V každém soudním okrese má býti vybudován řádný okresní dětský domov rodinného typu pro 15 až 20 dětí, v němž by přechodně byly umísťovány, zkoumány a vychovávány osiřelé a opuštěné děti z okresu, než by se pro ně našla vhodná pěstounská rodina. Těchto domovů je na Moravě pouze asi 30 a je jich nezbytně potřebí ještě v 50 okresích. Kdyby stát přispěl každému okresu částkou 100.000 až 150.000 Kč na vybudování okresního dětského domova, bylo by potřebí 5 až 7 milionů, tedy jenom pro Moravu na tento účel tolik, kolik činí celá položka ve státním rozpočtu na rok 1925 na dobrovolnou sociální péči o mládež v celé republice. V těchto domovech bylo by možno vybudovati účelně poradny pro matky a kojence, jichž jako soli potřebujeme v boji proti veliké úmrtnosti kojenců a dětí v útlém věku. Mohla by se v nich umístiti i jiná sociální zařízení pro mládež a našly by v nich útulku všecky dobrovolné instituce v okresích.

K okresním domovům pojily by se rodinné kolonie, kamž by byly dodávány děti na výchovu k pěstounům.

Troufám si tvrditi, že takto organisovaná péče o sirotky znamenala by i po stránce národohospodářské veliký zisk pro nás. Na důkaz uvádím toto srovnání.

Kdyby bylo nutno zabezpečiti výživu a výchovu 4.000 dětí opuštěných a rozhodli bychom se pro výchovu ústavní, musíme počítati s průměrným měsíčním nákladem na jedno dítě 300 Kč, ročně tedy 3.600 Kč. Potřebovali bychom tudíž pro svrchu uvedený počet dětí ročně 14.400.000 Kč.

Naproti tomu účelně organisovaná péče rodinná počítá s náklady polovičními, t. j. 150 Kč měsíčně, takže bychom, rozhodnuvše se pro ni, ušetřili ročně 7.200.000 Kč, tedy položku na dnešní poměry velmi značnou. Toto srovnání je mi pádným důvodem, abychom opustili linii chaotického a bez programového budování dalších sirotčinců, abychom nežádali, aby péči o mládež konal stát, nýbrž naopak abychom ponechali volné pole dobrovolným institucím, které bychom všemožně podporovali a ovšem také kontrolovali.

Do oboru rodinné péče spadá také otázka dětí trpících podvýživou, ošacování chudé mládeže a péče prázdninová. Na Moravě zřídila Zemská péče v zimním období 1923 - 24 254 polévkových ústavů, zejména v okresích, menšinových a v chudých horských krajích, zvláště na Valašsku, v nichž stravovala denně na 20.000 dětí. Kolik tu bylo zachráněno dětí na zdraví, kolik dětí uchráněno od tuberkulosy a jiných nemocí. Sluší vzdáti chválu vládě republiky, zvláště však ministerstvu pro zásobování lidu, že pochopilo neobyčejný význam tohoto opatření a poskytlo dobrovolné péči podporu na vydržování polévkových ústavů. Žádám, aby položka tato nejen ve státním rozpočtu byla zachována, nýbrž naopak zvýšena. Mluví-li národohospodářští odborníci o tom, že investice nejsou neproduktivní, neváhám zdůrazniti, že vydání na péči zabezpečuje zdraví a výchovu tisíců ochrany potřebných dětí. Na stravování dětí na Moravě bylo by potřebí ročně 800.000 Kč.

Stejně je nutno podporovati děti chudých rodin ošacovacími součástkami. Počítáme-li s minimálním počtem tohoto druhu potřeby, t. j. ošatiti 100 dětí v každém okrese moravském nákladem á 150 Kč, znamená to při 79 českých okresích částku 185.000 Kč. Žádám pana ministra pro sociální péči, aby se staral o ošacení dětí chudých rodin i v tomto roce.

Podle mých informací je zatím postaráno o pomocnou akci stravovací pro příští rok na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. Pro Čechy, Moravu a Slezsko nebylo dosud učiněno opatření ani ve stravovací, ani v ošacovací akci. Není možno, aby pro letošní rok nebylo učiněno nic ve prospěch dětí dělníků nezaměstnaných a pak pro veliké české menšiny v Čechách, na Moravě a ve Slezsku, kde největší část obyvatel jsou dělníci. V horských krajích středisk menšin není výdělku ani při průmyslu, ani při zemědělství. Do měst a průmyslových středisk není v horských obcích železničního spojení. Horské obce jsou vzdáleny od měst a železničních tratí, při kterých je průmysl zastoupen. Není myslitelno, že by uvedení mohli býti vládou pro rok 1925 opomenuti. Žádáme vedoucí a odpovědné činitele, aby potřebných prostředků aspoň ve výši jako roku minulého, poskytli i pro rok letošní.

