Místopředseda Klofáč: Prosím pana referenta sen. Ackermanna, aby ještě ke druhé otázce ujal se slova.

Zpravodaj sen. Ackermann: Slavný senáte! Zlo, které vyslovuje se slovem nezaměstnanost, jest zlo, které poválečnými poměry dorostlo do té míry, že ve všech státech lámou si státníci hlavy, jak odpomoci nezaměstnanosti, jak čeliti tomuto zlu, jemuž celé armády dělnictva jsou vystaveny. Rozřešení problému nezaměstnanosti a čelení tomuto zlu neobešlo se nikdy bez účinné státní pomoci, vyslovené v zákonech o podporách v nezaměstnanosti, která na jedné straně jest předmětem útoků pro nepopulární podpory v nezaměstnání a na druhé straně těmi kruhy, které podporu tu dělnictvu vyčítají, je dělnictvo různými machinacemi a trestuhodnými švindly o možnost výdělku olupováno. Stalo se tak letos ve mnoha cukrovarech tím způsobem, že zašantročen byl surový cukr za hranice na úkor domácího konsumu a na úkor zaměstnání dělnictva. Zastavují se továrny s odvoláváním se na vysoké daňové předpisy a dělnictvo odkazuje se na státní podporu. Trestá se tak stát dvakrát, jednou odepsáním dávno vydělaných daní a podruhé vyplácenými obnosy na podpory v nezaměstnanosti. Zastavují se továrny z neloyálnosti ke státu na celé měsíce i také celé roky, aby sabotován byl stát. V textilním průmyslu jsou dosud továrny, které od převratu nebyly ještě puštěny do chodu. Připouští se vývoz polotovarů k zušlechtění do zahraničí a zdejší závody, schopné zušlechťování polotovarů, se zastavují, na př. firma Bujaty a spol. v Haškově. - Jestli dřívější krise vznikaly nadbytkem výroby, dnešní krise není jen zaviněná důsledkem války, ona jest také zaviněna vysokými cenami a snižováním dělnických mezd, co zavinuje neschopnost konsumu na trhu domácím i zahraničním. Státní správa u vědomí svých povinností, jaké má k pracující třídě, snažila se čeliti nezaměstnanosti stavebním ruchem a vlastním podnikáním staveb veřejně prospěšných. V poslední době hodlá čeliti stížnostem průmyslu do neschopnosti konkurence tím, aby zmenšila nezaměstnanost ve větší míře, že hodlá snížiti o 10% uhelnou daň, o 15% dopravní daň, daň z vodní síly a rozšířiti daňové úlevy. Státní správa uznává dále, že je potřebí odbourávati celní ochranu, považujíc ji pro průmysl a konsum za velmi škodlivou a nepopulární. V zájmu pracující třídy i v zájmu státu jest, aby čeleno bylo neochotě k soukromému podnikání jednotlivců co nejrychleji, než vznikající bída a hlad v řadách nezaměstnaného dělnictva vybují do krajního zoufalství.

K odůvodnění vládního návrhu o prodlouženi účinnosti zákona o podpoře nezaměstnaných uvádím stav nezaměstnanosti, jak jevil se v roce 1923, podle kterého jest nejlépe viděti, v kterých měsících nezaměstnanost se nejvíce dostavuje a v kterých měsících klesá.

Nezaměstnaných podporovaných přímo státem - podporovaných prostřednictvím podniků bylo:

Podle těchto dat by se zdálo, že nezaměstnanost během roku 1923 podstatně poklesla. Porovná-li se však stav nezaměstnanosti v srpnu 1923 se stavem nezaměstnanosti v srpnu 1922, shledáme, že počet státem přímo podporovaných 60.886 a prostřednictvím podniku podporovaných 33.780 ještě značně převyšuje počet podporovaných v srpnu roku 1922, který činil u státem přímo podporovaných 24.216 a u podporovaných prostřednictvím podniku 30.615.

