K této kapitole podali jsme jen jeden návrh a to resoluci, jíž se vláda vyzývá, aby ponechala právo vybírati obecní přirážky opět samotným obcím. Podali jsme tento návrh po zkušenosti, že obce za nynějších poměrů nemohou splniti svých povinností, jestliže jsou jim peníze zadržovány, dostanou-li jen ony peníze, pro něž daně jsou skutečně placeny. Půjde-li to tak dále, hrozí nebezpečí, že mnoho obecních ústavů musí zastaviti svou činnost, poněvadž obce nemají peněz na udržování podniků. Došlo to tak daleko, že mnohý starosta v sobotu své lidi, městské zřízence atd., nemůže vyplatiti, poněvadž nemá peněz, poněvadž mu je vláda zadržuje. Ze všech těchto důvodů mohu vám ke konci říci jen toto: Rozpočet, který máme před sebou, jest takové povahy, že nemůže získati naší důvěry. A jestliže se nám také pro to dostane výtky, že jsme oposicí jen ze zásady, že se neomezujeme na věcnou kritiku rozpočtu, domnívám se, že moje vývody to samy o sobě vyvrátily. Velmi rádi bychom to dokázali, naši kolegové ve všech výborech věcně s vámi pracovali, nedocházíme však a nedojdeme sluchu, poněvadž to, na čem se koalice dohodne, jest nezvratnou věcí, na níž se nesmí ničím hnouti. Proto nemůžeme souhlasiti s tímto návrhem a budeme hlasovati proti němu. (Souhlas stoupenců.)
Místopředseda Klofáč: Jako další řečník je přihlášen pán sen. Kotrba. Uděluji mu slovo.
Sen. Kotrba: Slavný senáte! K hospodářské části projednávaného rozpočtu pro rok 1924 má živnostnictvo a obchodnictvo mnoho důvodných stížností. Zkoumáme-li každou jednotlivou kapitolu tohoto rozpočtu, opětně shledáváme, že nejméně pamatováno bylo na živnostnictvo a obchodnictvo, ačkoli jeho potřeby ve směru hospodářském, sociálním i kulturním jsou velmi nutné a naléhavé. Se strany vlády se zapomíná, že zde je stav, jehož síla a početnost musí býti respektována, a je na vládních činitelích, aby v tomto ohledu zjednali kýženou nápravu.
Chci zdůrazniti některé otázky, jež těžce doléhají na živnostnictvo jako celek, i na některé jeho odbory zvláště.
Obracím zřetel zejména k resortům ministerstva pro zásobování lidu, sociální péče a národní obrany.
(Místopředseda Niessner ujímá se předsednictví.)
Pokud se týče zprvu jmenovaného ministerstva, mohu prohlásiti nejen jménem strany, již mám čest zde zastupovati, ale i za veškeré živnostnictvo vůbec, že jeho existence jest naprosto zbytečná, že jest uměle při životě udržovaným přežitkem dob válečných i potomních, a lituji, že opět se zákonodárnému sboru předkládá jeho rozpočet, který, třeba že zaujímá knížku poměrně tenkou a vykazuje na potřebu výdajovou pouhých 18,764.334,- Kč, zbytečně, zcela zbytečně zatěžuje státní finance. Za ty peníze, které potřebuje tato živá mrtvola k svému zkomírání, jež nebere konce, mohlo by se vykonati velmi mnoho prospěšného pro různé účely státu i veřejnosti užitečné, pro něž však se jinak nenachází dostatečné úhrady. Ministerstvo pro zásobování lidu dnes už lid nezásobuje - ono ho arci řádně nezásobovalo ani tehdy, když toho ten lid opravdu potřeboval. Dnes, kdy je všeho dostatek za volného obchodu a přiměřených cen, sledujících