Nechci rozvíjeti to dál, ale je velice nutno na to poukázati, že konečně také vláda jednou musí vykonati v tomto směru náležitou povinnost k této vysoké instituci všenárodní, že přijde sem více cizích hostů do dvou až tří kamrlíků, že je tam hanba vésti člověka, který zná domácí poměry. Podal bych také návrh, aby vláda byla přímo povinna, by ročním příspěvkem takovým, který by trochu z této kalamity naší Československou radu vymanil, přispěla k tomu, by měla jednou representační slušný stánek, kde by všechny tyto své velké věci odbývala.
Pro dnešek končím tím, že důsledkem všech uvedených poznatků, které jsem z naší celé politiky koaliční a z našeho rozpočtu načerpal, nemohu přes svou nejlepší vůli a svědomitost pro tento rozpočet hlasovati. (Souhlas.)
Místopředseda dr. Franta (zvoní): Uděluji slovo sen. Filipínskému.
Sen. Filipínský: Vážený senáte! Když jsem minule hovořil o rozpočtu, upozornil jsem na prázdné lavice ministerské. Tentokráte to dělati nemusím. Vidíte to sami. Chci několika slovy promluviti ke kapitole "Národní obrana" a pronésti několik věcně kritických slov, která nesměřují k poškození státu, nýbrž naopak, a domnívám se, že v demokratickém státě jako je náš, je snad kritika přípustnou.
Letošní manifestace mezinárodního proletariátu proti válkám a pro světový mír prokázaly jasně, že dělnictvo to bude, které jednou odzvoní umíráčkem příšeře války národy rdousící a majetky jich ničící. Dělnictvo všech států prohlásilo jasně a zřetelně, že nemíní nadále podporovati řešení mezinárodních sporů svojí krví, že bude vždy potírati každou propagaci války, která vedle nesčetných jiných zel přináší s sebou vždy jen obohacování majetných a ožebračování nejchudších vrstev lidových, čili posilování kapitalismu a ubíjení dělnictva. I světová válka, ač přinesla dělnictvu politické vymoženosti, snížila jeho existenční úroveň, protože zmenšila jeho schopnost výboje i odboje v hospodářských zápasech. Proletariát proto právem spatřuje ve válce největší zlo, jemuž lze účinně čeliti jen vzájemným dorozuměním dělnictva všech národů, mezinárodním bojem třídně uvědomělého dělnictva. Dělnictvo československé jako největší a nejdůležitější součástka československého státu přičinilo se po převratě o to, aby nový stát byl budován na zásadách demokracie. Nechceme a nemůžeme v systému Československého státu spatřovati vrchol svých tužeb, ale tolik můžeme přece jen říci, že při tvoření naší ústavy došla i demokracie částečného svého uplatnění. Militarismu jsme se přece jen nevyhnuli.
Demokracie a militarismus jsou dva neslučitelné pojmy. Demokracie nemůže se opírati o armádu zbudovanou podle starých forem, a proto i my vždy, když jsme hlasováním pro rozpočet národní obrany v zájmu státu činili ústupky svým dosavadním zásadám, neopomenuli jsme nikdy prohlásiti, že dnešní forma obrany státní není nám nikterak sympatickou, protože v chaosu prvních popřevratových měsíců stala se proti naší vůli dědičkou všech přežitků a zastaralých forem rakouské armády. Viděli jsme v naší armádě jen nezbytný přechod k systému miličnímu a proto jsme s díky kvitovali, třeba pomalé nahrazování starého rakouského ducha novým duchem republikánským. Ale tempo tohoto vývoje stalo se tak pomalým, že přestalo býti vůbec znatelným. Ba, neuspokojení naše je zcela odůvodněno, uvážíme-li, že v mnohém je značně zpět, čehož dokladem jsou asistence při církevních parádách, šavličky a mnohé jiné. Uvážíme-li také, jak některé kruhy neúnavně pracují k tomu, aby byli vojíni zbaveni volebního práva, pak nemůžeme býti ani na okamžik v pochybách, že jsou tu jisté tendence přiblížiti naši národní obranu rakouskému vojáčkování, zbaviti ji i toho mála demokratického, co se v ní za 6 roků skutečně našeho státu uchytilo.