Je pak ještě tisíce nezaměstnaných, kterým se výhody zákona nepřiznávají, jako jsou: zemědělští a lesní dělníci, i když zákonu o nemocenském pojištění podléhají. Nejsou výhody zákona přiznávány, jak by přiznávány měly býti obchodním pomocníkům, kancelářskému personálu, soukromým úředníkům, zaměstnancům v tiskárnách, potravních odborů a stavebních odborů. Uvádím příklad u dělnictva potravních odborů, kolika nezaměstnaným k počtu nezaměstnaných podpora v nezaměstnanosti se přiznává. V měsíci dubnu bylo nezaměstnaných potravodělníků 5458, z nichž podporu obdrželo 999, v květnu 5028, z nichž podporu obdrželo 789, v červnu 4749, z nichž podporu obdrželo 64. Tento nepoměr nepodporovaných se stále udržuje a není možno dosíci nápravy. Nejinak je tomu u zaměstnanců v tiskárnách, stavebních odborů, obchodních pomocníků, kancelářského personálu a soukromého úřednictva. U jmenovaných odborů odpírají mnohé okresní politické správy nezaměstnaným podpory v nezaměstnanosti z důvodů, že nezaměstnaní jsouce členy odborových organisací pobírají podporu od svých odborových organisací. Důvody tyto odporují zásadě dobrovolného pojištění, v těchto případech dobrovolného pojištění se proti nezaměstnanosti u odborových organisací. Z uvedených důvodů výbory sociálně-politické poslanecké sněmovny i senátu vyslovily přání, aby § 3 a 12 zákona z 12. srpna 1921, čís. 322 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 21. prosince 1921, čís. 482 Sb. z. a n., a zákona ze dne 21. prosince 1922, čís. 400 Sb. z. a n. o podpoře nezaměstnaných byly, pokud týče se vpředu vyjmenovaných odborů, prováděny blahovolněji, t. j., aby i těmto obětem nezaviněné nezaměstnanosti, přiznávány byly podpory v nezaměstnanosti.

Nemnoho nepolevující, ba ještě zvyšující se nezaměstnanost v období podzimním, kdy odbytová a hospodářská krise jest kritická, když nelze očekávati velké podstatnější poklesnutí nezaměstnanosti, je sociální i politickou nutností, když z uvedených důvodů hospodářských nelze v nejbližší době počítati s vyhlášením účinnosti zákona ze dne 19. června 1921, čís. 267 Sb. z. a n., o státním příspěvku k podpoře nezaměstnaných, aby dosavadní ochrana nezaměstnaných prodloužena byla účinností novelisovaného zákona z 12. srpna 1921, čís. 322 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 21. prosince 1921, č. 482 Sb. z. a n., a zákona ze dne 21. prosince 1922, čís. 400 Sb. z. a n. o podpoře nezaměstnaných, a platných dosud zákonných předpisů a nařízení od 1. ledna do 30. června 1924.

Odvolávaje se na zprávu, tisk senátu 1777, podle níž sociálně-politický výbor senátu pojednal o vládním návrhu zákona, tisk senátu 1765, usnesl se doporučiti senátu, aby vládní návrh zákona podle usnesení poslanecké sněmovny byl přijat tak, jak jej přijal sociálně-politický výbor senátu. (Potlesk.)

Místopředseda Klofáč: Uděluji slovo druhému panu referentovi sen. Koušovi.

Zpravodaj sen. Kouša: Slavný senáte! Rozpočtový výbor senátu tak, jako sociálně-politický výbor senátu, pojednal o vládním návrhu zákona, kterým se prodlužuje účinnost zákona z 12. srpna 1921 o podporách v nezaměstnanosti. Rozpočtový výbor uvážil, že dnes v našem státě jsou poměry hospodářské neurovnané, že výrobní a hospodářská anarchie způsobila citelnou nezaměstnanost, a že jest potřebí tuto nezaměstnanost mírniti podporami v nezaměstnanosti. Naše republika vyplácí prostřednictvím našeho ministerstva sociální péče podpory, kteréžto cifry přednesl předešlý řečník. Jsou to sumy dosti horentní, činí to celkem přes 1 miliardu, ale přece jenom ani zdaleka tato cifra nemůže mírniti tu nezměrnou bídu, která zavládla v dělnických rodinách, když otec rodiny je z práce propuštěn a když je odkázán jedinečně na podporu v nezaměstnání.

