NS RČS 1920-1925, Senát, 188. schůze, část 5/7 (20. 12. 1923)

Čtvrtek 20. prosince 1923

Veľactení pánovia! Je pravda, že dávka z majetku sa dotkne malého aj velkého, bohatého, aj chudebného, ale povedzme si pravdu, že ten chudiak najviacej trpí a najviacej ukrivdené je tiež roľnikom. Majiteľ, ktorý v roku 1910 mal istý majetok, a má dnes ten samý, za ten sa mu číta prírastok na majetku. Aká krivda sa robí tomu, komu nič neprirastlo na majetku a predsa prírastok sa mu ráta, kdežto váleční zbohatlíci nemajú krivdu, ač za války keťasili a zbohatli a sú zdanení stejne ako ten, čo za války nič nenadobudnul. Mám dôkazy, sú mnohí zbohatlíci, ktorí hospodársku konjunktúru v našom státe roku 1920 využili a dnes mají peniaze za hraniciami. Či ti sú tiež zdanení? Navrhoval bych, aby tito boli podrobeni dávke z majetku v prvom rade.

Slávny senát! Ja nechcem tu dlho rozprávať len to poviem, mluviac k predlohe tohoto zákona za mňa a moju stranu a za mňa predovšetkým ako roľník, že nás táto predloha úplne neuspokojuje, ale vidíme predsa, že ňou bude čiastočne pomožené nášmu ubohému ľuďu a preto prehlašujem, že za novelizáciu tohoto zákona hlasovať budeme. (Potlesk u stoupenců řečníkových).

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Další slovo má pan sen. Havlena.

Sen. Havlena: Slavný senáte! Dávka z majetku a z přírůstku na majetku jest, jak všichni uznáváme, nezbytnou potřebou státu a proto také byla v roce 1920 uzákoněna. A je také skutečně aktem sociální spravedlnosti. Již předválečné majetky byly vytvořeny pomocí práce jiných, nebo pomocí zisků ze spotřebitelů, z konsumentů. Přírůstky na majetku vytvořeny byly za války. Rozmohla se v té těžké době všeobecná touha po nezměrném zisku a její obětí staly se široké vrstvy lidové. Za války zmizely kovové peníze do neznámých úkrytů a nastal pak všeobecný shon po penězích papírových třebas znehodnocených. Čím více se jich tisklo, tím se více projevovala dravá touha každého, kdo měl něco na prodej, aby takových papírových peněz nahrabal co nejvíce. A tak malé mzdy dělníků a gáže zřízenců a úředníků, vyživovací podpory rodin narukovaných vojínů a uboze nízké příjmy pensistů a vdov a všechny skromné úspory a malé majetky, všechno mizelo a všechno bylo stahováno do pokladny jednotlivců, nejvíce ovšem do pokladen podloudného obchodu. Nedostatky životních potřeb, jak je způsobila válka sama, byly ještě uměle zvyšovány, aby zvyšována byla nouze a poptávka a shon po všem, co bylo i pro největšího žebráka nutným k obhájení holého života. Tím se dala docíliti stále stoupající drahota a pro toho, kdo měl něco na prodej, bohaté zisky a zbohatnutí.

