Pokud se týče zákonné úpravy a ochrany družstevnictví, navrhuje klub našich poslanců projednání těchto osnov a návrhů: Reformu zákona z 9. dubna 1873, unifikaci družstevního zákona, podporu družstev, řádné vybudování zvláštního oddělení družstevního při ministerstvu sociální péče.
K definitivní úpravě poměrů státních a veřejných zaměstnanců pokládá náš klub za nutno, aby v nynějším a příštím období sněmovním byly projednány tyto věci: reforma prosincového zákona - vládní návrh - reforma pragmatiky - vládní návrh - nemocenské pojištění a léčebná péče, úprava služební doby - na př. poštovní zřízenci - úprava postupových poměrů státních zaměstnanců báňských, úprava definitivního poměru - na př. poštovní zřízenci po jednom roce - zákonná úprava právních a plantových poměrů vězeňské stráže, oficiantský zákon, úprava právních a pracovních poměrů žen, úprava poměrů finančních strážníků přidělených k potravní dani, úprava poměrů okresních cestářů, úprava poměrů obecních zaměstnanců - novelisace zákona z 18. prosince 1919 - úprava poměrů zaměstnanců všeobecné nemocnice v Praze, zákonná úprava platových poměrů staropensistů.
Za velmi naléhavou pokládá klub našich poslanců úpravu poměrů invalidů a válečných poškozenců a navrhuje, aby v nynějším a příštím období byly projednány tyto důležité otázky:
Nevypověditelnost po roce uspokojivé služby zaměstnanců - invalidů ve státních službách, povinné zaměstnání ve službách soukromých, provádění definitivy po uplynutí zákony stanovené doby.
V ohledu kulturním v prvé řadě je nutno, aby v brzku parlament se zabýval těmito otázkami: výchova a vzdělání hluchoněmých dětí, zrovnoprávnění státních průmyslových škol mistrovských se školami středními, organisace hospodářských škol lidových, rozluka církve od státu, spoluužívání kostelů a hřbitovů, zrušení svátků, amnestie příslušníků československé církve, reforma školy střední, zlidovění universit, úprava vzdělání učitelstva.
V oboru finančním navrhuje klub projednávání: zvýšení nezdanitelného minima, sleva daně z let 1919-1923 - daně vypočítány v hodnotné valutě ze znehodnocených výdělků minulých let - soustřeďování státních dodávek a prací, stanovení výše úrokové míry při zápůjčkách, zákon o daní z obratu a pracovních výkonů, ochrana vkladatelů a revise peněžních ústavů.
V zájmu zákonné úpravy poměru zemědělství pokládá klub za nutné brzké parlamentní projednání těchto otázek: úprava osadnických poměrů na Slovensku, drobné pachty, podřízení státních statků ministerstvu financí, podřízení veterinářské služby ministerstvu zdravotnictví, projednávání zákona o svěřenství, rozšíření §u 72-75 náhradového zákona na velkostatky státní, náhrada zaměstnancům. (Sen. Matuščák: To jsou dobré socialistické návrhy, ale k tomu bude míti slovo >pětka< a vláda!) A to, co ta >pětka< dělá a co dělá vláda, jistě také dělá někdy i ke spokojenosti vaší, třeba že se zdá vám ta >pětka< protivnou. (Sen. Matuščák: Ona to dělá i pendreky!) Oni v Rusku nemají snad pendreků policajtských, ale mají šavle, které jste jim tam zavezli, aby mohli hlavy ruských nespokojených mužíků stínat.
Příteli Matuščáku, u nás ještě nemůže nikdo říci, že by tisíce proletářů bylo násilím odstraněno, pověšeno, nebo postříleno, poněvadž mají nějakou neúctu ke státu jako v Rusku. Až se u nás budou díti takové věci, pak můžete také poukazovati na to, co se u nás děje za bezpráví.
