Předseda (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Hnátkovi.
Sen. Hnátek: Slavný senáte! Jestliže některé požadavky, zde známé, uvedu... (Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o klid!
Sen. Hnátek (pokračuje):... chci jen zdůrazniti jejich důležitost. Týkají se školství. Je zvláštním úkazem, že v žádném resortu ministerském není jeho část podřízena některému jinému, tak jako právě ve školství, které je spjato s politickou správou. Okresní školní výbory, zemské školní rady podléhají politické správě, ač vlastně je to zřízení, které podléhá ministerstvu školství. Je tedy dávným požadavkem - a já ho zdůrazňuji - aby škola byla odloučena od politické správy.
Druhá taková spojka je sloučení školy s církví, škola je ve spojení s církví, jejíž členové, jako učitelé, požívají výlučného postavení. Avšak škola je také i s církví spojena tím, že církve opatřují vyučování náboženství. Co školní úřady nařídí, to má právo církevní úřad schváliti nebo neschváliti. (Sen. Babka: Tedy stát ve státě!) Ano.
Dovolím si přečíst určitý případ (čte): Začátkem školního roku 1923-24 provedl okresní školní výbor na základě žádostí podaných místními školními radami sloučení žactva při vyučování náboženství ve skupiny na těch školách, kde ve třídách byl malý počet žáků dotyčného vyznání. K tomuto úřednímu výkonu odhodlal se na základě §u 6, odst. 2. řádu školního a vyučovacího, jehož ustanovení okresní školní výbor k podobnému opatření zmocňuje. Vydané rozhodnutí o sloučení žactva ve skupiny bylo předloženo zemské školní radě v Brně ke schválení. Zemská školní rada však toto opatření okresního školního výboru neschválila a okresnímu školnímu výboru zaslala výnos, ve kterém žádala za sdělení, souhlasila-li s provedeným sloučením žáků arcibiskupská konsistoř. Poněvadž tohoto souhlasu nebylo možno okresnímu školnímu výboru zjednati, zrušil okresní školní výbor všeobecným výnosem ze dne 8. listopadu 1923 sloučení všech tříd při vyučování náboženství na celém okresu, ovšem pokud bylo jím provedeno. Stalo se tak z důvodu, že zemská školní rada žádné sloučení bez souhlasu arcibiskupské konsistoře neschválila a spisy zdejšímu úřadu vracela s dotazem nahoře uvedeným.
Oč vlastně šlo? Šlo o to, 15 žáků I. třídy náboženského vyznání římsko-katolického a 21 žáků II. třídy téhož vyznání sloučiti v jednu skupinu o 36 žácích.
Třídy se slučují, když nemají dostatečný počet žactva, ale jen pokud se týká literního vyučování, pokud se týče náboženství, nechávají se poměry tak, jak jsou. (Sen. (Lisy: To je nesrovnalost!-Sen. Babka: To je skandál!) Je potřebí co nejdříve vydati prováděcí nařízení k Malému školskému zákonu. Volá se po něm tak dlouho a dosud se tak nestalo. Učitel stává se ve škole předmětem útoků církevních. Bylo-li by potřebí, mám celou řadu určitých případů, kterými bych své tvrzení dokázal. Tím se zanáší rozvrat do žactva, poněvadž je štváno proti učiteli. Tak příkladně žactvo samo napsalo stížnost proti učiteli a dalo ji panu farářovi. Jak k tomuto nápadu přišlo, je opravdu podivno. (Sen. Babka: Na návod farářův!) Tím zanáší se do učitelstva rozvrat, neboť učitelé jsou v duševním napětí, jak spor vyvolaný žactvem - vlastně tedy původcem jiným, duchovním původcem - pro ně dopadne při známé říznosti nadřízených úřadů. A konečně o té říznosti svědčí i to, že učitel jeden byl udán rodiči ke školním úřadům, že se dotkl nějak náboženství katolického. Nejsem pro to a zavrhuji to, když učitelé ve škole dotýkají se kteréhokoli náboženství. To má býti svaté pro učitele tak, jako úcta k rodičům žáků a jako i úcta k dítěti samému, ale když se již stalo, měl školní úřad dotyčného učitele volati k odpovědnosti, zatím však nejvyšší školní úřad v zemi postoupil celou žalobu státnímu návladnictví, aby vyšetřilo, není-li ve výrocích učitele zločin urážky náboženství. (Sen. časný: To není přece v kompetenci zemské školní rady!) Stalo se!
