- V duchu tohoto výroku Palackého byl vlastně sděláván také nynější náš rozpočet a bylo skutečně dosaženo toho, že příjmy a vydání téměř jsou v rovnováze. Tato snaha je zajisté velmi dobrá a osvědčí se jmenovitě pro budoucnost. Jako většina předcházejících řečníků učinila a jako asi většina následujících po mně řečníků učiní, i já mám proti šetření ve zcela určitých oborech rozmanité námitky, a každý podle oboru, který je mu nejbližším, nejtíže cítí úspory ve svém oboru, takže veliká část šetrnosti byla pocítěna poměrně značně těžce.

Jestliže přes to koaliční strany budou hlasovati pro rozpočet a nenavrhují žádných podstatných změn na něm, vyjma některé resoluce, tedy stane se tak proto, poněvadž uznáváme velkou důležitost šetření, jsouce plně přesvědčeni o pravdivosti výroku Palackého, jež jsem svrchu citoval. Neboť daňová břemena, jak již zde také bylo zdůrazněno, pro příště nelze již stupňovati, nemá-li nastati onen circulus vitiosus, chybný kruh, že daňová břemena budou přesunována na vrstvy stále širší a širší, čímž drahota životních potřeb podstatně by stoupala a zvláště těžce by doléhala na t. zv. konsumenty, čímž bych rozuměl ony vrstvy našeho občanstva, které nemají možnosti, aby si odstupňovaly dostatečně svobodně příjmy podle své práce a podle svých potřeb.

Nechci se zde rozšiřovati o názorech, které občas jsou vyslovovány, do jaké míry u nás deflace způsobila a působí drahotu tím, že způsobuje nedostatek peněz, jmenovitě pro úvěr, stoupání úrokové míry a tím opět drahota, která se přesunuje na široké vrstvy.

Zrovna tak jako pokud se týče drahoty máme co činiti se světovým zjevem, jemuž velmi těžko bychom se umělými a násilnými zákroky dovedli vyhnouti, tak také v tomto ohledu běží z největší části o světový zjev. Proti té výtce, kterou jsem právě uvedl, lze namítnouti, že by zvýšení obeživa, jakož i snížení míry úrokové mohlo míti za následek značný odliv peněz do sousedních států, což by ovšem vedlo opět ke zjevu, který by se nemohl u nás osvědčiti.

Jednou z přičiň proč náš rozpočet je tak přespříliš zatížen ve srovnání s příjmy státními, je jistě nesmírně u nás vyvinutý t. zv. etatismus. Po převratu všeobecně se u nás zahostilo přesvědčení, že stát je nejen všemohoucí, nýbrž že také jeho povinností je, aby na sebe vzal všechny povinnosti, a dosti málo jsme se starali o to, abychom vytkli, že také občané mají své povinnosti vůči státu,a že, kdybychom stát přesytili povinnostmi, že by konec konců své povinnosti nemohl splňovat. Chtěli jsme kde co sestátniti a celá řada institucí, které v cizině jsou ponechány iniciativě dobrovolné, řekl bych, iniciativě občanské, u nás je sestátněna. Jen upozorňuji na to, že se u nás má za to, že všechny t. zv. výzkumné pokusné stanice a ústavy musí být státní, kdežto vidíme ve velmi mnohých jiných státech, že takové výzkumné a pokusné stanice zřizují a vydržují dotyční interesenti sami autonomně, čímž se také stává, že se tyto instituce dostávají do velmi blahodárného úzkého styku s oněmi vrstvami. U nás, bohužel, před válkou bylo velmi málo smyslu pro takovouto autonomní iniciativní činnost. Teprve po převratu vidíme skvělý příklad takovéto svépomoci na výzkumném ústavu cukrovarnickém. V cizině na př. velká část zemědělských výzkumných stanic vyplývá z iniciativy občanstva, zvláště zemědělského občanstva. Mohl bych na př. upozorniti na skvělou švédskou stanici ve Svalöfu. My jsme však u nás před válkou viděli, že tehdejší majitelé latifundií téměř ničeho v tomto ohledu nedělali, takže se všechno přesunulo na stát a nyní ovšem není možno, aby za krátkou dobu iniciativní činností našich zemědělců byly odčiněny škody, které byly způsobeny indolencí bývalých majitelů latifundií. Ale, chceme-li v budoucnosti dosáhnout skutečného ulevení rozpočtu, musíme pečovati o odbourání etatismu.

