V případě války je naše živnostnictvo odhodláno k jakýmkoli obětem, ale aby se vydávalo v šanc ztrátám při manévrech a trpělo škodu, kterou mu nikdo nenahradí, to na něm ministerstvo národní obrany žádati nemůže. Proto je nutno, aby, když má se pro účely k výcviku vojska při polních cvičeních odhlasovati suma tak značná, bylo přihlíženo k tomu, aby náležité placeny byly zákonně žádané úkony vrstev nevojenských, zejména živnostenských, a aby za ně nebyly bůh ví podle kde jaké sazby poskytovány >odměny<, které ani tímto slovem nazvati nelze a pro něž i název almužna nebyl by dosti přiléhavý.

Tolik považoval jsem za povinnost se stanoviska živnostnictva připomenouti ku rozpočtu ministerstva národní obrany a doufám, že se stane v tomto směru náprava.

Stížností, které jsem zde v zastoupení vrstev obchodních a výrobních tlumočil, jsou jen nepatrnou částí nesprávností a křivd, které se vůči našemu stavu spáchaly. Prozkoumáme-li rozpočet každého jednotlivého ministerstva, vždy vidíme neochotu, ba i zaujatost proti těmto vrstvám. Živnostnictvo a obchodnictvo je základem našeho státu po stránce hospodářské, jest pak vůbec jeho nejhlavnější oporou. Proto nežádáme, ani bychom nepřijali jakékoliv nadpráví vůči vrstvám jiným, ale rozhodně protestujeme proti tomu, aby bezpráví se vůči nám dalo za všechny ty oběti, které přinášíme státu.

Důrazně žádáme vládu Československé republiky, aby vládla skutečně demokraticky, byla spravedlivou vůči všem stavům a vrstvám náš stát obývajícím. (Pochvala.)

Místopředseda Niessner: Jako další řečník je přihlášen pan sen. Pánek.

Sen. Pánek: Slavný senáte! Chci promluviti k rozpočtu s hlediska potřeb a poměrů státního a veřejného zaměstnanectví i vojenských gážistů. Po stránce formální je totiž náš rozpočet, pokud se týče státních výdajů, rozčleněn na výdaje osobní a věcné. Myšlenka tato, jejímž původcem jest, tuším, dr Rašín, jest jistě správná, ale nezdá se mi, že by byla v naší republice náležité realisována. Co se tím chtělo dosíci, tím rozdělením na osobní a věcné výdaje? Aby byl jasný přehled, mnoho-li vyžadují osobní náklady, to jest, mnoho-li platí státní zaměstnanci a mnoho-li vyžadují náklady věcné. Přehlížíme-li však celkový přehled výdajů státních, jak je obsažen ve finančním zákonu, seznáme, že do osobních výdajů byly zahrnuty položky, které tam nepatří, na př. pensijní a zaopatřovací požitky kap. VIII. nemohou býti dobře zařazeny do osobních výdajů, poněvadž státní zaměstnanci na své pense platí. Oni k tomu účelu ze své gáže odvádějí státní pokladně 8 %, takže tato položka je vlastně jen položkou průběžnou, není skutečným výdajem státním. Nezatěžuje skutečně státní rozpočet; jestliže se řadí do >osobních< výdajů, zkresluje se tím pravý obraz skutečných výdajů státních. Pensijní a zaopatřovací požitky státních zaměstnanců jsou rozpočteny pro r. 1924 takto: Řádné výdaje činí 319,136.000, mimořádné, t. j. drahotní přídavky, které budou časem odbourány, 290,913.000, úhrnem tedy vyžadují státní zaměstnanci pro své pense Kč 610,050.000, Naproti tomu příspěvky státních zaměstnanců a převedení preliminované reservy jsou rozpočteny na příští rok částkou 89,509.000, t. j. o 26 milionů korun více než předešlého roku a je otázka, bude-li tato částka, kterou státní zaměstnanci k pensijnímu účelu odvedou - za ně to nikdo neplatí, musí to platit sami - zdali tyto částky budou státními zaměstnanci ve formě pense zkonsumovány. Přihlížíme-li k předešlému roku, seznáme, že pensijní a zaopatřovací požitky rozpočteny byly částkou 523,445.000, t. j. o 86 milionů korun méně, než roku letošního, co by odpovídalo cifře 87 milionů, preliminované jako příjem, jež odvádějí státní zaměstnanci státní pokladně ve formě pensijních příspěvků.

