K provedení předlohy zákona měly bychom několik zvláštních přání. Nezdá se nám správným všechny stavy a vrstvy obyvatelstva pojišťovati u jedné jediné pokladny, nýbrž podle různosti povolání a podle zvláštností zaměstnání, obzvláště pokud se týče momentu nebezpečí, mělo by také provádění býti rozličné. Nevidíme proto absolutní nezbytnosti, aby všechno bylo u jedné nemocenské pokladny pojišťováno. Naopak tvrdíme, že pro každé povolání dlužno založiti vlastní pojišťovnu, tudíž také pro domácí pomocnice vlastní pokladnu domácích pomocnic, anebo se má ponechati volná volba pokladny hospodyním a domácím pomocnicím. Až bude utvořena vaše slavná jednotná pokladna, budete jednoduše zřizovati pododdělení. To jest úplně totéž. (Sen. A. Friedrich [německy]: Ale správa zůstává jednotná!) Jelikož se v návrhu zákona uznává vlastní pokladna domácích pomocnic pro Velkou Prahu, vidíme v tom krok v tom směru, aby byly připuštěny také jiné podobné pokladny jakožto přiměřené náhradní ústavy, které jsou vybudovány podle zásady: Každý platí své risiko podle svého povolání. Především dlužno také povoliti volnou volbu lékaře, jelikož se tím zajišťuje individuelní léčení, na které má konečně každý nárok. Jest to důležité zvláště tam, kde onemocnělé neopustí dům, nýbrž jsou ošetřovány doma, a kde také je léčí domácí lékař, čímž se paní domu ukládá dvojí břímě: za prvé plným placením nemocenských příspěvků a za druhé honorováním lékaře, který nepatří k nemocenské pokladně.

Při této příležitosti ráda bych poukázala na nutnost, aby bylo konečně předloženo a projednáváno nemocenské pojištění státních a veřejných zaměstnanců. Nepodáváme žádných návrhů, jelikož, jak ze zkušeností víme, nebývají přijaty a průběh jednání jen zbytečně protahují a ztěžují.

I když podle toho, co jsme řekli, s předlohou zákona, jakou jest nyní, nesouhlasíme, budeme ze sociálního citu hlasovati pro ni v naději, že se našim oprávněným námitkám dostane také uznání.

Předseda (zvoní). Dalším řečníkem je pan sen. Cífka. Uděluji mu slovo.

Sen. Cífka: Vážený senáte! Projednávaná osnova, jíž prodlužuje se zákon o nemocenském pojištění, vyvolala v posledních dobách celou řadu projevů, které vesměs, pokud byly adresovány tvůrcům osnovy z řad zaměstnavatelských, projevovaly stanovisko osnově krajně nepřátelské.

V osnově mluví se o tom, že znovu má býti přesným způsobem řečeno, že služebný personál, tedy služebné dívky, podléhají povinnému nemocenskému pojištění, a že zaměstnavatelé jsou povinni za ně příspěvky odváděti a tím jim zabezpečiti příslušné dávky nemocenské. Mají povinnost jim zajistiti také možnost řádného léčení, tedy zajistiti jim tutéž ochranu zákonnou, kterou dělníci, v živnostech zaměstnaní, po řadu let již v míře sice nedokonalé, ale přece aspoň částečně zabezpečenu mají.

Já bych k dnešní debatě nepřičiňoval mnoho slov k tomu, co považuji za samozřejmé, co přináší přítomná hospodářská i sociální doba, bez čehož se obejíti nemůžeme, co musí se rozuměti samo sebou, že každý člověk, který námezdně pracuje, ať již v jakémkoliv oboru a v jakékoliv formě, musí býti zabezpečen pro všechny následky toho hospodářského a sociálního zapásu, musí býti o něj postaráno. Vycházím ze zásady, že nečiní se tím žádnému zaměstnanci nijaké dobrodiní, je-li pojištěn, poněvadž on svou prací příspěvky, které na to byly věnovány, musí vydělati sám. (Tak jest!) A zaměstnavatel nečiní žádného dobrodiní, pojišťuje-li svého zaměstnance, poněvadž mu tím jen dává část mzdy, kterou pro sebe zadržel.

Vážení pánové, chtěl bych několik slov říci hlavně z těch důvodů, že otázka tato řešena byla také veřejným denním tiskem a že řešena je právě ve stranách politických, které vždycky byly k tužbám dělníků dosti nepřátelské, s hlediska, dle mého zdání, příliš sobeckého a také myslím, že namnoze nesprávného. Četl jsem dnes článek v >Národních Listech<, v němž známý mně z minulé, snad lepší doby, pan kolega posl. dr Matoušek píše o pojišťování služebních dívek. Snad z neznalosti věci uvádí tam mnohá tvrzení, která se s pravdou absolutně nekryjí a která s tohoto místa je také nutno odmítnouti. Pan posl. dr Matoušek v začátku toho článku, který kryje se s jeho řečí pronesenou v poslanecké sněmovně, uvádí, že prý okresní nemocenské pokladny zneužily seznamů pojištěných služebných dívek při posledních volbách tím, že prý seznamy ty odevzdaly politickým socialistickým stranám k disposici, aby na základě toho zřídily si svou volební agitaci.

Vážený senáte! Já jsem také úředníkem pokladny a jsem tam již plných 26 roků, jsem úředníkem pokladny, která je řízená správou sociálně demokratickou, a myslím, že mám plné právo říci, že nejen jménem zaměstnanců, ale i jménem správy pokladny musím tu perfidii naprosto odmítnouti. Nikdy v žádném případě okresní nemocenská pokladna pražská za celou tu dobu, co v ní mám povinnost sloužiti, nikdy nepropůjčila se k tomu, aby sloužila některé politické straně, aby v tomto směru nějakým způsobem toho, co je organisací pokladny, bylo zneužito na prospěch kohokoliv. Mohu říci jménem sociálně demokratické správy okresní nemocenské pokladny, že v tomto směru dopustil se pan posl. dr Matoušek vyložené nepravdy. On dále vytýká, že prý úředníci pokladen, jsou ve službách určité politické idey nebo, ve službách určité politické strany. Vážený senáte! Myslím, že v tomto směru žádnému politiku, do toho nic není, co který úředník mimo své zaměstnání dělá, k jakému politickému názoru se hlásí a jaké ideje zastává. To je plné právo každého jednotlivce. Tak jako já nevytýkám panu dr Matouškovi anebo jiným politickým straníkům jejich příchylnost nebo příslušnost k určitému politickému směru, tak také oni nemají práva nijak vytýkati to nám.

Ale byla tvrzena v řeči pana dr Matouška, uvedené také v >Národních Listech<, ještě celá řada jiných věcí, které aspoň částečně je nutno zde odmítnouti. Pan posl. dr Matoušek řekl, že prý správa okresních nemocenských pokladen je příliš drahá, že prý bylo daleko lépe, když byly různé druhy pokladen malých, které mnohdy nebyly ani života schopny, že prý to pojištěncům lépe vyhovovalo. Praktikové, kteří po léta v nemocenském pojištění pracují, mají názor naprosto opačný. Jsou přesvědčeni o tom, že malé pokladny s malým počtem členů musejí míti větší režijní a správní náklady, aby tato nesrovnalost byla odstraněna, že je doporučitelno, aby byly pokladny soustředěny pokud možno v největší tělesa. Pak mohly by býti správní náklady sníženy, zjednodušeny a pojištěncům z toho by vzešel prospěch tím, že by pokud se podpor a léčebných pomůcek týká, mohlo býti učiněno vše, co za daných okolností pomocí vědy může býti učiněno. Vedle toho také jest ovšem dlužno připomenouti, že ti pánové, kteří zastávají takové drobné pokladny, nás ovšem nemohou přesvědčiti o tom, že pokladny ty byly dobrodiním v minulých dobách. Víme, čím byly závodní nemocenské pokladny, zejména v různých továrnách. To bylo přímo otroctví, které tam bylo udržováno jako systém; a dělníci, kteří byli členy nemocenských pokladen závodních, jsou šťastní,

že zákon z r. 1919 je tohoto dobrodiní zbavil a přičlenil je k okresním pokladnám, které jim mohou daleko lépe vyjití vstříc.

Panem posl. dr Matouškem i jinými tu byla proslovena řeč, ve které se jim zželelo toho, že úředníci pokladen mají vysoké platy. Ukazuje na to, že prý celá řada vysokých úředníků má platy daleko menší nežli úředníci pokladen. On to ovšem nerozvádí, že jsou to v prvé řadě ti nejdůležitější úředníci pokladen, že ty platy nejsou tak horentní, aby si někdo z nich mohl pomoci k majetku, že jsou to platy, které teprve v době poválečné byly upraveny, aby zaměstnanci v nemocenských pokladnách sloužící nemocným dělníkům, netrpěli při svém zaměstnání také hlad.

Vážení pánové! O to netřeba se příti s panem dr Matouškem ani s druhými pány. Vycházíme ze zásady, že jestliže nyní zdají se platy některému z pánů příliš vysokými, jest v jejich moci, aby ty platy mohly býti sníženy. Kdyby ti, kteří dnes vládnou výrobními prostředky, kteří mají možnost také určovati cenu životních potřeb, s těmi cenami byli ochotni jíti aspoň poněkud dolů, pak nejenom úředník pokladny, ale všichni úředníci vůbec rádi by šli se svými platy dolů. Nám nejde o to, abychom měli veliké příjmy, nýbrž abychom měli takové příjmy, které by zaručovaly člověku za poctivou práci také přiměřený, slušný, člověka důstojný život.

Pánové, pokud se týká sociálního pojištění, které v nejbližší době také i námi bude musiti býti řešeno, tedy vyslovuji naději, že se snad podaří přece jen přesvědčiti velkou většinu zástupců těch politických stran, které jsou zastoupeny jak v Národním shromáždění tak i v senátě, o tom, že sociální pojištění může býti zlevněno tím okamžikem, jakmile náležitě bude soustředěno a sorganisováno, jakmile bude zbaveno všech těch různých přítěží, které až dosud jeho vývoji brání. Tím také stane se pojištění to snesitelnějším i pro ty kruhy, které dnes na platební povinnost velmi často a mnohdy také velmi oprávněně naříkají. Přihlásil jsem se ke slovu jen proto, abych ty útoky, které byly na úřednictvo a správy pokladen, zejména z kruhů národní demokracie podnikány, se vší rozhodností jménem strany soc. demokratické odmítl. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Uděluji slovo panu sen. Klečákovi.

Sen. Klečák: Slavný senáte! Již při projednávání našeho státního rozpočtu pro rok 1924 dotklo se několik pánů senátorů nemocenských pokladen a též i zaměstnanců těchto ústavů. Zdali se tak stalo formou obvyklou ve slušné společnosti, rozhodovati nebudu. Jako úředník nemocenské pokladny mohu však prohlásiti, že my úřednicí nemocenských pokladen mohli bychom při projednávání státního rozpočtu mluviti o jiných ústavech, kde se hospodařilo zcela jiným způsobem než v nemocenských pokladnách. Mám na myslí různé banky. My však jsme si vědomi toho, že je dobře, když v takových případech zachováme určitou reservu, zejména když si uvědomíme, že stojíme ve společné vládní koalici.

Jestliže mlčeli jsme na útoky tyto při projednávání rozpočtu u nás, po včerejším mluvení v poslanecké sněmovně při projednávání zákona o prodloužení nemocenského pojištění mlčeti nemůžeme. Budiž mně tudíž dovoleno, abych jako předseda >Československého ústředí nemocenských pokladen<, národního to svazu českých nemocenských pokladen, mohl reagovati na některé výpady, které se staly v poslanecké sněmovně.

Předem prohlašují, že nemám nižádné příčiny, abych nepožádal přítomného pana ministra sociální péče, aby týž věnoval pronesené řeči národně demokratického poslance pana dr Matouška plnou pozornost a též dle této řeči plně jednal. Nebojíme se nižádné kritiky, neboť jsme si vědomi, že v nemocenských pokladnách jednáme a pracujeme tak, jak nám zákon nařizuje a jak nám určují stanovy. (Výborně!)

Stále a stále se mluví, jako by nemocenské pokladny financovaly socialistické strany. Zcela otevřeně pravím: Jmenujte nemocenskou pokladnu, která dala jen jediný haléř na agitaci některé socialistické strany, a my okamžitě prohlásíme, že podobné jednání je nečestné, nesprávné, že je to jednání, které plně zaslouží odsouzení. (Výborně!) Jsme si vědomi, že v nemocenských pokladnách není nikoho, kdo by se odvážil dáti svolení k tomu, by jediný haléř byl dán některé socialistické straně na agitaci neb volby. (Výborně!)

Jestliže se přes to mluví, že se v nemocenských pokladnách nehospodaří, tedy prosím, aby se nemluvilo paušálně. Jmenujte ústavy, kde se správně nehospodaří, aby se tam mohl pořádek zjednati. Tím prospěje každý nemocenským pokladnám daleko více než soustavným tupením ústavů, jichž složení po většině tupitelé ani neznají.

Při včerejším jednání v poslanecké sněmovně slyšeli jsme, že správa nemocenských pokladen jest drahá. Při tom ovšem sáhlo se k cifrám, které nemohou býti brány vážně. U nás nesáhne se ke statistice nejnovějšího data, u nás za bernou mincí béře se statistika, která znamená mimořádnou dobu. Důvody jsou ovšem na snadě. Tak za důvod uváděna statistika za rok 1920. Týž rok je rokem přelomu nemocenského pojištění k lepšímu, je to rok, který znamená, že z bývalých hokynářských krámků, které po většině representovaly nemocenské pokladny, staly se pojednou velikými finančními ústavy. Týž přerod znamenal značná vydání. Bylo třeba najmouti nové místnosti. Byla třeba vybudovati je na novém podkladě, bylo třeba je vybaviti, bylo třeba z nich udělati finančně silné i zdravé ústavy, bylo třeba z nich udělati ústavy, které dovedou representovati nemocenské pojištění u nás. Bylo třeba též upraviti i sociální postavení zaměstnanců nemocenských pokladen.

To vše znamená značná vydání, bez nichž nebylo vyhnutí. Jen je potřebí spočítati, co dnes dělá nájemné, co dělá účet tisku. Celá struktura nemocenského pojištění vyžadovala rázné nápravy. Tato náprava znamená úplně nový život.

V roce 1920, tedy v době přelomu, v době budování těchto ústavů, jsou správní náklady značné, ale v roce 1921, tedy o rok již později, činí pouze 12.37 procent. Zde vidno, že reelní politik, týž, který chce pravdou působiti v lidské společnosti, má sahati k cifrám, které jsou řádné, a nikoliv k cifrám, které znamenají dobu mimořádnou.

Dále se nám vytýkalo, že jsme v nemocenských pokladnách neprovedli důsledky prosincového zákona z roku minulého. Prohlašuji, že v nemocenských pokladnách byl prosincový zákon proveden, až snad na jednu neb dvě pokladny, v nichž až dosud nebyla provedena kolektivní smlouva. Jinak bych doporučoval pánům, kteří chtějí mluviti o nemocenských pokladnách, aby aspoň se přišli podívati, jak ty ústavy vypadají a jaká je v těchto pokladnách činnost.

Dále se nám má za zlé, že vedoucím úředníkům a úředníkům v nemocenských pokladnách vůbec chybí universitní vzdělání. Dnes, kdy nemocenské pokladny staly se velikými finančními ústavy, je správné a zdravé, když v každé nemocenské pokladně bude zasedati právník. Ale promiňte, proč se tam ti pánové nedávali před 35 lety, když vedoucí úředník nemocenské pokladny měl celých 15 zlatých měsíčně? Proč se, tam nedávali v roce 1914, kdy vedoucí úředníci velkých nemocenských pokladen měli měsíčně celých 130 Kč?! Tehdy se to nevytýkalo, tehdy se nemluvilo o skvělé úpravě, neříkalo se, že ta existence je daleko větší, nežli existence okresních hejtmanů. Tehdy se tam neohlásil o místo nikdo s akademickým vzděláním. Tam pracovali a pracují ti, kteří se stali apoštoly nejenom proto, aby nemocenské pojišťování něco znamenalo, ale kteří, promiňte, já to řeknu přímo, nezapírám to, také se stali apoštoly a zůstali také apoštoly mezi naším pracujícím lidem. Tedy jestliže dnes vidíme, že, postavení existenční je zcela jiné, nežli bylo v minulosti, máme-li dnes 20.000 neb 30.000 korun příjmů, tedy se neuzavíráme před tím, aby do pokladen nešli lidé s akademickým vzděláním. Mohu říci, že je tam dnes přijímáme. Ale musím poznamenati, že ti lidé, kterým se vytýká obecná škola, vedle těch pánů s akademickým vzděláním docela čestně a dobře v pokladnách obstojí. (Potlesk.)

Vždyť v české společnosti vidíme celou řadu lidí, kteří stali se velikými jako prostincí dělníci.

Kdyby mělo zůstati příhanou, že dělník bez akademického vzdělání nemá v sobě schopnosti, aby mohl zastávati určitá význačná místa v lidské společnosti, tedy, prosím, aby se nám to jasně řeklo, a my již najdeme, cestu, po níž půjdeme. (Potlesk.) Jsme vědomi, že český dělník vždy měl touhu po vyšším vzdělání, snažně tudíž prosíme, aby se o tom dělníku nemluvilo tak povrchně, tak ponižujícím způsobem, jako o něm mluví lidé, kteří by si měli v prvé řadě býti vědomi toho, že posláním českého inteligenta jest, dělníka k sobě pozvedati a ne, aby český dělník pozvedal je k sobě. (Výborně!)

Jestliže dále jsme, slyšeli, že v nemocenských pokladnách se hospodaří nesprávně, uvedu prosím na vyvrácení tohoto tvrzení některé cifry. Vybral jsem rok 1920 a kdyby se byl vybral rok 1921 dopadlo by to jistě jinak. Pokladny, jejichž celku jsem předsedou, roku 1920, během přelomu, vykazují tyto cifry v hromadných procentech: Benešov 28%, o rok později jen 15% - Čáslav 17%, později 18%. Tedy naopak vidíme pokles. Jakmile se pokladny dostaly do svého správného chodu, tedy se přiblížily ke správné výši, ačkoliv za starého Rakouska bylo zvykem, že správní náklady činily až 20%, U nás činí správní náklady, když jsou pokladny správně vedeny, když nejsou mimořádné poměry, mezi osmi, devíti, desíti až dvanácti a snad nejvíce - to je maximum - osmnácti procenty. Ale co chci o té věci říci. Ani ta procenta neznamenají, že by roku 1921 se správní náklady snížily skutečně o peníze. Obzvláště pánové akademicky vzdělaní by měli věděti, že v těch procentech nerozhoduje vždy správní hospodářství, ale rozhoduje nezaměstnanost, rozhoduje odliv aktivního živlu a ten potom vlastně stanoví výši jednotlivých procent a podle toho vypadají ty správní náklady. Je-li ústav veliký, je-li dělnictvo plně zaměstnáno, je-li vedle pasivního živlu také živel aktivní, přirozeně správní náklady jeví se hodně malé. Jestliže ale celá řada továren na nějakém okresu se zavře, jestliže sta a sta dělníků hlásí se nemocnými - promiňte - úředníci nemocenské pokladny dělníky nepřehlížejí a nerozhodují o jejich zdraví, o tom rozhoduje někdo jiný, nemůžeme za to, když sta a sta dělníků nezaměstnaných uzná se nemocnými, že to znamená, že se objeví nízký příjem, správní náklady pak vzrostou, ačkoliv nevzrostly za uplynulý rok třeba ani o haléř. Jest potřebí se zasvětiti do struktury nemocenského pojištění, a pak jistě mnozí páni budou mluviti jinak.

Dále se nám vytýká, že správní náklady v roce 1920 dělají 14,81%. V roce 1921 - tedy o rok později - klesají na 12,37%. Správní náklady mohou se pohybovati za normálních poměrů mezi 15 až 20%. Může se nám tudíž vytýkati nehospodárnost? Dále se říká, že v okresních nemocenských pokladnách hospodaří se nejhůře. Prosím, já přečtu cifry vydané ministerstvem sociální péče.

Čechy: V roce 1921 mají okresní nemocenské pokladny správní náklady průměrně 12,47%, společenstevní nemocenské pokladny, které se nám neustále vychvalují jako nejvzornější, tam správní náklady činí 21,96%, registrované pokladny, které si mohou vybírati v členstvu, které nemusí přijímati pasivní živly, které se potom hodí na krk okresním nemocenským pokladnám, vykazují správní náklady 11,27%. Na Moravě okresní pokladny průměrně mají 12,2, společenstevní 17,4%, registrované 11,28 procent. Zde vidíme, že poměry u nás se lepší, a vidíme, že každá správa nemocenské pokladny, když na konec roku pracuje bilanci, velmi těžce nese, když právě v těchto procentech správní náklady se jeví větší, poněvadž ta cifra větší znamená hned, že zahájí se útoky proti vedoucím činitelům té neb oné nemocenské pokladny.

Promiňte mi několik slov osobních. Pan posl. dr Matoušek řekl v poslanecké sněmovně, že na př. profesor zaplatí příspěvek, pak zahodí stvrzenku a potom přijde k němu výběrčí podruhé a žádá, aby zaplatil znovu, načež týž znova musí platit. Poněvadž se řeklo, že to je na Smíchově, dožádal jsem dnes přípisem ministerstvo soc. péče, aby laskavě vyzvalo pana dr Matouška, aby jmenoval toho profesora, aby napadení úředníci mohli žádati zadostučinění. Jsem přesvědčen, že v ústavě, který je správně veden a zaměstnává lidi, úředníky a zřízence, bez rozdílu politického přesvědčení, nezbývá nic jiného v tomto případě, než soudem zjistiti, na čí straně je vina. Bylo též řečeno, že se odevzdá zřízenci ústavu přihláška a on ji neodevzdá. Dovolím si tlumočiti zákon, v němž výslovně se praví, že přihláška se musí státi cestou písemnou a že se nemůže na příklad telefonicky sdělovati. Ale jisto je a přirozeno, že když někdo chce na někoho házeti blátem, tedy si bláto najde. (Hlas: To činí soudce a zákonodárce!)

Řekl bych, že je možno, že týž pan profesor zapomněl svoji služku přihlásiti, pak se dostavil do ústavu a žádal, abychom pomocnici domácnosti vše poskytli a on že to zaplatí. My jsme to udělali, ale do této chvíle jsme účet zaplacený nedostali. Možná také, že z toho důvodu chtěl poškoditi dobrou pověst ústavu a že se utekl k nepravdě.

Jestliže jsem několika slovy vzal naše ústavy do ochrany, jsem si vědom, že jsem vykonal svoji povinnost. Ještě bych si dovolil říci následující. Jděte, vážení pánové, a podívejte se, kolik fondů mají nemocenské pokladny, a co uvidíte? Uvidíte, že my ty své reservní fondy ukládáme do státních papírů Československé republiky. Kdykoliv se nám dostane výzva: uložte svoje reservní fondy do státních papírů našeho státu, tedy tak činíme. My se neohlížíme ani na levo ani na pravo, my se neohlížíme na to, kdo v přítomné době je správcem ministerstva financí. My svojí povinnost jako občané státní konáme a ukládáme své reservy do státních papírů svého státu. Jestliže se nám vytýká, že máme značné reservy - promiňte laskavě, což pak my těch reservních fondů nepotřebujeme? Nepřišly chvíle velmi těžké, které si vyžádaly značného finančního napětí na př. epidemie chřipková i ostatní, jež vzbuzovaly vážné obavy, jež na nás kladly horentní požadavky? My v zájmu klidu, upravili jsme postavení lékařů. To stálo miliony! Vezměte drahotu léků, výši platů do nemocnic, a uvidíte, jsou-li naše ústavy vedeny ve vzorném pořádku. Jestliže neztroskotaly - jest to jen prací těch, kteří měli snad poměrně vzdělání školní menší, než jiní lidé, ale kteří svojí prací ukázali svou zdatnost, ukázali, že dovedou i veliké milionové ústavy správně vésti. (Potlesk. Sen. Havlena: A hlavně poctivě!)

