Takovýto dvojí loket je zcela zbytečný, Bylo by žádoucno, aby také docentům, asistentům na českých vysokých školách vyšlo se vstříc. Já to nikterak Němcům nezávidím; přál bych si jen, aby školská správa v této věci měřila skutečně na všechny strany stejnoměrně.
Také celá řada jiných položek v rozpočtu vysokoškolském byla velice snížena. Na příklad podpory na vydávání učebnic, na vydávání vědeckých prací atd. Nemám času, abych to zde podrobně uváděl, jen řeknu, že právě pro nás tyto položky mají největší význam proto, poněvadž při velikých obtížích tisku v cizině jsou naše fakulty i velmi mnozí naši odborníci a přednostové ústavů nuceni tyto vědecké práce vydávati na vlastní náklad, ovšem s podporou ministerstva. Celá řada prací, které byly zaslány do německých časopisů vědeckých od nás, byla přijata s tou podmínkou, že budou vytištěny na náklad autorů. Jest to pochopitelno, protože skutečně tisk vědeckých prací nalézá se v Německu ve velmi obtížných poměrech, a nač bychom tiskli práce v cizině, kdybychom je mohli tisknouti doma, za vlastní peníze, a aspoň by neutonuly v moří cizí vědecké práce.
Přicházím konečně k otázce novostaveb, ačkoliv bych měl ještě celou řadu menších požadavků. S uspokojením konstatuji, že v Brně a Bratislavě se začaly stavěti ať provisorní, ať definitivní budovy, s uspokojením konstatuji, že také u nás na medicínské fakultě počalo se stavěti pro ústav embryologicko-histologický a farmakologický a že se blíží dokončení přístavby botanického ústavu. Jen bych řekl, jestliže ty stavby se budou vléci takovým pomalým tempem, jako se dálo dosud, nejen pří připravování, ale děje i v provádění, že skutečně z nynějších studentů žádný se těch novostaveb nedočká jako student.
Základní kámen pro právnickou fakultu byl položen před 15 lety, že ano, pane kolego Horáčku? Bohužel, se stavbou dosud se nepočalo, zrovna tak s budovou pro rektorát a ústřední úřady. Jsme pořád umístěni v těch hanebných místnostech, které právem byly kdysi vylíčeny v Lidových novinách pod titulem Alma mater dolorosa. Jděte se podívati na náš rektorát a zase projdete okolo mrviště a přijdete do místnosti, nad níž hrozí strop spadnutím atd. Jděte se podívati na právnickou fakultu, kde jest hrozné schodiště, ani ne metr široké, kde posluchárny nestačí, a tak profesorové jsou na konec rádi, když nechodí všichni studenti na přednášky. Já bych prosil, aby v této věci bylo konečně zahájeno poněkud rychlejší tempo. Opravdu se zdá, co rektoři naší university každý rok opakují, že nějaká nešťastná planeta snad vznáší se nad novostavbami pro naší universitu.
Velice naléhavou jest také novostavba budovy pro pražskou techniku a konečně můžeme uvítati, s povděkem, že bude zabezpečen pozemek pro tuto novostavbu. Neméně naléhavé jsou dnes novostavby klinik. O tom bylo již tolik promluveno a poukazují k tomu, že kliniky jsou nejen nezbytnou podporou opravdové výchovy lékařského dorostu, nýbrž zároveň že jsou určeny pro ty nejubožší trpící, kteří v nich hledají úlevy.
Těmto úkolům dosavadní kliniky naprosto nepostačují. Upozorňují na to, že v bezprostřední blízkosti nemocnice jsou pozemky botanických zahrad, kterých by se dalo docela dobře použíti k rozšíření klinik. Ale ovšem, jestliže na příští rok pro zřízení botanické zahrady je zařazeno jen 100.000, zdá se, že to nepůjde s novostavbami klinik tak rychle.
Prosil bych také, aby konečně vážně bylo hnuto s otázkou zákona na ochranu přírodních, historických a uměleckých památek. Každého roku máme v té věci řadu položek v rozpočtu, ale, bohužel, schází zákon, ačkoliv již před válkou se pracovalo na návrhu na takový zákon a po převratě tím intensivněji po něm bylo voláno.
