Pánové, to jest snadné říci, že to není pravda, ale faktem to je, že berní úřad nemůže žádné obci dávati zálohy na přirážky, které její občané neodvedli. Jestliže to tedy ti kolegové zde svědčí, je viděti, že se v těch německých obcích daně neplatí, vzdor tomu, že jsou takové úroky. (Sen. dr Heller [německy]: Stát používá přirážek pro sebe! - Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Platí příliš pozdě! To říkají i vaši lidé! Vy jste generálním prokurátorem státu!) Pánové, to jest povinností každého občana vůbec, aby byl generálním prokurátorem svého státu. A když ne generálním prokurátorem, tož aspoň prokurátorem. Hanba by bylo pro toho, kdo by se svého státu nezastával, hanba, kdo by svému státu dělal hanbu. To jest věc docela přirozená a já si to počítám za čest.

A nyní přijdeme dále. Naříkáte si, že máte málo úředníků. Já vám zde podotýkám, že úředník u nás musí znáti státní jazyk. Když ho nezná, když se mu naučiti nechce - vzdor tak velké době nemůže - dejme tomu, on se vymlouvá, že nemůže, ale jsou lidé, kteří prohlašují, že slovo >nemožnost< se má škrtnouti ze slovníku. (Sen. Polach [německy]: Sto procent propadne!)

Pánové, podívejte se, 100% jich propadlo a přece víme. (Hluk. Různé výkřiky. - Sen. Holý: Dvě stě procent propadá! - Veselost.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím o klid.

Sen. Kroiher (pokračuje):.z výkladu pana ministra spravedlnosti v rozpočtovém výboru, že v některých třídách hodnostních je více Němců nežli Čechů. (Sen. dr Spiegel [německy]: Z dřívějška! Hluk.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím o klid.

Sen. Kroiher (pokračuje): Ti všichni musili dělati zkoušky a když obstáli, tedy je vidět, s jakou demagogií se pracuje. Pánové, mají-li cifry mluvit, musí býti vzaty ze skutečnosti a ne ze vzduchu.

Pánové si tu stěžují na to, že prý jsou tak podivné poměry, že v ministerstvu rozumějí Němci z Karlových Varů, ale nerozumějí Němci z Plzně. A nyní kdybychom my vám přisvědčili a přijali úředníky německé do ministerstev, kteří českou řeč neovládají, tedy by se mohlo státi, že by v tom ministerstvu nerozuměli Čechu z Čáslavi. A to přece nemůže býti nikterak žádáno. (Sen. dr Spiegel [německy]: Ale kolik je Němců, kteří umí česky a do ministerstva se nedostanou! Vy nepřijímáte Němců, kteří umí česky!) Až na ně přijde řada. A já vám, pane kolego, hned na to odpovím. Byl to pan kol. Friedrich, který řekl, že Němci nemají vyšších úředníků, aby nemohli nahlédnouti do stavu věcí. (Hlas [německy]: Tak jest!) A teď se k tomu hlásí také pan kol. dr Spiegel. Dobrá. Pánové, dokavad u nás nepokáraně se může mluviti o tom, že je povinností každého čestného Němce, aby provozoval velezradu - jak to řekl pan dr Lodgman, (Hlas [německy]: Ale! Ale!) tak je těžko pouštěti někoho, aby nahlédl do věci. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: To jest obvyklá výmluva! Ta nepřiléhá!) Já vím, že se k tomu nehlásíte vždycky tady ve sněmovně. Ale, pánové, jděte ven a tam to začněte kázati. A potom, až se ti úředníci osvědčí, no, pak se může státi, že budeme se my také na tyto věci jinak dívat. (Sen. dr Spiegel [německy]: Kdo páchá velezradu?)

