Předseda: Zahajují debatu. K slovu je přihlášen řečník >proti< pan sen. Lorenz. Uděluji mu slovo.

Sen. Lorenz (německy): Slavný senáte! Osnova zákona, která jest předmětem jednání praví, že má zůstati zachována daň z cukru, kterou stát dosavad vybíral, a to ve formě řádné daně z cukru ve výši 38 Kč a ve formě tak zv. daňové přirážky 16 Kč za 100 kg. Ovšem má býti předloha časově omezena jen do konce roku 1924. Pak budou se zákonodárné sbory musiti zase zabývati otázkou, zdali t. zv. daňová přirážka 16 Kč má býti zachována čili nic.

Spotřební daň, která se zde uvaluje na jednu z nejdůležitějších potravin, na cukr, jest tak obrovská, že obnáší více nežli 12% částky, za kterou se cukr prodává. Připočteme-li k tomu daň z obratu, která se rovněž, a to paušalovaně, vybírá z cukru, vyplývá z toho, že z prodejní ceny cukru musíme státu platiti celkem 18%. Že to je konsumní daní nejhoršího druhu, jest jasno, a my následkem toho nejen že nemůžeme hlasovati pro tuto daň, nýbrž musíme proti tomu protestovati a žádati, aby tato daň byla změněna.

Široké masy lidu jsou touto daní neobyčejně těžce postiženy, zvláště v době, kdy se se všech stran zahajují akce pro odbourání cen, k čemuž obzvláště vláda sama minulého roku dala povel. Daň z cukru vynesla v roce 1922 159 milionů korun, v roce 1923 147 milionů korun. Z těchto čísel vysvítá, že spotřeba následkem neslýcháme vysoké ceny a následkem hospodářské krise poklesla, poněvadž si právě obyvatelstvo nemůže více koupiti to množství cukru, kterého by mělo potřebí. Z tohoto důvodu poklesl nejen výnos daně z cukru, nýbrž poklesla také spotřeba cukru.

Dříve ve starém Rakousku, když ke konci let devadesátých měla býti také zavedena daň z cukru, odehrály se ohromné boje nejen v německém, nýbrž také v českém průmyslovém území. V německém průmyslovém území, v Kraslicích, tekla krev v boji o daň z cukru, a zažili jsme také, že čeští dělníci, zvláště v Praze, vyšli v davech, aby protestovali proti atentátu, který měl býti spáchán na kapsy konsumujícího obyvatelstva. Zažili jsme to, ačkoli se tehdy jednalo o minimální zvýšení, že obrovské davy lidu v Praze vyšly, aby protestovaly proti dani z cukru, ačkoli daň zastupoval v poslanecké sněmovně starého Rakouska jeden z příslušníků českého národa, tehdejší ministr financí dr Kaizl. Dnes se poměry značně změnily. Dnes vidíme, že jsme, bohužel, zůstali v boji proti této obrovské spotřební dani sami, a že zvláště v českých stranách se nehne ani prst, aby nás v tomto boji podporoval. Ano, shledáváme, že řada osob, které tehdy stály v čele boje, které ve schůzích a v novinách proti dani protestovaly, dnes se přímo a nadšeně o daň z cukru zasazují.

Od té doby se mnohé změnilo, a ačkoli tehdy daň z cukru vymáhal byrokratický stát ve starém Rakousku, kdežto československý stát chce býti státem demokratickým, vidíme, že se zde v boji o tuto daň kromě nás nikdo nehne. Toto ohromné zdanění jedné z nejdůležitějších potravin není nikterak v souladě s t. zv. akcí státu pro odbourání cen a není v souladě s letošním rozpočtem, jenž má býti sníženým rozpočtem a v němž jak příjmy, tak výdaje byly stlačeny, kdežto spotřební daně a obzvláště daň z cukru nevykazují žádné snížení, nýbrž vybírají se dále v téže výši, 54 Kč ze 100 kg. Aspoň válečná přirážka nebo t. zv. daňová přirážka 16 Kč, která byla stanovena před 3 roky, mohla by býti beze všeho zrušena, poněvadž přece již nežijeme v poválečně době.

