, lebo ľud chránil svoj les po pradedoch, svoju pôdu. Česká vláda terorom odobrala im celý les a jej exponenti už do dneška narobili veľké škody, vykácali les a ďalej ho chcejú kácať. Na sedliackom urbariále bol les prvej jakosti, 150 ročný, 70 až 80 jutár, všetko čo len bolo, čo malá obec mala lesa pre seba, to česká vláda dala vykácať, aby obec bola ožobračená. Tu treba pripomenúť, že maďarská vláda dovoľovala kácať les len vo výmere dvoch jutár, tak že keď les bol vykácaný, miesto neho vyrástol druhý. Z toho je zrejmé, že česká lesná politika je horšia, lebo už dedina Hrušovo je ožebračená, a za ňu nasledujú iné dediny.
Takáto politika českej vládnej koalície sa rozširuje po celej Podkarpatskej Rusi. Na Čiernom Močále chudobným pôdu vzali, ktorú im boli predali, a to všetko odovzdali ministerstvu zemědělstva, a opodiaľ na úrodnej pôde sa stavajú české kolonie, a tak ľud upadá do otroctva, miesto aby bol oslobodený. (Sen. Babka: To vás zotročujú ti Česi?) Ovšem. (Sen. Babica: Čo ste mali za Maďarska? Mali ste jedinú školu?) Mali sme totiež za Maďarov, čo aj dnes za demokratickej republiky. (Sen. Holý: Dejte se k Maďarům!) Prečo máme chodiť za Maďarmi, my sme sa ich zriekli - ale Maďari nerobili s nami toho, čo s nami robia bratia Česi. (Sen. Babka: To bolo nedorozumenie poľutovaniahodné, ja o tom, viem,!) Vy ste bol na Podkarpatskej Rusi, videl ste, aké tam sú pomery a dobre ste sa presvedčil, aké sú a teraz umie len kritizovať.
V Marmarošskej Solotvine, v salinách, kde ľud od pradedov pracuje, tam chcejú teraz prepustiť z práce 300 robotníkov komunistov, Maďarov, Rumunov, Rusínov a miesto nich dať k tejto práci Čechov.
Na Podkarpatskej Rusi bola toho roku malá úroda, ľudu hrozí smrť hladom, úbohý chce dostať štátnu pomoc, lebo bere-li za nútenú prácu 5-10 korún denne, musí umrieť hlady.
Dňa 19. decembra 1924 zamýšľa volebný súd zrušiť voľby na Podkarpatskej Rusi, a to voľby komunistov. Buďte uistení, pánovia, že na zlom mieste si zahrávate s ohňom, lebo ten utlačený ľud sa vám nedá chytiť na buržoázny pytel - zostane komunistickým, lebo len komunisti skutečné bojujú za oslobodenie chudobného ľudu.
Místopředseda Valoušek: K slovu je přihlášen pan sen. Chlumecký.
Sen. Chlumecký: Panie a páni! Pred tým, kým prejdem na rozpočet, prehlasujem menom svojho klubu toto: Triedne uvedomelý proletariát celej Európy bol v poslednej dobe svedkom priamo do neba volajúcich krvavých ukrutností, ktorých sa dopustila spojená buržoázna a sociálpatriotická kontrarevolúcia proti statočným revolučným bojovníkom proletariátu v Estónsku. Je to sústavné vraždenie revolucionárov, ktoré sa legalizuje očividným švindlom súdneho procesu. Pranýrujúc tieto bestiality a protestujúc proti ním, vyslovujeme súčasne menom veškerého revolučného proletariátu všetkých národov Československej republiky hrdinným proletárskym bojovníkom, ktorí pred sudcami a katmi estónskej buržoázie, ako aj v odvážnom ozbrojenom povstaní na revalských uliciach hájili česť proletárskej revolúcie, svoje vrelé sympatie. Sme pevne presvedčení, že nie je ďaleký okamžik, kedy sa estonskému proletariátu podarí zvaliť krutú násilnú vládu svojej buržoázie, ktorá beztak sa udržuje len pomocou medzinárodných, hlavne anglických kapitalistov, a keby z tohoto vazalského štátu, ktorý medzinárodný kapitál udržuje umele ako svoju baštu proti sovjetskej vláde, stane sa súčiastkou Sväzu sovjetských socialistických republík.
