Čtvrtek 13. prosince 1923

Nic na tom nezmění ani zdánlivá demokracie. Zkušenost učí, že všude tam, kde na jedné stane jsou boháči a na druhé chudí, vždy skutečnými držiteli mocí jsou tam bohatí i přes demokracii politickou. Není a nemůže býti skutečné politické demokracie tam, kde není hospodářské spravedlnosti.

Porovnáme-li jednotlivé položky příjmů ministerstva financí, shledáme toto: daň z příjmů, daň z kořalky, toho moru, 500 mil., daň z cukru, masa mají vynésti téměř 1500 mil. Není u nich téměř žádného snížení, naopak u cukru a masa počítá se se značným zvýšením. Na poplatcích a dopravních daních téměř 500 milionů, daň z obratu téměř 1600 milionů, z tabáku 1000 milionů atd. Tyto daně tvoří obrovskou většinu státních příjmů a tyto úžasné sumy zaplatí ve skutečnosti malý, pracující lid.

Uvážíme-li zvýšenou cenu koruny, vidíme, že daňová břemena jsou ve skutečností těžší, a přimyslíte-li si k tomu hospodářskou krisi - a že tato zde jest, to přiznává samo ministerstvo ve svých vysvětlivkách v pol. 12, veliká část dělníků nemá prácí, aneb pracuje jen málo dnů, pak to soustavné snižování mezd a tím snižování životní úrovně a kupní schopnosti, neboť ceny životních potřeb neklesají, ale v mnoha případech stoupají - pak opravdu možno říci, že v tomto státě postupuje se zcela bez ohledu vůči malému lidu, že boháči jako držitelé moci brutálně zatěžují široké vrstvy lidové daněmi, aby sami co nejméně byli zatíženi.

Pan zpravodaj řekl, že, má-li dojíti k dalšímu zlevňování, musí naše koruna ještě stoupnouti a se upevniti, je prý to přirozený vývoj vyrovnávací. To jest sice hezky řečeno, avšak kapitalistický systém, lépe řečeno kapitalistická bezohlednost a ziskulačnost, takové hospodářské zákony ruší. To ukázal proces brněnský. A když jej poruší, nemohou páni bankéři ani býti potrestáni, neboť jak jíž jsem řekl, oni mají moc ve svých rukou. Rovněž skupiny výroby a obchodu kašlou na všechny zákony o vyrovnávání hodnot a dnes, přes to, že koruna se drží, ženou ceny životních potřeb nahoru. Za tohoto stavu je pracující lid mezi dvěma mlýnskými kameny. Na jedné straně dře jej kapitalismus, a co s něho nesetře, pro to přichází státní fiskus a béře zbytek.

Namítnete, že stát toho ke svému životu potřebuje. Dobře - stát ale nepotřebuje činiti tak obrovská neproduktivní vydání, jako jest na armádu v obnosu téměř 2 a půl miliardy, není potřeba, aby u každých dvou mužů byla šarže. Zdravým rozumem těžko se dá pochopiti, na co máme ták veliký počet jenerálů, že pozůstalí po Habsburcích, ano i sám Vilém, nám jich mohou záviděti. (Sen. A. Friedrich: Aby prohrávali války!) Nejspíš. Já myslím, že dnes Habsburkové, pokud ještě zbyli, a snad i Vilém, žárlí přímo na naši republiku, jak jenerálská kasta jest u nás protěžována.

U mužstva má býti ušetřeno na žoldu 50 mil. To nedá se vysvětliti snížením presenční služby, ale snahou snížiti požitky vůbec. Ostatně se to i přiznává. Nepochybně se páni domnívají, že staří otcové a matky žijí ze své dřiny tak dobře, že budou moci těch scházejících 50 milionů svým synům poslati. To jest příznačné pro váš systém šetření.