Kdyby vláda chtěla, aby nastalo odbourání cen, o které předstírá, že se zasazuje, kdyby chtěla, aby následoval skutek, pak měla ty zde nejlepší příležitost, aby ukázala obyvatelstvu, že to skutečně míní vážně s odbouráním cen. Mzdy, platy, veškerý příjem konsumujícího obyvatelstva, pokud jest odkázáno na mzdy a platy, snížen byl během letošního roku nejméně o 30%, mnohdy také ještě více. Je jasno, že obyvatelstvo tím tíže musí pociťovati, když se přes tuto skutečnost spotřební daň nesnižuje. Schodek, který by povstal, kdyby se daň z cukru snížila o 30% - to by byla právě daňová přirážka 16% Kč - mohl by býti lehce vyrovnán několika malými škrty ve vojenském rozpočtu nebo také tím, že by se vysoké zisky cukrovarnických akcionářů podrobily poněkud většímu zdanění. Dožíváme se toho, že přes ohromnou sklizeň cukrovky posledního roku byl nám cukr již dvakrát zdražen a že se ohlašuje nové zdražení cen cukru. Pátráme-li, proč tomu tak je, nenalézáme žádné podstatné příčiny. Jedinou skutečnou příčinou jest ta, že cukrovarníci, obzvláště výrobci surového cukru, vytloukají ze svých podniků každého roku větší zisk. Bilance různých společností ukazují přec zcela zřetelně, že zpracování řepy na surový cukr jest obzvláště výnosným obchodem. Shledáváme proto tím nepochopitelnějším, že ceny cukru stouply, ačkoliv výrobní náklady cukrovarů jsou nižší nežli loni. Mzdy byly přece všude sníženy, uhlí jest lacinější, také všechny jiné výrobky, které patří k výrobě cukru, zlevněly a z toho důvodu také veškeré výrobní náklady. Přes to shledáváme, že v měsících říjnu a listopadu byla cena cukru zvýšena o 35 Kč. Ovšem, hlavní obchod dělají agrárníci, řepaři a majitelé továren na surový cukr. (Sen. Zuleger [německy]: Rafinéři vydělávají mnohem více!) Ne, jsou to oba tito činitelé, kteří nám zdražují cenu cukru. Hned uslyšíte čísla. Surový cukr stál v srpnu 200 Kč a v listopadu 350 Kč. Surový cukr tedy během doby 4 měsíců stoupl o 150 Kč. Rafináda ale v této době stoupla jen o 35 Kč. Následkem toho vidíme, že hlavní obchod nedělají rafinerie, nýbrž továrny na surový cukr, poněvadž právě cena stoupla tou měrou. (Sen. Zuleger [německy]: To byl nesmysl, který udělalo ministerstvo financí!) Věc se má tak, že vývozem tolika surového cukru, který byl cukrovarům dovolen, musily ceny surového cukru stoupnouti. Je zcela jasno, že cukrovarníci, a zvláště ti, kteří mají továrny na surový cukr, budou hleděti, aby ceny nesnižovali, nýbrž naopak je stále více zvyšovali, jelikož tím dělají lepší obchody. Vidíme, že ústecký cukrovarnický koncern v posledních letech skoupil 16 cukrovarů, aby zřídil cukerní monopol a tak neměl žádnou konkurenci, aby ceny cukru mohly býti hnány ohromně do výšky. Cukrovarnický kartel byl zdánlivě zrušen, ale dokázali to jiným způsobem, aby ceny cuknu zvýšili, a já musím s tohoto místa proti této politice co nejostřeji protestovati.

Dobrým příkladem tu předchází zase stát; jest spolumajitelem hodonínského cukrovaru, a to byl první cukrovar, který cenu cuknu zvýšil. Následkem toho je jasno, že pak nemají ostatní továrníci strachu před státem, předchází-li stát tak špatným příkladem. Také cukrovary, které jsou v držení státu, jakožto první zvýšily ceny surového cukru, takže pak ostatní mohly rovněž lehce ceny zvýšiti. Bylo by proto potřebí, aby vláda co nejdříve zasáhla, za prvé, aby učinila konec vyhánění cen u cukru, a za druhé, aby zajistila pro běžný rok domácí konsum, jelikož se již nyní zdá, že jdeme vstříc nedostatku cukru přes neobyčejně dobrou letošní sklizeň a přes neobyčejně velké vyrobené množství. Většina továren v Čechách prodala již 60% své roční výroby do ciziny k vývozním účelům, a potrvá-li to tak ještě nějaký čas, budeme pravděpodobně během měsíců března, dubna a května trpěti nedostatkem cuknu, přes

ohromná vyrobená množství. Nynější vývozní obchod jest právě velmi výnosný, poněvadž cena na světovém trhu jest velice vysoká a toho cukrovarníci využívají.

