Zpravodaj sen. Jakubka: Slavný senáte! Kolega Pánek mluvil zde pro nemocenské pojištění veřejných úředníků - s tím souhlasíme. Ale tím více vyniká nutnost pojištění dělníků, kteří, když onemocní, ztrácejí mzdu a když jsou déle nezaměstnaní, ztrácejí i toto pojištění.

Veřejní úředníci alespoň neztrácejí mzdu při svém onemocnění jako dělníci. My však jsme pro brzké uzákonění nemocenského pojištění veřejných úředníků. Proto tím více musíme býti pro pojištění služebných.

Proto navrhuji jménem sociálně-politického výboru schválení usnesení poslanecké sněmovny. (Výborně!)

Předseda: Přikročíme k hlasování.

O osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati vzhledem k podanému pozměňovacímu návrhu takto:

O čl. 1. podle zprávy výborové.

O čl. 2. podle návrhu sen. Hladika, bude-li zamítnut, podle zprávy výborové.

O čl. 3. až o čl. 5., o nadpisu zákona a úvodní formuli podle zprávy výborové.

Jsou námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Nebyly.) Námitek není.

Budu tudíž tak pokračovati.

Kdo souhlasí, aby čl. 1. zněl podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh se přijímá.

Kdo souhlasí, aby čl. 2. zněl podle návrhu sen. Hladika a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Návrh se zamítá.

Kdo souhlasí, aby čl. 2. a další obsah osnovy zákona, jeho nadpis a úvodní formule zněly podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Přijímá se.

Předseda: Ve smyslu, přiznané pilnosti přikročím ke hlasování ve čtení druhém.

Táži se pana zpravodaje, má-li nějaké textové změny?

Zpravodaj sen. Jakubka: Nemám.

Předseda: Není tomu tak. Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, teď také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se také ve čtení druhém.

Přistupujeme k dalšímu bodu denního pořadu, jímž jest:

16. Zpráva výboru imunitního o žádosti ministra inž. Nováka za udělení důtky sen. dru Hellerovi podle §u 51 jedn. řádu.

Slovo k jednacímu pořadu vyžádali si pan sen. dr Heller; uděluji mu je.

Sen. dr Heller (německy): Slavný senáte! Slíbil jsem, že se budu ještě dále informovati o tom, co jsem řekl ohledně účasti pana ministra obchodu v automobilovém průmyslu a že pak podám v senátu prohlášení. Plním svůj slib a prohlašuji: Pronesl jsem dotyčné tvrzení na základě informací, které mi poskytla osobnost, jež se mi zdála naprosto spolehlivou. Nyní jsem si opatřil další informace a konstatuji, že pan ministr obchodu ani nebyl ani není zúčastněn v automobilovém průmyslu, pročež své tvrzení tímto odvolávám.

Předseda: Přikročíme k projednávání tohoto bodu. Zpravodajem jest pan sen. dr Stránský. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Stránský: Slavný senáte! Ve smyslu §u 51 jedn. řádu mám čest podati ústní zprávu v záležitosti, o které právě jsme slyšeli prohlášení senátora dr Hellera. Nežli přikročíme ke zprávě samé, musím podotknouti, že odvolání, které nyní prohlásil pan sen. dr Heller, svědčí zajisté, byť i bylo opožděné, jednak o jeho dobré vůli vůči ministru obchodu a jinak svědčí také, což se nedá zapříti o jeho vědomí o důstojnosti a cti této slavné kooperace. (Tak jest! Výborně!) A musíme na každý pád vítati to, že došel pan sen. dr Heller ku poznání, že chybil.