Vám bude známo, páni senátoři, že výše podpory u nás je 8 až 10 korun podle toho, jaký je počet obyvatelstva v obci. Na manželku nebo družku béře přednosta domácnosti 2 koruny a pro dítě vlastní i nevlastní do 14 roků 1 korunu, takže celková podpora může dovršiti 16 až 18 korun denně. Já tím chci říci, že přes to, že ty podpory nemohou vystačiti rodinám dělnickým bez práce jsoucím na tolik, aby mohly žíti tak, jako když byla rodina zaměstnána plně, přece jenom náš stát kráčí v čele všech států na poli sociální politiky a že náš stát, pokud je to možno v mezích státních příjmů, činí všechno, aby bída a nouze těchto rodin byla pokud možno nejvíce zmírněna.

Opatřil jsem si několik určitých cifer o podporách nezaměstnaných z jistých států. My jsme právě dnes svědky veliké průmyslové krise a veliké nezaměstnanosti v sousední říši německé. U nás, jak bylo konstatováno a jak je známo, klesá nezaměstnanost, kdežto v Německu nezaměstnanost roste do neobyčejné šíře. V Německu dnes podle posledních zpráv je 3 a půl milionů dělníků bez práce. Německý stát, jako náš, musil přikročiti chtě nechtě k vyplácení podpor dělníkům nezaměstnaným, takže k 1. prosinci bylo dělníků přímo státem podporovaných 1,450.000, tedy plně státem podporovaných, a 1,830.000 dělníků, kteří pracují zkráceně, tedy méně než 8 hodin denně. Podle nejnovější úpravy činí podpora pro dělníka nezaměstnaného denně v Německu 78 zlatých feniků a s přirážkami pro rodinu dvojnásobně. Nemohu okamžitě zjistiti, jakou dneska má hodnotu německý zlatý fenik, ale mohu říci s tohoto místa, že podpora, jak dnes je v Německu v neposlední době upravena, tedy v době nejpotřebnější, z části rovná se podporám, které vyplácí náš stát.

Pokud se týká druhých států, Rakousko je daleko za námi. Rakouská republika vyplácí denně dělníku bez práce jsoucímu 7560 K, to je v naší měně 3 Kč 02 hal. My platíme 8-10 Kč. - Pro ženy platí se 2520 K, t. j. 1 Kč a pro děcko 46 hal., tedy to je v německých korunách 1155. Francie vyplácí přednostovi rodiny 2 franky 25 cent., to se rovná našim 4 Kč 93 hal. A na každého dalšího člena rodiny. (Výkřik:) Prosím, tam je zákon a podle tohoto zákona se vyplácí podpora. A jestli tam není taková nezaměstnanost, tím lépe pro Francii a francouzské dělnictvo. A na každého dalšího člena rodiny 1 frank, t. j. 2,19 franků. Švýcarsko vyplácí bezdětnému muži v naší měně 2 Kč 97 hal. jako přednostovi domácnosti a pak se vyplácí na člena rodiny podle toho, jestli je to jeden člen nebo dva až do 6ti členů rodiny, takže my ve skutečnosti ve vyplácení podpor nezaměstnaným nejsme nijak pozadu, kráčíme v čele států moderních a jako stát jistě máme veliké pochopení pro sociálně-politické úkoly. Nám bylo by jistě daleko milejší, kdyby náš stát podpory nevyplácel. Mohu říci, že neradi slýcháme výtky, jakoby snad dělníci způsobili nezaměstnanost. Já jsem řekl v rozpočtovém výboru, že krise průmyslová prýští vlastně z hospodářské a výrobní anarchie. My bychom měli jako zástupci dělnické třídy ukázati na třídy výrobní, aby tyto se staraly, aby krise průmyslová zmizela. Měli bychom zkrátka po nich žádati, aby staraly se o práci a také o trhy, aby práce mohla se potom na trhu prodati. Do té doby, dokud tyto poměry nebudou urovnány mezinárodně, není možno snad a také je nedůstojno, aby se dělníkům vytýkalo, že snad zahálejí a že berou podporu v nezaměstnanosti. Již dávno před státním převratem jsme si platili na své podpory ve svých dělnických odborových organisacích. Arci ty podpory byly malé, také nestačily na výživu dělníkovy rodiny, když byl bez práce, proto se staráme všichni bez rozdílu, abychom upravili zákonem tyto poměry, a to t. zv. gentským systémem, kterýžto zákon už je připraven a je také připraveno prováděcí nařízení k zákonu. A myslím, že v době co nejbližší dočkáme se také tohoto zákona o podporách podle systému gentského, jako chceme se dočkati zákona o sociálním pojištění.