Bylo nám to řečeno včera. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Vy jste nebyli vůbec velezrádci ve starém Rakousku? Vy jste byli ministry v Rakousku, teprve v roce 1918 stali jste se velezrádci!) Hned na to přijdeme. že prý každý podle výroku, tuším dr Pacáka, každý slušný člověk jednou ve svém životě byl velezrádcem a také dotyčný německý pan řečník to chtěl aplikovati na sebe. Nesmíte zapomenout, že mezi námi za Rakouska a mezi vámi v republice je veliký rozdíl. (Sen. dr Spiegel [německy]: Ovšem!) A to proto, poněvadž my za Rakouska byli jsme representanty staré říše české, která až do roku 1848 trvala, neboť ještě tenkrát z knihoskladu se vydávaly knihy, kde bylo napsáno: >Státy rakouské< a ne >Rakousko< a teprve potom nám, kteří jsme měli živé vědomí toho, že jsme zde doma. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Teprve v roce 1918 stali jste se velezrádci! - Různé výkřiky.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Pánové, prosím o klid!

Sen. Kroiher (pokračuje): Pánové, když byste se chtěli přirovnávati k nám za Rakouska, tak buďte těmi loyálními jako nám předkládáte. (Výkřiky sen. dr Hilgenreinera. - Sen. dr Heller [německy]: Vy jste byli zcela loyální!)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Pane doktore, slovo má pan kolega Kroiher.

Sen. Kroiher (pokračuje): Co se týká té velezrady, tedy, pánové, vy jste již byli vícekráte, jednotlivci z vás, před imunitním výborem a svého času. (Sen. dr Hilgenreiner: Svého času? [Německy]: To jsou jiné časy!) ..jste se neobyčejně pohoršovali - (obrácen k sen. dr Hilgenreinerovi.) - Vy ne, ale tady pan kolega. My nezapomínáme, my víme ještě, co bylo minulý týden, co bylo loni, že kolega Stránský vás hájil, že vlastně ani jste si nebyli vědomi toho, co děláte, a že jste se tenkrát neobyčejně pohoršovali nad tím, že vás hájí takovým způsobem, abyste nebyli vinnými. To víme, že jste na to příliš chytří, abyste dělali velezradu.

Ale následkem těch řečí, které mluvíte venku, vaši venkovští lidé tu velezradu dělali a utíkali za hranice a vědomě republiku poškozují. (Sen. Polach [německy]: Dokažte to! Černý četníku!) Pane kolego Polachu, na barvě nezáleží. Vy byste byl možná, kdyby tu byla vláda sociálně-demokratická, nebo i třeba červenější, rudým četníkem. Ale, pánové, býti četníkem, to není žádná hanba. Četník je proto, aby stíhal lidi, kteří porušují zákon. (Sen. dr Spiegel [německy]: Ale ne na tribuně senátu! - Sen. Polach [německy]: V senátě nepotřebujeme žádných četníků, zde přece nejsou zloději a darebáci!)

Předseda (zvoní): Pana sen. Polacha volám k pořádku za jeho nepřípustný neparlamentní výrok.

Sen. Kroiher (pokračuje): Abychom přišli, pánové, zase nazpět, tedy vás uvedu na jinou cestu. Bylo zde mluveno o tom, že německý senát universitní podal žádost, aby vysoké školy německé byly puštěny ven, >do našeho německého území<. Tedy, pánové, předně není žádné vaše německé území, je pouze území republiky, a my neříkáme, že je naše české území, tedy není také vaše německé území. A německým není tím spíše, poněvadž uprostřed německého území jest řada měst, která mají většinu zastupitelstva českého nebo polovinu českých zástupců. Tedy o tom uzavíraném území nemůže býti řeči.