Docela dobře chápu, že sociálně slabší vrstvy a jejich zástupci se nemohou spokojiti již s bývalou filantropií, která se snažila ulehčiti jim jejich osud, a žádají právo na to, aby stát o ty, kteří nemohou získat dostatečných prostředků k životu, se postaral v případech potřeby, když ničím jiným, tedy aspoň tím, že jim opatří práci. I v tomto ohledu bylo by nesprávné, kdybychom iniciativu osobní úplně zamítli proto, poněvadž na velmi mnohých skvělých případech vidíme, jak znamenitě taková iniciativa může působit. Upozorňuji na př. jen na ústavy, které jsou v největší částí ze soukromých prostředků vydržovány pro slepce, hluchoněmé atd.

Jestliže tedy uznáváme potřebu šetření a přejeme si, aby v leckterých ohledech na příště ještě více bylo šetřeno, přirozeně tedy cítíme zvláště my, kteří jsme ve spojení se školami, že tentokráte velmi těžce byl postižen rozpočet naší správy vyučovací, a skoro se nám zdá že ministerstvo školství bylo u nás při sdělávání rozpočtu bodem nejmenšího odporu proti šetření. Když jsem se dostal ke slovu, věnuji několik poznámek, které zde chci pronésti, jmenovitě ministerstvu školství.

Zdálo by se, že snížení rozpočtu z 845 milionů Kč na 756 milionů Kč není tak velikým, ale ve skutečnosti je toto snížení velmi citelné, poněvadž naše školství daleko ještě není vybudováno, není hotovo, a poněvadž potřeby jeho pro přítomnost i budoucnost jsou neobyčejně veliké. Upozorňuji tu jen na př. na potřeby menšinových škol, kde bychom potřebovali aspoň 500 nových budov, dále na to, aby byly zřízeny vůbec četné nové naše menšinové školy, poněvadž máme ještě velmi mnoho tisíc českých dětí ve školách německých a dokud je nedostaneme do českých škol, nemůžeme mluviti o tom, že by naše menšiny byly zabezpečeny. My si nemůžeme za nynějších politických poměrů dovoliti luxus, aby i jen jedno české dítě nám zmizelo v moři politických nepřátel, kteří nás nyní obklopují.

Jestliže Němci naříkají na to, že se jim ruší třídy školní a celé školy, je docela pochopitelno, že se tak děje, poněvadž si náš stát nemůže dopřáti toho luxusu, aby vydržovali třídu nebo školu pro jedno, tři nebo sedm žáků. Mohl bych zde uvésti velmi podrobnou statistiku jak to v těch zrušených německých školách vypadalo. Němci zřizovali své školy kdysi se zřejmým úmyslem germanisačním na nejrozmanitějších místech a byl to nejbolestnější bod předpřevratového našeho národního života, poněvadž Němci k tomu využívali jmenovitě sociální slabosti našich českých lidí v menšinách.

Jestliže tenkrát nynější president Masaryk řekl, že česká otázka je také otázkou sociální, tedy velmi dobře se to hodilo právě na otázku našich menšinových škol poněvadž skutečně tenkrát sociální slabosti velké části našich lidí v menšinách bylo využito k útoku politickému a národnímu proti nám.

Jestliže se letos jeví tak veliký úbytek žactva na národních školách a jestliže ten úbytek je poměrně větší na německých školách než na českých, je to docela pochopitelno. Čeští žáci z německých škol přecházejí do škol českých, ale tento úbytek nebude dlouho trvati, poněvadž podle statistiky, která se týká zápisu, již příštího roku lze očekávati nový příliv žactva do národních škol. Na př. ve Velké Praze se očekává, že bude dvojnásobně větší nával při zápisu žáků do prvé třídy národní školy, takže se úbytek pozvolna zase vyrovná. Ovšem je jisto, že zápis do německých škol, i když dostaneme se do normálních poměrů, nedosáhne nikdy té poměrné výše jak tomu bylo před převratem, a to z důvodů, které jsem uvedl. Ale jistě nebudeme ničeho namítati proti tomu, bude-li potřebí nových tříd na německých školách, aby byly zřízeny. My dokonce v této věci nemůžeme nic namítati, poněvadž se budeme držeti zákonů, které u nás každému dávají možnost, aby, jsou-li splněny zákonité podmínky, opravdu dostával vyučování ve svém mateřském jazyku.

