To by tedy byla bývala druhá cesta. Obrátili jsme se nyní ve výboru - a ti kolegové, kteří byli v subkomitétu, také v subkomitétu - proti jednotlivým ustanovením tohoto zákona. A to jsou hlavně následující ustanovení: především to, že nikoli zemská správa politická, nýbrž ministerstvo jest stanoveno jakožto úřad, který má koncesi udíleti. Proti tomu jsme se neobraceli z toho důvodu, poněvadž jsme myslili, že ten neb onen úřad se k tomu lépe hodí, nýbrž proto, poněvadž jsme chtěli, aby jako při každé jiné koncesi tak také zde byl přípustným opravný prostředek proti odepření koncese, poněvadž jsme chtěli, aby se zde nezavádělo v našem zákonodárství úplné novum, že pro udělení nějaké koncese má býti příslušnou jedna jediná instance, bez možnosti, aby se mohlo apelovati proti rozhodnutí této instance k instanci vyšší. To byl důvod, proč jsme žádali, aby v §u 1 a přiměřeně také v ostatních paragrafech na místě ministerstva obchodu stanovena byla zemská, správa politická, tedy naprosto věcný důvod, důvod veskrze prostý jakékoli zaujatosti. Není v našem živnostenském řádě aniž v jiném zákoně ustanovení, podle kterého by se vytvořila jen jediná instance. Zde se to najednou činí. Proti tomu jsme se obraceli, proti tomu chtěli jsme ponechati opravné prostředky.

Druhé, pánové, co hlavně chceme odstraniti, jest § 9, který praví: >i když byly prokázány všechny náležitosti nutné podle tohoto zákona, k nabytí povolení ve smyslu §u 1, může ministerstvo průmyslu, obchodu a živností ve shodě s ministerstvem pošt a telegrafů odepříti povolení bez udání důvodů.< Pan kolega Pánek nám nyní chtěl vypravovati, že to je dobrodiním pro žadatele, aby se jim nemusilo říci: Jste vyzvědači. Pánové, v §u 6 se praví, že ten, kdo chce dosíci povolení, musí býti spolehlivý. Již tento paragraf umožňuje zamítnouti nespolehlivé osoby a dává tím dostatek místa pro libovolný výklad zákona. Ale tento paragraf, který se zde ještě připojuje, jest čirým paragrafem libovůle, výzvou k úřednictvu, oděnou ve formu zákona, aby jednalo podle své libovůle, sváděním ke korupci a protekci, oděným ve formu zákona. Jest to něco neslýchaného, něco takového nenaleznete v žádném zákoně, to neexistuje nikde. Nenaleznete žádného takového cizozemského zákona, nechť je německý zákon sebe přísnějším, takovéhoto ustanovení nenaleznete v žádném zákoně. To jest ustanovení přímo neslýchané a nikdy nebývalé. Ale přijde ještě něco mnohem lepšího a mnohem pěknějšího. V § 12 se praví: >vedle všeobecných podmínek, uvedených v §§ 6, 8 a 11 tohoto zákona, může ministerstvo průmyslu, obchodu a živností ve shodě s ministerstvem pošt a telegrafů stanoviti, pokud jde o výrobu radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení, ještě podmínky další, na př. rozsah výroby, prodejní ceny hotových výrobků, kontrolní předpisy atd., případ od případu.< Prosím: ministerstvu se dává možnost, aby jedné továrně předepsalo, by vyrobila jen tolik a tolik zboží, druhé továrně však aby přikázalo více. Může jedné továrně předepsati tyto ceny, snad příliš vysoké ceny, tak že se stane neschopnou konkurence, jiné továrně ceny mnohem nižší, tak že nemůže pracovati, třetí továrně zase jiné ceny. >A tak dále< praví se v zákoně, a tak dále. To je něco přímo nemožného. To přece neznamená nic jiného, nežli že se správě umožňuje, i když již nějaký podnik koncesi obdržel, zničiti takovýto podnik takovýmito předpisy. A chcete skutečně, aby ministerstvo dostalo do rukou takovouto moc, takovouto možnost, aby od případu k případu jedné továrně předepisovalo tu, jiné továrně onu cenu, jedné továrně ten rozsah výroby, jiné továrně onen, tak že i ty podniky, které koncesi obdrží, s tímto § 12 v nejkratší době zničí? Pánové, tak daleko to přece nemůže jíti! To jsou věci, které, jak se domnívám, jsou zcela nemožné.