Za druhé myslím, že ta žádost byla podána v takovém opojení nacionalismu z toho důvodu, a nám není možno. (Sen. dr Spiegel [německy]: To není pravda!) Já při tom nebyl. Domnívám se, že není ještě známo, že by se byla německá města dohodla, jak by se tyto školy mezi ně rozdělily. (Sen. dr Spiegel [německy]: Už se stalo!) Konečně vám nepokrytě povím, že republika nemá dnes tolik peněz, aby vám mohla někde postaviti zcela nové moderní budovy. (Sen. Jelinek [německy]: My to nežádáme, chceme naše staré?) Vždyť si je nemůžete vzíti do Německa. Jedná se o to, že chcete do uzavíraného území. (Veselost. - Sen. dr Spiegel [německy]: Pro vojsko máte peněz dost!) Tedy dnes nemáme tolik peněz, abychom mohli postaviti budovy, které by byly hodny ústavu, jako německá universita. A kdybychom je nakrásně měli, jedna věc tu jest, že nemůže nikdo na nás žádat - totiž na republice - abychom tam stavěli byty pro profesory a studentstvo. Německá města nejsou s to to udělat, což plyne z toho, že nemohla opatřiti byty úředníkům republiky, kteří musejí do těch měst dojížděti často ze značné vzdálenosti. Jestliže pro několik úředníků se nemohou postaviti byty, kterak by se tam postavily byly pro tisíce studentů a řadu profesorů a všechno, co s universitou souvisí. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Lámete si naši hlavu!) Když to je naše starost, abychom vás chránili, abyste do něčeho nevlezli, co by vás potom mrzelo. (Veselost.)

Naříká se zde, že jsou německé vysoké školy v Praze odstrkovány, že se jim nedaří tak, jak byste si přáli. To já věřím, ale také naše vysoké školy nejsou tak opatřeny, jak by bylo potřebí, a jestliže se mluví o tom, že vaši lidé musí býti ve sklepích, také naši nemají, co by si přáli. (Sen. dr Spiegel [německy]: Toho nepopíráme! Ale poměr jest jiný!) A nyní vám povím něco: Na jedné straně se naříká, že není dosti postaráno o vysoké školy a na druhé straně včera pan kolega dr Wiechowski s velikým gestem se ohrazoval proti tomu, že republika chodí do ciziny žebrat na vysoké školy. (Sen. Matuščák: Mal pravdu!) Nemal pravdu, a to proto, poněvadž naše republika nechodila žebrat. Nadace Rockefellerova nám nabídla jisté obnosy a ta nadace, která má ve svém heslu: >Vše pro blaho lidstva!<, nás nikterak svou nabídkou nepokořila, neboť stejná nabídka od této nadace byla učiněna Francii, Polsku a Rakousku a dokonce v samotné Anglii přijali půldruhého milionu dolarů na organisaci vysokého školství anglického. Ale když už o těch věcech mluvím, snad bude slavný senát zajímati sdělení, že ta dotace Rockefellerova byla rozdělena a že si ji napřed vybrali Němci (Veselost.), pokud byl ještě příznivější kurs dolaru a následkem toho dostali více, než Češi. (Veselost.) To zasluhuje, aby to bylo slyšeno, poněvadž z toho plyne, že se mluvívá zde pouze po jednom uvážení.

Včera řekl také pan kol. dr Wiechowski, že potřebují Němci novostavbu na university a že nemají na to ani tašky. Lituji toho, ale ať se vezme na vědomí, že my jsme na tom o málo lépe, my máme ten omšelý kámen, který byl dávno položen jako základní kámen pro právnickou fakultu a víc nic. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: My nemáme ani základního kamene!) Podejte si žádost, já ji budu podporovat, abyste také aspoň ten základní kámen dostali. (Veselost. - Sen. dr Spiegel [německy]: To nemůžete podporovati, nám je vzat zatím i pozemek!) To se dá všechno ještě napraviti.

Pan prof. Spiegel mne upozorňuje, že bych také jemu měl něco říci. (Sen. dr Spiegel [německy]: Vzdávám se toho!) Včera nám tu řekl, že jest nepoměr mezi podporami pro německou vědu a vědu českou. Potvrzoval sice s díkem, že ministerstvo spravedlnosti dalo podporu k sjezdu právnickému v Karlových Varech a v jiných případech, že se benevolentně chovalo, ale celkem že stipendia, která dostávají Němci, nejsou v poměru ani k počtu obyvatelstva, k tomu klíči, ani k poplatnosti Němců, a já bych přidal, mohl říci, k významu německé vědy, kterou já nechci podceňovati. (Sen. dr Spiegel [německy]: Na to jsem zapomněl!) Z toho je vidět, jak jsem loyální, když vás doplňuji. (Veselost.)

