Podal jsem proto návrh, aby se slavný senát usnesl, že se předloha zákona vrací rozpočtovému výboru, aby ji doplnil připojením seznamu předmětů, které mají býti podrobeny přepychové dani. Prosím slavný senát za přijetí tohoto návrhu. (Souhlas na levici.)
Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo druhému řečníku panu sen. Lorenzovi.
Sen. Lorenz (německy): Slavný senáte! Podaná předloha zákona ohledně změny daně z obratu a přepychové daně jest rovněž předlohou zákona, ke které svůj souhlas dáti nemůžeme. Zákon, o kterém se máme usnésti, jest zákonem kapitalistické hospodářské politiky, nepřátelské vůči konsumentům, zákonem, který spolu nese vinu na všeobecném zdražení veškerého zboží, potravin a předmětů potřeby, zákonem, který výlučně velké masy pracujícího obyvatelstva neobyčejně zatěžuje. Proto samozřejmě nemůžeme k tomu dáti svého svolení.
V roce 1920 poprvé se konaly pokusmo porady o dani z obratu. Zamýšlelo se tehdy zavésti půl procenta jako daň z obratu. Ale během porad přišlo se na to, že uloží-li se jedno procento daně z obratu na všechno zboží, dosáhne se vlastně dvojnásobného příjmu, jako když se zavede pouze půl procenta daně z obratu. Během porad v poslanecké sněmovně byla tehdy předloha zákona změněna tím způsobem, že z navrhovaného půl procenta daně z obratu se udělalo jedno procento. Dne 1. ledna 1921 nabyl zákon platnosti a již v říjnu 1921 byl zákon pozměněn. Daň z obratu zvýšena z 1 procenta na 2 procenta, jen nejdůležitější potraviny ponechány s 1 procentem. Při nynějších poradách jste chtěli zákon znovu zhoršiti tím, že jste chtěli daň z obratu všeobecně zvýšiti na 2 procenta, kdežto zároveň daň přepychová se měla snížiti ze 12 procent na 10 procent, resp. z 10 procent na 8 procent. Velké masy obyvatelstva měly býti krutěji postiženy, naproti tomu té části obyvatelstva, která si může kupovati přepychové předměty, mělo se na daních poněkud sleviti. A jen tím, že předložený návrh zákona ode všech stran byl zamítnut a proti zvýšení protestováno, došlo to tak daleko, že bylo znovu obnoveno původní znění starého zákona. Není správné, jak řekl pan kolega Hartl, že daň u nejdůležitějších potravin byla snížena ze 2 procent na 1 procento, nýbrž 1procentní daň existovala již ve starém platném zákoně a všeobecně se měla vybírati daň 2procentní. Při každém převodu zboží se musí tato daň platiti. Vedle toho jest málo výrobků, které by byly paušalovány. Zboží se zdražuje nejen o 1 procento až 2 procenta, nýbrž daň se zmnohonásobí, protože při každém převodu zboží, jakmile přichází zboží do jiných rukou, musí se vždy znovu platiti. Tato daň působí 5 až 10procentní zdražení na nezdaněných cenách. Vidíte z toho, že tento zákon působí velmi ostře; proto soudíme, když se již stát domnívá, že by bez daně z obratu nevystačil, že by zákon mohl míti jiné znění. Při prvotní výrobě měla by býti daň z obratu paušalována, tak že by se pak bez ohledu na počet převodů zaplatil jen ustálený paušál. To by bylo mnohem spravedlivější než nynější znění.