Ale za nynějších poměrů, které vyplývají z poměrů předválečných, musili bychom považovati na nespravedlivost vůči našemu národu, kdyby ona nepoměrná přemíra škol, které se tenkrát dostávalo Němcům byla zachována a kdyby nebyla korigována.

Pokud se týče samotného národního školství, tedy bylo od převratu v něm vykonáno poměrně málo reforem; naše národní školství v celku je dobře organisováno. Jenom bych zde vytkl, že všeobecně oprávněně lze slyšeti stížnosti na veliké přetížení na našich školách, občanských, kde 34 hodin vyučování týdně je přece jenom přespříliš mnoho na mladé děti. Tato věc souvisí vůbec se směrem v našem školství který se nese k tomu, aby se žáci pokud možno nejvíce naučili, čímž se značně ohrožuje jejich samočinnost a touha po sebevzdělání. Mně by se mnohem více líbila metoda, která je na většině škol amerických zavedena, kde se hledí méně k tomu, aby se žactvo učilo z paměti a více k tomu aby žáci byli naučeni, jak se učiti a jak sami by se mohli dále vzdělávati.

S otázkou škol národních souvisí také otázka vzdělání učitelstva, o kterém docela stručně jenom se zmíním. Jsem přesvědčen, že ony dalekosáhlé plány se vzděláním na vysokých školách a zřizováním pedagogických akademií jsou věcí, které sice zní velmi pěkně, ale jež v dohledné době ani z finančních důvodů nebude možno zříditi. Nevím, zdali se nalezne ministr financí, který by byl ochoten na př. 6 takových nových pedagogických akademií vysokoškolských zřizovati. V tom ohledu myslím, že by bylo mnohem více nasnadě a že by se mnohem dříve dalo provésti, kdybychom, přistoupili k reformě nynějších pedagogií, jmenovitě v tom ohledu, aby, budou-li dále trvati, učivo na nich nebylo tak rozkouskováno, aby do něho byl zaveden lepší systém než dosud, aby učitelé vycházeli s lepším, ucelenějším vzděláním, anebo budou-li pedagogia zrušena, aby učitelům se dostalo plného středoškolského předběžného vzdělání, a pak na střední školy aby byla připojena zvláštní škola, připravující učitele, která konec konců by nemusila míti za každou cenu a ne ve všem ráz vysokoškolský.

Naproti tomu myslím, že by bylo velmi záhodno, aby zvláště učitelstvu občanských škol byla dána možnost, aby dosáhlo vysokoškolského vzdělání, zvláště když se jeví snahy, aby občanské školy byly do jisté míry přiblíženy nebo dokonce postaveny na roveň nižším školám středním.

Při této příležitosti bych se zmínil také o zemských školních radách, které v Čechách, na Moravě a ve Slezsku ještě existují. V časopisech, ale také v parlamentních sborech našich, slyšíme výtky proti nim z rozmanitých hledisek. Přiznám se, že i my nejsme se zemskými školními radami spokojeni, ale není to naší vinou, nýbrž je to vinou naší vyučovací správy, která se bojí zemskými školními radami hnouti a zreformovati je zvláště v ohledu demokratickém. Jestliže trvají zemské školní rady v takovém stavu, jako byly v r. 1890 zřízeny jakožto výsledek punktačních jednání, z nichž si Němci vybrali, co bylo pro ně nejvýhodnější, je to zjev zajisté kormutlivý a bylo by nejvýš na čase, aby zemské škodní rady byly zreformovány. Neměl bych proti tomu nic, aby i dále existovaly, i až bude župní zřízení uskutečněno, dojde-li k němu proto, poněvadž v zemských školních radách, vidím velmi dobrý přechod od nižších instancí školních k ministerstvu, zvláště kdyby zemské školní rady byly zreformovány tak, aby učitelstvo i občanstvo mělo tam dostatečně velké zastoupení. Jsem přesvědčen, že na školách a duchu, jaký v nich má býti, a na jejich vedení má zájem nejem stát, nýbrž také musí míti zájem učitelstvo, jakož i občanstvo, to jest rodiče.