Podle §u 22 lit. e) může ministerstvo v míru každému povolení jednoduše na tři měsíce vypověděti a ve válce výrobu zastaviti kdykoli. Prosím, také to zase bez udání jakéhokoli důvodu! Pánové, což je něco takového možno? Nuže, vy říkáte: máme důvěru k naší správě. Musím upřímně doznati, že bude působiti již trochu komicky, když se po všem, čeho jsme se v těchto pěti letech dožili, vypravuje: máme důvěru ke správě. Všechno je možné, i naivnost může přece býti dosti velikou, ale mnohem větší jest ještě naivnost, se kterou nám imputujete, abychom vám to věřili. Nemáte žádné důvěry, stejně jako my nemáme důvěry ke správě; čteme přece také vaše noviny, ty si celkem nedávají ubrousek před ústa. Víme přesně, jakou důvěru máte k této správě, jest asi právě tak veliká, jako důvěra, kterou k této správě máme my. V této příčině jsme dosti za jedno. Nyní přicházíte a pravíte: máme důvěru k této správě. Předně ani tato vláda nepotrvá věčně, drží se sice již o dva měsíce déle, nežli se průměrně držely vlády tohoto státu, ale věčně přece také nepotrvá, a události posledního času zajisté nepřispěly k upevnění této vlády. Ale nehledě k tomu, mohu míti ke vládě všemožnou důvěru, a mohu míti také, když se namáhám, důvěru k ministrům, kteří do nedávna byli správními rady firmy, která přichází v úvahu. Ale zde přece vůbec nerozhoduje ministr, zde rozhoduje několik úředníků, a když slyším, že na podniku, kterýž existuje, tito úředníci vysokou měrou jsou interesováni, když slyším, že již dosud tendence úřadů samozřejmě se musí snažiti vyloučit konkurenci a uděliti monopol stávající firmě, když vidím, že naše správa, vůbec není bohužel tak pevná, jak by býti měla, pak není to otázkou důvěry. To jest vůbec řečeno zcela falešně. Nejsme zde proto, abychom měli důvěru. Naopak jest největší ctností demokracie nedůvěra a nikoli důvěra, a proto musíme míti nedůvěru, musíme tvořiti zákony, které zachovají také úředníci, kteří nemají dobré vůle - a lidmi přece jsme všichni. Také mezi úředníky jsou lidé - toho nemůžete popírati - kteří skutečně nejsou docela čisti. Proto dlužno zákon vytvořiti tak, aby bylo nemožno ho zneužívati. Vy však tvoříte zákony, které povzbuzují a svádí ke zneužití. A úředníci, kteří se dají svésti, budou, až to jednou vyjde najevo - a obyčejně to vyjde najevo - tito úředníci budou se moci odvolávati na vás, poněvadž vy jste je tímto zákonem svedli k tomu, aby jednali nepoctivě. A přede vším, pánové, vy mluvíte o důvěře. V tomto zákoně však přichází zase povolovací řízení pro dovoz z ciziny, toto řízení se zde vlastně jen znovu upevňuje - jest obsaženo již ve starém telegrafním zákoně z března t. r. O povolovacím řízení jsme však v poslední době slyšeli dosti a jest jednohlasným přáním, aby povolovací řízení bylo konečně odstraněno, i bylo by bývalo mnohem lépe, kdyby se byl dřívější zákon změnil a kdyby se povolovací řízení také zde bylo odstranilo.