A to všechno v době, kdy celý svět projevuje vůli pro trvalý mír, po odstranění mezinárodních sporů, rozhodně však po řešení jich cestami nekrvavými. Tato snaha po klidném soužití národů nesmí býti patrná pouze z řečí delegátů mezinárodních konferencí, nýbrž také z mírové činnosti těch kterých států. Bylo by přetvářkou a neupřímností venku volati po sbratření národů a doma zbrojiti. Levicí ukazovati palmu míru a v pravici třímati meč. Zvučná slova míru u zelených stolů nesmějí býti pouze státnickou reklamou, látkou pro noviny a chválou řečníků, nýbrž opravdovým projevem vůle, akcentovaným také případnými činy. Národy celého světa přejí si míru, míru bez armád a bez stálých nákladů na militarismus. Neboť skoro všichni národové byli citelně postiženi světovou válkou a uplyne řada l0 letí než budou zaceleny rány lidstvu touto válkou zasažené.
Po mírových konferencích, na nichž také my uplatnili jsme svoje mírové stanovisko a dali se zařaditi mezi státy mírumilovné, mohou býti přece od nás očekávány prvé počiny, dokazující opravdovost tohoto našeho smýšlení a zářné příklady jiným státům.
Buďto se stavíme za to, co jménem Československa na kompetentních místech bylo prohlášeno, a pak musíme přikročiti k provádění mírových zásad - nebo zůstane jen při krásných slovech, čímž větší vážnosti v cizině nezískáme. Ale nejen zevní efekty, větší měrou i vnitřní hospodářský život nutí nás k tomu, abychom uvažovali také o revisi branné otázky. Rovnováha v rozpočtu se nedá udržeti za daných poměrů bez náležitého šetření, zásada uskrovňování je nutnou předpodmínkou uzdravení našeho hospodářství a tím i upevnění mladého našeho státu. Předem však nutno považovati za vyloučeno, že by se šetření v rozpočtu dalo docíliti novými obětmi občanstva, že by se konsolidace státu dala stavěti na dalším zbídačení nejširších vrstev nyní beztak již živořících. Nelze tedy jinak než i po této stránce bráti v úvahu položky ministerstva národní obrany, které jedině mohou snésti přiměřeného zredukování. Ročně 2 miliardy na vojsko u státu s 13 miliony obyvatel je přece jen trochu mnoho. Rozvedeme-li tuto obrovskou cifru na jednotlivé obyvatele a uvážíme-li, že pětičlenné rodině připadá úkol přispěti na armádu 700 korunami, nebudeme dlouho hledati hlavního vinníka bídy největší části obyvatelstva. A přece národní obrana již svým pojmenováním nemá sloužiti k tomu, aby stát uváděla do nesnází. Stát je souhrnem občanstva a ohrožená, existence občanstva musí býti ohrožením existence státu. A proto také to, co nazýváme obranou státu, nesmí býti jeho nesnesitelnou přítěží.
Československá sociální demokracie zasazuje se o brannou reformu v zájmu státu i občanstva. Služební doba vojenská je stále ještě delší, než je třeba, a kontingent je nepoměrně vysoký. Zato se zdá, že branná moc tvoří jakýsi ostrůvek v naší republice bránící se houževnatě vniknutí demokracií do kasáren. Za 6 roků mohli jsme se opravdu více emancipovati od starého rakouského militarismu, mohli jsme učiniti větší krok k demokratické výstavbě branné moci, než jaký jsme dosud učinili. Nechceme přezírati jisté pokroky, nechceme také tvrditi, že přechod k demokracii u armády dá se provésti rázem přes noc, ale nesmíme také zapomenouti, že vývoj branné moci, jenž nikterak neznamená jen vysokou cifru stálého vojska, nemůže trvale pokulhávati za vývojem ostatního zřízení státního, tím méně ovšem může státu ve vývoji brániti.
