My dnes nevíme přesně, jak veliké dluhy máme - i kurs naší koruny bude míti na ně vliv, my dnes nesplácíme ještě - až na nepatrné výjimky - svých zahraničních dluhů. Výmluva, že i jiné státy to nečiní, nic nepořídí.

Ale co nejhoršího, my budeme musiti od reparační komise koupiti všechen svůj státní majetek v republice, pořízený dříve za naše peníze, anebo již od počátku patřící českému státu, ještě před sloučením jeho s Rakouskem. Neboť podle dnes platné právní fikce všechen ten majetek 28. října 1918 patřil rakouskému státu, platil jaksi za jeho vlastnictví, a ten stát byl dobyt dohodou. My jsme od ní dostali svobodu, ale majetek státní budeme si musiti vykoupit zaplacením dluhů reparačních. Zjišťování jeho ceny trvá již tak dlouho, dnes ještě nevíme kolik, ale kolem několika miliard to bude.

Uvědomíme-li si toto ohromné zatížení finanční, tyto naše povinnosti, tu věru my všichni, kteří máme uvalovat tato břemena na poplatníky, cítíme tu těžkou odpovědnost zákonodárce a rozumného hospodáře. Při tom nemáme ani oasu, abychom mohli rozpočet v podrobnostech probrat. Za 3 dny probrat 25 knih velkého formátu, řádku za řádkou, to je prostě fysicky nemožné. l když v důvěře k své vládě rozpočet schvalujeme, nesmíme zapomenouti, že splniti jej, realisovati, to vyžaduje poctivou součinnost všech složek našeho celého státu: parlamentu, vlády, úřadů a všech vrstev a tříd obyvatelstva.

Slavný senáte! Při návštěvě našeho presidenta v Paříži, Bruselu a Londýně bylo nám učiněno velmi mnoho poklon. I když jisté procento těch poklon zařadíme na účet pouhé společenské zdvořilosti, přece největší část jich byla myšlena upřímně. Můžeme, ba musíme býti na ně hrdi. Ale odpovídají naše vnitřní poměry ve všem této naši zahraniční pověstí? Pan ministr zahraničí a naší ministři financí opatřili nám pověst až příliš krásnou, pod jejíž tíhou my musíme doma nyní finančně trpěti, anebo raději bych řekl, musíme se doma tak chovati, aby naše jednání uvnitř státu odpovídalo naší pověstí zahraniční, že skutečně máme u nás >ostrov šťastných.<

Proto musíme ten chaos svých názorů národnostních, sociálních a náboženských sladiti v jednu výstřednici, odpovídající pravé demokracii, svobodě všech, podle slov básníkových: >Sám svobody kdo hoden, svobodu zná vážiti každou.<

Mohu prohlásiti, že naše strana bude hlasovati pro rozpočet. (Výborně! Potlesk. )

Předseda: Uděluji slovo dalšímu řečníku, panu sen. Hübnerovi.

Sen. Hübner (německy): Slavný senáte! Máme opět tak zvanou rozpočtovou rozpravu, tak zvanou, poněvadž pro demokratické zvyklosti našeho parlamentarismu stala se pouhou formalitou. Někdejší výrok demokracie jest diskuse, jest tedy třeba doplniti, neboť demokracie jest u nás diskusí formální a lichou. Čím vším neměl náš stát být! Vyšším Švýcarskem, ideálem republikánského státu, rájem pro všechny, kdo v něm bydlí bez rozdílu stavu a národnosti. Čím se však stal? Rájem ovšem, avšak pro koho? Všeobecně pro vládnoucí národ a zvláště pro poživatele koalice. Neboť za neuvěřitelné poměry, které, abych poukázal na př. jen na hospodařství v pozemkovém úřadě, které by musily býti v demokratickém státě trvale nemožné, odpovídá celá koalice. Rovněž tak jako za nynější kurs zahraniční politiky. Brachiální zotročení bezbranného, vyssátého národa v Poruří a na Rýnu jest hanebnou skvrnou kulturního národa ve světových dějinách. Avšak stejnou hanebnou skvrnou jest to pro ony přímo vůbec nezúčastněné národy, kteří tuto svévoli schvalují a podporují a slibují takovouto protiprávní a vykřičenou politiku, která marně hledá v dějinách národů sobě rovné, dělati s sebou v dobrých i zlých dnech. Kde jsou zde zásady filosofa, které mu přivodily uznání světa? Vysoké stáří nemůže býti jedině příčinou zapomnění, prorady a pošpinění své minulosti. Jak lze sloučiti filosofické zásady s protiprávním násilím a surovým utlačováním? Kde zůstává taktnost vrchní hlavy státu, který má 3 a 1/2 milionu obyvatel německého národa jako menšinu? Z toho odpovídá vláda.

