V rozpočtu jsou některé položky, které jsou zajímavy proto, poněvadž jsme dosud velmi málo slyšeli o jejich užití. Je tam na př. položka >Prémie za vynikající práce vědecké 30.000 Kč<. Ale nepamatuji se, že by byla u nás udílena státní cena za vědeckou práci. Jsou udíleny ceny za písemnictví, které všichni docela, schvalujeme, ale myslím, že by také na vědu mohlo býti pamatováno, a když již tam ta prémie těch 30.000 Kč je, že by mohla býti vskutku rozdělena, poněvadž nejenom uměním je živ národ a zjednává si pověst kulturního národa v cizině, nýbrž také vědou. Upozorňují také na to, že pro nás přírodozpytce v cizině ještě nejznamenitější doporučení je, když řekneme, že náš národ dal světu přírodovědeckému Purkyně. Tedy podpora věd jak přírodních, tak i ostatních také za něco stojí.

O ostatních položkách, abych nezdržoval, nebudu se zde zmiňovati. Ke konci bych ještě připomněl, že bychom si velice přáli, aby konečně již spatřil světlo světa památkový zákon, zákon na ochranu památek historických, uměleckých a přírodních, který se již od převratu připravuje. Celá řada věcí by nebyla možná. Připomínám jenom historii střelnice v Brdech, kdybychom měli striktní zákon o ochraně přírodních historických a uměleckých památek, na němž se již po tak dlouhou dobu pracuje a který pořád ještě nevychází. Je to důležito jmenovitě také proto, poněvadž mezi tím může nám býti velmi mnoho věcí zničeno, jelikož nemáme možnosti na základě nynějších zákonů je ochrániti.

Vážené shromáždění! Končím opět citátem z Palackého, kterým odůvodňujeme, že přese všecky výtky, které jsem přednesl a které budou ještě předneseny, budeme hlasovati pro rozpočet. Palacký též napsal: >Žádná říše nerozpadne se, pokud její finance v dobrém jsou stavu, aniž mohou okamžité poklesky sebe strašnější státi se jí smrtelnými.< A přeji si, aby skutečně naše republika měla svoje finance vždycky v takovém dobrém stavu, aby se jí žádné okamžité poklesky nemohly státi smrtelnými. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr. Franta (zvoní): Slovo má dále pan sen. Thoř.

