Věc má býti zařízena tak, aby v sídlech, kde je soldů několik, jako je Velká Praha a Brno, byly utvořeny poměry tak, aby některé soudy byly výhradně ustanoveny k projednání těchto sporů, vznikajících z nájemních smluv. Takových sporů, vznikajících z nájemních smluv je na př. v obvodu Velké Prahy za jeden rok 1600, takže vyřízení jich vyžaduje stabilní činnosti dvou až tří soudců. Jestliže však tyto věci byly přikázány soudcům, kteří mimo to musili se zabývati vyřizováním agendy jiné, stávalo se, že byly tyto věci vyřizovány s velikými průtahy, což mezi těmi, kdož byli postiženi, vzbuzovalo velikou nevoli, neboť jedná-li se o takovou smlouvu spornou, její vyřízení je odkládáno na delší dobu, tu jest jistě ten, koho se to týká, v nepříjemné situaci.

Z toho důvodu podala vládla návrh, který byl přijat také poslaneckou sněmovnou, aby alespoň těmto nedostatkům ve Velké Praze a obvodu města Brna bylo odpomoženo tím, že by se ustanovily některé soudy výhradně pro tyto věci, pro spory, vyplývající z nájemních smluv. Sociálně-politický výbor projednávaje tuto záležitost, vítal, že vláda podala takovýto návrh, kterým se odpomáhá tomuto zlu, a doporučuje slavnému senátu, aby vládní návrh byl slavným senátem schválen ve znění, přijatém sněmovnou poslanců.

Sněmovna poslanecká na vládním návrhu provedla zcela nepatrnou změnu tím, že rozšířila vládní návrh o přijetí §u 22 do starého zákona. Sociálně-politický výbor doporučuje přijetí. (Souhlas.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu zpravodaji ústavně-právního výboru sen. dr Procházkovi.

Zpravodaj sen. Procházka: Slavný senáte! Ústavně-právní výbor zkoumal vládní návrh zákona se stanoviska ústavně-právního. Návrh zákona toho odpovídá úplně ústavnímu zákonu o moci soudcovské, zejména §u 94, v němž je určeno, že příslušnost státních soudců věcnou i místní stanoví zákon. Jedná se tu o to, že se shrnuje činnost více soudů ve Velké Praze a Brně, pokud se týče určitých záležitostí souvisejících se zákonem o ochraně nájemníků u jednoho soudu. Stalo se to z důvodu toho, aby jednak zde byla jednotná judikatura, jelikož když věci se rozhodují u více soudců, lehce nastanou rozpory v nazírání na věc a usuzování o této věci, tedy rozpory v judikatuře, kteréžto rozpory teprve ve vyšších instancích docházejí jednotného řešení. Toto řešení má sice také vliv pro rozhodování u soudu, ale teprve v pozdější době, kdežto když se tyto věci shrnují u jednoho až tří soudců, kteří jsou spolu v kontaktu, máme zde záruku, že budou rozhodovati jednotně, že judikatura bude jednotná. To je jeden důvod. Druhý důvod, o kterém se již paní sen. Ecksteinová zmínila, je, že se urychlí celé to řízení o těchto záležitostech.

Návrh také odpovídá požadavkům právním, neb již v původním zákonu ze 14. září

1852, č. 10., který jedná o organisaci soudů okresních, bylo stanoveno, že za účelem ulehčení a urychlení soudnictví v městech významných a s četným obyvatelstvem, v sídlech sborového soudu může býti jeden soud ustanoven pro právní věci určitého druhu. Dřívější praxe se také podle toho řídila a máme zde zejména, co se týká trestního řízení, ustanovení, že tam, kde jest více okresních soudů, může býti jeden okresní soud pověřen výlučně vykonáváním spravedlnosti ve věcech trestních. Pak zde máme také ustanovení, že ve věcech exekučních jeden soud, kde jest více soudů, muže býti pověřen záležitostmi exekučními, jakož i v záležitostech výpomoci soudní může býti shrnuta celá agenda u jednoho soudu. Vidíme, že takové případy, kde bylo soudnictví shrnuto v určitých záležitostech u jednoho soudu, se již staly.