Velmi mnoho lidí nemajetných pomohlo si k majetku, velmi mnoho lidí majetných stalo se milionáři přes to, že namnoze žili na tehdejší dobu, může se říci, rozmařile. Všechny ty majetky, všechna ta zbohatnutí, všechny ty hromady, na jednom místě nakupených papírových peněz po válce, to jsou ty deseti a dvaceti koruny, jak je lid všeobecně na tyto hromady snášel. Pakli měly býti po převratu poměry ozdraveny, bylo jen nejvýše spravedlivo, aby z majetků za války nahromaděných aspoň část byla odvedena k účelu všeobecně prospěšnému. A správné bylo také, že tyto dávky, zejména dávka z přírůstku na majetku, určeny byly k ozdravení a nápravě měny. Bylo a je spravedlivým opatřením, aby tomuto účelu přispěly právě ty kruhy, které umělým zdražováním životních potřeb spolupůsobily při znehodnocování peněz. A neváhám říci, že spravedlnost by vyžadovala, aby byly postiženy i majetky, k nimž si dopomohlo mnoho a mnoho lidí lichvou a podloudným obchodem teprve po válce. Je v tom jistá nespravedlnost, že nebyla dávka také jim uložena. Je pravda, že se zatím od roku 1919 pro držitele majetků o něco zhoršily dřívější zvlášť příznivé podmínky. Ale zlepšily se úměrně také poměry těch vrstev lidových, které za války přišly o své úspory? Ty nesou pořád ještě tíhu obětí přinesených za války. Je tedy samozřejmé, že majetné vrstvy nemohly být sproštěny povinnosti placení dávky z majetku a z přírůstku na majetku, jak toho často žádaly a že jim také nemohly býti poskytnuty úlevy takovým způsobem, jak se původně požadovalo.

Akce k ozdravení naší měny není ještě ukončena a zákon z r. 1920 měl také na zřeteli, jak se to v §u 1 praví, aby se eventuelních přebytků z dávky majetkové a z přírůstku hodnot mohlo použíti na krytí nejtíživějších břemen, vzniklých ze založení a uhájení samostatnosti státu Československého. Odstraniti tuto dávku bylo tedy nemožno. Poskytnouti slevy nějakých 40 nebo 30% všem stejně bylo by znamenalo novou nespravedlnost. Malý domkář, malý rolník a živnostník, majitel malého domku nebo majitel malých úspor, byl by dostal slevu ve skutečnosti nepatrnou a naproti tomu ti nejbohatší dostali by slevu, jdoucí do velikých obnosů.

Způsob, jakým předloha zákona vychází poplatníkům vstříc, v majetných vrstvách ovšem všude neuspokojí, ale uspokojí v kruzích vlastníků menších majetků a ve většině občanstva. Je spravedlivá, protože ulehčuje podstatně především těm menším a při tom přichází také vstříc i občanům s velmi slušným, majetkem. Slyšíme velmi často - a já sám jsem o tom také přesvědčen - že by se dávka byla snáze platila, kdyby se byla vybrala hned z počátku, hlavně po převratu, anebo když zákon o dávce z majetku a přírůstku na majetku vešel v platnost. Jsem také toho mínění, že se nemusilo čekat do skončení soupisové akce. Mám dojem, že naše úřady, kterým připadl úkol předpisovat dávku z majetku a z přírůstku na majetku, byly zaplaveny spoustou soupisových archů, a snad je to také jedna z příčin, proč se zdržovalo předpisování dávky z majetku a z přírůstku na majetku. Chtěl bych také podotknouti, že ostatně nikdo nebránil nikomu - a myslím, že je na místě, aby to bylo řečeno - aby a conto své dávky z majetku a z přírůstku hodnot, i když ji předepsanou neměl, nesložil určitý obnos. Je také pravda, že mnozí poplatníci skutečně tak činili a měli také z toho určité výhody. Ti druzí, kdyby byli stejně jednali, byli by rovněž takových výhod docílili. Je však v povaze poplatníka, že se s penězi na berním úřadě příliš nenabízí, i když třeba, jako v tomto případě, mohl mít z toho určité ulehčení a prospěch.

Ostatně víme také, že nepřáli právě vždy všichni v kruzích výrobních, obchodních a finančních myšlence zhodnocení naší měny. Nemusím o tom mluviti, že to přání neměli hlavně naši němečtí kolegové, ale tohleto jednotné mínění nebylo ani v našich českých kruzích. Zvláštní láska k republice se tu vždy neprojevovala. Mohli jsme to pozorovat také tehdy, když stát vypisoval státní půjčky pro nezbytné účely, stavební půjčky a jiné a jiné.