Cestovné, nocovné a přeshodinné nelze vůbec pokládati za čistě osobní výdaje. To není příjem státních zaměstnanců, poněvadž ho neskonsumují pro sebe, oni ho skonsumují pro věc, pro kterou byli na příklad na služební cestu vysláni. Oproti tomu výdaje samosprávných svazků kap. VI. jsou zařazeny pouze do věcných výdajů, ačkoliv část těchto slouží ke krytí platů zaměstnanců samosprávných.

Znovu zdůrazňuji, že tím se skresluje celkový přehled osobních a věcných výdajů. Není proto správno, jestliže se operovalo a operuje výtkou, jako by státní zaměstnanci pohltili 50 % všech státních výdajů. Kdo nahlédne do finančního zákona a zkoumá celkový přehled státních výdajů, neubrání se tomuto dojmu. V uvedeném přehledu figurují osobní výdaje částkou 8.122,285.000, kdežto na věcné výdaje 8.871,691.000, takže věcné výdaje převyšují osobní pouze o 749 milionů, což jest ovšem nepoměr, který by byl pro budoucnost neudržitelný. Není možno, aby ve státě osobní výdaje vyžadovaly 50 % všech státních příjmů, resp. všech státních výdajů. Poměr má býti 1:3, jako je tomu v jiných státech, jako tomu bylo v bývalém Rakousku. Do osobních výdajů musí se započítati pouze to, co tam skutečně patří, t. j. pouze čisté požitky státních zaměstnanců. Ve skutečnosti jeví se náklad na státní zaměstnance takto: Veškeré požitky řádné a mimořádné, t. j. služné, místní přídavky, drahotní přídavky, mzdy všech státních zaměstnanců, počtem 352 tisíc, činí ročně asi 5.300 mil. Tato částka je pouze přibližná, jako vůbec všecky údaje, týkající se počtu a nákladu na státní zaměstnance jsou pouze přibližné, poněvadž ani ministerstvo financí nemá přesné statistiky a zejména nemá přesné specifikace osobních výdajů. Z těchto 5,300 mil. připadá na služné 2.598,000.000, na místní a činovní přídavky 540 milionů a na drahotní přídavky 2,162 miliony, celkem tedy 5.300 milionů. Činí tudíž skutečné osobní výdaje v 17miliardovém rozpočtu, totiž ty, které zaměstnanci skutečně pro sebe skonsumují, které dostanou, 32 % a ne, jak se jeví v celkovém přehledu výdajů osobních ve státním rozpočtu téměř 50 %. (Výkřik sen. Thoře.) To jsou přesné cifry!

Z uvedené částky 5.300 milionů, kterážto representuje skutečné požitky státních zaměstnanců, odvádějí státní zaměstnanci státní pokladně tyto částky: Na pensijních příspěvcích asi 168 mil. a na dani z pří jmu 221 mil., tudíž celkem 389 mil. O tuto sumu sníží se celkové požitky státních zaměstnanců, tak že jejich ryzí příjem činí pouze 4.911 mil., což není ani 31 % všech státních vydání. Připadá tudíž okrouhle na jednotlivce, na každého státního zaměstnance průměrně 13.000 Kč ročně. Tedy částka jisté že ne přehnaná. Průměrně odvádí každý státní zaměstnanec ročně asi 500 Kč k účelům pensijním a asi 600 Kč na daň z příjmu. Bylo by si jistě přáti, aby každý československý občan dostál svým daňovým povinnostem, tak, jako jsou nucení dostáti státní zaměstnanci.

Při této příležitosti chci poukázati na jistou diferenci, nesrovnalost v našem rozpočtu. V důvodové zprávě k zákonu čís. 394 z prosince předešlého roku, kterýmžto zákonem, jak jest známo, snížili jsme požitky státních zaměstnanců, vypočítává se, že státní zaměstnanci platí na pensijních příspěvcích okrouhle 104 mil. korun. To jest úřední zpráva, kdežto ve finančním zákoně na letošní rok, kap. VIII. a VIII. A, str. 100, preliminuje státní správa příspěvky státním zaměstnancům a převedené prémiové reservy pouze částkou 87 mil. korun (Sen. Thoř: Jak by to bylo možné!) ačkoliv v důsledku zvýšení pensijní základny o 75 % - my jsme přece loňského roku zdvihli pensijní základnu a z toho se platí dalších 8 % - zvýšily se tedy pensijní příspěvky o 64 mil. korun. A přece vykazuje správa pouze 87 milionů korun. (Sen. dr Karas: Železniční zřízenci tam nejsou, to jest zvláštní bod!) Prosím, ale v důvodové zprávě jest to uvedeno jako celková suma.