Zákon o ochraně nájemníků má, jak bylo již podotčeno, význam dalekosáhlý a také jeví se to v těch mnohých případech, v nichž zákon o ochraně nájemníků přivedl práva hledající k soudu. Jak již bylo podotčeno, jen u pěti soudních okresů ve Velké Praze během tří čtvrtin letošního roku více než 1300 případů se stalo předmětem soudního řízení, takže lze očekávati, že neméně 1600 takových případů bude v celém roku soudům řešiti.

Ta agenda soudní není totiž lehkou, jsou zde případy komplikované, zejména případy dle § 12 zákona o ochraně nájemníků, kde se jedná o zvýšení nájemného, kde jsou různé obšírné výpočty, kde je potřeba po případě znalců atd. Zkrátka ten případ není lehký, vyžaduje delší doby, takže činnost soudů v tomto směru vyžaduje též síly jednoho, po případě více soudců, aby celá ta agenda mohla býti zdolána bez velkých průtahů.

My máme vůbec v těchto věcech nájemních mnohokrát velké potíže, takže je jasno, že jeden nebo dva soudcové, kteří se s těmito věcmi zabývají, musí vynaložiti veškerou píli a námahu, aby zdolali všechnu agendu. Když kromě těchto věcí tito soudcové musí ještě obstarávati jiné věci, a tu ovšem nelze očekávati, že by mohli věci urychliti tak, jak by bylo žádoucno, a právě tento zákon má za účel, aby se tito soudcové, kteří se touto věcí budou zabývati, specialisovali. Specialista v každém oboru, také ve věcech soudních, zajisté věc může rychleji a řeknu, také přesněji rozřešiti než teto, který se takovými věcmi zabývá jen od případu k případu. To je druhý důvod, že byl zde podán návrh zákona, aby byla tato agenda z těchto nájemních věcí sloučena ve Velké Praze a Velkém Brně u jednoho soudu, tedy důvod jednotné judikatury, důvod rychlého a přesného rozřešení těchto záležitostí.

Zákon navržený má na mysli právě, aby bylo sloučeno rozhodování ve věcech nájemních, které se týká §§ 4, 21, a poslanecká sněmovna připojila k tomu § 22 zákona ze dne 26. dubna 1923, čís. 85 Sb. z. a n. Nejedná se o nějakou změnu nebo doplnění tohoto zákona o ochraně nájemníků, nýbrž jedná se jen o to, aby rozhodování o těchto věcech, uvedených v dotyčných paragrafech bylo sloučeno ve Velké Praze a Brně u jednoho soudu.

Zákon o ochraně nájemníků stanoví, že je příslušným k rozhodování v dotyčných záležitostech okresní soud, v jehož obvodu jest byt. Jde tu jednak o záležitosti, kde se rozhoduje o přípustnosti výpovědi z bytu, kde tedy pronajímatelé bytů žádají, aby mohli vypověděti smlouvu nájemní nebo podnájemní. K tomu podle zákona o ochraně nájemníků vyžaduje se, aby zde bylo svolení okresního soudu, v jehož obvodu je byt.

Druhá věc je řízení o zvýšení nájemného z bytu, tedy o přípustnosti zvýšení nájemného nebo podnájemného, resp. o zvýšení úplaty za užívání zařízení bytu a jiná smluvní plnění. O tom jedná § 21 zákona o ochraně nájemníků, kdežto ohledně výpovědi jediná co do příslušnosti soudu § 4 téhož zákona.

Dále bylo pojato poslaneckou sněmovnou do vládního návrhu ještě ustanovení, aby navržený zákon týkal se též případů řešených v § 22, kde se jedná o přezkoumání úmluvy o zvýšení nájemného nebo podnájemného, případně úplaty za užívání zařízení bytu a jiná smluvní plnění, respektive, kde se jedná a přezkoušení již vyneseného soudu, rozhodnouti o těchto záležitostech, avšak před účinností zákona.

Kromě toho tento § 23 také jedná o odstavci 2. a 3. o upravení nájemného na míru přípustnou podle § 9 zákona o ochraně nájemníků.

Tedy jen v těchto případech, které ovšem jinak vyčerpávají - řekl bych - soudní ochranu nájemníků, má se státi toto sloučení agendy soudní u soudu ve Velké Praze a v Brně.