Ale zanáší se rozvrat také i do občanstva, neboť rodičové jsou informováni zcela jinak, než skutečnost je. Jeden příklad za mnohé: Byla pořádána besídka učitelstva s rodiči a na tu se dostavili také rodičové strany lidové, a to s tím úmyslem, že tam uplatní své náhledy, o kterých byli poučeni svými straníky. Když potom slyšeli všechno to, jak ve škole se vyučuje, sami veřejně se přihlásili k tomu, že, když takto je to ve škole, že to je něco jiného a oni že proti škole docela ničeho nemají. Před malou chvílí pan kolega dr. Reyl pravil, že občanská nauka navádí k nesnášenlivosti náboženské, podlamuje se jí úcta k bohu a rodičům. Nemůže býti ovšem nikdo jiný tím myšlen než učitelstvo, poněvadž občanské nauce vyučuje učitel. Nechci se zabývati a obírati těmito věcmi a ještě i jinými, které zde tvrdil á které se vztahují na učitelstvo. Snad budu míti k tomu dosti brzy jinou příležitost. Chci říci jen tolik, že jestliže kdo zanáší nesnášenlivost do škol, do náboženství, do společnosti, učitelé to jistě nejsou. Učitelstvo zhodnotilo výchovu, zušlechtilo mládež válkou mravně porušenou, pracuje s láskou ve škole, kde je jeho hlavní místo, podjímá se z větší části osvětové práce mezi lidem současně se sociální péčí o mládež, poznává, kde je jeho místo, ve kterém směru má působiti, a proto zasluhuje uznání. Snad tu a tam jsou ojedinělé výstřelky - já je připouštím - ale ty jsou všude vždycky ve všech stavech a za všech okolností. Když jsem se dotkl toho, že žactvo štváno je proti učiteli, chci doložiti k tomu tolik, že to žactvo, které učitel vyučuje, je vedeno za svědka, má vydati svědectví, čemu učitel učil, jak to učitel učil, proč tak učil, a tím porušuje se ten nejvzácnější svazek, který je mezi učitelem a žactvem, totiž úcta k učiteli. Pozbude-li žák úcty k učiteli, působení učitelovo je naprosto zničeno. A právě z toho důvodu bych důtklivě žádal, aby žactvo nebylo proti učiteli vedeno jako svědek. Víme, že v tolika procesech soudních byly vyneseny kvalifikovanými soudy nesprávné rozsudky na základě svědectví, které nebylo správné. Tím spíše takovým omylům podléhají děti, jak všichni ti, kdo se s dětmi obírají, ze své zkušenosti povědí.
Podle nové osnovy je na měšťanských školách s němčinou a frančinou po 36 hodinách ve třídě týdně. Na školách středních je v prvé 29, v druhé a třetí po 31 hodinách. Připočítáme-li k těmto 36 hodinám domácí práce jen 3 hodiny, týdně na naučení 6 hodin, totiž denně hodinu, je to úhrnem 45 hodin. K tomu se potom ještě namnoze učí těsnopisu a psaní na stroji. U venkovských žáků přistupuje k tomu ještě hodina, případně ještě více než hodina cesty do školy a ze školy. Z toho je viděti, jak velice je žactvo přetěžováno, a že ta zlatá doba dětství plyne dítěti jen v takovéto námaze. Na obecných školách je to menší, ale i tam jsou děti dosti přetěžovány.