tendenci sestupnou, dík vzájemné soutěži a ne štvanicím, které pořádají orgány úřadů pro potírání lichvy na živnostníky a obchodníky - je zde toto zásobovací ministerstvo pouze proto, aby nebyl porušen politický klíč, podle něhož má míti ta neb ona strana nárok na ta neb ona ministerská křesla. Ono >potírání lichvy<, které je vlastně pouhým šikanováním a týráním obchodnictva a živnostnictva, vyžaduje v rozpočtu 4,467.360 Kč, což je peníz úplně vyhozený. Vydává se proto, aby se >potírala lichva< tam, kde vůbec neexistuje. Měl jsem příležitost nahlédnouti blíže do činnosti orgánů lichevního úřadu a seznal jsem, jak šablonovitě a tuctově činí se udání na neúhonné živnostníky a jak jsou tito honěni k soudům a týráni jen proto, že se takovému lichevnímu orgánu, jehož vědění je vzdáleno všech odborných poznatků té neb oné živnosti, zdá býti cena přemrštěna. Toto >se zdá< postačí úplně, aby státní zastupitelství podalo návrh na stíhání udaného živnostníka pro lichvu, aby soud volal jej jako obviněného k výslechu, aby žádal výtah z rejstříku, zda byl už trestán, aby popsaly se stohy papíru a aby samozřejmě na konec byl vynesen rozsudek osvobozující, neboť se ukáže zpravidla, že případ lichvu nezakládá. Ale nevadí, orgán úřadu pro potírání lichvy pokračuje ve své činností dále, neboť je za to placen, opět sužuje svými návštěvami jiné živnostníky, opět se mu >zdá<, že je cena, za kterou vyrábějí a prodávají, přemrštěná, a opět se opakuje v novém vydání stará historie: udání, návrh státního zastupitelství na potrestání, výslechy, výtahy z rejstříku, líčení, rozsudek zpravidla osvobozující a to vše jen proto, aby udržena byla existence lidí, kteří mají v kapse legitimaci politické strany, a hlavně, aby nějakou >činnost< vykázalo ministerstvo, jež je v dnešních dobách skutečným anachronismem, takovou >ztracenou vartou<.
Loňského roku jsem vyslovil naději, že s touto ministerskou raritou v letošním rozpočtu se již neshledáme. Bohužel, máme jeho rozpočtový sešit v rukou opětně a chci doufati, že tentokráte již neodvolatelně naposledy. Snad i ti, kdo dnes houževnatě udržují jeho existenci, dospějí k názoru, že je čirým nesmyslem, aby udržováno bylo při životě, co ztratilo k životu již všech podmínek.
Tolik, pánové, považoval jsem za povinnost říci, pokud se týče ministerstva pro zásobování lidu, a nyní dovolte mi, abych obrátil svůj zřetel k ministerstvu sociální péče a zmínil se o pojištění nemocenském a úrazovém, které spadá do tohoto resortu. Živnostnictvo má zájem na těchto otázkách a to zcela opodstatněný, neboť obojí pojištění žádá na něm velikých a stále stupňovaných nákladů. Všimněme si nejprve, jak stoupaly horentně příspěvky do nemocenských pokladen a jak oproti tomu poměrně nepatrně stoupaly podpory, které pokladny vyplácely v případě nemoci svým pojištěncům.
Mám po ruce pojistné tabulky k zákonu o nemocenském pojištění dělnictva ze dne 30. března 1888, č. 36 ř. z.. ze dne 20. listopadu 1917, č. 457 ř. z. novely k předešlým zákonům ze dne 15. května 1919, čís. 268 Sb. z. a n., a konečně zákona ze dne 22. prosince 1920, čís. 689 Sb. z. a n.