Slávny senáte! Včera sa událo v Prahe niečo, čo zasluhuje našu pozornosť. Stredoškoláci -úradníci, ktorí poslali deputáciu k poslaneckej snemovni, aby svoje sťažnosti predniesli na povolaných miestach, boli policajnými obuškami zbití a asi 13 z nich bolo zatknuté. Protestujeme proti takýmto metodám vládnutia, dôstojným len Rumunska a Jugoslavie. Je to nový dôkaz, že úradníctvo nemá nič dobrého k očakávaniu od tejto násilnickej koaličnej vlády a že chce-li, aby jeho spravodlivé požiadavky boly splnené, musí sa postaviť na stranu pracujúcich vrstiev, a s nimi spoločne bojovať za svrhnutie vlády - kapitálu.
Panie a páni! V mene klubu komunistických senátorov prehlasujem, že hlasovania o štátnom rozpočte sa nezúčastníme práve tak, ako sa naši súdruhovia s poslaneckej snemovni nezúčastnili, a síce činíme tak z tých istých známych dôvodov, ako oni. Tak, ako v poslaneckej snemovni na rozkaz Pätky štátny rozpočet bol odhlasovaný, tak bude odhlasovaný aj tu v senáte bez každej zmeny; schvália ho nielen zástupcovia kapitalistov, ale aj t. zv. socialistické strany československé, ačkolvek je to rozpočet postavený pre potreby zvýšenia a upevnenia nadvlády buržoázie nad proletariátom k zvýšeniu blahobytu majetných na účet chudobných. Všetky dlhé debaty vo výboroch a v plenu mnou tu prevedené, sú nadarmo, škoda reči, škoda času. (Hlas: Tak proč mluvíš?) A čo je najsmutnejšie, škoda tých proletárskych mozolov, vydaných za takéto prázdné formality. My vás, pánovia, necháme samých. Odhlasujte si váš rozpočet sami medzi sebou.
Chceme týmto proletariát upozorniť, že mu nikdy spása od parlamentarizmu nepřijde a že dokiaľ táto koaličná vláda bude u moci, životné pomery pracujúceho ľudu môžu sa len zhoršovať, ale nikdy zlepšiť.
Privolávame všetkým pracujúcim tohto štátu bez rozdielu národnosti, vierovyznania a príslušnosti straníckej: "Podajte si ruky, spojte sa a spojenými silami podarí sa vám odstrániť túto koaličnú vládu!
Spojte sa k povaleniu každej meštiackej vlády vôbec, aby konečne už zvíťazila spravodlivosť, ľudskosť a sloboda! (Sen. Ackermann: Spojte se mužíci v Rusku, aby byla svržena sovětská vláda!)
Místopředseda Valoušek (zvoní): Slovo dále má pan sen. Klofáč.
Sen. Klofáč: Slavný senáte! Nevím, jestli to stojí za to, abych reagoval na slova, která jsme právě teď slyšeli: Ať žije svoboda, lidskost, spravedlnost. Kde? U nás, či v Rusku? Tam, kde se střílí tak bezohledně, brutálně, jako právě v Rusku se střílí, a kde se mordovalo, tam myslím, že se poněkud opatrněji má mluviti o svobodě, o lidskosti atd.
Litujeme prolité krve v Estonsku, ale za to jsou odpovědni ti, kteří sami se schovávajíce, ženou tento dělný lid na ulice. Ti jsou za to odpovědni.
Parlamentarismus prožívá v celém světě jistou krisi, není pochybnosti, ale tady jest aspoň kus kritiky a můžeme zasahovati, ale v Rusku nesmí nikdo mluviti a už i ten Trocký je podle všeho sociálním patriotem a musí zmizeti, z Moskvy zmizel někam na Kavkaz. (Veselost.)