Sen. Thoř: Vážený senáte! Mám promluviti o předloženém rozpočtu jménem strany a jménem tisíců organisovaných živnostníků, abych dal průchod jejich názoru a mínění. Musím se však především zmíniti o výstupech, které se zde odehrály při zahájení rozpravy a které byly vyvolány se strany oposice. Pomíjím úplně oposici se strany ludové. Ta, myslím, byla vyvolána, řekl bych, jenom nešikovností a špatnou taktikou vlády. Strana ludová dělá oposici více ze vzdoru proti té taktice než proti státu. Ale chci promluviti o oposici vůbec. I my jsme v oposici, ovšem ne naší vinou, nýbrž také vinou té nešťastné taktiky vládní, která od prvopočátku nejen stranu, ale celý živnostenský stav ignoruje. Byli jsme tedy do této oposice zatlačeni. (Sen. dr. Herben. No!) Já to pak uvedu, pane kolego. Byli jsme do této oposice zatlačeni a nesmí se nám vytýkati, že jsme si ji zvolili za své poslání, jenže mezi námi a oposicí německou je ohromný rozdíl. (Sen. Kouša: Ale kde pak!) Největší oposici děláte vy! Právě vy děláte tu největší oposici, poněvadž stát přichází do těch dnešních finančních důsledků. Když my děláme oposici, chceme nápravu ve státě a Němci bez ohledu na jinou politickou příslušnost chtějí rozbití a rozvrat tohoto státu. S takovou oposici nejenom že nemáme nic společného, ale stojíme zásadně proti ní, poněvadž zájem národa a státu jest nám zájmem nejvyšším. (Výborně!) My nedopustíme, aby nám někdo sáhl na naši těžce vybojovanou svobodu a postavíme se proti každému nepříteli tohoto státu. Jestliže se tak diametrálně rozcházíme v otázce národní a tím přirozeně i v otázce státní, v čemž se rozcházíme s druhou oposicí, pak je nevysvětlitelno, že v zacházení s oposici se nečiní rozdílu. I oposice má své povinnosti, které nejsou vždy lehké a příjemné Ona má za povinnost, aby každý vládní čin kriticky posuzovala, aby na všechna podání podívala se z rubu a proto nemá býti kaceřována. Vláda má naopak povinnost náležitými důvody svůj postup obhajovati. Co však dělá naše vláda a proč prostě každou kritiku ignoruje nebo, řekl bych, tak velkopanským gestem odstrkuje, dávajíc tak na vědomí, že jest jí oposice lhostejnou a že jí nestojí za povšimnutí. To činí u vědomí své početné moci. Je-li tento postup důstojný, to ponecháváme úsudku veřejnosti, ale nemůžeme přejíti mlčením ignorování a otázku, která se úzce dotýká našeho živnostenského stavu. Na doklad toho uvedu některé příklady. Tak malé, bavlnu zpracující podniky žádaly senát, aby si dal předložiti zprávy o revisi se všemi doklady u nákupních družstvech a jejich členů, kteří, jak známo, svoji ziskuchtivou spekulací drahou bavlnu nenechali včas zpracovati a následek toho byl, že vládě, která za nákup bavlny byla ručitelem, bavlna zůstala a vláda se pak měla starati o její zaplacení. Vláda učinila dohodu, podle níž měli přádelníci převzíti 60 % a ostatní bavlnu zpracující podniky zbývajících 40 % bavlny. A poněvadž jest zde jisté podezření, že přádelníci, kteří dovezli kromě té t. zv. likvidační bavlny také bavlnu zušlechťovací, ze které zboží zpracované bylo určeno výhradně pro vývoz, že z této bavlny bylo velké množství přidáno k bavlně likvidační, kterou mají menší a malí živnostníci zaplatiti více pateronásobnou cenou. Proto žádali o výše uvedenou revisi. Referát a této záležitosti byl přidělen mně. Od jara dostalo se to dvakráte na program živnostenského výboru. Jednou to bylo členům živnostenského výboru nejasné a vyžádali si opis žádosti za revisi. Kancelář ihned opisy opatřila a rozdala a tak zase po 4 měsících přišlo to opětně na program. Ale tu zase, zákulisní vlivy překazily projednání, prý se o tom musí dříve vysloviti koalice - a zase to leží dále. Ale konečně dověděl jsem se pravdu, že totiž koalice vyhýbá se revisí, poněvadž já, jako oposičník a referent nesmím tomu býti přítomen a do věci zasvěcen. To jest jeden případ.

Letošního roku v březnu podali jsme návrh na opravu živnostenského řádu § 40, aby vedlejších závodů mohli si kapitalisté zříditi nejvýše 5. Je to návrh nesmírně důležitý a pro demokracií našeho hospodářského života nutný.

Vždyť po reformě živnostenského řádu volá se již celá desítiletí. Poměry, jakož i proces výroby změnily se do té míry, že stávající živnostenský řád jest v některých svých částech neudržitelným, vyžadujícím rychlé nápravy, nemá-li se jisté části občanstva a tím i republice způsobiti nenahraditelných ztrát.

Stávající živnostenský řád, vyvolaný na počátcích moderní výroby, je spracován na zcela, jiných zásadách, je místy starým přežitkem a na závadu spíše než ke prospěchu našeho hospodářského života. Jestliže nevyhovoval již za staré rakouské monarchie, tím více cítí se jeho nedostatky v naší Československé demokratické republice. Proto nynější poměry vynucují si jeho změnu a to zejména v ustanoveních, která svojí nesociální tendencí jsou s to, v zájmu několika jednotlivců, ničit a ožebračit celé massy lidu.