Ale já bych něco podotkl. Naše věda československá, resp. vědátoři českoslovenští, poněvadž věda má býti jen jedna, mají jen jedinou pokladnu, jen z naší republiky, ale německá věda má také Německo a má také Rakousko a má Švýcary (Výkřik [německy]: Rusko!) a zajisté, že i v Rusku při dnešních dobrých stycích Trockého s německou vládou by se dalo nějakého stipendia pro německou vědu od nich získati. (Veselost.) Já podotýkám toto pánům, že německá věda má předskok veliký, poněvadž německá říše a mnoho soukromníků v ní pochopilo, co to znamená, jestliže si vybudují německou vědu co možno nejvíce. Bohužel oni ji postavili potom do služeb nejen pokroku lidstva, nýbrž také k ničení. (Sen. dr. Hilgenreiner [německy]: Francie také!) Až po vás. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Po mně?) Ne, po vás osobně, to ne, ale po Němcích. Zkrátka německá věda má veliký předskok a konečně je to spravedlivé, jestliže se staráme více o české vědátory nežli o vědátory německé. Ale na jedno bych chtěl pány upozorniti. Když někdo dostane stipendium od republiky Československé, myslím, že jest také povinen cizině říci: Já jsem stipendistou republiky Československé, a to, pánové, při všem tom, že si vážím některých Němců, jako lidí na výsost čestných, musím přece vysloviti pochybnosti, zdali ten německý vědátor anebo adept vědy pronesl přes svoje svědomí a zdali by se tam v cizině nehlásil jako učenec německý. (Sen. dr Spiegel /německy]: To není správné! Hlásí se jako německý učenec! To je samozřejmé! Nečiní však žádných tajností z toho, že je Čechoslovák!) Ale při tom nebude vykládati, že jest vědátorem republiky Československé, a já vám něco řeknu: Vy, kteří jste zde na pravici, budete se mnou všichni souhlasiti veřejně, ti, co jsou na levici, budou se mnou souhlasiti jen v srdci, když řeknu, že dotyčný učenec nepůjde do ciziny rozšiřovati čest a slávu republiky Československé. (Veselost. Sen. dr Spiegel [německy]: Zabývá-li se odborným studiem, nemá povinnost zastávati slávu republiky!) Není to třeba, aby to volal, ale třeba je, aby tam upozorňoval na poměry, které v republice skutečně jsou, a nedělal tam případně propagandu protirepublikánskou. (Sen. dr Spiegel [německy]: To nedělá!) Ale nám zde s několika stran. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Mluví jen pravdu!) Pane profesore, kdyby povídal takovou pravdu, jako vy včera, my bychom více nežádali. (Veselost.) Ale nám s několika stran bylo včera řečeno, že se Němcům děje křivda tím způsobem, že se jim zavírají střední a po případě i nižší školy. Já neříkám, že se může stát, že zde anebo onde tvrdost vykládání zákona je přílišná, a že následkem toho skutečně někdy pro ty děti je spojena velká obtíž s tím, že jim byla zrušena škola. Ale na druhé straně podotýkám: Vám skutečně nepatří tolik škol, poněvadž vám z německých škol odešly české děti, poněvadž následkem války dětí ubylo, a to pozorujeme u nás také, že se školy zavírají.

Co se týká středních škol, pánové, budou zavírány také naše české střední školy. (Hlas: Gymnasium na Malé Straně!) Hned vedle máme zavřené gymnasium, a chci říci nakonec, že máme středních škol příliš mnoho, a budeme musiti je zavírati dobrovolně. (Sen. Matuščák: Ale kasáren máme mnoho!) To záleží na úsudku. Rudá armáda z Ruska by se tam jistě nevešla, a ta armáda, kterou vy byste vyvolal, kdybyste mohl, by se tam také nevešla. (Veselost.) Potom, když by to šlo podle vašeho, my, co se považujeme za spořádané lidi, bychom byli v těch kasárnách, a vy a vaši stoupenci byste v těch kasárnách místa nenašli.