V jedné resoluci žádá se o poshovění při vymáhání daně z příjmu. Jest opravdu monstrem, že u nás nyní posílají se předpisy daně z příjmu za uplynulá 4 léta. Každý zná, jaké veliké rozdíly mzdové nastaly v těchto čtyřech létech, pracovníci dnes ve většině případů pracují za mzdu o 40-50 i více procent nižší, také za třetinu bývalé mzdy, a nyní si představte, že dostanou výměry za uplynulá léta až v trojnásobné výši v poměru k dnešním příjmům! Budou to moci zaplatiti? Jistě ne, zejména ti, kdož zásluhou vaší politiky dnes vůbec nemají výdělku, aneb jen částečný. Jak dostanete daň od otců rodin, kteří dnes po tom hrozném snižování mezd s tíhou vydělají to, co nutně potřebují pro své rodiny? V resoluci se mluví o poshovění. Bude co platno poshovění? V takových případech bude nutno daň prostě škrtnouti.

Pozornosti zaslouží položka 17 tit. 2. S l. úroky z prodlení, exekuční poplatky a pokuty preliminovaná obnosem 57,330.000 Kč. Že k této obrovské číslici dochází, nelze se diviti tomu, kdo zná dosavadní praksi. Neboť velice často se stává, že poplatník, který řádně daň zaplatil, jest mnohdy i několikráte upomínán a po případě i exekvován. Naposled sice se to vysvětlí, ale kdo dá náhradu těm malým lidem za cesty na úřad a za prozahálený čas? Vinu na tom nese celý systém daňový a přetížení berního úřednictva. Často berní úředník, když jsem s ním mluvil, sám říkal: >Já sám se již v tom nevyznám, co jste nám toho navalili.< A že těchto téměř 60 milionů zaplatí z největší části malí poplatníci, jest při dosavadní praksi jisto, kdežto vůči velkým vychází se až s přílišnou benevolencí vstříc. Odůvodňuje se to důvody národohospodářskými proto, že prý tací milionáři mnoho znamenají pro stát - a proto mohou dlužit miliony až do nezaplacení vůbec - statisíce domkářů a maloživnostníků však nemají podle rozumu pánů toho významu pro stát a proto se jde na ně se vší přísností. To, jak bylo naloženo s příděly samosprávě, nejlépe ukazuje, že není zde dobré vůle ulehčiti jí existenci. Ačkoliv stát přenesl a přenáší na samosprávu mnoho povinností a tato také snaží se poctivě je plniti, snižují se příděly o 232 milionů.

Nevězí to jen v možném poklesu daňovém, ale v tom, jak s některých stran přímo nepřátelsky na dnešní samosprávu se hledí a já bych řekl jen proto, že není více doménou boháčů. Mnoho stížností máme do provádění pozemkové reformy, neboť tak, jak jest prováděn příděl a za jaké ceny, to hraničí s paragrafy o lichvě. Postup oproti zaměstnancům parcelovaných velkostatků jest v pravém opaku, jak bylo slibováno. Celá řada starých sedřených mužů a žen nedostává vůbec odbytného a nemůže se dovolati práva. Proto, že ten člověk pracoval 30 až 40 let, dnes se přidělí na zbytkový statek jako pracovník, on je k práci neschopný, nedostane ani haléř a nabyvatel zbytkového statku jej také nechce do práce, poněvadž jest k práci neschopen. Tak nemůže býti pozemková reforma prováděna, zejména pokud se týče postupu vůči zaměstnancům parcelovaných statků. Ovšem, nemůže býti ani jinak ve státě, který ovládán jest velikým kapitálem. Poměry mohou se změniti teprve tehdy, až pracující lid bude rozhodovati o svých osudech sám, bez buržoasie, a všech falešných přátel. Pánové z koalice zvlášť lehce přenesli se přes státní dluhy, ač přece i ve výborové zprávě se přiznává, že přesná výše dluhů není známa. Chcete to zváti dobrým hospodářstvím? Neustále říkáte, že prý se to všechno lepší. Po čertech se to všechno lepší. Dobrý hospodář má znáti, jak a co je dlužen, a nezná-li toho, není dobrým hospodářem. Pracující lid, který svou prací udržuje stát, vidí, že tento stát spravován jest v duchu kapitalistickém, že upevňuje se zde vláda bankokracie a boháčů vůbec. Proto my, komunisté, budeme hlasovati proti rozpočtu. Jako zástupci pracujícího lidu nemáme nejmenší chuti pomáhati boháčům k zajištění jejich panství a tím pomáhati k úplnému zotročení a zbídačení chudého lidu.