Daň z obratu zahrnuje všechny obory. Jest především daní ze surovin a daní výrobní, poněvadž všechno musí býti zdaněno, jak vyráběcí stroj, tak také olej, kterého se užívá jako mazadla, rovněž jako uhlí, kterého se používá k vytápění stroje, nebo řemen, jenž slouží k pohonu stroje. Všechny tyto předměty podléhají dani z obratu. U všech látek, u výroby a obchodu, v těch mnohých přechodných stanicích až ke spotřebiteli vždy znovu se potkáváme s daní z obratu, a trpíme-li ještě stále ohromnou drahotou, pak jest toho příčinou také zatížení, způsobené daní z obratu. Z číslic vidíme, že daň z obratu obnášela v roce 1920 800 milionů, v roce 1921 1052 miliony, v roce 1922 2.200 milionů; v roce 1923 bylo to ovšem jen 1.800 milionů, jelikož následkem hospodářské krise byla nákupní síla u obyvatelstva příliš malá, aby mohlo kupovati všechny ty potraviny, zboží, a předměty potřeby, které byly kupovány v roce 1922, a poněvadž samozřejmě také výroba v jednotlivých továrnách byla značně omezena. Na rok 1924 jest vypočtena daň z obratu na 1.600 milionů, tedy o něco níže než loni. Je to však klamný závěr, soudíme-li, že to jsou čisté zdroje příjmů pro stát. Správní aparát, vybírání těchto daní stojí stát přirozeně ohromné sumy, a z rozpočteného obnosu odpadá mnoho milionů, jelikož právě daň z obratu způsobuje ohromné správní výlohy. Došlo to dokonce tak daleko, že v jednotlivých okresech zřízeny byly t. zv. létací komise, které chodí od obchodníka k obchodníkovi, od živnostníka k živnostníkovi, od kupce ke kupci, aby zkoumaly, zdali dostáli své povinnosti v placení daně z obratu. Tyto komise stojí značně více, nežli ve skutečností mohou vydobýti na zatajené dani z obratu, protože jednotliví členové těchto komisí často sedí až 10 dní v jednotlivých podnicích a tam konečně vypočítají, že dotyčný zaplatil za rok 200 až 500 korun nebo 1000 Kč méně na dani z obratu, a komise stojí dvakrát až třikrát tolik. Kdyby však byla daň z obratu při prvotní výrobě paušalována, byly by výlohy menší, ale také příjmy byly by pro stát poněkud menšími. Ale pak by byla daň spravedlivou.
Činí se pokusy tuto daň z obratu učiniti stravitelnější tím, že se obcím slibuje, že se jim vrátí 40% této daně, aby se obecní finance zvedly. Myslím však, že většina obcí z těchto pramenů důchodů ještě mnoho neviděla, a bude tomu tak, že se to provedlo jen proto, aby se pro tento zákon mohla získati lehčeji řada zástupců. Nynější předloha zákona, přes to že obsahuje tak mnoho paragrafů, jest lehkovážně vypracována. Mnohé paragrafy jsou zcela nejasné, a což jest přirozeně hlavní věcí, v mnoha paragrafech se stanoví: vláda se zmocňuje, aby to a ono provedla; vláda se zmocňuje, aby to neb ono nařízením upravila. To jest nejvýš nejasné, a proto jsme podali několik pozměňovacích návrhů. Nechci je opakovati, doufám však, že tyto změny schválíte. Zákon však jest také velmi lehkomyslně vypracován a počítalo se asi s tím, že nebude prostudován. Obsahuje několik bodů, které by v zákoně neměly býti. Tak se na př. obnos daně z obratu zaokrouhluje nahoru, kdežto se ve dřívějším zákoně zaokrouhloval dolů, a teprve když v poslanecké sněmovně dělali rámus, řeklo se: >To je chyba tisku, to se změní.< Pak obsahuje ještě větu, že obaly a balení pro nejrůznější předměty potřeby rovněž podléhají dani z obratu, ačkoli tyto obaly většinou nemají žádné ceny a dotyčný příjemce je musí zahoditi. Zajímavé jest také následující místo: Při opožděném placení daně z obratu dlužno platiti úroky z prodlení. Když ale někdo zaplatil příliš mnoho na dani z obratu a později jí žádá nazpět, tu nemá dotyčný žádného nároku na náhradu úroků. Jest v tom obsažena ještě celá řada ustanovení, která do zákona nepatří.