První tabulka obsahovala 10 tříd se mzdovým rozvrstvením od 400 do 2400 Kč ročně, s měsíčním příspěvkem od 84 hal. do 4 Kč 50 hal., s denní podporou 77 hal. až 4 Kč a s úmrtním příspěvkem jednou pro vždy 30 až 180 Kč. Podle této předválečné sazby nemocenských příspěvků ve smyslu zákona ze dne 30. března 1888, čís. 36 ř. z. činí průměrná roční mzda 1275 Kč, průměrný nemocenský příspěvek 2 Kč 41 hal. měsíčně, z čehož platil zaměstnanec dvě třetiny a zaměstnavatel pouze jednu třetinu. Průměrná denní podpora činila 2 Kč 38 hal. Tabulka druhá obsahovala 12 tříd podle mzdy, nejvýše od 375 Kč do 3000 Kč ročně, s měsíčním příspěvkem od l Kč 17 hal. do 11 Kč 70 hal. pří denní podpoře od 80 hal, do 6 Kč a pohřebném nejvýše 60 Kč až 450 Kč. Tato válečná sazba nemocenských příspěvků ve smyslu zákona ze dne 20. listopadu 1917, čís. 457 ř. z., jeví se následovně: Roční mzda průměrně činí 1617 Kč 60 hal, a měsíční příspěvek 5 Kč 21 hal., tedy o 100,4 % více, nežli před válkou. Průměrná denní potřeba činí 3 Kč 27 hal., tedy sotva o 50 % více, nežli před válkou. I zde platil zaměstnanec dvě třetiny a zaměstnavatel jednu třetinu veškerých nemocenských příspěvků.
Třetí tabulka obsahovala rovněž 12 tříd, t. j. podle mzdové stupnice od 375 Kč do 3000 Kč s měsíčním příspěvkem od l Kč 35 hal. do 13 Kč 50 hal., podporou denní 0,80 Kč až 6 Kč a pohřebným nejvýše 90 Kč až 450 Kč.
Na základě novely předcházejících zákonů ze dme 15. května 1919, čís. 268 Sb. z. a n., jeví se následující rozpětí nemocenských příspěvků:
Průměrná roční mzda činí 1617 Kč 60 h a průměrný měsíční příspěvek 6 Kč 60 hal. Tento příspěvek je tudíž o 280 % vyšší, nežli před válkou a o 180 % nežli v době války. Z toho dvě třetiny platil zaměstnanec a jednu třetinu zaměstnavatel. Naproti tomu denní nemocenská podpora zůstala nezměněna, t. j. průměrně 3 Kč 27 hal.
Tabulka čtvrtá. Zde nalézáme 15 tříd a to podle mzdové stupnice od 1.080 do -14.580 Kč při měsíčním příspěvku Kč 3,60 až Kč 72,- denní podpoře Kč 2.25 až Kč 36 a pohřebném nejvýše Kč 150-1890.
Podle posledního nemocenského zákona ze dne 22. prosince 1920, čís. 689 Sb. z. an., jeví se tyto výpočty: průměrná měsíční mzda činí 673 Kč a průměrný měsíční příspěvek 36,50 Kč, tudíž více nežli o 1700 % oproti sazbám předválečným a o 1410 % více nežli sazby podle novely z 15. května 1919. Naproti tomu denní podpora činí průměrně 17,69 Kč, tedy více přibližně o 750 % nežli před válkou a o 550 % podle zákona předcházejícího. V těchto příspěvcích jest sice zahrnuto ve smyslu § 6, odst. 6. též pojištění rodinné, ale přes to jsou příspěvky tyto značné vysoké. Zde platí zaměstnanec i zaměstnavatel každý jednu polovinu. Z přesných těchto výpočtů jest zřejmě patrno, jaké zatížení se tu jeví pro živnostnictvo, neboť ve většině případů platí toto veškeré příspěvky ze svých kapes.
Nemocenské pokladny arci dovedou tyto nesporně značné příspěvky omluviti svou režií, která vyžaduje značných nákladů. My víme, že tato režie jest vysoká a pohybuje se podle statistických dat od 9 do 17 procent veškerých přijatých příspěvků. Ovšem dlužno zde přihlédnouti k tomu, co tuto režii horentně zvyšuje. Vždyť na příklad jen částky, které pohltí svazy různých pokladen, jsou přímo závratné a nikdo, ani ministerstvo sociální péče, neví, jak tyto svazy s dotyčnými penězi hospodaří.
