Ostatně víte, že již tehdy bylo vám z ciziny řečeno, že nemůžete si stěžovati tak dlouho, dokud neprokážete, že se ke svému státu chováte opravdu loyálně. Zahraniční národové chtějí slyšet pouze stížnosti těch, kterým bylo ukřivděno a ne stížnosti těch, kteří sami svému státu křivdí.

Včera jsem tu slyšel slova, že jste věrni republice, neboť platíte daně ať na penězích, ať na krvi a posloucháte zákony. Pánové, to není žádná věrnost republice. Zde prý v Národním shromáždění v plenárních schůzích se mluvívá z okna. Nuže, když se mluví z okna, musí se mluviti tak, aby tomu lidé, ke kterým se mluví, rozuměli: a náš lid neřekne, že ten muž je věrný své ženě, který jí poslouchá, nýbrž ten, který se neohlíží po jiných, a to je také ve veřejném životě. (Veselost.) Ten je věren svému státu, který v tom svém státu vidí svoji jedinou organisaci politickou a nekouká za hranice, ani na jih, ani na sever a vůbec nikam. Tak pánové, my rozumíme věrnosti. (Sen. Fahrner [německy]: Vy se ohlížíte po všech ženách, zde vidíte své přirovnání nejlépe!) Pane kolego, my se neohlížíme v politickém životě jistě nikde v Evropě než po svých přátelích, kteří nám pomohli, a to je povinnost vděčnosti. My, kdybychom nevím jaké city chovali k Francii a k ostatním naším pomocníkům, nezapomeneme nikdy, že první je nám naše Československá republika a s tou žijeme a s tou umíráme, ale u vás je ta republika až na posledním místě, a já bych si přál, abychom mohli prohlédnouti vaši obuv, jestli tam někdo nemáte ještě olověné podešve, které jsou z Rakouska tak pověstné. (Veselost.)

Jest sice pravda, co říká pan kol. dr Spiegel, že německý úředník nebo německý soudce je věrný. Já tomu věřím, že mezi nimi je mnoho lidí, kteří plní své povinnosti do posledního puntíku. Vím, že Němec, když nějakou povinnost na sebe vezme, není-li tuze sváděn pod heslem nacionalismu, také tu povinnost vykoná. Já vím, že v německém lidu je velmi mnoho materiálu pro hodného, správného a poctivého občana, a vím, že německý rolník a živnostník by byl u nás v republice občanem co se týče věrnosti jistě prvotřídním, kdyby ho ti vyšší nekazili.

A nyní bych také rád řekl něco na druhou frontu oposice, s kterou mluvím ovšem jinak, poněvadž ta oposice ľuďácká zůstává vždycky částí našeho národa československého, ať si pro ten okamžik mluví tak či onak, na druhé straně ať si jejich dočasní pomocníci z německého tábora o tom mluví, jak chtějí. Dnes najednou dokazují němečtí a ovšem přirozeně také maďarští vědátoři, že Slovák a Čech, to že je něco jiného, to že jsou dva národy. Nuže, já jsem k vůli tomu, abych věděl, co skutečně o tom smýšlejí Němci, si vzal včera Andreův atlas národopisný ve střední Evropě a tam jsem našel, že jsou tam Češi a Slováci namalováni různými odstíny stejné barvy a že je tam napsáno >Tschechen-Slovaken<, ale hned vedle nás Čechů je napsáno na mapě Německa, kde je napsáno Deutschland: Bayern, Schwaben, Allemannen, Thüringer, Niedersachsen atd. a tak ten váš německý atlas sám nám dává svědectví, že mezi Slovákem a Čechem je asi takový rozdíl, jako mezi Bavorákem a Allemannem nebo Švábem, Thüringenem atd. (Hlas: A ani si nerozumějí!)

Co se týká toho rozumění, je známo, že Němec z jižních Čech se těžko dorozumí s Chebanem a Chebani s Němcem od Karlových Var. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Hlavní věcí jest, co praví Hlinka! Co říkají Slováci, to je hlavní věc!) Hlinka je člověk smrtelný a český i slovenský národ ho přetrvají a k vůli Hlinkovi se nemůže jeden národ rozděliti ve dvě části. (Výborně!)