Z rozpočtu mluví zřetelně politika. Vždyť celkový požadavek ministerstva národní obrany činí okrouhle 3 miliardy, pro veškeré zemědělství naproti tomu jest k disposicí 700 milionů: a to při vládě, jejímž předsedou chce býti zemědělec. Chtěl bych, aby se nám ukázal jen jeden bod, v němž domácí zemědělství bylo podporováno podstatně všeobecně.

Tak čekáme stále ještě na zaplacení válečných půjček, stále ještě na novelu k dávce z majetku, stále ještě na stejnou celní ochranu, jakou má odedávna výroba průmyslová. Za to chtějí nás obšťastniti povinným pojištěním proti krupobití a povinným pojištěním dobytka. Obě tato opatření nejsou ničím jiným, než ranou proti svobodě zemědělců. Právě tak jako sociální pojištění přináší málo dobrého dělníkům v poměru k obětem, jež se od nich žádají, právě tak málo přinášejí také obě tyto idee rolníkům. Sociální pojištění stane se zajisté ústavem humánním, avšak jen píro dny poživatele, pro stranníky vládních socialistů a o stejná zaopatřovací místa usilují nyní také jiné strany, to jest ten účel, to jsou ty pohnutky, které ovšem nemohou státi v důvodové zprávě. Jestliže ministerstvo ještě neví, že při všech takových ústavech většinu pohltí režie, tažte se u zemského pojišťovacího ústavu v Brně a žádejte objektivní zprávu o hospodaření. Chce-li však vláda skutečně pomoci drobným a středním rolníkům, pak nechť vynaloží každoročně částku, kterou by stát a země, příspívaly na zamýšlené pojištění proti krupobití do rozpočtu a zaplatí prostě z této částky škody způsobené zemědělcům krupobitím a celý velký těžkopádný a nákladný aparát bude zbytečný. Právě takové poměry jsou také při pojištění dobytka. Chce-li vláda také zde poskytnouti skutečnou pomoc, nepotřebuje k tomu nijakého donucovacího zákona. Zákonný podklad k poskytování pomoci má jíž v zákonu ze dne 6. srpna 1909, v zákonu o dobytčích morech. Avšak vláda se dosud dobře této povinnosti >ulejvala<, neboť jinak nelze nazvati postup, který zahájila. Praví přece na př. § 60 zákona: Podpory jest poskytnouti až do polovice obecné ceny. A jak se postupuje ve skutečnosti? Především se vlastníkovi naznačí, aby se zřekl svého nároku na podporu vůbec. Nezřekne-li se ho, pak se mu velkomyslně povolí částka, která se rovná přibližně ceně kůže z dobytka. To jest ona veliká státní podpora. Nebo jak to bylo při poslední slintavce a kulhavce! To byla teprve smutná kapitola. Celá státní podpora se omezila na uzavření dvorů, pastev a míst. A při tom velmi vysoké procento dobytka postiženého kulhavkou padlo za oběť této nákaze. A teprve němečtí rolníci ve Slezsku musili vládě ukázati, jak se musí tato nákaza potírati moderními pomocnými prostředky. Teprve nyní se vláda odhodlala k finanční podpoře pří velkém počtu ztraceného dobytka. Tato opatření byla nedostatečná a ministerstvo zemědělství dalo hned vyhlásiti, že peníze, které mělo k disposici, jsou vyčerpány. Podobné poměry jsou pří potírání tuberkulosy dobytka. Často a často slyšíme přednášky uznaných odborníků, a já úplně souhlasím s vědeckými názory, avšak domnívám se, že sami přednášející vědí, že se provádění jejich návrhů musí ztroskotati na dnešních poměrech. Chci i zde býti skromnějším. Kdyby vláda plnila svou povinnost stran finanční podpory k potírání tuberkulosy v mezích zákona o dobytčím moru, získalo by se mnoho. Kdyby se podařilo odstraniti pokročilé případy tuberkulosy plic, matky a vemene, byli bychom o velký kus dále v našem chovu dobytka. Vidíte tedy, zákonné základy pro poskytování podpory při ztrátách dobytka máme. Nepotřebujeme povinných a donucovacích zákonů. Konec konců tyto zákony jsou jen novým trvalým zatížením, novou daní pro naše zemědělství, které skutečně má již daní dost a omezením svobodného hospodářského života, tedy novým způsobem moderní roboty. Svobodné hospodaření na naší hrudě jest a zůstane naším programem. Proto ctíme a slavíme Hanuše Kudlicha a Josefa II. a chceme také zůstati důstojnými a vděčnými následovníky jejich činů. Cítí-li se vláda konečně pohnutou k tomu, aby pomohla selskému chovu dobytka, nechť preliminuje také zde v rozpočtu částku, kterou by musila připláceti při pojištění dobytka, a poskytne přímou a rychlou pomoc a nikoliv teprve oklikou přes povinné pojištění dobytka.