Zákon navržený odpovídá také požadavkům právním co do citovaných zákonů o sloučení Prahy resp. Brna s obcemi sousedními. Zákony ty, zejména zákon o sloučení Prahy s předměstskými obcemi mají ustanovení ohledně dosavadních příslušností soudů a proto také, jelikož v tom směru nový zákon navržený stanoví, že teď je příslušný k dotyčným právním záležitostem jen jeden soud, tedy v Praze pro Staré Město a Josefov a v Brně okresní soud Brno město, takže tato, uvedenými zákony stanovená příslušnost okresních soudů se tím mění. Právě proto byla do zákona toho dána též ustanovení ohledně této změny. Zákonem je také stanoveno, že se jedná o zákon specielní, jednak co do věcí, o nichž budou rozhodovati tyto místně příslušné soudy, jednak co do zákonů ohledně zřízení Velké Prahy resp. Brna. Zákon tento má nabýti účinnosti dne 1. ledna 1924 a má ji pozbýti již dne 30. dubna 1924. Tedy účinnost toho zákona jest omezená a zajisté, když účinnost tohoto zákona se osvědčí, bude lze beze všeho zákon - ovšem zákonitým způsobem - co do účinnosti prodloužiti. Já mám tudíž za to, že tímto navrženým zákonem jednak potřebě obyvatelstva co do jednotné judikatury a co do rychlejšího vyřízení sporů úplně bude zadostiučiněno, a také není žádné pochybnosti, že zákonem tím nijak nestane se křivda obyvatelstvu těch sousedních obcí, které právě podléhají v jiných záležitostech těm soudům jiným. Byly ve výboru vyslovovány určité obavy, že obyvatelstvo okolních obcí bude snad tím trpěti, když se spojí záležitosti u jednoho soudu. Při dnešních komunikačních prostředcích není však zde takové obavy a tak i v tomto směru nelze nic namítati proti uvedenému zákonu.

Tudíž jménem ústavně-právního výboru navrhuji, aby senát přijal vládní návrh zákona s tou změnou, na níž se usnesla poslanecká sněmovna, a jak je také doporučeno výborem sociálně-politickým.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Ke slovu není dále nikdo přihlášen, rozprava je skončena. Budeme hlasovati. Prosím, aby páni senátoři zaujali svá místa. (Děje se.)

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou.

Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.)

Nejsou, budeme tedy podle toho pokračovati.

Kdo souhlasí s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Navržená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se ve čtení prvém podle znění poslanecké sněmovny vyznačeného v tisku 1783.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned k hlasování ve čtení druhém.

Táži se pana zpravodaje, má-li nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. dr Procházka: Nemám žádných změn.

Místopředseda Kadlčák: Není žádných změn, budeme tedy hlasovati.

Kdo souhlasí s navrženou osnovu zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Navržená osnova zákona jeho nadpis a úvodní formule přijímají se ve čtení druhém.

Přistupujeme k dalšímu odstavci denního pořadu, jímž je:

15. Ústní zpráva výboru sociálně-politického k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1790) o vládním návrhu zákona, jímž se mění některá ustanovení, případně prodlužuje působnost některých právních předpisů o nemocenském pojištění dělníků.

Navrhuji, aby celková doba k projednání této věci byla stanovena na 1¹/₂ hodiny. Kdo s tímto návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku (Děje se.)

To je většina. Návrh se přijímá a budeme podle toho postupovat.

Zpravodajem je pan sen. Jakubka. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Jakubka: Slavný senáte! Bylo mi uloženo výborem sociálně-politickým, abych podal zprávu o vládním návrhu o usnesení poslanecké sněmovny tisk č. 1790 a o vládním návrhu zákona tisk č. 4368, jímž se mění některá ustanovení případně prodlužuje působnost některých právních předpisů o nemocenském pojištění dělníků.

Zákon o starobním, invalidním a nemocenském pojištění měl nahraditi dosavadní nemocenský zákon, který má platnost do konce roku 1923. Jelikož předpoklady, že osnova zákona o sociálním pojištění bude do konce roku 1923 uzákoněna, se nesplnily, nastala nutnost prodloužení nemocenského zákona. Při této příležitosti se jeví také nutno změniti zákon v tom směru, aby bylo jasno, podléhají-li služebné v domácnostech nemocenskému pojištění. Nejvyšší správní soud rozhod, že tyto osoby pojištění nemocenskému nepodléhají a po tomto rozhodnutí nastal v pojištění služebných zmatek, poněvadž nemocenský zákon z 15. května r. 1919 ve svém §u 1 odst. 1. praví o pojistné povinnosti, že >pro případ nemoci jsoupodle toho zákona pojištěny všechny osoby, jež vykonávají práce a služby na základěpoměru pracovního, služebného neb učňovského<. Tedy zde se jedná jasně o pojistné povinnosti služebných. A přece správní soud rozhodl záporně.