My v zemské školní radě české, vážené shromáždění, ve které již po řadu let zasedám, můžeme říci, že jsme se vždycky snažili, abychom, stáli na půdě zákona již z toho důvodu, poněvadž proti každému rozhodnutí zemské školní rady mají postižení možnost rekursu. Jestli jsme někde učinili rozhodnutí, které se některým stranám nelíbilo, je to docela přirozené, poněvadž naše školské zákonodárství daleko ještě není definitivně vybudováno, a zvláště mu schází v některých ohledech přesnost a určitost. Náš malý školský zákon zůstal bez prováděcích nařízení a to, jakož i jisté rozpory mezi staršími zákony a mezi ním a nedostatek decisivního prováděcího nařízení působí velké obtíže. Upozorňuji na př. na § 3 malého školského zákona. Zemské školní rady jsou nuceny rozhodovati často podle volného uvážení. A tu jest velmi snadné, že někdo s jejich rozhodnutím není spokojen, ačkoliv jsme rozhodovali podle pravého nejlepšího vědomí a svědomí.

Myslím, že přes to, že prováděcí nařízení mají politický význam a že bude značně obtížno, aby dohodou se k mim došlo, je nezbytností, aby byla skutečně vydána, poněvadž do té doby nebude v našem, školství klidu a budou z různých stran rozmanité námitky jak proti školním úřadům, tak proti škole samotné.

Při této příležitostí bych upozornil ještě na zjev, že máme velký nedostatek učitelstva na občanských školách, snad několik tisíc nám jich v republice schází. Za nynějších poměrů je rozdíl mezi platem na obecné a občanské škole tak nepatrný, že to vlastně nestojí učitelům ani za to, aby platili taxy za zkoušky na občanskou školu. Vidíme, že t. zv. nivelisace může míti zhoubné následky, poněvadž, kdyby to tak šlo dále, znamenalo by to veliký pokles úrovně našich občanských škol. V této věci rozhodně musí vláda a pan ministr financí něco pro učitelstvo občanských škol učiniti, nemá-li škola tato, na kterou jsme byli právem hrdi, pro příště trpěti.

Pokud se týče středních škol, veliké rozběhy reformní pokračují pomalu, jak se dalo očekávati, neboť škola střední, která je výsledkem staletého vývoje, nedá se tak snadno od základu změniti, poněvadž je spojena, srostlá s celým naším státním i soukromým životem. Cesta, která byla nyní nastoupena, zdá se mi býti správná, totiž v tom smyslu, aby opravdu, bylo podrobně uvažováno ze všech hledisek, jak by střední škola mohla býti reformována tak, aby to odpovídalo nynějším požadavkům sociálním a politickým.

Na našich středních školách působí pořád ještě veliké množství suplentů a jejich postavení je jedno z nejhorších v naší republice. Prosím, člověk, který má za sebou osmitřídní nebo sedmitřídní střední školu a který má k tomu 4 roky university nebo techniky, který rok nebo dva roky se připravuje ke státním zkouškám - a tyto zkoušky nejsou věcí lehkou - ten dostane potom 680 Kč měsíčně. To je takový plat, že při něm není možno žíti, ale je možno umříti aspoň po nějaké době na tuberkulosu.

Přimlouvám se také za rozmanité požadavky učitelstva našich středních škol, zvláště aby se zrovna tak jako učitelstvu na školách národních, těm, kterým se do určité doby nedostalo vedoucích míst, ne z jejich viny, nýbrž vinou poměrů, poněvadž míst je málo, dostalo zvláštního přídavku do pense vpočitatelného, a také aby funkční přídavky za některé vedlejší práce byly podstatně zvýšeny, nebo srovnány s nynějšími drahotními poměry, poněvadž je nelze neustále držeti na předválečné výši. Leckdy papír, tužky a péra stojí tyto funkcionáře více, než se jim za jejich práci dostává.

Také bych se přimlouval za to, aby zemští školní inspektoři byli lépe postaveni a aby nebylo zapomínáno na t. zv. přidělené síly u zemské školní rady. Jsou to i učitelé i profesoři středních škol, kteří jdou s nejlepšími úmysly k zemské školní radě a dostanou se jako do slepé uličky, ze které potom nikam nemohou, jsouce předbíháni svými kolegy, kteří neměli takových snah a aspirací jako oni.