Začátkem října tohoto roku upozornil jsem ministerstvo zásobování, aby zjistilo, kolik cukru smí každá továrna vyrobiti k vývozním účelům a kolik cukru musí býti vyhrazeno pro spotřebu v zemi. To se nestalo, a tak vidíme již nyní, že cukrovary, které leží v Čechách a jsou pro vývoz zvláště příznivé, největší část cukru z letošní kampaně prodaly. Dojdeme tak daleko, že budeme musiti dovážeti cukr z dalekých, z moravských továren, takže pak rozdíl v ceně následkem dovozu bude ohromně veliký. Myslíme, že by bylo velmi na čase, aby ministerstvo zásobování zasáhlo ohledně utváření cen a ohledně zjištění množství cukru, které se zde spotřebuje, aby nebylo příliš pozdě. Přehnaný optimismus ministra zásobování se nesplnil. Ministr se domníval, že ceny nebudou, stoupati, nýbrž že následkem velkého množství cukru, které máme k disposici, ceny samy sebou velkou konkurencí se stlačí. To však nenastalo, nýbrž opak toho. (Místopředseda Kadlčák převzal předsednictví.) Cukr během posledních dvou měsíců stoupl v ceně o 35 Kč. Navrhujeme tudíž resolucí, ve které se vláda vyzývá, aby hned zakročila, aby v tomto ohledu zjednala obrat. Resoluce má toto znění:

>Přes dobrou úrodu cukrovky a neobvykle vysoký výtěžek z obchodu exportnímcukrem zdražil cukerní průmysl ceny vnitrozemského cukru v letošní kampani jiždvakrát a ohlásil další zvýšení.

Vláda se vybízí, aby při poradě o předloze cukerní daně podala senátu zprávuo tom, jaké opatření bylo učiněno, anebo na jaké opatření pomýšlí, abyzahájila přiměřené snížení cen cukru.

Zároveň se vláda vybízí, aby co nejrychleji učinila opatření, pro úhradudomácí spotřeby konsumního cukru, poněvadž mnohé cukrovary prodaly již až 60% svéroční výroby jako cukr vývozní. Za tou příčinou budiž v nejkratší lhůtěpředložena přehledná zpráva o výsledcích úrody a o vývozu cukru.<

Doufáme, že tuto resoluci většina přijme, jelikož přece i ji musí zajímati, aby bylo zjištěno, kolik se v zemi vyrábí cukru, jakou máme spotřebu, a aby domácí spotřeba byla také zajištěna. Cukr jest potravina, které se ve všech domácnostech nutně potřebuje, a bylo by jen žádoucno, kdyby se spotřeba cukru v zemi zvýšila, nejen v zájmu státních příjmů, nýbrž v zájmu obyvatelstva. Soudíme proto, že se nemůžeme přimlouvati za tuto předlohu zákona, která přináší tak ohromné zdražení této tak důležité potraviny. Z uvedených důvodů nemůžeme také pro tuto daň z cukru hlasovati, poněvadž se domníváme, že tak vysoké zdanění tak důležité potraviny jest nedůstojné demokratického státu, a proto předlohu odmítáme. (Potlesk a souhlas na levici.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Přeje si pan zpravodaj slovo?

Zpravodaj sen. Kouša: Nikoliv.

Místopředseda Kadlčák: Není tomu tak.

Ke slovu dále není nikdo přihlášen. Rozprava je ukončena.

Prosím pány senátory, aby zaujali svá místa. (Děje se.)

Budeme hlasovati.

O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli hodlám dáti hlasovati najednou, nebude-li námitek. (Nebyly.) Nejsou.

Kdo souhlasí s navrženou osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí podle zprávy výborové ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona, jeho nadpis a úvodní formule přijímají se ve čtení prvém podle znění, usneseného poslaneckou sněmovnou a vyznačeného v tisku 1781.

Tím je tento bod denního pořadu vyřízen.