Na věci samé ovšem nelze mnoho měniti. A podávám v krátkosti zprávu následovně: Vy se víte, velectění, pamatovati, že v předvčerejší debatě o radiotelegrafii prohlásil pan sen. dr Heller, že ministr inž. Novák svého času v poslanecké sněmovně jako poslanec prosadil zákon o automobilových clech, protože byl tehda spolumajitelem kterési automobilové továrny. Ministr inž. Novák na to povstal a hned čestným slovem prohlásili, že nikdy nebyl žádným ani majitelem, ani ředitelem, ani účastníkem, nebo podílníkem na nějaké automobilové továrně a žádal potom dále, a sice písemnou žádost podal předsednictvu, aby o této záležitosti a tomto obvinění radil se imunitní výbor, kterýžto v takových případech není výborem imunitním, nýbrž kárným výborem a podle §u 51 má právo i povinnost, když taková žádost je podána, učiniti senátu návrh, aby buďto byla nebo nebyla udělena za urážku spáchanou v senátě na některém senátoru důtka.

Nuže, imunitní výbor se ihned po této žádosti sešel a konstatoval především to, co jsem právě uvedl, jakož i v celé věci vyslechli zároveň sen. dr Hellera a ministra inž. Nováka, kterýžto poslední znovu ujistil imunitní výbor, že skutečně neměl nikdy žádného účastenství na nějakém automobilovém podniku, a imunitnímu výboru nezbývalo nic jiného, nežli kvalifikovati skutek, který byl inkrimován. A, velectění, nedá se upříti, že tvrzení, jako by nějaký poslanec ve výkonu svého poslaneckého mandátu jednal z motivů zištných, že více mu šlo o jeho zájem osobní, o nějaký zisk, výhody, že v tomto výroku spočívá obvinění z nečestného jednání, z nemravného jednání a nepočestného skutku.

Slavny senáte! Imunitní výbor při posuzování takovéto aféry na druhé straně musí zajisté míti na paměti, že se nejedná jen o čest napadeného, nýbrž že se také jedná o právo napadajícího, a tu netajím se tím, že imunitní výbor stojí na stanovisku, že senátor v senátě má nejen právo kritisovati ministra, nýbrž má i povinnost jej kritisovati, když jest k tomu důvod, ale nejen to, může i také obviniti z nepočestných neb trestných skutků, on smí jej obviniti a docela je snad povinen obviniti ministra, když - a to jest nejdůležitější předpoklad takového jednání - když má buďto důkaz pravdy pro to, co tvrdí, anebo aspoň když může každý, kdo jej poslouchá, domnívati se o něm, že má plné přesvědčení o pravdivosti svých slov. Toto přesvědčení můžeme míti, když zakládáme svou výpověď na informaci řady svědků, nebo informátorů, kteří jsou nám dostatečně věrohodnými. (Sen. Chlumecký: To zde bylo!) Nelze vždy žádati od každého, aby dokázal pravdu svých slov. Jestliže se můžeme domnívati, že senátor, který něco takového tvrdí a obviňuje ministra podle toho, jaké mu byly dány informace, mohl, směl a musil také pokládati, co tvrdí, za pravdu, pak mu musí býti dovoleno, aby v senátě toto obvinění přednesl. Ale v tomto případě právě tohoto předpokladu nebylo.