A to je nám jedno, jestli vy to říkáte. My jsme byli jeden národ vždy. Spravíme si to se Slováky sami a nepotřebujeme nikoho, kdo by nám sprostředkoval. (Hlas: A Němci povídali, že nevěděli, že jsou Slováci na světě!)

Sen. inž. Klimko byl včera ve své řeči neobyčejně pesimistický a haněl v republice kde co, takže jsem čekal, že nakonec řekne: děkuji Bohu, že nejsem jako tam ti pohané a publikáni. Ale byl tak spravedlivý, že ani to neřekl, nýbrž podle výroku svých vlastních stoupenců haněl i na své straně. Ovšem prohlásil, že jen to, co hany zasluhuje. On si na to nevzpomněl, aby děkoval Pánu Bohu, že jsou lepší než my, poněvadž bohužel zapomněl na Pána Boha sám. Je to silné slovo.

Pánové, řeklo se, že my bereme Slovákům víru, a já skutečně vidím, že je jí tam nedostatek, neboť jsem tu včera slyšel, že za Maďarska to bylo jinak. Za Maďarska, když někdo něco vyvedl, tak skočil do řeky a utopil se, vzal revolver a zastřelil se, a bylo zde řečeno z úst ľuďáků: To byly charaktery! Já, který učím křesťanské morálce, podle katolických učebnic, prohlašuji, že když člověk něco provede špatného, že má tu svoji špatnost napraviti, jestli někomu ublížil, má ho odprositi, nahraditi mu škodu a dávati dobrý příklad spořádaným životem, aby ukázal, že s tou špatností již nic nemá. Sebevraždou se ještě nic na světě nesmylo, a neobyčejně lituji, jestliže zde padlo takové slovo, že sebevrah, který před tím kradl nebo se dal podpláceti, že je charakter, neboť upozorňuji pana kol. Klimka, nebo některého z jeho tábora, že pak by byl charakterem také Jidáš, který vrátil ještě dokonce peníze, které přijal a vzal provaz a oběsil se.

Je viděti pánové, že se zde více na té straně o křesťanství a víře mluví, než je jí skutečně v srdci, neboť víra nemůže býti pouze na jazyku, tato se musí jeviti hlavně skutky. Při této řeči mi napadlo, jak Sienkiewicz v >Quo vadis< vylíčil Vinitia, jenž, když byl poraněn při útoku, chtěje si odnésti Lygii, se vzpamatovav a slyše, kterak křesťané jsou shromážděni a svatý Petr jim vykládá o Kristu, pravil: Tito křesťané na nic jiného nemyslí než na svého Krista. Včera, když jsem slyšel zástupce těch, kterým se na Slovensku víra bere, viděl jsem, že tam ti křesťané na nic jiného nemyslí, než na Argaláše, a já, třebaže se hlásím k straně, která je tam tak přezírána, přece jenom myslím, že pravý křesťan by na nás neměl tak pořáde vzpomínat, nýbrž spíše na něco jiného. Zde je výsledek toho nekřesťanství, že se nejedná o positivnost, o hlásání a provozování lásky k svému vlastnímu lidu, jako o buzení nenávisti k jiným složkám v naší republice. A to je chyba, na kterou by mohlo hnutí ľudácké zahynouti.

Já ľuďákům přisvědčuji: Stala se chyba, že na Slovensku nebyli všichni lidé hodní, které jsme tam poslali, ale bohužel také všichni Slováci nebyli hodní a také všichni ľuďáci nebyli hodní. Všude jsou lidé, kteří jsou na svém místě, a také lidé, kteří nekonají svoji povinnost jak se patří. A ti se nemají generalisovati. Já rád slyšel, jak včera, tak také dnes zdůrazňování, že ľuďákům naprosto nenapadá, aby byli proti republice a že jsou pouze snad proti nynějšímu systému vládnímu. Přátelé, domnívám se, že tento pokrok bude čím dále tím větší a že luďáci, až přijdou, nyní k faktické práci v župách, kde budou moci ukázati, co dovedou pro svůj lid udělati v ohledu hospodářském, kulturním a ve všech oborech, kde budou moci zasahovati, až uvidí jaký je rozdíl mezi prací a agitací, že přijdou k rozumu a vrátí se tam, kam patří. A myslím, že nebude nikoho, kdo by je odpuzoval. (Sen. Ferd. Jirásek: Což až přijdou před poslední soud? - Veselost.) To není mojí starostí, já se toho v této svojí podobě nedočkám a dokonce ne jako senátor.