Pan ministr i pan kolega Pánek mluvili o tom, že v zákoně přece nestojí nic o monopolu. To je pravda, a také já nenalézám žádného paragrafu, že se koncese dává >Radioslavii<. To je pravda, to tam nestojí, to máte úplně pravdu. Ale tento zákon může se snadno způsobem, jakým se provádí, zvrhnouti v monopol, a proto nemůžeme tento zákon za žádných okolností přijmouti. Seznal jsem s podivením, že zde pan ministr předčítal smlouvu anebo části ze smlouvy, která prý byla uzavřena mezi firmou Gröschl a, jak se domnívám, >Radioslavií<. Jestliže jsem správně porozuměl - nerozumím, bohužel, každému slovu - spolupůsobil pan ministr při této smlouvě v nějaké funkci, i věděl bych rád, v jaké funkci v této smlouvě spolupůsobil. Ve správě >Radioslavie< již není. (Ministr inž. Novák: Já jsem prosím s >Radioslavií< neměl co dělat, vyprošuji si takové podezřívání!) Pak to může spočívati jen na nedorozumění. Z vývodů pana ministra jsem slyšel, že až k době, kdy se stal ministrem, . (Ministr inž. Novák: To byla >Telegrafie<, ta nemá vůbec s tím co dělat!) >Telegrafie< tedy s tím nemá co dělat? Pak teprve nerozumím, v jaké vlastnosti pan ministr nyní spolupracoval na smlouvě mezi firmou Gröschl a >Radioslavií<. To jsou dva soukromé podniky, i nevím, v jaké vlastnosti pan ministr na smlouvě byl zúčastněn. (Výkřik sen. Lukeše.) Pan zpravodaj tomu také nerozumí. Z toho vysvítá, že věc není tak jasná a že by vysvětlení bylo nezbytně potřebí. (Místopředseda dr Soukup ujímá se předsednictví.)

Nuže, pánové, přímo ohromujícím bylo to, co vypravoval pan kolega Pánek, neřekl nic více a nic méně, nežli že se vědě a vědeckým ústavům nemůže ponechati volnost proto, poněvadž provádějí anebo prováděti mohou vyzvědačství. To přece jest silné, a mám za to, že bychom si přece měli velmi dobře rozmysliti, nežli z tohoto místa takovýmto způsobem podnikneme útok na vědecké kruhy. (Sen. dr Witt: To neřekl!) To řekl. (Sen. Pánek: Řekl jsem věda, nepleťte to s vědeckými ústavy!) Věda jest přece Wissenschaft! Kolega Pánek užil v této souvislosti slova vyzvědačství. Nevím, koho mínil. Ale mnohem horší jest to, co pan kolega Pánek vypravoval o profesorech, že totiž na věci jsou interesováni pánové Žáček, Šimek, Štěpánek; nebéře to konce! Ve státě, ve kterém se to děje, ve kterém se každou hodinu objevují nové případy korupce, chcete vytvořiti zákon, který úřadům dává takovouto libovůli, takovou možnost nové korupce? (Sen. Lukeš: Nabídli vládě jen vykoupení těch patentů!) Mé pojmy o korupci jsou patrně jiné nežli pojmy pana kolegy Lukeše. Nejsou-li tyto případy žádnou korupcí, pak tomu nerozumím. Pan kolega Pánek uvedl také soudruha Diamanda, myslím, že mínil poslance Diamanda, v souvislost se špinavou lihovou aférou. Učiním o tom soudruhu Diamandovi sdělení, a on se uchopí příležitosti, aby učinil vhodné opatření proti tomuto podezřívání a utrhání na cti, které vysloveno bylo s tohoto místa. Znám tuto věc, není pravda, co kolega Pánek vypravoval, soudruh Diamand nemá s touto věcí nic společného, a lituji, že kolega Pánek jde tak daleko, že počestného, řádného člověka s tohoto místa přivádí v souvislost s takovýmito věcmi. Bylo by lépe, kdyby jste zůstali u svého, tu nemusili by jste jíti tak daleko, až do Polska. Zde můžete projednávati zcela jiné případy korupce, ani tak daleko od tohoto místa. To věru by bylo potřebnější a lepší.

