Nic na tom nezmění ani zdánlivá demokracie. Zkušenost učí, že všude tam, kde na jedné stane jsou boháči a na druhé chudí, vždy skutečnými držiteli mocí jsou tam bohatí i přes demokracii politickou. Není a nemůže býti skutečné politické demokracie tam, kde není hospodářské spravedlnosti.

Porovnáme-li jednotlivé položky příjmů ministerstva financí, shledáme toto: daň z příjmů, daň z kořalky, toho moru, 500 mil., daň z cukru, masa mají vynésti téměř 1500 mil. Není u nich téměř žádného snížení, naopak u cukru a masa počítá se se značným zvýšením. Na poplatcích a dopravních daních téměř 500 milionů, daň z obratu téměř 1600 milionů, z tabáku 1000 milionů atd. Tyto daně tvoří obrovskou většinu státních příjmů a tyto úžasné sumy zaplatí ve skutečnosti malý, pracující lid.

Uvážíme-li zvýšenou cenu koruny, vidíme, že daňová břemena jsou ve skutečností těžší, a přimyslíte-li si k tomu hospodářskou krisi - a že tato zde jest, to přiznává samo ministerstvo ve svých vysvětlivkách v pol. 12, veliká část dělníků nemá prácí, aneb pracuje jen málo dnů, pak to soustavné snižování mezd a tím snižování životní úrovně a kupní schopnosti, neboť ceny životních potřeb neklesají, ale v mnoha případech stoupají - pak opravdu možno říci, že v tomto státě postupuje se zcela bez ohledu vůči malému lidu, že boháči jako držitelé moci brutálně zatěžují široké vrstvy lidové daněmi, aby sami co nejméně byli zatíženi.

Pan zpravodaj řekl, že, má-li dojíti k dalšímu zlevňování, musí naše koruna ještě stoupnouti a se upevniti, je prý to přirozený vývoj vyrovnávací. To jest sice hezky řečeno, avšak kapitalistický systém, lépe řečeno kapitalistická bezohlednost a ziskulačnost, takové hospodářské zákony ruší. To ukázal proces brněnský. A když jej poruší, nemohou páni bankéři ani býti potrestáni, neboť jak jíž jsem řekl, oni mají moc ve svých rukou. Rovněž skupiny výroby a obchodu kašlou na všechny zákony o vyrovnávání hodnot a dnes, přes to, že koruna se drží, ženou ceny životních potřeb nahoru. Za tohoto stavu je pracující lid mezi dvěma mlýnskými kameny. Na jedné straně dře jej kapitalismus, a co s něho nesetře, pro to přichází státní fiskus a béře zbytek.

Namítnete, že stát toho ke svému životu potřebuje. Dobře - stát ale nepotřebuje činiti tak obrovská neproduktivní vydání, jako jest na armádu v obnosu téměř 2 a půl miliardy, není potřeba, aby u každých dvou mužů byla šarže. Zdravým rozumem těžko se dá pochopiti, na co máme ták veliký počet jenerálů, že pozůstalí po Habsburcích, ano i sám Vilém, nám jich mohou záviděti. (Sen. A. Friedrich: Aby prohrávali války!) Nejspíš. Já myslím, že dnes Habsburkové, pokud ještě zbyli, a snad i Vilém, žárlí přímo na naši republiku, jak jenerálská kasta jest u nás protěžována.

U mužstva má býti ušetřeno na žoldu 50 mil. To nedá se vysvětliti snížením presenční služby, ale snahou snížiti požitky vůbec. Ostatně se to i přiznává. Nepochybně se páni domnívají, že staří otcové a matky žijí ze své dřiny tak dobře, že budou moci těch scházejících 50 milionů svým synům poslati. To jest příznačné pro váš systém šetření.

V jedné resoluci žádá se o poshovění při vymáhání daně z příjmu. Jest opravdu monstrem, že u nás nyní posílají se předpisy daně z příjmu za uplynulá 4 léta. Každý zná, jaké veliké rozdíly mzdové nastaly v těchto čtyřech létech, pracovníci dnes ve většině případů pracují za mzdu o 40-50 i více procent nižší, také za třetinu bývalé mzdy, a nyní si představte, že dostanou výměry za uplynulá léta až v trojnásobné výši v poměru k dnešním příjmům! Budou to moci zaplatiti? Jistě ne, zejména ti, kdož zásluhou vaší politiky dnes vůbec nemají výdělku, aneb jen částečný. Jak dostanete daň od otců rodin, kteří dnes po tom hrozném snižování mezd s tíhou vydělají to, co nutně potřebují pro své rodiny? V resoluci se mluví o poshovění. Bude co platno poshovění? V takových případech bude nutno daň prostě škrtnouti.