Prohlašuji, že odpověď pana předsedy na můj dotaz na něho vznesený v záležitosti družstva lihovarníků, není pro mne a pro celou poctivou veřejnost dostatečnou. Neboť prohlášení, že nebyli upláceni političtí činitelé, nevyvrací to, co o celé aféře bylo tvrzeno pány Preclem a Remešem. Zůstává zde dojem, že uplácení bylí druzí.

V poctivé společnosti každé uplácení jest nemravným. My chceme míti v této věci jasno. Korupce, litera se rozrůstá, jest sice neklamným důkazem rozkladu kapitalistické společností, než nicméně pracující lid nemá chutí, aby jím vydřenými mozoly bylo hazardování Podobnými manipulacemi jest poškozován stát a jeho poplatnictvo. Proto pryč s korupcí! (Souhlas.)

Místopředseda Niessner: Jako další řečník je přihlášen sen. Lisý. Uděluji mu slovo.

Sen. Lisý: Slavný senáte! Mluví-li se v naší veřejností o zemědělství, je při tom obyčejně zapomínáno na malé zemědělce a ostatní drobný venkovský lid při zemědělství zúčastněný. Děje se tak, bohužel, i u úřadů státních, a u institucí, jejichž povinností je starat se o zemědělství. S podobnými názory pro zemědělství shledáváme se i u průmyslu, a mluví-li se o průmyslu, bývají při tom na mysli pouze velké závody a opomíjeny malé podniky a živnosti. Je třeba názory tyto změniti. My, socialisté, jsme toho názoru, že zemědělství je velmi důležitým výrobním odvětvím. Uznáváme plně, že musí mu býti věnována stejná pozornost, jako všem jiným odvětvím výrobním. Socialismus je především spravedlností, tedy také spravedlností vůči drobnému, venkovskému, pracujícímu lidu.

Ti. kteří mají povinnost o tato výrobní odvětví pečovat, musí se starat o všechny jeho složky. Především musí pečovat o složku nejpočetnější, t. j. o malozemědělce, domkáře a venkovské živnostníky a zemědělské dělnictvo. Politická příslušnost jednotlivých složek nesmí při tom rozhodovat. Nesmí rozhodovat tím spíše, když bylo vydáno heslo: >Venkov jedna rodina<. Heslo to bylo vydáno ve smyslu politickém, ukázalo se však a ukazuje se denně, že v politickém smyslu zůstalo heslo to pouze jen heslem.

Hospodářské postavení a zájmy jednotlivých složek zemědělství působí tu silněji, než všechna krásná agitační hesla. Jisto jest, že drobný pracující lid venkovský má vždycky blízko k drobnému pracujícímu lidu ve městě a v průmyslových místech a že bude se k těm lidem vždy hlásit a s ním se spojovat k bojí za lepší existencí. Toto spojení je spojení krve. Dělníci v továrnách jsou synové a dcery drobných venkovských lidí, mají společného nepřítele v kapitalismu. Kapitalism zemědělský je stejně nemilosrdný, jako kapitalism průmyslový a bankovní a nepůjde nikdy proti sobě přes všechno úsilí znepřáteliti venkov a města. Heslo: >venkov jedna rodina< mělo by býti uplatněno po stránce odborové, zejména těmi, kteří mají zemědělství na starosti, a v důsledku toho musil by pak býti věnován zvýšený zřetel drobnému pracujícímu lidu venkovskému.

Rozpočet ministerstva zemědělství svědčí o tom, že důležitost malozemědělců a zemědělského dělnictva v zemědělství není dost pochopena. Nejen v rozpočtu, zejména však v praksi je toto nepochopení zvláště patrno. Bylo by jistě zajímavo, kdyby ministerstvo zemědělství vydalo výkaz o tom, jak používáno jest obnosů vydaných ke zvelebení zemědělství, zejména, které skupiny zemědělců různé tyto podpory dostávají. V minulém rozpočtu byla položka fond pro chov a zpeněžení dobytka s obnosem 2,500.000, letos 2 miliony. Položka ta je zajímavá tím, že podle vysvětlivek má býti věnována na znovu vybudování organisací pro zpeněžení dobytka atd. Tím má být zabezpečeno řádné a pravidelné zásobování konzumenta a pečováno současně o zájmy producentů. Účinek této položky z minulého roku nebyl nikde patrný. Ministerstvo zemědělství a zemědělské rady musí si již jednou uvědomit, že podpory musí býti poskytovány jen těm, kteří jich opravdu potřebují, a to jsou malozemědělci. Pokud se týče zemědělských rad, je nejvyšší čas, aby byly postaveny na nový základ. Než se tak stane, musí býti dáno malozemědělcům a jejich zájmovým organisacím ve výborech zemědělské rady zastoupení. V Čechách v některých případech se tak stalo. Naše ústřední jednota malozemědělců nemá dosud zastoupení ve výboru českého odboru zemědělské rady, ačkoliv žádost v tom směru podala již loňského roku.