Domněnka, že právě jen přecpané kasárny mohou býti podkladem řešení otázky branné moci, je naprosto mylná. Světová válka přesvědčila nás o jiném. Nebyli nejlepšími vojáky ti, kdož zmrzeni tříletým výcvikem musili táhnouti do pole.
Je přec známo, že ji po 6nedělním a mnohdy i měsíčním výcviku byly vysílány celé formace na frontu a že jejich výkony válečné byly všeobecně uznávány. Nechci strašiti vojenské pány 6nedělní službou vojenskou, ale dovolím si věřiti, že polovina dnešní služební doby mohla by stačiti úplně. Za 9 měsíců presenční služby získá přece voják tolik výcviku, aby se mohl státi platnou jednotkou branné moci. Při tom ovšem nutno počítati s předběžným výcvikem mládeže, který by mohl býti obstaráván v tělocvičných a střeleckých jednotách, kde nutným základům k příští vojenské službě dalo by se docíliti bez ztráty výdělku, bez hospodářské újmy jinocha, po případě i těch, které podporuje. Takto k vojenské službě připravení hoši dali by se za 9 měsíců technicky vycvičiti v rotě tak, že i s dodatečnými cvičeními u praporu, pluku a vyšších útvarů nabyli by úplné schopnosti, již je modernímu vojínu potřebí.
A hospodářsky bychom tím jenom získali. Snížením vojenské služební doby na 18 měsíců ušetřili jsme, jak nám pan ministr financí pravil, 448 milionů Kč. Tato úspora musí nás nutiti k dalšímu počítání. Opatrným redukováním vojenské služební doby na 9 měsíců ušetřili bychom nejméně 600 dalších milionů Kč, a počítáme-li získané pracovní hodnoty dříve propuštěných vojínů, nabýváme hospodářsky celou miliardu. Jistě je potom zcela snadnou odpověď na otázku: Co pomůže rozkvětu mladého státu více? Každoroční ušetření l miliardy, anebo o nějakou tisícovku vyšší mírový stav vojska? Proto nemůže československá sociálně-demokratická strana jinak, než vřele doporučiti další zkrácení služební doby vojenské na 9 měsíců. Nedohánějme po stránce vojenské státy hospodářsky silnější a provádějme raději zdravou soutěž v hospodářské zdatnosti. Státu tím jistě lépe posloužíme.
Ale nejenom zkrácení služební doby vojenské a tím i snížení kontingentu branců musíme míti na zřeteli. Má-li se už provésti reforma branné moci, nemožno se vyhnouti i jiným momentům, které nesvědčí o tom, že by se obrana našeho státu organisovala naprosto účelně a že by se při tom braly příliš v úvahu tendence úsporné. Se zřetelem na finance našeho státu stačí polovička nynějšího stavu armády.
Pravomoc zemských vojenských velitelství budiž změněna ke prospěchu divisí. Výcvik vojínů nelze prováděti podle jedné velké šablony, když pro každou menší oblast země jeví se potřeba jiné obrany a proto i jiného výcviku. Hranice našeho státu nejsou přece ve všech svých částech stejné povahy, pro každou menší část naší armády existují jiné podmínky obrany a proto organisace takové obrany jeví se býti účelnější v menších střediscích, než v zemských velitelstvích. Divise musí býti vybavena takovými zbraněmi a vycvičena takovými metodami, jak toho úsek země jí vymezený vyžaduje. Administrativa takových divisních velitelství nesměla by však býti nákladná, agenda jejich účelně rozdělena a vůbec bylo by již jednou na čase, abychom se přestali setkávati se zjevy starých rakouských dob, aby totiž každá nepatrná záležitost musila projíti lesem rukou od kanceláře roty až k ministerstvu národní obrany a zpět. Pak bychom se mohli dočkati jakýchsi úspor také u centrály vojenské správy v ministerstvu národní obrany, a to bylo jedním z nejvroucnějších našich přání. Neboť co toto těleso se svými 49 odděleními a přečetným presidiem spotřebuje, to nestráví ministerstvo vojenství mnohého velkého státu.