Nejvyšší správní soud ve svém rozhodnutí opírá se o § 4 tohoto zákona, který definuje slovo >zaměstnavatel< takto: >Zaměstnavatelem podle tohoto zákona jeosoba, na jejíž účet je provozován podnik nebo hospodářství.< Z tohoto ustanovení přichází k závěru, že >domácnost< není >hospodářství< - někde se nehospodaří, to je pravda - (Veselost.) a proto, že zde není povinné strany k pojištění služebné. Toto rozhodnutí dotklo se velmi citelně služebných, a proto bylo nutno zákon napraviti tak, aby bylo jasně stanoveno, že služebné nemocenskému pojištění podléhají. Proto sociálně-politický výbor schválil usnesení poslanecké sněmovny a doporučuje toto slavnému senátu ke schválení. (Výborně!)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo prvnímu řečníkovi >proti<, jímž je pan sen. Hladik.

Sen. Hladik (německy): Pánové! Kdyby byla vláda splnila sliby učiněné ohledně sociálního pojištění, byli bychom zproštěni dnešní porady o prodloužení zákona o nemocenském pojištění z roku 1919. Všechny vlády, které doposud měly v rukách veslo tohoto státu, při svém nastoupení označovaly sociální pojištění za jeden z nejvyšších úkolů, které chtěly splniti. Dlužno však říci, že až do dnešního dne se nepřikročilo k vážné poradě o tomto tak naprosto nutném zařízení. Jest sice pravda, že byla podána předloha o sociálním pojištění, jest pravda, že bylo ustanoveno subkomité, které se má zabývati poradami o této předloze, ale toto subkomité nedošlo dále než k první schůzi. Proč? Poněvadž dodnes nebylo ještě možno, předložiti důvodovou zprávu k tomuto zákonu. Byla předložena teprve jedna část důvodové zprávy a tím se vysvětluje, že se porady o tomto zákoně nalézají teprve v začátečním stadiu. A přece bylo by tak naléhavě nutným, aby se projednávání tohoto zákona urychlilo, protože jest nebezpečí, že budou-li porady ještě dále odkládány, bude uskutečnění zákona ještě dále zavlečeno a že na předloze budou provedena další zhoršení.

Víte všichni právě tak jako já, že původní znění předlohy, jak byla stanovena ve výboru, bylo značně lepší nežli nynější. Během doby byla na předloze provedena značná zhoršení a bude-li se projednávání ještě dále odkládati, pak skutečně, jest nebezpečí, že nastanou ještě další zhoršení. Tyto obavy jsou veskrze oprávněny a bylo by si jen přáti, aby konečně, jak jsem již řekl, předloha zákona byla podrobena vážnému projednání. Řekl jsem, že na předloze nastala v porovnání s dřívější předlohou značná zhoršení. To platí netoliko pokud se týče organisace a veškerého vybudování sociálního pojištění, nýbrž také, ohledně samosprávy sociálních pojišťovacích ústavů, nehledě vůbec k tomu, - a to jest zajisté příznačná - že v návrhu, který byl předložen subkomitétu, nejsou ani stanoveny premie, nedostatek to, který naprosto nelze podceňovati. Nepovažuji však za nutno všechny tyto věci probírati v tomto okamžiku, poněvadž budeme ještě míti příležitost o této otázce obšírně pohovořiti, samozřejmě s tím předpokladem, že nebudou míti pravdu ti, kdož se domnívají, že jest stále ještě otázkou, zdali sociální pojištění dostaneme vůbec. Zajisté, že také v tomto státě značné síly pracují na tom, aby zabránily uzákonění této předlohy. Odkazuji zde pouze na stanovisko národních demokratů, jakož i agrárníků, a tím jest zajisté jasně a zřetelně vyjádřeno, že jsou mezi měšťáckými stranami široké kruhy, které nemají na tom pražádného zájmu, aby se předloha o sociálním pojištění brzy stala zákonem. Ale jsem dosti optimistickým, abych věřil, že konečně přece dojde k poradám o předloze o sociálním pojištění.