Je potřebí starati se též o zotavení zeslabených a podvyživených dětí, zvláště z měst průmyslových, na venkovském vzduchu. Již změna prostředí znamená velmi často zotavení na duchu i na těle. Počítám, že na Moravě je potřebí této prázdninové péče nejméně pro 3.000 dětí, na kterýžto účel při 6 Kč denního nákladu při dvouměsíčním pobytu bylo by potřebí 1.080.000 Kč.

Při této příležitosti musím podotknouti, že péče o děti osiřelé a opuštěné, která dosud podle platných předpisů náležela obcím jako opatření chudinské, v 99 % našich obcí byla prováděna naprosto nedostatečně a to pod zorným úhlem, že sirotek jako obecní dítě je přítěží obcí a jako s takovou byl vychováván v obecních pastouškách, často ve společnosti lidí, jež pro mladý organismus byli duševní a mravní zkázou. Mohl bych uvésti příklad, že ještě dnes udržuje se v některých obcích zvyk, licitovati takové děti a dávati je na výchovu těm, kdož nejméně žádají, aniž by byla zabezpečena řádná jejich výchova.

Nyní promluvím o péči o dorost od 14. až 18. roku. To je naše nejbližší budoucnost a tudíž nejbližší naše starost. Jde tu především o zabezpečení chudých dorostenců, kteří trvale potřebují ochrany - sirotci a opuštění - potom, a to zejména, o tělesnou a duševní rekreaci všeho dorostu mužského i ženského, a to nejen živnostenského, ale také dělnického. Jde o to, aby v době, kdy chápavost mladého člověka je největší, kdy má se utvrditi jeho povaha a charakter, byla zde nějaká zařízení, jež by toto vše mu zabezpečovala. Jde dále o to, abychom tu měli dostatek institucí, jež, sledujíce trh práce a vývoj hospodářských poměrů, radily by mladému člověku které povolání má si pro život vyvoliti.

Vzpomínám úsilí Národního shromáždění, jež při vydání malého školského zákona roku 1922 zdůraznilo v §u 11 přímo důležitost péče o mládež dorůstající, a to všech druhů jejich tím, že nařizuje zřizování pokračovacích škol nebo kursů s povinnou docházkou pro mládež ve věku od 14.-16. roku. Škoda, že toto zákonné opatření nevešlo co nejdříve v život.

Z toho, co svrchu jsem uvedl, vyplývaly by pro nás na Moravě asi tyto povinnosti:

1. Zříditi k dosavadním třem poradnám ještě nejméně 6 nových poraden pro volbu povolání nákladem celkem 60.000 Kč a vydržovati tyto poradny, což by vyžadovalo nejméně ročních celkem 80.000 Kč.

2. Vydržovati 80 vzorných besídek pro tělesnou a duševní rekreaci dorostu, na něž při ročním nákladu á 4.000 Kč počítám 320.000 Kč.

3. Pamatovati na vydržování nejméně 500 chudých učňů v domovech a rodinách, kteréžto opatření by vyžadovalo při 2.400 Kč ročně celkem 1.200.000 Kč.

Jenom pro tyto úkoly, jež pokládám za naléhavé a nejvýš důležité, bylo by potřebí na Moravě 1.700.000 Kč.

Rovněž kapitola mladistvých provinilců, kteří z různých důvodů, zejména však vlivem špatné společnosti dostávají se do konfliktu s trestním zákoníkem, nesmí býti ve státním rozpočtu tak odbývána, jako se stalo letos kde položka na soudní péči o mládež a na vydržování úřadoven při trestních soudech mladistvých byla opětně ministerstvem financí snížena. Záleží na tom, aby pan ministr spravedlnosti nadále nepřipustil, aby položka tato byla snižována, nýbrž naopak postaral se o to, aby ještě letos z jiných položek byla zvýšena.