Pozornosti zaslouží položka 17 tit. 2. S l. úroky z prodlení, exekuční poplatky a pokuty preliminovaná obnosem 57,330.000 Kč. Že k této obrovské číslici dochází, nelze se diviti tomu, kdo zná dosavadní praksi. Neboť velice často se stává, že poplatník, který řádně daň zaplatil, jest mnohdy i několikráte upomínán a po případě i exekvován. Naposled sice se to vysvětlí, ale kdo dá náhradu těm malým lidem za cesty na úřad a za prozahálený čas? Vinu na tom nese celý systém daňový a přetížení berního úřednictva. Často berní úředník, když jsem s ním mluvil, sám říkal: >Já sám se již v tom nevyznám, co jste nám toho navalili.< A že těchto téměř 60 milionů zaplatí z největší části malí poplatníci, jest při dosavadní praksi jisto, kdežto vůči velkým vychází se až s přílišnou benevolencí vstříc. Odůvodňuje se to důvody národohospodářskými proto, že prý tací milionáři mnoho znamenají pro stát - a proto mohou dlužit miliony až do nezaplacení vůbec - statisíce domkářů a maloživnostníků však nemají podle rozumu pánů toho významu pro stát a proto se jde na ně se vší přísností. To, jak bylo naloženo s příděly samosprávě, nejlépe ukazuje, že není zde dobré vůle ulehčiti jí existenci. Ačkoliv stát přenesl a přenáší na samosprávu mnoho povinností a tato také snaží se poctivě je plniti, snižují se příděly o 232 milionů.

Nevězí to jen v možném poklesu daňovém, ale v tom, jak s některých stran přímo nepřátelsky na dnešní samosprávu se hledí a já bych řekl jen proto, že není více doménou boháčů. Mnoho stížností máme do provádění pozemkové reformy, neboť tak, jak jest prováděn příděl a za jaké ceny, to hraničí s paragrafy o lichvě. Postup oproti zaměstnancům parcelovaných velkostatků jest v pravém opaku, jak bylo slibováno. Celá řada starých sedřených mužů a žen nedostává vůbec odbytného a nemůže se dovolati práva. Proto, že ten člověk pracoval 30 až 40 let, dnes se přidělí na zbytkový statek jako pracovník, on je k práci neschopný, nedostane ani haléř a nabyvatel zbytkového statku jej také nechce do práce, poněvadž jest k práci neschopen. Tak nemůže býti pozemková reforma prováděna, zejména pokud se týče postupu vůči zaměstnancům parcelovaných statků. Ovšem, nemůže býti ani jinak ve státě, který ovládán jest velikým kapitálem. Poměry mohou se změniti teprve tehdy, až pracující lid bude rozhodovati o svých osudech sám, bez buržoasie, a všech falešných přátel. Pánové z koalice zvlášť lehce přenesli se přes státní dluhy, ač přece i ve výborové zprávě se přiznává, že přesná výše dluhů není známa. Chcete to zváti dobrým hospodářstvím? Neustále říkáte, že prý se to všechno lepší. Po čertech se to všechno lepší. Dobrý hospodář má znáti, jak a co je dlužen, a nezná-li toho, není dobrým hospodářem. Pracující lid, který svou prací udržuje stát, vidí, že tento stát spravován jest v duchu kapitalistickém, že upevňuje se zde vláda bankokracie a boháčů vůbec. Proto my, komunisté, budeme hlasovati proti rozpočtu. Jako zástupci pracujícího lidu nemáme nejmenší chuti pomáhati boháčům k zajištění jejich panství a tím pomáhati k úplnému zotročení a zbídačení chudého lidu.

Prohlašuji, že odpověď pana předsedy na můj dotaz na něho vznesený v záležitosti družstva lihovarníků, není pro mne a pro celou poctivou veřejnost dostatečnou. Neboť prohlášení, že nebyli upláceni političtí činitelé, nevyvrací to, co o celé aféře bylo tvrzeno pány Preclem a Remešem. Zůstává zde dojem, že uplácení bylí druzí.