Jest to právě § 40, který ponechává volné pole kapitálově silným jednotlivcům ke zřizování neomezeného počtu vedlejších závodů, kterými ničí a ubíjejí kapitálově slabé živitele rodin. Proto z důvodů sociálních i hospodářských je nutno, aby byl stanoven určitý počet vedlejších závodů a tak chráněna byla existence chudých živnostníků.

Tímto omezením nebude dotčen hospodářský život našeho státu, naopak, životní poměry naší republiky vyžadují, aby se učinila přítrž rozpínavosti kapitalistických jednotlivců, ježto jinak hrozí nebezpečí zániku malovýrobců, jich zproletarisování, čímž připadli by v budoucnu na obtíž státu.

Také tento návrh zákona není dáván na program jen proto, že je proti skutečnému velkokapitálu a pak že byl podán zástupci strany živnostenské, a že referát živnostenského výboru byl přidělen zase mně.

Ale největší důkaz o stranickém vládnutí proti živnostnictvu podává Všeživnostenská výstava. Na podobné kulturní podniky je pamatováno v rozpočtu ministerstva obchodu a také se podpory udílejí každému jinému, jenom zase živnostnictvu se nesmělo nic dostati, a důvody, kterými se vláda obhajuje, jsou ne-li směšné, tedy málo vtipné. Předně prý to byla výstava stranická. Vláda dobře ví, že to není pravda, poněvadž výstavu pořádala Zemská jednota živnostenských a řemeslnických společenstev a ne strana. Jestli však tato instituce je v rukách živnostnictva, pak je jen v těch rukách, v nichž býti má. Je nemyslitelno, aby živnostenské instituce byly, jako snad Zemská živnostenská rada, umělým způsobem převedeny do rukou jiných, jako nemůžeme vytýkati, že zemědělské instituce jsou v rukách zemědělců a dělnické v rukách dělnictva. Tedy přirozeně nemůže nikdo vytýkati, že instituce živnostenské jsou v rukách živnostenských. Ale konečně, i kdyby výstavu byla pořádala sama naše strana pod její firmou pak na podporu měla nárok, poněvadž její příslušníci konají povinnost vůči státu a stát pak naproti tomu má povinnost je podporovati. Dělá-li se to vůči jiným stavům a jejich podniky se podporují -- my se proti tomu nijakým způsobem nestavíme - pak totéž právo má i stav živnostenský.

Ale podařená výmluva je v tom, že prý výstava nekončila pasivně a proto nemá nároku na podporu. Zde nejde o nároky, nýbrž o vůli vlády, a té vláda naprosto neměla. Vláda právě na to čekala a přála si, aby Všeživnostenská výstava končila deficitem, ne snad aby ji udělila podporu, tu by ji byla tak jako tak nedala, nýbrž aby se živnostnictvu vysmála. Jsem přesvědčen, kdyby přišli Němci, že by jim vláda nic neodepřela.

Tedy tak se zachází s tím nejspolehlivějším elementem ve státě, tak se chová vláda ke státotvorné oposici. My máme ještě mnoho jiných stížností. Tak koaliční strany nepodepíší nám sebedůležitější návrh, či jiné podání a činí to jen proto, aby nám veškerou činnost znemožnily. Jestli to patří k demokratismu, to ať rozumný a nestranný člověk posoudí sám. Byla nám zde sice podána definice demokratického vládnutí: Lid prý vládne většinou, která je sdružena v koalici. Co je mimo koalicí, tedy podle toho nemusí se tím koalice zabývati, nemusí si toho všímati. Podle této definice byla za Rakouska zrovna táž demokracie, poněvadž tam vládla většina, která si nedala sice jméno koalice, ale ve skutečnosti koalicí byla. Tady jak je viděti, forma nepřinesla žádné změny a žádného účinku. Uvádím tyto věci jen proto, aby zde vystoupilo chování se většiny k naší oposici Jestli dosud všechny útoky se strany německé neměly účinku na změnu názoru u většiny oproti naší oposici, pak vidíme v tom nedostatek dobré vůle vládnouti spravedlivě. Nedivme se potom Němcům, jsou-li stále výbojnějšími a bezohlednějšími, když Čech s Čechem zachází jako s největším nepřítelem Myslím, že mnohému zde včera při těch útocích Němců napadlo, že je potřebí sražení všech československy cítících stran, aby odolnost státu byla větší a jistější. Historie nás učí, že svými národními úpadky byli si Češi vždy sami vinni. Dříve to bývalo náboženství, dnes jsou to jiné politické otázky. Zamezení jakéhokoliv nedorozumění a sloučení všech státotvorných stran má v moci vláda, která jen spravedlivým a nestranným vládnutím může toho docíliti.