Okresní nemocenské pokladny odvádějí svazům l-1,5 % veškerých za rok vybraných příspěvků na paušalované poštovné a na revisi. Tak na př. nemocenská pokladna s počtem 4.000 členů, která vybere na příspěvcích 1,000.000 Kč musí odvésti svazu 10.000 Kč a časopis a jiné pomůcky musí platiti zvláště.
Úřednictvo nemocenských pokladen musí ve značné řadě případů vedle minimální úřední kvalifikace prokázati činnost politickou. Nechci se zde dotýkati kvalifikace pokladenského úřednictva paušálně, ale tolik musím říci, že velmi často rovná se tato kvalifikace nule, nebo alespoň jest velmi nedostatečná, ale rozhodující je pro takového úředníka v očích jeho představených jeho politická příslušnost a činnost ve straně. Před úředníkem plně kvalifikovaným mívá začasté přednost politický agitátor. (Sen. Matuščák: Jací jsou to političtí agitátoři? Platí to na nás?) Vy to víte dobře, pane kolego! Předběžná agitační činnost politická a práce ve službách strany znamená více nežli odborné vzdělání a schopnost, která by od pokladenského úředníka měla býti právem vyžadována. Víme, že takový politicky činný úředník pokladny věnuje mnohdy značnější část úředních hodin práci pro dotyčnou politickou stranu, nežli pro pokladnu a za to je odměňován platem, o jakém se soukromému úředníku v jiných odvětvích a státnímu úředníku ani nesní. Jaké platy zaručuje úřednictvu nemocenských pokladen kolektivní smlouva ze dne 25. listopadu 1920, o tom podávají jasný názor tyto číslice: Vedoucí úředník pokladny I. třídy, t. j. s 8.000 členů má služné včetně remunerace a přídavků v době dovolené 38.600 Kč, po 341eté službě Kč 47.650 ročně. Jest však dosti pokladen nemocenských, kde mají vedoucí úředníci platu měsíčně nad 60.000 Kč a při tom i příjmy vedlejší, vyplývající hlavně z činností politické.
Jsem dalek toho, abych záviděl úřednictvu nemocenských pokladen jeho dojista více nežli slušnou existenci, uváží-li se však, že státní úředník III. hodnostní třídy, to jest president zemské správy politické v Čechách má ročního platu 39.000 Kč, při čemž drahotní přídavky státních úředníků byly od l. dubna t. r. o 20 % sníženy, tu jest možno říci, že je mnohem výhodnějším býti vedoucím úředníkem takové nemocenské pokladny, nežli vysoce postaveným a odpovědným úředníkem státním. To jest za takových poměrů bezesporno. Podotýkám, že zároveň ministerstvo sociální péče nevykonává řádné revise v těchto pokladnách, ačkoliv jevilo by se to nutným a to z toho důvodu, že ministerstvo financí nepovolilo na tyto výkony dostatečné peněžní úhrady.
A zde se vracím k tomu, co jsem uvedl, když jsem ve své řeči se zabýval ministerstvem pro zásobování lidu: na kontrolní orgány, které tu nejsou pro nic jiného, nežli aby nevinné živnostnictvo a obchodnictvo šikanovali a k soudům je honili, aby stůj co stůj je z lichvy pranýřovali, na to je prostředků dosti, ale na úkony tak důležité, jakými jsou revise nemocenských pokladen, na to peněz není. Živnostnictvo však trvá na tom a v zastoupení jeho já zde důrazně žádám, aby revise nemocenských pokladen byly prováděny systematicky a důsledně a aby do nového zákona o nemocenském pojištění dělnictva byla pojata náležitě snížená sazba nemocenských příspěvků. Dnes nemocenské pokladny jsou vysoce aktivní, oplývají přebytky, o kterých se jim nikdy před tím nezdálo.