Nejdůležitější je péče o děti abnormální. Tato kapitola, poslední a nejdůležitější v péči o mládež, dotýká se na Moravě téměř 8.000 ubohých trpitelů, jimž osud dal do vínku buď tělesnou, nebo duševní, či mravní úchylnost. Jde o mrzáčky, děti mravně porušené a zkažené, slabomyslné, epileptické, nevidomé a nevyléčitelně choré. Jedině hluchoněmí a z velké části děti slepé, pak děti tuberkulosní, díky moravskému zemskému výboru, jsou na Moravě dobře obstarávány. Je však nezbytně potřebí, a to jednak v zájmu lidskosti, jednak v důvodů, že i z těchto dětí můžeme učiniti při odborné péči, léčbě a výchově produktivní společnosti lidské, a konečně z důvodu, že zbavíme mnohé rodiny, jež jsou vázány ošetřováním takových dětí, této přítěže a uvolníme je pro výdělečnou činnost, aby stát a všichni povolaní činitelé pomohli dobrovolným organisacím vydržovati řádné odborné ústavy pro děti abnormální.

Mám zde obrazy z >Ústavu mrzáčků v Králově Poli<, které si vám, vážení pánové, dovolím předložiti. Uvidíte, jak hrozné mrzáčky máme v naší lidské společnosti. 450 dětí zmrzačila záludná tuberkulosa kostí a kloubů. Dcerka cihláře z brněnského předměstí. Otec alkoholik, matka zemřela na tuberkulosu plic. Četná rodina bydlí společně s jinou rodinou ve sklepním bytě. Z nátlaku otcova žebrá dítě u dveří domu a přináší denně až 20 Kč almužny. Otec úmyslně neposkytl dítěti lékařské pomoci, aby nepřišel o zdroj příjmů. Je to celá série, předložím jen dva případy:

300 dětských tělíček křiví rachitis. Sirotek po zchudlém židovském obchodníkovi v Moravské Ostravě. V nejútlejším mládí onemocněl křivicí, která zastihla kostru končetin i trupu. O jeho osudu píše učitelka: >... Našla jsem ho, jak denně vysedává na balkoně ve tmavém dvoře. 15 letý trpaslík výšky 4 letého děcka. Nikdy ho nikdo nevyučoval, jeho duševní obzor byl právě tak nepatrný, jako jeho hrůzně zkřivené tělo. Neví, jak les vypadá, pole, potok. A tak by se rád jednou podíval přes střechy domu. Hysterická žena, u které je v opatrování, bije dítě bez příčiny a stále mu nadává. I tu ubohou zkřivenou nožku mu vyvrátila, kuchyňským nožem ho chtěla v záchvatu zabít. Počala jsem dítě zdarma vyučovati. Chápe dobře a je tak přítulný a vděčný. Zachraňte člověka..< Degenerace rodičů. Přeplněné špatné byty, nedostatečná a nevhodná strava, nedostatek mléka kojencům a jiné příčiny vedou k rachitis, anglické nemoci, která je celkovým onemocněním dětským, u něhož nápadným je hlavně změknutí kostí, vedoucí až ke groteskním zkřiveninám kostí, znetvořeninám kloubů, pozdním a špatným zubům, trpasličímu vzrůstu. Onemocnělé dítě je třeba včas vytrhnouti ze špatného prostředí. Sluneční paprsky, často i umělé, činí divy v počátcích choroby. Stvrdly-li zkřivené kosti, mohou býti operacemi narovnány aspoň tolik, že mohou vykonávati největší část určených pohybů. Sádrové obvazy a orthopedické přístroje pomáhají k dosažení dobrých výsledků léčebné péče.

Prosím, abyste se na to podívali a pak mi to vrátili.

V létě psaly noviny o tom, že ministerstvo financí nedalo souhlasu k předložení zákona o ochranné výchově z důvodů, že nemá úhrady, již zákon tento požadoval, t. j. 30 milionů Kč. Je otázka, zdali stanovisko finanční správy je správné a účelné, uvážíme-li, že těchto 30 milionů Kč můžeme, ba musíme v krátké době vydati jiným způsobem na děti mravně vadné, totiž v nákladech na soudnictví trestnice, polepšovny, káznice a léčebné ústavy. Vzpomínám případu mikulovského, kde dva mladiství provinilci způsobili požár v celé části města a škoda byla odhadována na 50 milionů Kč.

Zemský spolek pro léčbu a výchovu mrzáků na Moravě s velikými potížemi a nesmírnou obětavostí několika málo lidí buduje moderní léčebný a vychovávací ústav pro moravské mrzáčky, z nichž chce udělati lidi soběstačné, produktivní. Bohužel, že musíme konstatovati, že poměry jsou takové, že krásná tato věc nemůže být uskutečněna. Ani ministerstvo sociální péče, ani ministerstvo zdravotnictví, při nejlepší vůli, kterou mají, nemohou pomoci, ježto nemají ve svých rozpočtech příslušné položky. Ústav tento potřebuje vybudovati dětský pavilon, odbornou školu, odborné dílny a pavilon chirurgicko-orthopedický. Touží, aby stát aspoň z polovice zabezpečil jeho vydržování.