Chci se jen několika slovy zmíniti o rozpočtu již po páté přikročuje volené Národní shromáždění k projednávání rozpočtu našeho státu. Setkáváme se však čím dále tím více s menším zájmem o tak důležitou státní záležitost, objevuje se stále větší lhostejnost. Nejeví se tato lhostejnost pouze při projednávání státního rozpočtu, setkáváme se s ní jako s vleklou nemocí, při všech projednávaných zákonech. Apaticky se všechno promrská s vědomím, že se na věcí nemůže nic měnit, že se to musí přijmout tak, jak se na tom usnesla poslanecká sněmovna. Co není podáno vládou nebo >Pětkou<, všechno se zamítá. Zamítají se taková podání jen proto, že byla podána jiným, než koaliční většinou, a většina zamítá takové návrhy jen proto, že má většinu. Až tam došli jsme se svým parlamentarismem.

Vláda předkládá nám tedy rozpočet, ne aby byl upraven a podroben potřebným změnám, aby zástupci lidu jako volení hospodáři přizpůsobili jej úměrně nynějším poměrům, ale předkládá jej k prostému schválení, t. j. nedovolí voleným zástupcům, aby mohli rozpočet uvést v soulad s poplatnou schopností našich občanů. Projednávání státního rozpočtu stalo se pouhou dekorací navenek, aby veřejnosti byly zaslepeny oči, že se mu věnuje neobyčejně velká péče. A přece státní rozpočet má být obrazem celého našeho života, poněvadž nejde jen o finanční stránku rozpočtu, nýbrž i o stránku mravní. Jde o úkaz schopností vedení státu, o uspořádání poměrů ve státě vůbec. Z rozpočtu každý posuzovatel pozná, jak se vládne, zdali spravedlivě a nestranně ke všem stavům, jakou pozornost věnuje vláda hospodářskému životu, je-li schopná, či neschopná.

Vážení pánové! Kdybychom posuzovali nynější vládu podle její slov, pak ovšem není schopnějších národohospodářů na světě, ale poměry i tento rozpočet dokazují opak. Všechny rozpočty našeho státu, tedy i tento rozpočet končí schodkem a v tom je vidět to nehospodářství. Každý svědomitý hospodář musí sdělávati rozpočet na základě pravděpodobných příjmů a ne zamýšleného vydání. Nemá-li na všechno, co by si přál, dostatek prostředků, musí se uskrovnit. To platí zejména, pro stát. Vláda se nesmí říditi podle metody prastarého školního vyučování: >Nemáme-li, musíme se vypůjčit<, nýbrž novým časovým způsobem: >Nemáme-li, musíme se uskrovnit!<

