Předseda: Prášek.

Místopředsedové: Kadlčák, Klofáč, Niessner, dr Soukup.

Zapisovatelé: dr Vlček, Valoušek.

112 senátorů podle presenční listiny.

Zástupci vlády: ministři: inž. Bečka, dr Dolanský, dr Franke, dr Hodža, inž. Novák, Srba, Šrámek, Udržal; odborový přednosta ministerstva financí dr Vlasák, odborový přednosta ministerstva vnitra dr Bobek.

Z kanceláře senátní: senátní tajemník dr Šafařovič; jeho zástupci dr Bartoušek, dr Trmal.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Zahajuji schůzi.

Sděluji, že udělil jsem dovolenou pro dnešní schůzi a pondělní schůzi panu sen. Dúrčanskému, pro dnešní schůzi sen. Oberleithnerovi.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):

Tisk 1736. Naléhavá interpelace sen. Hartla, K. Friedricha, dr Herzigové, dr Mayra-Hartinga, Zulegera, Jelinka, Fahrnera a soudr. na veškerou vládu stran některých výnosů, jimiž protizákonným způsobem má býti omezeno volné stěhování státních pensistů.

Tisk 1747. Súrna interpellácia sen. Chlumeckého, Prušu a súdr. na pána ministra vnútra v záležitosti cenzury na Slovensku.

Těsnopisecká zpráva o 178. schůzi senátu Národního shromáždění republiky Československé ze dne 29. listopadu 1923.

Výboru ústavně-právnímu a zahraničnímu:

Tisk 1763. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu (tisk 4258), kterým se předkládá Národnímu shromáždění republiky Československé Dodatečná úmluva k Labské plavební aktě se závěrečným protokolem sjednaná v Praze 27. ledna 1923 (tisk 4311).

Výboru rozpočtovému:

Tisk 1764. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 4326) o dani z uhlí (tisk 4349).

Výboru sociálně-politickému a rozpočtovému:

Tisk 1765. Usnesení poslanecké sněmovny k vládnímu návrhu zákona (tisk 4323), kterým se prodlužuje účinnost zákona z 12. srpna 1921, č. 322 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 21. prosince 1921, č. 482 Sb. z. a n., a zákona ze dne 21. prosince 1922, č. 400 Sb. z. a n., o podpoře nezaměstnaných (tisk 4342).

Tisk 1766. Usnesení poslanecké sněmovny o vládním návrhu zákona (tisk 4324), jímž se povoluje dodatečný úvěr k podpoře nezaměstnaných (tisk 4341).

Místopředseda Kadlčák: Navrhuji, by bylo uloženo výborům, aby o shora uvedených usneseních poslanecké sněmovny podaly zprávu ve lhůtě 4denní.

Kdo s návrhem mým souhlasí, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Navržené lhůty se schvalují.

Přistupujeme k dennímu pořadu a to k jeho prvému bodu, jímž je

1. Zpráva rozpočtového výboru k usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1745) o vládním návrhu státního rozpočtu republiky Československé a finančního zákona pro rok 1924. Tisk 1753.

Řečníci jsou ještě zaneseni: >proti< pan sen. Walló, >pro< pan sen. Kroiher. Uděluji slovo panu řečníku >proti< sen. Walló.

Sen. Walló: Slávny senát! Ozaj prial by som si už raz, kebych nebol nútený s tohoto významného miesta sťažovať sa, aby husto, skoro každodene odhalené nespravedlivosti a nesprávnosti boly už navždy skončené a my ako opozícia nemali sme povinnosti urgovať všetky záležitosti ku schváleniu, aby dostaly opravdu prospešné zákonité rúcho na seba ku prospechu celej republiky.

5 rokov uplynúlo od tých čias, ako sme sa boli následkom svetovej války vyplynujúceho osudu s našimi bratmi Čechmi spojili a túto republiku utvorili. Táto 5ročná minulosť je nám dostatočnou na to, aby sme si vedeli predpokladať stav tej budúcnosti, ktorá nás očakáva v tom páde, jestli doteraz upotrebovaný systém dosavádnych vlád nebude čo najrýchlejšie zmenený.