Nejvyšší správní soud vydal v posledních měsících o nemocenském pojištění dvě rozhodnutí, která opětně byla prohlašována za reakcionářská, především rozhodnutí o zrušení pojistné povinnosti služebných, a pak o přepočítání týdenního výdělku dělníků na denní mzdu, kterážto rozhodnutí přivodila těžké poškození dotyčných osob. Předložený zákon ovšem jedno rozhodnutí Nejvyššího správního soudu opravuje, ono rozhodnutí, které bylo vydáno o pojistné povinnosti služebných. Tímto zákonem se pojistná povinnost služebných jasně vyslovuje a v budoucnosti také tyto osoby budou podléhati zákonnému nemocenskému pojištění. Ale již dnes lze říci, že toto ustanovení zákona přinese s sebou, že nastane další roztříštění nemocenského pojištění. Existuje již dnes ve Velké Praze pojišťovna pro služebné, příklad to, který zajisté bude nápodoben. Není o tom nejmenší pochybnosti, že také v jiných městech a okresech bude učiněn pokus o utvoření zapsaných pomocných pokladen pro pojištění služebných. Nevím, zdali vláda a ministerstvo sociální péče budou míti tolik síly, aby proti těmto snahám zakročily. Chceme-li na věci, které se v poslední době přihodily, přiložiti měřítko, můžeme jen říci, ze přece hrozí nebezpečí, že ministerstvo sociální péče také pro jiné okresy povolí výpomocné pokladny pro služebné, poněvadž ministerstvo sociální péče také v jiných oborech učinilo podobně, a tu míním nemocenskou pokladnu soukromých zaměstnanců. Dnešní nemocenská pokladna pro služebné v Praze vztahuje se podle nyní platných ustanovení na obvod Velké Prahy, a bylo by si velice přáti, aby se působiště této pokladny dále nerozšiřovalo. (Předseda Prášek ujímá se předsednictví.)

Chybou jest, že pojistná povinnost služebných se stanoví vlastně teprve na den 1. ledna 1924. Byli bychom si přáli, aby toto ustanovení bývalo připadlo aspoň na den 1. ledna 1923.

Druhé rozhodnutí, které v poslední době vydal nejvyšší správní soud, zůstává v platnosti a v tomto zákoně se nečiní žádná opatření, aby byli odškodněni ti dělníci a dělnice, kteří rozdělením týdenního výdělku, lépe řečeno přepočítáním týdenního výdělku na denní výdělek na základě rozhodnutí nejvyššího správního soudu utrpěli značnou škodu tím, že byli pojištěni v nižších mzdových třídách. Tento rozsudek zůstává v platnosti. V návrhu není žádného opatření na odstranění tohoto nedostatku. Proto podali jsme, s naší strany návrh, aby § 7, který obsahuje rozhodná ustanovení o vypočítání částky a zařadění do mzdových tříd, byl pozměněn, a navrhujeme, aby se zařadění dělo tím způsobem, že sjedná-li se týdenní mzda, dlužno za denní mzdu považovati šestý díl; je-li sjednána měsíční mzda, pak dvacátýpátý díl, není-li zaměstnanec po celou tuto dobu zaměstnán, jest denní mzdou podíl ze mzdy vydělané v tomto čase a počtu pracovních dnů. Podání tohoto návrhu má za účel, aby byl znovu zaveden původní stav. Neboť jest nade vší pochybnost, že rozhodnutí nejvyššího správního soudu způsobilo ohromné poškození dělníků a dělnic pokud se týče zařadění do mzdových tříd.

Předložený zákon má ostatně ještě několik nedostatků a také pokud se jich týče, abychom nejzávažnější z nich odstranili, podáváme několik návrhů, které doporučujeme váženému senátu ku přijetí. Platnost projednávaného zákona prodlužuje se až do té doby, kdy zákon o sociálním pojištění nabude moci zákona. Až doposud byla stále určována jistá lhůta a nyní se praví, že platnost zákona potrvá až do toho dne, kdy sociální pojištění nabude platnosti. Přejeme si jen, aby tento zákon hodně brzy pozbyl platnosti a aby na jeho místo nastoupila platnost zákona o sociálním pojištění.