Dovolili jsme si podati několik pozměňovacích návrhů v tom směru, co jsme zde uvedli. Žádám vás, abyste tyto návrhy přijali. Vztahují se vesměs k tomu, že pro toto povolení stanovena byla jediná instance, dále k tomu, aby škrtnuty byly §§ 9 a 12, a aby se v § 22, odst. 2., předsevzaly příslušné změny. Ostatně jsme dnes slyšeli, že nechcete žádnou libovůli vlády, že chcete, aby se zákona používalo co něj liberálněji, že chcete, aby úřady jednaly spravedlivě a stejnoměrně, jak řekl jeden z pánů, atd. Abychom toho dosáhli, dovolili jsme si podati resoluční návrh, jenž zní: >Vláda se vybízí, aby všechny případy, ve kterých chce použíti oprávnění podle §§ 9, 12 a 22 lit. e), před vydáním svého rozhodnutí s podrobným odůvodněním předložila národohospodářským výborům obou komor Národního shromáždění.< Zamýšlíme tím, aby, chce-li vláda bez udání důvodů postupovati na základě § 9, anebo chce-li činiti stávajícím závodům předpisy o rozsahu, cenách atd. anebo chce-li dáti výpověď stávajícímu podniku, aby to, dříve, než tak učiní, předložiti musila národohospodářským výborům obou komor, a tyto prozkoumají, zdali se postupovalo správně. Jde-li vám vážně o to, aby se zde jednalo stejnoměrně, správně, bez zaujatosti a liberálně, aby nenastala libovůle při udělování a odepření povolení, při jeho odvolání, při stanovení podmínek, pak, pánové, musíte tuto resoluci přijmouti. Jestliže jí zamítnete, pak víme, že každá svévole, že všechno, co se stane, se děje s vaším svolením, s vaší vůlí, a že jste srozuměni s tím, když vláda jedná nestejnoměrně, když se zde provádí protekce a korupce. (Souhlas a potlesk na levici.)

Místopředseda dr Soukup: Ke slovu je přihlášen pan ministr obchodu.

Ministr obchodu inž. Novák: Velectění pánové, slavný senáte! Promiňte, že ujímám se dnes ještě jednou v této debatě slova, ale jsem tak povinen sám sobě. Zjistil jsem ze stenografického protokolu, že pan sen. Heller zde prohlásil, že jsem prosadil v poslanecké sněmovně svého času zákon o clech automobilních, protože jsem tehdy byl spolumajitelem kterési automobilky. Prohlašuji, že jsem nikdy nebyl ani majitelem, ani spolumajitelem, ani společníkem, ani ředitelem nějaké automobilky, ba že jsem na žádné automobilce ani finančně ani jinak zúčastněn nikdy nebyl. Pokládám se tímto výrokem pana senátora ohrožen na cti, neboť mne pan senátor podezíral ze zištnosti ve výkonu mého povolání. Žádám pana senátora, aby své nepravdivé tvrzení odvolal. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda dr Soukup: K poznámce si vyžádal slovo pan sen. Pánek.

Sen. Pánek: Pan sen. dr Heller uznal za vhodné uvésti v jakousi souvislost moji řeč s poslancem Diamandem, bývalým poslancem na říšské řadě. V proudu řeči, když o věci se mluvilo, když zde byl učiněn výkřik, že tam byly bonifikace - je pravda, že jsem se odvolal na posl. Diamanda, ale ne ve zlém úmyslu, poněvadž jsem přesvědčen, že posl. Diamand tehdy proti těmto bonifikacím vystupoval přes to, že byl podezírán z opačného úmyslu. Prosím, aby to bylo ve stenografickém protokolu opraveno, že jsem to tak nemínil, naopak chtěl jsem dokumentovati, že posl. Diamand proti nim mluvili a že ta aféra nebyla jen u nás, nýbrž i v bývalé monarchii. (Potlesk.)

Místopředseda dr Soukup: Pan senátor dr Heller má slovo k poznámce.

Sen. dr Heller (německy): Pan ministr mne vyzval, abych odvolal to, co jsem řekl. Budu se informovati o poměrech a až budu míti informace. (Odpor českých senátorů. Hlasy: To je pozdě! Hluk.) Věřím parnu ministrovi všechno možné. Musíte mně však dáti možnost, abych se informoval. Budu se informovati o poměrech, a má-li se věc tak, jak pan ministr praví, opravím ji s tohoto místa. (Odpor českých senátorů. Hluk.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Pánové, prosím o klid.

