Jak nesmyslně se ubíjí toto důležité odvětví zemědělského průmyslu na Moravském Slovácku, ukazuje čísi nápad, který přinesly také tamější časopisy, podle něhož měly býti zreformovány všechny kotle na pálení slivovice. Mělo prý tím býti zjednodušeno zdanění. Při protestní schůzi zájemců vyšlo najevo, že přestavby kotlů stály by přes 10 milionů Kč a že spotřeba paliva byla by o 25 milionů větší. To jsou ovšem podařené reformy.
Naším krajem projíždí dráha od Přerova k Břeclavi, která kdysi bývala drahou prvého řádu, nyní má význam druhořadý. Projíždějí na této trati denně dva osobní rychlíky, ale žádný z nich se nezastavuje v celém kraji.
K této dráze připojuje se několik místních drah, Kojetín-Bílsko, Otrokovice-Vizovice, Staré Město-Kunovice, Bzenec město-Bzenec-Písek, Hodonín-Čejč, Hodonín-Holič. Jízdní řád na těchto lokálkách jest někde přímo hrozný. Chce-li se člověk dostati na př. z Hodonína do Ždánic, potřebuje k tomu 5 až 6 hodin, ačkoliv spíše by tam došel pěšky. Do Kyjova musí se ráno vyjeti o 6 hodinách a, má-li tam více práce než na 2 hodiny, tak musí z Kyjova jeti po 4. hodině a přijede do Hodonína po 7. hod., tedy s tím ztráví celý den, ačkoliv do Kyjova jsou nějaké 4 hodiny pěšky, nic více. Tento jízdní řád je nevýhodný, zejména pro dělnictvo. Z Moravského Slovácka totiž odjíždí spousta dělníků za prací na Slovensko, zejména do Bratislavy, do Brna, do Moravské Ostravy, do Vítkovic atd. Vyjíždívají v noci s neděle na pondělí a vracejí se domů zase v noci ze soboty na neděli. Železniční spojení na mnohých místech jest však pro ně krajně nepříznivé. Na př.: Na trati Čejč- Ždánice jezdíval vlak čís. 753 po 22. hodině večer, jehož používali dělníci, vracející se v sobotu večer z práce z Hodonína, z Bratislavy, z Ostravy atd. Nyní vlak tento je zrušen a dělníci jsou nuceni jíti do svých domovů pěšky 3, 4 i více hodin. Co znamená taková cesta, prší-li, nebo v zimě při počasí mnohdy strašlivém, každý snadno pochopí. Dělníci podali žádost počátkem října, aby tento vlak byl vypraven alespoň v sobotu večer, aby nemusili čekati na příští vlak až do druhého dne do rána, anebo choditi pěšky, jak jsem již pravil. Také já jsem podal žádost v tomto smyslu, ale dosud nedošla odpověď ani mně, ani dělníkům.
Ve Veselí nad Moravou připojuje se vlak Veselí-Kúty k vlaku Brno-Vlárský průsmyk. Tam sjíždějí se dělníci od Kunovic z Uhersko-Brodska, aby použili vlaku ke Kútům do Bratislavy. Aby mohli býti v pondělí ráno v práci, musí přijeti půlnočním vlakem do Veselí, ale vlak odtud ke Kútům odjíždí teprve o 1/2 3. hodině ranní, takže zde musí čekati více než dvě hodiny.
To by konečně nebylo to nejhorší, ale čekárna ve Veselí nad Moravou je tak malá, že pojme jen několik osob, čekajících dělníků jest však několik set. Dokud je snesitelné počasí, tedy sednou nebo lehnou si venku, ale prší-li, nebo je velká zima, nemají opravdu, kam se uchýliti. Je tedy třeba, aby se zde učinila náprava a aby ministerstvo železnic postaralo se o řádnou čekárnu.
Nyní se staví z Veselí nad Moravou do Myjavy nová dráha a tu myslím, že tato okolnost přispěje k tomu, aby tam stanice a čekárna byla zvětšena, aby pojmula tento nesmírný počet dělníků, který tam musí čekati tak dlouho na vlak.