Česká zemská péče v Brně, jak se dovídám, činí právě pokus vybudovati na Moravě v Kelči odborný ústav pro výcvik slabomyslných dětí v zemědělských pracích. I zde bude potřebí, aby stát jistě dobrou snahu a poctivou práci této instituce ocenil a finančně podepřel. Co by to znamenalo pro naše zemědělství, odkud ozývají se hlasy, jak málo je zemědělského dělnictva. Při té příležitosti dovolím si říci, co se pozemkové reformy týče, že měl by pozemkový úřad postarati se o to, aby pro tyto ústavy zabezpečil kus pozemku, když ne zadarmo, tedy levně. Příležitost, kterou máme v tomto období, se již nenaskytne a právě pro ty nejpotřebnější, když to bude opomenuto, nedostane se prostředků, kterých budou jak nyní, tak také pro budoucí dobu potřebovati.

Morava nemá vůbec dětského chorobince pro děti nevyléčitelně choré. Žádosti o umístění takovýchto dětí kupí se do velikého počtu a není nikoho, kdo by pomohl, neboť dobrovolné instituce nemohou, nemajíce prostředků. V celé Československé republice není jediného odborného, léčebně vychovávacího ústavu jako má cizina - na př. Švýcarsko - pro léčbu a výchovu epileptiků.

Bylo by potřebí, aby při universitách v Praze, Brně a Bratislavě vybudovány byly výzkumné malé ústavy, kde by se prováděly podle nejnovějších vědeckých metod výzkumy abnormálních dětí, na jejíchž základě bylo by možno prováděti diferenciaci odborných ústavů. Zařízení toto mělo by veliký význam i po stránce školské, poskytujíc universitním posluchačům a profesorům studijní materiál. Celkem bylo by potřebí na Moravě nejnutnějších potřeb dobrovolné péče o mládež přes 40 milionů Kč. Srovnáme-li tuto položku s částkou, která byla věnována ve státním rozpočtu ministerstvu sociální péče v létech 1920 až 1924 na péči o mládež v Čechách, na Moravě a ve Slezsku - 48.582.000 Kč - vidíme, že jediná Morava potřebuje sama téměř tolik, kolik vydal stát na dobrovolnou péči ve všech bývalých zemích historických za 5 roků. Připomeneme-li, že potřeba v péči o mládež bude ve všech těch zemích asi stejná, docházíme k závěru, že ve státním rozpočtu pamatováno jest na péči o mládež naprosto nedostatečně a že je nutno vážně se zamysliti nad otázkou, kterou tyto poměry budou míti za následek, totiž, budou-li instituce dobrovolné sociální péče o mládež nuceny činnost svoji omeziti, nebo zastaviti, čímž podle mého názoru přijde stát o tisíce ochotných a nadšených pracovníků a zejména dlužno povážiti, jakým neblahým způsobem bude se toto omezení nebo zastavení činnosti obrážeti v naší poválečné mládeži. Je-li dítě budoucností národa, jsme my dospělí povinni zabezpečiti budoucím generacím jejich budoucnost.

Poukazuji, že také zvláště těžké poměry jsou na Slovensku, představte si takovou chudobnou obec, obydlenou drátenickými rodinami a maličkými živnostníky, kterých otcové se potulují po světě za výdělkem. Časem dodá některé město z cizího státu, na př. Vídeň, potomka dráteníka na tíži obce. Je to slabomyslný 14 letý chlapec. Místa v dědině není. Kdo se má ujmouti, kdo se má starati o takového ubožáka, o jehož otci jsou jen vzpomínky v dědině. Nikdo ho už nezná. Chlapec patří ovšem do ústavu slabomyslných, ale odkud vzít na to peníze? Máme takový ústav v Plešivci, který je vlastnictvím soukromníka, a stát subvencuje tento ústav a vyhrazuje si při tom i počet míst. Jaké je pak překvapení obce, když ústav podá účet obci, aby tato platila 600 Kč měsíčně. Chudobná malá dědinka musila by uvalit na svoje obyvatele aspoň 1.500 % přirážky. Ministerstvu sociální péče způsobuje Slovensko a případy podobné uvedenému veliké starosti neboť obnos, určený na subvencování takového ústavu, je daleko překročený a přece se uznává, že je to povinnost starati se o takové nešťastníky a že obec je naprosto neschopna dostáti takovým požadavkům.

Rozpočet na sociální péči o mládež na Moravě činí: