Ale pořekadlo: "Když dva dělají totéž, není to totéž" platí zejména v této věci. Když děláme totiž my totéž a tvrdíme na př., že povinností každého ministra i úředníka je, státi nad stranami a vládnouti nestranně a přísně objektivně každému státnímu občanu bez politického stranictví a bez zaujatosti, a že bohužel pánové tohoto ústavního příkazu nedbají a jsou namnoze tak pouhými politickými exponenty svých stran, vrhnou se unisono všichni koaliční poslanci, resp. jejich listy na nás, nazývajíce to všecko politickou bezohledností nebo také zlotřilostí, utrhačstvím, neodpovědnou politikou, nestátotvorností a pod.

Kolik pravdy měli jsme v tomto tvrzení vždy a máme dosud, dokazují si navzájem páni koaličníci mezi sebou. Není to dávno, co "České slovo" a "Právo lidu" poukazovalo na fakty, že pan ministr spravedlnosti je výlučným exponentem strany lidové a v důsledku toho žádali kategoricky jeho odstoupení. To není dávno, můžeme se na to pamatovati.

Národně-demokratickému ministrovi obchodu inž. Novákovi tytéž listy vytýkaly, že je v zajetí velkoprůmyslu, že stranicky si počíná v zadávání státních dodávek, že opomíjí jejich družstva, cly že chrání jen velký průmysl a v povolovacím řízení že jest jednostranný, (Výkřik.) - prosím, to tvrdí i váš list - i v udělování subvencí atd. Národní demokracie stejnou zaujatost a jednostrannost vyčítala a vyčítá ministrovi železnic, ministrovi sociální péče atd. Tohle všechno čteme velmi často a velmi zhusta.

Korunou všech důkazů o koaliční politice, na něž mnohdy si my ani netroufáme pro účin zákona na ochranu republiky a tiskového zákona, jest článek "Lidových Listů" ze dne 5. t. m. - doporučuji vám, velevážení pánové z koalice, abyste si to přečetli - v jednom odstavci stojí nadmíru zřetelně psáno: "Naše politické strany - rozuměj koaliční - rozumějí demokracii tak, že státní úřad - tentokráte myslím, že to bylo nějakou zvláštní prací v Pozemkovém úřadě, kde lidovcům asi se šláplo na kuří oko a proto to napsali - ať ministerstvo či jiný úřad, který obsadili svými lidmi, postavili plně do služeb oné strany, bez ohledu na ostatní státní občanstvo." (Výkřik.) Já jako oposičník nepotřebuji nic jiného, než citovat vzájemnou kritiku koaličních stran, kde je doslova a jasně proveden důkaz pravdy o tom, co vždycky a dávno jsme my dokazovali a tvrdili. Potom všem bych si nepřál nic jiného, než schválení svého protivného návrhu, který, jak se pánové pamatují, jsem podal před dvěma lety na zřízení "Politické komise očistné", která by ještě jasněji dokázala, jestli a zda někteří pánové politici si někdy nezaměnili pojem státotvornost za jiný pojem t. zv.,.strejcotvornosti".

Pro nás je největším zadostiučiněním, že jsme mluvili vždycky čistou pravdu, ač byli jsme vždy daleci toho, abychom špinili a pomlouvali řemeslně, a že to byl u nás ideální popud po dosažení správného a poctivého vedení státu a dělání poctivé lidové politiky. To a nic jiného bylo vždycky mým vodítkem a jedinou směrnicí. Dokázali jsme to v nesčetných případech, kdy jsme poctivé prácí ve prospěch národa a státu svého souhlasu neodepřeli, i přes potměšilé insinuace některých patentovaných státotvorníků.

Dělati úspěšnou hospodářskou politiku dnes, po všem tom, co se od převratu až podnes stalo, je jistě úkolem nevšedně obtížným, a co nejhoršího, zatěžovaným znova a znova a dále všemožnými požadavky a nároky dnes již nejen socialistů, ale i ostatních koalovaných stran a v jejich nemírném předhánění se ve vymáhání největších výhod pro každou, anebo také pro každého. Tyto zlé poměry vidíme v ochranné politice celní, v politice sociální, v politice daňových výhod a ohledů, vidíme to v politice subvenční, fondové atd.

