Práve s tých dôvodov je nutné, aby sa nemajetným vrstvám zemědělského a maloroľníckeho ľudu v tomto oslobodení pomáhalo i finančne a aby nedostatok finančných prostriedkov, ktorý je u chudobného slovenského ľudu samozrejmý, bol urýchleným spôsobom odstraňovaný. Tam, kde nie je možné týmto spôsobom včas a účelne najchudobnejším uchádzačom úverom pomôcť, nech je im umožnené užívanie pozemkov vo forme rentového pachtu.

Som presvedčený, že táto podpora našich chudobných uchádzačov o pozemky prinesie svoje dobré výsledky. Nielen že noví nabývatelia pozemkov splnia svoje povinnosti ako hospodári, ale aj ako dobrí občania nášho československého štátu, bez utvorenia ktorého by sa im nesmelo ani snívať o prídele panského poľa do vlastníctva alebo do árendy.

Berúc do povahy, že pozemková reforma bude v nasledujúcom roku len z časti prevedená na objektoch, kde ešte drobní árendátori užívajú pozemky dľa § 63 prídelového zákona, apelujem už teraz na kompetentných činiteľov, aby urobili opatrenie, ktorým by sa umožnilo drobným árendátorom užívať pridelené pozemky za stávajúcich podmienok až do ukončenia pozemkovej reformy na tom ktorom objekte, keď pachtovná smluva na tieto pozemky uzavretá v 1925 alebo 1926 končí.

Nie je možné pripustiť, aby naši Domovinári, ktorí ako užívatelia pozemkov, dľa §u 63 buď dohodou alebo rozhodnutím do árendy pridelené pozemky dostali, museli po ukončení pachtovnej doby z úžitku vystúpiť, aniž by dostali náhradu. Títo árendátori si vo veľkej časti kúpili dobytok a zariadili si malé hospodárstva, stavajúc tak svoju existenciu na očakávanú pozemkovú reformu. Preto tam, kde nebude pozemková reforma do konca pachtovnej doby prevedená, buď zákonným opatrením pacht automaticky predlžený.

Očakávam, že nájdem potrebnej podpory pre splnenie našich požiadavkov pri prevádzaní pozemkovej reformy, na jejž uskotočnenie čakajú tisíce našich slovenských domkárov, maloroľníkov a venkovských remeselníkov, ktorým má byť pozemkovou reformou učinený život snesiteľnejším.

Pri prejednávaní rozpočtu boly viac razy spomínané veliké výdaje ministerstva zahraničných záležitostí. Ja chcem k tomuto podotknúť, že obmedzovanie počtu úradníctva u zastupiteľských úradov v cudzine nesmie sa robiť jednotne, ale že je nutné brať na určité zastupiteľské úrady zvláštne ohľady.

Mám na mysli náš generálny konzulát vo Viedni a v Paríži. Ako je známo, odchádza každoročne do Rakúska vyše 7000 zemědělských sezónnych robotníkov zo Slovenska na prácu na základe pracovných smlúv ujednaných na podklade rezortnej dohody. Preto pripadá nášmu generálnemu konzulátu vo Viedni dôležitý úkol starať sa o našich robotníkov, pokiaľ je to potrebné, aby ich zaújmy neboli v Rakúsku poškodzované.

Sme až doteraz s činnosťou generálneho konzulátu vo Viedni spokojní, ale prez to

v záujme urýchleného vybavovania záležitostí, týkajúcich sa zemědělského robotníctva v Rakúsku, je nutné, aby bolo u nášho generálneho konzulátu vybudované zvláštne oddelenie pre túto agendu, ktoré by bolo vybavené všetkými potrebami.

Náš štát je povinný zemědělské robotníctvo, ktoré nečaká, až dostane podporu v nezamestnanosti, ale odchádza si hľadať zárobok i za hranice, i tam plne podporovať. Je to nielen materiálny záujem robotníkov, ale aj záujem štátu, aby naši príslušníci v cudzine našli potrebnej pomoci a ochrany.

Pokial sa týka generálneho konzulátu v Paríži, musím na to upozorniť, že tento úrad je teraz povolaný k hájeniu záujmov našich československých robotníkov, ktorí lonským rokom počínajúc väčším počtom do Francie za prácou odchádzali. Tam bude snáď nutné práve za týmto účelom týchto záležitostí znalý personál pre riešenie tejto agendy doplniť. Je nutné, aby tam bola vedená riadna evidencia robotníkov a aby vo zvláštnych prípadoch mohla byť na miesto práce vykonaná intervencia za prítomnosti zástupcov francúzskych úradov, tak ako je tomu v Rakúsku.

Pri tejto príležitosti musím ovšem doporučiť, aby nastal jednotný systém pri vydávaní cestovných pasov a aby bolo odeprené vydania pasov osobám, ktoré idú na robotu do cudziny, pokiaľ nemôžu predložiť úradne potvrdený doklad, že žiadateľ o pas má robotu v cudzine zabezpečenú. Na základe vela našich zkušeností môžem tvrdiť, že taký robotník, ktorý šiel na prácu do Francie bez smluvy a bez certifikátu, alebo po ukončení smluvy nemohol hneď robotu naisť, utratil posledný halier a ocitnul sa priamo v hroznej situácií. V takýchto ťažkých prípadoch ovšem ani generálny konzulát nemohol pomôct, ačkoľvek sa u neho také osoby o pomoc hlásily.

Podobný apel mám ešte k pánu ministrovi vnútra, pokial sa týka vydávania pasov na Slovensku. Je známe, že ani u úradov, ktoré pasy vystavujú, nie je v praksi pri vystavovaní pasov potrebnej jednotnosti. Nielen, že je nutné vydať jednotnú a jasnú úpravu pre vystavovanie pasov, ale je nutné stanoviť tie poplatky za vystavovanie týchto prípadne k tomu potrebných dokumentov.

Je nutné, aby v úprave boli rozlišovaní žiadatelia o pasy, ktorí idú za hranice ako vysťahovalci na príklad do Ameriky a ktorí idú iba ako sezónni robotníci na určitú vo smluve stanovenú dobu za hranice. Doterajšia prax priniesla na Slovensku mnoho nepríjemností, zvláště tam, kde boly požadované za niektoré k vystaveniu pasu potrebné doklady premrštené obnosy.

Dr. Boháč v druhom čísle "Našej doby" napísal, že hlavnou príčinou vysťahovalectva na Slovensku je velká populácia. Možno, že má pravdu, ale sú aj iné príčiny a hlavne je to dnes nezamestnanosť. K tomu musíme podotknúť, že so slovenským vysťahovalectvom narába tiež naša opozícia, najmä ľudáci, ktorí úmyselne pripisujú príčinu vysťahovalectva Čechom na Slovensku. A je smutné, že mnoho zmätkov spôsobuje aj tlač a rozličné štatistiky založené na nemožných podkladoch. Tak na príklad bolo nedávno písané v jedných no vinách, že zo Slovenska odišlo 34.000 vysťahovalcov do Ameriky, ačkoľvek podľa zákona amerického je možné len asi 2000 ročne.

Je zaujímavé, že číslica 34.000 bola dodatočne opravená na 3400, ale predsa v mnohých opozičných časopisoch zostala cifra 34.000 ďalej a z tejto veci z povetria vychytanej a vôbec mylnej robí sa u nás politika. Ale prez to všetko vysťahovalectvo je tu a jeho zastavenie alebo upravenie na zdravé cesty musí byť úlohou vlády v najbližšom čase, a to nielen vo všeobecnosti pri riešení celkovej hospodárskej situácie na Slovensku - v súvise s pozemkovou reformou, priemyslom atď, - ale aj zvláště konkrétne treba veci venovať pozornosť. Bude na mieste presne rozlišovať tých, ktorý odchádzajú do cudziny - do Ameriky - ku svojím rodinám a vôbec príbuzným - u nás je jich hodne - ďalej tých, ktorých ženie do sveta prirodzená povaha, vrodená túlavosť a tiež honba za šťastím, a na koniec nám zostanú ti, ktorí skutočne odchádzajú často z dôvodov existenčných, to je že nemôžu za žiadnu cenu nájsť doma výživy. Len po zistení týchto dát bude mať štatistika cenu a vláda musí hľadať východisko k náprave, pokiaľ je v jej moci.

Úradnícka otázka stúpila do konečného štádia riešenia a dokonca počuli sme zavážné a kompetentné hlasy o prepúšťaní úradníctva prebytočného. Sme presvedčení, že táto otázka sa rieši s patřičnou rozvahou, ktorá v prvom rade musí byť zachovaná pre podsudzovanie úradníckych pomerov na Slovensku, kde neustále trpíme nedostatkom úradníctva konceptného vo všetkých odvetviach verejnej správy - sudcov, u finančnej správy, inžinierov, lekárov, profesorov atď. Sudcovská otázka je kritická v celej republike a zo Slovenska odchádzajú práve tí najlepší úradníci, keďže nie je riešená uspokojive aj platová úprava vzhladom na drahotné pomery - je známe, že Bratislava je nejdrahšie mesto v republike, - a otázka bytová. Vláda dala uspokojivú odpoveď ohľadne ponechania drahotných prídavkov na Slovensku, ale treba pri konečnej úprave pamätať aj na miestne prídavky, hlavne v Bratislave a už ihneď bližšie sa podívať na úradnícke pomery bytové na Slovensku.

Táto záležitosť predovšetkým spočíva v podpore t. zv. stavebného ruchu, ktorý až dosiaľ bol na Slovensku neúmerný voči českým zemiam. Podľa číslic sdělených verejnosti bolo vystavané do 30. septembra t. r. so štátnou podporou celkove 2514 nájomných domov s 23.854 bytami za celkový náklad 3.327.868.678 Kč. 3 1/2 miliardy skoro už iste - a okrem toho je sľúbená podpora dalšia, idúca až do l miliardy najmenej. Z uvedenej čiastky celkového nákladu 3.328 milionov - tedy skoro 3 1/2 miliardy - pripadá na Čechy 2.300 milonov, čili skoro 2 1/2 miliardy, na Moravu so Sliezskom len 789 miliónov, na Slovensko dokonca len 242 miliónov Kč. Toto je nepomer úžasný priamo, ktorý je zavedený nielen nedostatkom hypotekárneho úveru slovenským družstvám stavebným, ale i netečnostou vlády, resp. ministerstva sociálnej pečlivostí, verejných prác a financií. A pri tom je bytová núdza na Slovensku najväčšia a treba povážiť len faktum, že máme na Slovensku českých úradníkov, ktorí už od r. 1914 od mobilizácie nežijú s rodinou a mnohí nemajú bytu vôbec. Ráčte len povážiť mravné následky týchto pomerov bytových, A ešte k tomu počúvame, že stavebným družstvám na Slovensku nedostáva sa patričnej podpory podľa zákona o stavebnom ruchu a že žiadosti sa neskoro vybavujú. Je isté, že na vine sú i samé družstvá z neznalosti zákona, nedostatok úveru a na koniec i stavebné firmy. Vôbec počuť v poslednej dobe menovite v Bratislave veľké sťažnosti, stavby stoja, náklady stavebného rozpočtu sú často prekročené a úradníci sa boja. toho najhoršieho i ztráty vkladov a nevedia, kedy budú bývať. Až strašne malá cifra stavebných podpôr na Slovensku núti k opatreniu so strany vlády a sťažnosti so strany stavebných družstiev priamo volajú po náprave, abysme sa nedožili ešte väčšej nespokojnosti úradníctva na Slovensku.

Ministerstvo sociálnej pečlivosti s ministerstvom verejných prác nech zaraz vyšetria tieto sťažností a samy vezmú do rúk dokončenie týchto stavieb menovite v Bratislave a vôbec na celom Slovensku a treba preskúmať i požiadavky firiem stavby prevádzajúcich, aby bol učinený koniec verejným i dôverným sťažnostiam. I nabudúce treba stavebný ruch na Slovensku podporovať i za podmienky predľženia zákona o stavebnom ruchu.

Tu ešte pripomeniem našich slovenských podomových obchodníkov, ktorým už vláda naša v mnohom priaznivom vyšla v ústrety, zabezpečujúc im takto možnú existenciu. Tlumočím tu ale ešte jednu ich žiadosť, aby vláda v zákone, ktorý chystá pre podomový obchod, v V. hlave zmenila ten paragraf, ktorým sa zakazuje podomové obchodnictvo po obciach a mestečkách vyše pätitisícových. Týmto by bola ich existencia zabitá. Podomový obchod prevádzať možno len po mestách, kde je vyšší počet nad 5 tisíc obyvateľov, kde sú továrne a robotníctvo, úradníctvo a vojsko. Vonkovsky človek buď nemá, alebo len veľmi malú potrebu má na články ponúkané týmito ľuďmi.

Prihováram sa za zrušenie tohoto obmedzovania a žiadam, aby zmienený paragraf chystaného zákona znel tak, že podomový obchod možno prevádzať vo všetkých mestách a obciach v republike bez ohľadu na počet obyvateľov.

V ostatnom čase opätne odznievajú hlasy po celej republike o vybudovaní vysokých škôl a zo Slovenska sa žiada z jednej strany vysoká škola technická. Iste niet nikoho v republike, kto by bol proti vzdelaniu vôbec a proti vysokým školám zvlášť.

Avšak jedno si treba tiež uvedomiť a opýtať sa: či nemáme na naše sily už dosť vysokých škôl? Je zrejmé, že radšej dobre vybaviť vecne i osobne to, čo už máme, ako rozširovať nedokonalý stav a ešte viacej finančne štát zaťažovať. Toto treba uvážiť menovite aj pri podporovaní technickej vysokej školy na Slovensku a hlavne uvážiť, či máme dosť na to prostriedkov peňažných a po ruke výber profesorského sboru. Doterajší stav vysokých škôl v Brne i v Bratislave i po tejto stránke je neuspokojivý a preto sa musí nájsť akýsi prostriedok k dokonalosti. A čo je najhlavnejšie a na čo stále zabúdame: absolútne nedokonalý stav ľudového školstva a nižších škôl odborných na Slovensku v celom rozsahu. Bohužiaľ stále sa hovorí a sbierajú sa protesty proti údajnému obmedzovaniu vysokých škôl a je isté, že v tejto veci, totižto v budování vysokých škôl trochu sme sa prenáhlili a predbežne nepohli sme ani otázkou církevného školstva na Slovensku tak ohromne dôležitou. Pred touto skutočnosťou ustupuje všetko do pozadia, i slovenská technika, tým niet dobrých škôl ľudových, tým ešta dnes celé kraje sú bez školy a hromada detí čo vôbec nemajú kam chodiť. Štatistický materiál slovenskej Ligy a jej zkušenosti sú veľmi smutné. A na koniec ešte v českých zemiach sa už dávno a úplne praktikuje zákon o knižniciach v obciach a mestách, ale u nás sme ešte ani nezačali. Už takmer rok počúvame o hotovom vládnom prevádzacom nariadení pre Slovensko o týchto knižniciach, ale v celku ho ešte nepoznáme a nič sa v tejto otázke nestalo. To zapríčiňuje zmätok, lebo tejto akcie ujímajú sa rozličné súkromné korporácie, ba už aj mnohé obce zo svojich vlastných iniciatív a dokonca i jeden peňažný ústav ponúkal peňažnú účast. Pre túto príčinu je na Slovensku knižný trh malý a ke charakteristike možno uviesť i slová dobre známeho slovenského spisovateľa, ktorý pri svojom jubileu vyslovil želanie: >Oslavte mňa len tým, že sa postaráte, aby už raz vyšlo nariadenie k zákonu o obecných knižniciach<.

Som presvedčený, že terajší pán minister školstva nezabudne ani na túto kultúrnu otázku slovenskú a postará sa, aby sa konečne previedla akcia pre obecné knižnice na Slovensku, čo by ohromne prispelo k rozvoju slovenského písomníctva.

Rozpočet na rok 1925 prijímam.

Místopředseda dr. Franta (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Časnému.