A právě zde zdá se, že závodíme se státy čistě vojenskými, ale i hospodářsky zdatnějšími. Je-li na př. nákladné representace nezbytně třeba také k obraně země, o tom dovolujeme si silně pochybovati. A jsme přesvědčeni, že napodobování jiných vojenských vzorů cizích států a vůbec naše nesamostatnost, pokud se hlavního velení armády i školení našich důstojníků týče, nemůže nám sloužiti k prospěchu, protože k obraně vlastní země budeme potřebovati vlastní armády s vlastním duchem. Voláme proto důrazně i po vymanení se naší branné moci z cizích vlivů.
Plán ministerstva národní obrany se zřízením velké dělostřelecké střelnice u Rokycan nesvědčí nijak o tom, že by se naše vojenské kruhy hleděly v budoucnu uskrovňovati. Ohromné pruhy západočeských lesů, nenahraditelné krásy přírody mají býti obětovány vojenským potřebám právě v době, kdy na mezinárodním foru staví se vojákování do pozadí a předpovídá se éra diplomatických dohod. Dosavadní dělostřelecká střelnice milovická stačila za Rakouska, osvědčovala se i při velkých podnicích československého delostrelectva a nelze proto chápati, proč by měly býti ničeny krásné lesy rokycanské a proč by mělo býti tamější obyvatelstvo hospodářsky ohrožováno budováním nové střelnice.
Při této příležitosti chci se několika slovy zmíniti o některých dělnících ve zbrojovce v Brně. Řadě dělníků zaměstnaným ve zbrojovce dříve Waffenfabrik-Filiale Brünn byl výnosem ministerstva války bývalého Rakouska ze dne 27. června 1917 Abt. Z. N. 2376/I stanoven příplatek podle kvalifikace.
Ministerstvo národní obrany tuto věc vyšetřilo a poskytlo těmto dělníkům zálohu ve výši 25.000 Kč s poukazem, že zbytek jim bude co nejdříve vyplacen. Je tomu 3 roky a přes několikeré urgence, poslední 27. října t. r., není tato věc dosud skoncována. Poněvadž jedná se zde o požadavek, na nějž mají tito dělníci plný nárok, žádám ministerstvo národní obrany, aby zbytek jejich mzdy byl pokud možno brzy vyplacen.
Konečně nelze nezmíniti se, že my jako stát mladý máme v našem zákonodárství a jeho vykonávání pěknou sbírku starožitností. Je to pohodlnější, vezme-li se zákoník mrtvému od rakve, než kdyby se měl psáti nový. Ale okolnost, že naše trestní zákoníky vzali jsme si v zaprášené knihovně starého Rakouska, nám ke cti jistě málo poslouží. Hlavně vojenský trestní zákon tepali jsme již ve starém Rakousku v parlamentě jako důstojný přežitek, jako karikaturu civilisovaného soudnictví a jistě nás tehdy ani ve snu nenapadlo, že tímto neřádem bude se jednou také vychloubati samostatná Československá republika, že moderní demokratický stát převezme po rozložené monarchii vojenský trestní zákon z dob Bachových, z dob nejtužší persekuce celého národa.
Československá sociální demokracie setrvává na svých starých zásadách, že vojíni jsou plnoprávnými jednotkami státními a že mají i právo býti souzeni těmitéž soudci a podle těchže zákonů, jako ostatní občané. Voláme proto při této příležitosti důrazně po odstranění vojenského soudnictví a po zavedení jednotného trestního zákoníku. Rozlišování občanů vojáků od občanů nevojáků i před tváří spravedlnosti jest v odporu nejen s důstojností lidskou, ale i se zdravou logikou.