Co zde do budoucna přímo straší, je skutečnost, že i ty střízlivější skupiny politické v koalici podléhají čím dále tím více svodům okamžitých výhod stranických, pouštějíce se zřetele vysokou svou odpovědnost za vše, co se stalo a jak bude dále. Ono je sice krásnou věcí, jestliže naše republika je dávána za vzor celému světu v ohledu sociální péče, jestliže kráčí v čele sociálního pokroku ať na poli politickém, osvětovém, zdravotnickém, humánním, dokonce i v representaci domácí a zahraniční, cizina to všechno vidí, uznává, obdivuje, ale při tom všem nedovede dosti dobře chápati, že si na to všechno chceme konec konců od nich "zaostalých" dlužiti i přes úžasné sumy desítek miliard násilím vypresovaných z ochuzeného poplatnictva bezohledným berním aparátem a když prý jsme přejali stát poměrně válkou nejméně dotčený a s nepatrnými dluhy. Toto "ale" z interesované ciziny zní již v našich uších velmi střízlivě, ba chladně, a pánové z koalice by měli o něm velmi usilovně přemýšleti a celou svou politiku podle této střízlivé připomínky zaříditi. (Místopředseda dr. Franta převzal předsednictví.)

Kategorickým imperativem pro nás je a mělo býti vždy naším heslem: "Nespoléhati na nikoho a v ničem." V životě soukromém i veřejném, doma i v cizině imponuje vždy hrdé sebevědomí samostatnosti opřené o hospodářskou neodvislost. Tu jsme si měli za každých okolností a v každém případě zachovati, což se nám, bohužel, v ohledu hospodářském nepodařilo. Příčiny jsou dnes stále ještě v mnohém případě tytéž, které jsem takřka při každém projednávání rozpočtu periodicky uváděl a, bohužel, konstatuji, že i mentalita původců se dodnes málo změnila. Proto také došli jsme nezbytně tak daleko, že se nám hrozí dokonce cizí kuratelou pro naše státní hospodářství, to je nějakým novým panem Zimmermannem, jako v Rakousku. Je to beze sporu velkým ponížením zejména pro naši sebevědomou koalici, třebaže to je zatím jen vyslovená pohrůžka, ale této ohromné ostudě určitě neujde, nezmění-li okamžitě a radikálně svou hospodářskou a fiskální politiku a zejména, nezkrátí-li naši socialisté své chutě aspoň na polovic.

Bude proto nutno nejen mluviti a pořád opakovati heslo: "Pracovati a šetřiti", bude se přirozeně musiti přikročovati v praksi k jeho provádění všude a pilně pracovati a hodně šetřiti. K tomu se musí připojiti druhá zdravá zásada: všichni pracovati a všichni platiti a všichni šetřiti. (Výkřik: Zadarmo pracovati!) To je vaší věcí, pane kolego, abyste si to vymohl jiným způsobem. Zatím se vám to nepovedlo a nepovede. Já vám mohu opakovati, pane kolego, jen tolik, že všechno vaše činění v parlamentě přineslo ty nejžalostnější výsledky. Spousta sociálních vymožeností je jen na papíře a nepřinesla nám dohromady nic, než hlad a bídu. Tedy všichni pracovati a všichni platiti poctivě podle výdělku a podle příjmů a nevymykati se nikdo těžkým povinnostem vůči státu.

Touto zdravou a radikální metodou, ať v soukromých nebo státních podnicích, přiblížíme se jistě k želanému cíli, učiniti také výnosnými podniky státní, které ještě dnes pořád jsou pasivní, a zjednodušením administrativy všech úřadů zmenšiti počet úřednictva a zřízenectva státního i autonomního. Přičiňovati se, co síly stačí, bude dnes nutno každému, ať úředníku, podnikateli, tak zejména dělnictvu. Je ku podivu, že ještě dnes naše vysoké kruhy vládní a parlamentní lámou si hlavu, jak a čím odstraniti drahotu a zbytečnými nařízeními a úředními zákroky dráždí obchod a živnosti s výsledky naprosto negativními, jak statistika dokazuje. Jedině pilná práce všech je s to tyto zlé poměry změniti, a je-li zde nějaká úporná spekulace, tedy ji potírati od kořene a tam, kde skutečně je a kde začíná.