Vedle ministerstva zemědělství je to státní pozemkový úřad, který požadavkům drobných zemědělských lidí musí věnovati náležitou pozornost. V přítomné době je to půda, kterou nutno těmto lidem dáti, aby jejich hospodářská existence byla umožněna. Volají-li lidé po přídělu půdy, volají po práci. Umožněme tedy jim pracovat, aby oni, majíce možnost pracovat na svém, nekonkurovali na trhu práce těm, kteří této možnosti nemají. Abychom toho dosáhli, musí býti ovšem zemědělská půda přidělena především těm nejpotřebnějším. Již při jiné příležitosti zdůraznil jsem na tomto místě nutnost úvěrové pomoci při provádění pozemkové reformy. Připomínám to znovu. Při projednávání minulého rozpočtu prohlásil předseda státního pozemkového úřadu v rozpočtovém výboru, že zřízením náhradové banky bude otázka poskytování úvěru uspokojivě rozřešena ve prospěch uchazečů. V praxi však tomu tak není. Tedy bude třeba postarati se o jiný způsob a řešení této důležité otázky. Organisace úvěrové pomoci musí však býti provedena rychle, má-li míti žádoucího významu. Vedle toho třeba jest snížení přídělové ceny drobných přídělů a možno to provésti bez průtahů tím, že zbytkové statky budou přidělovány, pokud nejedná se o zaměstnance, za cenu obecnou a takto získaný výtěžek věnuje se ke zlevnění drobného přídělu.

Řekl jsem, pánové, že přídělem půdy drobným lidem dáváme jim vlastně práci. Není však možno jedněm práci dávati a druhým práci bráti. Na mysli mám zaměstnance velkostatků, zejména zaměstnance nižších kategorií. Někteří nabyvatelé zbytkových statků nedodržují převzaté závazky a při nejbližší příležitosti propouštějí zaměstnance, o ktré právě bylo tím postaráno, že jím bylo státním pozemkovým úřadem zaměstnání při zbytkových statcích zaručeno. Takovéto zajištění zaměstnance není ovšem řádným zajištěním a musí v tom směru býti zjednána náprava. Pokud bude možno, musí býti zaměstnanci zajišťováni přídělem půdy, buď jednotlivě nebo družstevně. V tom směru musí býti zaměstnanci státním pozemkovým úřadem všemožně podporováni. Pokud jsou zaměstnanci uspokojování odbytným, je třeba, aby bylo včas vypláceno. Pozdní výplata odbytného způsobuje existenční nesnáze zaměstnanců.

Nutno uznati, že reforma půdy je velkým úkolem sociálním a snad právě proto úkolem nesnadným. Není tím ovšem řečeno, že je úkolem neproveditelným. Pří správném pochopení cíle pozemkové reformy, při dobré vůli je jisto, že pozemková reforma může býti provedena tak, jak byla uzákoněna, t. j. jako výsledek naší národní revoluce. Volání no změně zákonů o pozemkové reformě, zejména volání po propuštění větší výměry zemědělské půdy ze zahoru, není v zájmu pozemkové reformy ani v zájmu národohospodářském. Po této stránce nepřipustíme nikdy nějaké změny zákona záběrového.

Jisto však jest - a skutečností to potvrdily - že státní pozemkový úřad ve své nynější organisací, ve svém složení neprovede pozemkovou reformu tak, jak by měla býti provedena. Není zde správného cítění, není zde správného pochopení cílů pozemkové reformy, anebo z politických důvodů se této reformě určují jiné cíle.