Byla podána resoluce. Žádám, aby byla přečtena.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

>Resoluce sen. Lorenze, Jarolima a soudr.:

Přes dobrou úrodu cukrovky a neobvykle vysoký výtěžek z obchodu exportnímcukrem zdraží cukerní průmysl ceny vnitrozemského cukru v letošní kampani jiždvakráte a ohlásil další zvýšení.

Vláda se vybízí, aby při poradě o předloze cukerní daně podala senátu zprávuo tam, jaké opatření bylo učiněno, anebo na jaké opatření pomýšlí, abyzahájila přiměřené snížení ceny cukru.

Zároveň se vláda vybízí, aby co nejrychleji učinila opatření pro úhradudomácí spotřeby konsumního cuknu, poněvadž mnohé cukrovary prodaly již 60% své ročnívýroby jako cukr vývozní. Za tou příčinou budiž v nejkratší lhůtěpředložena přehledná zpráva o výsledcích úrody a o vývozu cukru.<

Místopředseda Kadlčák: Přeje si pan zpravodaj slovo?

Zpravodaj sen. Kouša: Ano.

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu zpravodaji.

Zpravodaj sen. Kouša: Slavný senáte! Pan kolega Lorenz, Jarolim a soudr. podali resoluci k této osnově zákona o dani z cukru, která byla právě přečtena. Mohu s tohoto místa prohlásiti, jako referent, že vláda učinila potřebné kroky ke zlevnění cukru a k zabezpečení domácího konsumu, jak žádá resoluce kolegy Lorenze a že další potřebné kroky vláda učiní. Proto navrhuji zamítnutí této resoluce.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím pány, aby zaujali místa. (Děje se.)

Budeme hlasovati o předložené resoluci, která byla právě přečtena.

Kdo souhlasí s navrženou resolucí tak, jak byla přečtena, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Resoluce je zamítnuta.

Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Táži se pana zpravodaje, má-li nějaké textové změny.

Zpravodaj sen. Kouša: Nemám žádných změn.

Místopředseda Kadlčák: Budeme hlasovati.

Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Uvedená osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímají se také ve čtení druhém.

Přistoupíme k následujícímu odstavci denního pořadu, jímž je:

13. Ústní zpráva výboru rozpočtového k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1789)

o vládním návrhu zákona o všeobecné dani z obratu a pracovních výkonů a o dani přepychové.

Navrhuji, aby celková doba projednání této věci stanovena byla na ¹/₂ hodiny.

Kdo s tímto mým návrhem souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Můj návrh je přijat.

Zpravodajem o tomto předmětu je pan sen. dr Karas. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. dr Karas: Slavný senáte! Daň obratová a přepychová je stručně charakterisována jako nutné zlo. Zlem v očích poplatnictva je každá daň. Daň tato však se strany výrobců, živnostnictva, obchodnictva a konsumentů je obzvláště těžce pociťována proto, že nestíhá platební způsobilost poplatníkovu a oproti ostatním daním spotřebním jeví se svým několikanásobným opakováním jako obzvláště tísnivou, ačkoliv se musí uznati, že při nesmírném množství jednotlivých případů se rozděluje na drobné částečky, čímž její tísnivý účinek se značně zmírňuje.

Daň tato je dítkem válečné a poválečné doby. U nás byla zavedena poprvé zákonem z dubna r. 1919, č. 658 Sb. z. a n., a pak znovu přeměněna zákonem z 30. června 1921. A je dítkem také rozvrácených finančních poměrů všechněch států a prodlužuje se stále její život vždy na krátkou dobu. Původně byla prodloužena na tři léta a nyní má býti opětně zase o tři léta prodloužena. Daň ta je však nutným zlem. Byla zavedena a udržována ke krytí velikých schodků prvních let naší státní samostatnosti a jeví se nutnou i dnes.

Její pro stát pohodlné vybírání a vysoký výnos udržuje ji stále při životě. Proto vláda ve své předloze chtěla z ní učiniti daň stálou; avšak dohodou, v poslanecké sněmovně docílenou, jest její působnost omezena opět jen na tři léta podle §u 49, tedy do konce roku 1926. V rozpočtovém výboru senátu žádal dnes zástupce německých stran oposice, aby byla omezena pouze na 1 rok, abychom prý pak mohli zase po roce podle budoucích poměrů hospodářských ji znovu upraviti. Ale omezování na tak krátkou dobu nezdá se býti praktickým, neboť je jisto, že ani v r. 1925 nebudeme se moci té daně vzdáti.