Mám čest státi v čele největší živnostenské organisace v Československé republice, to jest zemské jednoty řemeslnických a živnostenských společenstev v Čechách, která dnes sdružuje na 1200 společenstev, 48 okresních jednot a 3 velké zemské jednoty odborové. Na podnět této jednoty konala se konference okresních jednot společenstevních, jež pojednala o nemocenském pojištění v rámci sociálního pojištění a společenstevní autonomie. Pokládám za účelno, abych požadavky konferencí usnesené zde tlumočil, neboť tyto jsou přáním veškerého živnostnictva.
Vzhledem, k tomu, že příští zákon o sociálním pojištění dělnictva připravuje pouze unifikaci všeho nemocenského pojištění sloučením do okresních nemocenských pokladen, zamítáme tuto unifikací u vědomí, že přiměřená péče o zdraví nemůže však býti pojištěncům věnována ve velkém centralistickém útvaru, v němž není ani zájmu, ani účasti s nemocným a v jehož bezduchém mechanismu stává se pojištěnec pouhou číslicí. Aby nemocenské pokladny splnily svůj úkol, jak toho potřeby jednotlivých stavů vyžadují, musí zahrnouti pojištěnce zásadně stejného povolání, musí míti odbornou znalost poměrů svých pojištěnců a musí býti schopny prováděti léčební péčí individuelně podle povahy nemoci a situace nemocného. Toho lze dosíci udržením a zachováním stávajících společenstevních nemocenských pokladen, které mohou se vykázati dokonalou organisací svých ústavů a zvláště vzornou péčí o nemocné.
Budiž proto trvající organisace nemocenského pojištění zachována, zejména buďte zachovány všechny dnes trvající stavovské nemocenské pokladny společenstevní, gremiální a úřednické. Z uvedených důvodů bylo by si naléhavě přáti, aby obnoveny byly společenstevní pokladny, které zdárné prosperovaly a pro své humánní cíle prospěšnou činnost vyvinovaly, ale byly nespravedlivě zrušeny na nátlak stran socialistických, aby posíleny byly nemocenské pokladny okresní. Ve všech organisačních složkách pojišťovacích budiž provedeno paritní zastoupení zaměstnavatelů a nynějším poměrům odpovídající náležité snížení příspěvků pojišťovacích. To jsou některé z odůvodněných požadavků živnostnictva, pokud se týče nemocenského pojištění.
Přicházím dále k pojištění úrazovému. Živnostnictvem jsou vším právem pronášeny stížnosti, že maloživnostenské závody, které používají motorické síly pouze po průměrně malou část celkové pracovní doby, a v nichž po většině pracuje pouze část osob v závodě zaměstnaných u strojů, motoricky poháněných, zatěžovány jsou přílišnou měrou úrazovým pojištěním.
Chápeme nutnost opatření, by osoby, při obsluze motorů zaměstnané, nebo u motoricky poháněných strojů pracující, byly úrazově pojištěny, zejména, jedná-li se o stroje o více koňských silách, nebo takové, při nichž je nebezpečí úrazu na snadě. Nerozumíme však tomu, že musí býti pojištěno v závodě se strojním zařízením dělnictvo všechno, i ono, které vůbec nepřijde s těmito strojí do styku a jež po případě ani snad neví, jak podobný stroj zblízka vypadá. Tím méně chápeme, že povinnost úrazového pojištění se vztahuje i na podniky, kde se užívá motorů o nepatrné síle, nějaký úraz téměř vylučující, čtvrt nebo půl koňské síly, jako je na příklad motorek u elektrického ventilátoru.