Keď si spravíme súvahú s dosavádneho jestvovania a účinkovania na celom poli štátnej administrácie doterajších vlád, vidíme, že táto súvaha vykazuje strašný deficit na strane vykonávania spravodlivosti to jest rovnoprávnosti a to následkom upotrebovania dosavadného zkázonosného systému. Inventúra tejto súvahy postráda všetky tie potrebné prostriedky, bez ktorých by boly marné naše snahy. Bez vybavovania rovnoprávnosti, spravodlivosti nemôže panovať svornosť, tým menej opravdivá sloboda, bratstvo a spokojnosť, lebo to by nebolo ani prirodzené.

Tento systém nie len že nezmiernil a nezmenšil potrebné účinkovanie opozície, ale naopak: len ju ešte zvätšil a rozohnil k tomu, aby stála v stálom boji proti vládnym prechmatom a nespravodlivostiam páchaným doterajším systémom vlády.

Sama vláda je barometrom celej vážnej opozície. Dľa toho, že ako koná lebo nekoná správne svoju povinnosť, zmenšuje alebo zväčšuje sa aj sila opozície; takto je to aj v iných štátoch, ako to ani ináč byť nemôže.

Slávna snemovňa! Ja mám veľkú obavu, že niekoľko osôb, istý >klik<, urobily šikovný a tajný, tichý útok na túto našu republiku a vzali si ju pekne do árendy a vykorisťujú ju, pokým nebude úplne vyčerpaná, budú ju na vonok zdánlive brániť a keď už bude vydojená ako krava z mlieka, nechajú ju na seba.

Takto sa to ukazuje dľa toho a z toho dosavádneho videného účinkovania, ktoré husto odhaľuje opozícia a to vo veľmi smutnom pomere defaktičnými dôklady. A preto odhlasovanie štátneho rozpočtu nezávisí jedine od veľkosti jeho obnosu, ale viac ešte snáď od dôvery alebo nedôvery k vláde. Od spôsobu štátneho hospodarenia závisí potreba veľkosti štátneho rozpočtového obnosu, ktorý má byť zinkasovaný v daniach od každého jedného obyvateľa z jeho vykázaného faktičného dôchodku v rámci určitého zákona.

Však ale ako prostriedok platebnej možnosti daní nesmie sa táto násilne u obyvateľstva tak vyčerpať ako je to už aj v behu, lebo čo bude následovať, keď obyvateľstvu prostriedok dôchodu bude znivočený až do znemožnenia platenia daní? A už sme ale bohužiaľ veľmi blizo ku tejto hranici.

U nás v našom štáte sa len tak miliardami hádže, ako keby aspoň jedna čiastka našich vrchov v sebe obnášala jednu neobmedzenú žilu striebra a zlata už k vykoristeniu uhájeného.

Takýmto účinkovaním nezodpovedá vláda v ústavnej listine uvedenému poriadku, t. j. nerešpektuje zákony a rieši rôzne záležitosti stranícky. Vyvracia práva, pravdy pri tých, ktorí sa opovážia brániť oproti útokom rôznych nespravedlivostí, alebo neženú vodu na jej mlyn.

Hospodárenie dosavádnych vlád od samého začiatku našej republiky je smutné a hlboko pochybujúce. V hospodársko-finančných a administratívnych veciach robí samé giksery, nehody, na úkor celej republiky Československej.

K tomuto patrí aj to, že sa dosaváď ešte neoddala k správnemu riešeniu válečných pôžičiek, následkom toho ztratila na Slovensku celú dôveru výpomocného obyvateľstva. Tú iste budete cítiť. Neráta, nepočíta s tým, že môže prijsť čas, kde aj ona sama bude odkázaná na samú takúto istú pôžičku, ale vtedy môže byť istá, že celé sklamané a nesklamané obyvateľstvo na miesto tejto ukáza jej palcovú figu.