Jsem hotov s těmito věcmi, a obracím se k jisté maličkosti, kterou bych vynechal, kdyby mě kol. Reyzl výslovně neapostrofoval. On praví, že chci snížiti vdovám válečným jejich požitky, aby církev mohla dostati více. To není pravda, já prohlásil v rozpočtovém výboru, že když jsme jednou družkám dali to právo, že její druh béře na ní příspěvek jako na řádnou manželku, případně nemanželské děti, rovněž že je také spravedlivo, aby i nesla případně nepříznivou stránku, a když jsou družky, ať neberou příspěvek jako válečné vdovy. To myslím, že nemůže nikdo popírati, že není správné, poněvadž není správné, aby se bralo ze dvou titulů z jedné pokladny.

Co se týče církve, pánové, já vám pravím: přejte jí těch pár grošů. Já sám vám řeknu jeden případ za všechny. My máme v Budějovicích kancléře konsistorního, člověka, který vlastně řídí celou diecési, který má 33 let služebních, je starší než já, člověka, který má skvělý titul papežského preláta a čestného kanovníka a ten má, prosím, nelekejte se, 7 Kč denně, tedy má méně nežli možná by brali podpory v nezaměstnanosti.

A nyní dovolte, abych učinil ještě krátké prohlášení. My, strana republikánská ve věcech kulturních chceme ovšem, aby vzdělání lidu bylo co možná největší, při čemž ovšem nemyslíme pouze na vědění, aby bylo co možná největší vzdělání nejen rozumu, ale i srdce. Rozumu bez vzdělání srdce, vědění bez mravnosti není žádný pokrok, to je nebezpečenství neobyčejných běd, které by takto národ vychovaný mohly stihnouti. Chceme opravdové vzdělání a ne jen vědění. Tu konstatuji, že sám pan ministr rozpočtového výboru prohlásil, že se mu zdá, že zavedením dvou nových předmětů, občanské nauky a pak vyučování ručních prací chlapeckých, se škola resp. dítky přespříliš zatěžují, a já vyslovuji ne obavu, nýbrž podezření, že by mohlo přijíti v nejbližší anebo snad v dohledné době k tomu, že je nutno těm dětem uleviti a některé předměty vypustiti. A při tom proudu, který je v některých kancelářích našeho ministerstva dosti znatelný, je dosti pravděpodobno, že by se vzalo náboženství, které by se vypustilo z řádného rozvrhu hodin. Já zde ovšem nemluvím o mrtvolách a bojích, ale podotýkám, a prosím, aby to bylo slyšeno: Kdyby k něčemu podobnému mělo dojíti, pak by to nebyli pouze stoupenci strany lidové, kteří by se proti tomu ohradili.

Za druhé podotýkám: Chceme, abychom měli co možná nejvíce vzdělání. Potřebujeme hodně škol u nás, je zrovna žízeň po občanských školách. Alte máme mnoho krajů, kde ty obce nemohou unésti samy náklady na to školství, a proto žádáme, aby bylo jednou splněno v té či oné formě to, co bylo smluveno, že totiž náklady školní mají býti z úzkých nynějších obvodů školních obcí přeneseny na širší oblast, ať na župní nebo zemské obvody. Zkrátka není možno, aby naše, zvláště jihočeské a horské obce si samy za dnešních poměrů postavily školu, která by odpovídala potřebám občanské školy. Jaká forma se na to najde, to je nám lhostejno, poněvadž myslím, že to není jenom požadavek náš, ale i jiných stran, vždyť tam nechodí jenom dítky zemědělců, aby tak bylo obcím pomoženo, aby se nezakrvácely. Prohlašuji svůj názor, že jsme se přespříliš přenáhlili, jestliže jsme uposlechli volání jednotlivých měst, aby v nich byla zřízena střední škola, ze které vychází občanstvo sice se značným vzděláním, ale bez jakýchkoliv schopností k použití pro praktický život. Tyto střední školy budou musiti býti na počet omezeny, a to české zrovna jako německé, neboť ani Němcům nepřejeme přebytek vzdělaného proletariátu.