Ale schodky všech rozpočtů ukáží se větší při závěrce účtů, z nichž jsme měli již příležitost poznati, že, i když se na daních a dávkách vybralo až o 7 miliard více, než bylo pro ten rok předepsáno, nejen že nic nezbylo, ale ani to nestačilo a udělaly se ještě nové dluhy. Budeme-li se stále vypůjčovati na neproduktivní a zbytečné výdaje, budou přirozeně podmínky každé výpůjčky pro nás horší, poněvadž věřitelé sledují naši stále větší zadluženost a dají si svou důvěru velmi dobře zaplatit. Konce by pak mohly být pro náš národ nešťastné. A proto se divíme tomu velkému optimismu vlády, která tvrdí, že se poměry lepší a konsolidují. Ale při těch pěkných poměrech a konsolidaci zavírá se jeden podnik za druhým a od podnikání vůbec se utíká, každý se ho bojí, každý se mu vyhýbá. Zde je dvojí možnost: Buď vláda vyčerpává poplatnictvo, aby dělala nějaké tajné fondy, ze kterých pak se chce žíti a udržovati celý život v republice, co by bylo ovšem nemyslitelné, anebo nevidí a snad ani nechce viděti na dosah rukou, je tak zabrána v to státnictví, že to její pozornosti uchází, ale pak v každém případě je to ne-li neschopnost, tedy neprozíravost ve vedení státu. Když jsme upozorňovali na přemírnou poplatnost našeho občana, najmě živnostníka, volalo se na nás: Nechcete platiti daně. Dnes však jsou k tomu volání donuceny svými voliči i jiné strany, ale zdá se, že ani na ty se vláda neohlíží. Již i vyšší úředníci v našem státě uvedli statistiku, že ze všech států v Evropě připadá na hlavu nejvíce daní v naší republice. Poražené Rakousko žádá na svých poplatnících skorem jen třetinu toho, co platíme my. Je tedy daňová schopnost přečerpána a není možno jí nadále udržeti, nebude-li postaráno o nový zdroj příjmů. Příjem daní pro stát se menší a bude se stále menšiti, a ani sebe ostřejší opatření nebude pomáhati, poněvadž, kde nic není, ani smrt nebere.

Je tedy potřebí starati se o prosperitu výrobních vrstev, zejména je potřebí udržovati nejpoplatnější stav živnostenský opatřováním dodávek, aby mohl konati platební povinnosti.

Ciferně je rozpočet skoro o l ¹/₂ miliardy menší, ale je klamnou domněnkou, že je menší i hodnotně. Je potřebí vzíti v úvahu jednak stávající krisi úvěrovou, nedostatek oběživa a vyčerpání provozovacího kapitálu následkem vysokých daní a konečně klesající výnosnost výroby. Tyto příznaky jsou neklamným měřítkem pro posouzení výše rozpočtu. Nebude tedy domnělým snížením poplatnictvu nijak ulehčeno.

Letošní rozpočet byl očekáván s velikou zvědavostí. Zavdaly k ní příčinu různé novinářské zprávy, podle nichž mělo dojíti k restrinkci některých úřadů, zejména zrušením některých docela zbytečných ministerstev a mělo býti vydání omezeno na míru nejnutnější. Tím měl býti rozpočet zmenšen o značný obnos, psalo a mluvilo se tenkráte o nějakých 4 miliardách.

My jsme se nesmírně divili, kde vzala vláda tak velkou odvahu, že chce konečně provésti to, co ve svém programu slibuje, a domnívali jsme se, že musila přijíti nějaká mořská bora, která vládní kormidlo obrátila. My jsme ovšem tyto zprávy přijímali s velikou opatrností, nic jsme si od nich neslibovali, poněvadž máme trpké zkušenosti jak z dřívějších vlád, tak zejména z této vlády, a věděli jsme, že to bude asi jen tučná novinářská kachna. A skutečnost dala nám za pravdu. Všechny pověsti ukázaly se planými. Nebyla učiněna žádná náprava, nenastane žádné očekávané ulehčení, krátce nic se nestalo. Nebyl zrušen neb zjednodušen jediný úřad, počet ministerstev zůstává týž. Zdá se, že tento veliký počet ministerstev je ponechán jen proto, aby poplatníci měli na co platiti, jiný důvod pro zachování jich nemluví. Jsme jediným státem na celé zeměkouli, který si dovoluje toho luxusu, že má jednak tak velký počet ministerstev a že si vydržuje docela zbytečný úřad - ministerstvo zásobováni. V tom je také viděti, že vláda nemá vůli šetřiti a hospodařiti.