Jak viděti, mělo by reformování naší branné moci ještě vděčné pole působnosti a trvalo by ještě hezkou řadu let, než bychom se mohli pochlubiti duchu doby odpovídající národní obranou, i když bychom započali s reformováním ihned. Proto neotálejme a pamatujme na slib, který jsme si dali hned po převratu, že totiž naše armáda je jen přechodem ke stavu miličnímu.
V předpokladu a v očekávání, že nadejde brzy doba, kdy se skutečně k reformě naší armády přikročí, bude naše strana hlasovati pro rozpočet. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda dr. Franta: Slovo má pan sen. Csehy.
Sen. Csehy (maďarsky): Ctěný senát! Rozpočtová debata nepozostáva len s posudzovania výdajov a príjmov, ale v jej rámci rozhoduje sa tiež o vyslovení dóvery alebo nedôvery voči politike vlády. (Předsednictví převzal místopředseda Valoušek.)
Ač je koalícia dnes ciferne vo väčšine, netvorí ona ani z ďaleka väčšinu obyvateľstva. Vláda pôsobí v záujme veľkého kapitálu neuveriteľným tlakom na pracujúci ľud a utlačuje národností (Sen. Babka: Ktoré?) Vláda vedie boj proti komunistickej strane a útočí vlastne na robotnícku triedu, ktorá postupuje vo svojom boji prostredníctvom strany komunistickej.
Z reakcionárskej politiky vlády zdôrazním tu obzvlášte otázku národnostnú a daňovú.
Som maďarským zemedeľcom a členom maďarského pracujúceho ľudu Podkarpatskej Rusi, ktorý spolu so svojou triedou trpel som stále pod utlačovaním statkárskych kapitalistov. Pod maďarskou vládou nepociťoval som utlačovanie národnostné, avšak uhorské národnosti toto utlačovanie bezpochyby pocítily; utlačovanie toto však nevychádzalo z nás, zemědělských a priemyslových proletárov, ale od triedy gentrickej a inej, ktorá v záujme svojej moci nás maďarských proletárov utlačovala hospodársky a národnostných proletárov však mimo toho ešte aj v ich právach národnostných.
Aké že sú dnešné pomery? Utlačovanie zostalo, len podmety utrpenia sa změnily. Maďarskí statkári, Schönbornovci, Telekyovci, Zselinskyovci dosť dobre vychádzajú s českými pány. Maďarskí židovskí statkári, továrníci a veľkoobchodníci tiež prichádzajú na svoje účty, avšak my maďarskí zemědělci dostali sme nových hospodárskych utlačovatelov: k maďarským pánom českých pánov. Čo do našich národných práv dostali sme sa však pod to najhanobnejšie utlačovanie, ktoré sa odôvodňuje tým, že panujúci český národ môže s nami zachádzať tak, ako sme my zachádzali s národnostmi pod maďarským režimom.
Odôvodnenie toto je falošné, lživé a nemravné. Robotnícku triedu, národnosti sme my nikdy neutlačovali; my sme boli internacionálnymi socialistami aj pod maďarskou vládou. Nie je dôvodom, že máme dnes viac práv, ako maly národnosti pod maďarskou vládou. Vyhadzuje-li nám český národ stále na oči, že sme národnosti utlačovali, on sám však prehlasuje sa za osvoboditeľa, vtedy nemá práva pod zámienkou oslobodenia urobiť zo seba teraz panujúci národ a nás Maďarov, Nemcov, Rusinov a Slovákov utláčať. (Výkřiky. - Hluk.) Čo tehdy bolelo utlačované národnosti, tobolí dnes nás. Najnemravnejšou a najhlúpejšou politikou je vymaniť sa z jarma a utlačovať iných, lebo utlačovanie vyvolá reakciu. Mali-li Česi právo bojovať akýmkoľvek prostriedkom za svoju národnú, existenciu, i použitím velezrady a konjurácie v záujme tohoto veľkého cielu, nech sa nedivia, budú-li národnosti od nich utlačované sledovať ich príkladu a zahájí-li každý národ boj za sebaurčovacie právo až do roztrhania. (Výkřiky. - Hluk. - Místopředseda Valoušek zvoní.)