Je ohromný nával na vysokých školách při tom množství dnešních středních škol. Já nemluvím proti vysokým školám, nepřeji si omezení vysokých škol, vím, že je dobře, když máme vysoké školy k vůli konkurenci a k vůli vychování nových sil. Ale děsím se nad tím, co budeme dělat potom s těmi absolventy našich vysokých škol, jestliže tento nával potrvá několik roků. Vývoz takového materiálu je ten nejsmutnější vývoz, jaký v republice může býti provozován a my je doma zaměstnati nemůžeme, poněvadž voláme po tom, aby byl jednou u nás počet státních zaměstnanců zmenšen.

Považuji za svou povinnost konstatovati zde, když se mně to thema namanulo, že není správno, jako by u nás nebylo náležité šetrnosti v rozpočtu. V rozpočtu jsme skutečně šetřili a vláda se snažila zmenšiti počet zaměstnanců, jsou tam úspory a to značné na počtu zaměstnanců, ovšem nejeví se to tak na cifrách vydání, poněvadž přirozeně v každém roku platy stoupají, zaměstnanci postupují do vyšších hodnostních tříd, resp. dostávají kvinkvenálky.

Já poukazuji, že v rozpočtu není úspora právě jen tato, že stoupla cena koruny, resp. zlevnily věci nákupní a že tím rozpočet se tak zmenšil, ale také v tom, že se šetří při věcných potřebách podle počtu.

Tedy my při této tendenci snižovací musíme při rozpočtu hleděti, aby se co nejvíce lidí hledělo zaměstnávati samo a ne aby se obraceli na stát. Proto musíme pracovati nějakým způsobem proto, aby bylo co možná jen tolik, kolik právě potřebujeme vysokoškolských studentů, kteří by měli příležitost se opravdu vzdělávati a studovati na universitě, ne jen podle jména a imatrikulace. Avšak počet universit a stolic aby zůstal netknutý, poněvadž by to bylo na škodu vědy a národa.

Končím větou: Jsme ještě daleko od ideálů, které nám tanuly a tanou na mysli o spořádaném, šťastném a blahobytném státu. K tomu ideálu musíme pracovati a budeme pracovati, a jsem přesvědčen, že prací letošního roku a zároveň tím, co projektujeme na rok příští, se k tomu ideálu značně přibližujeme. (Výborně! Hlučný potlesk.)

Předseda (zvoní): Byly mně podány některé pozměňovací návrhy a resoluce. Žádám, aby je pan senátní tajemník přečetl.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

>Návrh sen. Kiesewettera, Lorenze a soudr. ke kap. IX., tit. 1., § 2:

Položka Kč 8,000.000 budiž škrtnuta.<

>Návrh sen. A. Friedricha, Heckera a soudr. ke kap. IX., tit. 1., § 2:

Položka Kč 3,604.104 budiž škrtnuta.<

>Návrh sen. K. Friedricha a soudr. (všeob.):

Senát račiž se usnésti: Vláda se vybízí, aby předložila osnovu zákona, kterýmž se zrušuje ustanovení prosincového zákona úřednického, že ženatý úředník při smrti své ženy se přeřazuje do třídy svobodných úředníků.<

>Návrh sen. K. Friedricha a soudr. (všeob.):

Vláda se vybízí, aby neodkladně předložila osnovu zákona, kterou se státním zaměstnancům s vysokoškolským vzděláním dle návrhu, které zástupci těchto skupin předloží vládě, poskytuje za výlohy a oběti, vzniklé vysokoškolským studiem, nahradila ve formě zvláštního přídavku a otevření V. hodnostmi třídy pro tyto státní zaměstnance.<