Aby vniklo vzdělání lidu do těch nejposlednějších a nejzastrčenějších dědin, je třeba vydati zákon o obvodových školách měšťanských. Měl jsem již jednou příležitost odtud promluviti o tomto návrhu, měl jsem příležitost viděti již také osnovu tohoto zákona, ale doposud - ač bylo slíbeno, že to bude ještě během tohoto zasedání a působnost tohoto zákona měla počíti od 1. ledna příštího roku - přece jen doposud předloha tato nebyla vydána. Má-li se toto lidové vzdělání co nejvíce vžíti, je potřebí, aby měšťanská škola byla vybudována celá, t. j. aby čtvrté třídy, které jsou jenom z dobré vůle budovány a s velikým nákladem obecním udržovány, byly budovány nákladem státu v každém okresu aspoň jedna; stát by převzal osobní náklad, jenž by byl zařazen do okresních školních fondů. Nákladu částečně získalo by se tím, že se slučují třídy.
Malý školský zákon přikázal v předmětech ruční práce pro chlapce. Je klamné nazírání na tyto práce, že je to hračkou pro děti. Ruční práce mají veliký výchovný vliv, ruční práce dávají učiteli, když náležitě jsou vedeny, poznati duši dítěte, neboť při práci člověk přestane se přetvařovati, žije opravdovým svým životem a tehdy má učitel tu nejlepší příležitost poznati duši dítěte a potom na základě tohoto poznání může a dovede s dítětem jednati tak, aby na dítě to působilo. (Tak jest!)
Malý školský zákon tedy rozmnožil počet vyučovacích hodin o ruční práce. Ministerstvo školství ve chvalitebné snaze podniklo několik kursů pro učitele, kteří již vyučují, aby byli obeznámeni s tím, co ve škole dítěti se může dáti k těmto ručním pracím. Ale nijak anebo nedostatečně jsou tyto ruční práce obstarávány na ústavech učitelských. Tak příkladně v Brně na ženském ústavě vůbec o ručních pracech chlapeckých nemají ani ponětí. Nemají ani místností ani vyučování teoretické, zkrátka vůbec nic. Příslušné kandidátky po prázdninách vyjdou z ústavu, budou dány na chlapecké školy nebo školy smíšené, kde jsou chlapci, a budou povinny vyučovati těmto lučním pracím. Jaké to vyučování bude, o tom si může každý utvořiti úsudek sám. Na ústavu učitelském v Brně je to zařízeno, pokud se týká tohoto předmětu, naprosto nedostatečně. Lepší zařízení je v Kroměříži, kde mají také větší místnosti, ale pořád zápasí s nedostatečnými nástroji. Když jsem u toho kroměřížského ústavu, řeknu, že nemá fysikálního praktika, jež mají na středních školách, a dále, že pro vyučování učitelek domácích nauk mají kuchyňské nářadí, aby naučili příští učitelky vařiti, a toto nářadí jest vypůjčené. Stát nemá tolik, aby zařídil takovouto učebnu kuchyňskou pro nastávající učitelky. Dobré výsledky vyučování po stránce pedagogické jsou také ve Valašském Meziříčí, ač i tam jsou nedostatky. Ale nejlépe je opatřen ústav příborský, kde trvá vyučování ručních prací dlouhou řadu let, a proto také s nejlepším výsledkem.
O středním školství mluvil tady pan kol. prof. Němec. Proto o tom pomlčím a chci se dotknouti jenom dvou bodů, pokud se týká středního školství, a to reálky vnitřního města Brna, která má nedostatečnou místnost zejména v šesté a sedmé třídě a ve fysikální učebně. Komise vyslaná z ministerstva na stížnosti uznala tuto nedostatečnost, ale ačkoliv uplynul již dlouhý čas, nestalo se nic. Plynové osvětlení, které silně ohřívá vzduch, škodí žákům na zdraví, zůstává, ačkoliv jedná se o nějakých 10.000 Kč, aby mohlo býti zavedeno osvětlení elektrické.