Vláda by měla po všech těch oprávněných požadavcích, které jak v tomto domě, tak také v poslanecké sněmovně byly předneseny, jmenovitě v oboru zemědělství, práce dosti. Místo toho však - podle vašeho mínění má mnohem důležitější oráče, tak na př. jazykovou politiku, z lásky k níž musí počítati i s častými železničními úrazy, jen když může pokračovati ve své šovinistické politice násilí, vylíčené jako národní čistění, ač nikdo menší než president Masaryk, ovšem vypočteno pouze pro cizinu, zdůraznil, že se chce přičiniti o to, aby se Němcům dostalo všech práv a nebyli o žádná zkrácení. O nějakém utlačování nebo počešťování že nemůže, nesmí a nemá býti ani řeči. A jak tomu je ve skutečnosti? Vzpomeňme jen na úřady, na železnice. V Břeclavě jsou na př. napsány na místě nutných německých názvů názvy francouzské, ač jim většina obyvatelstva vůbec nerozumí. Rozpomeňme se jen na uloupené školy, na osvětový útisk! Bylo by zbytečné, chtíti zde opakovati vše, jak v tomto státě dosud menšiny byly připravovány o svá práva a zotročeny.

A pokud dosavadní systém znásilňování - násilí přec vždy mělo přednost před právem - bude udržován ve slavné Československé republice, pokud zachovávána bude fikce jednotného národního státu přes poměry, jaké jsou, nelze mluviti o zdárném rozvoji o skutečné konsolidaci tohoto státu. A k vládě, která trvá na tomto směru, nemohou a nebudou míti Němci důvěry a musí hlasovati proti předloženému rozpočtu. (Potlesk na levici.)

Předseda: Dalším řečníkem je pan sen. Meissner. Uděluji mu slovo.