Finanční správa tuto částku, t. j. 64 mil. neuvádí ve státních příjmech, o čemž můžeme se snadno přesvědčiti, jestliže srovnáváme finanční zákon z loňského roku a na rok letošní, resp. z letošního na příští. A ještě na jednu závadu v celkovém přehledu vydání státního rozpočtu chci upozorniti. Při kap. XXII. ministerstvo pro zásobování lidu preliminují se osobní a věcné vydání pouze jako vydání mimořádná. I když toto ministerstvo je v likvidaci, není to správné, nejsou-li alespoň osobní vydání rozčleněna na řádná a mimořádná. Personál tohoto ministerstva není veden na účet jiných ministerstev, nýbrž je veden na účet ministerstva zásobování, a měly by býti tyto personální řádné a mimořádné příjmy podle toho ve výdajích státních rozděleny na řádné a mimořádné. Proč to říkám? Chci naznačiti, že dosavadní rozdíl při rozdělování státních výdajů na osobní a věcné není spolehlivým měřítkem pro přesné vypočítání osobních nákladů na zaměstnance státní. Bylo by žádoucno, aby v příštím rozpočtu byly především řádně provedeny osobní výdaje, abychom mohli zjistiti na první pohled, mnoho-li činí základní služné, místní přídavek, drahotní přídavek, mzdy atd. Kromě toho, aby byl pro pensijní etat založen zvláštní účet, abychom viděli, co státní zaměstnanci odvádí na pensijním příspěvku a mnoho-li se na pensí vyplatí, dále, aby cestovní, nocné a jiné výdaje byly zařazeny do výdajů věcných. Tím se ukáže, že státní zaměstnanci nepohltí 50 % všech státních výdajů, jak se to tvrdívá, ba naopak se ukáže, že jsou na tom snad hůře, než za bývalého Rakouska. Můžeme říci, že poměrně náklad na státní zaměstnance blíží se k mírovým poměrům, neboť nesmíme zapomínati, že v našem rozpočtu na straně osobních výdajů jsou také započteny výdaje na důstojníky, na vojenské gážisty, což v rozpočtu rakouském nebývalo. Že to dělá hezkou sumu, to je známo. Drahotní přídavky, které jsou tentokrát zařazeny do rozpočtu a to do osobních vydání mimořádně zařazeny, činí 2.162 mil. Kč. Činí tyto přídavky a mimořádné příjmy státních zaměstnanců stále jednu polovinu všech příjmů státních zaměstnanců. Kdyby došlo k úplnému odstranění těchto přídavků, činil by náklad na státní zaměstnance sotva 2.700,000.000 Kč. To odpovídá při relaci 1 : 3 asi 11 miliardám celkového rozpočtu. Poněvadž sotva můžeme očekávati, že by náš rozpočet mohl klesnouti v dohledné době ze 17 na 11 miliard Kč, vidíme, že budeme ještě dlouho opakovati drahotní přídavek, zejména, jestliže zlevňovací poměry půjdou tím zlevňovacím tempem jako dosud. Zákonem číslo 394 snížili jsme státním zaměstnancům, jak známo, drahotní přídavek o 20 %. K tomu uložili jsme jim placení daní a pensijních příspěvků. To vše činili jsme v předpokladu, že se dostaví láce a pokles cen trvalý. Nebylo by správné říkati, že se snad zlevňovací proces zastavil. Nenastavil, ale pokračuje velmi pomalu. Některé denní potřeby se zlevnily, jiné podražily. Celkem musím říci, že indexní číslo stouplo, nepatrně, ale přece.