Předloha sama pamatuje v § 5 na ulehčení, kde by mohlo být ohroženo hospodářské podnikání nebo výživa poplatníků nebo jejich rodin. Chtěl bych tu říci, že je však třeba se zvláštní pečlivostí a pozorností si počínati v tomto případě, aby snad pod záminkou líčeného ohrožení hospodářského podnikání nemohly uniknouti poplatnosti takové kruhy, které mají náležitosti ke splnění poplatnické povinnosti. Bylo by dobře, kdyby bylo pečlivě dbáno toho, aby tohoto paragrafu bylo používáno jenom v případech nutných, kde je ohrožena skutečně existence malých lidí, domkářů, malorolníků, živnostníků a lidí s malým majetkem, a aby byl na tyto vrstvy brán skutečně z titulu tohoto paragrafu náležitý zřetel. V častých případech lidé velmi majetní našli dosti času i příležitosti, aby svoje bohatství ukryli do bezpečného úkrytu. Poukazovalo se k tomu, že se zatím změnily poměry poplatnosti, že zatím již od té doby, kdy daně byly předpisovány, se poměry změnily, což skutečně připouštím. Je pravda, že od mnohých, kteří mohli dávku z majetku a z přírůstku na majetku zaplatiti, dnes již stát peněz nevybere. Ale na druhé straně, když je žalováno na to, jako by snad ještě tento zákon neuspokojoval všech těch, kteří mají plniti povinnost plynoucí ze zákona o dávce z majetku, chtěl bych upozorniti, že si musíme povšimnouti toho, že ani všechen majetek při soupisu a odhadech zapisován nebyl a často většina majetku zachycena nebyla. Velmi mnozí tím, že se jim dostalo dosti času, měli také i příležitost ukrýti všelijakým způsobem své majetky. Pak se nesmí dále zapomínati, že již v r. 1914 majetky, zejména ty, které byly v hotovosti, nemohly býti dobře zachyceny a zjištěny. A nutno poznamenati, čeho jsem se již dotkl, že zůstaly všem těm, kteří si stěžují na rozdílné poměry majetků z doby, kdy byly oceňovány proti majetkovým poměrům dnešním, že jim zůstaly zisky v r. 1919, 1920 a 1921. Tyto zisky jim zůstaly k dobru a to je částečná náhrada za to, kdyby se necítili spokojeni a nepovažovali úlevy v předloze za dostatečné. Není také možno, aby stát ve formě všeobecných úlev hradil jednotlivcům ztráty, utrpěné z jejich zklamaných spekulací za to, že někdo, když chtěl vydělati, nepochodil ať již spekuloval s domy, s vagónovými nákupy, a p. a nebyli to vždy ani legální obchodníci. V dnešní soustavě hospodářské zdařilá spekulace jednotlivce bohatě odmění a je přirozené, že risiko nezdařených spekulací musí také každý nésti sám. Stát není zde proto, aby v takových případech slevoval v požadování občanské berní povinnosti. Jsou-li mnozí zmíněnými poměry poněkud postiženi, je nutno si uvědomiti, že také nikdo nevrátil nic vrstvám lidovým z peněz za drahoty přeplacených, z peněz, které za války snesly jednotlivcům na jejich hromady. Tito malí lidé mají své peníze vůbec pryč. Zaplatí-li kdo dávku z majetku a z přírůstku na majetku, bude jeho situace pořáde ještě výhodnější nežli u těch, kteří byli za války ochuzeni a nemají vůbec ničeho.

Také je třeba vysloviti přání, aby naše berní správy k uskutečnění této novely se ukázaly náležitě pohotovými. Žádostí za slevy na základě tohoto zákona bude velká záplava a mám obavy, že skutečně vybírání a placení dávky by se mohlo odsunouti do nekonečna. Tady bych měl přání, aby naše příslušné úřady projevily v této věci náležitou pohotovost. Chceme-li v poválečném rozvratu vybudovati náš stát, nejde to bez obětí. Když musily přinésti v takovém přímo hrozném rozsahu široké vrstvy lidové, je pochopitelné, že oběti musí přinésti také vrstvy majetné. Předloha přináší ulehčení velmi značné zejména těm vrstvám, kterých se dávka z majetku a přírůstku hodnot zvláště citelně dotýkala, malým živnostníkům, zemědělcům, majitelům malých úspor a tyto vrstvy zajisté předlohou touto z veliké části budou uspokojeny a tuto předlohu také s uspokojením přijmou.