Nyní bych přešel k našim vysokým školám a tu se mi zdá, že šetření odnesly nejtíže zvláště university, poněvadž jim mimořádné dotace byly šmahem škrtnuty.

Slavný senáte! Věda není již tak laciná, jako byla před lety, zvláště experimentální vědy jsou nyní neobyčejně zdraženy proto, poněvadž je potřebí k vědecké práci rozmanitého materiálu, přístrojů a jiných potřeb, a to všecko jsou věci, které nesmírně v ceně stouply. Kdyby to nebylo nic jiného než knihy, kterých je potřebí, tedy i ty proti předválečné době stouply nesmírně v ceně. Na př. německé vědecké knihy jsou tak drahé, že jedna, nejvýše dvě stránky stojí jednu naši korunu, takže knihy, které před válkou stály 10 německých marek, stojí nyní asi 100 Kč a ještě více. My přeci nemůžeme nechati naše vysoké školy a ústavy bez možnosti, aby si vědecké potřeby opatřovaly, a zvláště nás bolí to, že mimořádné dotace byly škrtnuty šmahem. Tak jako kdyby všecky tyto ústavy měly stejný nadbytek nebo stejný nedostatek. Nedostatek peněz - a já přiznávám, že vysoké školy si vždy stěžovaly na nedostatek peněz - v tomto případě jistě bude míti velmi zlý následek pro naší vědeckou produkci. To nejsou peníze, ze kterých má profesor, přednosta ústavu, osobní nějaký zisk, nýbrž jsou to peníze, kterých se upotřebí skutečně na vědecké práce. Snad by to bylo ještě snadněji snesitelné, kdyby naše řádné dotace byly slušné. Ale také tyto řádné dotace daleko nebyly zvýšeny vzhledem k tomu, jak ohromného zdražení dosáhly všecky prostředky, potřebné k vědeckým pracím.

Po převratu jsme si zřídili celou řadu vysokých škol. Nechci tvrditi, že jsme jich zřídili mnoho, neboť jistě jsme nezbytně potřebovali moravské university, a že jsme také v Bratislavě musili universitu zříditi je na bíledni. Zdá se mi, že tyto školy nemohou dostatečně plniti svého úkolu proto, poněvadž trpí tím, že počet posluchačů mezi ně je nedosti ekonomicky rozdělen. Račte uvážiti, pánové, že přírodovědecká fakulta Masarykovy university v Brně má 61 řádných posluchačů - podle statistiky ze zimního semestru 1922/23 - a podle rozpočtu má 22. ve skutečnosti 15 profesorů a ostatního personálu 69, tedy počítaje i do toho asistenty a zřízence 91 osob, na 61 řádných posluchačů. Netvrdím, že těchto sil je pro přírodovědeckou fakultu mnoho, ale posluchačů je příliš málo, a je to neekonomické, když přírodovědecké fakulty brněnské, uvádím ji proto, poněvadž jsem jí nejblíže, se tak málo využívá. Já bych se toho nic nebál, kdybychom zavedli jistý numerus clausus pro naší pražskou universitu, ať část posluchačů je nucena jíti do Brna neb Bratislavy, jim to přece neuškodí. Historický proud >do Prahy< se musí také nějakým způsobem zlomit, aby se mohlo využíti ekonomicky ostatních vysokých škol, do nichž jsme investovali značné peníze a jež, jak i cizinci je navštěvující rádi uznávají, jsou velmi pěkně a účelně zařízeny.

Bylo by snad možno pomýšleti i na to, aby určití posluchači byli přikázáni některým těmto vysokým školám trpícím malou návštěvou. Kdyby na př. došlo snad k vysokoškolským kursům pro učitele občanských nebo i národních škol, myslím, že by nebylo na škodu, kdyby byly zřízeny při jedné nebo dvou universitách, na př. brněnské a bratislavské, a tak by se poněkud odlehčilo Karlově universitě, která, majíc více než 8.000 posluchačů, je opravdu přetížena. Nejsou to ani nejlepší a nejvhodnější university ani pro činnost vyučovací, ani pro badatelskou, které mají tak ohromný počet posluchačů.