Prosím, slavný senát, aby schválil toto usnesení poslanecké sněmovny, jakož i usnesení sociálně-politického výboru, schváleného výborem rozpočtovým slavného senátu.

Místopředseda Klofáč: K slovu je nyní přihlášen jako první řečník pan sen. Link.

Sen. Link (německy): Slavný senáte! Úvěrem 140 milionů korun a prodloužením zákona o podpoře v nezaměstnanosti o půl roku, chce vláda, vlastně stát nezaměstnaným pomoci. Myslím, že vláda a stát byly by již jednou povinny pomýšleti na to, zda by nebylo možno těmto velkým vrstvám nezaměstnaných opatřiti práci. Nemohu žádati od samotného Československa, aby všichni dělníci na celém světě musili pracovati. Domnívám se však, že o hospodářství, z něhož odpovídá vláda, o nezaměstnaných ve státě mohlo by se již jednou uvažovati a pomýšleti na to, jak by je bylo lze dostati ke strojům. Vím, ve všech státech na světě jsou nezaměstnaní. Celé světové hospodářství se zhroutilo. Avšak je-li nutné, aby byly tak velké vrstvy nezaměstnaných jako v Československu, jest jinou otázkou a nezaměstnaným byste posloužili více, kdybyste si jednou k tomu vzali chvíli a otázku prostudovali, nebylo-li by možná počet nezaměstnaných zmenšiti. Jsem toho mínění, že kdyby se byla provozovala v tomto státě lepší finanční, hospodářská a obchodní politika, neměli bychom 150.000 nezaměstnaných, jak o tom teprve před nedávném podal zprávu v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny pan ministr sociální péče. Mimo to většina nezaměstnaných jest v německých průmyslových oblastech. (Sen. Matuščák. [německy]: Je jich ještě více!). Je jich ještě více, avšak držím se jen oficielních číslic. Snad vláda toho ani dobře neví, kolik nezaměstnaných máme. Nejdůležitější daně, které zdražují průmysl a výrobu, musily by býti sníženy. Všechno to, co žádají na vládě již 2 roky svazy odborových organisací, aby provozovala jinou hospodářskou politiku, ušetřilo by vládě podporu v nezaměstnanosti a nezaměstnaní by dostali práci.

U předchozího bodu jsme jednali o tom, jak by bylo lze vymoci daň z majetku, jak by se měly donucovati majetné třídy, aby státu zaplatily, co jsou podle zákona povinny platiti. Zde však jde o třídu, která nemá nic více, která nemá příjmu, často ani oděvu a bytu, která nemá vůbec žádného zaměstnání. Vidíme-li, jak se brání majetné třídy proti placení daní, co pak mají říci vrstvy nezaměstnaných, těch 150.000 nezaměstnaných se svými dětmi a rodinami - snad je těch lidí v Československu čtvrt milionů - kteří jsou dnes v době svátků bez práce? A občanské strany, česká koalice a vláda sama se domnívají, že těch 150.000 nezaměstnaných, jsou-li zde, béře podporu! To jest omyl, to není správné! Ze 150.000 lidí dostává snad jen třetina podporu v nezaměstnanosti. Nynějším špatným zákonem to došlo tak daleko, že tolik nezaměstnaných nedostává podporu. Poukazují na nádeníky, na něž se nevztahuje. V nejlepším případě dostávají podporu v nezaměstnanosti 5-6 týdnů. Dělníci drobných průmyslových závodů, nádeníci, zemědělští dělníci, jsou-li nezaměstnaní, podpory nedostávají. Podpora v nezaměstnaností byla vyměřena jen pro průmyslové dělníky, především pro textilní dělníky, kovodělníky a dřevařského průmyslu. Mnoho dělníků jiných průmyslových odvětví jest již předem vyloučeno. Domnívám se, že jest to klamání vlády a stran, jsou-li toho mínění, že všichni nezaměstnaní dělníci dostávají podporu. To jest naprosto nesprávné. Domníváme se však, že by bylo povinností vlády, aby těmto lidem opatřila opět práci. Nemůže se, to však státi tím, že se v poslední chvíli při posledních schůzích sněmovny na konci roku ve vší rychlosti řekne, budeme těch 140 milionů opět riskovati a prodloužíme zákon na půl roku. Tím se nezaměstnaným nepomůže. Můžeme klidně míti za to, že v červnu příštího roku bude v Československu právě taková bída, jako jest nyní. Vždyť ještě ani nevíme, co se všechno může v Evropě přihoditi a zda nezaměstnanost nebude ještě větší než dosud.