Slavný senáte! Každý národ žije životem státním, hospodářsko-sociálním a kulturním. Jsem přesvědčen, že kulturní život je podkladem, nebo alespoň jednou z nejvážnějších složek života státního i života hospodářsko-sociálního. Nám byla vzata na tři sta let možnost, abychom žili státně samostatným životem. Byli jsme ochuzeni hospodářsky a sociálně poníženi, byly nám vzaty všechny nástroje vydatné kulturní práce. Jsem přesvědčen, že na velkou škodu lidstva jsme ztratili v této době možnost, aby se duševní schopnosti v českých lidech skryté uplatňovaly při vývoji kultury a zvláště při renesanci věd ve století 18. a v prvé polovici století 19. Máme tedy velmi mnoho co doháněti a naši učitelé všech škol mají velký úkol a velkou odpovědnost. My i kulturně musíme si získati uznání světa, jestliže jsme si je získali alespoň částečně v oboru státotvornosti a ve značné míře na poli hospodářském a sociálním. Za nás nikdo jiný nebude kulturně pracovati, neboť nikde jinde národové nejsou tak žárliví na svou produkcí, jako na poli kulturním.
A proto vznáším na vyučovací naši správu žádost, aby prostředky a nástroje naší kulturní práce nezmenšovala, neoslabovala, nýbrž, pokud je to možno, rozhojňovala. (Výborně! Potlesk.)
Předseda: Uděluji slovo paní sen. dr Herzigové.
Sen. dr Herzigová (německy): Slavný senáte! Moderní demokracie, zvláště v Československé republice, jest tak úplně vybudována na zásadě většiny, že se tím každá oposice stala bezúčinnou a jest více či méně zanedbávána mocenskými činiteli. Také vypracování zákonů jest vybudováno podle téže zásady. Předlohy bývají často vypracovány bez přibrání skutečně uznávaných odborníků, ony slouží jen k účelu, aby se v každém způsobě srovnávaly s národním českým stanoviskem a aby je podporovaly, i tam, kde by jedině byly na místě věcné úvahy a zřetel k nim. V těchto návrzích zákonů se smí ve výborech nanejvýše přestaviti nebo změniti slovo a i hodinové rozpravy na tom ničeho nemění. Jsou jako tištěný návrh i vládě již předem nedotknutelné, a do očí bijící chyby nebo mezery bývají jako ultima ratio přenechávány vládním nařízením, jež se vymykají parlamentní spolupráci. Při tom na tato vládní nařízení dlužno čekati po léta, jako na př. na prováděcí nařízení k jazykovému zákonu, nebo na prováděcí nařízení k zákonu o potírání pohlavních nemocí, po stránce zdravotní zvláště nutné, což má ovšem velice nepříjemné následky. Při tak důležitém, ve své sociální novotě hluboce sahajícím zákoně a při nebezpečí pro veřejné zdraví, jež působí nejistota úřadů pří provádění zákona, jeví se to velice povážlivým. Nám Němcům jest tedy možno jen na parlamentní půdě, v kritickém smyslu provozovati oposici, čehož nutno dvojnásob litovati, ježto jest v charakteru německém konati spíše positivní než negativní práci. Při poradách o zákoně o odborných školách pro ženská povolání se projevoval zvlášť citelně nedostatek ženské spolupráce, ačkoliv se přece jeví zvláště důležitým, aby stran vyučovacích ústavů a učebných plánů, týkajících se dívčího vychování, bylo přibráno k poradám a vyslyšeno více žen. Jsou přece konečně z vlastní zkušeností nejlépe schopny, aby posuzovaly hodnotu a nevhodnost vyučovacích předmětů pro dívky.
Pan sen. dr Hilgenreiner zcela hromadně odepřel ženám každé matematické nadání. Geniů ve skutečnosti mezi všemi miliony mužů a žen lze nalézti jen velice málo. Lidí nadaných není příliš mnoho, takže i zde přírodou vštípené nadání u obou pohlaví bude asi na rovni. Při tomto odsouzení bych si ráda dovolila poukázati na uznanou výši matematických prací paní prof. Kovalevské, která jako profesorka matematiky požívala evropského jména. A myslím, že i práce paní Curieové, klestící nové cesty, vyžadovaly velikých matematických znalostí.