Sen. Meissner (německy): Slavný senáte! Bylo dnes již několikráte opoisičním stranám vytýkáno, že neděláme vlastně žádnou věcnou oposici, nýbrž oposici státu záhubnou. Myslím, že jsem feste u žádného z předchozích řečníků, něco takového neslyšel. Myslím dále, že každý, kdo zde vykonává kritiku, vykonává ji jen z toho důvodu, aby snad přece pro budoucnost - pro letošek jíž asi nikoli, neboť to vše jest již hotovo a usnesenou věcí dosáhl zlepšení našeho hospodářství. Podle prohlášení ministerstev vypracován byl rozpočet na rok 1924 ve znamení odbourání. Přihlédneme-li však blíže, jest přece konečná suma skoro táž jako v rozpočtu na rok 1923. Poplatníci budou tudíž také v příštím roce přes všechnu hospodářskou krisi a zmenšenou poplatní sílu dále vyssáváni a octnou se ještě ve větším nebezpečí bídy. Vykázané úspory u věcných nákladů pocházejí asi jen z toho, že věcná potřeba v minulém roce byla většinou uhrazena, dále to spočívá ve stabilisaci valuty, jakož i ve zlevnění vůbec. Vláda tudíž nemá žádné viny na úsporách, stejně nemá na tom viny parlamentní úsporná komise, neboť při vážné vůli bylo by bývalo snad přece lze z četných ministerstev, kterých často proklínané Rakousko v tomto obrovském počtu nemělo, zrušiti ministerstrvo zásobování a ministerstvo unifíkační. Při trochu dobré vůli bylo by to již šlo a mohla se agenda zmíněných ministerstev přikázati ministerstvům jiným, aniž by se státní hospodářství takovýmto způsobem musilo zatěžovati. Rovněž tak mohly se učiniti značné škrty u ministerstva národní obrany. Udržení skutečně demokratického státu jest samozřejmě v zájmu veškerého lidu. Ale stát, který jest vybudován na panství násilí, potřebuje ovšem silnou vojenskou moc, aby odstředivé živly udržel pěkně pohromadě. Jest přímo výsměchem, když vláda předstírá úsporná opatření, při tom však omezuje jednu německou školu po druhé, zároveň však do nově zřízených českých škol vhání školou povinné děti, namnoze odvislé od německého obyvatelstva, nedbajíc jednoduchých práv rodičů, ba často za četnické asistence. To zajisté pro demokratický stát není nic lichotivého, ale přece třeba se o tom zmíniti, poněvadž se přihodilo mnoho takových případů. Větší náklad osobní, 56 milionů, obzvláště v ministerstvu školství nalézá své skutečné odůvodnění v této ničivé školské politice. Vyšší osobní náklad při položkách nejvyšší soud, kontrolní úřad, ministerská rada, ministerstvo vnitra, ministerstvo financí, pošt a ministerstvo železnic s celkovým obnosem asi 590 milionů oproti roku 1923 dlužno rovněž odůvodniti tím, že tisíce německých osvědčených zaměstnanců bylo zkrátka pensionováno anebo propuštěno, aby se zjednalo místo armádě českých čekatelů ve státních zaopatřovacích ústavech. Pánové z koalice se sice výslovně zmiňují o tom, že i když osobní výdaje jsou zdánlivě větší, že přicházejí k dobru potřebnému zlepšení platů. Nemyslím však, že činí obnos skoro 600 milionů, nýbrž že v tomto obnose namnoze jest obsažen vetší náklad na skutečně přílišný počet zaměstnanců, poněvadž tito právě nejsou s to vyhověti svým služebním povinnostem. Tak potřebuje se, jak mně v mnohých případech určitě jest známo, u pošty, u soudů, u drah 3 až 4 lidí, kde dříve stačil jeden člověk. Tak jest vysvětlitelno, že se od poplatníků vyžadují nesnesitelná břemena, poněvadž armáda protekčních dětí i podle českých hlasů, roste do nezměrna a ciferně jest již mnohem větší nežli v proklínaném starorakouském velkém státě, poněvadž v české demokratické republice není schopných lidí pro úřady, kde se naopak přímo z půdy vydupává množství úřadů, třeba pro neschopné čekatele. Jedná se tudíž méně o řádnou správu anebo o využití času a pracovní síly, jako o zaopatření ochotných vládních pašů. Všechny výdělečné stavy, pokud na nich lpí známka němectví, jsou sice dobré k tomu, aby snášely nesnesitelná břemena, ale za to vylučovány jsou ze všech státních dodávek, odstraňují se pokud možno němečtí dělníci a úředníci z velkých závodů, jež učiněny byly odvislými, a které se pro nové přijímání zaměstnanců vůbec uzavírají. Tak se děje v ostravském průmyslovém území a tak se děje také v jiných státních závodech, kde vůbec stát má nějaký vliv - a stát tomu rozuměl, učiniti si všechny závody odvislými. Vůbec znamená to pro německé obyvatelstvo, jež do tohoto státu bylo vnuceno, systematické vyloučení z jakékoli možnosti výdělečné. Jest dále výsměchem, když vláda zahajuje akci na snížení cen a zřizuje lichevní soudy, sama však stále ještě vybírá válečné přirážky, daň z obratu, dopravní daň, daň z uhlí, z vodní síly, potravní daň, jako by všechny tyto daně nebyly nejlepším prostředkem k nesmírnému zdražení všeho života. Jem brutální právo silnějšího umožňuje k nestoudné vykořisťování obyvatelstva, aniž by tento silnější byl vydán zasažení lichevního soudu. Mimo to vydáno jest konsumující obyvatelstvo privilegovaným českým společnostem a jednotlivcům, aby ho vykořisťovali, i zůstává otázkou, zdali se rovněž z úsporných důvodů neděje pověstné zasahování státu do soukromého hospodářství, které se přece přihází tak často, jmenuji zde jen společnosti pro elektrisaci, které jsou zde jen k tomu, aby jako sprostředkovatelé vykořisťovali obyvatelstvo. Takovéto zařízení jest přece zajisté lidu na zkázu a škodlivé, i mám za to, že to zde obzvláště dlužno podškrtnouti. Společnosti pro elektrisaci mají velikou úlohu, ale musejí býti jinak vedeny. Konsument nesmí býti předmětem vykořisťování těchto společností. Dnes, kdy soukromé společnosti provádějí elektrisaci bezvadně a mnohem levněji, máme nárok na to, aby takovéto škodlivé společnosti přestaly vůbec existovati. Jakou máme míti důvěru, když pojišťování přechází na takovéto privilegované společnosti? Nehledě k tomu, že by to bylo trvalým zatížením pro nás všechny, také pro naše soukmenovce byla by tam všechna místa uzavřena. Všechny ty tisíce úředníků a zřízenců, které dnes ještě v těchto podnicích, které jsou sice soukromými podniky, pracují, byly by propuštěny. Nechci za těmito podniky roniti žádné slzy, ale my dnes nemáme nic lepšího, a když stát takové podniky přebírá, víme, že jedná proti nám a že nás chce hospodářsky vykořistiti. Dlužno toho velice litovati. Chci se jen ještě zmíniti o pozemkovém úřadě. Ten také není ničím jiným nežli takovouto privilegovanou společností. Co pozemkový úřad jíž způsobil zla, nelze vypověděti. Sta a tisíce lidí přišlo o chleba, aniž tito lidé dosáhli nějakého výdělku. Dále si vyhrazuje pozemkový úřad z opatrnosti návrh terna, když takovýto vyhozený služebník anebo úředník chce nalézti jinde nějaké místo. Dál to již nejde. Ale myslím, že ani tyto stromy neporostou do nebe. A jednou zavzní povel k zastavení ze strany, o které se vám nezdá. Mohlo by se mnoho říci o takovémto protekčním hospodářství, které zde zavládlo, ale vláda vůbec ještě nezahájila nápravu a nebude jí asi snad vůbec chtít zahájiti, poněvadž jest tu mnoho těch, kteří ještě patří ke hladovým a kteří náležitě musí býti vykrmeni. Odbouráním státního zasahování do národního hospodářství posloužilo by se velice netoliko národnímu hospodářství, učinil by se tím také zasloužený konec korupci, která se vlivným kruhům stala potřebou.