Druhá střední škola, o níž se zmiňuji, je v Tišnově. Tišnov po 30 let se domáhal střední školy. Za republiky bylo konečně jeho domáhání korunováno příznivým výsledkem a bylo tam zřízeno reformní gymnasium. Tišnovsko je horský kraj, kraj chudého lidu, rovněž tak Novoměstsko, odkud přicházejí do Tišnova žáci, a přece školská správa se nemůže nijakým způsobem odhodlati k tomu, aby toto gymnasium bylo sestátněno, a aby chudému městu bylo finančně odlehčeno.
V Tišnově je ještě jiná bolest, která sice do školství nepatří, poněvadž však jsem již při něm, budiž mi dovoleno, abych se toho také dotkl. Tišnov je odstrkován nepostavením budovy nejen soudní, nýbrž i finanční a poštovní. Stát platí drahý nájem a nepřikročuje k tomu, aby tam definitivně zakotvil. Pozemkové knihy, tak důležité pro rolnický stav, jsou umístěny v hotelu. Kdyby vypukl oheň, budou zničeny k velké škodě selského stavu, zatím co stavba nové budovy ztěžuje se různými novými podmínkami.
Ke školství obecně-školskému patří také školství pomocné. Ke dni 1. října 1901 bylo na Moravě zjištěno 3258 slabomyslných dětí. Většina jich je z chudých rodin, které nemohou obstarati svých dětí a tyto potřebují odborné péče, vyučování a vychovávám ve specielních ústavech, v tak zv. školách pomocných. Tři roky usilují odborné kruhy o zákon o pomocných školách. Marně! Zákon je vypracován, byl v ministerské radě, poněvadž však jeho provedení by vyžadovalo asi 3 mil. Kč, nemůže se dostati do sněmovny. Jestliže se dnes nepostaráme o tyto dítky nákladem 3 mil., pak za desítky let budeme tytéž dítky vydržovati nákladem mnohonásobně větším. Tyto dítky zatíží finance obecní, okresní i státní z důvodů chudinských a ovšem i zdravotních, poněvadž to budou lidé neproduktivní a možná i mravně porušení.
Výnosem presidia moravskoslezského vrchního zemského soudu v Brně ze 6. listopadu t. r. byly upozorněny okresní soudy na Moravě a ve Slezsku, aby v důsledcích snížení položky ve státním rozpočtu ministerstva spravedlnosti pro soudní péči o mládež, snížily ošetřovací příspěvky na děti umístěné v odborných ústavech, domovech a sirotčincích ze 35 Kč měsíčně o jednu třetinu. Opatření toto ohrozí ústavy vydržované dobrovolnými institucemi, které jsou odkázány na veřejnou dobročinnost a nemohou dostati za nynějších poměrů dostatek peněz.
Jeden z takových případů: Česká zemská péče o mládež v Brně vydržuje v Moravském Krumlově chlapeckou vychovatelnu pro mravně úchylné děti, ročním nákladem 290.000 Kč. Proti ústavům veřejně vydržovaným zeměmi neb státem znamená již toto úsporu přes 1/4 mil. Kč. Od zemského výboru, domovských obcí a z dotací úvěrů pro soudní péči o mládež činil příspěvek v roce 1924 pouze 80.000 Kč, tedy přes 200.000 Kč doplácí Česká zemská péče o mládež z vlastních prostředků. Za těchto poměrů nebude moci jmenovaná korporace ústav vydržovati. Těžce vybudované ústavy musí zavříti a děti poslati do domovských obcí, často finančně velmi zatížených. A jaká péče o dítky to bude, domyslí se ten, kdo zná poměry chudinské na venkově a kdo si uvědomí, že ještě dnes jsou obce, kde obecní děti se licitují, to jest, sirotkové připadající na obtíž obci, dají se tomu na vychování, kdo požaduje od obce nejmenší příspěvek.