Musím ovšem, jako žena, žádati co nejrozhodněji uznání ženské práce ve státní a veřejné službě a že tedy porady, zdali ženy, které s úspěchem složily předepsané právnické zkoušky, mají býti s úplně stejnými právy ustanovovány ve státní službě, nesmějí vůbec existovati, poněvadž se příčí demokratickým názorům ústavy. V hlavě ústavních zákonů o právech a svobodách, jakož i povinnostech státních občanů, v §u 106 stojí: >Výsady pohlaví, rodu a povolání se neuznávají.< Ženy mají tedy právo se ucházeti o místa, býti ustanovovány na základě svých vysvědčení a postupovati podle zásady, že pro schopné má býti cesta volná.
Při této příležitostí si dovoluji obrátiti pozornost pana ministra spravedlnosti na špatné vytápění v trestnici na Borech. Zajisté velice ctihodné, avšak úplně zastaralé a nedostatečné vytápěcí zařízení cel působí, že vězňové velice trpí zimou. Doufám, že ministerstvo najde prostředky a cesty, aby tento nedostatek co nejdříve odstranilo, poněvadž nemůže býti úmyslem slavného ministerstva spravedlnosti, aby se zbavilo studenou cestou trestanců a přihlížím-li zde zvlášť k osudu našeho kolegy Berana, také jeho.
Jménem německých žen a matek, které zastupuji, protestuji proti zavírání německých školních tříd vůbec, zvláště však proti uzavření olomouckého ústavu pro vzdělání učitelů, což jest silnou újmou německých možností ke vzdělání a co by znovu mohlo vyvolati ducha nejhlubšího rozhořčení proti nespravedlivým držitelům moci, kteří toto nařízení vydali. Právě tak jest odůvodněn požadavek směřující k tomu, aby pokud možno co nejdříve byla znovu zrušena koedukace a aby se při ženské výchově v povinných pokračovacích školách pokud možno přihlíželo k příštímu určení dívek jako hospodyň a matek.
Dlužno uznati, že všechna ministerstva, o jejichž oboru spadá péče o mládež, se namáhají, aby vyhověla požadavkům moderní a úspěšné sociální práce. Že ovšem při úsporné soustavě, která se zavádí, jest tato práce ohrožena, budiž výstrahou, aby se nepřestřelovalo. Bylo by také usilovati o to, aby se velké částky nevěnovaly jen na péči prováděnou v ústavech, nýbrž aby také, ježto toho vyžaduje tělesný a mravní prospěch mládeže, byly stanoveny větší částky pro veřejnou péči.
Bylo by potřebí vzíti větší zřetel k výchově hluchoněmých a slepých, s níž se poněkud macešsky nakládá, jde zde přece o nebožáky, kteří bez pomoci nemohou existovati. Marně čekáme na prováděcí nařízení k ochrannému dozoru a také porady a uzákonění vládního návrhu, o výchově pro sociální péči a návrhu o trestním právu pro osoby mladistvé nechají na sebe příliš dlouho čekati. Bylo by si tedy přáti, aby bylo učiněno vše k dosažení kýžené úpravy.
Týká se to přece mládeže, na jejímž prospěchu konečně závisí budoucnost státu. Jestliže stát odděluje válečným invalidům skrovných 300-400 korun ročně, nesmíme se diviti, jestliže se rozpoutá bouře nevole, slyšíme-li, že státní výdaje na medvědy v Jelením příkopu činí za jedno zvíře 15,000 Kč ročně. Dlužno žádati o revisi těchto požitků a bylo by si přáti, aby se to stalo co nejdříve. Ve státním rozpočtu jsou osobní požitky stálých zaměstnanců se zřetelem na rozmnožení míst zvýšeny, při čemž se přihlíží k sociálnímu pojištění, s nímž se tudíž najisto počítá, že se stane zákonem. Bylo by si přáti, aby tento zákon byl skutečně tak vytvořen, aby na konec správní aparát nestál více, než kolik bude činiti pomoc skutečně poskytovaná. Že také drazí kulturně-sociální attaché zmizí a že mají býti nahrazeni za-hraničními cestami odborníků, lze uvítati. Ostatně by se měl klásti větší důraz na uveřejňování zpráv osob vracejících se z takových cest, to by nejen umožňovalo poznati sociální poměry v cizině, nýbrž i jakousi kontrolu.