Naše stanovisko k tomuto zákonu jest předem určeno. Zavrhujeme všechny nepřímé daně spotřební a obzvláště také daň z obratu, jelikož ve své působnosti postihuje citelně pouze široké masy, kdežto boháče v jejich příjmech přiměřeně šetří. V demokratickém státě, jakým jest Československá republika, měly by býti nepřímé daně zmenšeny. Vidíme však opak toho. Srovnáme-li tato čísla s dřívějšími, shledáme, že ve starém Rakousku, ovšem v míru, přímé daně obnášely ročně na osobu 14,74 korun, nepřímé daně 36,11 korun. Nepřímá daň byla tedy ve starém Rakousku 2krát tak vysoká jako přímá daň. V Československu se to silně změnilo. Zkoumáme-li daň na rok 1922, shledáme, že na přímých daních připadá na osobu 119,49 a na nepřímých 608,82 korun, tedy pětkrát tolik daní nepřímých jako přímých. Když přepočítáme daň, přihlížejíce k znehodnocení peněz, vidíme, že v Československu stouply přímé daně desateronásobně, kdežto nepřímé daně šestnácteronásobně. Vidíme tedy, že se nám v demokratické republice ukládá stále více nepřímých daní, a proti tomu musíme protestovati a žádati, aby se to změnilo.
Ohledně daně z přepychu dlužno říci, že jak jsem již uvedl, původním plánem bylo snížiti daň z přepychu o 2 procenta, za to však zvýšiti daň z obratu. Nyní ale nechali jste tento plán padnouti, a daň přepychová má býti zase vybírána v těchže sazbách. Ovšem byly sestaveny seznamy přepychových předmětů, které přirozené nelze vždy označiti jako předměty přepychu. Když shledáváme, že v seznamu jsou zahrnuty kapesní svítilny, brejle, skřipce, elektrické osvětlovací aparáty, vlněné pokrývky, pokrývky na stůl atd. mezi přepychové předměty, pak je to v každém případě nepochopitelné. Ale máme se starati méně o přepychovou daň nežli o daň z obratu, a proto soudím, že by se náprava měla provésti hlavně u těch paragrafů, které se týkají daně z obratu. Obzvláště navrhujeme resoluci, která obsahuje, že obchodní agenti, kteří neuzavírají obchody na vlastní účet, mají býti osvobozeni od daně z obratu, resoluci, která byla již v poslanecké sněmovně přijata. Doufáme, že senát nebude papežštějším nežli papež a že se rovněž usnese na této resoluci. Ostatně prohlašujeme, že k předloženému návrhu zákona nemůžeme dáti svého souhlasu a že ho musíme úplně zamítnouti. (Souhlas na levici.)
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Spiesovi.
Sen. Spies (německy): Slavný senáte! Jestliže se s našeho stanoviska zcela, rozhodne obracíme proti tomuto zákonu, pak je to úplně oprávněno, neboť tímto novým zatížením jsou velmi citelně postiženy netoliko naše živnosti, nýbrž také zemědělství, již z toho důvodu, poněvadž zemědělci jsou zároveň také konsumenty; to vyplývá již z toho, že počet spotřebitelů v zemědělství kolísá mezi 6 až 6 milióny a poněvadž zemědělství vůbec nepřijde k tomu, aby za prodávané výrobky čítalo daň z obratu. Rolník může prodávati co chce, ať je to obilí, dobytek nebo mléko, nikdy se nesmí opovážit započísti si daň z obratu, protože mu jí nikdo nezaplatí. Naproti tomu za vše, co si opatřuje a nakupuje, musí zaplatiti daň z obratu. Když však finanční správa prohlašuje, že se daně z obratu a přepychové daně nemůže vzdáti, poněvadž každoročně vynáší přes 15 milionů, pak mimovolně se nám vnucuje otázka, zdali tato daň vůbec musí existovati. Překáží v mnoha případech výrobě, zdražuje všechno, zatěžuje výrobce a konsumenta. Kdyby finanční správa konečně jednou začala opravdu šetřiti, kdyby si státní hospodářství uložilo za povinnost největší uskrovnění, pak mohli bychom se zcela dobře zřící tohoto zdroje daní. Také naše samosprávné sbory musily by to míti na zřeteli, poněvadž přece jistým procentem, mají podíl na výnosu této daně.