Spokojený lid je nejpevnějším základem státu. My jsme se přihlásili k práci, dříve než jsme viděli, co všechno se stane. Hlásíme se k práci, která slouží a která bude sloužiti pracující třídě, žádáme však, aby požadavky podané vládě československým odborovým sdružením a kluby poslaneckými strany sociálně-demokratické byly respektovány, aby ochranné zákonodárství dělnické se urychleně vyřizovalo. Positivní práce, litera se bude od nás vyžadovati, najde v nás vždycky pomocné, síly a svědomité pracovníky.
V předpokladu, že vady, které se ještě nacházejí ve státním budgetu, budou v příštím roce odstraněny, že naše hlasy a stížnosti nebudou pomíjeny a považovány za osobní, prohlašuji, že budeme hlasovati pro rozpočet, jak jej schválil rozpočtový výbor a jak jej schválila poslanecká sněmovna Národního shromáždění. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Klofáč: Ke slovu je přihlášen pan sen. Reyzl.
Sen. Reyzl (německy): Slavný senáte! Předložený rozpočet má býti t. zv. rozpočtem snížených číslic, aspoň podle mínění většiny. Toto snížení má býti výsledkem t. zv. deflační politiky. Prohlédneme-li si nyní kritickým zrakem čísla tohoto rozpočtu, narazíme na nedostatky, které nám praví právě opak toho, co většina tvrdí o tomto rozpočtu. Ovšem, jedna věc jest správná: Výdaje a příjmy tohoto rozpočtu, obojí byly sníženy takřka o stejné částky, výdaje, o 2,3 miliardy, příjmy o 2,4 miliardy, schodek jest však v poměru k roku minulému o 44 miliony větší, Vezmete-li si do rukou zprávu rozpočtového výboru a čtete-li,jí pokorně, najdete tam pozoruhodné místo. Praví se tam: Původní částky, které se nedostávaly, se dodatečně následkem zvýšeného výnosu daní značně zmenšily; pro účetní rok 1919, kde se předpokládal schodek 4,9 miliard, zmenšil se tento schodek o 2.193 milionů, pro rok 1920 to schodek o 2.193 miliony, pro rok 1920 to jednu věc, pánové, že výnosy daní, které docházejí v účetním roce, byly vyšší, než jak byly rozpočteny v rozpočtu, a že tedy vláda, zamýšlí-li oklamati veřejnost, že rozpočet jest rozpočtem snížených číslic, může tyto částky snížiti, poněvadž nehrozí nebezpečí, že by při účetní uzávěrce státu skutečně scházely. Na druhé straně však vidíme křečovité úsilí, výdaje v rozpočtu snížiti. O těchto sníženích v jednotlivých ministerstvech budeme ještě mluviti. Chci však především promluviti o kapitole ministerstva financí.
Víme, že jestliže jiná ministerstva, ať již ministerstvo školství, ministerstvo sociální péče, nebo některé jiné ministerstvo, potřebuje peněz, záleží nejvíce na tomto ministerstvu, poněvadž, jak se říká, ministerstvo financí peněz vždy nepovoluje. Tuto námitku slyšeli jsme již často, jestliže jsme si stěžovali u jiných ministerstev na nedostatečná sociální, opatření. Ministr financí jest tedy nejdůležitější osobou v naší vládě a proto tedy zaslouží si již, abychom kapitolu ministerstva financí