Prosím, aby byly přečteny pozměňovací návrhy.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

>Návrh sen. dr Spiegela a soudr. k zákonu o radiotelegrafii a radiotelefonii:

Senát račiž se usnésti:

Osnova zákona, kterým se upravuje výroba, prodej a přechovávání radiotelegrafních a radiotelefonních zařízení, jakož i dovoz jejich z ciziny, vrací se ústavně-právnímu a živnostensko-obchodnímu výboru, aby podal novou zprávu, přihlížeje k návrhu subkomitétu ústavně-právního výboru a k dobrozdáním interesovaných korporací.<

>Návrhy sen. dr Hellera, Polacha a soudr. k č. t. 1643:

1. Zákon vrací se ústavně-právnímu a živnostensko-obchodnímu výboru, aby ho znovu projednaly.

2. Pro případ zamítnutí tohoto návrhu podávají se tyto pozměňovací návrhy:

a) V §u 1 nahrazují se slova >ministerstvo průmyslu. až. pošt a telegrafů< slovy >příslušný politický úřad II. instance, v jehož obvodě se nalézá řádné bydliště, případně hlavní závod žadatelův<.

b) V §u 6 čís. 4 nahrazují se slova >po delší dobu< slovy >po 3 léta<.

c) § 9 se škrtne.

d) V §u 11 nahrazují se slova >ministerstvu průmyslu, obchodu a živností< v odstavcích 1, 3, 4 a 5 slovy >příslušný politický úřad II. instance<.

e) § 12 se škrtne.

f) Odstavce 2 a 3 §u 20 se škrtnou.

g) V §u 19 a 20, odstavec 1. nahrazují se slova >ministerstvu průmyslu, obchodu a živností< slovy >příslušnému politickému úřadu II. instance<.

h) § 22, odst. 1 e) se škrtne.

i) V §u 22, odst. 2 nahradí se slova >ministerstvu průmyslu, obchodu a živností< slovy >příslušnému politickému úřadu II. instance<.<

>Resoluční návrh sen. dr Hellera, Polacha a soudr. k č. t. 1643:

Vláda se vybízí, aby všechny případy, ve kterých použíti chce práva jí uděleného v §§ 9, 12 a 22 lit. e) předložila před vydáním rozhodnutí s podrobným odůvodněním živnostensko-obchodním výborům obou sněmoven Národního shromáždění.<

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Slovo si vyžádal pan zpravodaj.

Zpravodaj sen. Lukeš: Slavný senáte! Ihned v úvodu svojí řeči jsem se zmínil o tom, že zákon právě projednávaný má mnoho odpůrců. To poukázala též dnešní debata, zejména řeči s oposiční strany, které byly, jak jsme slyšeli, nezvykle ostré, tvrzení ne vždy správná, takže bylo nutno i se strany pana ministra dvakrát vystoupiti a reagovati. Poněvadž již na většinu námitek i útoků reagoval pan kolega Pánek a mnohé vysvětlil též pan ministr průmyslu, obchodu a živností, omezím se jenom na nejnutnější a zejména na věci, které vyžadují vysvětlení.

Předně tu byla jakási výtka kol. Trčky, že prý jsem mu v soukromí řekl, že zákon je koaliční a že mám o něm referovati, či že jej musím jako zákon koaliční zastupovati. Na to odpovídám panu kol. Trčkovi, že zákon ten není koaliční, nýbrž vládní většiny, a jako příslušník vládní většiny pokládám za svoji čestnou povinnost zákon ten zde zastupovati, neboť stát je náš. Co si děláme, děláme si pro nás, zejména zákony. Je nejen povinností, avšak též ctí pro každého, aby naše zákony v Národním shromáždění mohl zastupovati. (Výborně!) Divím se i panu kolegovi, že jako řečník na tribuně využívá soukromých hovorů k polemice.