Přiznáním různých berních úlev v jiných směrech během letošního roku zavedených, tak zejména snížením daně z uhlí, kterou, jsme včera odhlasovali, a daně dopravní, kterou jsme dnes přijali, snížením dopravních tarifů státních drah, které již dělají také hezkou řadu set milionů, konečně i sníženým výnosem veliké části našich daní a poplatků následkem celkové hospodářské tísně vůbec příjmy státní citelně poklesají; i výnos této daně v posledních dvou letech stále klesá - v roce 1922 byla daň rozpočtena částkou 2200 milionů, na rok letošní 1923, již jenom částkou 1800 milionů a na rok příští je propočítávána na 1594 milionů; tedy patrno, jak stále výnos klesá. Pokles ten je odůvodněn také i menším obratem následkem tísně hospodářské a pak také povšechným poklesem cen, neboť výnos té daně jest jenom jistým procentem obchodní ceny a, čím tedy ceny v obchodě klesají, tím přirozeně i výnos této daně je menší.

Vzhledem k uvedenému žádala vláda původně zvýšení této daně z obratu, aby prý mohla na jiné straně ty schodky, o kterých jsem se zmínil, krýti vyšším výnosem této daně. Zejména měla spadeno na 1%ní daň z výrobků zemědělských, z mouky, bramborů atd., aby tedy tato daň u těchto výrobků byla zvýšena také na 2%. Jak známo, je daň dvojí: daň z vlastního obratu, a pak daň přepychová. Daň z obratu, je 2%; na potraviny, zemědělské výrobky, pouze 1%ní. Tedy vláda měla v úmyslu tuto 1%ní daň zvýšiti na 2%ní. Ale pro odpor různých tříd musila od tohoto svého záměru ustoupiti a předkládá tedy prolongování dosavadní daně tak, jak byla, v těchže sazbách, na další 3 léta: daň obratovou 2%ní, na normální předměty, na předměty zemědělské výroby pak daň 1%ní; konečně daň přepychovou 10%ní, po případě 12%ní, jako byla doposavad.

Daň ta 40%ním svým výnosem připadá obcím a ty obce, ve svém hospodářství také nemohly býti bez této daně. Jest tedy přirozeno, že stát musí trvati i v zájmu obcí na zachování dosavadní daně. Ale při novelisace této daně, při novém prodloužení dosavadní daně bylo účelno, aby jednotlivá ustanovení tohoto zákona na základě prakticky nabytých zkušeností dosavadního trojletí byla opravena, po případě doplněna. A poněvadž těch změn v zákoně bylo by mnoho, bylo shledáno mnohem praktičtější, když starý zákon padne a na místě jeho se vypracuje úplně nový zákon, v němž všecky tyto změny organicky budou uvedeny, takže poplatník bude míti v rukou jediný zákon, na který může spolehnouti.

Zákon má 50 paragrafů, dělí se na dva díly. Vlastní daň z obratu - názvu tohoto užívá se dnes již ve zkráceném smyslu - není daň na pracovní výkony, jako byla dříve. Odstavec I. má §§ 1-23, pak II. díl daň přepychová §§ 23-39 a díl III. společná ustanovení oběma těmto daním, §§ 40-50.

Ze změn, které na struktuře dosavadního zákona byly podniknuty, nejvýznačnější jsou aspoň tyto: - dovolím si je slavnému senátu jen zhruba přednésti, poněvadž zpráva rozpočtového výboru nebyla tiskem rozdána. - Jako zvláštnost jest, že se zdaňuje také dovoz - dosud dovoz výrobků ze zahraničí nebyl zdaněn. To byla nesrovnalost oproti domácím výrobcům a proto kruhy ty žádaly, aby dovoz byl zdaněn. Dovoz ten však bude zdaněn jenom ve smyslu, nebo podle předpisu zvláštního ministerského nařízení, které bude tyto dovozní daně nyní upravovati, aby toto ministerské nařízení mohlo se pružně přizpůsobovati požadavkům obchodu, po případě hospodářského života. Nařízení dá se rychle změniti, kdyby se ukázalo nepraktickým, kdežto každá změna zákona jest mnohem obtížnější. Zejména výrobní kruhy právem si stěžovaly na to, že cizozemská soutěž je proti nim ve výhodě proto, že na výrobky cizozemské u nás obratová daň nebyla, kdežto tuzemské výrobky byly podřízeny této dani. Vládní osnova zaujímá tu linii, že nezdaňuje zásadně dovoz z ciziny, nýbrž ponechává v té věci volné pole vládnímu nařízení, jímž bude možno zaříditi, aby dovoz byl zdaněn jen v těch případech, kdy tuzemská výroba nemohla by v tuzemsku konkurovati s cizím zbožím. Zejména se nepomýšlelo na zdanění surovin, když výrobky z těch surovin se vyváží do zahraničí, na př. vlna, bavlna. Na tyto suroviny nebude uvalena žádná obratová daň, nýbrž teprve na hotový výrobek, který bude do zahraničí posílán. V tom směru je jedna zásadní změna dosavadního zákona.