V poctivé společnosti každé uplácení jest nemravným. My chceme míti v této věci jasno. Korupce, litera se rozrůstá, jest sice neklamným důkazem rozkladu kapitalistické společností, než nicméně pracující lid nemá chutí, aby jím vydřenými mozoly bylo hazardování Podobnými manipulacemi jest poškozován stát a jeho poplatnictvo. Proto pryč s korupcí! (Souhlas.)

Místopředseda Niessner: Jako další řečník je přihlášen sen. Lisý. Uděluji mu slovo.

Sen. Lisý: Slavný senáte! Mluví-li se v naší veřejností o zemědělství, je při tom obyčejně zapomínáno na malé zemědělce a ostatní drobný venkovský lid při zemědělství zúčastněný. Děje se tak, bohužel, i u úřadů státních, a u institucí, jejichž povinností je starat se o zemědělství. S podobnými názory pro zemědělství shledáváme se i u průmyslu, a mluví-li se o průmyslu, bývají při tom na mysli pouze velké závody a opomíjeny malé podniky a živnosti. Je třeba názory tyto změniti. My, socialisté, jsme toho názoru, že zemědělství je velmi důležitým výrobním odvětvím. Uznáváme plně, že musí mu býti věnována stejná pozornost, jako všem jiným odvětvím výrobním. Socialismus je především spravedlností, tedy také spravedlností vůči drobnému, venkovskému, pracujícímu lidu.

Ti. kteří mají povinnost o tato výrobní odvětví pečovat, musí se starat o všechny jeho složky. Především musí pečovat o složku nejpočetnější, t. j. o malozemědělce, domkáře a venkovské živnostníky a zemědělské dělnictvo. Politická příslušnost jednotlivých složek nesmí při tom rozhodovat. Nesmí rozhodovat tím spíše, když bylo vydáno heslo: >Venkov jedna rodina<. Heslo to bylo vydáno ve smyslu politickém, ukázalo se však a ukazuje se denně, že v politickém smyslu zůstalo heslo to pouze jen heslem.

Hospodářské postavení a zájmy jednotlivých složek zemědělství působí tu silněji, než všechna krásná agitační hesla. Jisto jest, že drobný pracující lid venkovský má vždycky blízko k drobnému pracujícímu lidu ve městě a v průmyslových místech a že bude se k těm lidem vždy hlásit a s ním se spojovat k bojí za lepší existencí. Toto spojení je spojení krve. Dělníci v továrnách jsou synové a dcery drobných venkovských lidí, mají společného nepřítele v kapitalismu. Kapitalism zemědělský je stejně nemilosrdný, jako kapitalism průmyslový a bankovní a nepůjde nikdy proti sobě přes všechno úsilí znepřáteliti venkov a města. Heslo: >venkov jedna rodina< mělo by býti uplatněno po stránce odborové, zejména těmi, kteří mají zemědělství na starosti, a v důsledku toho musil by pak býti věnován zvýšený zřetel drobnému pracujícímu lidu venkovskému.

Rozpočet ministerstva zemědělství svědčí o tom, že důležitost malozemědělců a zemědělského dělnictva v zemědělství není dost pochopena. Nejen v rozpočtu, zejména však v praksi je toto nepochopení zvláště patrno. Bylo by jistě zajímavo, kdyby ministerstvo zemědělství vydalo výkaz o tom, jak používáno jest obnosů vydaných ke zvelebení zemědělství, zejména, které skupiny zemědělců různé tyto podpory dostávají. V minulém rozpočtu byla položka fond pro chov a zpeněžení dobytka s obnosem 2,500.000, letos 2 miliony. Položka ta je zajímavá tím, že podle vysvětlivek má býti věnována na znovu vybudování organisací pro zpeněžení dobytka atd. Tím má být zabezpečeno řádné a pravidelné zásobování konzumenta a pečováno současně o zájmy producentů. Účinek této položky z minulého roku nebyl nikde patrný. Ministerstvo zemědělství a zemědělské rady musí si již jednou uvědomit, že podpory musí býti poskytovány jen těm, kteří jich opravdu potřebují, a to jsou malozemědělci. Pokud se týče zemědělských rad, je nejvyšší čas, aby byly postaveny na nový základ. Než se tak stane, musí býti dáno malozemědělcům a jejich zájmovým organisacím ve výborech zemědělské rady zastoupení. V Čechách v některých případech se tak stalo. Naše ústřední jednota malozemědělců nemá dosud zastoupení ve výboru českého odboru zemědělské rady, ačkoliv žádost v tom směru podala již loňského roku.