Sen. Časný: Vážený senáte! Vzal jsem si za úkol, abych promluvil o sociální péči. Válka nám přinesla mimořádné povinnosti. Máme na starosti vyplácení invalidů, vdov a sirotků a jejich předků. Byli jsem na veřejné schůzi v Náměšti u Olomouce ke které se sešlo žen a vdov po válečných invalidech z celého okolí a tu jsem viděl obraz podvýživy, tuberkulosy, takže skutečně působilo to dojmem smutným, když jsem na tyto ženy pohlížel. A musím říci, že to bylo na bohaté Hané, o které se mnozí domnívají, že je tam čistý blahobyt. Řečník, který mluvil, poukazoval na to, že Národní shromáždění, t. j. vláda připravuje srážku drahotní o 50% a, jak jsem se zde blíže informoval, má býti drahotní srážka 35 %. Toto bychom nemohli nijak podporovati, poněvadž příspěvky, které vdovy a sirotci dostávají, jsou skutečně malými příspěvky, takže jim ani na nejnutnější nestačí. Na té schůzi bylo řečeno, že v celé oblasti mnoho z těchto žen - vdov, nehlásilo se dosud přes to, že již uplynulo od doby ukončení hlášení skoro 5 roků. Nehlásily se proto, poněvadž jako nevědomé venkovské ženy neměly patřičnou znalost o tom, že se hlásiti mají, a starostové se o to nestarali, neměli nebo nejevili naprosto žádného zájmu, aby tyto ženy o svých právech se dověděly a o ně se přihlásily. A tu žádalo toto shromáždění, jakož se stalo i při shromážděních v jiných místech, aby zákon tento byl obnoven, aby ony, které se nehlásily, mohly ještě přihlášky učiniti.

Hlavní trest mé řeči však týká se péče o matky, kojence a batolata, dále péče o děti od 3 do 14 let, péče o děti abnormální, o mrzáčky a slepce, dále péče o dorost od 14 do 18 let. Jako člen výboru České zemské péče na Moravě se sídlem v Brně, považují za svoji povinnost, při rozpočtové debatě poukázati na potřeby, které stát pro své občany a jich děti jest povinen konati. Poněvadž náklady jsou značné, jest také občanstvo povinno na potřeby spoluobčanů a jich dětí přispívati.

Péče o matky, kojence a batolata do 3 let. Cílem účelně organisované péče o matky a kojence je snížiti především úmrtnost kojeneckou, zmenšiti chorobnost dětí v útlém věku zvýšiti zdravotní úroveň všech dětí. Péčí o matky vzhledem k mateřství a péči o dítě v útlém věku pokládáme za specielní obor péče o mládež z toho důvodu, že v období před narozením a v prvých letech, života kladou se základy tělesného i duševního rozvoje pro celý další život a období toto vyžaduje zvláštní odborné péče. Povinnost účelně organisované péče o matky a kojence je, aby dítěti ve věku do 3 let a matce, pokud toho mateřství a vztah k dítěti vyžaduje, dostalo se ochrany mravní, zdravotní, právní a sociální.

Snaha po soustavné péči o matky a kojence projevila se u nás teprve v letech válečných a poválečných, je tedy v naších zemích v počátcích. V praktické péči o matky a kojence dlužno rozlišovati ochranu, která je zabezpečena zákonem - právní ochrana podle práva občanského, ochrana řádem živnostenským, sociální pojištění, ochrana řádem chudinským a ochrana zákony zdravotními - a ochranou, která je prováděna účelně organisovanou péčí dobrovolnou a je doplňkem péče zákonné.

Dobrovolná, účelně organisovaná péče o matky a kojence není rázu soukromého. Provádí se podle platných norem, schválených příslušnými ministerstvy - ministerstvo veřejného zdravotnictví a tělesné výchovy a ministerstvo sociální péče. Životného významu nabude teprve tehdy, pronikne-li do všech vrstev, do všech krajů i nejzapadlejších. Vyžaduje nepřetržité práce drobné a může býti uskutečňována toliko za účasti nepřehledných, řad dobrovolných pracovníků, kteří proniknou tam, kam by oficiální orgány úřední proniknouti nemohly. Prováděna státem, vyžadovala by nesmírných nákladů finančních a nemohla by zahrnouti všecky podrobnosti pracovní. Účast státu je žádoucí ve dvojím smyslu: 1. stanovením norem a dozorem zabezpečiti vyšší úroveň prováděné práce; 2. z prostředků státních zaručiti částečnou úhradu nákladů zřizovacích a vydržovacích.

Účelně organisovanou dobrovolnou péči o matky a kojence lze rozděliti na dvě podstatné skupiny:

l. Péči zdravotní a výchovnou, která se týká všech kojenců, batolat a matek, které mají děti v útlém věku a žijí v poměrech normálních. 2. Péči o děti v útlém věku a jejich matky, které v jakémkoliv směru žijí v poměrech nenormálních - nemanželské, chudé, nemocné, zanedbané, opuštěné atd.

Péči zdravotní i výchovnou pro obě skupiny vykonávají poradny pro matky a kojence, jejichž úkolem je, aby vedly bezplatný zdravotní dozor nad všemi dětmi do tří let v obvodu, pro který byly zřízeny. Poradny po stránce zdravotní vede lékař za spolupráce sociální pracovnice z povolání i pracovnic dobrovolných. Poradna vykonává svoje poslání jednak tím, že matky přinášejí děti do poradny, kde jsou lékařem vyšetřeny, pravidelně váženy, a dostává se jim poučení, pokynů a rad o ošetřování a výchově dětí. Druhou důležitou část této činnosti dozorčí a výchovné obstarávají sociální pracovnice návštěvami v rodinách. Poradna pro matky a kojence není jenom zařízením pro péči zdravotně-výchovnou v těch případech, kde je toho potřebí, zprostředkuje i ochrany právní a sociální. Je ve stálém styku s orgány poručenskými. Výchovnou činnost poraden doplňuje přednáškami, kursy, výstavkami a pod.

Kromě poraden pro matky a kojence nutno podle potřeby zřizovati nebo doplňovati tato zařízení: Pro těhotné ženy, které jsou bez přístřeší, dlužno zřizovati útulky pro těhotné, pro případ slehnutí, útulky pro rodičky - zemské porodnice, porodnické kliniky, porodní oddělení veřejných nemocnic - pro nedělky, vyžaduje-li toho jejich, zdravotní stav nebo poměry sociální, útulky pro matky a kojence; pro matky nemanželské, opuštěné, osamělé nutno zřizovati ústavy pro matky a kojence, aby dítěti zabezpečena byla v prvních měsících výživa mlékem mateřským a řádné ošetření. Jesle pro kojence a batolátka jsou zřizovány podle místních potřeb buď k dennímu pobytu, na př. pro děti matek výdělečně činných, anebo k pobytu trvalému pro děti cizí péče a ochrany potřebné, které pro příliš útlý věk nebo z jiné příčiny nebylo možno umístiti do rodiny. Kojence a batolátka, nemající vlastní rodinné péče, umísťujeme do rodinných kolonií, po př. do rodin, které dítě přijmou za vlastní. O kojence a batolátka nemocná pečují dětské nemocnice, dětské kliniky a ústavy pro speciální léčbu určitých chorob, na př. tuberkulosy, křivice a pod. Léčebnými zařízeními pro ženy nemocné následkem mateřství jsou léčebná oddělení zemských porodnic a porodnických klinik.

Dobrovolná péče o matky a kojence na Moravě je organisována v okresních a místních odborech ochrany matek a kojenců v rámci Okresních péčí o mládež. Ústředím těchto odborů je odbor pro ochranu matek a kojenců při České zemské péči o mládež na Moravě. Veškerá péče v tomto oboru je na Moravě v počátcích. Postupně je prohlubována a doplňována podle přiloženého schváleného pracovního programu a řádu.

Úkolem podpory ochrany matek a kojenců při České zemské péči o mládež je: 1. Doplňovati, prohlubovati pracovní program i pracovní řád odborů na základě pracovních zkušeností. 2. Vypracovati návrhy i návody k dokonalému vybavení odborů i poraden v činnosti praktické, výchovné, preventivní i evidenční. 3. Přičiniti se o vybudování vzorných zařízení v péči o matky a kojence, která by sloužila ke zvýšení úrovně praktické péče. 4. Soustřeďovati, po případě navrhovati literaturu a veškerý materiál propagační: plakáty, diapositivy, letáky, filmy atd. a umožňovati odborům jejich použití; připraviti potřebný materiál demonstrační a přednáškový - pro kursy kočovné, pro kursy pro matky a pod., poučování v poradnách. 5. Upozorňovati odbory na všechny podmínky, prostředky a cíle účelné péče praktické. 6. Dozírati na činnost odborů a poraden a na všecka zařízení pro matky a kojence vybudovaná v rámci odborů a okresních péčí o mládež. Náklad na provedení výše uvedených úkolů rozpočten je na 1.423.000 Kč. Jednotlivé položky uvádím v rozpočtu.