Chtěl bych ke konci svých vývodů vysloviti přání, abychom brzy dostali užitečné a zájmům dělnictva sloužící nemocenské, invalidní a starobní pojištění. (Souhlas a potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Ke slovu přichází pan sen. Pánek. Uděluji mu slovo.

Sen. Pánek: Slavný senáte! O předlohu, kterou právě projednáváme, byl sveden v poslanecké sněmovně - ovšem in camera caritatis - velmi tuhý zápas. Ne snad proto, že mají býti a musí býti prodloužena některá opatření právní, týkající se nemocenského pojištění dělnictva, což jest samozřejmá věc, jako spíše proto, že z nemocenského pojištění měly býti vyloučeny služebné. Jak známo, rozhodl Nejvyšší správní soud, jak již bylo zde řečeno, že nemocenské pojištění, tedy zákon tuším z 22. prosince 1920, nemá se vztahovati na pomocnice v domácnosti, nýbrž, že ony, pokud se týče nemocenského pojištění, podléhají čelednímu řádu. Proti tomuto rozhodnutí vyvstal jistě pochopitelný odpor. Přece není možno, abychom vylučovali z nemocenského pojištění, tedy z dobrodiní nemocenského pojištění, tuto třídu pracujícího lidu. Já úplně chápu tu citlivost, kterou zde projevily politické kruhy a parlamentní kruhy. Ale přál bych si, aby podobná citlivost projevovala se při každé podobné příležitosti, kde se jedná o porušení práva malého člověka, zejména malého člověka, který patří pracující vrstvě. Přál bych si, aby i při jiné příležitostí projevovalo se svědomí naše, nejen když se jedná o služebné, nýbrž i při každé podobné jiné příležitosti. Mám na mysli nemocenské pojištění státních zaměstnanců a zaměstnanců veřejných vůbec.

Když byla zákonem ze dne 30. března 1888 vyslovena pojistná povinnost pro osoby v tomto zákoně blíže stanovené, zůstala přes to značná mezera v tomto zákoně a to, řekl bych, v nejprimitivnější zásadě sociálního pojišťování, že totiž nemocenské pojištění má se vztahovati na všechny osoby, které skutečně toho nemocenského pojištění potřebují. Tento nemocenský zákon z roku 1888 týkal se pouze dělnictva a úředníků v závodech, nevztahoval se tedy na velkou část soukromého úřednictva, nevztahoval se přirozeně také na úředníky státní, veřejné, obecní atd. Toto omezení bylo velice těžce pociťováno a stále a stále projevovala se snaha, aby nemocenské pojištění bylo rozšířeno na všechny zaměstnance, tudíž také na zaměstnance soukromé a na zaměstnance státní. A zákon ze dne 16. června 1892 o t. zv. zapsaných pokladnách pomocných měl do jisté míry vyplniti tuto mezeru, kterou ponechával nemocenský zákon, z roku 1888. Příležitosti této chopilo se úřednictvo soukromé a použilo uvedeného zákona o zapsaných pokladnách pomocných, podle kterých spolky na vzájemnosti spočívající a mající za účel pojišťovati své členy zápisem do rejstříku zemské politické správy, nabudou zvláštních práv, mezi jiným také právo, aby mohly pojišťovati pro případ nemoci své členstvo. Členy těchto zapsaných pokladen stalo se úřednictvo bez rozdílu výše gáže a bez rozdílu sociálního postavení. Tedy vůbec veškeré soukromé zaměstnanectvo. Tím daly registrované pokladny na jevo, že takového nemocenského pojištění v kruzích úřednictva jest nezbytně třeba. Zákon ze dne 15. května 1919 rozšířil sice počet osob podléhajících pojistné povinnosti, ale zase ohledně úředníků veřejných vyslovil zásadu, že se na ně pojistná povinnost nevztahuje. Sociální postavení úředníků soukromých jistě se neliší od sociálního postavení úřednictva veřejného a proto myslím, že by bylo nejvýše na čase, abychom provedli nemocenské pojištění pro zaměstnance veřejné. Přes to, že veřejní zaměstnanci pro případ onemocnění používají důchod, přes to, vznikne-li v domácnosti úředníka státního nebo veřejného nemoc, znamená to zadlužení, přece služné u velké části veřejných zaměstnanců je omezeno jen na existenční minimum. Nemám na mysli vysoké úřednictvo, ale u těch zřízenců a malých úředníků jsou skutečně omezeny požitky na existenční minimum. A jestliže má z toho existenčního minima zaplatiti také náklady nemoci své vlastní nebo své rodiny, znamená to v pravém slova smyslu zkracování jeho požitků na ukojení těch nejnutnějších životních potřeb. Nutnost nemocenského pojištění se všeobecně uznává. Uznávají to parlamentní kruhy, uznává, to také vládá, a proto přišla vláda již 5. srpna 1921 zde v senátě s vlastním návrhem na nemocenské pojištění veřejných zaměstnanců, které bohužel dosud projednáno nebylo.