Problémy sociální jsou složité, než aby se takovým dětským způsobem o tom mluvilo. Otázka, jak uživiti náš lid, jak mu zabezpečiti stáří, otázka měny, otázka drahoty, to jsou velmi složité otázky. Mám za to, že není možno o tom mluviti tak, jako se mluví mezi sedmým až třináctým rokem věku svého o takových otázkách. Víte, do jakého chaosu jsme přišli po převratě; chaos úžasný, hodnoty veškeré válkou zničeny, a bylo potřebí v prvé řadě opatřovati chleba. Řekněte, jak máme opatřiti zaměstnání tam, kde krise v průmyslu je zaviněna různými mimořádnými evropskými otázkami? Víte dobře, jak je těžko zaopatřiti chléb jen v některých velikých továrnách na Slovensku! Víte, jaké těžké problémy to jsou v Podkarpatské Rusí. Problémy složité to jsou a všichni, všichni bez rozdílu stran a stavů musíme uvažovati, jak bychom se z tohoto poválečného chaosu hospodářsky dostali poněkud ven.
Socialismus nejsou veliká slova. To je ohromná řada drobné trpělivé práce. Jestliže se na toto pole dostanete, pak budeme...(Sen. Chlumecký: Proletariát nemá času ještě tisíc roků čekati na vaše deklarácie!) Tak co? Tak do toho dejte stříleti, a budeme míti potom zaměstnání, větší příjem, větší krajíc chleba a všecko.
Mordujme, dělejme škodlivé revoluce!
Vždyť my máme o tom Rusku také přímé stálé informace, víme, jak to tam vypadá, máme podrobné, velmi dobré zprávy. Tam je všeobecná nespokojenost a také mezi dělnictvem. Vy jste v Rusku nerozřešili tyto hospodářské problémy. Postavení lidu pracujícího je tam daleko těžší. (Sen. Chlumecký: Měsíc ode měsíce se zlepšuje!) Ne, ne, ne, jediný, komu se v Rusku dobře vede, je voják, armáda. Na tu se tam nešetří penězi. A tady slyšíme: Armáda, armáda, armáda. V prvé řadě se podívejte, jak je organisována armáda v Rusku. (Sen. Chlumecký: Tam je každý oduševnělý pro svoji vlast! - Veselost.) Tam je každý voják oduševnělý, a u nás je to zločinem. - (Sen. Chlumecký: U nás voják není oduševnělým!) Bohužel, jsou takové případy! (Sen. Chlumecký: Není oduševnělý, poněvadž neví, za co tam je!) Dobře, my budeme musiti si dávati dobrý pozor na jistou agitaci. Ona zde je, dobře víme, že je zde tolik a tolik lidí z Ruska a že ti tu mají jisté poslání, ale my se nebojíme. Vy zde máte své emisary. Vy jste na př. měli rozkaz, co se má dělati v parlamentě, vy jste měli přepadnouti člověka, který možná osobně je vám lhostejný, měli jste přepadnouti předsedu branného a rozpočtového výboru, vy máte jiné a jiné rozkazy, ale vaši lidé to nedělají, poněvadž jsou rozumní, ani vaši poslanci to nedělají. My se cestou krveprolití a občanské války z této choroby nedostaneme. Cesta je tak složitá, jako u jiných národů. My se z celého světa nejrychleji dostáváme z těchto chorob a je to z velké části zásluhou právě těch sociálních patriotů, a kdyby jich nebylo, rostla by reakce. Vy si budete musiti před svým svědomím zodpověděti otázku, zda máte býti vědomě nebo nevědomě spolupomahači reakce, či zda máte pracovati pro pracující lid. Vy chcete pracovati pro revoluci, my pro pracující lid. Vy mluvíte pořád o převratu. Jak chcete ten převrat provésti? Co chcete potom dělati? A jak chcete potom opatřiti lidu zaměstnání? Není tu jen otázka výroby, nýbrž i otázka prodeje. Napřed to musíme vyrobiti, o tom není pochyby, ale Rusko musí platiti a nejhorší situace je ta, že Rusko není s to zaplatiti, co si v Evropě chce kupovati. (Sen. Chlumecký: Všechny státy navazují s ním styky!) Nemáme nic proti tomu. (Sen. Chlumecký: Maličké Československo se ale bojí!) Táži se, jak to dopadlo v Německu? Ptejte se těch exportérů z Hamburky a Brém, jaké jsou obtíže, když to všechno zlato, které tam bylo nahromaděno, mizí. Tytéž obtíže se ukázaly v Anglii. My se ani dost málo nestavíme proti navazování obchodních a hospodářských styků. Nejsem tak naivní, abych říkal, že ten stav, který je v Rusku dnes, bude za rok u konce. Ne. Kol. Mareš říkal, že za dvě léta. (Hlas: Neříkal, že za dvě léta!)