Pan ministr zdravotnictví mluvil o tom, že naše zdravotnictví jest vzorné a že stojí na prvém místě v Evropě. Dovoluji si zde míti jisté pochybnosti a ráda bych požádala pana ministra zdravotnictví, a protože zde není, ráda bych jej dala požádati, aby osobní návštěvou seznal jednou poměry rozličných nemocnic. V Praze jest ovšem několik parádních klinik, avšak i u těch lze více nebo méně pozorovati panující systém. Co se však týká starých klinik, poměry na nich se vymykají každému popisu. Že čajové kuchyně jsou vedle záchodů, jest zvláště pro to nemilé, poněvadž jejich hygiena musí býti nazvána balkánskou. Nevytopené chodby s průvanem jsou měřítkem toho co snesou nemocní, ano i právě operovaní, kteří přes ně musí býti nošeni. Nedostatek místa, přeplnění, při čemž mnozí dávají přednost umístění v koupacích vanách před lůžkem na zemi, jest na denním pořádku. Při tom soužení hmyzem jest větší než kdykoliv jindy. Jestliže takovéto poměry panují již v ústavech nacházejících se v hlavním městě říše, jejichž návštěva jest přece všeobecně přístupna, co můžete pak očekávati od poměrů v mnohých nemocnicích venkovských, nebo v uzavřených ústavech, jako ve starých blázincích?
Slavný senáte! Nezapomínejte, že držení ukládá odpovědnost. Naléhavým požadavkem jest novostavba chirurgické kliniky a ušní kliniky a z hygienických důvodů se to nedá více zprovoditi se světa, právě tak jako jsou nezbytný adaptace a přístavby pro obě dětské kliniky, pro kliniku dermatologickou, psychiatrickou a oční, pro ústav anatomický, pathologicko-anatomický, farmakologický, hygienický, lékařsko-chemický a laryngologický, pro kliniku gynekologickou, pro II. lékařskou a propedeutickou kliniku. V zájmu lidového zdraví dlužno požadovati zvláště dobré odborné výchovy ošetřovatelek nemocných a sester sociální péče. Tomuto požadavku vyhověla v každém ohledu státní německá škola pro ošetřování nemocných. Zajištění státní německé školy pro ošetřování nemocných jest příkazem lidskosti, jejíž požadavkům se nemůže vyhnouti žádný sociálně smýšlející člověk. Slib osob ne zcela kompetentních, že se nepomýšlí na nějakou změnu, pokud jde o trvání německé školy pro ošetřovatele nemocných, nemůže nám poskytnouti žádné záruky po tom všem, co předcházelo. Ve smyslu řečeného musíme míti přímou a jasnou odpověď vlády. Německý národ žádá německých dobře vzdělaných ošetřovatelek z ústavu s německou správou a výchovou. Jest to požadavek nejen zdravotnický, nýbrž i mravní, právě jako utvoření německé školy pro porodní asistentky.
(Místopředseda Klofáč ujímá se předsednictví.)