Pokud se týká výtek pana kol. dr Spiegela, jehož si vážím z prací v subkomitétu, myslím, že je potřeba na ně odpověděti, aby zde nezůstala domněnka, že nebylo ústavně-právním výborem správně postupováno. Zákon, jako mnoho jiných byl přikázán výboru; s některé strany byl učiněn návrh, aby byl také zvolen podvýbor. Já jsem členem tohoto podvýboru nebyl. Podvýbor osnovu zákona projednal. Když na to byla nová schůze výboru a záležitost ta byla na programu, prohlásil dosavadní referent pan kolega dr Procházka, že referát svůj skládá. Na to byl jsem jmenován předsedou panem dr Soukupem referentem. To bylo úplně podle jednacího řádu správné. Jako referent jsem ihned prohlásil, že vezmu za podklad elaborát subkomitétu, též jsem si dal hned práci, že jsem měl všechny změny do textu zákona vepsány. Při schůzi ústavně-právního výboru jsem prohlásil, že při projednávání zákona vezme se zřetel na usnesení a navržené změny subkomitétu. Na základě toho po prohlášení byla zahájena generální debata, ke specielnímu projednávání zákona samého při prvé schůzi nedošlo, nýbrž až při druhé schůzi. Ve druhé schůzi, které se pan dr Spiegel nezúčastnil - slyšel jsem dodatečně, že byl churav nebo zaneprázdněn - byla předloha zákona zcela normálně výborem projednána jako každý jiný zákon, paragraf za paragrafem a se zřetelem na změny navrhované subkomitétem i jinými pány členy výboru. Pan kolega dr Spiegel vytkl, že celý postup nebyl uveden, ve výborové zprávě. Velevážení pánové! Jsem starým poslancem zemským i revolučního shromáždění i zde, členem této slavné korporace, ale není mi známo z praxe, že by se postup subkomitétu a výboru uváděli v důvodové zprávě, nýbrž je mi známo, že do důvodové zprávy se dává to, na čem se výbor usnese, a výsledek jeho jednání. Určité věci dávají se do důvodové zprávy pouze na dotyčné návrhy, usnesl-li se na tom výbor.

Neslyšel jsem však v úst pana sen. dr Spiegela ani jeho soudruhů, že by to neb ono mělo ve zprávě býti, co tam není, a proto nemůže tam nalézti, co by sám sice tam chtěl míti, ale co nenavrhl. Není to vinou mojí, nýbrž spíše vinou jeho kolegů, že si nevyžádali, aby to neb ono do výborové zprávy přišlo. Vypracoval jsem tu zprávu bona fide, aniž by mne napadlo, že bych byl měl interes na tom, abych ten postup vysvětlil. Na učiněnou výtku pokládám za povinnost, abych celý postup blíže objasnil a aby slavný senát se přesvědčil o tom, zda bylo či nebylo výborem ústavně-právním postupováno správně.

Pokud se týče kritiky pana kol. Trčky, co uváděl, byla pronesena jen se stanoviska obchodního. Přehlíží, že zákon ten je povahy politické a že zákonem tím má býti zabezpečena bezpečnost státu. Musíme hleděti na ten zákon, jak vypadá po stránce bezpečnosti státu, a stránka soukromá a obchodní je v druhé třídě. Proto se nechci příliš zabývati jeho vývody. Učinil jsem obšírnější důvodovou zprávu, a co tam stojí, jsem ve svém referátě neopakoval, nýbrž uváděl vývody další. Říkám to proto, že pan kolega Spiegel si nedovedl vysvětliti, proč to, co jako referent jsem řekl, neshoduje se s důvodovou zprávou. Co napíši, každý si může přečíst a co jsem uvedl zde, jest novum, jež napsáno není.