Vzhledem k těmto všem skutečnostem odvažuje se ještě ministr Franke ohlašovati velkorysou vládní akci na zlevnění životních potřeb; pomýšlí však velíce málo na odbourání nesnesitelných daní u vlastních podniků, jest tudíž sám brzdou ozdravění národního hospodářství a úzkostlivě dbá toho, aby vždy čerpal z kapes spotřebitelů.

Také sedminedělní stávka uhlokopů s jejími nesmírnými ztrátami postižených výdělečných kruhů ukázala se býti méně snížením cen, jako spíše jakožto bluff proti svedenému dělnictvu. (Veselost u německých sociálních demokratů. ) Můžete se tomu třeba smáti, ale to vůdcové dělnictva, to musím přibíti na pranýř, dobře věděli, věděli před stávkou, že se z ciziny doveze sem dostatek uhlí, přes stávku, a dělníci by byli mohli ještě stávkovati kdož ví jak dlouho, stát byl by býval zaopatřen uhlím. Proto jsem řekl, že byli svedeni. (Sen. Jarolim [německy]: Od koho?) Od vašich vůdců. (Sen. Jarolim [německy]: Na přiklad?) Ode mně nikoli. (Sen. Jarolim [německy]: Jmenovat. To je všeobecná, zcela obyčejná hanebnost, na cti utrháni!) Poněvadž socialisté jsou jednou z nejsilnějších stran, bylo v jejích moci provésti uzávěru uhlí proti cizině, pak by se bylo něčeho dosáhlo, skutečného snížení cen, ale na ten způsob to bylo balamucení, celá stávka byla podvodem, ničím jiným. (Hluk. )

To je přece samozřejmé, kdyby stát byl měl skutečně v úmyslu snížiti ceny. (Výkřiky [německy]: Stát?) Prosím, stát, ten to přece zahájil, chtěl snížení, tu se v prvé řadě přistoupilo k dělníkům - kdyby byl skutečně chtěli snížení cen, nemělo v prvé řadě dojíti na dělnictvo. To nebylo nic platné, vláda měla naopak jíti příkladem napřed, měla ve svých vlastních podnicích nejdříve provésti zlevnění a pak by bylo bývalo snadno přistoupiti také k dělnictvu a k organisacím, aby se také tam dosáhlo uspokojivého snížení cen, a kdyby to nešlo jinak, aby se toto snížení vynutilo. Ale tak vláda neučinila ničeho, nepřispěla ke zlevnění snížením tarifů, přiměřeným snížením uhelné daně ani dopravní daně, my máme nejvyšší dopravní sazby, které vůbec na světě existují, myslím, že bylo zcela v rukou vlády, aby tuto věc uspokojivě rozřešila. Ale tak máme t. zv. snížení cen uhlí, které však jím není, toho nikdo nepociťuje.

Jest konečně nezodpověditelnou vládní politikou, když se stále ještě nezúročí četným k výdělku neschopným majitelům malých rent předválečné dlužní úpisy, jakož i válečné půjčky, jediný to pramen příjmů, takže tito ubožáci často jsou poukázání na žebráckou polévku v dobročinných ústavech, pokud nedali přednost dobrovolné smrti před dalšími účinky nesnášenlivosti nejhoršího druhu. Pánové, jest zbytečno ztráceti o tom slovo, víte zcela dobře, že to jsou velice závažné věci v celém hospodářském životě, ale vy jste tomu chtěli, i táži se jen, zda tu lze - nám oposičníkům se přece vytýká neloyálnost - předstírati nějak loyalitu při takovémto jednání. To jest přímo vraždění lidu, které se zde provádí takovýmito opatřeními. Z válečné půjčky se stalo politikum a jako všechno jiné, z čeho se stalo politikum, jest to neblahé pro nejširší vrstvy lidu. Všechny právní pochybnosti proti tomuto nepodařenému státnímu rozpočtu nutno ovšem přenechati novým demokratům většiny, poněvadž, jak známo, senát jakožto ochotná vedlejší instance zamítá pozměňovací návrhy. Senát, ten přece nedělá nic jiného, nežli co dělá můj vůl, přežvykuje něco, co tam naproti v Rudolfině již sežrali. Prosím, pro takovýto státní rozpočet musím svůj souhlas odepříti. (Souhlas na levici. )