Tomuto přesvědčení dali jsme již výraz, když navrhli jsme přeměnu pozemkového úřadu v ministerstvo. Tehdy bylo na nás proto útočeno i přes to, že sám president republiky projevil s naším stanoviskem veřejný souhlas v novoročním poselství. Dnes celá veřejnost, zejména tehdejší odpůrci našeho návrhu souhlasí s tím, že státní pozemkový úřad reorganisován býti musí, má-li býti reforma pozemková řádně provedena. Ministerský předseda a předsednictvo státního pozemkového úřadu potřebu reorganisace té uznávají a slibují předložiti v tom směru vládě návrh zákona.

Žádám, aby přeměna státního pozemkového úřadu provedena byla co nejrychleji. Klub náš trvá na návrhu na změnu státního pozemkového úřadu v ministerstvo. Ovšem, neuzavírá se řešení jinému, v němž by byla zajištěna přímá ústavní zodpovědnost pozemkového úřadu vůči Národnímu shromáždění.

Připomínám, že bývalí velkostatkáři a bývalí šlechtici měli by již přestati s agitací v cizině proti naší pozemkové reformě. Svými společenskými styky a hlavně peněžními prostředky provádějí propagandu proti naší reformě půdy. Hledí získati v cizině Angličany, Američany, Němce do svých služeb. Také některá mezinárodní fora mají býti získána pro tuto kampaň. Jménem malozemědělců, jimž provedení parcelace velkostatků a příděl půdy do vlastnictví jest jich životní otázkou, žádám, aby vláda Švehlova a zejména ministr zahraničí dr Beneš, s jehož politikou zásadně souhlasíme a jehož úspěchy vítáme, celým svým vlivem čelili této protistátní činnosti v cizině. Jsme přesvědčeni, že agitace a propaganda nepřátel reformy půdy v cizině nebudou míti žádných zvláštních úspěchů. Pozemková reforma je výsledkem našeho revolučního převratu, je naší vnitřní záležitostí a jako taková bude plně provedena. Půda velkostatkářská a šlechtické latifundie musí býti co nejrychleji rozděleny československému lidu venkovskému.

V přítomné době drahota rozrušuje klid a spokojenost obyvatelstva všech vrstev. Drahotní poměry dotýkají se ve zvýšené míře drobného venkovského lidu stejně tak, jako drobného lidu v městě. Boj vlády proti drahotě bude proto těmito vrstvami podporován. Jisto je, že dnešní drahotní poměry nejsou způsobeny zemědělci a tím méně malozemědělci, nýbrž meziobchodem, vysokými cenami výrobků průmyslových, obchodních a bankovních spekulací.

V naší republice proti jiným státům máme poměrně laciné obilí, ale za to nejdražší mouku. Dobytek prodává producent lacino, konsument platí maso velmi draho. Nepoměr cen surovin průmyslových a práce s cenami, za něž nakupuje konsument, je ještě křiklavější. Proto zde musí býti nasazeny páky zlevňovací. Jestliže slevilo zemědělství, jestliže slevil stát, musí také sleviti obchod a průmysl. Souhlasíme proto plně s akcí vlády, zejména s činností ministerstva zásobování proti zdražování a za snížení cen všech předmětů. Naříká se na vysoké zatížení daňové; tyto stesky jsou oprávněny u drobných poplatníků, zejména u malozemědělců a maloživnostníků.

Třeba že v theorii je v hospodaření stejně všechno daněmi zatíženo, je v praksi rozdíl v tom, že drobní poplatníci předepsané daně skutečně zaplatí, neb jsou nuceni zaplatiti, kdežto druzí zůstávají daně poctivě dlužni. Svědčí o tom ohromné nedoplatky daní v jednotlivých obvodech, což dosahuje vysoké miliony.