Vidíme však, že vláda a české strany především se starají o nezaměstnané v českých oblastech. To jest bezpráví, že se podpory v nezaměstnanosti rozdělují stejnoměrně pro celé státní území. My jsme již pro to, aby se nezaměstnaným opatřila práce, avšak stát nesmí při tom postupovati jednostranně, a starati se jen v českých okresích, aby nezaměstnanost zmizela a v německých okresích ji ponechati. Kdyby tu byl pan ministr veřejných prací, mohl by při této kapitole dokázati, za jaké peníze se v německých a českých oblastech stavělo, jaké státní stavby tu a tam byly provedeny. Zjistilo by se při tom, že se s německými okresy nenakládalo tak, jako s českými. Také při nezaměstnanosti zřízenců pomáhal stát českým zřízencům. Přicházím opět k otázce legionářské. Vláda a všechny české strany se namáhaly umístiti legionáře všude ve státních úřadech, v kancelářích byla jim opatřována místa a poněvadž vlastní úřady byly přeplněny a nebylo možno více lidí přijmouti, přišlo se s legionáři a státními zaměstnanci, kteří zbyli, do německých okresů. Několikráte se stalo, že v německých okresech byly provedeny státní stavby, při nichž neřídil stavbu německý stavitel, nýbrž český, nebo to byl německý stavitel, který však nesměl užíti pracovních sil z okresu, nýbrž musil přijmouti cizí české dělníky. Viděli jsme u pošty, telegrafů a na železnicích, že němečtí zaměstnanci a zřízenci, kteří 15 let zastávali bezvadně svou službu, byli odstrčení stranou a ještě jsou odstrkováni. Děje se to na základě známých jazykových výnosů. 45 a 50letí lidé, kteří se již nemohou naučiti česky, jsou připravováni o práci a ztrácejí svoji existenci. A jaké jsou to kategorie, od nichž se žádá znalost češtiny? Jsou to kategorie, které tohoto jazyka často vůbec nepotřebují. Poukazuji na telegrafní dělníky, a dělníky, kteří šplhají no telegrafních tyčích a napínají dráty atd., ti přece nemusejí znáti žádného jazyka, ti jen konají svou práci, i kdyby to byli Číňani. Ve výtopnách na železnicích, dělníci při vrchních stavbách, všichni musí býti zkoušeni, umějí-li česky a jestliže neumějí, jsou bezohledně ze služby propuštění. To není žádná spravedlnost, jestliže uspokojujete české dělníky tímto způsobem, německým dělníkům se však žádná práce nedává anebo se odbydou žebráckou nepatrnou podporou.

Jak jsou zadávány státní dodávky, chci ukázati jen na jednom příkladu. Státní dráhy rozepsaly soutěž v r. 1921 na ucpávky, jichž je třeba pro lokomotivy a u vagónů a to 20 vagónů chemických ucpávek. Z toho dostala samotná firma Daněk v Praze 14 vagónů. Německé továrny nedostaly vůbec žádné objednávky. Dělníci zůstávají odkázáni na nepatrné podpory v nezaměstnanosti. Často se stává, že státní dodávky jsou zadávány jedině českým podnikům z určitých důvodů. Dodávky bylo by lze rovněž tak levně dostati také v německých okresích a dělníci by mohli dostati práci, avšak neděje se to.