Chyba pana kolegy dr Hellera spočívá v tom - já připouštím, že snad měl z nějaké soukromé strany nějakou informaci - ale patrně buď tuto informaci dobře neprozkoumal, nebo osobnost, která mu to řekla, neprozkoumal, protože, když byl volán do imunitního výboru, aby vysvětlil své obvinění, musím se přiznati, přivedl důvody na tapetu, které svědčí o tom, že tato věc trochu lehkovážně byla zde pronesena. A sice řekl pan sen. dr Heller: Jestliže prý ministr inž. Novák byl dříve ve spojení s podnikem firmy Novák a Jahn a když tato firma byla akcionována, byla prý financována Živnostenskou bankou, a jelikož Živnostenská banka je súčastněna na financování tří automobilových podniků v republice se nalézajících a to Laurin & Klement, Českomoravská a Tatra, tedy z toho, že Živnostenská banka má finanční zájem na těch třech automobilových podnicích a zároveň na firmě Novák a Jahn, z toho soudil, že ministr inž. Novák měl zájem na zvýšení cel automobilových, poněvadž prý ten zájem měla Živnostenská banka. Je to - promiňte, že ten příklad uvedu - totéž, jakoby někdo, který má stejného věřitele, jehož mám já, se domníval, že je mezi námi dvěma dlužníky nějaká spojitost. My máme jen společného věřitele, proto ale nemusíme se spolu ani znát, naše zájmy nejsou a nebudou totožné. Už proto ne, poněvadž se přece dlužník obyčejně o svého věřitele nestará, nýbrž věřitel o dlužníka. Z toho jde na jevo, že žádná pospolitost nemohla být. Poněvadž tedy tuto informaci, jak pravil sám pan dr Heller, o účasti Živnostenské banky v těchto podnicích měl z t. zv. >Kompasu<, totiž oné knihy, kde jsou zaznamenány všechny správní rady všech obchodních a průmyslových podniků, ovšem každý musí připustit, že takový pramen není dostatečný, aby v takové korporaci, jako je zákonodárný sbor, jako je senát, mohlo být tak těžké, tak sanguilentní obvinění proti ministru obchodu vzneseno, imunitní výbor nemohl jinak, nežli uznat, že v tomto výroku, obsaženo je obvinění poslance ze stranického a zištného vykonávání svého mandátu, totiž své veřejné působnosti, což za každých poměrů a všude mezi civilisovanými lidmi se pokládá za něco nečestného a veřejnou mravopočestnost porušujícího.

K tomu přistupuje, velectění, ještě jedna okolnost. My musíme - a dosud se nám to v celku podařilo - hledět k tomu, aby v zákonodárných sborech nebylo tak plýtváno obžalobami, výčitkami a osočováním, jak se to děje, bohužel, v naší veřejnosti: v časopisech, na schůzích atd. Jmenovitě povinností senátu je, aby vždycky jeho struny byly na vyšší ton naladěny, nežli v jiném parlamentě. Já nechci nijak obviňovat tom nebo stavět na pranýř ton, který dnes panuje v naší sněmovně. Nám nepřísluší kritisovat sněmovnu, nám ale přísluší dbáti cti a důstojnosti své vlastní korporace. (Tak jest!) A tuto čest, tuto důstojnost budeme vždy hájiti jen tím, když co možná ve svých výrazech budeme střídmými, když budeme ve svých obviněních anebo výtkách nebo kritikách, které činíme proti ministrům a vzájemně proti sobě, opatrni a když jen tehdy, když máme skálopevné přesvědčení, že se stala nějaká nekorektnost, nebo nějaká nečestnost ze strany ministra, jen tehdy smíme, ano jsme povinni toto obvinění v tomto senátě přednésti.

Na základě všech těchto úvah, jménem imunitního výboru navrhuji, aby panu sen. dr Hellerovi za obvinění, které pronesl proti ministrovi inž. Novákovi, byla udělena důtka. (Výborně! - Sen. Chlumecký: On přeci odvolal!)

Předseda: Pan ministr inž. Novák, jako žalobce, není přítomen. Slovo si vyžádal pan. sen. dr Heller. Uděluji mu je.