Moravské Slovácko má skrovný průmysl. Největší je v Hodoníně a v okolí, kde se dobývá hnědé uhlí. Toto bývalo kdysi laciné, má totiž jen malou výhřevnost a, aby bylo zužitkováno, proto v Kyjově, Dubňanech a v Lužicích povstaly sklárny, které před válkou velmi prosperovaly. Nyní v Kyjově a Lužicích pouze živoří tyto sklárny a v Dubňanech stojí úplně. Tím trpí zase nejvíce dělnictvo, které je buď bez zaměstnání, nebo má výdělky velmi malé. Příčin pro špatný chod sklářství jest více. Jednak sklářskou výrobu zatěžují různá vládní nařízení a předpisy, železniční tarify a uhelná dávka. Uhelná dávka jest zejména citelná při tomto hnědém uhlí, neboť tou se - kdysi levné palivo - stává velmi drahým vzhledem k jeho tepelné kapacitě. Dovoz sklářských surovin a lučebnin děje se z ciziny. Jest však zatěžován značnými cly. To všechno působí na sklářský průmysl zhoubně, proto je výroba omezována, dělnictvo propouštěno, a to, které pracuje, má o 40 až 60 % menší mzdy jako dříve. Pro náš kraj je to přímo katastrofa, neboť vedle jmenovaných skláren jsou i v jiných částech našeho kraje sklárny, tak na př. ve Sv. Štěpáně, ve Sv. Sidonii a v Květné, kterým se stejně špatně vedlo. Svaz sklářských dělníků již na smutný stav tohoto průmyslu upozornil resolucí, již podal vládě. Nejvíce však na macešské jednání vládních činitelů naříká si město Hodonín. Když jej převzala česká správa do svých rukou - dříve bylo, jak víte, ve správě německé - bylo ve stavu přímo hrozném. Bylo zanedbané po stránce hospodářské i po stránce kulturní, na př. jediná ulice tam nebyla spravena, takže to tam vypadá jako na každé vesnici. Co se týče školy, to by byla jiná kapitola. Napraviti všechno to alespoň částečně, je nad síly nynější správy města. Proto obrací se tato správa dosti často na vládní činitele o výpomoc - ovšem s malým zdarem, ač město Hodonín, jako rodiště našeho slavného presidenta, by si opravdu zasloužilo jistou benevolenci. Klasickým případem je přeložení jezdeckého učiliště z Hodonína do Pardubic. Dne 12. února t. r. vypravila se deputace z Hodonína k panu ministru národní obrany a odevzdala memorandum v presidiu generálu Weinerkovi. V memorandu bylo uvedeno, že proti umístění jezdeckého učiliště v Hodoníně nebylo stížností, že poměr obyvatelstva k vojenskému učilišti byl v posledních dobách nanejvýše přátelský a že město bylo ochotno poskytnouti učilišti ještě další potřebné ubikace. Také po stránce věcné není důvodu k přeložení učiliště, poněvadž podle posudků znalců je vojenské cvičiště v Hodoníně jedno z největších a pro výcvik jízdy se velmi hodící, ba že celé cvičiště a celý hodonínský kraj je svoji půdou a lesní krajinou k účelům jízdy neobyčejně způsobilý.