Jsem tedy toho mínění, že prodloužením zákona o podpoře nezaměstnaných, pomůže se jen oněm dělníkům, kteří skutečně podporu dostávají, avšak to jest jen třetina nezaměstnaných. Dvě třetiny nedostanou ničeho. Zde by měl pan zpravodaj vystoupiti a pověděti nám, kolik nezaměstnaných podporu nedostane. Podle mého názoru nemá to vůbec smyslu, jestliže se zde poukazuje na to, jaké podpory platí Německo a Rakousko, poněvadž jsou to státy zničené, jejichž národní hospodářství jest úplně ochromeno. Československo, tato země, tak bohatá na přírodní poklady s dobrými dopravními poměry, nelze přece srovnávati s malým ubohým Rakouskem a poslední pan zpravodaj byl by musil při tom také uvésti, že podpora v nezaměstnanosti byla v Rakousku před dvěma měsíci zvýšena a že jest v Rakousku tak vysoká jako v Československu. Co vlastně dostává nezaměstnaný v Československu? Dělník, oprávněný k podpoře v nezaměstnanosti dostává podle zákona podporu jen 6 měsíců. Tato podpora činí v obcích pod 7000 obyvatelů 8 Kč denně, v místech přes 7000 obyvatelů 10 Kč denně. Avšak jen přednosta domácnosti. Kdo jim není, dostává jen 4 nebo 5 Kč. Uplyne-li 6 měsíců, odhlásí se ti lidé. Mohou se znovu přihlásiti a podle nařízení dostanou poté dalších 75% po 3 měsíce. Uplynou-li tyto 3 měsíce, mohou opět po 3 měsíce uplatňovati nárok na 50%. Pak je však konec. Naleznou-li tito lidé práci, dostávají-li nějakou podporu, o to se nestará ani úřad, ani stát. Takové jsou poměry. Myslíme, že vláda by musila věděti při šetření o nároku, jak se má postupovati. Jest všeobecně známou věcí, že zde máme asi 14.000 četníků. Možná, že jest jejich počet ještě větší. Slovensko a německé oblasti jsou českými četníky zaplaveny. My to těmto lidem osobně naprosto nevytýkáme, poněvadž snad jsou Čechy. Žádáme však, aby se s námi nakládalo právě tak, jako v jiných oborech. Avšak český četník nedovede často správně vyšetřiti, jaké jsou hospodářské poměry dělníkovy. Jak se vlastně postupuje? Nezaměstnaný se přihlásí u státního úřadu nebo u okresní politické správy o podporu. Musí svědomitě vyplniti formulář a odevzdati jej. Pak přijde do domu četník. Není-li nikdo doma, nebo jen malé děti, jde do sousedního bytu a při tom se pátrá po všem, co se týká rodinných poměrů. Často na zlomyslné zprávy, na klepy roztrušované osobními nepřáteli, dojde k tomu, že četník podá zprávu, podle níž referent u okresní politické správy vynese rozhodnutí stran podpory a často se vyšetřování ani neděje. Tomuto hospodářství musí se učiniti přítrž. Nesmí se osud nezaměstnaných slepě ponechati rozhodování jednotlivých lidí. Dále jsme shledali, že jednotlivá povolání, nádeníci, lesní dělníci, dřevaři a jiní, částečně také stavební dělníci nedostanou takřka vůbec nic a tu nepomůže žádné odvolání. Lze sice podati odvolání proti rozhodnutí okresní politické správy, avšak zemská politická správa je zpravidla zamítá. A máme dosti stížností, které nás z okresů docházejí. Poukazuji na okresy v německé části Čech, kde stavební dělníci a nádeníci docházeli před válkou do Saska na práci. Ze Slezska a severní Moravy chodili do Pruska, z jižní Moravy do Rakouska, z okolí Stříbra, Tachova atd. chodili do Bavor. Dnes to vše přestalo, tito lidé nemají v létě práce, za hranice je nepustí, v zimě jsou rovněž bez práce. Dříve to bylo obráceně. Tehdy měli v létě práci, v zimě přišli domů, našli ve vlastním průmyslu práci a tito lidé, poněvadž jsou kvalifikováni jako stavební dělníci, nádeníci, dřevaři, nedostávají od vlády podpory. Tak to tedy vypadá. A myslím, že nemáme příčiny ke stížnostem, že jsme na tom nějak lépe než v cizině. Podle mého mínění jsou nezaměstnaní na tom zde hůře a jsem velmi zvědav, zda nevystoupí některý zpravodaj nebo jinak někdo a nebude tvrditi, že to, co povídám, není pravda. Musím ještě jednou říci: Ze 150.000 lidí, kteří jsou bez práce dostane podporu jedna třetina a dvě třetiny vyjdou na prázdno. Tímto opatřením se nezaměstnaným nepomůže. Z těchto 140 milionů nedostanou dvě třetiny ani haléře. Prodloužením podpory nezaměstnaných pomůže se také jen jedné straně. Proto jest tedy naším úkolem, žádati od státu a vlády, aby se konečně chopila opatření ke zmenšení nezaměstnanosti a teprve tehdy, není-li možno nezaměstnané zaměstnati, jest tedy povinností státu postarati se, aby každý nezaměstnaný dostal řádnou podporu, aby z ní mohl žíti. (Souhlas stoupenců).