To znamená, že bychom v přítomné době sotva mohli sáhnouti na dosavadní platy státních zaměstnanců, že bychom je mohli snížiti. V dohledné době to pokládám za vyloučené. Zaměstnanci se dosud nevzpamatovali z účinku zákona č. 394 z předešlého roku, a já nic nepřeháním a nikdo, kdo se na věc poctivě dívá, že v četných rodinách - a ne snad nižších státních zaměstnanců, ale také v úřednických rodinách - panuje skutečná bída. Jestliže včera zde bylo řečeno, že četní vojenští gážisté trpí podvýživou a tuberkulosou, pak to též platí doslovně pro státní zaměstnance. I ti trpí podvýživou. Státní zaměstnanci nemají ani o nic lepší platy než důstojníci, naopak, důstojníci pokud se týče automatického postupu, mají jej poněkud zrychlenější, než zaměstnanci státní.

Když jsem loni převzal jistě velmi nevděčnou a nepopulární úlohu referovati o zákonu číslo 394, prohlásil jsem - a tehdy za souhlasu senátu - že jistě se senát, ani vláda nebudou rozpakovati, aby zmírnily účinky zákona číslo 394, kdyby se nesplnily předpoklady, na nichž byl tento zákon vybudován. A jak zněly tyto podmínky? Trvalý pokles cen - a to se nedostavilo. Nastává v důsledku toho povinnost, abychom zmírnili účinky tohoto zákona. Já skutečně vděčím vládě, že chystá osnovu zákona, kterou by se upravily místní přídavky státních zaměstnanců. Touto osnovou zákona, bychom neodstranili, ani nezmírnili účinky zákona číslo 394, ale zmírní se pouze finanční situace státních zaměstnanců, která vznikla tím, že jsme připustili již dvakráte nebo třikráte zvýšení nájemného.

Stejně vítám slib vlády, že provede unifikaci otázky staro a novopensistů. Zejména senát projevoval vždy vřelý zájem pro tyto chudáky - nemám jiného pojmenování pro tento stav, než chudáci. Také o oficiantském zákoně se mluví a také v poslední době na dotaz v rozpočtovém výboru poslanecké sněmovny odpověděl ministr financí inž. Bečka, že novela ta leží v senátě. To jest omyl, tato novela není ani v senátě, ani v poslanecké sněmovně, poněvadž padla loňského roku, když Národní shromáždění bylo prohlášeno za uzavřené, a dosud nebyla obnovena.

Kromě toho je tu celá řada novel státně-zaměstnaneckých otázek. Musím konstatovati, a pan ministr jistě mi to dozná, že ani v jediném resortu není kategorie, řekl bych taková skrytá kategorie, která by si nepřála definitivní úpravy svých poměrů, která by si nepřála zlepšení svých hmotných anebo právních poměrů. Namátkou vzpomínám požadavku 35leté služební doby pro zřízence. Jestliže žádáme od zřízenců a podúředníků, aby platili stejnou služební kvótu jako úředníci, mají míti stejnou služební dobu. A jestliže jim ji nechceme přiznati, musíme žádati menší pensijní kvótu. To, myslím, jest pouhý příkaz spravedlnosti. Pak jest tu poukazováno na zkrácení provisorní doby, na berní a soudní exekutory, dále finanční stráž, bezpečnostní stráž, tabákovou režii, úředníky báňského provozu a také v poslední době na vyskytující se otázku úpravy platů vysokoškolského úřednictva, profesorů, soudců, a středoškolského úřednictva.