Sen. dr Heller (německy): Slavný senáte! Přijmu samozřejmě důtku, kterou navrhuje imunitní výbor, usnese-li o ní senát, s úctou, jaká podobnému usnesení přísluší, musím se jí přirozeně podrobiti. Zprávu pana zpravodaje bych však rád v jednom bodě doplnil, totiž v tom bodě, že když jsem byl včera předvolán před imunitní výbor, již tam jsem prohlásil, že můj názor byl mylný a že jsem ochoten ho beze všeho odvolati a opraviti. Jest to, jak se domnívám, nezbytně nutným k doplnění referátu, pana zpravodaje. Jest to také nezbytně nutné k posouzení celého stavu věci. Nyní, pánové, poněvadž bych zde nechtěl stát jako někdo, jenž, jak to řekl pan zpravodaj, lehkovážně přednesl toto obvinění, rád bych vám vyložil přece všechny okolnosti a skutečnosti, které mne přivedly k mylnému názoru, a které mne podle mého mínění také k němu přivésti musily, jako by totiž byl pan ministr svého času, před svou ministerskou činností, na těchto věcech interesován. Část toho uvedl ve svém referátě již pan zpravodaj. Jsou to následující fakta: Pan ministr byl spolumajitelem firmy Novák a Jahn. Před několika léty byla tato firma změněna v akciovou společnost a to za přispění Živnostenské banky. Ve správní radě firmy Novák a Jahn zasedá ředitel Preiss ze Živnostenské banky, a Živnostenská banka jest s firmou Novák a Jahn, akc. spol., v obchodních stycích. Pan ministr mínil, že to není žádný jiný vztah než vztah komitenta, který mu peníze půjčuje, nebo u kterého si peníze ukládá. V obyčejném životě se to jmenuje koncernem dotyčné banky. K témuž koncernu patří tři firmy, které jsou hlavně interesovány na automobilovém průmyslu. Jsou to Laurin a Klement, Českomoravská továrna na stroje a Kopřivnická továrna na vagóny. Všechny tyto firmy patří rovněž ke koncernu Živnostenské banky. Ve správní radě těchto firem zasedají ředitelé Preiss, Růžička a Bělohříbek. Jsou všechny, jak tři automobilové firmy, tak také firma Novák a Jahn tím, co se v obyčejném životě tak jmenuje, v koncernu Živnostenské banky, a prosím mnohokrát za odpuštění, že v tomto ohledu panu zpravodaji odporuji, že poměr mezi bankou, která firmu financuje, která jí dává úvěr, naprosto není poměrem obyčejného věřitele a dlužníka, nýbrž, jak dobře víme a jak vysvítá také ze skutečnosti, že dotyčná banka má ve správní radě velmi rozhodující osobnost, jako v tomto případě pana vrchního ředitele Preisse, že tato spojitost jest přece mnohem užší, zcela jiná, nežli mezi soukromým dlužníkem a soukromým věřitelem. Nyní však chci vytknouti ještě následující: Pan ministr zde sdělil, že byl také ve správní radě firmy >Telegraphia<, na které je stát zúčastněn 60%. Dále sdělili, že, když byl jmenován ministrem, tohoto úřadu jako správní rada se vzdal. Dal jsem dnes zjistiti v obchodním rejstříku, že dodneška ještě je zanesen v obchodním rejstříku jako správní rada firmy Novák a Jahn, akc. spol. Jest zcela možné, a mám dokonce za jisté, že tento úřad složil, že však tato akciová společnost o to nepečovala, aby byl z rejstříku vymazán, snad proto, když svou ministerskou činnost skončí a znova tím do správní rady vstoupí, aby ušetřila náklady na výmaz, zanesení atd. Ale jest nepochybno, že správní rada zanesený v obchodním rejstříku zůstává na venek, ne-li již uvnitř dále odpovědným za obchody dotyčné firmy, poněvadž pro věřitele a všechny osoby jest obchodní rejstřík jedině směrodatným. Myslím, že nebylo úmyslem pana ministra, ale zajisté nedbalostí, nestarati se o to, aby byl vymazán také z obchodního rejstříku. Zažili jsme před nedávnem podobný případ, jak všichni vědí, rovněž u banky >Bohemie<. Pan ministr řekl, že není zúčastněn v >Radioslavii<. To jest správné. Osobně nebyl v >Radioslavii< zúčastněn. Ale jest rovněž správným podle informací, kterých se mi dostalo, že společnost >Telegraphia<, jejímž správním radou, byl až do svého jmenování ministrem, jest zúčastněna 35% v >Radioslavii<, a že prokurista společnosti >Telegraphia< Hrabčík, jak jsem v obchodním rejstříku vyšetřil, jest správním radou >Radioslavie<. V obou společnostech, jak v >Radioslavii<, tak v >Telegrafii< zasedají jako správní radové důvěrníci Živnostenské banky, v >Telegrafii< prof. Rossa, v >Radioslavii< dr Šourek, jenž byl dříve úředníkem

Živnostenské banky.