Radiotelegrafie a radiotelefonie není, jak pan kol. Trčka říká, věcí denní potřeby, prý 98% obyvatelstva československého státu bude z tohoto dobrodiní vyloučeno. Slavný senáte! Řekněte mi upřímně, kdo bude tyto věci míti kromě škol a těch, pro které bude míti radiotelegraf určitý význam. Mimo státu, vědy, obchodu a zemědělství, pokud se týče dodávání zpráv o počasí, omezí se radiotelegrafy a radiotelefony více méně na radioamatéry, a kdo se bude chtíti pobaviti. Myslím, že bude to podobně tak, jako s gramofony. Napřed jsme je viděli v každém domě, skoro na každé samotě, ale jděte dnes do jednotlivých domů a uvidíte, že gramofon stojí zaprášen někde za kamny. A podobně možná bude tomu s těmi radiotelegrafy a radiotelefony tam, kde jich nepotřebují. Nemůžeme tedy mluviti o vyloučení 98% občanstva z tohoto velikého dobrodiní. Dnes je radio ještě více věc vědy, vyžaduje zdokonalení, má velkou cenu pro zprávy vzdálené, takže mohou odpadnouti kabel a nákladné zprávy transito přes cizí státy, má veliký význam pro lodě a letadla. Můžeme se spojiti přímo např. s Anglií, Francií, Belgií bez součinnosti Německa a nemusíme tedy cizímu státu platiti. Po té stránce má rádio velký význam. Jinak myslím, že náš lid venkovský, dělníci, úředníci, řemeslníci, tedy těch 80% obyvatelstva, dobrovolně toho dobrodiní se zatím vzdají. Není mnohé správné, co kolega Trčka uvedl. Pan kol. Trčka kritisoval hlavně ustanovení §u 6, 9 a 21. Pokud se týče §u 9, že může ministerstvo odepříti povolení bez udání důvodů, podotýkám, jestliže v §u 6 stojí, že se může uděliti, tedy konsekventně také se může odepříti. Divím se, proč je zde takové velké rozčilení nad § 9. Když mohu uděliti, tedy také nemusím uděliti, mohu odepříti. (Hlas: Ale bez udání důvodů?) Bez udání důvodů. Máme už některé zákony, na př. pokud se týče koncese kinematografické, kde též II. instance politická bez udání důvodů může koncesi zamítnouti. Jestli se říká, že ten zákon je dělán k zabezpečení státu, potom se nesmíte diviti, že si zde státní správa vyhrazuje více nežli při koncesích obyčejných podle živnostenského řádu. Zákon tento nelze posuzovati podle obyčejných koncesních živností. Tím bylo vysvětleno, co je uvedeno v § 12, že se mohou ještě další podmínky stanoviti.

Vezmeme-li živnostenský řád, který jsme nevydali my, nýbrž Rakousko, který jsme jen převzali, najdeme tam v §u 24 při koncesovaných živnostech, že ministerstvo průmyslu a obchodu v dohodě s ministerstvem vnitra může při určitých koncesích mimo všeobecné podmínky stanoviti ještě podmínky zvláštní. Tedy není ani ustanovení § 12 zákona nijaké novum.

Pokud se týče námitek, že nebyly připuštěny dvě instance, myslím, že to je omyl se strany pana dr Hellera, který stále mluvil o tom, že tím se beře II. instance. Kdyby I. instance, tedy zemské vlády, mohla rozhodovati bez udání důvodů na základě volného uvážení, tedy není to také žádné odvolání přípustné. Mimořádný prostředek, když jsou udány důvody, jde na správní soud. Ale z volného uvážení není odvolání. (Sen. dr Heller [německy]: Ale je tu přece druhá instance. To přece není správné!) Váš názor není správný. Výklad §u 21, jak oposiční řečníci vykládají, též není správný, není tam, že podnik musí poskytnouti byt a kancelář, nýbrž obec. Je viděti, že zákon na mnoha místech je nesprávně vykládán, a pak se dělají nesprávné dedukce.

Pokud se týče § 9, vyžadovalo by nějakého vysvětlení, proč asi ministerstvo může odepříti povolení, i když tu jsou všeobecné podmínky. Vysvětlení nám bylo podáno v ústavně-právním výboru. Jest zájmem veřejným a zájmem národohospodářským, aby se nevkládalo mnoho kapitálu do nadbytečných podniků. Jest obava, že z počátku bude veliký odbyt na zařízení radiotelegrafní, pak může však nastati stagnace. Následkem toho bude nezaměstnanost dotyčného dělnictva činiti nátlak na vládu, jak z vlastních zkušeností známe z jiných případů, aby vláda od těch podniků koupila, i když nebude potřeby. Numerus clausus jsme nechtěli do zákona vkládati, neboť se nevědělo předem, kolik podniků bude moci býti zaměstnáno. Myslím, že s tímto vysvětlením mohou páni oposičníci býti uspokojeni.