V memorandu bylo dále uváděno, že Hodonín nechce dáti víry pověstem, že přeložení cvičiště odůvodňuje se osobním vztahem pana ministra Udržala ke kraji pardubickému a že na jeho rozkaz má se přeložení učiliště státi přes odborný posudek komise, která prohlásila, že Pardubice k umístění jezdeckého učiliště se vůbec nehodí. Memorandum upozorňovalo pana ministra, aby nedopustil, aby poplatnictvo bylo bezdůvodně poškozováno zejména v dnešních neutěšených hospodářských poměrech, aby nespokojenost lidu nebyla zbytečně drážděna. Generál Weinerek prohlásil, že již delší dobu bylo rozhodnuto, aby jezdecké učiliště z Hodonína bylo přeloženo, a to prý ze strategických důvodů, jelikož Hodonín leží skoro na hranicích, a při vypuknutí případné války bylo by přeložení jeho do vnitra republiky spojeno s obtížemi a s velkým zatížením drah. Uznal, že jiných důvodů není a že jsou důvody také pro to, aby jezdecké učiliště se nepřekládalo, zejména, aby se nepřekládalo do Pardubic, jelikož na cvičiště v Pardubicích musí se jeti koňmo 4 km po tvrdém dláždění pardubickém, že střelnice od Pardubic je vzdálena 8 km. Také bytů pro důstojnictvo v Pardubicích není, a jelikož Pardubice prý se ucházely velice intensivně o jezdecké učiliště, nabídly se umístiti všechno důstojnictvo z učiliště, zatím co mnoho důstojníků od jezdeckého a železničního pluku v Pardubicích již umístěné, tam dosud bytu nemá.
Na toto memorandum nedostalo se Hodonínu odpovědi. Obyvatelstvo Hodonína nenašlo u pana ministra natolik pochopení, aby jednání své odůvodnil a aby sdělil příčinu, proč učiliště musí býti přeloženo. Nehledě k tomu, že v Pardubicích je cvičiště naprosto nedostatečné, které pro učiliště má býti rozšiřováno, a pro které nutno je kupovati nové pozemky, dosud hospodářsky obdělávané a drahé, nelze pochopiti, jak mohlo ministerstvo národní obrany tvrditi, že Pardubice usilují o přeložení jezdeckého učiliště, když v "Právu Lidu" v čís. 225 ze dne 23. září čteme tuto zprávu:
"Obec Pardubice staví >na Skřivánku< obytný velký dům o 34 bytech. Naši zástupci navrhovali, aby byty byly malé, a aby se jich dostalo nejchudším nebydlícím. Ve schůzi městské rady 18. září však bylo usneseno, aby 20 bytů dostalo se důstojníkům vojenské jezdecké školy, která bude do Pardubic z Hodonína přeložena. Ohrazení proti tomu udělali sociální demokraté a komunisté. V pátek konala se velmi četně navštívená ústřední plenární schůze všech pardubických organisací, která po referátů zástupců naší strany usnesla se protestovati proti takovému postupu, s nímž obyvatelstvo nesouhlasí. Současně strana naše žádá městskou radu, aby nedopustila, aby nastěhováním jezdecké vojenské školy utrpělo obecné školství."
V dalším článku v čís. 228 ze dne 27. září přináší "Právo Lidu" tuto zprávu:
"Demonstrace nebydlících v Pardubicích. Ve čtvrtek konala se schůze obecního zastupitelstva v Pardubicích. Na tuto schůzi dostavili se nebydlící z t. zv. karantény, kteří provedli demonstraci proti obsazení obecního domu >Na Skřivánku< důstojníky z ekvitační školy z Hodonína. Demonstrace vyvrcholila proti českým socialistům, zejména radnímu panu Dittrichovi a tak zvanému občanskému bloku. Schůze byla přerušena. Poté před radnicí a sekretariátem československých socialistů bylo znovu nebydlícími demonstrováno."
Z toho je zřejmo, že si větší část obyvatelstva v Pardubicích nepřála, aby jezdecké učiliště v Pardubicích bylo umístěno. Právě jsem se také dozvěděl, že proto, že toto jezdecké učiliště bylo přeloženo z Hodonína do Pardubic, musil odtamtud odtáhnouti do jiného místa jezdecký pluk, který tam již dříve byl umístěn, aby se udělalo místo pro ty, kteří tam teď přišli.
Nehledě k těmto poměrům, že obec hodonínská se stavěla proti přeložení učiliště a město Pardubice s nechutí očekávalo toto přeložení, nebralo ministerstvo národní obrany v úvahu finanční zatížení státu, které jemu přeložením učiliště nastává. Zatím, co ostatní ministerské resorty dostaly příkaz, aby se v rozpočtu na rok 1925 co nejvíce spořilo, nerespektuje se v otázkách vojenských zatíženost poplatnictva a činí se nové zbytečné výdaje.