Dodal bych ještě několik slov a tím končím. Lituji nejvíce, když lidé, kteří vyšli z tábora malých, sociálních vyděděnců, konečně si pomohli, pak hodí blátem po těch, s nimiž snad někdy stáli ve společné řadě. My jsme nikdy nikomu nic neslušně nevytýkali a nevytýkáme. Alespoň ne formou takovou, abychom někoho ponižovali a zlehčovali. Tupte tudíž nemocenské pokladny dále, nadávejte a zlehčujte zaměstnance nemocenských pokladen, jak chcete, my budeme svoji povinnost konati dále u vědomí, že sloužíme našemu pracujícímu lidu, u vědomí, že jestliže jsme v přítomné době slušněji honorováni po 31 léta, než jsme byli pilných 35 let, že dále budeme sloužiti věrně a čestně.

Slavný senáte! Nemohu jinak, než si přáti: víte-li něco na nemocenské pokladny, tedy prosíme, řekněte mám to, prosíme o fakta. My se kritiky nebojíme, ale lekáme se nespravedlivých a nesprávných útoků. Možno sahati na čest, možno tupiti úředníky nemocenských pokladen, ale o jedno prosíme, nevyčítejte úředníkům nemocenských pokladen kousek chleba. Jestliže tak činí český soudce pan dr Matoušek, tedy mne blaží, že právě tito lidé, kterým se nejvíce nadává, jsou ti, kteří s plnou vervou bijí se za spravedlivou existenci státních zaměstnanců a tím také i českých soudců. (Výborně! - Potlesk.)

Předseda: Prosím, aby byly přečteny podané pozměňovací návrhy.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

>Návrh sen. Hladika, Jarolima a soudr. k č. t. 1790:

Znění článku II budiž škrtnuto a má zníti:

Druhý odstavec §u 1 má příště zníti:

>Pojištění jsou také domácí dělníci, to jest takové osoby, které sepravidelně a nikoli příležitostně zaměstnávají zpracováním zboží doma mimodílnu zaměstnavatelovu, i tehdy, když se jim práce přiděluje skrze prostředníky(skladní mistry apod.)<

Třetí odstavec §u 1 se vynechá a na jeho místo nastoupí jakožto třetí odstavectoto znění:

>Dle tohoto zákona jsou však pojištěny také osoby, které mají živnostenskéoprávnění dle živnostenského řádu, zabývají-li se výrobou anebo zpracovánímzboří doma, i když mimo pro jednoho nebo pro více podnikatelů pracují příležitostněpro vlastní zákazníky.<

První odstavec §u 2 bude příště zníti:

>Osoby, které střídavé v témže pracovním dni anebo v témže pracovnímtýdnu jsou zaměstnány u různých zaměstnavatelů za mzdu (jako např. posluhovačky,pradleny, domácí švadleny a j.), jakož také domácí učitelé a učitelky jsou oprávněny,přihlásiti se za členy u místně příslušné okresní nemocenské pokladny (pokudshora uvedené a i jim na roveň postavené osoby pouze pro téhož zaměstnavatelesouvisle pracují alespoň 6 dnů, vztahuje se na ně ustanovení §u 1, odst. 1. tohotozákona).<

Druhý odstavec §u 2 bude zníti takto:

>Rovněž tak jsou příslušníci vlastní domácnosti domácího dělníka, kteřížijí ve společné domácnosti, překročí-li 14. rok věku a jen občas vypomáhají přidomácí práci, oprávnění přihlásiti se sami anebo skrze přednostu domácnosti začleny okresní nemocenské pokladny.<

Třetí odstavec §u 2 bude zníti takto:

>Příbuzenský poměr mezi zaměstnavatelem a zaměstnancem, pokud zaměstnanec splnípodmínky obsažené v §u 1 odst. 1., 2. a 3., nevylučuje pojistnou povinnost dle tohotozákona, pouze hospodářská spolupráce mezi manžely nepovažuje se za poměr pracovní,služební anebo učebný ve smyslu tohoto zákona.<

Poslední odstavec §u 7 se zrušuje a na jeho místo nastupuje nový odstavec tohotoznění:

>Zařadění do mzdových tříd děje se tím způsobem, že je-li smluvena týdennímzda, považovati dlužno za denní mzdu jednu šestinu; je-li smluvena měsíční mzda,tedy 25. díl její. Nebyl-li zaměstnanec po celou tuto dobu zaměstnán, jest dennímzdou podíl ze mzdy, v tomto čase získané a počtu pracovních dnů.<

Předseda: Uděluji závěrečné slovo panu zpravodaji.