Pan kol. Trčka též řekl, že prý v tomto směru není třeba žádné ochrany státu. To ovšem není správné a bylo to už se strany všech řečníků vyvráceno. Týž přehlíží též, že radiotelegrafickými stanicemi může se rušiti normální technický provoz. Mimo to lze tajnými radiotelegrafickými zprávami poškoditi naší valutu. Též pan kolega dr Heller přiznal, že se může různě radiotelegrafie zneužíti, i když jen v míře malé. Je viděti, že i z této strany se zneužití připouští, které nechce viděti kolega Trčka.

Pokud se týče pozměňovacích návrhů pánů kolegů dr Hellera, Polacha a soudr., žádá se v prvním paragrafu i v těch dalších, kde jest uvedeno >ministerstvo průmyslu, obchodu a živností<, aby bylo nahrazeno ministerstvo slovy >příslušný politický úřad druhé instance.<

Slavný senáte! Ústavně-právní výbor proto nepřijal tuto změnu, jak jsem již uvedl ve svém referátě, poněvadž nemají politické správy té doby dostatečného počtu odborných sil, nebo, nemají vůbec žádných odborníků tohoto oboru, nýbrž jen ministerstva. Dosud o radiotelegrafii se příliš málo na vysokých školách přednášelo a nebylo tudíž lze našemu dorostu získati potřebných vědomostí doma, nýbrž osvojiti si je mohli v cizině a v praksi. I kdyby snad znalosti měli, patrně by se obracely politické úřady druhé instance o posudek na ministerstva, tím by se vyřizování jenom zdržovalo a nebylo by to věci na prospěch, nýbrž spíše na škodu.

Pokud se týká dalšího návrhu, aby v §u 6 slova >po delší dobu< nahradila se slovy >po 3 léta<, podotýkám, že byla přijata resoluce ústavně-právního výboru, aby do prováděcích nařízení bylo pojato, že slovy >po delší dobu< se rozumí >tři roky<. Tedy by to byla navržená změna zbytečná.

Dále se navrhuje škrtnutí §u 9. Již jsem vysvětlil, co § 9 obsahuje, že vlastně, když se vezme konsekventně § 6, vyplývá z něho § 9, a že kdyby se neškrtl, byl by efekt týž, poněvadž, když mohu udělovati, mohu také odepříti. K vůli takové změně není příčiny vraceti zákon sněmovně.

V dalších pozměňovacích návrzích jsou v §§ 11 a 20 atd., navržena znění místo >ministerstvo průmyslu, obchodu a živností<, - >příslušný politický úřad II instance<. Ústavně-právní výbor nepřijal tuto změnu z uvedených mnou již důvodů při § 1.

Dále je navrženo škrtnutí §u 12, o kterém jsem vysvětlil, proč může stanoviti podmínky další. Řekl jsem, že podle rakouského řádu bylo přípustno stanoviti ještě podmínky další v dohodě s ministerstvem obchodu a vnitra. (Výkřik sen. dr Hellera.) To není novum, nýbrž to máme též ve zmíněném § 24. (Výkřik sen. dr Hellera.) Stanovení cen je uvedeno jen příkladně.

V §u 24 živnostenského řádu nejsou příkladně uvedeny další podmínky, avšak tam mohou býti všechny podmínky, které příkladně jsou uvedeny v §u 12. Myslím podle těch vysvětlení, které příslušná ministerstva podala v ústavně-právním výboru a zde v senátě, že skutečně ministerstvo bude zákon, který projednáváme, vykládati správně, aby uspokojilo občanstvo a zabezpečilo zájmy státu. Kde možná mírnost, mírně, kde nutná přísnost, přísně.