Potřeba účelně organisované péče o matky a kojence na Moravě je náležitě odůvodněna těmito číslicemi: Na Moravě rodí se průměrně 70.000 dětí ročně. Z nich je 7.000 dětí nemanželských, mezi nimiž úmrtnost dosahuje až 40 %. Ze všech novorozenců umírá na Moravě ročně ve věku l roku 10.000 dětí. Ve věku od l roku do 5 let umírá na Moravě ročně 13.000 dětí. Celkem umírá tedy na Moravě ročně ve věku do 5 let 23.000 dětí. Podle nejnovějších dat statistických umírá na Moravě v jednotlivých okresích 135-183 dětí na 1.000 živě narozených.

Na ochranu těchto nejmenších zřízeno je na Moravě dosud 122 poraden ve 72 okresích. Poradny tyto mají v péči jenom asi 1/10 dětí do l roku. Je potřebí prohloubiti a doplniti činnost poraden tak, aby mohly pojati co největší počet dětí do své péče. Kromě uvedených 122 poraden je na Moravě zřízeno jinými vydržovateli 9 poraden. Jesle pro kojence a batolátka vydržovány jsou odbory ochrany matek a kojenců v 6ti obcích na Moravě. Jinými vydržovateli také v šesti obcích. Rodinná kolonie pro 20 kojenců a batolátek zřízena je dosud jedna.

Pro těhotné ženy jsou pouze nedostatečné útulky při zemských porodnicích, které nikdy nemohou pojmouti plný počet žadatelek. Je nutno usilovati o rozšíření těchto útulků. Pro rodičky zřízeny jsou 2 zemské porodnice, v Olomouci a v Brně. Pro umístění opuštěné matky s kojencem v prvních týdnech po porodu není na Moravě dosud jediného zařízení. Matky tyto ocitají se vesměs sedmého dne po porodu bez přístřeší. V proudu je jednání o vybudování útulku pro matky a kojence v Kuřimě u Brna a v Olomouci. Pro nedělky nemocné zřízena jsou zvláštní oddělení v zemských porodnicích a na porodnické klinice. Pro léčení nemocných dětí zřízena dětská nemocnice a dětská klinika v Brně.

Průměrně minimální náklad na vydržování poradny pro matky a kojence, aby mohla řádně fungovati, činí 6.000 Kč ročně. Třetinu celkového nákladu opatří si obyčejně odbory samy, ²/₃ nutno hraditi ze subvencí. Náklad na 122 poraden pro matky a kojence na Moravě činil by tedy minimálně 732.000 Kč. V r. 1924/25 bude nutno zříditi nejméně 30 nových poraden. Náklad zařizovací rozpočten na 3.000 Kč pro jednu poradnu a vydržovací opět na 6.000 Kč ročně. Celkový náklad 270.000 Kč. Úhrada nákladu vydržovacího může býti asi v 1/3 hrazena z prostředků soukromých, zbývá tedy potřeba úhrady od státu ve výši 210.000 Kč.

I když bude v nejbližší době vybudován ústav pro matky a kojence na Moravě, je nutno vybudovati rodinné kolonie pro kojence a batolátka, v nichž umísťovány budou děti po odchodu z ústavu. Kojenec může v ústavě pobýti nanejvýš 6 měsíců. Kdybychom se nepostarali o pravidelný odliv dětí z ústavu, byl by ústav v krátké době naplněn a sloužil by toliko malému počtu dětí. Nepostaráme-li se o spolehlivé umístění dětí po odchodu z ústavu, bude pečlivá ústavní péče marná a děti v útlém věku budou vystaveny zase nebezpečí nedostatečné péče. Z toho důvodu musíme v nejbližší době přikročiti ke zřízení 3 rodinných kolonií pro kojence a batolátka v nejzdravějších krajích Moravy, vždy pro 20 dětí, celkem pro 60 dětí. Minimální náklad na umístění l dítěte ve věku do 2 let činí 110 Kč měsíčně. Roční náklad na 60 dětí činí 72.000 Kč. Z celkového obnosu pokusila by se Zemská péče za pomocí okresních péčí uhraditi ze soukromých prostředků třetinu nákladu. K úhradě zbývá tedy 48.000 Kč ročně.