Česi ľahko zapomenuli a ničomu sa nenaučili. Zabudli jste na to, ako trpké bolo, keď vás donocovali učiť sa jazyku nemeckému a teraz vy nás donucujete učiť sa jazyku slovanskému. Vaše školy, súdy a úrady voľakedy ponemčovaly a teraz vy počešťujete naše školy, naše súdy a úrady, ba počeštit chcete aj slovenské i rusínske súdy a úrady. Vám Čechom sníva sa o jednojazyčnom národe v republike a nechcete brať na vedomie, že za týmto účelom ušlapávate tu šesť národností. Počešťujete ich, ukrivd'ujete ím a berete im chleba, miesta a príležitosť práce, lebo podľa vás sú národnosti nespoľahlivé. V Podkarpatskej Rusi je dnes Čech notárom, financom, četníkom a policajtom a totiž počínajúc od miestoguvernéra až po posledného úradného sluhu každý. (Výkřiky sen. Bobky.) Rozumejte tomu, čo hovorim, Rusin sotva je v úrade a maďarský úradník vzácny je ako biela vrana.
Všetko to je nielen národnostnou, ale aj hospodárskou otázkou, lebo ovládanie štátneho jazyka a počešťovanie znamená v budúcnosti získanie všetkých slobodných povolaní, ako sú povolanie lekárske, advokátske, profesorské, úradnícke atď. Naše deti sú dobré len k tomu, aby ako vojaci vykrvácaly za český veľkokapitál a české národné heslá, avšak pre policajtov, cest-majstrov a úradných sluhov už sa nehodia. Tiež naša existencia je v nebezpečí, lebo českí kolonisti okupujú ešte aj pôdu a privedú maďarské obyvateľstvo pod zámienkou pozemkovej reformy na žobrácku palicu.
My odtrhnutí Maďari neprovodzujeme iredentu, avšak nestrpíme ani toho, aby sa o nás bez nás rozhodovalo. Naše samourčovacie právo znamená v praxi toľko, že nás sa nikdo neopýtal, či sa chceme pripojiť k republike. (Sen. Babka: To dobrí Rusini sami žiadali!) Nikdo nám nezabezpečil naše národné práva, lebo kapitalizmus ani nie je v stave ich zabezpečiť. My však chceme použiť nášho samourčovacieho práva a budeme žiť. Môžeme žiť v podobe sovjetu v združenej jednotke s ostatnými proletáři republiky v úplnom bratstve a v neobmedzenom vlastníctve naších národných práv. Avšak môžeme sa aj odtrhnúť, jestliže národnostné utlačovanie bude ďalej trvať, alebo bude ešte stupňované. (Výkriky. - Hluk.)
My berežskí malorolníci a zemědělci sme rozhorčení. Bolí-li nás nečo, márne uchádzame sa u úradov, tam nám nerozumia; dostaneme-li rozsudok, nerozumieme mu, lebo ešte i sborový súd v Beregszázi je preplnený českými sudcami, kdežto obyvateľstvo územia tohoto súdu je v prevážnej väčšine maďarské. Náš vrchný slúžny je Čech a Čech je aj náš notár a všetky orgány štátu. Všetko to odôvodňujete vy nespoľahlivosťou. Avšak ako môžeme byť predsa spoľahliví, keď nás vždy viac a viac utlačujete?
Rozhorčenie toto vybuchne prv alebo neskôr plameňom. Dnešná politika československého štátu ukrýva v sebe osud Rakúsko-Uhorskej monarchie. Utlačovaní shodia so seba jarmo a stanú sa nevernými. Vieme, že národnostného utlačovania je zapotreba dotiaľ, dokiaľ bude panovať kapitál. Vieme, že národnostiam přinese slobodu len kolektivny produkčný poriadok a môže ju uskutočniť len víťazstvo komunistickej strany. (Výkřiky.)