Nyní si představte, pánové, že se zde nejedná o nic menšího, nežli o šest akciových společností, o Nováka a Jahna, dále o tři automobilové společnosti, o >Telegraphii< a >Radioslavii<. A všude a všude má v tom Živnostenská banka své ruce. Tu již musíte pochopiti, že se lidé ve státě stávají nedůvěřivými, (Souhlas na levici.) že ponenáhlu tato nestvůra, která se utvořila na tomto státě a která všechno, co ve státě jest, vysaje, která dle mínění obyvatelstva dnes jest vlastním státem, která stojí nad státem, a že lid musí býti naplněn nejvyšší nedůvěrou ke všem těmto věcem a vůči osobám, které s těmito věcmi mají co činiti. Prohlašuji ještě jednou v této souvislosti, kterou jsem dříve a nyní konstatoval: vyplynul pro mne konečný úsudek, že pan ministr byl také na této věci zúčastněn, při čemž poznamenávám, že informace o tom, že jest ministr zúčastněn na automobilovém průmyslu, mně udělila osoba veskrze spolehlivá, jež se ovšem v tomto bodě jako spolehlivá neosvědčila. (Výkřik: Jmenovat!) Toho neučiním, toho ode mne také nemůžete žádati, to by bylo porušením povinnosti. Nesmíte nikdy jmenovati toho, kdo vám při vykonávání vašich zákonodárných povinností něco sdělí. To by bylo porušením důvěry, kdo ode mne žádá porušení důvěry, toho nemohu uposlechnouti.

To jsou předpoklady, z nichž jsem došel k mým závěrům. Připouštím, že to byl omyl. To připouštím. Ale domnívám se, že to nebyl žádný lehkovážný omyl, nýbrž omyl naprosto pochopitelný a odpustitelný. Starejte se o to, aby vliv této banky v tomto státě byl konečně jednou zlomen, aby státem nevládla tato banka, nýbrž ti, kdož jsou k vládě povoláni, a pak se podobné omyly nebudou díti. (Souhlas na levici.)

Předseda: Závěrečné slovo má pan zpravodaj.

Zpravodaj sen. dr Stránský: Slavný senáte! Z vývodů pana kol. dr Hellera mohl by člověk souditi, že předmětem této věci je Živnostenská banka. Prohlašuji předem, že nejsem a nechci býti tady žádným obhájcem Živnostenské banky, ale poněvadž pan kolega dr Heller postavil tu věc tak, jako by chtěl říci: >Inž. Novákfedroval zvýšení cel na automobily, inž. Novák byl spolumajitelem neboakcionářem firmy Novák a Jahn, kterou financovala Živnostenská banka, a jelikožŽivnostenská banka je zároveň bankou 3 automobilových podniků, ergo jsem já byloprávněn souditi z toho, že on měl ten zájem, který měla Živnostenskábanka.<

Velectění pánové a dámy! Tu nesmíme pustiti se zřetele něco, pro co sice ve spisech nemáme dnes dokladů, ale nám, kteří stopujeme činnost naší vlády ve výborech a vůbec ve veřejnosti je známo, že tehdy nebyla to jen firma Laurin a Klement, Tatra nebo Praga, které žádaly ta vysoká cla, ale tehdy přišli dělníci sociálně-demokratičtí a vysílali své velké deputace. (Sen. Niessner [německy]: To je smutné, že dělníci dávají se k takovýmto deputacím zneužívati!) Ale, račte odpustiti, pane kolego, to přece není nějaké zneužití těch dělníků, když se jim řekne: >Poslouchejte, dělníci, vy máte na automobilové produkci takovýzájem jako my, podnikatelé, starejte se také o to, jako my se budeme starati.< Laurin a Klement žádal a také dělníci to žádali. Nebyl to tedy ministr inž. Novák jako poslanec, který fedroval ten zákon, nýbrž bylo to věcí nejen podnikatelů a Živnostenské banky, ale byla to věc vašich voličů a vašich klientů.

Já jsem již řekl, že necítím se povinna, abych to zde zdůrazňoval. A kdybychom soukromě s panem dr Hellerem chtěli se baviti o tom, jak dalece sahá ta činnost našich bank, a je-li jejich zasahování do hospodářského života škodlivé nebo prospěšné, možná, že bychom se dohodli. Ale jedno, pánové, je mi nápadno, a to pan dr Heller musí připustiti, že mu musí býti nápadno, když jej na to upozorním. Cestuji každého roku po severních Čechách, od Liberce k Chebu a informuji se tak o hospodářských poměrech. Není tam jednoho města, kde by neměla německá >Unionka< svou filiálku, není tam jediného podniku akciového, kde by nebyla >Unionka< zúčastněna ve správní radě. Ale pan dr Heller vždy mluví jen proti Živnostenské bance, nikdy ho neslyšíme stěžovati si na vliv Unionbanky na průmysl německý, ačkoliv

jemu, jako poslanci za Teplice má býti košile bližší než kabát. Tedy ta německá košile by ho měla více zajímat, než ten český kabát. (Sen. Niessner [německy]: Jedná se o vliv na stát! - Sen. dr Heller [německy]: Pane doktore, v Teplicích není ještě žádná filiálka Unionbanky. Ta bude teprve otevřena!) Dovolte, >tenEinfluß auf den Staat< nemáme dnes na denním pořadu. Buďte ubezpečen, že, kdybych věděl, že banky naše mají vliv na vládu, na vedení veškerých našich záležitostí, tak bych to stejně těžce nesl, jako vy, ale možná, že já bych byl přístupnější tomu dojmu, že si nemůžeme pomoci, že banky organisují peníze, a dokud peníze budou něčím v životě, neubráníte se toho, že banky budou míti vliv. Jaký, to nevím, a pan ministr financí tu není, aby nám to vysvětlil. Pochybuji však, že by to byla jen jedna banka, která má ten vliv. Buďte ubezpečen, pane kol. Hellere, jak já znám vztahy mezi bankami, mají-li banky vliv na vládu, mají ho banky německé tak jako české. To jsou spojité nádoby: když stoupá voda v té jedné, stoupá také voda v té druhé, a když klesá v jedné, klesá v té druhé také. Já tedy lituji velice, že nemohu po tom, co ještě pan, sen. dr Heller přednesl, návrh svůj změniti, nýbrž trvám jménem výboru imunitního, aby slavný senát schválil usnesení imunitního výboru, aby byla udělena panu sen. dr Hellerovi důtka.

Předseda: Prosím o zaujetí míst. (Děje se.) Přikročíme k hlasování.

Kdo souhlasí s návrhem výboru imunitního, aby udělena byla důtka panu sen. dr Hellerovi na základě žádosti ministra inž. Nováka, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh se přijímá.

Přikročíme k dalšímu bodu, jímž je:

17. Žádost poslanecké sněmovny za prodloužení lhůty k projednání usnesení senátu

Jelikož nebylo možno poslanecké sněmovně, aby ve stanovené době o těchto věcech učinila svoje usnesení, jest nutno, aby byla doba ta prodloužena o 3 měsíce.

Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Návrh můj je přijat.

Do výboru rozpočtového nastupuje za sen. dr Ledebura-Wichelna sen. dr Mayr-Harting.

Navrhuji, aby bylo předsednictvo podle §u 40 jedn. řádu zmocněno, aby svolalo příští schůzi písemně neb telegraficky a stanovilo její denní pořad.

Jsou námitky? (Nebyly.) Nejsou.

Končím dnešní schůzi s přáním všeho dobra všem dámám a pánům senátorům a s přáním šťastného, veselého Nového roku. (Nazdar! Potlesk.)