Péče ústavní zařazena je do dobrovolné činnosti jenom částečně. Budovati větší ústavy pro matky a kojence, jakož i útulky pro rodičky je nad síly soukromých institucí. Útulky pro rodičky vyžadují pečlivého vybavení hygienického a budou postupně zřizovány podle potřeby při veřejných nemocnicích. Do oboru dobrovolné péče o matky a kojence zařazujeme toliko přechodné umístění matky s dítětem v okresních dětských domovech. Na Moravě je ročně 7000 nemanželských porodů. Kromě toho řada opuštěných a osamělých matek manželských. Počítáme na umístění 100 nejkrutějších případů z celé Moravy. Měsíční náklad na umístění matky s dítětem je 150 Kč. Celkový náklad na 100 případů je 150.000 Kč.

Celkový náklad na nejnaléhavější úkoly péče o matky a kojence na Moravě činí celkem 1.423.000 Kč. Ze soukromých prostředků bylo by možno uhraditi 474.000 Kč. Péče o kojence a batolátka prováděná poradnami pro matky a kojence je nejlacinějším zařízením péče o mládež. Učí hospodařiti s nejdražším statkem - lidským zdravím. Odborně vedena, včasnou diagnosou a včasným léčením zmenší počet dětí tuberkulosních, zmrzačelých následky tuberkulosy, křivice, zmenší počet dětí duševně i tělesně abnormálních a zmenší tedy i výdaje na opatření jejich po celý další život.

Morava náleží k zemím, kde je péče o matky a kojence se strany veřejné správy obstarána nejhůře. Čechy mají veliký zemský nalezinec v Praze a ústav pro matky a kojence v Krči vydržovaný z prostředků státních. Čechy mají také zvláštní ústředí pro péči o matky a kojence, které je bohatě subvencováno státem. Slovensko a Podkarpatská Rus mají státem vydržované 3 státní dětské domovy, jimiž prováděna je péče o děti v útlém věku. Jedině Morava a Slezsko nemají velkého ústavního zařízení pro nejmenší děti.

Přikročím k péči o normální děti od 3 do 14 let, odkázané na veřejnou pomoc - o sirotky, děti opuštěné atd.

Sem spadají děti osiřelé, opuštěné, zanedbávané, mravně ohrožené, týrané, na žebrotu vysílané neb jinak zneužívané. Péče o tyto děti, jichž Zemská péče o mládež ke dni l. října 1921 na Moravě napočítala celkem 36.857, t. j. v poměru k českému obyvatelstvu na Moravě přes 1,8 %, čili že na každých 100 českých obyvatel připadají 2 děti v tomto věku ochrany potřebné. Dítě je budoucnost národa. Jaké máme a jak vychováme děti dnes, takový bude národ za 20-30 roků. Jako malý národ nesmíme pouštěti se zřetele, že každá kapka krve má u nás nepoměrně větší cenu než u Angličanů, Rusů Němců a jiných velkých národů. Z toho vyvozuji, že musíme zvláštní péči věnovati tělesnému, duševnímu a charakterovému vývoji i těchto 37.000 normálních dětí ve věku od 3 do 14 let a že tudíž máme jako národ povinnost starati se o ně a zabezpečiti řádnou jejich výchovu. Nesmí nám býti lhostejno, aby z těchto dětí vyrůstal nám materiál pro soudy mladistvých, trestnice, polepšovny a káznice.

Podle moderních zásad sociologických a pedagogických, jež za jednotku státu považují rodinu, je nutno, abychom všecky tyto děti nechali vyrůstati ve vhodném prostředí rodinném. Za tím účelem je potřebí odvrátiti se od vybudování velkých ústavů kasárnických pro mládež normální a nastoupiti cestu účelně organisované péče rodinné. Na Moravě buduje Zemská péče o mládež tuto organisaci tak, že dává záruku dobré práce. Je povinností státu a všech povolaných činitelů, když nechceme a z vážných důvodů bráníme se zbyrokratisování péče o mládež, aby snahy Zemských a Okresních péčí o mládež v tomto směru mravně i hmotně podporovaly.