Jako u všech našich zákonů, tak také předložený návrh byl zase projednáván velmi povrchně. Dnes obdržel rozpočtový výbor předlohu a zítra má býti vše hotovo. Nikdo není s to, aby jádro, aby podstatu zákona prozkoumal, na změny v samotném plenu nelze více pomýšleti, poněvadž pánové z většiny vše, co od nás přichází, šmahem odmítají. Úplně uznáváme, že původní návrh na všeobecné zvýšení daně z obratu na 2% padl. A když nyní výměra daní obnáší 2 procenta a pro zemědělské výrobky jen 1 procento, a když se zemědělství poskytuje jistá výhoda paušalováním, pak má tato výhoda také své stinné stránky, poněvadž rozdělení obvodů na základě Brdlíkových tabulek na řepné, obilní, bramborové a pícní obvody v mnohém ohledu nestačí. (Sen. Zuleger [německy]: Je přímo falešné!) Okresy, ležící 650 až 700 m vysoko, byly přeloženy do obilního obvodu, naproti tomu okresy se zcela jinými klimatickými poměry, se značně vyššími výnosy žní byly zařazeny do pícního obvodu. (Výkřik německy: Tak jest!) Chci uvésti jen zcela krátký příklad. Okres Podbořany, zemědělsky zajisté jeden z nejlépe obdělávaných okresů, je zařazen do obilního obvodu II., okres Teplá, ležící 700 m vysoko, naproti tomu do obilního obvodu I. A všechny reklamace a odvolání proti tomuto zařazení dodnes nebyla nic platná. Jděme však dále, vezmeme-li klíč pro paušalování, shledáme při tom, že násobitelé jsou ustanoveni výlučně ve prospěch níže ležících okresů, např. při čistém výnosu katastrálním 90 korun a více, obnáší paušální daň z obratu za hektar 51,3 koruny, kdežto na pozemek s 62 korunami čistého výnosu připadá paušál 52,7 koruny. Kdežto tam obnáší násobitel jen 57, obnáší u malého čistého výnosu katastrálního pravím 85. Tuto do nebe volající nesrovnalost lze vysvětliti právě jen tím, že němečtí hospodáři, kteří obdělávají špatné půdy, jsou zvláště silně přidržováni k dani z obratu, což vysvítá již z toho, že se za čisté výnosy od 70 až do 90 korun pohybuje násobitel jen mezi 70 a 57, kdežto hospodářství s malým čistým výnosem vykazují násobitele od 80 až do 124.
Dokud tudíž vláda tuto otázku paušalování jasně a přesně nestanoví na základě zjištěného čistého výnosu katastrálního, nejsme tímto paušalováním nikterak okouzleni a žádáme takové paušalování, které není posměchem proti jakémukoliv smyslu pro spravedlnost. Měla-li by tudíž býti daň z obratu vyměřována zase paušálně, pak dlužno bezpodmínečně bráti ohled na výšku polohy jednotlivých obvodů, a považuji to za zcela oprávněné, když od 400 metrů výšky nad mořem se budou poskytovati přiměřené procentní slevy. Rovněž má se také do paušálu zahrnouti všechna obdělávaná půda, také půda zahradní a rybniční. Musíme však znovu co nejnaléhavěji žádati, aby zboží, které se pouhým zprostředkováním spolkových a družstevních organisací odbírá pro vlastní potřebu členů bez jakéhokoliv vedlejšího zisku, vůbec jen jednou podléhalo dani z obratu, a aby tato činnost zprostředkování zboží, jež slouží výlučně všeobecnému užitku, nebyla znemožňována. Musí tedy obrat, jenž v odborné organisaci nastává pouze v právnickém, nikoliv v hospodářském smyslu, zůstati bezpodmínečně volným. Proto bylo by úplně na místě, kdyby podmínečně osvobození od daně z obratu bylo rozšířeno na všechna výdělečná a hospodářská družstva. Rovněž jest úplně na místě zabrániti dvojímu zdanění výrobních družstev, zvláště mlékáren a elektráren. Rovněž jest také zcela oprávněno, klade-li zemědělství požadavek, aby vlastní spotřeba hospodářů a příslušníků jeho rodiny, naturální mzda čeledi a služebného personálu zůstala prosta daně z obratu.
V zákoně se stanoví také spolupůsobnost obecních úřadů při šetření daní z obratu a jejím vymáhání, okolnost to, kterou nepovažuji za příznivou, neboť zkušenost nás naučila, že se tato šetření nekonají úplně věcně a že v čele obcí také často stojí lidé, kteří s věcí naprosto nejsou obeznámení, avšak v politickém ohledu mnohdy také zaujímají zcela jiné stanovisko. A je-li již jednou nutno podati zprávu, pak dlužno jíti přímou cestou a neuplatňovati stále víc a víc špehounství.