Stůj zde několik čísel, jak se to praktikovalo v ministerstvu národní obrany. Uvádím zde totiž, co stálo zařízení jezdecké školy v Hodoníně: Vodovod od t. zv. "Cikánky" do kasáren stál 350.000 Kč, adaptace bývalé nemocniční posádky 120.000 Kč, úprava v barákovém táboře 77.000 Kč, úprava stájí 65.000 Kč, nábytek a úpravu bytů pro francouzské důstojníky 92.232 Kč, koberce do školy 30.000 Kč, úprava kanalisace 18.000 Kč, celkem bylo vydáno na zařízení jezdecké školy 752.232 Kč. A tyto peníze po odstěhování školy jsou zbytečně vyhozeny, nehledě k tomu, kolik stálo nové zařízení v Pardubicích. Také přestěhování této školy bude státi velké obnosy: 360 koní potřebuje k přestěhování 80 vagónů po 1500 Kč, což činí obnos 120.000 Kč. Přesídlení důstojnických rodin bude státi 90.000 Kč, přestěhování 110 frekventantů školy 66.000 Kč, přestěhování materiálu 25.000 Kč, tedy dohromady 301.000 Kč. To činí přes jeden milion.
Vážení, dovolil jsem si toto všechno přednésti proto, poněvadž rozhodnutí o přestěhování této školy do Pardubic vzbudilo u nás v Hodoníně přímo, abych tak řekl, revoluci. Bylo mi uloženo, poněvadž intervence nic nepomohly, abych to aspoň zde přednesl, aby veřejnost viděla předně, jak zbytečně tu byly vyhozeny značné sumy peněz a potom že ty důvody pro přestěhování školy byly velmi chabé, ba naprosto nepostačující, neboť, uvážíme-li, že cvičiště v Hodoníně bylo přímo ideální a že cvičiště v Pardubicích je neodpovídající, vidíme, že zde hrála jakási zúmyslnost roli. Toto stěhování mělo ještě jiné námitky. Jak jsem pravil, Hodonín se znovu takřka buduje. Všecko se tam musí znovu vybudovati, jak ulice, tak celkový vzhled města i školy, a to stojí ohromné peníze. Hodonín je zadlužen a letos se pomýšlí na to, že příštím rokem obecní přirážky dosáhnou výše přes 700 %. Pakliže té výše dosáhnou, máme na ději, že nám průmysl, obchod, všecko z Hodonína uteče a že Hodonín, který mohl mít po každé stránce budoucnost, že bude rozkvétat, stane se naprosto vesnicí a že bude velmi špatně representovat rodiště našeho velikého presidenta.
Z těchto důvodů jsem to zde tlumočil, a i když, jak jsem pravil, moje strana pro rozpočet bude hlasovati a tím tedy projeví nejvyšší důvěru naší vládě, přece jen bylo nutno, aby se upozornilo na věci, které se státi neměly a které se nemusily státi, kdyby bylo trošku benevolence k těm, kteří žádají o nápravu. Tím končím. (Výborně!)
Místopředseda Valoušek: Bylo mi sděleno, že pan sen. Csehy užil ve své řeči těchto slov: "Lid je tak rozhořčen pro velké daně, kterých se upotřebuje pouze na četnictvo a policii v Podkarpatské Rusi, že bych se nedivil, kdyby chudina se uchopila motyk a kos proti výběrčím daní."
Poněvadž tato slova jsou schopna svésti část obyvatelstva k porušení pořádku ve státě, volám pana sen. Csehy dodatečně k pořádku.
Přerušuji jednání a navrhuji, aby příští schůze konala se zítra ve čtvrtek dne 11. prosince 1924 o 10. hodině s tímto
denním pořadem:
1. Pokračování v rozpravě o zprávě rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 2015) o vládním návrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1925. Tisk 2020.
Jsou námitky proti tomuto návrhu? (Nebyly.)
Končím schůzi.
Konec schůze ve 20 hodin 40 minut.