Předseda (zvoní): Za neparlamentární výrok volám pana řečníka k pořádku.

Pan sen. Hübner ve své řeči při kritice poměrů na Rýnu užil také neparlamentárních a nepřípustných výroků, za které ho volám k pořádku.

Uděluji slovo dalšímu řečníku panu sen. Roháčkovi.

Sen. Roháček: Slavný senát! Proroctvo biskupa Komenského sa nám splnilo. Zprávu vecí naších dostali sme do našich rúk, máme svoj štát československý, dnes rozhodujeme nad svojim rozpočtom, kým drieve rozhodovali o našich životoch a mozoloch naši nepriatelia pre seba. Dnes platíme dane svojmu státu a na svoje potreby a keď aj sem tam pokritizujeme, svoj štát predsa milujeme a potreby jeho mu dáme.

Je všeobecne známe, že stredné stavy, menovite rolnictvo najviac trpelo po čas vojny a po vojně, lebo snášalo všetky nepríjemnosti starého hospodarenia, takže na mnohých miestach poľnohospodárska produkcia klesla až na polovicu. V našej republike príliš dlho trval starý systém s obilnými ústavy a s rozličnými ústredňami, ktoré sa dobre postaraly samy o seba. Anachronický pozostatok, ministerstvo zásobovania, dnes nemá dalšieho oprávnenia k existencii, keď chceme náš rozpočet zmenšovat a vieme, čo jedno ministerstvo vyžaduje peňazí. Jednako skoro doľahla na nás i priemyslová kríza a pomery stredných stavov opätne najviac u roľnictva sa zhoršily pod ťarchami nových bárs i nutných daní. Preto počiatok urobený so snížením daní, dávky z majetku a z prirastku hodnoty sa musí preniesť i na iné daňové odvetvie, čo předpokládá i sľubný krok so snížením statného rozpočtu, ktorý sa musí ešte viac prispôsobiť štabilizácii meny. Keď roľnictvo malo konjunktúru, vtedy boly oprávnené konjunkturálne dane, ktoré boly uvalené v takej výške na roľnictvo, že dnes, keď by celý svoj majetok predal, nestačil by na vyplatenie týchto daní. Je vinou asi ministerstva financií, že si tie dane neinkasovalo vtedy, keď mal roľník konjunkturu, keď by bol ľahko zaplatil. Dnes nemožno tú často potvrchne vypočítánu výšku daní platiť, lebo neni z čoho. Roľníctvo bolo pred válkou tak zadlžené, že svetoví národohospodáři premýšlali o radikálnej odpomoci so strany státu a peňažných kruhov a bohužiaľ dnes poměry sa nebezpečné přiblížily časom predválečným a to v prvom rade u nás na Slovensku, kde sa hospodarilo na mnoho miestach extenzívne a dnes hrozí mu zhoršenie. My síce tvrdíme z presvedčenia, že právě zemědělstvo v Československej republike má budúcnosť lepšie zaistenú vyššou úrovňou vzdelanosti a keď aj do množstva hospodárských produktov sa žiadne divy nedajú čakať, ale po stránke jakostnej musíme byť tam, kde sú naši bratia, rolníci česki. Tieto okolnosti: získavať si trhy dobrou kvalitou, budú nútiť slovenského roľníka k intenzívnějšiemu obrábäniu pôdy, avšak tento vývin, myslím, jeho ministerstvo orby i roľnické organizácie, najmä Zemědělská rada, ktoré na Slovensku majú mnoho čo doháňať. V prvom rade tu vzpomínám rozšírenia a dokonalého vystrojenia pokusných a výskumných stanic, usporiadania hospodárských výstav a poučných kursov, na pr. sedliacke voľné učenie a čo je najdôležitejšie dokonalé a plánovité zakládáme hospodárských škôl.