podrobili zevrubnější úvaze. Příjmy ministerstva financí jsou v rozpočtu pro příští rok preliminovány o 1360 milionů korun menší, výdaje o 215 milionů, tedy i zde musíme konstatovati zdánlivý výsledek tak zvané deflační politiky. Zdůrazňuji slovo >zdánlivý<, poněvadž to ve skutečnosti není nic jiného, než nečestná manipulace s číslicemi, aby se nasypal veřejnosti písek do očí. Abych to dokázal, co jsem zde řekl, chci podrobiti jedinou položku z této kapitoly >ministerstvo financí< důkladné kritice a to kapitolu státních dluhů. Minulého roku bylo pro státní dluh zařazeno 2790 milionů korun, pro rozpočet na příští rok jest zařazena částka 1986 milionů korun, tedy o 804 miliony méně. Nuže, státní občan, který tento rozpočet zkoumá nepředpojatě bude se ptáti: Jak to přijde, zmenšily se naše státní dluhy od loňska, nebo co se jinak stalo? Naše. vláda, aby dosáhla rovnováhy v rozpočtu a odůvodnila zdání, že jest to rozpočet snížených číslic, tato čísla zcela jednoduše svévolně snížila. Ve zprávě rozpočtového výboru najdete také částečně zaznamenán náš státní dluh. Avšak jako poznámka se tam praví. Mimo reparačních dluhů a t. zv. poplatku za osvobození činí státní dluh, Československa tolik a tolik. Následuje několik číslic v celkové částce 27 miliard korun. Jestliže předpokládáte tato čísla také pro minulý rozpočet a srovnáte je s úrokem z 2790 milionů korun, bylo by to 10% zúročení. To bylo minulého roku. Aniž se však tyto číslice na těchto položkách změnily, jest letos zařazena částka 1986 milionů korun. Počítáte-li to, docházíte přibližně k 7% zúročení. Vidíte, že vláda zde zcela jistě bez souhlasu věřitelů docela svévolné snížila tyto úroky státního dluhu z 10 % na 7%. Již to je veliká nepřístojnost. Tažme se však: Jak to přijde, že v celém rozpočtu nenajdete, položky, která by obsahovala zúročení těchto t. zv. reparačních dluhů, a poplatků za osvobozeni? Přes to se také pan zpravodaj dr Horáček přenesl mlčky. Na naši námitku v rozpočtovém výboru prohlásil, že nemusí býti přirozeně zařazováno do rozpočtu více, než jsme povinni v onom roce platiti, a že snížená částka úplně vyhovuje požadavkům pro rok 1924. To jest zdánlivě přijatelná výmluva. Ve skutečnosti jest tomu však tak, že pro tyto velké části reparačních dluhů a poplatků za osvobození vůbec nejsou zařazeny žádné úroky, a že my nejsme přece tak naivní, abychom věřili, že nám tyto úroky byly darovány. Tyto úroky budou se tedy hromaditi, a my se jednoho krásného dne dožijeme překvapení, jestliže nám naši věřitelé předloží hezky velikou částku úroků jako nový dluh. Toho všeho vláda a většina nedbá, jen za tím účelem, aby mohla sněmovně předložiti rozpočet, který jest zdánlivě v rovnováze, který zdánlivě dokazuje, že náš stát sleduje politiku konsolidace. Tím, domnívám se, že jsem dokázal, že z tohoto důvodu již jest největší nedůvěra v čísla tohoto rozpočtu oprávněná.