Těžce se prohřešuje systém škrtání na položkách, které by měly býti vlastně zvýšeny. Proč byl ministrem spravedlnosti vydán výnos o třetinovém snížení příspěvku z obnosu pro soudní péči o mládež, kterým disponují okresní soudy a jenž činil asi 400.000 Kč? Je potřebí uzákoniti osnovu zákona o ochranné výchově, podle níž mají býti všechny ústavy pro výchovu zanedbané a mravně spustlé mládeže převzaty do moci státu. Stanovisko úspornosti v tomto případě není na prospěch, nýbrž na škodu státu. Zdá se, že je v tom celý systém, neboť České zemské péči o mládež má se dostati zmenšeného výtěžku, jak jsem právě uvedl, prostřednictvím ministerstva spravedlnosti. Dostává se mu také menšího výtěžku od ministerstva zdravotnictví, aby mohly býti lépe dotovány konfesijní, charitativní ústavy pro mládež.
Chtěl jsem promluviti o menšinovém školství, ale to již se stalo, a já jen něco málo chci na doplnění, poněvadž Němci si stěžují, že bylo zavřeno tolik a tolik tříd. Aby nastala rovnoprávnost, to jest, abychom měli tolik škol, kolik jich mají ještě dnes po tom zavření Němci, bylo by nutno zrušit na obecných školách jen na samotné Moravě 244 tříd obecných a 84 měšťanských. Potom teprve by byly odčiněny ty křivdy, které byly spáchány na českém školství za dob rakouských a školství české s německým by bylo na početně stejném stupni. Není jediné německé školy, která by po redukci měla počet dítek nad počet zákonem stanovený.
Pokud se týká menšinového školství, promluvil dále zde kolega Pánek a bylo již pověděno také i jinými. Já jen chci ještě přivésti na paměť, že učitelstvo těchto menšinových škol namnoze podniká cestu trnovou, když učí na těchto školách. Nemá ani náležitých bytů. Já to jen krátce ukáži. V Baníně na Poličsku je pro ženatého správce školy nuceně zabrána malá kuchyňka a světnička, do které teče. V Moravanech na Brněnsku má ženatý správce školy malou kuchyňku a malou světničku, v níž jsou stěny do polovice prasklé vlhkostí, a ve Vojkovicích na Hustopečsku prochází rodina správce školy z kuchyně do obytné světnice třídou. Jsou ještě jiné a jiné ukázky, ale nechci zdržovati. V Čechách jsou poměry v hraničních místech horší a takové též jsou na Severní Moravě a ve Slezsku.
Dotýkám se nyní zemských školních rad, a to zejména zemské školní rady u nás na Moravě. Zemské školní rady mají býti nahrazeny župními radami, ale do té doby, nežli se tak stane, bud odčiněna křivda páchaná na moravském českém učitelstvu. Zákon, podle něhož je nynější moravská zemská školní rada zřízena, je přes 50 let starý. Konstatuji, že za celou dobu 52 let učitelstvo škol obecných a měšťanských v zemské školní radě moravské zastoupeno nebylo, ač mělo i má ve svých řadách veliký počet učitelstva schopného, které by mohlo toto místo zastávati.
Učitelstvo volalo po změně, ale dosud nebylo vyslyšeno, žádám, aby učitelstvu v tomto směru bylo učiněno co nejdříve po právu.
Zemská školní rada je zahrnuta prací. Kdyby ponechala okresním školním výborům větší práva, práva taková, která jsou okresním školním výborům zákonem vykázána, pak by měla více času na důležité práce a nebylo by tolik přetěžování úřadu. Zemská školní rada moravská opravuje usnesení okresních školních výborů, a to ne vždycky šťastně, okresní školní výbor rekuruje k ministerstvu, kde při svoji vyhrává. Je lhostejno již, jestli vyhrává, nebo prohrává, ale tu je zatěžován okresní školní výbor, zemská školní rada i ministerstvo zbytečně, poněvadž není ponecháno okresním školním výborům tolik volnosti, kolik ji zákon sám dává. To pro tentokrát, myslím, postačí.