>Návrh sen. K. Friedricha a soudr. (všeob.):

Vláda se vybízí, aby ihned do služby u ministerstev a ústředních úřadů povolala úředníky německé národnosti podle klíče obyvatelstva, ježto zde jest k tomu dostatečný počet co nejlépe kvalifikovaných úředníků a soudců.<

>Návrh sen. Jarolima, Reyzla a soudr. ke kap. IV.:

Rozhodnutí nejvyššího správního soudu, pokud jsou povahy zásadní, buďtež členům Národního shromáždění dodávána, jakmile vyjdou.<

>Návrh sen. dr Procházky, Zavorala, Rozkošného, Donáta, dr Přikryla, dr Franty, Holého, dr Krouského, Lorence, dr Soukupa a spol. ke kap. VI.:

Vláda se vyzývá, aby postupně a přiměřeně převzala finanční úkony, jež v podstatě přináležejí státu a dosud zatěžují zemské rozpočty, pak aby postupně přikročila k sestátnění drah, nalézajících se v zemských správách, jakož i místních drah.<

>Návrh sen. dr Hellera, Niessnera a soudr. ke kap. IX.:

Vláda se vybízí, aby ceny za oficielní tisk, jakož i za tisk, kterému se dostává příspěvků vládních, přizpůsobila cenám ostatního tisku.<

>Návrh sen. dr Hellera, Niessnera a soudr. ke kap. IX.:

Vláda se vybízí, aby předpisy o zkoušce ze státního jazyka přizpůsobila praktickým potřebám služby a aby zkoušku promíjela státním zaměstnancům, jejichž služba nevyžaduje styku s obecenstvem.<

>Návrh sen. Jarolima, Reyzla a soudr. ke kap. IX., tit. 4., §§ 1, 2 a 3:

Pozemkový úřad nechť předloží Národnímu shromáždění do lhůty 3 měsíců zevrubnou a podrobnou zprávu o své posavadní činnosti, obzvláště však o výměře vyvlastněného pozemku a lesů a o jich rozdělení, s jmenovitým uvedením osob, jimž byly přiděleny. V seznamu uvedena budiž rovněž cena přejímací a předávací.<

>Návrh sen. Linka, dr Wiechowskiho a soudr. ke kap. XI.:

Ministr národní obrany se vybízí, aby Národnímu shromáždění předložil přesnou zprávu o sebevraždách, které se v armádě udály od trvání Československé republiky, s udáním jejich příčin, jakož také o úmrtích, která se udála při posledních manévrech.

Rozpočtový výbor vyslovuje své přesvědčení, že k uklidnění obyvatelstva jest nezbytně zapotřebí, aby dosazena byla parlamentární komise ke zkoumání příčin všech úmrtí v armádě.<

>Návrh sen. Linka, dr Wiechowskiho a soudr. ke kap. XI.:

Vláda se vybízí, aby upustila od manévrů, které vyžadují zbytečných obětí na lidských životech a na penězích a které, jak světová válka ukázala v ohledu vojenském nemají ceny.<

>Resoluce sen. dr Krouského, Pánka, Donáta, Rozkošného, dr Procházky, dr Soukupa, Zavorala, Zavadila, dr Fáčka, dr Franty a druhů ke kap. XII.:

Vláda se vyzývá, aby urychlila převzetí agendy okresních správ politických v Král. Vinohradech, Žižkově, Smíchově a Karlíně magistrátem hlavního města Prahy, pokud jde o obvod Veliké Prahy a aby bezodkladně uvedla v pilnou působnost okresní politické správy v Říčanech a Jílovém zřízené vládním nařízením 20. října 1921, č. 414 Sb. z. a n.<

>Návrh sen. dr Hellera, Niessnera a soudr. ke kap. XII.:

Vláda se vybízí, aby Národnímu shromáždění předložila bezodkladně zákon, kterým se vyslovuje neslučitelnost funkce člena vlády, Národního shromáždění a jiných veřejných korporací s funkcí člena správní rady, představenstva anebo ředitelství v podniku společnosti, směřujícím na zisk, jakož i nepřípustnost obchodních styků mezi jmenovanými osobami a mezi státem, resp. veřejnými korporacemi, ke kterým tyto osoby jako členové náležejí.<

>Návrh sen. dr Wiechowskiho, Polacha a soudr. ke kap. XIII.:

Vláda se vybízí, aby Národnímu shromáždění co nejdříve předložila osnovu zákona na zřízení báňské akademie, vysoké školy zvěrolékařské a vysoké školy obchodní s německým jazykem vyučovacím.<

>Návrh sen. Polacha, dr Wiechowskiho a soudr. ke kap. XIII.:

Ministerstvo školství a národní osvěty se vybízí, aby zahájené již přípravné práce pro časovou školskou reformu co nejdříve ukončilo předložením osnovy zákona.<

>Návrh sen. dr Vettera-Lilie a soudr. ke kap. XIV.:

Vláda se vybízí, aby svolala anketu, která by důkladně prozkoumala podklady, na kterých jest vybudován zákon o dávce z majetku a z přírůstku na majetku ze dne 8. dubna 1920, a která by vládě podala návrhy na jeho důkladnou změnu, a přizpůsobení k dnešním hospodářským a valutárním poměrům, na kteréžto návrhy by vláda při další nutné novelisaci zákona měla vzíti zřetel.

Do této ankety buďtež povoláni uznaní hospodářští a finanční politikové všech národností v republice bydlících, obzvláště pak zástupcové vedoucích organisací průmyslnických a zemědělských.<

>Návrh sen. Löwa, Hladika a soudr. ke kap. XIV.:

Vláda se vybízí, aby právo vybírati obecní přirážky přenechala zase obcím samotným.<

>Návrh sen. K. Friedricha a soudr. ke kap. XIV.:

Senát račiž se usnésti: Vláda se vybízí, aby bezodkladně sdělila, jaké překážky vadí konečnému uzavření vídeňských kont W.<

>Návrh sen. K. Friedricha a soudr. ke kap. XIV.:

Senát račiž se usnésti: Ministerstvo financí se vybízí, aby bezodkladně učinilo opatření, aby se vyplácely úroky uherských předválečných rent a aby co nejrychleji byl realisován zahájený již poukaz úroků z ostatních předválečných rent.<

>Návrh sen. K. Friedricha a soudr. ke kap. XVI.:

Senát račiž se usnésti: Ministerstvo pošt a telegrafů se vybízí, aby Věstník tohoto ministerstva a obzvláště jeho přílohy vydávalo také v jazyce německém.<

>Návrh sen. Luksche a soudr. ke kap. XVIII.:

Vláda se vybízí, aby všemožným způsobem podporovala zájmy zemědělského obyvatelstva, kteréž až do vypuknutí světové války přes všechny mnohé překážky docílilo nejkrásnějších úspěchů, jak v úvěrních družstvech, tak také v zemědělských družstvech, a kteréž pro další rozvoj opravňovalo k nejlepšími nadějím, které však v posledních letech následkem ztrát, utrpěných válečnou půjčkou, jakož i značnými ztrátami cenovými doznalo veliké újmy, tak aby se zemědělské družstevnictví zase vzpamatovalo a nového rozkvětu dosáhlo.

Obzvláště bude naléhavě nutno, aby se pokladnám, které se pro válečné půjčky v mnohých případech ocitly ve velice tísnivém postavení, jakož i mnohým družstvům, která pro všeobecný pokles cen se nalézají v tísni, k jejich ozdravení dostalo nikoli úzkoprse, nýbrž pokud možno dalekosáhlou měrou té podpory, kterouž právem od státu mohou požadovati. Rovněž se od vlády očekává, že pro účely revisí a proti konání vyučovacích kursů pro výchovu družstevních funkcionářů poskytne takové prostředky, kteréž umožní pokud možno nejlepší výchovu takovýchto funkcionářů.<