Dále obsahuje zákon přesné stilisování předmětů a výkonů, které této dani podléhají. Dřívější zákon byl v tom směru dosti nejasný. Zavdával příčinu ke sporům. Na základe zkušeností se dnes stilisuje, které předměty podléhají té dani a jaké úkony to jsou, a zejména se mluví o tom, které budou osvobozeny od daně. § 4 podrobně uvádí případy, kde je osvobození od daně obratové. V tom osvobození je uvedeno, že práce domáckých dělníků nepodléhá té dani; dále také práce mistrů, kteří pracují pouze s příslušníky své rodiny doma z hmot jim dodaných, zpracují pouze dodané suroviny. Konečně jsou osvobozeni od vzájemných daní svazy družstev a jim přičleněná jednotlivá družstva, poněvadž se to pokládá za jeden hospodářský celek; v tomto případě také družstva jsou od vzájemné daně obratové osvobozena.

Dále je přesně stanoveno v zákoně, kdo je poplatníkem té daně. V tom ohledu bylo mnoho pochybností. Zejména § 5 a 6 to přesně stilisují. Zvláštností té daně je rozšíření jejího paušalování. Podle platnosti dřívějšího zákona bylo k paušalování potřebí svolení dotyčných interesentů. Ti dělali potíže, takže vybírání daně bylo pro stát nákladné. Podle dnešního stavu bude možno, aby vláda, totiž ministr financí v dohodě s ministerstvem obchodu, nebo ministerstvem zemědělství, po slyšení obchodních komor po případě zemědělských rad, stanovila zásadu paušalování i pro ty případy, kde dotyčný poplatník o paušalování nestál.

Byla vyslovena obava, že by snad v takových případech mohl býti utiskován zemědělec při paušalování té daně. Tyto obavy jsou bezpředmětné potud, že musí být slyšena zemědělská rada, která zajisté bude hájiti zájmy zemědělce a musí dát souhlas k paušalování. Ministerstvo zemědělství také bude zajisté hájiti zájmy dotyčné třídy výrobců.

Vláda zamýšlela zrušiti při dovozu některé úlevy na dani přepychové, původně v 28. paragrafu. Úmysl ten však poslanecká sněmovna překazila. Když někdo doveze sem předmět zhruba zpracovaný a doma ho teprve zpracuje, nebude podroben předmět tento přepychové dani, aby v takových případech nemusila se přepychová daň platit dvakrát. Zejména chtěla vláda další případy nabytí přepychových předmětů omeziti, poněvadž prý tohoto osvobození bývalo často zneužíváno. Ale poslanecká sněmovna nepřistoupila rovněž na toto široké osvobozování od daně přepychové a naopak zůstalo na tom, aby ustanovení §u 38 dosavadního zákona platilo i nadále. Zejména ustanovení o daní přepychové v II. hlavě toho zákona jsou v mnohých případech změněny, aby jednak spíše přepychové předměty byly daní tou postiženy a naopak, aby ochraně poplatníků sloužilo to, že vyčtení předmětů dani přepychové podléhajících, je ponecháno nařízení vlády; ale vláda musí toto nařízení sděliti parlamentu, oběma komorám Národního shromáždění, a když kterákoliv komora, ať senát nebo poslanecká sněmovna, by projevila nesouhlas s tímto seznamem nebo s nějakou položkou, ihned to dotyčné zařízení neplatí. Zde jsou dostatečně chráněny zájmy tříd jednotlivých občanů, aby snad ve vládním nařízení zde nebylo spatřováno, nechci ani to říci, stranictví, a aby si snad poplatníci nemyslili, že ministerstvo financí proti nim nespravedlivě vystupuje.