O vzdělání učitelstva bylo pověděno a dotýkám se toho jen proto, abych to zdůraznil. Nedostatek učitelstva škol měšťanských činí v republice asi 1600 učitelů nezkoušených. V některých okresích je až 60 % učitelů nezkoušených, na některých školách měšťanských jsou učitelé vůbec nezkoušení. Příčiny toho jsou: malý honorář za zkoušky pro měšťanské školy, t. j. malé rozpětí v platech učitelů škol obecných proti měšťanským školám; jiná příčina zase je, že učitel nezkoušený, působící na měšťanské škole, má 100 korunový přídavek, a když vykoná zkoušky pro měšťanské školy a je na té škole ustanoven, kde byl dříve, a kde dříve vyučoval za týchž poměrů, tento 100 korunový přídavek se mu - škrtne. Proč by tedy konal zkoušky, když vlastně ještě ztrácí? (Sen. Babka: A sebe tím poškozuje!) Hlavní pak důvod je vyřadění učitelů škol měšťanských ze skupiny B do skupiny C. Ke zkouškám se přihlašuje čím dále tím méně učitelů. Jeden příklad: V letech 1919-1921 přihlásilo se u zkušební komise v Hradci Králové průměrem 25 kandidátů ročně ke zkouškám pro měšťanské školy, letos jenom 7 a v podzimním období loňského roku přibyla v celé republice jen jedna zkoušená učitelka z přírodních věd pro měšťanské školy.
Se vzděláním učitelstva obecně-školského a měšťanských škol buď také rozřešena zároveň otázka vzdělání učitelek ženských ručních prací. V ohledu právním jsou na tom tyto učitelky velmi uboze. Požitky řídí se počtem vykonané práce, tedy počtem skutečně přidělených hodin a ne definitivním ustanovením, jak bylo za dřívějška. Definitivního ustanovení učitelky ty z dřívějších let pozbyly, a poněvadž dostávaly služné podle toho definitivního ustanovení, přišlo nyní se k tomu, že vlastně měly přeplaceno. A tak jedné učitelce bylo přeplaceno 5403 Kč a ona následkem srážek v měsíci červnu 1928 nedostala vůbec žádného platu a teď po srážce dostává 490 Kč. A druhá po 40 leté službě má s 50 % výměrou platu býti pensionována a při tom má vrátiti přeplacených jenom - 9000 Kč!
Zrušeno buď ustanovení odepření nároků na drahotní přídavek vyšších rodinných tříd a odepření přídavku na děti těm, kteří se ženili po 31. prosinci 1922 a těm, kterým se narodilo dítě po 31. prosinci 1928, a odepření drahotního přídavku vyššího pro svobodné, a to ovšem pro všechny státní zaměstnance.
Je nutno co nejdříve zavésti také nemocenské pojišťování, poněvadž státnímu zaměstnanci se nesmí ani zdáti o tom, aby si povolal lékaře v čase potřeby, nemá-li svého soukromého osobního jmění. Ze služby to nemohou zaplatiti, poněvadž za jednu návštěvu zaplatí na venku v místě hodinu cesty vzdálenému 200 Kč.