S týmto zranila a otriasla značnú čiastku úveru v celom jej obyvateľstve, a to i v cudzine, lebo keby sa bola záležitosť válečných pôžičiek už dávno správne riešila, neboli by sme bývali nútení a odkázaní na posmech celého sveta od Anglie vydobíjať 9%-nú pôžičku, poneváč veľkú čiastku požičaného obnosu by boli značili sami svojskí obyvatelia a zaistenie za 8-9%, ale o veľa lacnejšie. Pri tom sme ešte aj Rakúsku boli núteni z tohoto nám požičaného obnosu 500 milionov požičať, či sme chceli alebo nechceli.

Teda neni to hanba a posmech, že ešte aj polodiví samoáneri majú viac úveru v Anglicku ako my? Oni dostali na 5½% a my na 9%. Vláda riešenie otázky váleèných pôžičiek odďaľuje a nepochopí spravodlivú výbavu tejto tak háklivej a hlavnej záležitostí, poneváč vyhasnúl v nej cit, zdravé pochopenie svedomia a spravodlivosti aj voči tejto veci; to nám dosť dokazujú účinky jej zkazonosného systému, s ktorým pracuje a ktorý ju vedie a preto v jej účinkovaní neni ani požehnania, ale ani pozoruhodných výsledkov, aspoň takých, ktoré by uspokojily obyvateľstvo. Ja to pozorujem nielen u nás na Slovensku, ale aj tu máte dosť vykopaných všelijakých nehôd.

Takéto jej účinkovanie spôsobilo len nenávisť a roztrpčenosť, poneváč všetkych na Slovensku spáchaných krívd a nespravedlivostí je ona príčinou.

A preto my musíme republiku brániť a hájiť z dvojakého stanoviska, a síce z ideálneho a materiálneho proti vyárendovaniu, t. j. vykoristeniu, a za našu svedomitú poctivú prácu vyhlašujú nás ľuďákov >štátodojní< za Maďarónov.

Poneváč mám a máme obavu, že obyvateľstvo, ktoré je už aj tak hmotne v platebných prostriedkoch úplné vyčerpané, nebude vstave zaokriť s jeho daniami tento obnos štátneho rozpočtu, trebaže je vykázaný za menší oproti predošlému roku 1923, a preto už aj z tejto príčiny obnos štátneho rozpočtu na rok 1924 v méne slovenskej ľudovej strany odpieram. (Sen. Holý: Jestli pak také platíte svým dělníkům spravedlivě?)

Pánovia, kebych vám mal o mojich delníkoch vypravovať, tak by ste to ani neverili, jak spravedlive som im platil, ja som s nimi žil ako jedna rodina. Ja som sociálnu otázku riešil už dávno.

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Kroiherovi.

Sen. Kroiher: Pánové! Jako 50. skoro řečník k rozpočtu nemohu ovšem přinésti do debaty nic nového, poněvadž bych tím konečně skládal špatnou poklonu pánům, kteří mluvili přede mnou, jako by oni byli na něco zapomněli. Já jim vydávám svědectví, že skutečně bylo zde mluveno o všem možném, co se rozpočtu týká, bylo mluveno o minulosti, bylo mluveno o roku 1924, a včera jsme dokonce slyšeli starosti o věci, které v rozpočtu na příští rok vůbec nepřicházejí, a já myslím, které nepřijdou do rozpočtu, dokud toto Národní shromáždění bude pohromadě.

Následkem toho, že není možno, abych nové momenty přinášel do debaty, umínil jsem si, že učiním jakousi přehlídku po té práci, kterou kolegové z obou táborů v debatě na poli rozpočtu provedli, a že případně se pokusím odhrábnouti to, co oni přesekli přes čáru spravedlnosti a pravdy.

V rozpočtové debatě jeden z kolegů nezůstal na půdě reality a pustil se do podobenství značně smělého, které následkem toho také poněkud špatně vypadlo. Přirovnal způsob našeho parlamentarismu ke svému velmi užitečnému domácímu tvoru, při čemž ovšem ukázal, a mohu to právě nyní v kulturní debatě jaksi pokárati, že by bylo potřebí trochu většího odborného vzdělání, neboť dotyčný kolega, který je podle seznamu senátorů praktickým zemědělcem, neví, že vůl aspoň u nás v Čechách nepřežvykuje, co jiní rozkousali. (Veselost.)