Vypadá to jako vtip, ale jest to, bohužel, pravda, že kde je takový hračkovitý ventilátorek s elektrickým motorkem v činnosti, musí býti veškerý personál úrazově pojištěn. A tento milý ventilátorek je někde upevněn ve výši u stropu, takže ho není ani viděti, jen slyšíme jeho spokojené bzučení - nikdo naň ani rukou nesáhne a případnou vadu spraví elektrotechnik - v pohon se uvede prostým otočením vypínače - ale kdo je v místnosti zaměstnán, např. číšník, obsluhující v kavárně, kuchař v kuchyni, služka, kasírka, zkrátka všechen obsluhující personál v uvedené místnosti musí býti pojištěn u úrazové pojišťovny, poněvadž je v těchto místnostech, kde vykonává své životní povolání, strojek hnaný motorickou silou.
Jest zcela oprávněn požadavek živnostnictva, aby malé živnosti, užívající motorů slabých, až do jedné koňské síly, byly z povinného úrazového pojištění vyjmuty, v živnostech pak, kde se užívá motorů a strojů silnějších, nechť podléhají úrazovému pojištění pouze dělníci, pomocné síly, pracující přímo u strojů. Z pojištění tohoto buď též vyňati a osvobozeni dělníci, kteří nepřicházejí se strojem do styku, zejména tedy oni, pracující v oddělených místnostech ručně, neboť jest křivdou páchanou na živnostnících, kteří mají stroje, že jsou povinni platiti úrazové pojištění za veškerý svůj personál, i za onen, který jest zaměstnán ve filiálkách, kde strojů vůbec není. Také budiž přihlíženo k době, po kterou jest motor v činnosti; neboť u mnohých závodů jest motor zaměstnán po dobu zcela krátkou, na př. v pekárnách při míšení těsta, kde během 8 hodinové práce používá se jej etapově, 10-15 minut, a to ještě během těchto 8 hodin nejvýše třikrát, čtyřikrát.
Tyto útoky jsou systematické. V tomto směru pojištění úrazového již zemská jednota společenstev učinila zvláštní podání na všechny úřady a také všechna ministerstva, žel, že doposud ani z jediného tohoto úřadu nedošla odpověď, jak ten neb onen úřad by se mínil zachovati k těmto tlumočeným názorům největší živnostenské korporace v Čechách a takřka ve střední Evropě vůbec. Vzhledem k tomu vznáším zde s tohoto místa apel na ministerstvo sociální péče, aby v příštím jednání o těchto otázkách pojišťovacích byl vzat náležitý zřetel na otázky živnostenské, a hlavně tlumočím zde těmito náměty, jež jsem již vpředu uvedl, že opravdu tyto věci znamenají veliké zatěžování živnostnictva, a jest si přáti, aby k těmto stížnostem bylo na kompetentních místech přihlíženo tak, jak toho skutečně zájmy živnostenské vyžadují.
Dnešní systém úrazového pojištění živnostnictvo nespravedlivě zatěžuje a proto, poněvadž tyto věci spadají do resortu ministerstva sociální péče, činím pana ministra na to pozorná a předpokládám, že odůvodněným požadavkům živnostnictva dostane se sluchu, jak pokud se týče nemocenského, tak i úrazového pojištění.
Na něco ještě považuji za potřebné, abych pana ministra sociální péče upozornil. Předkládá svůj rozpočet a žádá jeho schválení. Nechť však nezapomíná, že ministerstvo toto jest zde k tomu, a má tu významnou povinnost, aby. chránilo zájmy vrstev sociálně slabých a bránilo je před útoky vrstev sociálně silnějších. Tyto útoky jsou systematické a opakují se každou chvíli, takořka ve všech denních listech oproti živnostem, jež nemají toho mocenského postavení, aby denní žurnalistika mohla býti jimi honorována a je také chránila.