V mene svojej strany prehlasujem, že všetky strany, ktoré stoja na platforme III. Internacionály, zahája boj za samourčovacie právo a naprostú rovnoprávnosť všetkých národností a my v republike žijúci Maďari svedieme aktívny boj proti národnostnému utlačovaniu Maďarov.
Druhou pálčivou otázkou proletariátu Podkarpatskej Rusi je bezohľadné vymáhanie veľkých daní. Náš ľud je chudobný a tipicki proletársky. Nestačí, že nedostane pôdy z vlastnej zeme a na vlastnej svojej pôde, lebo česká agrárna strana prostredníctvom medzítok zemědělského ministerstva disponuje pôdou tak, ako by naša pôda bola sverenstvom českej agrárnej strany. Pri tom je drahota a nezamestnanosť neuveriteľná. Na roky zpätmo uvaľujú ohromné dane na prednostov rodín, ktorí nie sú v stave poskytnúť svojím deťom vezdajšieho chleba ku každodennej výžive. Ich malé chatrče zabremeňujú daňou z majetku, ač majiteľ toho malého domku a zahrádky nemôže sohnať ani toľko, aby bolo zaistené jeho živobytie.
Vo veľkom labirinte priamych a nepriamych daní sa chudobný človek vôbec nevyzná. S hrôzou díva sa na veľké obnosy dávky z majetku. Každého mesiaca dostane daňové upomienky o nových daniach. Zasiela kolkované odvolania, ktoré však ani neprečítajú, lebo sú písané maďarsky; na koniec príde exekútor, ktorý všetko zhabe a odvedie aj tu poslednú kravu. Ľud je natoľko roztrpčený na veľké dane, z ktorých na četnícke a policajné položky len v Podkarpatskej Rusi je preliminované 38 miliónov, kdežto na podporu nezamestnaných sotva sa niečo niekomu dostane - takže bych sa nedivil, kedy sa chudobný ľud uchopil kosy a sekery proti bernému exekútorovi.
Náš ľud hospodársky a národnostne utláčať, štátnoobčanskými a príslušenskými štvanicami robiť bežencami a z neho dane presovat' - to je dnešný systém, ktorý je prekliatý a bude sa mstiť. Tu nebude stačiť bodák četnícky, lebo revolúcia pracujúceho ľudu zmetie systém vládnej koalice. (Potlesk komunistických senátorů.)
Místopředseda Valoušek: Slovo má pan sen. Jan Lorenc. Prosím, aby se jej ujal.
Sen. Lorenc: Pánové, bylo zde s několika stran zdůrazňováno, že odhlasovati rozpočet jest projevem nejvyšší důvěry vládě. Tím však není řečeno, že strany, které i pro rozpočet hlasují, by se vzdaly kritiky, nebo alespoň upozornění na některé věci, které s našeho stanoviska se zdají nesprávnými, nebo které snad různí činitelé vlády opoměli.
Dovolím si několik podobných věcí zde přednésti a to zejména ty, které se týkají specielně našeho kraje. Dosti často se mluví a píše o moravské Slovači. Ti, kteří poprvé v tento kraj přišli a spatří pestrý slovácký kroj, jsou plni obdivu. Mnozí posuzují lid a kraj také pouze z Úprkových obrazů a proto také ne nadarmo říkávají, že moravské Slovácko je zahradou Moravy. Svého času - bylo to již dávno před válkou - navštívil slavný francouzský malíř Rodin malíře Úprku, a když Úprka zavedl jej na pouť k sv. Antoníčku, kde se obyčejně schází celé moravské Slovácko, a když viděl tam ten krásný pestrý kroj, v obdivu zvolal: "pro Bůh, toť Athény, toť Řecko!" Ovšem tak mohou mluvit jen lidé, kteří se dívají na moravskou Slovač jen, abych tak řekl, s povrchu. Kdo však pozoruje ten slovácký kout se stránky hospodářské a kulturní, nabývá jiných názorů a dospívá k přesvědčení, že moravské Slovácko bylo by onou zahradou Moravy, kdyby nebylo na ně tolik zapomínáno a kdyby bylo více dbáno jeho lokálních potřeb. Myslím tedy, že konám jen svou povinnost, když upozorňuji na některé nedostatky a potřeby našeho kraje, které pouze za pomoci našeho státu možno odstraniti resp. zbudovati.