Připomínám výslovně, že tento návrh zákona byl loňského roku vládou obnoven. Poslanecká sněmovna při projednávání této osnovy schválila resoluci, kterou se vláda vyzývá k provedení nemocenského pojištění pro státní zaměstnance. Je jisto, že tato resoluce je zvláštním zjevem v našem politickém životě, když musí poslanecká sněmovna připomínati vládě, že má dát projednávati svůj vlastní návrh, který naprosto zbytečně je zdržován.

Námitka, že by snad samostatné nemocenské pojištění pro státní zaměstnance znamenalo další tříštění nemocenského pojištění, že by bylo na překážku unifikaci nemocenského pojištění, je irrelevantní, poněvadž o unifikaci nemocenského pojištění v naší republice nemůže býti řeči. My nemáme, bohužel, unifikace nemocenského pojištění a jistě, že v dohledné době také k takové unifikaci nedojde. U nás nemáme jednotného nemocenského pojištění naopak musím konstatovati, že v poslední době se nemocenské pojištění tříští. Tato předloha je zase novým dokladem tříštění nemocenského pojištění.

Bylo by tedy nejvýš žádoucno, abychom přikročili k projednávání nemocenského pojištění pro státní zaměstnance. Bylo by to v zájmu státních zaměstnanců a v zájmu toho klidu, abychom od těch slibů, které jsme státním zaměstnancům dali, přikročili ke skutkům, a abychom projednávali vládní osnovu, která zde již dva a půl roku leží.

Jinak budu hlasovati pro tuto předlohu. (Potlesk.)

Předseda (zvoní): K slovu přichází další řečník >proti< paní sen. dr Herzigová. Uděluji jí slovo.

Sen. dr Herzigová (německy): Slavný senáte! Naše strana vítá, že tato předloha zákona odstraňuje nejasnost, kterou vyvolalo rozhodnutí správního soudu v Praze, zdali domácí pomocnice podléhají nemocenskému pojištění či nic a že se jasně stanoví, že stav domácích pomocnic podléhá pojištění. Byli jsme o tom přesvědčeni a při blízkých vztazích hospodyně k služebné nevzpíraly se paní proti pojištění samu o sobě, nýbrž jen proti způsobu, jakým se u jistých pokladen pojišťují, a proti tomu, že tyto pokladny od nich vybírají velmi vysoké příspěvky, poměrně příliš vysoké příspěvky, jelikož risiko jest u domácích pomocnic velmi nepatrné a ony byly nuceny přispívati tímto způsobem na jiná, s velkým risikem spojená povolání. Hospodyně hradily většinou celý příspěvek, což se zase dělo z ohledu na zaměstnané. Domnívám se, že celá otázka domácích pomocnic jest proto tak nesnadnou, poněvadž se dotýká patriarchálních poměrů, které nelze tak jednoduše rozřešiti. Neobyčejně cenná činnost hospodyně, kterou koná výchovou a vzděláváním domácích pomocnic, má vysokou národohospodářskou cenu. Není to žádnou maličkostí, vychovati poznenáhlu z neobratného děvčete rozumnou domácí pomocnici, která zavděčuje větším dílem své vědomosti v kuchyni, v zacházení s prádlem a výchově dětí jedině neúnavné hospodyni a která tyto vědomosti znovu uplatní v manželství a v rodině. Z ohledu na to mělo by se hospodyním a jejich přáním také trochu vyhověti.