O slovenském školství kolega Babka velmi pěkně promluvil, ale já přece jen si dovolím ukázati ještě na některé věci. Když na ně ukáži, tedy jen proto, aby bylo zjevno, jaké velké práce, řekl bych, obrovské práce, podjal se úřad ministerský, když chtěl a chce na Slovensku zavésti řád právní, když chce slovenské školství povznésti na ten stupeň, aby to odpovídalo důstojnosti národa, aby to odpovídalo také poměrům v Čechách, Moravě a Slezsku, školství utěšeně vzkvétá. Jaká práce je a co čeká všecky tyto pracovníky, ukáži na některých případech. Nejhorší poměry jsou na východě, kde zuřila válka, proto je vynechám. Na řecko-katolických školách konfesijních jsou tyto poměry nejhorší. Na některých školách chtěla školská správa ustanoviti učitele jiného vyznání, ale tomu bylo odpíráno se strany farářů Maďaronů, a to zejména z důvodů hmotných. Funkci organisty, kterou zastává obyčejně učitel na těchto školách, vykonává v jeho nepřítomnosti farář sám, nebo jeho dcera nebo žena a ovšem přirozeně berou také požitky. A tu je důvod, proč se brání novému obsazování. Stát chtěl pomoci a zřídil fond 400.000 Kč, ze kterého mělo býti pomáháno potřebným školám buď na stavbu nebo přestavbu nebo na některou větší pomoc. Ale obce odmítají tuto pomoc, poněvadž chtějí všechno a ne jen nějakou pomoc. (Sen. Babka: Stal se také prípad, že peníze od ministerstva dostaly a věnovaly na účel zcela jiný!) A když konečně se podaří obec přiměti ke stavbě za přispění státu, ministerstvo financí staví se proti tomu. Tu je dvojí politika: na jedné straně se volá po jednotě státní, na druhé straně ministerstvo financí staví se proti tomu. Je třeba zřizovati nové školy. V XVII. župě Čaca, okres Velká Divina, je 80 dětí bez školy, ve Vrchkorní 200, v Kornici 54, Horní Malíková 320, Privica Ráztočno l třída má 185 dětí v mizerné jednotřídce. Čavoj 210 dětí v jedné třídě, Tužina 430 dětí 3. třída státní školy a jiné a jiné. Tak zv. státní školy z dob maďarských jsou z 90 % nejhorší školy na Slovensku. Tento stav právní ztěžují velmi poměry mezi církvemi, které jsou neujasněný již snad z doby Marie Terezie. Kromě toho křižuje se zde lesní erár, zemědělství a veřejné práce, žádný školu nechce. Uvedu příklad: V XVIII. župě Žernovická Huta má školu lesního eráru. V zimě se v této škole nemohlo vyučovati, poněvadž správa lesů uprostřed lesů nedala dříví na topení. Teprve na zakročení školních úřadů bylo dříví poskytnuto. Horní Maryková leží na katastru statku náležejícího pozemkovému úřadu. Tento úřad nechce dáti pozemek na stavbu školy, nechce dáti ani dřeva, ač v lese hnije. V Parkáni naproti Ostřihomu je slovenská státní škola umístěna prozatím v maďarské škole. České děti chodí až přes 3 1/2 km do školy, železničáři utvořili školský spolek, dostali příspěvek od státu z menšinového fondu, dostali příspěvek od župy, okresu, obce, členové skládali týdně 5 Kč ze svého platu a žádali ministerstvo železnic o slevu na tarifu. Ze zásadních důvodů ministerstvo železnic slevu nepovolilo. Ale ani obce nejsou ochotny budovati školy. Tak na př. Bystřička u Martina má rozpočtený náklad na školu obnosem 260.000 Kč. Je to zámožná obec, od p. presidenta dostala 200.000 Kč na stavbu školy, úroků je už 40.000 Kč, ale do stavby se nedá, až bude celý náklad tímto obnosem i úroky uhrazen. Bratislava má naprostý nedostatek školství obecného i měšťanského. V místnostech se učí od rána do večera, poněvadž není dostatek místností. Obecná škola v Edlově ulici má 10 tříd. Pro ně je 5 tříd ve třech různých budovách. Dvě třídy