Od roku 1919 nebyly více konány žádné kursy pro vzdělání německých porodních asistentek. Na venkově lze jíž pociťovati nedostatek porodních asistentek tak, že to ohrožuje vzrůst obyvatelstva. Porodnictví se dotýká nejdůležitějších a nejsvatějších zájmů žen; jde při tom o blaho rodiny, o zdraví žen a dětí. Jest věcí žen, aby přispěly k důkladné výchově těch, které v nejtěžších a nejnebezpečnějších hodinách stojí po boku ženy. Reforma porodnictví jest požadavkem dalekosáhlého významu. Po léta usilujeme dosáhnouti ústavu pro vzdělání porodních asistentek v německém městě a to v Liberci. Přípravné práce pokročily již velice daleko a nejpozději v lednu 1924 měl býti otevřen takový ústav v Liberci, desetiměsíční kurs v bezvadné budově, kterou město již poskytlo. K našemu překvapení byl náhle pronesen úmysl, aby místo toho byl nyní v Brně konán český a německý kurs pětiměsíční. Kdo zná poměry, musí býti pobouřen takovým postupem. Jde znovu o jeden z oněch krátkodobých kursů, které přímo zaručují nedostatečné vzdělání porodních asistentek pro jejich těžké povolání. Pro německé žákyně porodnictví z Čech jest Brno příliš vzdálené a příliš drahé. Může tedy velká část obyvatelstva státu, jakou jsou Němci v Československé republice, zajisté žádati, aby o zdraví jejich matek bylo zcela jinak pečováno, než se to dělo dosud. Předložili jsme již požadavek, aby v Liberci byla zřízena škola pro porodní asistentky, mezinárodnímu foru v Poděbradech při poradách ženské ligy pro mír a svobodu, a zvláště cizinky zcela a plně uznaly tento hluboce lidský požadavek. Náš požadavek není šovinistický, nýbrž čistě lidský a právě ministerstvo zdravotnictví bylo by tím ministerstvem, které by v zájmu lidskosti bezpodmínečně mělo býti odpolitisováno, poněvadž jen tehdy může úplně vyhovovati svému účelu. Mělo-li by to býti opatření peněz, které by tomu překáželo, připomínáme, že ministerstvo národní obrany vyžaduje ohromných částek. Vydává-li se tolik na přípravu válečné služby mužů, jeví se náš požadavek, který jest jen ulehčením roditelské služby žen, přímo nepatrným. Každý porod jest pro ženu bojem a činnosti na život a na smrt a ženy mohou žádati, aby jim v těchto hodinách stály po boku ženy, které kromě hluboké odpovědnosti pro svůj těžký úřad mají také nutné odborné, moderním nárokům zdravotnictví vyhovující vzdělání.
Doufám tedy, že přednesené výhody pohnou vládu, aby od podobných nevhodných krátkodobých kursů upustila a konečně vyhověla našim starým spravedlivým požadavkům.
Pan ministr dr. Beneš zaslal do Bratislavy poselství, v němž mluvil o vnitřní politické a osvětové práci tohoto státu, o onom šovinistickém smýšlení, které by bylo dlužno konečně zlikvidovati, a jak by bylo lze se vypořádati s ideologií nenávisti a násilí v každé formě. Pan dr Beneš ví, právě, jak velice třeba si přáti konsolidace vnitřních poměrů tohoto státu a jeho cesta do Paříže ukazuje nám starost, kterou anglické volby způsobily ve Francii, a které také nám způsobí přemýšlení a starosti. Avšak všechno, co se děje a co zde dává podnět našim oprávněným žalobám a požadavkům, jest v rozporu s tímto zmíněným poselstvím a ukazuje nám, že stále ještě není ochoty uznati naše německé právo na existenci a vyhověti mu. A vycházejíce z tohoto poznání, budeme hlasovati proti státnímu rozpočtu. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda Klofáč: Ke slovu dalšímu je přihlášen pan sen. dr. Fáček.
Sen. dr. Fáček: Vážený senáte! Za našich mladých let vykládalo se nám v učebnicích národního hospodářství, v čem záleží rozdíl mezi veřejným, zejména státním hospodářstvím a hospodářstvím soukromým. Rozdíl byl shledáván v tom, že v hospodářství soukromém řídí se spotřeba podle důchodů, kdežto v hospodářství veřejném že řídí se úhrada podle potřeby. Byl to hrubý omyl. Věda ekonomická vyvrátila tento blud, vytýčivši proti němu požadavek harmonického ukájení potřeb hospodářství veřejných a soukromých. Ale v praxi poválečných let nejen u nás, ale i jinde oživl tento blud na novo a způsobil veliké škody, zejména ve spojení s druhým mylným názorem, že je možno bez závady ukládati státu nové a nové úkoly, které doposud obstarávala podnikavost soukromá. My jsme se tím v prvých letech naší samostatností octli v době, kde stoupaly stále naše výdaje, a poněvadž jsme nemohli tento vzestup výdajů zameziti, kázala vlastenecká povinnost, abychom se starali o rozmnožení příjmů. A tehdy skutečně tato dobrá, vlastenecká snaha vedla naše politické strany k tomu, že se přímo předháněly v ochotě, naproti státu. Socialistické strany zapomněly na své staré dogma o škodlivosti spotřebních, nepřímých daní a zase navzájem také občanské strany splácely ochotou povolovati zvýšení daní přímých. Mám za to, že socialistické strany právem opustily onen názor, ke kterému ovšem dnes pan kolega Průša zase se přiznal, jako by nepřímé daně byly závadný proto, že postihují spotřebitele, lid, kdežto přímé daně postihují výrobce. Tento názor je dávno již poznatky vědy překonán. Víme dnes, že není pravda, že každá spotřební daň postihuje producenta, tak jako není pravda, že každá přímá daň zůstane u výrobce. Obě daně se přesunují větší nebo menší měrou v koloběhu hospodářském a výsledek závisí na poměru různých hospodářských sil. Všechno zákonodárství je malomocné, aby mohlo přesunování daní přesně regulovat. To jen mimochodem jako odpověď panu kolegovi Průšovi na jeho kritiku mého včerejšího referátu.