Myslím, že bychom mohli také při jiných vysokých školách pomýšleti poněkud na rozdělení práce. Máme nyní tři vysoké školy zemědělské, z toho dvě české, dále dvě lesnické vysoké školy, a tu se domnívám, poněvadž se neustále mluví, že visí ve vzduchu zrušení některých z nich, že by bylo škoda je rušit, když jsou již zřízeny. Ale mohli bychom je specialisovat. Jsem přesvědčen, že pozemková reforma přinese s sebou, že bude stále menší potřeba vysokoškolsky vzdělaných úředníků zemědělských; méně to platí o lesnících, neboť lesy se přirozeně rušit nebudou. Myslím, že by bylo velmi dobré rozdělit práci tak, že bychom z jediné vysoké školy zemědělské a lesnické udělali přípravnou školu pro učitele a profesory na našich zemědělských školách, že bychom ji udělali více, řekl bych teoretickou, a tu druhou bychom se snažili vybudovat více ve směru praktickém, ve spojení s pokusnictvím atd., aby posluchači přišli co možno nejvíce do styku se skutečným životem. Pak jsem přesvědčen, že obě vysoké školy by měly dostatečné množství posluchačů. My bohužel místo této koncentrace a specialisace vidíme, že vysoké školy berou na sebe úkoly, které jsou zcela zbytečné, že na př. na pražské technice v některých odborech se zřizují metodické kursy pro vzdělání středoškolských profesorů, což všechno by mohlo býti soustředěno na fakultě přírodovědecké, kde to už také je, a techniky by se měly a mohly specialisovat výchově techniků a ne se zabývati výchovou profesorů pro střední školy.

Pan dr. Heller zde uvedl některé výtky a specialisoval je na německou universitu zdejší, k čemuž podotýkám, že rozhodně to nebylo správné a to proto, poněvadž výnosy, o kterých zde mluvil, jednak falešně citoval a jednak týkají se nás tak, jako se týkají university německé. On na př. pravil, že zastavuje se na příští rok možnost všech oprav budov. To je docela nesprávné a to proto, poněvadž ve výnosu, jejž zde mám v originále, se píše sice, že mají býti pokud možno omezeny rozmanité výdaje, ale dále se tam píše doslovně: >Zřetel mohl by býti vzat jen na takové návrhy, jichž odložení na dobu finančně příznivější mělo by za následek takové škody na ostatním majetku nebo takové poruchy vyučování, že by mohla vzniknouti posluchačům ztráta semestru nebo odklad zkoušek,< Jestliže se tu uvádělo, že by na př. když by se někde rozbilo okno, to okno se nesmělo zasklíti, bylo to zcela nesprávné zejména z toho důvodu, poněvadž přece je nesporné, že kdyby se okno nechalo nezasklené, vzešla by tím škoda na majetku, který se za nimi nalézá. Je viděti, že na základě tohoto výnosu je přípustno, aby se stavební opravy mohly skutečně provésti.

Jednoduše jako v jiných případech i v tomto se strany Němců za každou cenu naráží se na protiněmecké kopyto to, co se týká oprávněně ať v příznivém nebo nepříznivém smyslu všech občanů a institucí v této republice.

Chtěl bych také několik slov říci o hmotném, postavení vysokoškolských profesorů, třebaže do jisté míry zde mluvím také jako vysokoškolský profesor pro domo mea. Jest docela falešné přesvědčení, že vysokoškolští profesoři jsou tak příliš skvěle na tom finančně. Kdybychom se podívali na druhé okolní státy, viděli bychom že nyní - vyjímaje snad Maďarsko a v některém případě Rakousko - v žádném, jiném státu nemají vysokoškolští profesoři tak nízké příjmy jako u nás. Na př. u nás začíná řádný profesor s platem přibližně 30.000 Kč, mimořádný 27.000 Kč, v Jeně však a to je universita, která nemá velké platy, je to jedna z malých universit, má mimořádný profesor začáteční plat 6.000 zl. marek, což znamená 48.000 Kč, ve Švýcarsku má řádný profesor roční plat 15.000 fr., to znamená našich asi 90.000 Kč, v Itálii, kde bývali vysokoškolští profesoři vždy se slabými platy, mají 40.000 lir, to je našich 60.000 Kč atd.