Ale nemohu dále pokračovati, protože musím se zmíniti o tom, co zde bylo mluveno o armádě. Bylo nám zde řečeno, že naše armáda je příliš veliká a drahá, a bylo při tom poukazováno na rakouské časy. Za Rakouska prý armáda tolik nestála jako v republice. Ovšem, za Rakouska byla armáda již do určité míry zásobena z předešlých let, kdežto my jsme musili celou tu věc vybudovati znovu, poněvadž jsme nedostali, co nám patřilo. Ale u nás také se má prostý voják, kterého se přemnoho lidí zde včera ujímalo, mnohem lépe než za Rakouska. A já musím protestovati proti tomu, co se zde mluvilo, jako by vojáci byli nedostatečně živeni. Víme, že vojáci němečtí i maďarští prohlásili, že jsou úplně spokojeni a že si nepřejí ničeho více. (Sen. Reyzl [německy]: Přečtěte si memorandum, které jsem odevzdal panu ministrovi národní obrany, a pak mluvte!) Pane kolego, já jsem slyšel, co jste si povídali s panem ministrem národní obrany v rozpočtovém výboru, a to mi úplně stačí. (Sen. Matuščák: Vojáci mají na Slovensku hlad! - Sen. Klofáč: Nežvaňte! - Sen. Matuščák: Proč nás nepustíte do kasáren na kontrolu? - Sen. Klofáč: Vojáci jsou výborně stravováni!) Pane kolego, netrapte se proto, co se zde zásadně mluví proti republice. Kolega Matuščák bude haněti všechno, co se v republice dělá.

Kolega Meissner prohlásil, že stát na moci založený potřebuje silnou armádu. Ano, potřebuje. Ale ne proto, že by byl založen na moci, nýbrž proto, bohužel, že sousedí se státy, kde moc jde před právem, a kde smlouva je papírový cár. (Výborně!) A proti tomu je třeba, aby bylo Československo ochráněno, a to nejen na západě a severu.. (Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Sen. Kroiher (pokračuje):. nýbrž také na jihovýchodu. Tedy ne k vůli sobě, že bychom zde chtěli někoho potlačovati, potřebujeme armádu, vždyť naše armáda na znamení, že tu není proti nikomu uvnitř, nenosí vůbec zbraně, nýbrž na ochranu proti sousedům to potřebujeme.

Kolega Link prohlásil, že v republice je armáda naprosto zbytečná a že se má armáda odzbrojiti. Pánové, kdyby to nebyla tuze vážná věc, učinil bych návrh, aby byl pan kolega Link požádán, aby tuto větu náležitě rozvinul, aby byla na náklad veřejnosti přeložena - on by to psal německy - ještě do maďarštiny a rozšířena v sousedních státech. Až oni začnou odzbrojovat, my to učiníme s neobyčejnou radostí. Útočíte zde na francouzskou misi a říkáte, že jsme v područí Francie. Není to pravda, my jsme spojenci Francie a hlásíme se k tomu.

Ale jestliže je tu mise francouzská, tedy je tu jednoduše proto, poněvadž chceme svojí armádu vybudovati tak, aby něco dovedla a jdeme tam k té armádě, která se osvědčila. Nemůžeme jíti k německé, která to prohrála, jdeme k francouzské, která to vyhrála. A vždycky je to pravda, že se lidé i ve válce. (Sen. Link [německy]: Nemluvte jako kněz o válce, mluvte raději o křesťanství!). ale, pane kolego, tomu vy nerozumíte. (Sen. Link [německy]: Ukazujete se jako černý generální štáb!) Pane kolego, jděte mluviti do imunitního výboru o vaší aféře - vždycky se lidé učí od toho, který se osvědčil a svého času se Němci učili od našich Husitů. Také si zavedli válečné vozy, jenže neměli žádnou misi Husitů pozvanou a následkem toho neuměli s těmi vozy zacházet a proto jim byly více na překážku, než aby jim pomáhaly. Nejedná se zde při misi o nějakou poslušnost, nýbrž o učení.