Avšak ještě jednu věc: Dejme tomu, že to je rozpočet snížených číslic, dejme tomu, že jest to všechno pravda a podívejme se na jiná čísla, zda skutečně odůvodňují tuto úvahu. Není tomu tak. Ústřední správy všech ministerstev vyžadují skoro vesměs větších nákladů. Kdyby deflační politika byla korunována výsledkem, musily by také zcela, automaticky klesnouti výdaje na ústřední správu, jinak to není deflační politika. Neboť deflační politika obsahuje přece zlevnění všech věcí, jichž je třeba k životu státu. Avšak nejen to, vidíme naopak, že vláda tam, kde to pokládá za prospěšné, může také provésti důkaz, že zdražení, zvýšení jednotlivých položek jest absolutní nutností, ač týmž dechem, V téže větě již takřka o tom mluvil, že můžeme dělati jen politiku, jejímž účelem jest zlevnění všech předmětů potřeby. Již v rozpočtovém výboru, a nemýlím-li se, také pan zpravodaj kolega dr Horáček zmínil se ve své řeči o finanční politice zemřelého ministra financí dra Rašína. Chtěl bych jen varovati před tím, abyste si snad na tom příliš mnoho nezakládali, že Rašínova politika byla úspěšná. Nezapomínejte, že finanční politika Rašína, který zastupoval zájmy finančního kapitálu, přivodila nejkrutější a největší krise našemu národnímu hospodářství. Vzpomeňte si jen na dobu před půl druhým až dvěma roky, kde v celých severních Čechách nebylo takřka jediné továrny, která by udržovala provoz. Naprosto neodůvodněný vysoký stav, umělé vyhnání naší koruny v Curychu dopracovalo to tehdy tak daleko, že všechny objednávky, které by jinak Československo dostalo, šly do ciziny. Byla to politika, která by byla bývala trvale neudržitelná. A jen jedna věc: Že v Německu došlo brzy poté ke zhroucení, že Německo nebylo více s to, aby následkem dražšího nákupu surovin ještě lacino vyrábělo, přivodila, že jsme opět s to, zaměstnati zase část naších továren. Není tedy záruky pro to, že politika zemřelého ministra financí Rašína byla tak dobrá, že by se také mohlo absolutně stavěti na její správnost, nýbrž, jak již řečeno, jen zhroucení Německa zachránilo Československo před tím, že jeho průmysl neupadl takřka do nekonečné krise. Jest to pro nás vskutku pokládati jen za zázrak, že v Německu došlo k takovým poměrům, že pro tuto příčinu mohli jsme zaměstnati opět část svého průmyslu. Toto ustavičné citování zemřelého ministra fínancí Rašína není právě vhodné. Připomíná mi to na jednu věc: Máme u nás v německých Čechách okultistickou sektu, která se nazývá spiritisté. Prosím však pana předsedu o odpuštění, tito lidé nemají vůbec co činiti s lihem. (Veselost.): Členové této sekty si namlouvají, že dovedou vyvolávati duchy, a domnívám se, že jest skutečně odůvodněné, označuje-li se činnost této sekty jako humbuk. Nechci snad těchto ostrých slov užíti na ustavičné citování ducha zemřelého ministra financí Rašína, avšak mezi oběma jest jakási podobnost, poněvadž jest přece prokázáno, že politika ministra Rašína obohatila jen nesmírně banky a finanční kapitál, a že i ve velkokapitalistických vrstvách převládaly o tom různé názory. Známé jsou také diference s bývalým ministrem financí drem Englišem, který více pamatoval na průmyslový kapitál a sám se obával, že politikou Rašínovou mohl by býti průmysl zničen. Kdyby již zmíněná náhoda, totiž poměry v Německu, nebyla zde pomohla této t. zv. deflační politice Rašínově, byli bychom snad ještě dnes stáli před větší bídou, než jak tomu bylo před rokem.
Ministr financí tedy, jak jsem se již zmínil, jest nejdůležitějším mužem ve vládě. Jest, abych tak řekl, pokladníkem společnosti, která vede určitý obchod. Řekl bych však, že tato společnost měla by míti přece také jakýsi pocit odpovědnosti. Než vidíme, že tomu tak není. Vzpomeňme si jen, kolik škod natropily státu manipulace bývalého ministra obchodu Hotowtze. Ta celá nádhera v ústavě o odpovědnosti ministrů není tedy nic jiného, než ozdůbkou, než fasádou na domě, s níž se nedá nic dělati, Hotowetz nebyl pohnán k odpovědnosti. Zkrátka a dobře, odpovědnost ministrova jest velmi problematická. Mohli bychom říci, že všechny vlády, které zde vidíme střídavě před sebou, nejsou nic jiného, než společnost s jen příliš omezeným ručením, poněvadž neručí právě vůbec za nic.