Vláda předkládá číselně snížený rozpočet, ale nejsou to pravé a skutečné úspory, není to důsledek lepšího hospodaření, nýbrž prostě škrtla tyto t. zv. úspory z rozpočtu investičního. V tom je celé umění snížení čísel oproti předešlým rokům. Vládní strany a vládní listy chválí schopnost vlády, my naproti tomu tvrdíme, že je to postup nesprávný, máme to za falešný názor na státní hospodářství. Neboť touto úsporou budou poškozeny zájmy hospodářské celého státu. Vláda následkem snížení investičního rozpočtu musí učiniti o více jak

l miliardu méně objednávek, bude méně práce jak v. průmyslu, tak i u živnostníků, bude o to menší obrat, menší příjem, což bude míti zase vliv i na daně, a budeme platiti podporu v nezaměstnanosti. To budou důsledky snížení investičního rozpočtu, v tom se bude jeviti ta hospodářská schopnost vlády.

Ale přes to, že vláda se musila uchýliti k vůli dekoru k tomu kroku, jen aby veřejnost byla uchlácholena snížením rozpočtu, jsou pronášena stále nová přání, která, kdyby se měla vyplniti, znamenala by nová vydání a nová břemena. Tak bylo žádáno, aby vedle ministerstva zásobování byly zřízeny konsumentské rady s velikou pravomocí, které by nebyly ničím jiným než novým chikanem soukromého podnikání a zejména novým bičem na živnostnictvo. My za takové nadělení předem pěkně děkujeme a proti takovému zase zbytečnému úřadu protestujeme.

Je také horováno o tom, aby našim pánům ministrům byly zřízeny na útraty státu representační byty. Toto vydání by bylo docela zbytečné. Předně by mohla přijíti nějaká ministerská epidemie, která by byla příčinou častého stěhování, což by bylo pro ně jistě nepříjemné a pak náklad na zřízení bytů by byl vzhledem k representaci ohromný. Ale s tou representací by se mělo již jednou přestati. Representaci může dělati ten, kdo na ni má prostředky. A my těch prostředků nemáme. My nemáme na daleko potřebnější věci, které by státu a národu přinesly užitek. Potřebujeme školy, dráhy, nemocnice, silnice a pod, věci a ne žádnou representaci. Má-li se to dělati k vůli cizině, aby viděla, jak jsme bohatí a co si můžeme dovoliti, pak to není ani demokratické, ani republikánské. Chudý nemůže dělati bohatého a dělá-li ho, pak to dlouho nevydrží. Ta cizina je o našich poměrech dobře zpravena a jistě ví, co si můžeme dovoliti. V rozpočtovém výboru bylo také s jistou pýchou jedním kolegou prohlášeno, jak všichni sociologové při svém sjezdu v Praze byli překvapeni různým sociálním opatřením našeho státu, kteří se vyslovili, že se podobnými vymoženostmi nemůže pochlubiti žádný stát na světě. No, to jest pravda! Tímto prohlášením měla býti dána z části odpověď na známý článek >Timesu<, ve kterém nám nabízeli hospodáře pro vedení státu, mělo to býti jako doklad, co se u nás všechno vykonalo. Bohužel, že všechna podobná chvála není nám nic platná, poněvadž pochází od lidí, kteří nám nemohou nic poskytnouti a kteří přicházejí ve svých státech do rozporu s tamními hospodáři.

Světoví hospodáři se neohlížejí, jakých a kolik sociálních vymožeností ve státě máme, nýbrž máme-li na ně také prostředky, jsme-li s to je také bez poruchy hospodářského života udržeti. Je pravda, na poli sociálním se vykonalo ohromně mnoho, ale s těmi nejkrajnějšími obětmi. My jsme vyčerpali všechny zdroje příjmů až na dno a nyní se ocitáme v prostředí, ze kterého nalézti východisko bude uměním. To je cizině dobře známo, a budeme-li v tom ještě dále pokračovati, setrváme-li na této linii, pak žádné gesto ani z úst referentů, ani z vládních lavic ji nepřesvědčí o opaku. Pak, co nám dnes nabízí v jemné formě, nám jako jiným státům po případě proti naší vůli vnutí. Tornu všemu je potřebí předejíti, a nesmí se dopustiti, abychom se octli pod cizí kontrolou. To by bylo začátek konce naší svobody; a opatření proti tomu jest jen v hospodárnosti a šetrnosti a v podpoře soukromého podnikání, ve skutečné demokracii všech. Dokavad toho nebude, nemůžeme s nynějším hospodářstvím souhlasiti.