Místopředseda Valoušek (zvoní): Prosím, nevyrušujte řečníka.
Sen. Klofáč (pokračuje): Nikdo z nás neví, jak dlouho to bude trvati. Kdo by chtěl mluviti o tomto záhadném Rusku způsobem příliš určitým, říkati, kdy to bude, za chvilku by se musil sám korigovati, a nebylo by to právě příjemné. (Předseda Donát ujímá se předsednictví.)
Nemáme nic proti tomu. My však nestrpíme, aby Rusko k nám zanášelo své metody, které Rusko zničily. Toho nestrpíme. Pro lidi, kteří poněkud znají poměry v Rusku a v Evropě, je tu něco zajímavého. Není žádné pochybnosti o tom, že Evropa nerozumí Rusku. Bolševismus mohl býti uskutečněn jen v Rusku při té mystické povaze ruského národa, který má více společného s nejvzdálenějším Orientem než s Evropou. Evropa nerozumí této zvláštní psyše ruského národa. A nyní zase došlo k tomu, že ruský bolševismus nerozumí Evropě. Ti kteří stáli v čele sovětů, myslili, že co je možné u nich, je možné také v Evropě. Evropa však prožila velké revoluce ve středověku, prožila revoluce politické i náboženské. Prožila dávno i svoji renesanci, je dnes kritická, každý evropský člověk je poměrně přece jen vzdělanější, umí čísti, umí psáti, a co více, on umí mysliti a počítati s důsledky. Proto se to nepodařilo i když se zdálo, že se to podaří v Německu. Nepodařilo se to, a vidíme, že se to nestalo ani při posledních volbách. Právě tak se to nepodaří v Anglii: Jak směšný byl počet komunistických hlasů v Anglii! V Anglii je ohromná nezaměstnanost a přes to anglický dělník není schopen toho, aby sáhl k metodám čistě romantickým, které neodpovídají skutečnosti. (Sen. Chlumecký: A přece je na tom lépe než dělník na kontinentě!) Já jsem byl také letos v Anglii a kdybyste viděli jaká je nezaměstnanost v Anglii, specielně v Londýně, tak byste žasli. (Sen. Chlumecký: Za to komunisté tam rostou!) Nerostou, měli několik hlasů. (Hlas: Jednoho Indiána! - Veselost.) Ale o to mně nejde, abychom debatovali, zda u nás bolševismus je možný nebo ne. Bylo by neštěstí, kdyby dosáhl takové moci, která by ho nutila přejímati odpovědnost, poněvadž by nemohl plniti ani jeden ze slibů, které dnes dává. Ze mne nemluví nenávist. Chápu, jak došlo na př. v Podkarpatské Rusi k bolševictví. Toto bolševictví Podkarpatské Rusi je produktem naší politické a hospodářské neschopnosti. Nebylo by bývalo nikdy v Podkarpatské Rusi bolševismu, kol. Bodnar nebyl by komunistou, kdyby naše správa v Podkarpatské Rusi měla program a byla by si všímala více tohoto malého lidu, místo aby koketovala s německo-židovským kapitálem, jak se, bohužel, ještě dnes děje. To nejsou malicherné důvody, které mne vedou k polemikám s vámi. Je to zájem o to, aby náš lid nedostal se předně do situace zoufalé a za druhé, abychom místo diktatury proletariátu neměli diktaturu nejčernějšího směru. (Hlas: Fašismus!) Jestliže na př. fašismus u nás není a nemůže býti, tak je to zase jen následek toho, že u nás je poctivé národní cítění širokých vrstev našeho lidu, a jako nemůže fašismus růsti a vítěziti v našem národě, tytéž příčiny působí, proč nemůže růsti ani komunismus. My jsme zárukou nepřetržitého národního vývoje, v nás je národní, cítění, aby ani napravo ani nalevo nemohla se státi hloupost. Zrovna o tom se zmiňuji, když člověk slyší často třeba ironicky "napravo - nalevo". To je slovíčkářství. Možná, že někteří dělali "napravo - nalevo", jak se to hodilo a možná, že kdyby některé osoby řekly "rovně" řeknou "nakřivo" - vždy opak.