Dosavadní tvrdost této daně je na mnohých místech zmírněna, pokud ovšem zájem fiskální to dovoluje, tak aby co nejméně zatěžovala, a je patrná snaha po zjednodušení jejího vybírání. Poněvadž stát i obce bez této daně se nemohou dále obejíti, jak jsem řekl, a u nás, v našem rozpočtu na rok 1924 jsme již schválili preliminovaný příjem této daně obnosem 1594 milionů, a náhrada za tuto zrušenou daň se dosavad nenašla, poslanecká sněmovna schválila tuto vládní předlohu, jak jsem se též zmínil o některých změnách, které na ní provedla, a rozpočtový výbor, který se tímto usnesením poslanecké sněmovny zabýval, navrhuje slavnému senátu, aby schválil tuto zákonitou osnovu tak, jak se na ní poslanecká sněmovna usnesla. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): K slovu jsou přihlášeni pp. sen. Hartl, Lorenz, Spies a dr Herzigová.

Uděluji slovo prvnímu řečníku >proti< panu sen. Hartlovi.

Sen. Hartl (německy): Dámy a pánové! Bylo tomu tak zajisté za všech dob a ve všech státech, že placení daní nepatřilo právě k nejoblíbenějším zábavám lidu. Ale předložený návrh zákona těší se zcela zvláštní neoblíbenosti a vyvolává neobvyklé odsouzení u obyvatelstva. Tato skutečnost jest snad nejlépe charakterisována tím, že i >Prager Presse< ve včerejší parlamentní zprávě psala: >Koaliční strany, které z agitačních důvodů zajisté radějiby byly dnes stály v oposici, musily provésti úkol, jenž na ně byl uvalen,poněvadž se jednalo o věci, které bylo nutno upraviti. Z těchto slov, že bykoaliční strany samy raději byly stály v oposici, zajisté vysvítá velmi ostréa významné odsouzení zákona a jeho hlavních ustanovení. Než zajisté, dámy apánové, nejsme slepými vůči tomu, že předloha má také některé přednosti,např. vyřazení agentů, kteří neuzavírají žádných obchodů na vlastní účet, z daněz obratu, dále částečné snížení daně z obratu zvláště pro velkou částzemědělských výrobků ze 2 na 1%. Ale vím také jistě, že zákon má přecetendenci mnohonásobně nahraditi malé snížení daně tím, že se rozšiřuje kruhpředmětů, které podléhají dani z přepychu. To znamená tak veliké a proneúplnost zákona prozatím nepřehledné rozšíření přepychové daně, že protitomu musíme uplatňovati nejvážnější pochybnosti. Chtěl bych např. poukázati nato, že mnohý výrobek živnostenské a průmyslové činnosti, jenž již jako polotovarjednou, dvakrát nebo třikrát podléhá dani z obratu, dříve např. třikrát po2%, tedy celkem 6% byl zatížen, kdežto dnes i v tom případě, že v žádnépřechodné fási výrobní nepodléhá přepychové dani, dvakrát jest zatížen po 2% apak ještě přepychovou daní, takže se daňová sazba zvyšuje ze 6 na 16%. Zvláštěpřitěžujícím však jest, že nemůžeme ani úplně oceniti účinky předloženénovely, a to proto, poněvadž schází seznam předmětů, které mají býti podrobeny přepychovédani. Jak se to již stalo téměř obyčejem, má toto stanovení býti zase odňato mocizákonodárné a býti ponecháno nařizovací moci vlády. Shledáváme v tomtonedostatku předlohy přímo ledabylost v přípravě zákona. Předpokládá se onás, že máme hlasovati o zákoně, aniž bychom mohli posouditi jeho dosah, poněvadžvůbec nevím na jaké druhy zboží má býti přepychová daň rozšířena. Podobnouledabylost nalézáme také v předloze o sociálním pojištění, kde se v §u 24stanoví okresní nemocenské pojišťovny a v §u 25 se praví, že rozsah, oborpůsobnosti a kompetence těchto ústavů má býti teprve později upravena zvláštnímzákonem. To jsou nehotové, ledabylé návrhy zákonů, a míním, že bychom měliveškerou příčinu rozhodně se brániti proti podobnému povrchnímu, nedostatečnémupřipravování zákonů.