Místopředseda Klofáč: K slovu je dále přihlášen pan sen. Lisý.

Sen. Lisý: Slavný senáte! Následkem války a poválečných poměrů v našem státě a hlavně ve státech, které byly našimi odběrateli, je konjunktura průmyslu vůbec stále neuspokojivá, ba nepříznivá. Nedostatek vývozu našich výrobků způsobuje nezaměstnanost dělnictva. Byli a jsou to především kovodělníci, textiláci, horníci a skláři, které nezaměstnanost nejvíce postihuje. Stát podporami, které činí velké miliony, snaží se čeliti bídě nezaměstnaného dělnictva. Ale to nestačí. Je nutno učiniti opatření, aby nezaměstnanost českého dělnictva nebyla zlomyslně vyvolávána. Jsou odůvodněné stížnosti, že ve zněmčelém území pohraničním někteří němečtí průmyslníci, zejména textilní, bez příčiny propouštějí české dělníky, příslušníky Československé republiky, a na místo nich do továren a dílen berou cizince, německé dělníky z německé říše, kteří k nám utíkají z nedostatku zaměstnání a z hladu. (Sen. Chlumecký: Ale to nemá s národností co dělat!) Naše žurnalistika na tyto českému dělnictvu nepřátelské zjevy již několikráte, a řekl bych mnohokráte, upozornila. Je nutno, aby celá vláda, hlavně ministerstvo vnitra, ministerstvo pro zahraniční věci, ministerstvo sociální péče, ministerstvo pro obchod, průmysl a živnosti, věnovaly tomu svědomitou pozornost a energicky zakročily proti nahrazování našeho českého dělnictva cizozemci, kteří mohou se státi státu našemu politicky obtížnými ano i nebezpečnými. (Sen. Matuščák: Ale tu není třeba bodáků, ale chleba nebo práce!) Prosím vás, proč se rozčilujete a zastáváte se německých fabrikantů? Vyhazováním českého dělnictva z práce je stát také finančně poškozován, neboť musí vyhozeným dělníkům platiti podporu v nezaměstnanosti.

Ministerstvo vnitra nechť bezodkladně prostřednictvím politických okresních správ zjistí, kolik cizích příslušníků zaměstnáno jest u nás v průmyslu a ve výrobě vůbec na úkor domácího dělnictva a úřednictva a nechť učiní všechna opatření proti přívalům cizích příslušníků do Československé republiky. Nejen někteří němečtí průmyslníci z nacionálních důvodů zbavují českého člověka práce, ale i mnozí velkostatkáři jednají podobně ze zášti k republice, která je zbavila šlechtického titulu a půdu jim zabavila.

Odstrašujícím zjevem v rozšiřování nezaměstnanosti v řadách českého lidu jest velkostatkář Otto Harrach, držitel značné části českých Krkonoš. O činnosti tohoto odrodilého syna Jana hraběte Harracha, blahé paměti, důkladně promluvil již bratr sen. Klečák ve výboru rozpočtovém při projednávání rozvrhu prací pozemkového úřadu. Tento velkostatkář v pravém slova smyslu vyhazoval české dělníky a úředníky, ale na místě příslušníků našeho státu nabral si celou řadu pracovníků z říše Německé, a za to mu dnes stát stále ponechává v držení ohromné bohatství zemědělské půdy a lesů, kteréhožto bohatství zneužívá k rozšiřování nezaměstnanosti. Jest na čase, aby státní pozemkový úřad ukázal tomuto pánovi, že ani jeho stromy neporostou do nebe. Či snad, slavný senáte, má na Roketnicku zahynouti náš lid bídou jen proto, že se jedná o velkostatkáře Harracha? (Hlas: Zcela správně!) Čekáme skutky od povolaných činitelů na ochranu státních příslušníků.