A proto je třeba, aby se zvýšilo teoretické vzdělání v těchto kruzích a když ne ve vědění, tedy aspoň ve smyslu pozorovacím. Já pak v tom shledávám neopatrnost takové smělé porovnání uvádět tam, kde dotyčný řečník je sám účasten, a to aktivně. (Veselost.) Podotýkám, že se tu děje křivda dotyčným živočichům, poněvadž ti při přežvykování se chovají s velikým klidem a zachovávají mlčení. (Veselost.) Ale ve věci samotné pan kolega zapomíná, že to přežvykování je proces docela rozumný a nutný a že také opakování věcí ve veřejnosti není nikterak na škodu. Jestliže my projednáváme jednou dole, podruhé zde u nás ty věci, tedy pana kolegu upozornil bych na to, že následujeme, ovšem jen do jisté míry, zvyky jeho předků, neboť učil jsem se již na gymnasiu. (Sen. A. Friedrich: Repetitio est mater studiorum!) Ó, nikoliv. Že staří Germáni měli ten zvyk, že o všech věcech debatovali dvakrát. Jednou v opojení a podruhé střízliví. (Veselost.) A jestliže úsudky v obou případech souhlasily, pak tu věc provedli, a jestliže nesouhlasily, pak věc nechali padnout. A to bylo sice docela rozumné zařízení, ale já jen lituji, že potomci starých Germánů. (Hlas: Kdo bude platiti to, víno!) To teprve přijde, ale musím vás již napřed upozorniti, pane kolego, že to nebude moci býti z prostředků veřejných, poněvadž jsme pod heslem úsporného rozpočtu. Ostatně není třeba se opojovati vínem, lidé se opojují také jinými věcmi.

Lituji, že potomci starých Germánů již upustili od toho zvyku, neboť kdyby o všech věcech uvažovali tímto dvojím způsobem, tedy bychom zde, pánové moji, leccos neslyšeli. Domnívám se, že onen výrok, který před nedávném zde způsobil takovou bouři, nebyl by padl, kdyby nebyl býval sepsán pouze v opojení, a kdyby si to dotyčný pán - byl to kol. dr Ledebur - rozvážil, co takovým výrokem může způsobiti pro svou vlastní stranu. Ale to by si i jiní pánové měli pamatovati, neboť my víme, že na př. kol. sen. Link také na schůzi promluvil něco podobného. Také mluvil jménem lidu německého a prohlásil, že až budou míti vojáci pušky v rukou, že jich neužijí proti zahraničnímu nepříteli. (Sen. Polach [německy]: To bylo popřeno! On to neřekl! - Sen. dr Heller [německy]: Jesuitská morálka!) To může všecko býti, ale není dokázáno, že se to nestalo, a konečně, pane kolego, já vám něco řeknu: Jest-li se to nestalo, tak je to možno veřejně popřít a pan dr Heller, který ke mně volal: >Jesuitenmoral<, může ode mne teď také něco slyšeti. Pánové, když byl odsuzován výrok Ledeburův, pamatujete se, že to byl dr Heller, který sem vystoupil a slovy velice výmluvnými, pěknými, hladkými, jak on to umí, prohlásil, že dr Ledebur není oprávněn mluviti jménem dělníků, že není oprávněn mluviti jménem chat, ale neprohlásil, že by se jeho stoupenci v případě užití zbraní zachovali jinak, nežli >hrabě< Ledebur. Tedy v tom byla značná šikovnost, která se vždycky nekryje ovšem s jesuitismem.