Nutno při tom dotknouti se postupu, jakým jsou nezaplacené daně vymáhány. Domkáři zabaví se jediná kráva a daně se vymohou. Kdyby tak bylo postupováno ve všech případech, neexistovaly by tak ohromné nedoplatky daní. V tomto směru jest nutná náprava, jako jest třeba daňové reformy vůbec. O zavedení daní jakýchkoli nemůže býti řeči vůbec. Přes to však v poslední době měla tato zásada býti prolomena při dani z obratu. Proti takovýmto pokusům musíme protestovat a kvitujeme s povděkem vládě, že zvýšení daně z obratu, daně dnes velice tíživé, nepřipustila. Malozemědělci své povinnosti daňové plně konají a stát se musí tudíž přičiniti o jejich sociální zabezpečení a to uzákoněním pojištění sociálního, pojištění proti pádu dobytka a proti živelním pohromám. Bude to jen malá splátka věrnosti a oddanosti těch to vrstev k republice.

Na jednu věc bych zvláště chtěl upozorniti. Říká se správně, že obec jest základem státu. Bude proto nutno věnovat naší samosprávě náležitou pozornost. Především musí býti náležitě poučeni ti, kdož byli v čelo obce postaveni. Ministerstvo školství v tomto směru prý také koná určí ta opatření. Bude třeba samosprávnou výchovu řádně organisovat a učiniti ji systematickou. Jedná se zejména o venkovské obce. V tomto směru bude třeba provésti věc prostřednictvím zájmových organisací. Ústřední jednota malozemědělců již podobnou akci podnikla a doufá, že za podpory ministerstva školství svého cíle také dojde.

Mluvil jsem dosud o požadavcích všeobecných, jsou však některé kraje, které vyžadují zvláštní pozornosti. V Čechách jest to zejména český jih, kterému nutno věnovati zvýšenou pozornost a to právě proto, že český jih přestal býti královstvím Schwarzenberským a zůstávají tam ti, kteří dříve odcházeli za prací do ciziny. Zejména železniční spojení musí býti upraveno, má-li býti využito bohatství lesů na českém jihu. Bude třeba vybudovati také síť závodů dřevního průmyslu.

Ještě jedna záležitost jest ponejvíce záležitostí českého jihu a západu. Jest to záležitost obecního statku, věc, která vlastně zákonem o obecním statku jest vyřešená. Jedná se jen o to, aby všude také tento zákon byl prováděn. Zákon však v některých stranách stále jest využíván k politické agitaci a za tím účelem byly také podávány i v zákonodárných sborech různé návrhy. Tato agitace jest příčinou znepokojení valné části občanů těch obcí, kde obecní statek byl. Aby nastal již jednou v našich vesnicích žádoucí klid, jest nutno zdůrazniti, že nepřipustíme žádnou změnu zákona o obecním statku.

Vedle českého jihu jsou kraje pohraniční, hornaté a neúrodné, ve kterých malozemědělci a domkáři musí malý výtěžek svých polí doplniti domáckými pracemi. Je to ruční tkalcovství, sklenářství, perleťářství a podobně. Život těchto chudáků je opravdu, zejména v dnešní době hrozný. Ponecháni byli svému tvrdému osudu, poněvadž se mělo za to, že je musí pohltiti továrny. Ale udrželi se přes všechnu nepřízeň osudu rakouských vlád. Udrželi se také jako strážcové národní myšlenky v krajích, kde německé podniky germanisovaly. Jestliže Rakousko pomoc jim odmítlo a odsoudilo domáckou práci k smrti, republika Československá nesmí je nechati bez pomoci. Máme zákon o domácké práci. Zákon tento musí býti také opravdu prováděn a dále musí býti umožněno těmto lidem ustaviti družstva a ustavená družstva musí býti podporována přímo a odběrem jejich výrobků. Těmto strážcům národní myšlenky musí býti věnována pečlivá pozornost.

Končím a prohlašuji, že malozemědělci a venkovský pracující lid je osvědčeným živlem národním, státotvorným, stojí neochvějně za republikou a jejím presidentem Masarykem. V nynější době politického a hospodářského rozvratu ve státech sousedních volá k vládě republiky, aby silnou rukou umlčela všechny velezrádné projevy, snahy a pokusy proti naší svobodě, naší republice. (Výborně!) Doškové chalupy zrodily národní buditele, vůdce, pracovníky a bojovníky. V dobách nebezpečenství a pronásledování, v časech těžkých i dnes v době národní a politické svobody ve dnech šťastnějších najde náš národ, najde náš stát i v nejzapadlejší vesnici v chudém domku zemědělce a dělníka, kteří budou vždycky poctivými a nadšenými ochránci naší republiky. (Výborně! Potlesk.)