Uvádím to zde proto, abych podepřel snahy Ústředního spolku vysokoškolských profesorů a učitelů, aby při definitivní úpravě úřednických platů byl vzat zřetel na jejich poměry. Mohl bych zde uvésti velmi nápadné příklady, týkající se zvláště mimořádných profesorů, které také svědčí pro to, že úplná nivelisace nemůže býti zdravá, ježto odvádí opravdu vynikající lidi od toho, aby se určitému povolání věnovali. Na pražské technice jeden mimořádný profesor má dnes měsíčně 1.502 Kč, jiný 1.608 Kč, ale na téže technice jsou zřízenci, z nichž jeden má 1.853, druhý 1.952 Kč, další 1.965 atd. Neuvádím to proto, že bych těmto zřízencům peníze ty záviděl, naopak rád jim je přeju, ale přece jen jistý rozdíl by zde měl býti, aby se nestávalo to, čeho se musíme do budoucnosti obávati, že by totiž vynikající síly mladé a zvláště se to týká těch, kteří se mohou v praksi uplatniti, vysokoškolské karieře se vyhýbaly, a, aby úroveň vysokoškolských učitelů neklesala, což rozhodně není v zájmu našeho celku.

V poslední době jeví ministerstvo školství jistou nechuť i v tom, aby potvrzovalo návrhy na habilitaci docentů. Zažili jsme to v několika případech. Vážené shromáždění, soukromý docent podle zřízení universitního, které my považujeme za velmi důležité a jehož budeme jistě v budoucnosti vždycky hájiti, je muž, který má prokázati schopnost k vědecké práci a kterému je pak dáno dovolení, aby směl na vysoké škole přednášeti, kterému však tím nevzchází žádného práva ani vůči universitě mimo to, co jsem jmenoval, ani vůči státu.

Docentů může býti libovolné množství, navrhováni mají býti ti, kteří se vědecky nejlépe osvědčí. Je to zřízení, které umožňuje svobodnou konkurenci a které je jednou z nejdůležitějších podmínek, aby opravdu vysoké školy se udržely na vysoké vědecké úrovni. Jestliže by se domnívalo ministerstvo školství, že bere na sebe závazek, bude-li ty docenty potvrzovati, tedy se mýlí. Je to v zájmu profesorských sborů samotných, aby si z docentů vybírali.

Ministerstvo školství se odvolává na to, že navrhujeme docenty pro úzké obory. Nechci věcně zde rozebírati, jak obory, o něž běží, jsou široké, poněvadž by to interesovalo jistě jen úzké odborníky, ale i kdyby obory ty byly úzké, což nemohu připustiti, tedy my jsme vycházeli a vycházíme velmi často z hlediska, že soukromý docent nemůže míti, vždyť je to mladý člověk, práce z celého rozsahu svého oboru, vždyť často pracuje jen v jednom oboru. Jestliže jsme zúžili jeho veniam docendi, nutíme ho tím, aby pracoval také ve druhém oboru a aby se nespecialisoval hned ze začátku na jeden úzký obor. Pro vědu jako pro ostatní celou kulturu je nyní hrozivým nebezpečí úžasná specialisace, při které celek mizí úplně ze zraku, kde vznikají specialisté v nejužším oboru, ale ztrácí se filosofický přehled po celé vědě, jejich úkolech, vztahu k člověku a náboženství atd. Tomu chtějí profesorské sbory vysokých škol zabrániti. Jestliže sem tam navrhují snad užší obory docentské.

Letos konečně začalo se s některými novostavbami, zvláště kolejními budovami a budovou novostavby pro ústřední úřady Karlovy university u mostu Svatopluka Čecha.

Na těchto novostavbách je viděti, že se nevyplácí zadávati vždy stavby nejlacinějším oferentům a že by v této věci mělo býti hleděno jmenovitě k tomu, aby firmy kterým se takové stavby zadávají, byly opravdu s to, nebo dávali garancii, že stavbu provedou.