Místopředseda dr. Franta (zvoní): Slovo má dále pan sen. Roháček.

Sen. Roháček: Slávny senát! Opozícia je tej mylnej mienky, zvláště ľuďáci na Slovensku, že utiecť od parlamentnej práce, neodhlasovať rozpočet - ale žiadať pri tom od vlády subvencie, sanácie, povýšky platov - prospieva slovenskému ľudu. To je klam a mam. Po shromaždeniach mnoho sa reční proti našim fundamentálnym zákonom, proti daniam.

To je isté, že dane sa nerady platia a to snáď na celom sveťe. My, čo pochádzame z ľudu nášho, a bojovali sme za jeho blaho aj pred prevratom, ospravedlňujeme ohováraný slovenský ľud, že by nechcel dane platiť. On bude a chce dane platiť, ale riadne vyrúbené. Áno, ja tu pri rozpočte vyhradzujem si tiež právo kritiky o daniach. My dobre vieme, že na Slovensku sú dane nesnesitelné, neupravené, zle předpisované, a preto upozorňujeme vládu: rob poriadok s daňami; dnešný systém daňový je neudržitelný, a preto mojej strany heslom je: >Znížiť a upraviť dane<. My sme boli prví, republika Československá, čo si usporiadala valutu a budeme to my zase prví, čo si usporiadame i dane. Už loni som upozorňoval na tieto veci, hlavne na koncentrovanie daní. Dnes musím vytýkať, že berné úrady vypisujú dane povrchne. Sú prípady, na pr. v Modre, že od stejného výmeru vinice jeden poplatník má predpísané 700 Kč, druhý 70 Kč; ďalej predaje pozemkov v 20. a 21. roku vykonané sú podnes v katastre neprevedené, ale daň je predpísaná i na tieto predané pozemky. Z tohoto nasledujú exekúcie, ľud poukazuje na tieto chyby a vady, ale exekútor je hluchý, z čoho sú súdy a pokuty. Vedie toto ku konsolidácii? Veru nie. Tiež som sa dozvedel, že ministerstvo financií malo - vraj - vydať berným úradom tajný fermán, aby tí roľníci, ktorí podali apelácie na zlý výmer dávky z majetku a prírastku na majetku, odvolali tieto, že však sa im i tak o polovičku zmenší podľa novely zákona. Ale ono to není celkom tak, lebo je mnoho prípadov, kde vôbec nieto podkladu k tejto dani, a keď odvolajú apeláciu, nebude sa o ich nesprávnom výmere pojednávať.

Keď v historických zemiach nosnosť daní je ťažká, kde predsa je vyvinuté družstevníctvo, hospodársky priemysel, vyspelosť českého roľníka - a tieto okolnosti iste skytajú možnosť niesť ťarchu daňovú - môžete si predstaviť, aké je nemožné rozpjatie daňové na Slovensku. Niet intensivného hospodárstva, chýbajú meliorácie, katastry a správna pozemková kniha, zanikol priemysel a tiež aj nešťastné južné hranice, kde sú roľníci odtrhnutí od stredísk trhových.

Dôležitou kapitolou pre seba je na Slovensku základ dane pozemkovej - pozemkový kataster. Bývalý uhorský kataster trpel roztrieštenosťou a neprehľadnosťou, kdežto rakúsky mal sústredenú evidenciu u jedného štátneho úradu. Roztrieštenosť a nedostatočnosť bývalých maďarských predpisov mala často za následok, ako uvádza vrchný mernícky radca inž. Ján Basa, že jeden a ten samý objekt mal iné označenie v katastre, iné v knihe pozemkovej a iné v knihe banskej alebo železničnej. Podlá posudkov odborníkov - okrem hore menovaného, ešte aj pána vrchného merníckeho radcu, inž. J. Cingroša, tiež od generálního finančného riaditeľstva v Bratislave - je stav katastru dane pozemkovej na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi veľmi biedny, ba priamo smutný. Za takých okolností je každému jasné, že na základe tak nedostatočného katastru nie je možné správné a spravodlivé vyrubenie pozemkovej dane a prirážok k nej.