Nuže, prohlédněme si poněkud podrobněji úspory, k nimž došlo následkem t. zv. rozpočtu snížených číslic. Konstatuji, že ministerstvo železnic a pošt má týž rozpočet jako minulého roku, že tedy železniční a poštovní sazby sníženy nebudou. Na zlevnění tabákových výrobků se nepomýšlí již proto nikoliv, poněvadž pro rok 1924 jsou rozpočteny skoro tytéž příjmy, totiž 1.744 milionů proti 1.762 milionů korun minulého roku. Pan ministr financí Bečka přál by si zvýšení daně z obratu, a můžeme-li věřiti zprávám, byly v koalici, mocné boje a bylo potřebí silných domluv, aby pan ministr financí upustil od tohoto přání. Říkalo se také, že hrozil svým odstoupením, nebude-li mu to povoleno. To všechno jsou tedy vesměs zjevy deflace, aspoň se vypráví, že ceny mají klesnouti; zvýšením daně z obratu však dostaví se právě opak. Proto lze tedy zajisté ironicky poznamenati, že by přání ministra financí velmi přispělo ke snížení cen. Koleda Jarolim dokázal v rozpočtovém výboru, že poštovní sazba z Anglie k nám činí Kč 1,70 a od nás do Anglie stojí Kč 2,50. Vidíte tedy, že zde stojíme značně nad t. zv. cenou na světovém trhu, že by bylo potřebí snížiti poštovní sazby, avšak po tomto rozpočtu nesmíme na to vůbec ani mysliti. Není dobrým znamením pro výsledek deflační politiky, že od srpna stoupla cena žita o 23 procent a pšenice o 20 procent. To všechno se děje proto, aby se přivodilo zlevnění potravin. Pan ministr vnitra žádal pro svůj odbor v rozpočtu pro rok 1924 a to při položce >policie< o 13 milionů více. Vidíte tedy, že vše jest zařízeno tak, že zcela určitě nelze spoléhati na zlevnění ničeho v příštím roce, nejen potravin, nýbrž ani předmětů potřeby.
Nuže, podívejme se tedy, která ministerstva v tomto rozpočtu šetřila. Tu shledáváme, že ministerstvo školství snížilo své výdaje o 22 miliony, a co jest při tom nejkrásnější, že z 22 milionů připadá jen na obecné školy 17 milionů. Zde se tak správně zračí kapitalistický ráz tohoto státního útvaru. Musí-li se již šetřiti, pak ovšem vždy na lidu. U kapitoly >pozemková reforma< jest částka 382 miliony korun snížena pro rok 1924 na 57 milionů. Na první pohled by se zdálo, jakoby páni v pozemkovém úřadě skutečně byli spořivější a svůj rozpočet pro rok 1924 snížili o 300 milionů. Avšak věc se má v podstatě docela jinak, dovíme-li se, že z částky rozpočtené pro minulý rok, která nebyla docela spotřebována, byl utvořen fond, jehož úkolem jest uhraditi všechny výdaje pozemkového úřadu v příštím roce, takže pozemkový úřad může disponovati penězi, aniž by musil žádati o to sněmovnu. Jest to zkrácení práva sněmovny povolovati rozpočet, která by si to neměla nechat líbiti.
Ministerstvo národní obrany ušetřilo na příští rok 475 milionů korun. Aspoň žádá o tuto částku méně. Jestliže však, jak se již zmínil kolega Link, dáme dohromady vojenské požadavky z jiných ministerstev, shledáme, že vlastně ve skutečnosti není žádné úspory, nýbrž že úvěry jsou jen chytře rozděleny, aby námitce, že militarismus všechno pohltí a jest naprosto nenasytný, bylo lze poněkud čeliti. Avšak prohlédneme-li si kapitolu národní obrany poněkud podrobněji, najdeme příznačné znamení, totiž, že všechny výdaje pro mužstvo byly sníženy. Vše, co je určeno pro mužstvo, bylo sníženo, avšak na druhé straně se ukazuje, že výdaje na důstojníky stouply, a to o 23 miliony. Již z této ukázky lze také viděti třídní ráz tohoto státu.