Řekl jsem, že musíme pracovati a houževnatě přičiňovati se všichni. Nepomůže nic sebe větší přičiňování se, na př. podnikatele, když dělnictvo kolem něho nebude svědomité, přičinlivé, obratné, přesné a umělecky založené. Budeme živořiti nadále ve světové konkurenci, až pod tlakem nejvyšší nutnosti buďto se přizpůsobíme sami, nebo podlehneme.

Pak ovšem se můžeme rozloučiti se svojí samostatností a svobodou, protože skutečná neodvislost začíná u chleba, t. j. ve světě hospodářském.

Proto také naše dělnictvo musí voliti dnes jiné cesty a jinou taktiku k zlepšení svých poměrů hmotných a celého hospodářského života ve státě. Naše dělnictvo bude musiti se hodně učiti a hodně studovati. Bude musit vyměniti své dosavadní redaktory a odborové sekretáře za poctivé, odborné učitele-mistry, umělce, techniky, aby jim přednášeli nejnovější vymoženosti technické, cvičili je v umění a nejvyšší dokonalosti ve výrobě, ať tovární či řemeslné.

Praktických učitelů, techniků i umělců máme nadbytek a času při osmihodinové práci má dělnictvo také dost, a jeho využití tímto způsobem přinese požehnání jak jemu, tak i státu.

I schopnosti má náš lid více než dosti, to ukázalo tisíckráte, zejména v cizině naše dělnictvo - tedy záleží jen na tom tyto schopnosti účelně rozvinouti, vypěstiti a prakticky náležitě využíti.

Bude proto velmi naléhavě nutno změniti náš školský program a zřizovati školství účelné pro praktický život. A v tom opravdu jsme mnoho pozadu a jsme strašně jednostranní. O vysokých školách nemluvím, ty jsou potřebný a musíme býti rádi, že je máme na znamenitém stupni v poměru k ostatním státům. Zejména je to naše fakulta lékařská a technika. Za to středního školství a jmenovitě gymnasií máme nadbytek a chrlí nám ročně spousty absolventů, lidí nehotových a nedosti dobře a všestranně pro praktický život připravených. Z těch nepatrná část uchýlí se do kanceláří soukromých i státních jako síly pomocné, slouží rádi za pár korun měsíčně, a ti ostatní vegetují ještě hůře, nemohouce se nikde uplatniti. A rok za rokem řady těchto neproduktivních sil zoufale rostou a stát a společnost neví si se spoustou ztroskotaných nadějí a existencí rady, ani pomoci.

Je proto nutno pomýšleti na racionelnější využití těchto schopných hlav a hledati cesty a prostředky k dosažení nejen ušlechtilého, ale i užitečnějšího cíle.

Počínati si musíme zrovna tak, jako prozíravý a čilý obchodník, který, vázne-li mu v jistém směru obchod, nebo některý artikl nejde dobře na odbyt, hledá rychle a usilovně příčinu, vady či jeho nedostatky aneb, nutno-li, nahradí jej rychle jiným, hledanějším, odpovídajícím lépe vkusu i potřebě konsumujících kruhů.

Nedovedu dost dobře pochopiti zřejmou nevšímavost našich rozhodujících činitelů, zejména ministerstva školství i obchodu, kteráž přechází laksně tento škodlivý a hrozivý zjev s jeho ještě škodlivějšími účinky.

Máme statistiku práce, statistiku dovozu a vývozu, zaměstnanosti, statistiku živností, obchodu, průmyslu, školství a jiné, a z toho jasně vidíme, čeho máme nadbytek a čeho nedostatek, co je nezbytným a co zbytečným, a k tomu ještě mají odpovědné kruhy dosti exekutivy i autority.