Chtěl bych zde říci k §u 46 odst. 1 zákona ještě následující: Znění tohoto odstavce jest příliš široké. Vede k tomu, že berní úřady svalují z větší části vyměřovací práce na obce, ačkoli by mnohá data mohly nalézti v operátech o dani výdělkové a dani z příjmu. Nelze také od obcí žádati, aby na vlastní útraty ustanovily odborníky nebo vlastní úředníky, aby mohly podávati žádané zprávy. Pomoc obcí měla by se omeziti jen na ta data, která obecnímu úřadu jakožto takovému jsou po ruce, na příklad jakožto stavebnímu, zdravotnímu úřadu atd., nebo která bez většího nákladu, zvláště bez přibrání odborníků, dosazení nových úředníků a podobně lze opatřiti. Odhad realit, který berní úřady často ukládají obcím, není nikterak věcí obcí, jimž přece také nepřísluší vůbec provádění dobrovolného odhadu a dražba realit. Musíme to proto v zájmu našich obcí zamítnouti.
Pokud se týče paušalování daně z obratu z jistých druhů zboží a vybírání u výrobce, resp. při dovozu, zmenšují se příděly daní podle zákona ze dne 12. srpna 1921, čís. 334 Sb. z. a n., pro mnohé obce, ve kterých se pak daň více nepředpisuje a nevybírá. Zasahuje-li paušalování stále další druhy zboží, stává se konečně pro většinu obcí účast na výnosech daně z obratu a přepychové daně ilusorní. Paušalování nastává nejen bez vyslechnutí obcí, nýbrž bez ohledu na to, jak působí na obecní finance. Nesmí se zapomínati, že nejen produkce, resp. odvětví obchodu, ale i státní finanční správa sama má v mnoha případech oprávněný zájem na paušalování daně z obratu. S druhé strany však nesmí tím obce býti poškozovány a o svůj podíl na dani z obratu připravovány. Podle mého názoru dalo by se nalézti východisko v tom, že by se podíl obce výrobiště vyměřil podle normální sazby daně z obratu, kdežto 5%rozdílu mezi paušální sazbou a normální sazbou by se rozdělil na všechny ostatní obce v poměru, kolik platí zvláštní a všeobecné daně z výdělku. I potom obdrží obce vzhledem k tomu, že paušalovaná daň je vždy menší nežli úhrn daní z jednotlivých obratů nějakého zboží, méně než před paušalováním. Přirozeně musilo by se při tomto rozdělení podílu obcí na paušalované dani z obratu upustiti od požadavku spolupůsobení obcí při vyměřování a při vybírání daně z těchto druhů zboží.
Při tom však dlužno konstatovati také následující. Jednotlivé berní správy, např. berní správa v Teplicích-Šanově, vyzvala dne 11. července 1923 městskou obec Trnovany, aby podala přiznání k všeobecné dani z převodu statků a z pracovních výkonů za léta 1920, 1921, 1922 ohledně dodávky vody a ohledně tržních poplatků a poplatků ze stánků. Dlužno míti za to, že také jiné obce okresu Teplice a jiných okresů obdržely nebo obdrží stejnou výzvu. Podle názoru Svazu německých samosprávných sborů není žádné pochybnosti, že ani dodávka vody z obecního vodovodu, ani vybírání tržních poplatků a poplatků z tržních stánků nepodléhá dani z obratu. Když se tedy s jedné strany vše vynakládá, aby se vodovody a podobné instituce podporovaly a stavěly, a když se naproti tomu poplatky za odbírání vody prohlašují za povinné dani z obratu, pak jest tu jistý rozpor a my musíme tento postup zcela rozhodně odsouditi. Musíme zamítnouti, aby se podobné instituce přidržovaly k placení daně z obratu. Neboť ohledně dodávky vody z obecních vodovodů výslovně stanoví osvobození od daně § 4 čís. 7 zákona ze dne 12. srpna 1921. Vládní nařízení ze dne 9. prosince 1921 praví to ve stejném smyslu, a pokud se týče vybírání a zavedení tržních poplatků, tu praví, že to výslovně spadá do kompetence živností, že nemá tudíž stát právo prohlašovati také tržní poplatky za povinné daní z obratu.