Místopředseda Niessner: Jako další řečník má slovo pan sen. Fahrner.

Sen. Fahrner (německy): Slavný senáte! Patří k tomu vlastně přemáhání mluviti vůbec v tomto senátě a my všichni, kdož zde sedíme, měli bychom se jednou obírati otázkou, nebylo-li by dobře, provésti reformu senátu a dáti senátu úlohu, kterou by měl splniti, dáti mu vzhled stavovské komory. Jsme vždy odsouzeni k tomu, abychom zde přežvykovali všecko, co se nám napřed v poslanecké sněmovně rozkousá. Jiného úkolu nemáme, a vznáším tudíž k našim kolegům apel, abychom aspoň jednou vážně podjali se toho, dáti senátu to, čeho potřebuje, aby měl i zevně nějaké oprávnění, tím, že se z něj stane stavovská komora.

A nyní k věcí. Když ve vídeňském parlamentě pronesl kdysi sekční šéf Mataja výrok: >U poštovních úřadů třetí třídy jest při styku s poštovním ředitelstvím v Praze český jazyk přípustný<, tu zvedla se bouře nevole pro slůvko >přípustný< u českých stran, jež cítily se tím uraženy. Schůze byla přerušena, sekční šéf Mataja musil se omluviti a s jeho kariérou bylo konec. Teprve za světové války, když se zmenšil vliv Čechů, stal se ministrem obchodu. Kdyby dnes prohlásil český ministr obchodu neb ministr železnic zde ve sněmovně: >Ve styku se ředitelstvími jest při poštovních a staničních úřadech v německém jazykovém území německý jazyk přípustný<, nespatřovali bychom ve slově >přípustný< zajisté žádnou urážku německého lidu, nýbrž pouze uznání jeho přirozeného práva. Vy jste viděli tenkráte ve slově >přípustný< již provokaci svého národa. Srovnejte s tím vše to, čím od trvání republiky s vaší strany byl náš lid pokořován, utlačován a znásilňován. Není přečinu proti lidskosti a demokracii, jehož byste se byli nedopustili. Bezohledně vypuzujete německé státní zaměstnance a dělníky z jejich pracovních míst, zavíráte německé školy, nutíte děti německých státních zaměstnanců, kteří byli přeloženi do českého území, do českých škol, obíráte nás pod záminkou reformy o německou půdu, aniž byste při tom dbali o existenci německých zaměstnanců a dělníků, zbavených tím chleba. Zkrátka, Němec nikde nedojde práva a všecky stížnosti jsou marny. Systematicky se počešťují německé obce a města všemi prostředky, jež máte po ruce, a když pak s naší strany poslanci a žurnalisté vyličují v cizině národní poměry tak, jakými zde skutečně jsou, tu prohlašuje dr Beneš: >Inu, kdyby Němci v cizině nerozšiřovali tak nepravdivých zpráv, neměli bychom příčiny uváděti tyto zprávy na pravou míru a nemusili bychom vynakládati tolik peněz na zahraniční propagandu.< Je to jeden z těch mnohých falešných závěrů, v nichž si dr Beneš tak velice libuje. Já však pravím, kdybyste dostáli svým povinnostem vůči německému lidu a kdybyste německému lidu nezadržovali práv, která mu podle počtu jeho obyvatelstva, jeho kultury a hospodářské síly přináležejí, tu by se nemusili právě Němci obraceti se stížnostmi na cizinu a dr Benešovi uvolnily by se miliony na lepší účely. Nyní odpovíte: >Němci budou požívati svých práv právě teprve tehdy, budou-li se chovati ve státě loyálně a postaví-li se na půdu státu<. Jedním dechem však pravíte, to je náš stát, ten jsme si vybudovali my vlastní silou a Němcům nesmí se dostati žádného vlivu. Myslím, že splní-li státní občan své povinnosti vůči státu - a to se děje s německé strany nezištněji nežli s vaší strany - tu je stát právě povinen, aby zachoval také práva dotyčného státního občana. Ostatně, což se nám neztěžuje toto > stavění se na půdu státu< jiným zjevem?


Související odkazy