Ještě bych se zmínil, že také náklad na katolickou církev byl zvýšen ze 33 milionů na 46 milionů korun. Nechci mluviti o nutnosti tohoto zvýšení, avšak ilustruje to krásně vůli vlády a většiny, která se nám stále staví před oči, provésti totiž odluku církve od státu. Avšak pan kolega Kroiher byl také v rozpočtovém výboru za to velmi vděčný a žádal, aby podporování válečných vdov, které žijí ve společné domácnosti, bylo zrušeno. Chtěl tedy, abych tak řekl, poskytnouti státu odškodnění za to, že náklad pro katolickou církev byl zvýšen ze 33 milionů na 46 milionů korun. (Sen. Kroiher: To překrucujete věci, pane kolego. Mám ostatně příležitost Vám to zítra říci!) To jste řekl, já jsem si to hned zaznamenal.
Dále, pánové, chtěl bych se ještě zmíniti také o tom, co by si žádný parlament neměl nechat líbit, totiž že ony částky, které byly v jednotlivých ministerstvech rozpočteny pro rok 1923, avšak nebyly vydány, že tyto částky se přejímají docela klidně do nového rozpočtu. Jest to naprosté omezování rozpočtového práva sněmovny. Musí se, uplynul-li rok, docela přesně sestaviti rozpočet, bez zřetele na to, zda částky, které byly povoleny, byly spotřebovány či nikoliv. Jedno však jest jisto: Nátlak ministerstva financí na jiná ministerstva, aby šetřila, tato ministerstva vykonávají opět na jiné úřady. Tam se má šetřit a to v oněch agendách, kde přicházejí přímo ve styk s obyvatelstvem. Avšak těchto úsporných opatření se neužívá pro ústřední úřady ministerstev. Z toho vyplývá, co jsem již na počátku své řeči řekl, že výdaje v ústředních úřadech vzrostly přes to, že tento rozpočet jest rozpočtem snížených číslic. Touto drahou státní správou se ovšem omezuje konkurenční schopnost průmyslu; jest jasné, že stát chce míti své potřeby hrazeny daněmi a těmito vysokými daněmi zdražují se ovšem výrobky průmyslové a konkurenční schopnost průmyslu se omezuje.
Pan kolega dr Horáček ve své zprávě učinil v senátě poznámku, o níž bych si přál, kdyby ji poněkud jasněji precisoval. Pan kolega dr Horáček totiž prohlásil, že příčinou citelného berního tlaku jsou přirážky zavedené samosprávnými sbory. Vím, snad na jedné straně rozuměl pod tím přirážky, zvýšení přirážek. Avšak pan kolega dr Horáček ví, že výše těchto přirážek jest omezena zákonem. Mohu se tedy jen domnívati, že pan kolega dr Horáček mínil ony dávky, které obce zavádějí, aby měly úhradu na vydání, a tu vidíme dávky z přepychu dané z motorových kol, automobilů, služek atd. Domnívám se, že nesmíme zde svým obcím činiti překážky. Neboť ten, kdo má automobil, motorové kolo, nebo si může držeti dvě služky, může také přispěti pro obecní dávky větší částkou, než ten, kdo žije jen z prací svých rukou. Uvedl-li pan kolega dr Horáček zde ve své zprávě, že kdyby mělo býti levněji, musila by stoupnouti kupní cena koruny, pak jest to zajisté správné. Avšak cesta, která k tomu vede, jest docela jiná, než jakou kráčí koalice, jakou kráčí naše vláda v tomto sestavování rozpočtu. Neboť vše to, co v těchto číslicích shledáváme, není cestou, která vede k tomu, aby potraviny zlevnily, naopak, jest to cesta, která musí vésti najisto ke zdražení. Ještě se o tom zmíním a pokusím se to ještě dokázati z řeči, kterou pronesl pan ministr zemědělství Hodža v rozpočtovém výboru.