A tyto útoky zde jsou a systematicky se opakují, promyšleně se jimi sleduje snaha, aby docíleno bylo pro velký průmysl pekařský tří pracovních směn a malá živnost pekařská má býti zde zraněna na nejcitlivějším existenčním základě. Ne podniky miliony vyzbrojené potřebují úlevy k zákazu noční práce v pekárnách, nýbrž kdo těchto úlev potřebují, jsou malé živnosti, které pro hospodářskou tíseň nemohly si opatřiti ani nejnutnějších pomocných strojů do svých závodů.
Velké podniky však ve své podkopné práci neustávají a doufají, že přece provázena bude pro ně kýženým výsledkem, a chytajíce se praktického hesla, že účel světí prostředky, užívají jako zbraně akce zlevňovací, která v kruzích veřejnosti i celé vlády je samozřejmě populární a sympatická. Tvrdí, že zlevní pečivo, dostane-li se jim povolení, aby mohly pracovati ve třech směnách a že skutečně potom vyjdou přáním vlády a širokých vrstev konsumentských vstříc.
Organisace pekařských živnostníků arci toto tvrzení hravě vyvrátila. Nicméně považuji za svou povinnost, jako zástupce živnostnictva, abych i zde na věc poukázal a prohlásil s veškerou rozhodností, že jedná se při tomto tahu velkopekáren o vědomé klamání veřejnosti i všech úřadů. Toto opakování klamných slibů se sírany velkopekařských továren stalo se již r. 1921, když byla obnovena výroba bílého pečiva. Tehdy ty podniky také toužily, aby jim se dostalo oprávnění k výrobě bílého pečiva, neboť podle stávajících tehdy norem nesměly je oprávněně vyráběti. Bylo to opětně ministerstvo zásobování, které bylo ochotno předpokládati, že ten slib velkopekařských podniků, že přinesou širokým vrstvám obyvatelstva výhody, bude dodržen. Velkopekárny prohlásily, že budou pečivo prodávati o 10 haléřů levněji než pekaři, když dostane se jim povolení k jeho výrobě. Toto povolení dostali, bílé pečivo vyráběli, ale prodávali je pouze o 5 haléřů levněji, a, když pekaři živnostníci cenu snížili, prodávali za tutéž cenu. Slib svůj o levnější ceně odhodili jako bezcenný cár, a poněvadž jim tehdy tento úskok beztrestně prošel, znovu se ho chápou, jako osvědčeného prostředku a zase slibují, že pečivo zlevní, když dostanou povoleny tři směny pracovní. Ministerstvo sociální péče dostalo supliku velkopodniků a zná i naše stanovisko jako živnostníků. My nekřičíme do světa, že zlevníme, ale zlevňujeme skutečně a zlevňujeme namnoze tak, že saháme na kořen svých vlastních existencí. To působí vzájemná soutěž, ale musíme důrazně protestovat, aby saháno bylo v boji proti nám se strany velkopodniků ke zbraním nemravným, jakými jest vědomě klamné předstírání o zlevnění pečiva za cenu tří pracovních směn. Dnes velkopodniky prodávají pečivo dráze, než pekaři živnostníci. Koho zajímají důkazy o tom, nechť přečte si živnostenský denník >Reformu< ze dne 25. listopadu, kde velkopodniky tyto jsou usvědčeny z nekalých úmyslů jak vůči úřadům, tak i vůči konsumentské veřejností. Tu jest potom velmi snadné mluviti o kompensací >zlevnění< za cenu povolení tří směn pracovních.
Tento velký průmysl neodvážil se za Rakouska vznésti požadavek tří pracovních směn, ale v Československé republice tuto odvahu má a to proto, že za dnešního systému velký průmysl je protěžován, hájen a všade se mu v našich úřadech dává přednost, kdežto armáda drobného živnostnictva jest v rozhodujících kruzích úředních zneuznávána, přímo i nepřímo odmítávána, a marně se tito malí lidé domáhají ochrany státní autority. Je-li v naší republice dbáno požadavku vrstev dělnických a rolnických, nemůže a nesmí býti přezíráno drobné živnostnictvo, i jemu musí státní správa věnovati tutéž blahovůlí, jakou poskytuje stavům jiným.