Podľa odhadov shora uvedených odborníkov bude nutné zmerat polovičku celého územia. Slovenska a zhotovit úplne nový písomný operát katastrálny pre ³/₄ územia. To sú všetko príčiny, ktoré volajú, aby aj Slovensko pojaté bolo do novej daňovej reformy.

Naši domovinári, arendátori, ktorí sa usilovali získať pôdu do árendy, hoci aj za velké nájomné, aby obživili početnú, rodinu, boli až do tohoto roku odaňovaní zárobkovou daňou III. triedy, ktorej sadzba obnášala 10% a podliehala všetkým prirážkam. Roľníci, ktorí platili aspoň 10 Kč priamych daní, boli okrem toho odanení zárobkovou daňou II. triedy. Tieto dane sa už od r. 1924 počnúc nebude síce predpisovať, ale predpisy za minulé roky sa dosiaľ vymáhajú, a to v dôsledku zmenených hospodárskych pomerov, a v mene skoro trikrát viac zhodnotenej, čo na našich roľníkov veľmi ťažko dolieha. Preto, že tieto daně ztratily oprávnenosť svojej existencie už prevratom, a mali by tedy z dôvodov daňovej spravedlivosti byť zrušené, bolo by nutné, aby finančné úrady tieto daňové nedoplatky na základe nového zákona o odpisoch daní vymazaly.

A keď som tu pri našich domovinároch, aspoň niekoľkými slovami nech je mi dovolené zmieniť sa o pozemkovej reforme na Slovensku.

Toto veľké dielo, určené pre hospodárske oslobodenie zemědělského a maloroľníckeho ľudu v republike, ako už bolo viac rázy zdôraznené, má zvláštny význam u nás, na Slovensku. Nebudem uvádzať štatistické dáta o držbe pozemkovej na Slovensku, lebo značná časť týchto je už zmenená. Pán prezident štátneho pozemkového úradu dr. Viškovský pri príležitosti päťročného trvania tohoto úradu o tomto podrobne referoval. Prez to, že súčasne bolo vyslovené, že budúca etapa prevádzania pozemkovej reformy, zvláště v r. 1925 a 1926, sa bude týkať najviac nášho Slovenska, cítim ako zástupca zemědělského a maloroľníckeho ľudu na Slovensku povinnosť, tento požiadavok radikálnejšieho prevádzania pozemkovej reformy na Slovensku znovu zdôrazniť.

Zvláště v župe Nitrianskej je nutné prevádzanie pozemkovej reformy doháňať, lebo v tejto, na veľkostatky najbohatšej župe bolo doteraz pomerne najmenej urobené.

Som si vedomý ťažkostí, ktoré musia úradníci štátneho pozemkového úradu pri prevádzaní pozemkovej reformy na Slovensku prekonať a preto s potešením konštatujem, že v prevádzaní tejto na Slovensku pri tak malom počte úradníkov a k tomu nie dosť dobre platených, bolo vykonané vela.

Silný odpor židovsko-maďarských veľkostatkárov a ich pomáhačov, neúplnosť v pozemkových knihách, zlé komunikačné spojenia, to všetko zapričiňuje, že pozemková reforma na Slovensku tak ťažko napreduje.

Preto tiež každý, kto miluje slovenský národ a kto pozná jeho doterajšie pomery politické, hospodárske, sociálne i kulturné, ten iste sa nebude stávat do cesty prevádzania pozemkovej reformy na Slovensku a ten bude náš požiadavok podporovať.

Náš malorolnícky ľud sa potrebuje osamostatniť od vlivov, ktorým doterajším spôsobom jeho života často musel podliehať, a to je možné len cestou pozemkovej reformy.