Vedle ministerstva zemědělství je to státní pozemkový úřad, který požadavkům drobných zemědělských lidí musí věnovati náležitou pozornost. V přítomné době je to půda, kterou nutno těmto lidem dáti, aby jejich hospodářská existence byla umožněna. Volají-li lidé po přídělu půdy, volají po práci. Umožněme tedy jim pracovat, aby oni, majíce možnost pracovat na svém, nekonkurovali na trhu práce těm, kteří této možnosti nemají. Abychom toho dosáhli, musí býti ovšem zemědělská půda přidělena především těm nejpotřebnějším. Již při jiné příležitosti zdůraznil jsem na tomto místě nutnost úvěrové pomoci při provádění pozemkové reformy. Připomínám to znovu. Při projednávání minulého rozpočtu prohlásil předseda státního pozemkového úřadu v rozpočtovém výboru, že zřízením náhradové banky bude otázka poskytování úvěru uspokojivě rozřešena ve prospěch uchazečů. V praxi však tomu tak není. Tedy bude třeba postarati se o jiný způsob a řešení této důležité otázky. Organisace úvěrové pomoci musí však býti provedena rychle, má-li míti žádoucího významu. Vedle toho třeba jest snížení přídělové ceny drobných přídělů a možno to provésti bez průtahů tím, že zbytkové statky budou přidělovány, pokud nejedná se o zaměstnance, za cenu obecnou a takto získaný výtěžek věnuje se ke zlevnění drobného přídělu.

Řekl jsem, pánové, že přídělem půdy drobným lidem dáváme jim vlastně práci. Není však možno jedněm práci dávati a druhým práci bráti. Na mysli mám zaměstnance velkostatků, zejména zaměstnance nižších kategorií. Někteří nabyvatelé zbytkových statků nedodržují převzaté závazky a při nejbližší příležitosti propouštějí zaměstnance, o ktré právě bylo tím postaráno, že jím bylo státním pozemkovým úřadem zaměstnání při zbytkových statcích zaručeno. Takovéto zajištění zaměstnance není ovšem řádným zajištěním a musí v tom směru býti zjednána náprava. Pokud bude možno, musí býti zaměstnanci zajišťováni přídělem půdy, buď jednotlivě nebo družstevně. V tom směru musí býti zaměstnanci státním pozemkovým úřadem všemožně podporováni. Pokud jsou zaměstnanci uspokojování odbytným, je třeba, aby bylo včas vypláceno. Pozdní výplata odbytného způsobuje existenční nesnáze zaměstnanců.

Nutno uznati, že reforma půdy je velkým úkolem sociálním a snad právě proto úkolem nesnadným. Není tím ovšem řečeno, že je úkolem neproveditelným. Pří správném pochopení cíle pozemkové reformy, při dobré vůli je jisto, že pozemková reforma může býti provedena tak, jak byla uzákoněna, t. j. jako výsledek naší národní revoluce. Volání no změně zákonů o pozemkové reformě, zejména volání po propuštění větší výměry zemědělské půdy ze zahoru, není v zájmu pozemkové reformy ani v zájmu národohospodářském. Po této stránce nepřipustíme nikdy nějaké změny zákona záběrového.

Jisto však jest - a skutečností to potvrdily - že státní pozemkový úřad ve své nynější organisací, ve svém složení neprovede pozemkovou reformu tak, jak by měla býti provedena. Není zde správného cítění, není zde správného pochopení cílů pozemkové reformy, anebo z politických důvodů se této reformě určují jiné cíle.

Tomuto přesvědčení dali jsme již výraz, když navrhli jsme přeměnu pozemkového úřadu v ministerstvo. Tehdy bylo na nás proto útočeno i přes to, že sám president republiky projevil s naším stanoviskem veřejný souhlas v novoročním poselství. Dnes celá veřejnost, zejména tehdejší odpůrci našeho návrhu souhlasí s tím, že státní pozemkový úřad reorganisován býti musí, má-li býti reforma pozemková řádně provedena. Ministerský předseda a předsednictvo státního pozemkového úřadu potřebu reorganisace té uznávají a slibují předložiti v tom směru vládě návrh zákona.