Vidíte tedy ze všech těchto výkladů, že tento zákon má pro nás největší důležitost, a že se nikdy nemůžeme odhodlati k tomu, abychom pro tento zákon hlasovali, i budeme tudíž hlasovati >proti<. (Souhlas na levici.)
Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo paní sen. dr Herzigové.
Sen. dr Herzigová (německy): Slavný senáte! Jestliže již stará daň z obratu, a daň přepychová znamenaly těžké zatížení obyvatelstva, pak jsou tyto daně v nové formě, citelným větším břemenem. Především neznamená to nikterak slíbené odbourání daní, nýbrž zvýšení jich, a tím přirozené zdražení veškeré životosprávy. Nepřímé daně, ze všech nejhorší, uvalují se na masy obyvatelstva, jimiž se žádný z našich občanů nemůže vyhnouti. To se špatně hodí do éry snižování platů, zdražení všech předmětů, to jest ironie odbourání cen. (Výkřik německy: Tak jest!) Tu se nesmí pan ministr zásobování diviti, nechce-li se mu naprosto podařiti odbourání cen.
Výpočet předmětů denní potřeby, které podléhají přepychové dani, dosahuje tragikomičnosti. Jest tragický, poněvadž nutné předměty, kterých potřebujeme, lze považovati za přepych a tak ztěžují živobytí každého občana. V nynější době drahoty, v době pokračující drahoty, jest to těžkým závažím, které se každému z nás věší na tobolku. Komický proto, že jako kulturní lidé v kulturním státě potřebujeme právě vany, mycí houby a hřebeny, nyní jako přepych ceněné. Mycí stoly nejsou žádným přepychem pro hospodyni, nýbrž jednou z těch nutností, kterých má moderní domácnost, moderní kuchyně potřebí. Ovšem - tu musím přisvědčiti - mohli bychom se přece vrátiti k asketickému stanovisku, ale pak právě nebyli bychom žádnými moderními, nýbrž zaostalými lidmi. Mělo to býti úmyslem panující hospodářské a finanční politiky?
Tedy rozšíření přepychové daně na předměty, kterých je kulturně třeba, a tím vlastně důkaz, že to se svojí kulturou tak vážně nemyslíme. Tak jest např. zcela neoprávněno, že provise agentů a zástupců podléhají dani z obratu. Zástupce, resp. agent.nesmí zpravidla samostatně jednati, musí se držeti předepsaných cen, nesmí využíti konjunktury, nemá také podílu na čistém zisku, protože mu nepřísluší žádné vyšší ceny, sám také nefakturuje, nemá tudíž také žádného vlivu na prodejní ceny. Provise agentů a zástupců jest kalkulována již v prodejní ceně, takže se tedy daň z obratu vybírá dvakráte, třeba že to bylo jen z jedné části prodejní ceny. Agent a zástupce následkem zvláštní povahy svého povolání vůbec není s to, aby daň z obratu přesunul, takže se u něho tato daň jeví jako daň přímá, což rovněž mluví proti smyslu zákona o dani z obratu.
Při návrhu zákona nebyl vzat zřetel na návrhy lázeňských míst a jest to tím smutnější, protože lázeňská místa dnes zajisté musí zápasiti s velkými obtížemi. I když pronajímatelé pokojů v lázeňských místech nepodléhají přepychové dani, byla naproti tomu cena životních potřeb zvýšena dvojnásobně, takže tato lázeňská místa, zůstane-li zákon v novém znění, nebudou platiti méně, nýbrž, jak lze předvídati, více daní nežli doposud. To má přirozeně za následek zdražení nákladu na léčbu, což přirozeně na lázeňské hosty nebude působiti lákavě, nýbrž odstrašujícím způsobem. Musíme poukázati na to, že lázeňská místa v republice byla jak v roce 1922 tak také v r. 1923 vesměs tak špatně navštívena, že jest jejich existence ohrožena. Široké obecenstvo shledává lázeňská místa všeobecně příliš drahými. Kdo jen mohl, uprchl do ciziny. Domácí obecenstvo zaplavilo brzo německá, brzo jižní lázeňská místa, cizinci se nedostavili, A naše vlastní lázeňská místa nejsou schopna vydržeti konkurenci ciziny. Lázeňství zajisté jest veřejným zájmem. Koná velké služby pro státní příjmy a pro zdraví lidu a nemůže tudíž státu býti lhostejno, zdali jest schopno existovati či nic. Je-li tato možnost vzato, pak neslouží nikomu, ani státu, ani zdraví lidu. Slevy, které by se měly povoliti lázeňským místům, zaplatí se mnohokráte zvýšeným proudem cizinců, a jest tudíž s hlediska finanční techniky jen správným, když se jim vyjde vstříc. Všechny obchodní komory říše a také ministerstvo obchodu souhlasí s názorem, že nájemné, pense, lázně atd., jež platí cizinci, rovnají se vývozu, a jest zcela neuvěřitelno, že ministerstvo financí nemá pro to potřebného porozumění.