Nyní bych se ještě několika slovy zmínil-ke kapitole ministerstva financí o válečných půjčkách. Ušetřím si mnoho slov, poněvadž sami věříme, že vláda konečně musí s tím začíti, a otázku válečných půjček rozumně upraviti. Avšak musí býti nepřípustné, a vláda by toho neměla trpěti, že během tohoto interregna, smím-li to tak říci, dokud nebude upravena válečná půjčka, okresní soudy chtějí nutiti lombardní dlužníky, aby platili úroky, jak vím o jednom případu ve Šluknově, kde správní komise dosazená vládou podává žaloby proti lombardním dlužníkům tamější spořitelny, kteří upsali válečné půjčky, proti lidem, kteří nejsou s to, aby platili úroky, poněvadž nemají v rukou žádné cenné papíry, poněvadž věc válečných půjček není ještě upravena.
Ještě několik slov o tak zvané dávce z majetku. V poslanecké sněmovně byl nyní vyřízen zákon, který poskytuje úlevy. A tu ustanovuje tato novela k zákonu, že do majetku 50.000 poskytuje se sleva 50 procent, do 100.000 Kč 45 % a tak vždy postupně dále. Avšak, ač ani my nejsme nepřáteli rozumné úpravy této dávky z majetku, musíme již říci: Jak tato úprava byla provedena, neodpovídá ani zdaleka myšlenkovému postupu, jaký sledujeme v tomto směru my. Na základě této novely jest stále ještě možno, že někdo, kdo roku 1919, tedy ve lhůtě stanovené ke zjištění majetku, měl jmění 100.000 Kč, dostává tento dar 45 %, i když se od té doby stal milionářem třebas trojnásobným nebo čtyř-násobným milionářem. Toho se vůbec nedbá. To jest chyba, kterou v sobě chová tento zákon o dávce z majetku. Tato chyba nám ukazuje, že vláda není naprosto ochotna, zachytiti peníze tam, kde jsou, a dostati od bohatých v tomto státě značnou část pro sanaci státu.
V rozpočtovém výboru interpelovali jsme také pana ministra zemědělství Hodžu. Pan ministr se tam v prohlášení snažil dokázati, že obilí nedosáhlo ještě ani přibližně ceny na světovém trhu, že tedy, pokud tomu tak není, produkce musí u nás klesati. Kolega Jarolim dokázal právě opak a vyložil, že naše ceny obilí stojí již nad cenami na světovém trhu. Po té prohlásil také pan ministr, aby odůvodnil povolovací řízení, že to znamená ochranu pro domácí ceny našeho zemědělství, a uvedl nám tam porovnání, co dostal rolník za zemědělské výrobky r. 1913 a co dostává dnes. Chtěl tím dokázati, že rolník potřebuje ochrany, že se rolníkovi daří špatně. Toto porovnání, pane ministře, to jsem na Vás již zvolal v rozpočtovém výboru, stojí na velmi vratkých nohách. Nelze přece srovnávati. kolik výrobků musí vyrábitel dáti za svůj oděv nebo podkovy, neboť rolník sklízí své výrobky každoročně, kdežto předměty, které kupuje za ně, jako podkovy a oděv, vydrží několik let. To se nedá srovnávat. Když jsme tam také hovořili o drahých cenách masa, pan ministr se rychle vytočil a řekl, že ceny ve velkoobchodu jsou levné, že on a zemědělci však za to nemohou, že v drobném obchodu jsou dražší. Pan ministr přec sedí v ministerské radě a odpovídá z toho, aby tato lichva s cenami tak bujně nekvetla. Pana ministra stihá právě tak odpovědnost, jako každého jiného ministra, aby se staral o to, jestliže ceny masa jsou u vyrábitelů nízké, aby se na cestě ke spotřebiteli tak nezdražovaly, že tím trpí celé národní hospodářství. My jsme jistě ti poslední, kteří nechtějí nechat rolníka žíti. My máme zcela jistě na tom zájem, aby