Minister dr Hodža pri otvorení vinarskéj školy v Modrej krásne poznamenal, že každé otrvorenie novej školy na Slovensku je veľkým sviatkom a preto si prajeme od pána ministra, aby nezabudnúl na tieto pamiatne slová a v prvom nade aby pamatoval na odborné vzdelanie slovenského roľnictva, ktoré prejavuje opravdovú snahu dosiahnuť stupňa vzdelanosti českého roľníka. Slovenský a český roľník nemajú medzi sebou žiadnych vzájomných sporov, poneváč si ani neprekážajú v zaplňování úradních miest, alebo v súťaži rozličných prác a stavieb alebo v prácí robotníckej. Medzi nimi je otázka vzdelania, v ktorej český roľník zo srdca slovenskému roľníkovi napomáhá; potrebujeme tedy poučovania slovenského rolníka v tom najširšom slova smysle a najväčšiu váhu kladieme na školy gazdovské a výzkum pôdy na Slovensku. Pociťujeme síce, že v republike sme sa školami trošku prepiali; možno to vzťahovať na stredné školy a niektoré vysoké, ale vôbec nie na žiadne školy na Slovensku a menovite už nie na školy odborné. Je pravda, že středná a vysoká škola hospodárska vychováva len kvalifikované síly úradnícke, ktoré sa dnes nemôžu tak dobre uplatniť keďže sa musí a to bezodkladne prevádzať pazemková reforma, ale rolnické školy a predovším nižšie gazdovské a vinársko-ovocnárske vychovávajú praktických roľníkov a vinárov. My sme šťastní, že není sporných otázok medzi slovenským a českým delnícťvom a lepšie vyučovanie slovenského roľníka uskutoční dokonalú shodu v jádre nášho národa.

Do celkového obrazu roľnického slovenského vonkova zapadá i slovenský remeselník a obchodník. Kto by slovenského remeselníka odděľoval od rolníka ako od celku vonkova, ten nepozná slovenského vonkova a jeho obyvateľov. Oba sú si smýšľaním remeseľník i roľník - i životosprávou rovní, na seba odkázaní a stavovsky veľmi slabo od seba oddělení. Našla strana, ako strana středných stavov, je jediná na Slovensku, ktorá pracuje rovnou mierou na umiernení jak roľnických, tak i remeselníckych bied a při čestnej a usilovnej práci sme aj mnohých úľav už docielili. Tu pripomínám znova nasej vysokej vládě niektoré veci, ktoré by sa maly a daly napraviť. Remeslá a obchod bojujú na Slovensku s velkou hospodárskou krizou, těmto ťažký boj zaplatilo mnoho remesiel svojou existenciou, čo dokazuje štatistika z roku 1910 a 1921. Od roku 1910 ubudlo na Slovensku remeselníkov asi o 19.422, alebo vyjádrené procentami znamená tento úbytok skoro 3,54 %. Z týchto čísiel je vidieť, že tu je nutná potřeba, aby slovenskému remeselníctvu sa pomáhalo so strany štátu. A to by boly v prvom rade štátne dodávky, ktoré majú byť vo väčšom množstve zadávané slovenským remeselníkom i v tom prípade, keď budú o 5 % dražší, lebo výrobné poměry, mzdy a iné prekážky zhoršujú produkční na Slovensku viac, než v zemiach historických. Všetky práce určené pre Slovensko majú dostať jediné remeselnící zo Slovenska. Na pozdvihnutie remesiel na Slovensku je nevyhnutelné potrebné vybudovať ústavy, ktoré poskytujú lacný úver a umožnit, čo najširšie zakladanie remeselníckych družstiev. Remeselnickej otázke na Slovensku musí vláda věnovať takú pozornosť jakú si zaslúžia remesla na Slovensku na základe štatistických čisiel, s jednej strany a v historických zemiach < druhej strany. Na Slovensku a zvlášte na Podkarpatkej Rusi nemá priemysel ako v zemiach českých prevahu, ale veľkú prevahu májú tu remeslá a drobné živnosti. Tento rozdiel medzi zemiami českými a Podkarpatskou Rusou vo svetle statistiky sa javí takým spôsobom, že v českých zemiach připadá na jednu osobu samostatné činnú v priemysle viac, než dvojnásobný počet delníctva a úradníctva na Slovensku a štyri razy viac robotníkov a skoro viac úradníkov ako v Podkarpatskej Rusi. Ako vidieť, sú samostatní podnikatelia na Slovensku čím ďalej na východ, tým početnější a nabývajú v Podkarpatskej Rusi drobné živnosti veľkej prevahy. Z toho vyplývá jasné, že vláda musí venovať dľa tohoto rozvrstvenia remeselníctvu na Slovensku a zvláště v Podkarpatskej Rusi ďaleko väčšiu pozornosť ako pred tým.