Proč to všechno říkám? To nasvědčuje, že jsme až dosud prováděli úpravy bezplánovitě, že jsme je prováděli parcielně, čímž vznikl chaos a z tohoto chaosu jediné východisko jest, že musíme přijíti s novou služební pragmatikou nebo požitkovým systémem, kde bychom definitivně upravili právní a služební poměry všech státních zaměstnanců (Výborně!) a kdybychom pozměňovali nejenom školskou průpravu, ale také přihlíželi k vykonané práci a částečně k rodinným poměrům, kde bychom odstranili nynější hodnostní třídy, které jsou přežitkem doby a kde bychom odstranili tu nešťastnou titulovou otázku. Bylo by nejvýš na čase, abychom čelili v úřadech té neblahé agitaci s heslem: >nivelisace - denivelisace<, o nivelisaci a denivelisaci jsou náhledy různé, podle toho, která kategorie o nich mluví. V poslanecké sněmovně dokonce operováno nesprávnými ciframi, čímž chtělo se ukázat, že úředník skupiny >D< si vydělá za svoji služební dobu více než úředník skupiny >A<. Kdyby tomu tak bylo, pak by se ta věc dala napraviti jednoduše tak, že bychom tento poměr převrátili, že by úředník skupiny >D< dostával to, co úředník skupiny >A< a naopak. Ale tomu tak ve skutečnosti není a já na doklad uvedu přesně cifry. Úředník skupiny >A<, vstoupí-li do státní služby v 25. roce svého věku a slouží do 60 let a postupuje-li pouze automatikou, ne mimořádně, vydělá za tu dobu celkem 669.250 Kč. Úředník skupiny >C<, vstoupí-li do státní služby ve 20. roce dostane celkem 573.990 a úředník skupiny >D<, vstoupí-li v 19 létech do státní služby, vydělá rovněž - v těch obou skupinách není žádného mimořádného postupu, tam se postupuje výlučně podle automatu - celkem 558.660 Kč, Neříkám, že to rozpětí mezi těmi skupinami je značné, ale toto rozpětí zde je a je vyloučeno, že by snad ten úředník poslední nebo předposlední skupiny získal za svou kariéru více, nežli ten úředník skupiny >A<. Také se mluvilo o značném počtu státních zaměstnanců. Počet 352.000 a 42.000 učitelů, tedy asi 400.000 státních zaměstnanců, je cifra jistě úctyhodná, ale opakuji, co jsem již několikráte s tohoto místa zdůraznil a konstatoval, že při dnešním tolik zkomplikovaném způsobu úřadování, není počet tento, až na zcela nepatrné výjimky, příliš značným, a chceme-li se na příště vyvarovati dalšího vzrůstu státních zaměstnanců, nevím, co si počneme s absolventy středních a vysokých škol, když budeme před nimi zavírati brány úřadu, chceme-li přivésti bezbolestnou restrikci, a ne tak, abychom mechanicky vyházeli zaměstnance na dlažbu. A pak v budoucnosti musíme chtěj nechtěj přikročiti k pronikavé reformě, k reformě státní správy, k zjednodušení úřadování. Již před dvěma lety byl zde v senátě předložen návrh na dosazení komise pro reformu státní správy, která by sestávala z odborníků jmenovaných přímo presidentem republiky nebo vládou, kterážto komise by se zabývala touto otázkou, o níž můžeme říci, že jest nejožehavější otázkou státní. Otázka státní správy a otázka zjednodušení úřadování není jen otázkou státních zaměstnanců, nýbrž jest eminentní otázkou státu samého. Také občanstvo musí zaujmouti stanovisko, pokud jde o stálé zřizování úřadů a podniků, institucí, neboť to všechno vyžaduje peníze a personál. Můžeme říci, že jsme po této stránce po převratu nebyli právě nejspořivější. Jak je třeba na př. reformy veřejné správy, o tom klasický doklad podává samotná Praha. Agenda politické správy ve velké Praze trpí neudržitelným dualismem, ačkoliv od zřízení velké Prahy uplynulo několik let, přes všechny urgence dosud část Prahy je spravována magistrátem, část politickými správami, jako na Vinohradech, Žižkově, Karlíně a Smíchově. Uskutečnění jednotné politické správy ve Velké Praze je proto velmi nutné. Řešení finančních otázek s tím spojených nelze odkládati do nekonečna. S tím souvisejí též neodkladné přeměny expositur v Říčanech a Jílovém v okresní politické správy ve smyslu příslušného vládního nařízení. Obec Říčany a Jílové se značnými obětmi poskytly státu velmi pěkné místnosti pro úřadování, což nutno s uznáním kvitovati, vystavěly činžovní domy, kde jsou dnes prázdné byty. Přál bych si, aby s řešením této otázky nebylo odkládáno. Politické správy nechť omezí svou činnost na provádění agendy magistrátu, nebo politické správy jsou uvedeny v plnou působnost. Svého času měla se otázkou restrikce personálu státní správy zabývati úsporná komise. Já jsem také svého času s tohoto místa prohlásil, že se úsporná komise neosvědčí, a osvědčiti nemůže, poněvadž není myslitelné, aby vedle odpovědného ministra byl tu poslanec, či senátor, nikomu nezodpovědný, jako komisař, který by dohlížel nejen nad hospodařením v resortu, ale také určoval, co se má a nemá vydati. Poněvadž se komise neosvědčila, musíme hledati náhradu a tu můžeme najíti pouze v tom, když zřídíme komisi pro reformu státní správy.