Neschází proto nic víc, než vše správně pochopiti, uvážiti a kategoricky se rozhodnouti: co nejde v širším slova smyslu na odbyt, nedržeti, dále netvořiti a přizpůsobiti se rychle potřebám dne ve všem a všudy. Tedy i ve školství, jak jsem vpředu již uvedl, provésti je nutno reorganisaci, pokud to jde v rámci všeobecného vzdělání středoškolskou osnovu vyučovací v užitečnější přetvořiti, a to ve smyslu prakticko-hospodářském a hlavně věnovati největší pozornost učilištím živnostenským, řemeslným, průmyslovým a obchodním, nad jiné však svědomitou péči věnovati pokračovacímu školství, jeho rozšíření, řekl bych, zlidovění i v nejširším slova smyslu a postaviti jej také na pevnou basi finanční.

Je přímo strašlivou obžalobou dnešního systému i nepochopitelné indolence povolaných kruhů k tomuto do budoucna nejdůležitějšímu faktoru lidového praktického vzdělání, že jemu nevěnuje se největší péče a toto je dosud odkázáno čistě na milodary veřejných korporací a svědomitou oddanost kruhů učitelských, kteří za všecku namáhavou práci odměňováni jsou hůře než obecní metaři!

Bude nutno dále provésti, a to přísně programaticky, největší jejich rozšíření do každého místa a dědiny a přihlížeti při tom k účinné dělbě odborů podle potřeby toho kterého kraje, vyzbrojiti toto školství náležitě pomůckami odbornými, silami praktickými i teoretickými a čas od času pořádati tam pak odborné, kočovné kursy se silami vyššího technického i uměleckého založení i vzdělání.

Šetření v tomto případě není na místě, není pro to také věcného důvodu, protože takto uložená hřivna ponese do budoucna veliké úroky a bohaté plody práce. Máme-li ještě dnes desítky a stamiliony na fondy pro zkrachované banky, zkrachované konsumy, stavby kasáren a jiné méně užitečné věci, musíme míti peníze i na tuto důležitou státní nezbytnost.

Troufám si tvrditi, že takto vzdělanou a bohatými zkušenostmi uměním a technickou dokonalostí vyzbrojenou armádu hlav a rukou dobudeme většího vítězství ve světě, než sebe lépe nabroušenými bodáky a nejdokonalejšími mitraileusami.

Několik slov dovolil bych si přičiniti k organisaci našeho průmyslu. My se velmi rádi přizpůsobujeme všemu novému a zejména v tomto případě amerikanismu a vůbec cizím vzorům, aniž bychom se vážně zabývali studiem, zda se jich dá dobře užíti a dají-li se stejně vhodně aplikovati na naše poměry. Trvám na tom, že, co mohou v tomto směru dovoliti si do nekonečna rozlehlé Spojené Státy Americké po dlouhém a pracném vývoji svého průmyslu, nehledě k nevyčerpatelným zdrojům bohatství přírodního a ohromným prostředkům finančním, zejména po světové válce zdesateronásobeným, nemůžeme na puntík dělati totéž my se skrovným kapitálkem a velkou vadou další, zpolitisováním celého hospodářského života, který přirozeně tím velmi trpí, nehledě ještě k jiným citelným nedostatkům, jako jsou vodní cesty, účelné elektrisace a hlavně moře! U nás proto je nutností, třikráte obrátiti každý groš a o něm přesně uvažovati, než jej do čehokoliv vložíme, aby byl dobře a bezpečně uložen, poněvadž u nás jeví se škoda každé koruny desateronásobným efektem než jinde. Proto také onomu vychvalovanému amerikanismu, kterému se daří dobře doma, nedaří se na plno u nás. To nám názorně a prakticky ukázali kapitán Voska, Společnost pro obchod s východem a jiní.

My nemůžeme si dovoliti, aspoň dnes ne, hospodářský extrém zvlčilého kapitalismu, všecko kolem sebe zničiti, i to, co je shodné, dobré, života schopné, protože to, co se nám kolem rozbíjí a ničí, jsou naše vložené úspory, naše skrovné národní jmění a s tím musíme nakládati velmi opatrně a rozšafně, abychom bezmyšlenkovitým opičením se po vzorech cizích nevzali značné úhony a škody a dále proto, že také jeho mnoho nemáme.