Ťažká situácia týchto remeselnických vrstiev na Slovensku z veľkej časti zavinená je nerovnosťou v daňovom systéme. Je to v prvom rade tak zvaná zárobková daň tretej triedy, ktorá na Slovensku vymeruje sa 10 % čistého zárobku, kdežto v zemiach historických dosahu je táto daň najvýš 4 %. V zemiach historických je táto daň odstupňovaná a postihuje remeselníkov a obchodníkov s menším zárobkom tiež aj nižším procentom od 1/2 % a 1 %, kdežto na Slovensku je výměra rovná, či sa jedná o malého remeselníka alebo velkého fabrikanta, obdivom sa vyměřuje rovnako 10 %. Je zrejmé, že keď sa na tento vysoký základ zdaňovací připíšu dalšie přirážky válečné, obecné, ktoré nemajú žiadnych maximálnych hraníc, ako majú podniky veľkokapitálové pri daní u podnikov veřejné účtujúcich 80 %, musel by remeselník odviesť viac na dani zárobkovej ako je v stave vyrobiť. Je prirodzenou potřebou, aby táto daň od l, januára 1924 bola alespoň čiastočne zmenšená alebo změněná, nemôže-li byť úplne zreformovaná alebo unifíkovaná. Pri obecných přirážkách, ktoré by na Slovensku následkom sriadenia župného mohly rásť často do fantastickej výšky, ako po prevrate v zemiach historických, bolo by třeba ustanoviť pevnú maximálnu hranicu, cez ktorú by samosprávné korporácie nemohly svoje přirážky k dani zárobkovej tretej triedy pokračovať alebo zvýšovať. Mimo samosprávnych prirážok sú citeľné zvýšené základné výměry daňové pri válečných prirážkách, ktoré by maly byť v piatom roku poválečnom aspoň značne snížené alebo úplné odstranené. Pri dani zárobkovej tretej triedy, ktorá pri našom remeselníctve najviac prichádza v úvahu, musím vzpomenút, zákona čís. 43 z r. 1923, ktorým maly byť slovenským remeselníkom poskytnuté úľavy následkom nepravnej hospodárkej situácie. Avšak tento zákon, ktorý dovoľuje sníženie dane na Slovensku len vtedy, keď remeselník, dokáže, že poměry jeho sa zhoršily v rokoch 1920 až 1922 oproti rokom 1917 až 1919, dává našim remeselníkom ďaleko ťažšie podmienky na dosiahnutie slávy daňovej, ako obdobný zákon v zemiach historických, ktorý vyžaduje pre priznanie slávy len zhoršenie r. 1922 oproti noku 1921. Týmto spôsobom bude možno každému poplatníkovi v zemiach historických už následkom poklesu cien dokázať zhoršenie, kdežto na Slovensku už na prvý pohľad je zrejmé, že úľavy, letore zákonodarca zamýšľal poskytnúť nie len v praksi, ale v teorii, sú vylúčené. Je tedy na prvý pohľad zrejmé, že nedá sa právne prirovnávať zárobok r, 1920 až 1922 a rokov 1917 až 1919 na základe rozdielu valuty, kurzu a vnútornej hodnoty koruny a indexu cenového. Ďalej treba uvážiť, že produkčné a obchodné pomery v dobe válečnej boly cele iné než sú dnes. Zkusenosti mi dávajú za pravdu, lebo v župe považskej bolo možno zo 60 podaných žiadostí priznať jedinému jedinému poplatníkovi sľavu dane zárobkovej na r. 1923 dľa citovaného zákona, Následkom tohoto je potrebná revízia tohoto zákona a krivdy tieto zákonom poplatníkom slovenským spôsobené musia byť okamžite odstránené. Pre remeselníctvo je ďalším požiadavkom, ako som už vzpomenúl, opatriť lacný úver. Za týmto cieľom je nezbytné sníženie 10%nej sadzby úrokovej dane na Slovensku, zvlášte keď táto sadzba obnáša v hostorických zemiach 6 %. Poneváč v tomto prípade jedná sa tiež o pozdvihnutie válkou temer úplne zaniklej sporivostí, je i z národohospodárských dôvodov potrebné, aby dane kapitálové a rentové pre peňažné ústavy slovenské boly od 1. januára 1924 snížené na 4 % zo 6 % a je známo dostatočne, že už v starom Uhorsku následkom vyššieho výmeru tejt odane bol úver v tehdajšej dobe o 1/2 % vyšší než v bývalom Rakúsku. Konečne malo by sa vyhovieť mnohým žalobám so strany remeselníkov a obchodníkov na okolkovanie účtov, pre ktoré na Slovensku platia ešte staré predpisy. O kolkovaní účtov malo by sa rozšíriť na Slovensku modernejšie predpisy zo zemí historických.