Pánové, budu míti prodlením řeči příležitost ještě na více takových případů ukázati, ale nyní bych řekl kol. sen. Jelinkovi, že mu schvaluji jeho jedno veliké, velmi pěkné slovo, které já a všichni moji kolegové doslovně podpisujeme. Sen. Jelinek prohlásil, že nad hospodářské výhody jde Němcům vždycky jejich národnost. To je krásné slovo, neboť to znamená, že má a chce pěstovati v německém lidu ideály, a my to nemůžeme, nežli schvalovat. Ale on nám také řekl, že odnárodňovati jednotlivce a odnárodňovati dokonce celé obce, že je zločinem a z toho zločinu, že obviňuje vládu a také nás, majoritu, kteří tu vládu tvoříme. Nuže, dejme tomu, že bychom s tímto doslovně souhlasili. Tedy já si zde dovolím konstatovati, že byla v Čechách doba, kdy poměr obyvatelstva nebýval takový, jako je dnes. Ještě je přísloví, které povídá: >Všude lidé, v Chomutově Němci<, kteréžto přísloví naznačuje, že to byla zvláštnost, že v Čechách byla německá obec! A co je jich dnes! Byla doba, kdy i ten Chomutov byl český, byla doba, kdy Žatec byl jedním z nejradikálnějších husitských měst, byla doba, kdy Litoměřice byly české, Prachatice byly české a dosud tam na radnici jsou české nápisy, které svědčí, že to nestavěli Němci. Víme, jak se poněmčovalo v Budějovicích, víme, jak se poněmčovalo v celých krajích jihočeských a západočeských, kde byli poněmčováni nejenom jednotlivci, ale celé osady. Víme, kolegové moravští, jak byla poněmčována vaše města, jak byla uměle držena v tom područí, jaký hřbitov pro Čechy je Brno a zvláště Vídeň. Co je tam lidí, kteří byli germanisováni, a nyní se divíme, jak je to možno, aby z Brna, z Moravy nám někdo přišel, kdo by nám chtěl vyčítati zločin odnárodňování, když je tu takový tlustý škraloup na té straně, ovšem v minulosti, neboť dnes sice neschází vůle, ale schází možnost. (Sen. dr Spiegel [německy]: No ovšem, Vídeň byla také kdysi slovanským městem, není-liž pravda?) Já to netvrdím, že byla Vídeň, v dějepisu městem slovanským, ale to si dovolím říci, že kdyby ve Vídni všichni lidé, jejichž dědové a babičky mluvili česky a kteří dnes neumějí již hovořit jazykem svých dědů a babiček, začali mluviti řečí dědů, že byste se podivili, co je tam Čechů a Slováků. (Sen. dr Spiegel [německy]: Ale to přece byla dobrá vůle!) Ovšem, že jenom to, co se vytýká dnes jako zločin, tenkráte nebylo zásluhou, neboť morálka v dotyčných věcech musí býti stále stejná. (Sen. dr Spiegel [německy]: No ovšem! Loupež škol!) Ano, včera nám zde bylo řečeno, že někteří rodiče němečtí jsou tak hloupí a že se snaží, aby děti posílali do české školy, aby se naučily češtině. To je stejně dobrá vůle, jako tehdy ve Vídni. Já neříkám, že jsme byli ve Vídni násilím poněmčováni, ačkoliv tam bylo o naše kulturní potřeby hrozně málo postaráno, méně, nežli v té nejzapadlejší >šildě< německé.

Jestliže my, nebo svědomí jednotlivých lidí se snaží napraviti zločiny, které jste spáchali v minulosti, pak, pánové, musím otevřeně říci, že to není žádný zločin, nýbrž, že to je věc docela spravedlivá. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Na tomto podkladě nemůžeme se sejíti!) Také k tomu ještě přijdeme. Jestliže povídá pan kol. Friedrich, že z vás nebude nikdo zrádcem národa, tu mu to chválím. To žádný na vás nežádá. My nechceme, abyste byli renegáty a kdybyste jimi byli, my bychom si vás nevážili. (Tak jest!) My víme, jaká je to hanba býti renegátem, když lidé od nás odpadali a nežádáme, aby, kdo jest německé národností, zapíral řeč otců svých. A na druhé straně musím říci, jestliže my jsme odjakživa renegáty opovrhovali, u vás to vždycky nebylo. (Tak jest!) Já, který jsem studoval v Budějovicích, znal jsem zuřivé Němce, jejichž fotografie z mládí byly v čamaře, a o nichž bylo známo, že opustili národnost svých rodičů z ohledů ziskuchtivosti. Neočekávám, že byste vy něco takového dělali, že byste vy, kteří jste rozenými Němci, měli svoji národnost zrazovati. Já vám to výslovně povídám, že byste ztratili v mých očích. Jestliže však někdo, kdo byl jakýmkoliv způsobem, ať násilím nebo lstí převeden ve svém mládí do druhého tábora a nyní se vzpamatuje, když příčina jeho poklesku přestala a chce ty poklesky napravovati, pak, pánové, to není žádné počešťování, to je restitutio in integrum, vrácení se k starému stavu.