jsou v orthodoxní škole židovské. Místnosti tyto byly propůjčeny s podmínkou, že se tam nebude učiti v pátek odpoledne, v sobotu a ve všech židovských svátcích. Teprve nedávno ustoupili od této podmínky. Měšťanská škola chlapecká má 25 tříd a jen 16 místností. Proto má střídavé vyučování. Město vůbec nechce slovenskému školství nějakým způsobem přijíti vstříc. Maďarské školy jsou s nepatrným počtem dětí v Bratislavě. Naše školy jsou přeplněny. V Komárně před 1 1/2 rokem ministerská rada přiznala bývalou muniční továrnu, krásný objekt čís. 23, školství k disposici, ale dosud se školství neodevzdala. V Lučenci staví se město proti měšťanské škole, ač je v hrozném stavu. Pěkný obrázek skýtá bohatý Račisdorf. Tam byla v najatých budovách škola na spadnutí. Z důvodů bezpečnostních byla úředně zavřena. Poněvadž 200 dětí bylo bez vyučování, dalo ministerstvo školství školu opraviti a vybaviti učebnými prostředky. Po otevření školy vnikly ženy do školy a roztrhaly obraz Husův. To byl první čin, které učinilo obyvatelstvo ve "prospěch" školy! Celá řada škol je ve hrozném stavu. Není možno všecko najednou poříditi jednak pro náklad a jednak pro starost o všecko. Celá řada míst, zejména na Kopanicích, nejsou obsazena učiteli. Tam na církevních školách jsou učitelkami absolventky měšťanských škol, ba dokonce i absolventi obecné školy jsou učiteli. Tu jest odpověď všem, kteří tvrdí, že Slováci jsou odstrkováni. Prostě učitelů není. Je zde úmyslné zkreslování pravého stavu věcí, když se praví, že Slovák je odstrkován, aby Čech měl místo. Veliké potíže jsou s obsazováním státních škol, poněvadž se na učitelích žádají mnohdy veliké oběti, a proto by měli dostati přídavky za svou práci, školy naše jsou československé. Když se podíváme do škol slovenských, zejména těch církevních, které jsme převzali z Maďarska, to jsou školy jen slovenské, ne československé. 45 škol se opravilo nebo přestavělo, staví se nové měšťanské školy: Nové Zámky, Ružomberok, Piešťany, Uhorská Nová Ves, ľudové školy: Šulovce, Polakovce, Podhradík a Podhradí, Kolačno, Krnča, Ruskovce, Rakša, Nižní Sliač. Na Žitném ostrově postaví se pro kolonisty 8 nových škol po dvou pomocných třídách v Bratislavě a v Košicích. Zřízeno bylo 6 jednoročních kursů učebných při měšťanských školách, zřizují se učebné pomůcky ve státních školách, zřizují se žákovské knižnice, okresní učitelské knihovny se organisují. Bylo zřízeno 35 kursů pro ruční práce chlapecké a občanskou nauku. Slováci posíláni jsou do Čech studovati školství, zřizují se školy ve slovenských menšinách, kočovní učitelé.
Jest viděti tedy, že správa školní dbá o to, aby slovenské školství bylo postaveno co nejdříve na roveň školství takovému, jaké býti má, že chce, aby bylo vybaveno školství z takového nepěkného stavu.
A ještě ukázka "šetření". Když šetřit, tak šetřit, ale potom ovšem všude. Ve Dvorci, školní inspektorát Spišská Nová Ves, je římsko-katolická škola jednotřídní s 27 dětmi, evangelická jednotřídní s 12 dětmi. Ve Spišské Nové Vsi je evangelická 4třídní škola s 89 dětmi, židovská dvoutřídní s 55 dětmi, ač je v místě i státní škola 5třídní. Ve Spišském Podhradie je římsko-katolická 4třídka se 113 dětmi, evangelická dvoutřídka se 69 dětmi a židovská jednotřídka s 31 dětmi. Dohromady 213 dítek a 7 tříd, po 30 dítkách na jednu třídu; k tomu ovšem tolik budov, kolik jest těch škol. Inspektorát Lipt. Sv. Mikuláš: Dovalov římsko-katolická jednotřídka s 27 dětmi, evangelická dvoutřídka s 55 dětmi. Dohromady 82 dítky ve třech třídách po 27 dětech atd.