Volnost a svoboda je veliká věc a mírně, s jistým střízlivým omezením používaná, šíří světlo a požehnání. Volnost neomezená, svoboda nevázaná přináší často mnoho zla, škody a demoralisaci ve všem a všude - jak v politice, tak v životě veřejném a zvláště v životě hospodářském. Každá společnost, má-li trvati, musí se říditi určitými rozumnými pravidly či regulativy, které řídí a omezují výkony a vůli každého jednotlivce proti svému sousedu. A podobné omezení, podobnou regulaci potřebuje i náš průmysl a do jisté míry i naše živnosti.

Vhodná konkurence je ušlechtilou pobídkou ke zdokonalování výroby a usměrnění cen. Nezřízená konkurence je zabijákem všeho ušlechtilého snažení i dokonalosti výroby a demoralisuje.

Bezohledná konkurence v průmyslu kromě toho má za následek ubíjení přičinlivých jedinců a rozvratem jejich existence přináší ohromné škody národnímu jmění a její reflexe zasahují citelně i do dělnických rodin, které úpadkem podniků přicházejí o chléb, stát o daně a obce o dávky, které vítězný jedinec za veliký počet zničených konkurentů nikdy nenahradí.

Proto je nezbytno, aby příslušné úřady buď iniciativou vlastní nebo i vlastní pravomocí podobné výstřednosti hospodářského boje omezovaly a jednotlivé obory samovolným povolováním nových a nových konkurenčních podniků nepřeplňovaly. Jsou totiž celé série různých druhů zboží, výrobků a strojů, které dosud za drahé peníze kupujeme v cizině, na př. psací a počítací stroje, jemné obráběcí stroje, časoměry, tiskařské stroje a jiné a jiné, kterýžto fakt nás nejenom připravuje o značné miliony ročně, ale staví nás zároveň do světla velmi nepříznivého v pokročilé cizině.

Uvedu ještě jiný fakt, a to z doby předválečné, Živnobanka svého času postavila v Plzni nový pivovar - známý Světovar, který tehdy značně konkuroval svým vývozem na Balkán a do Jugoslávie našemu podniku menšinovému v Českých Budějovicích, a to Akciovému pivovaru, jenž byl tenkráte tímto vlasteneckým činem Živnobanky přímo na své existenci ohrožen. Kvalitou nového piva nebyl s to nový pivovar konkurovati Měšťanskému pivovaru, tedy se vrhl na soupeře slabšího. Tehdy byl to zjev velmi povážlivý a nešťastný již z toho důvodu, že milionů, vržených na zdolání národního podniku, se mohlo desetkráte lépe a s úspěchem využíti na jiném poli hospodářského podnikání, jako na př. v oboru sklářském, papírovém a. j., které byly v rukou ryze německých.

Příklady ty zde uvádím proto, abychom do budoucna byli ve svém podnikání rozumnější, chytřejší a ekonomičtější.

Ke konci dovolte mi několik všeobecných slov k rozpočtu samému. Pan ministr inž. Bečka ve svém, řekl bych, skoro básnickém úvodu k rozpočtu řekl několik hezkých slov a dával jim také idylický, utěšující význam. Říkal, že čísla mluví a kdo chápe jejich řeč, že dovede si vytvořiti jasný obraz zdánlivě i nejsložitějších problémů lidského dění. Mluvil o dobré správě a vedení, které prý zrcadlí se v několika řádcích konečných cifer účetní zprávy. Konečná cifra přebytku nebo schodku mluví prý řečí srozumitelnou atd. atd. Tedy hezká slova, utěšující, jde jen o to, jak cifry vznikly nebo jak byly sestaveny. A tu stačí několik pohledů do rozpočtu nám předloženého, abychom si utvořili trochu jiný obrázek, než nám pan ministr svými slovy nakreslil. Rozpočet končí schodkem 272,250.382 Kč. Pan ministr míní, že schodek ten je malý. Já naproti tomu tvrdím, že je poměrně dosti veliký, a co hlavního, nepřesný, nechci-li říci, nesprávný, poněvadž v něm nejsou různé položky, na něž měl býti brán zřetel, ale nebyl, a jimiž schodek ten se značně zvyšuje a v budoucnosti se zvýší.