Velká většina řečníků s německé strany si naříkala, že prý není německých úředníků. Pan kol. Friedrich povídal, že němečtí úředníci jsou neradi vidění hosté. Kol. Hartl prohlásil, že je málo důstojníků německých, že my máme 78% českých důstojníků a všechny druhé národnosti, že mají pouze 22%. Jeden pan kolega, myslím, že to byl kol. Link, prohlásil, že německé mužstvo prý chceme, ale důstojníky, že nechceme. Nechci křivditi, ale myslím, že to byl kol. Jelinek, který řekl: >Nechejte nás vůbec doma, když nechcete důstojníky, nechtějte také mužstvo a budete míti armádu jakou chcete.< Pánové, o tom dalo by se po případě jednati. Jenže my se díváme na povinnost vojenskou jako na povinnost občanskou, kdo se nechce občanské povinnosti podříditi, ten je občanem druhého řádu, a my bychom vás na občany druhého řádu neradi snižovali, ale když byste si to přáli, mohlo by se o tom jednati. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: To jsme tak jako tak! Neplatíme vojenské taxy?) Na to také přijdu. Ale pak byste musili platiti nejen obvyklé daně, nýbrž byste musili platiti zvláštní daň na vydržování armády. (Sen. dr Spiegel [německy]: Ale ovšem!) Ovšem, docela spravedlivě to povídáte. Poněvadž, kdyby váš lid měl možnost mezitím, co by naší lidé sloužili, a po případě za stát své životy nastavovali, vydělávat, bylo by spravedlivé, aby to nahradili. To bylo všude, a ve 14. roce měl jsem v ruce brožuru říšského Němce, kde byl plán předválečný a tam bylo také zabráno celé Rakousko do německé říše. Poněvadž jsme byli i říšsko-německému jazyku přespříliš tvrdými, chtěl nás udělati dotyčný autor zvláštním státečkem, který by měl svůj domácí sněm, neúčastnil by se však jednání na říšském sněmu německém a jehož členové by nekonali službu vojenskou, nýbrž platili zvláštní daň. (Sen. dr Spiegel: Fantasie!) Byla to fantasie, ale zrovna tak je fantasií říkati, abychom neodváděli Němce na vojnu. Když nám to vykládáte jako svou zvláštní zásluhu, že stavíte se na vojnu, tedy vám musím říci, že jednak ty daně neplatíte, a jednak před odvodem utíkáte do ciziny. (Sen. dr Spiegel [německy]: To přece není pravda!) Vy ovšem ne, ale jiní. Ale, pánové, to prý není pravda. Co však tu bylo žádostí, abychom uprchlíky, kteří nikoliv vlastní vinou, nýbrž poněvadž byli poštváni z vyšších míst, utekli do Německa a teď rádi by se vrátili domů. Co tu bylo těch žádostí, aby se jim to odpustilo. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Co pak činili vaši lidé?) A víte proč? To není žádná zásluha, poněvadž kdyby se nebyli dostavili dobrovolně, byli by bývali předvedeni četníkem. To snad byl ten popud k tomu, neboť jsou lidé, kteří se nebojí zákonů, ale četníka se bojí.

A co se týká těch daní, kterými jste se včera tak chlubili a na které také dneska kladete takový důraz, tedy dovolte, abych vám řekl, že to byl kolega Reyzl, který včera zde prohlásil, že mnozí starostové německých měst nemohou v sobotu vyplatiti své dělníky proto, poněvadž jim stát zadržuje peníze, které jim náležejí. Prosím, stát nezadržuje žádné peníze, nýbrž, jakmile dostane stát, resp. berní úřad peníze vybrané na daně a na přirážky dotyčné obce, tedy je poukáže do té dotyčné obce. (Sen. dr Hilgenreiner [německy]: Platí příliš pozdě! - Sen. dr Heller [německy]: To přece není správné! - Sen. dr Spiegel [německy]: Všechno překroucené!)