Vracím se k historickému vývoji. Zvyšování daní bylo v plném proudu. Na konec octli jsme se však při hranici, které nelze beztrestně překročiti. Ba dokonce octli jsme se za touto hranicí v tu chvíli, kdy začala stoupat naše koruna. Začly se ukazovat nepříznivé následky přílišného zatížení poplatnictva. Viděli jsme, že toto přílišné zatížení je pohromou pro výrobu, poněvadž jednak oslabuje snahu po tvoření nových výrobních kapitálů, jednak snižuje snahu podnikatele o úspornou režii, pro zvyšování zisku. Ale nejen pro výrobu, i pro státní finance přetížení poplatnictva je na konec škodlivé, poněvadž jednak svádí k defraudacím, pro něž se stále nové a nové formy dovedou vymýšlet, a jednak vysušuje zdroje, ze kterých čerpati má stát svoje příjmy. Na konec se vidělo, že i sociální reformy ve větším rozsahu by tím státu byly znemožněny. A že i stabilitě naší měny hrozí s této strany nebezpečí. Této stabilitě je nejvážnější oporou rovnováha v rozpočtu a příznivá platební bilance; jestliže přetížením poplatnictva se zmenšuje jeho schopnost platební a na druhé straně zatížením výroby se znesnadňuje konkurence s cizinou, znemožňuje se výroba pro export, pak je tím měna ohrožena a všechna čistě technická opatření k udržení její stability byla by na konec marná.
Nutnost sama vyvolala u nás heslo >spořit<. Pokoušeli jsme se o to různými cestami, zřízením úsporné komise parlamentní, která selhala. Přestalo se jíž také mluvit o diktatuře úsporné, neboť jediný muž, který měl vlastnosti takového diktátora, dr. Rašín, není už mezi námi. Tím více jsme povinni jeho světlé památce, abychom úspornost, kterou nám zanechal jako svůj poslední odkaz, plnili ze všech svých sil a na celé čáře. Musíme to činit tím spíše, poněvadž nejen příjmy naše klesají, ale nesmíme si zatajovati - mezi řádky letošního rozpočtu dá se to vyčísti - že nás v příštích letech čekají některé nové výdaje, kterým jsme se dosud vyhnuli. Je to placení státních dluhů, jež bude vyžadovati v příštích letech značné náklady, poněvadž od roku 1926 počne umořování celé řady výpůjček státních. A konečně také některé dluhy nemusily býti dosud ani zúrokovány, ale později bude tomu tak. A jsou také na obzoru zákonodárné počiny, jako pojištění sociální, které také zatíží stát novými výdaji. Přítomný rozpočet státní jest potěšitelným zjevem, poněvadž znamená vlastně první krok na cestě skutečného spoření. Ještě loni jsme sice snížili v rozpočtu schodek proti předchozímu roku, ale zvýšili jsme výdaje a zvýšili i příjmy, kdežto letos po prvé můžeme se vykázati na obou stranách rozpočtu v příjmech i vydáních skutečným snížením.