Předloha přináší však také značné slevy i při větším majetku a znamená tedy v celku úlevu poplatníkům. Při tom ponechává v platnosti správnou zásadu, že každý kdo z těžkých poměrů těžil, má také povinnost přispěti k ozdravení těchto poměrů.

U politických stran, které převzaly na sebe těžkou odpovědnost za vedení a vybudování našeho státu, byla nalezena i v této tak těžké otázce, která vyžadovala mnoho bojů a zápasů a debat, v otázce dávky z majetku a přírůstku hodnot nutná shoda. Tato je vyjádřena v úlevách, jak je nalézáme v předloze zákona, a je tedy samozřejmé, že my budeme, jako jedna ze stran odpovědná za práci pro vybudování našeho státu, pro předlohu hlasovati. (Výborně!)

Místopředseda Klofáč: Debata je skončena. Byly podány některé pozměňovací návrhy, prosím, aby byly přečteny.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

>Návrh sen. dr Hellera, Jarolima a soudr. k č. t. 1773:

V §u 1 budiž po slovech >50.000 Kč< připojeno: >a když se toto jmění do působnostitohoto zákona nezvýšilo o více nežli 100%<.<

>Návrh sen. dr Hellera, Jarolima a soudr. k č. t. 1773:

§ 2 má zníti:

1) Dávka z přírůstku na majetku, vypadající z přírůstku dávkou povinného,zmenšuje se při počátečném jmění

	do 50.000 Kč o 50%
od 50.001 Kč	do 100.000 Kč o 40%
od 100.001 Kč	do 200.000 Kč o 30%.

2) Sleva podle odst. 1. jest vyloučena v případech uvedených v §u 1.<

>Návrh sen. dr Hellera, Jarolima a soudr. k č. t. 1773:

V §u 3 budiž po slovech >počátečného jmění< připojeno: >a nezvýšilo-li sekonečné jmění do působnosti tohoto zákona o více nežli 100 %.<<

>Návrh sen. dr Hellera, Jarolima a soudr. k č. t. 1773:

Jakožto odstavec 3 jest ku §u 2 připojiti:

V §u 21 zákona ze dne 8. IV. 1920, čís. 309 Sb. z. a n., jest mimo Kč10.000 dáti: Kč 25.000.<

>Návrh sen. dr Hellera, Jarolima a soudr. k č. t. 1773:

K §u 5 připojiti je tento odstavec 3:

3) Rozhodnutí na základě ustanovení tohoto paragrafu vydaná předkládána buďtež>parlamentární komisi pro kontrolu dávky z majetku.<<

>Resoluční návrh sen. Luksche, Knesche a soudr. k vládnímunávrhu na změnu a doplnění zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. an., o dávce z majetku a z přírůstku na majetku:

Vláda se vybízí, aby stanovila nařízením, že se při opravě platebních rozkazůvylučují obnosy za válečnou půjčku, pohledávky v cizích měnách, pohledávky vestarých korunách a u vídeňské poštovní spořitelny, že se dále vylučuje zvyměřovací základny jmění rodinných příslušníků, pokud tito příslušnícipodávali vlastní přiznání, že se dávka z přírůstku na majetku promíjí těm státnímobčanům, kteří jmění převzali dědictvím po dobu války, a že se vezme zřetel knámitkám, které podány byly v rekursech proti jednotlivému příliš vysokému ocenění,a že rekursy vyřízeny budou v době co nejkratší.<