V závěru chci se co nejstručněji zmíniti o věci, jež se týká ministerstva národní obrany. V předloženém rozpočtu tohoto ministerstva v § 41 preliminován jest výdaj na soustředění a cvičení vojsk, cvičení mužstva v záloze úhrnem 65,084,000 Kč. Jest to peníz značný, netvrdím však, že neodůvodněný, neboť manévrového výcviku v naší armádě jest nezbytně třeba. Při této veliké organisační složce, jakou jsou manévry, jest třeba ovšem součinnosti i osob nevojenských, k určitým úkonům a já zde chci se zmíniti o jistém případu, který se stal a volá po odčinění nebo alespoň nápravu pro budoucnost.
Živnostník, majitel fiakru, byl úředně obeslán, aby v určitý den v době konání letošních manévrů srpnových dostavil se s jedním kočárem a párem koní do kasáren Jana Roháče z Dubé ve Vršovicích o 6. hodině ranní, jinak že by jej stihly následky § 9. cís. nař. z 20. dubna 1854, č. 96 ř. z. t. j., že by mu byla uložena pořádková pokuta, jakož i vydán poukaz, aby byl předveden. Dotyčný živnostník poslušen příkazu dodal tedy povoz opatřený gumovými obručemi a párem koní na určené místo přesně, jak bylo přikázáno, v 6 hodin ráno. Podle příkazu tam mu daného jel do Svakyně, kde byl o 2 1/2 hod. odpoledne propuštěn. Přijel nazpět do Prahy o 6 1/2 hod, večer, byl tedy zaměstnán 12 1/2 hodiny. Za dobu tu prokázanou podle stvrzenky o době vystavené plukovním proviantním důstojníkem pěšího pluku čís. 28 obdržel zaplacení 31 Kč, pravím 31 Kč. Jeho režie, t. j. krmení koní, a mzda člověka k obsluze koní a jeho stravné obnášela 37 Kč 50 hal., tudíž dosadil 6 Kč 50 hal., pravím 6 Kč 50 hal., a to nepočítám jeho životní potřeby a režii s provozem živnosti v ostatních směrech spojenou, jako jest živobytí pro rodinu, nájem, daní a pod. V tomto směru je nutno zdůrazniti, že nedávno bylo všemi časopisy učiněno prohlášení, kde pražská obec hledá k úklidu svých ulic pracovníky, jimž nabízela 25 Kč denně. Z úhrnného počtu 700 pracovníků přihlásilo se 9 a ti prohlásili, že za těchto 25 Kč denně se nenajedí ani suchých bramborů. Prokazujeme v tomto směru, že byl podklad práce osmihodinové. Zde živnostník pro naši armádu vykonal práci 12 1/2 hodiny a dostal odměnu 31 Kč. To je faktum, které musí vzíti resort ministerstva národní obrany v úvahu, aby se tyto tak křiklavé nepřístojnosti pro příště neopakovaly. Mám zde případ, že člověk obeslaný s těžkým povozem, s párem koní a dvěma lidmi povoz obsluhujícími dostal 39 Kč za tutéž dobu. Případ týká se člena pražského společenstva dopravních živností. Tito lidé jsou živnostníci, značné zdaněni a odkázáni na svůj sporý výdělek. Nevím, podle jakého měřítka určila jim vojenská, správa odměnu za jich výkony, k nimž bylí tvrdým úředním příkazem obesláni, jakoby se jednalo o nějakou mobilisaci. Samozřejmě uposlechli a utrpěli značnou škodu. Jestliže při manévrech někde poškodí vojsko sebe nepatrněji na př. obilí, má majetník pole právo žádati náhradu. Zde živnostníci,uposlechli předvolávacího rozkazu, a utrpěli značnou škodu, poněvadž se jím nezaplatila ani nejnutnější režie k jích výkonům. A to má býti v pořádku.