zemědělství také prospívalo, aby netrpělo hladem, avšak jedné věci nesmíme zapomenouti, že rolníci, že zemědělství má za sebou 5 let, 5 válečných let, za nichž nesmírně zbohatlo. Hospodářské záložny jsou nejlepším důkazem toho, tam jest sta a sta milionů peněz uloženo, rolnický stav zbavil se skoro veškerého hypotekárního zatížení. Rolníci se tedy nesmějí domýšleti, že tučná léta půjdou stále tak dále. To je jasné. Tehdy, kdy byl každý rád, dostal-li něco od sedláka, mohli rolníci žádati jakoukoliv jen myslitelnou cenu. Nyní přestala tato doba i pro sedláky, také oni se musejí přizpůsobiti tomu, jak to ve státě chodí, a nesmí jen mysliti na to, jak by se obohacovali. Jedna věc jest jista: Ať se rolníkovi daří sebe hůře, ať musí svůj život sebe skrovněji zaříditi: hladověti nemusí! Rozhlédněte se kolem. Máme oblasti, kde se tisíce lidí nemůže za celý týden najísti dosyta. Jest to část státního obyvatelstva, která potřebuje pomoci a podpory státu. Naproti tomu sedláci jsou stav, který na tom ještě také dnes jest tak dobře, že ještě řádně vystačí. Všechny stížnosti agrárníků jsou tedy vesměs neodůvodněné, neboť stát se o ně stará nejlépe subvencemi, podporováním jejich institucí a jiným způsobem; o všechny jiné stavy jest zde postaráno mnohem hůře. Sedláci nechť se mírní, ať se netlačí ku předu a nemyslí si, že jen sami smějí žíti a že jiní mohou zahynouti, jen když jejich měšec je plný!
Doplnil bych ještě také včerejší vývody kolegy Heckera o nezaměstnanosti. Soudruh Hecker líčil nouzi venku v našich krajinách, všichni ji známe, kdo jsme vyšli z dělnického stavu. Mohu jen říci, že jsem byl přímo překvapen, když jsem slyšel v rozpočtovém výboru od kolegy Klečáka, jak veliká jest nezaměstnanost v obcích kolem Prahy. Kolega Klečák uvedl čísla 4 obcí kolem Prahy. Obec se 6000 obyvateli má l nezaměstnaného, který dostával podporu, obec s 8000 obyvateli má 5 dělníků, kteří dostávali podporu v nezaměstnanosti, obec se 4000 obyvateli má 4 nezaměstnané a obec s 11.000 obyvateli 21 nezaměstnaných. Pánové, pak již věřím, že pán ministr sociální péče na naše stesky prohlašuje: Nechcete zrušení zákona o podpoře v nezaměstnanosti, nechcete ještě nyní gentský systém, avšak jest velmi mnoho dělnických organisací, které tento systém žádají. Věřím tomu velmi rád, jestliže v místech kolem Prahy se 30.000 obyvateli není ani 50 nezaměstnaných, kteří dostávají podporu, že těmto organisacím na tom nezáleží, aby byl zaveden systém gentský. Jděte však k nám ven, tam najdete v místech s 5000 a 6000 obyvateli, ač se poměry již zlepšily, 500, 600 a 800 nezaměstnaných. Na tyto poměry musíte pamatovati. A pak jistě také neřeknete, že jsou lidé, kteří nechtějí pracovati. O to se starají již, jak jsem uvedl v rozpočtovém výboru, důkladně úředníci ministerstva sociální péče, kteří již pečují o to, aby žádný nezaměstnaný nedostával podporu, kdo by k tomu nebyl oprávněn. Mohl bych vypravovati příklady, jak přísně se postupuje, jestliže úředníci ministerstva sociální péče přijdou k nám ven a tam čistí. Z vyřazených musí býti opět 70 až 80% zařazeno, poněvadž byli vyloučeni neprávem. To vše jsme již v ministerstvu sociální péče oznámili, a domnívám se nyní, že pokoj, který u nás venku několik neděl trvá, bude zachován i nadále a že nás pan dr Rosenkranz své návštěvy ještě hezkou dobu ušetří.