Předně budiž mně však dovoleno tlumočiti všeobecný názor Moravanů, který praví, že celá Morava je proti jiným zemím macešsky odstrkována. Rozpočet na příští rok tu domněnku jen potvrzuje, neboť investiční rozpočet vykazuje obnos 1.319 083.000 Kč, ale na Moravu se z toho dostává pouze 54.830.000 Kč. Z toho ovšem na náš kraj uhersko-hradištský a hodonínský dostává se velmi málo, ač právě tento kraj má ohromné potřeby. Kamenem úrazu je vždy řeka Morava, která z největší části protéká tímto koutem moravského Slovácka. Již jednou s tohoto místa jsem upozorňoval na zanedbávání naší moravské Slovače a dokazoval jsem, jak velikou škodu působí neregulovaná a zanedbaná řeka Morava. Dokazoval jsem, že velké vody zatápějí od Kroměříže až k Devínu 51 tisíc hektarů úrodné půdy a že tím vzniklá škoda činí ročně nejméně 11/2 milionu Kč - někdy i mnohem více. Kdyby však ona zatopená oblast byla kultivována, vynášela by ročně alespoň o 6 milionů více než dnes. Upozorňoval jsem také, že kanalisace Hodonína a jiných přilehlých obcí - a tedy ozdravění těchto míst - jest odvislo od regulace řeky Moravy, ale od té doby jen velmi málo se učinilo. Regulační práce pokračují tempem hlemýždím, takže máme obavu, že nestačí ani jeden lidský věk k úplnému provedení regulace naší řeky, zejména když opět letos v rozpočtu k tomuto účelu je tak nepatrný obnos. Tak na př. pod Znorovami u Strážnice reguluje se již několik roků, ale délka upraveného řečiště je velmi nepatrná, a co se letos upraví, příštím rokem rozvodnená řeka zase zničí.
To však není jediná stížnost, pro niž na Moravském Slovácku panuje velká nespokojenost. Slovácko bylo proslulé svým výtečným vínem, víno bojanovské i bzenecké je široko známo. Mimo víno známá je také slovácká slivovice. Jsou u nás celé kraje, kde se pěstoval švestkový strom a úroda švestek byla značným zdrojem příjmů Moravského Slováka. Mimo odprodej čerstvého ovoce a naložených povidel ze zbytků švestek napálila se slivovice. Dnes všechno to je znemožněno nepochopitelnou daňovou politikou. Z vína, které se u nás vypěstuje, musí se platiti tolik daní, že by si pěstitel za ten obnos mohl koupiti víno již hotové. Sadaři zase říkají, že ze sadů mají jen škodu. Z každého stromu musí platiti daň, ať se urodí nebo ne. Chce-li však páliti slivovici, jest s tím spojeno běhání po úřadech a ztráta času. Když pak po několika týdnech dostane povolení, je dán pod kontrolu finanční stráže a nakonec musí zaplatiti 17 Kč z l litru slivovice. Proto náš Slovák říká: "Co mám z vinohradů, k čemu jsou mně stromy, když z toho nic nemám a všecka ta práce je nadarmo a na zlost?" Proto se u nás ruší vinohrady a kácí švestkové stromy. Tyto věci slyšíme u nás napořád, přicházíme-li na schůze, neboť, čteme-li tamější lokální časopisy, všude tyto stesky slyšíte a čtete.