Proti dosavadnímu zákonu zvyšují se výrobky, sloužící výživě na 2%, tedy o dvakrát tolik než dříve. V důvodové zprávě se praví, že toto zvýšení potravin, jest nutné, aby se tím nahradilo minus, jež povstalo značným snížením uhelné dávky. Ministerstvo financí soudí, že tím asi nenastane zdražení potravin. Jak známo, jde mouka, maso, atd. od výrobce k prodavači, od prodavače k průmyslníkovi - tedy k řezníkovi - odtud znovu k prodavači a pak do kuchyně. Každý kus proběhne tedy skrze patery ruce a přirozeně stává se o pětkrát jedno procento dražším. Nyní však obnáší všeobecná režie kuchyní dvakrát tolik jako suroviny a tím bude restauratér nucen, aby své ceny nejméně o 10%, po případě také ještě o více zvýšil. Je známo, že lázeňská místa československé republiky mají vyšší ceny nežli lázeňská místa ve Švýcařích, v Italii, ba dokonce nežli mnohá místa ve Francii. Při naší návštěvě v Pišťanech si nám stěžovali, že nejdražší lázeňské místo Rumunska, totiž Sinaia jest lacinější nežli Pišťany. Nebudou-li moci své ceny snížiti, budou-li spíše nuceni své ceny zvýšiti, pak lze očekávati pokles cizineckého ruchu a hmotné postavení lázeňských míst bude ještě mnohem těžším než bylo doposud. Přeje-li si již finanční správa ponechati jednotnou sazbu 2%, pak budiž bezpodmínečně učiněna výjimka pro lázeňská místa na tolik, že 2%ní sazba se bude platiti pouze u vyrabitele, a všichni ostatní, kteří zpracovávají surovinu, budou od daně z obratu osvobozeni.
Nuže, velevážení, jest samozřejmo, že na tento zákon máme právě tak málo vlivu, jako na dosavadní zákony a dlužno toho litovati tím více, jelikož tato daň skutečně znamená vyplenění poplatníka, jež musí míti za následek 10ti až 15ti násobná daň z obratu a jež bude těžce doléhati na obyvatelstvo. To jest ovšem nucená pospolitost všech občanů státu následkem nuceného nabytí státního občanství. Kam plynou tyto peníze? Chtíti udržeti velmocenské postavení země, která má rozlohu a počet obyvatelstva v Československu, musí se dříve nebo později vymstíti, právě tak jako se dříve nebo později vymstí šílenství Poincaré-ovo. Není přece pro československý stát žádnou nutností, aby, pokud jde o vojenské mocenské postavení, toto šílenství prodělával s sebou. Neboť konečně jest přece Poincaré původně advokátem, náš ministr zahraničních věcí a pan president filosofy. Promrhávání daní, které působí nákladná representace a toto velmocenské postavení, jest neuvěřitelné, a také to, že nákladná vyslanectví a zahraniční propaganda nabyly příliš velkého rozsahu. Záleží mnohem více na tom, aby vnitřní život v tomto státě nebyl upevňován společnými daněmi, nýbrž porozuměním, uznáním oprávněných přání a požadavků, zavedením spravedlnosti a slušnosti vůči každé menšině. A v tomto smyslu dlužno zajisté pochopiti, když způsobem, který nám jest dovolen, zaujmeme stanovisko proti tomuto zákonu. (Souhlas na levici.)