>Resoluční návrh sen. Luksche, Knesche a soudr. k vládnímunávrhu na změnu a doplnění zákonu ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 Sb. z. a n., odávce z majetku a z přírůstku na majetku:

Vláda se vybízí, aby nařízením stanovila, že započítávání úroků z prodlení,aby docíleno bylo stejnoměrného zatížení všech státních občanů, nastatimá teprve po skončeném předpisu a po doručení všech platebních rozkazů o dávce zmajetku. Těm, kdož již dříve platili, buďtež vypadající úroky připsány kdobru, i budiž jich použito jakožto platby á konto pro další splátky.<

Místopředseda Klofáč: Uděluji slovo panu zpravodaji k doslovu:

Zpravodaj sen. dr Horáček: Slavný senáte! Stalo se, jak jsem očekával: Velmi čilá debata, mnoho všelijakých stesků, mnoho požadavků, a já mohu jako zpravodaj říci, že bych s mnohými těmi požadavky vlastně souhlasil, a kdyby to bylo možné, byl bych velice rád, kdyby mohly býti uskutečněny.

Jenom s některými podněty, pánové dovolí, bych projevil jistý svůj nesouhlas. Týká se zejména mínění, které zde projevil vážený pan sen. dr Vetter, který tvrdil, že prý vlastně účel dávky z majetku již pominul, že dnes vlastně není již třeba, abychom dávkou z majetku napravovali naši měnu, že prý dluh, který jsme převzali po rakousko-uherské bance a který spočívá cirkulujících státovkách, je prý jaksi imaginární, poněvadž není zde žádného subjektu věřitelského.

Vážení pánové! Ten subjekt věřitelský však zde bohužel je a tím jsme vlastně my všichni, t, j. veškeré obyvatelstvo, nám všem vlastně je stát dlužen za tyto státovky, které nejsou jinak kryty, a je to tak zvaný státovkový dluh, který spočívá právě ve státovkách. Jak jsem pravil, máme dnes v oběhu ještě asi 9 miliard bankovek. A z těchto ani ne 4 miliardy jsou skutečně kryty buď drahým kovem, nebo devisami, nebo soukromými pohledávkami banky. Všecko ostatní, daleko více než 5 miliard, není kryto ničím, nežli úvěrem státním. (Sen. dr Heller [německy]: Pane profesore, čtyry miliardy je přece mnoho!). Ale prosím, má býti věru všech 9 miliard kryto ne třeba drahým kovem - to já netvrdím - ale nějakými pohledávkami banky a ne dluhem státu. V tom záleží zdravá měna. (Sen. dr Heller [německy]: Plné krytí?) Ano, plné soukromohospodářské krytí. Na základě toho ovšem nemohu za to míti, že by účel dávky z majetku zanikl a že bychom výnos z té dávky z majetku mohli věnovati jiným účelům.

Dále bych se chtěl zmíniti o řeči pana sen. Oberleithnera. On tvrdil, že celá dávka z majetku má politické důvody. Já nevím, kde ty politické důvody jsou. Jsou někteří pánové, kteří ve všem hledají politické důvody. Myslím, že dávka z majetku má čistě sociální a hospodářské důvody. Jestliže se pan sen. Oberleithner odvolává na to, že naše soustava daňová potřebuje reformy, a jako klasického svědka uváděl pana sekčního šéfa Valníčka, který o tom mluvil na některé schůzi v Liberci, úplně uznávám. Ale třebas naše soustava nebyla ideální, podívejme se na dnešní chaos daňový v Německu a Rakousku a musíme říci, že i dnešní naše daňová soustava je daleko lepší, nežli soustava daňová v těchto zemích.