Také jste si naříkali na to, že se provozuje u nás heslo >svůj k svému<. Dobrá, já neříkám, kde jsme se tomu naučili. V Liberci na příklad stálo svého času hned u nádraží >Němci kupujte jen od Němců<. Ale dnes zrovna máte v >Národních Listech< - je-li vám libo si přečíst - že nějaký Bergmann v Liberci odepisuje českému zákazníkovi, který omylem se na něho obrátil: >Mojí obchodní řečí je německá, pište mi jen německy.< Tedy tento člověk sám odkazuje toho českého zákazníka do příslušných mezí, a jestliže se dovídáme z novin, že některý německý obchodník napíše: >Pište mi v kterékoliv kulturní řeči a třeba v turečtině, ale česky nerozumím<: pak, pánové, ten člověk pracuj pro >svůj k svému< a vy si nesmíte v tom směru nikterak naříkat, a jestliže se dovídáme, že němečtí obchodníci a továrníci, aby poškodili republiku, vyvážejí své dopisy do Německa a tam je dávají na poštu, aby okradli republiku o poštovné, pak my, kteří jsme dobrými republikány, nemůžeme takové lidi podporovat, na které musíme dopláceti, poněvadž oni své povinnosti k republice nekonají.

Kolega Zuleger zde včera mluvil: Nemůžeme vám dáti důvěru, tu si musíte zasloužiti. Kolega dr Spiegel povídá: Lásce není možno nutiti. To jsou věci úplně spravedlivé a já bych s nimi načisto souhlasil, jenom že podotýkám, že je také těžko, abychom se my nutili k lásce k vám. Ta se musí zasloužiti, a já vám povídám, že také my nemůžeme míti důvěry k vám hned a nemůžeme ji míti tak dlouho, dokud budete mluviti takovým způsobem jak mluvíte, dokud takovým způsobem budete agitovat a jednat. Až se to změní, pak si o tom můžeme ještě promluviti. (Výkřiky sen. Matuščáka.) - Já tady mluvím jen o věcech našich, ne o komunistech.

Jestliže budete stále nám mluviti jen o tom, že se vám zde děje křivda, že my chceme Němce utlačovat, že je chceme vyhnat a budete-li toto povídat mezi svým lidem, pak vám nemůžeme důvěřovati, že to, co zde pěkného je promluveno, že má také platiti ve vašem vlastním táboře.

Pan kolega prof. dr Hilgenreiner zde včera mluvil věci, které rozhodně by se mohly líbiti každému rozumnému člověku v republice, ale když ona je to ta bída, že se to zdá, že v té straně je to jako u špatného pianisty, že neví pravice, co dělá levice. Prof. dr Hilgenreiner mluví poněkud jinak než mluví levé nacionálnější křídlo jeho strany, a není možno za 14 dní po prohlášení Ledeburově nějakým způsobem projevovat důvěru v to, co povídá jiný, zajisté velice vážený člen této strany. Tedy vám dám nějakou výstrahu: Vy stále mluvíte o utlačování anebo o tom, že je tu na naší straně vůle vás utlačovati a vypuditi. Varuji vás! Stává se totiž - já to neviděl, ale povídá se to - že když se stále maluje čert na zeď, že se zjeví. (Sen. dr Wiechowski [německy]: Vy hrozíte!) Pane kolego, já vím, že nevěříte na čerta, ale lidé, kteří to povídali, tomu věřili. Ale o to jde, že v tom je veliká pravda, že když člověk pořád o něčem mluví, může se toho dočkati, a tak by se mohlo také stát, pánové, že by na naší straně přišli lidé k jiným názorům a že by to někdy zde vyhlíželo jinak, a že byste skutečně mohli býti utiskováni, ale já říkám, že bych při tom nebyl a myslím, kolegové z pravice a ze středu, že by také málokdo z vás k tomu přiložil ruku, aby se Němci utlačovali. Ale poměry se mohou změniti, a tu když tak dlouho pořád do světa hlásáte a kážete, že jste utlačováni, a svět se přesvědčuje, že to není pravda, pak by se vám mohlo státi, až to bude opravdu, že by vám to nikdo nevěřil.