Konservatismus, socialismus atd.! Podívejte se politicky docela objektivně na poměry. Konservatismus to není vždy nepokrokovost. Jistě anglický konservatismus má v sobě velmi mnoho prvků pokrokových. Angličtí konservatisté, aspoň jejich veliké gros v této straně, by se za to poděkovali, kdyby měli býti zaměňováni za bařtipánství a šosáctví, jak často vidíme u nás. Hlavně bych řekl, že je to tam zápas o jisté hospodářské cíle a snaha o cla nebo necla atd., poněvadž to jisté kulturní snažení na př. náboženské v Anglii je společné i těm socialistům i těm konservativcům. V těchto směrech, řekl bych, není žádného sporu, v těchto kulturních věcech. Jsou to hospodářské věci, o které v Anglii jde.
A teď nalevo. Co pak je to? Máme dělati jako při hlasování - tady je centrum - a tamhle ti jdou napravo a budou hlasovati napravo. Celý svět jde a musí jíti nalevo, to je, musí řešiti řadu otázek, kterých neřešil, bál se řešiti a nemohl řešiti za dřívějších dob. Kdypak jsme měli možnosti zabývati se otázkami sociálně-politickými, sociální hygieny, otázkou bytovou atd. Prostě my jsme pochopili, že národ je živý organismus, a jak jsem řekl na sjezdu naší strany, vlastenectví je nejen společenství jazyka, nýbrž také společenství chleba. Musíme si všímati těchto vrstev, poněvadž ony tvoří dohromady národ. Tento pochod je všude. Není pravda, že v Anglii tohoto pochodu není. Když se podíváme, jak při posledních volbách vzrostl počet hlasů pro Labour Party o více jak jeden milion hlasů, a před několika lety Anglie měla pouze dvě strany, vidíme, že tu je nový ohromný činitel, který se stává daleko mocnějším, než dosavadní nositelé praporu liberalismu. Strana Labour Party nastupuje jejich místo. Pak řeknete, jestli to nejde nalevo. Podívejme se na Ameriku. Tam byly možny jen dvě strany. Amerika až do posledních voleb neznala jiných stran než republikánskou a demokratickou. Co jest Amerika Amerikou, co jsou Spojené Státy Spojenými Státy Americkými, ponejprv se najednou ukázaly čtyři miliony hlasů, které jsou předzvěstí nové strany, čtyři miliony hlasů, které jsou důkazem, že v Americe jest postavení dělnictva příznivější než v Evropě, že se začíná velmi mnoho mysliti o otázkách socialistických, o otázkách zahraniční politiky, vyživovacích, bytových atd. To je přirozené. I strana katolická jde nalevo, a řekl bych velmi poctivě nalevo. Osmihodinovou dobu pracovní v Anglii a Belgii zachránila t. zv. levice katolická, křesťanští socialisté. Podívejte se, jakým způsobem se zabývá tato strana socialismem. Podívejte se na jejich časopisy, nebo opatřte si informační letáky, které vydává každý týden, podívejte se, co se děje v Holandsku s katolictvím, jak se vyvíjí, jak se staví také socialistickým nebo při nejmenším sociálním. To vám zase ukáže, zdali jde vývoj nalevo nebo napravo. To není hra o slovíčka. Jsme prostě nuceni na celém světě, zejména po válce se zabývati problémy bolesti, tužeb, radostí nejširších vrstev národa. Jak se tomu říká, jest lhostejno. Samotná katolická strana mluví o křesťanském socialismu a nebojí se toho socialismu. Ať se nám nepřichází s tím ironisováním "napravo" nebo "nalevo", zejména, když tento konservatismus nepovídá o žádném konkrétním programu. To nejde říkat: Pojďte sem četníci, oficíři, policajti, ale ti železniční zřízenci, to jejich režijní uhlí, ty slevy na drahách, kampak s tím štvaním! Buďte rádi všichni, kteří milujete svůj národ, že máme naše široké vrstvy socialistické a náš socialismus právě tak formován, jak ho máme. My bychom se byli dostali snad do bolševismu již v r. 1914. Kdo znal tehda poměry i ve vojsku, ví, že bychom byli se málem r. 1919 dostali do bolševismu. Jestliže u nás není bolševismu v té síle, jak o tom někteří snili, pak prosím, není to zásluha ani našich bank, ani velkého kapitálu, to jest zásluhou těch dělníků, kteří měli kuráž za své národní a politické přesvědčení práti se v každé fabrice, těch dělníků -socialistů, kteří při bídných poměrech a vydáni urážkám nejhorším neopustili prapor svého národa, neopustili prapor republiky. Pánové, před kuráží těchto stran, před hrdinností těchto socialistů se musíte poklonit, poněvadž oni to dělali za ten národ, za ten stát. Není dnes lehko dělati státní politiku, často i za cenu popularity. Pan kolega Chlumecký nám vyčítal, že jsme nuceni pro všechno hlasovat. To má pravdu. Socialisté musí leccos spolknouti, co by nespolkli, kdyby měli tak příjemné postavení, jako má pan kol. Chlumecký. Proto se však tyto věci musí vděčně a s uznáním kvitovati. Mluví-li se o socialismu, jest potřebí, aby se řeklo, jaký vlastně socialismus si kdo představuje. Pro mne socialismus je domyšlený nacionalismus, ten konstruktivní socialismus je domyšlený nacionalismus a pro ty, kteří cítí nábožensky, jest to v praksi projevované křesťanství. Kdo nedovede odvoditi ze svého vlastenectví důsledky... (Sen. dr. Mareš: Třídní boj!) Hned se o tom také zmíním, když slyším takovou poznámku. Kdo se chce hlasiti k zásadám křesťanským, musí tyto důsledky vyvoditi a slyšíme-li: "třídní boj, soukromé vlastnictví, program maximální, program minimální", musím vám říci, že by socialisté byli velmi nerozumní, kdyby se bili za maximální program. Teď se bijí za minimální, jestliže někde je skutečně třídní nenávist, můžete ji hledati všude jinde, jen ne v dělnictvu. Také nevidíte už tu frázovitost dnes, ta byla kdysi v tom prvním stadiu socialismu na schůzích. Kdybyste bývali poslouchali dělnické zástupce odboráře na našem sjezdu, byli byste překvapeni, čím vším se zabývají. Naši odboráři povídali: Napřed musíme míti zemědělskou výrobu, poněvadž zvýšená produkce zemědělská chrání nás před hladem a drahotou. Vidíte, že zástupcové dělníků z továren, i komunisté, chodí intervenovati do ministerstev, aby dostali továrníci jisté slevy daňové, když je příliš zatěžují, aby nebylo propuštěno dělnictvo. Zde nastává veliké porozumění, že ta fabrika není jenom ten majitel její, nebo ten ředitel, nýbrž také dělníci. Ten vývoj jde kupředu velmi značně a proto - znovu opakuji - nesmíme se na socialismus dívati těmi brýlemi před 30 lety, jak byl jaksi tehdejší vzájemný poměr mezi prvním atakem teprve v začátcích organisace se nalézajících sociálních demokratů a druhou českou společností.