Pan sen. Oberleithner také tvrdil, že prý naše hospodářská politika je vůbec špatná, že prý nechráníme dostatečně průmyslu a podobně. Ale hospodářská politika jako taková a také finanční politika musí být prováděna z kritického objektivního stanoviska a nesmí bráti zřetel jenom k jednotlivým vrstvám národa. Náš národ, třeba bychom si velmi vážili jeho průmyslu a významu jeho exportu, nesestává ze samých fabrikantů, abychom mohli dělat jen fabrikantskou politiku, nýbrž musíme dělat národohospodářskou politiku, ve vyšším slova smyslu, ta znamená politiku všech vrstev výrobních celého národa. (Výborně!)

Pan sen. Luksch dotkl se také otázky válečných půjček. Tvrdí, dokud není tato otázka rozřešena, že není možná nějaká náprava měny a dávka z majetku. Uznávám bolestnou stránku těch válečných výpůjček. My jsme slyšeli a bylo nám slíbeno, že tu není ještě řečeno poslední slovo, a přejeme si zajisté všichni, aby tato záležitost byla konečně sklizena ze světa nějakým uspokojivým způsobem (Souhlas německých senátorů.), ovšem takovým způsobem, abychom měli dostatečnou záruku, že naše zásadní stanovisko k válečným půjčkám bude zachováno a naše státní finance nebudou tím nějak poškozeny.

Co se týče novely samé, bylo zde hlavně namítáno proti §u 3, kde je ono rozpětí 200% mezi původním majetkem a potomním majetkem, že následkem toho ony úlevy dávky z majetku v mnohých případech budou bezúčinny. Bylo nám však z úst pana zástupce ministerstva financí řečeno, že předpisu §u 5 může býti používáno i v takových případech, kde rozpětí činí více než 200%, a že finanční úřad může i tehdy ve výjimečných případech také sleviti dávku z majetku resp. dávku z přírůstku na majetku a že tento názor dojde také výrazu v prováděcích nařízeních k tomuto zákonu. To chci jako zpravodaj konstatovat.

Tím, pánové, končím a prosím opětně, aby novela zákona byla přijata v tom znění, v jakém se o ní usnesla poslanecká sněmovna. Byly zde sice podány jisté pozměňovací návrhy, ale my jsme ovšem v té situaci, že kdybychom tyto návrhy přijali, třebas snad byly dobré, zmaříme tím přijetí tohoto zákona, poněvadž by se zase musil vrátit do poslanecké sněmovny. Neshledávám ale zejména logickým, když všechny strany uznávají - že novela tohoto zákona přináší podstatné ulehčení poplatníkům, že přece jen některé budou hlasovat proti ní, anebo aspoň proti jednotlivým paragrafům jejím. To, myslím, má zase jen původ v oposičním duchu oněch stran věcně neodůvodněném.

Já bych tedy jménem rozpočtového výboru, kde byla novelisace zákona přijata jednohlasně, tedy také hlasy německých pánů, doporučoval její schválení ve znění poslaneckou sněmovnou přijatém. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Místopředseda Klofáč: Prosím dámy a pány, aby zaujali svá místa. (Děje se).

Přejdeme k hlasování.

K podaným pozměňovacím návrhům míním dáti hlasovati takto:

O §u 1, čl. I. podle pozměňovacího návrhu sen. dr Hellera a soudr., bude-li zamítnut, podle zprávy výborové.

O §u 2, čl. I. podle pozměňovacího návrhu sen. dr Hellera a soudr. bude-li zamítnut, podle zprávy výborové.

Pak o návrhu sen. dr Hellera a soudr. na doplnění §u 2, čl. I.

O §u 3, čl. I. podle návrhu sen. dr Hellera a soudr., bude-li zamítnut,

o §u 3, 4 a 5 podle zprávy výborové.

Pak o návrhu sen. dr Hellera a soudr., o doplňku k § 5,

a konečně pak o zbytku navržené osnovy, o nadpisu zákona a úvodní formuli podle zprávy výborové.

Jsou proti tomuto způsobu hlasování námitky? (Nebyly. Nejsou). Budeme tudíž tak hlasovati.

Kdo souhlasí, aby § 1, čl. I. zněl podle pozměňovacího návrhu sen. dr Hellera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)