U mostu Svatopluka Čecha stavby mají býti stavěny na železobetonových pilotách. Byly zadány určitým firmám, a tu se objevilo, že ani přípravy technické nebyly řádně vykonány, poněvadž tam, kde se předpokládalo, že je pouze písek, jsou dole základy starých budov, které tam po staletí byly stavěny, takže piloty není možno skutečně zarážeti. Objevilo se, že firmy, kterým to bylo zadáno, nejsou tak vypraveny, aby mohly včas pilotáž, jež měla býti tuto zimu hotova, provésti, takže odborníci z ministerstev samých tvrdí, že firmy by to mohly provésti někdy do dvou let. Totiž teprve ten spodek. To by nebyly ještě ani základy. (Sen. dr. Herben: No nazdar!) Uvádím to zde proto, abych upozornil, že šetření je velmi pěkná věc, ale že se má šetřiti s rozvahou a na pravém místě, poněvadž nezřídka přílišné šetření stojí více, než rozumné nešetření.

Náš rozpočet přináší přibližně stejnou položku pro sociální péči o studentstvo vysokoškolské a středoškolské jako loni. Velmi bych se přimlouval pro příště, aby tato položka byla zvýšena. Myslím, že studentstvo samo žádalo zvýšení 2 miliony Kč. To není tak veliké číslo a jestliže si připomeneme, že snad 80 % našeho studentstva pochází z rodin méně mohovitých, tedy sociálně slabších, nebylo by to při ohromném počtu našeho studentstva tak příliš mnoho.

Ovšem také v tomto ohledu se nemůžeme oddati naprostému etatismu, přesvědčení, že snad stát může vydržovati všechno studentstvo. Také tu bychom musili trvati na tom, aby se podpory dostávalo těm, kteří opravdu zaručují, že z podpory na jejich studium, z jejich prospěchu a z jejich duševního rozvoje bude míti stát skutečně prospěch.

Užívám této příležitosti, abych podal několik zpráv o ruských vysokoškolských studentech, t. zv. emigrantech a zvláště o těch, kteří jsou mně blíže, totiž o těch, kteří studují přírodní vědy, zemědělství a lesnictví. Je u nás dosti falešné přesvědčení, že bůh ví jak ohromných platů se těmto studentům dostává. Podle zaručených zpráv dostává se některým studentům, kteří si z toho však musejí platiti byt a všecky ostatní potřeby, 480 Kč měsíčně. To je nejvyšší podpora. Dále ti, kterým se dostává malého bytu ve svobodárně, těch malých pokojíčků, dostávají 350 Kč měsíčně. Ale konečně jsou to také takoví, kteří jsou živi na poloviční podporu a těm se dostává 250 Kč měsíčně. Tedy nejsou to tak vysoké sumy, zvláště, jestliže si připomeneme, že tito lidé sem přišli, nemajíce vůbec žádných prostředků, jsouce úplně opuštěni. Jestliže se těmto studentům někdy vytýká, že snad jsou to studenti konzervativní a dokonce i monarchisté, tedy mohu ubezpečiti, že tomu tak není, poněvadž veliká většina jich je naopak smýšlení ne-li socialistického, tedy aspoň sociálně reformního, jak jest viděti z toho, že velká většina ruské emigrace je koncentrována v Zemgoru, který přece není naprosto žádným spolkem konservativním anebo monarchistickým. Tito studenti jsou zavázáni, aby vykázali určitý prospěch, mají určité lhůty a jestliže nevykáží prospěchu, jsou opravdu další podpory zbaveni. Mohl bych zde uvésti podrobná čísla, ale řeknu jenom, že do posledního listopadu z přírodozpytců úplně vyhovělo podmínkám 83,9%, ze zemědělců 71.6% a z lesníků 75%. Poněvadž mají ještě možnost v prosinci to ostatní dodělati, je viděti, že bude zcela nepatrný počet studentů, kteří nevyhoví podmínkám a kteří, jak se to dosud děje, bez lítosti a výjimky budou další podpory zbaveni. Nepřál bych si, aby na úkor ruských studentů bylo měřeno menší měrou našemu studentstvu, ale na druhé straně považuji to za jeden z nejkrásnějších, nejušlechtilejších skutků, které vykonala naše vláda a zvláště president Masaryk, ministr dr. Beneš a ministr Girsa, z jichž iniciativy a jejichž vedením se tato akce děje, jestliže onu ruskou emigraci vzali pod ochranná křídla naší republiky potud, pokud toho bude tato emigrace potřebovati.