Jest zajímavo srovnati náš rozpočtový stav s jinými státy. Tam, kde se ocitáme letos, byla Anglie jíž předloni a loni, kdy provedla velmi radikální snížení příjmů a úspor použila ke snížení daní a různých poplatků; a naproti tomu Rakousko jest zase o hodný kus za námi, neboť teprve letos dospívá k stavu, ve kterém jsme byli loni, zmenšilo podstatně svůj schodek, ale musilo to vykoupiti dodatečným zvýšením příjmů státních, které my jsme provedli jíž dříve.
Nicméně, ačkoliv náš rozpočet jest potěšitelný, nesmíme docílený úspěch přeceňovati a považovati snad svoji námahu za skončenou.
Již pan generální referent upozornil na to, že úspora jest z největší části v položkách výdajů věcných a že jsou to z největší části vlastně jen úspory fiktivní nominální, že výdaje zůstaly co do rozsahu tytéž, jen peněžní hodnota se zmenšila. Abych to objasnil příkladem, když na př. v rozpočtu se požaduje na úřední automobil místo loňských 75 tisíc letos 50 tisíc, je to prostě proto, že všechny pomocné látky se zlevnily, skutečná úspora by se objevila tehdy, kdyby zbytečný automobil vůbec z rozpočtu zmizel.
Také to není valně příznivým zjevem, že vlastně spoření se neuplatnilo již při sestavování rozpočtu jednotlivých ministerstev, nýbrž že teprve dodatečně prováděna komprese ve všech oborech na nátlak ministerstva financí. Již okolnost, že takové snížení vůbec se mohlo provésti, nasvědčuje tomu, že bylo rozpočítáváno po starém zvyku příliš splendidně, neboť jen tak mohly jednotlivé resorty snésti dodatečně škrty. Bude potřeba, aby příště již ministerstva sama při sestavování rozpočtu pečovala o úspory, aby nebylo celé odium spoření, svalováno zase jen na ministerstvo financí, aby se nedálo, jako snad se doposud děje, že každé ministerstvo počítá s tím, že provedou úspory ministerstva druhá a jemu tím bude nadlehčeno, a aby také politické strany neprojevovaly shovívavost k těm resortům, na kterých mají větší zájem. Mám za to, že. by v tomto směru bylo velmi užitečno, kdyby se v naší koalici zavedlo střídání resortů, aby se specielní zájmy určité strany na určitém ministerstvu nemohly vůbec vyvinouti.
Pokud o naší stranu běží, byli jsme si od počátku vědomi, že k opravdu velkým úsporám, k věcným úsporám, je potřebí, aby byla omezena působnost státu. My jsme v těch snahách měli oporu ve hnutí obdobném, které pod heslem désétatismu živelně si razilo cestu také v ostatních západních státech. To byl důvod, proč jsme bojovali proti vázanému státnímu hospodářství, pod jehož důsledky ještě dnes rozpočet trpí, tak kupř. důsledky garancií stavebních. To je důvod, proč jsme proti tomu, aby na stát byly uvalovány přímo nebo nepřímo nové úkoly na př. v otázce zveřejnění pojištění krupobitního a proč jsme se zasazovali o novou úpravu státních podniků. Naše stanovisko bylo, že z různých důvodů nelze žádati, aby stát přestal býti vlastníkem státních podniků, ale že může býti žádáno, aby v jejich správě uplatňovaly se všechny ty dobré metody, kterými správa soukromých podniků vyniká nad správu státní.
Jak velký je význam této otázky pro státní rozpočet, možno posouditi z toho, že výdaje všech státních podniků, ovšem pošty, telegrafy a telefony v to počítaje, figurují v letošním rozpočtu číslicí 6,863 milionů Kč, jejich příjmy číslicí 8.826 miliony Kč, tedy je to vlastně větší část celého státního hospodářství. Bylo by omylem, kdyby někdo ze srovnávání těchto číslic, kde příjmy převyšují vydání: o dvě miliardy, soudil, že výnosnost státních podniků je uspokojivá. Úsudek o výnosnosti státních podniků není tak jednoduchý, nelze si ho tvořiti jen na základě těchto číslic. Upozorňuji především, že v číslici příjmů je také celý příjem tabákové režie a to tedy není prodejní cena tabákových výrobků, nýbrž je v něm také celá vysoká tabáková daň a podobně je to v jiných případech. Tak v příjmech železničních je obsažena daň dopravní.