Tvrdí se, že touha po půdě počíná klesati a že se vyskytují četné případy, že se žadatelé zříkají půdy, která jim byla dána. Není tomu tak a stane-li se to přece, spočívá vina v tom, že přídělci nikdy včas nevědí, co bude státi přidělený jim pozemek. Zde musí nastati náprava a nejpozději při vypsání první splátky musí býti na příště přídělci známa cena přídělová.

Státní pozemkový úřad musí ceny drobného přídělu pro rok 1924 opět podstatně snížiti, neboť cena půdy jest přece jen poměrně vysoká a lid následkem nezaměstnanosti, drahoty a vysokého zdanění nemá možnosti sehnati větší peněžní částky. Ostatně není potřebí, aby státní pozemkový úřad zbytečně vydělával veliké peníze. Pokud jde o rozpočet, nevytýkám to, slavný senáte, ale jest opravdu nutno pozastaviti, se nad tím, že ústřední správa pražského pozemkového úřadu má na diety a cestovné potřeby v rozpočtu 850,000 Kč, obvodová úřadovna v historických zemích a na Slovensku 4,200.000 Kč, Podkarpatská Rus, která má zvláštní obchodové úřadovny, 450.000 Kč na cestovném a dietách. Tedy 5,500.000 Kč pouze na diety a cestovné! Prosím, co to znamená za plochu pozemků, kterou spotřebují jen tyto diety mimo ostatní platy! To je na pováženou! Myslím, že všechny strany, které v pozemkovém úřadě působí, mají za účel, aby komisariátům a vyšším úřadům dávaly co nejméně příčin k cestám, aby totiž nekonaly se zbytečné intervence a nedělaly pletichy a aby úředníci měli více času k vlastním úvahám.

Velíce často se vyslovují stížnosti v tom směru, že zbytkové statky prodávány jsou průměrně levněji, než půda dávaná do drobného přídělu. Bylo by to spravedlivé v těch případech, kde jde o předání zbytkového statku zaměstnancům velkostatku, ale je-li prodáván jiným osobám, měla by býti požadována cena co možno nejvyšší, aby cena půdy dané do drobného přídělu mohla býti co nejnižší.

Stanovisko naší strany je, že by státní pozemkový úřad neměl šmahem prodávati zbytkové statky, nýbrž, nemohou-li je převzíti družstva zaměstnanců v přítomné těžké době, že by měl je dávati do nájmu, aby mohly býti v době vhodnější združstevněny. Jsme toho mínění, že je povinností státního pozemkového úřadu pomáhati všemožně družstvům zaměstnanců, aby mohla zbytkové statky přebírat do své správy. Odpadlo by mnoho stížností zaměstnanci přednášených a odpadla by také jejich obava před prováděním pozemkové reformy.

Chci poukázati na to, co mnozí nabyvatelé panských dvorů provádějí, a žádám, aby vždy bylo zjišťováno, kdo uchazeč o zbytkový statek je a zda sám není majitelem pozemků.

Nyní jeden příklad. Letos na jaře dal státní pozemkový úřad souhlas k tomu, aby majitel panství radnického Šternberk prodal dvůr Darovou dosavadnímu nájemci Sinkulovi. Dotyčný byl majitelem rolnické usedlosti v Chotiné, nejchudší obci v okrese plzeňském. Před koupí dvora Darová rozprodal v Chotiné své pozemky průměrně po 10 tisících Kč za l ha, kdežto za pozemky dvora Darové platil pouze po 3 tisících Kč. Za malý dvůr koupil si tedy dvůr panský. Takovému člověku státní pozemkový úřad dovolil, aby se mu ten dvůr prodal. Lid právem reptá, je-li svědkem takového případu, proti zákonům, proti řízení přídělovému a proti tomu, že se takové věcí vůbec státi mohou. Zjistil jsem, že podobné případy mají se odehráti i v budoucnosti, že lidé, kteří jsou nájemci dvora, své statky prodávají a připravují se, aby státní pozemkový úřad nemohl říci, že musí k tomu dojíti výměnou. Napřed dá svojí půdu pryč, potom se o půdu uchází.

Považuji za křivdu, je-li odpírán příděl třeba jen 28 arů pole žadatelům, kteří nemají hospodářské zařízení. Nechce se pochopiti, že napřed musí míti člověk pozemek a pak teprve, že si může opatřiti vůz, pluh atd. Také by neměli býti odmítání žadatelé, kteří jsou zaměstnání na dráze, nebo v továrnách. I oni, bydlí-li na venkově, touží po kousku půdy a neuznají nikdy, že mohl jim býti příděl podle práva odepřen.

Chybou je, že nemůže státní pozemkový úřad dávati půdu do pachtu a že se ani obce nesnaží získati půdu, kterou by lidem nejpotřebnější dávaly do pachtu. Drobní nabyvatelé půdy mohou vším právem státnímu pozemkovému úřadu vytýkat, že se nestaral o to, aby mohli získati úvěr na přidělenou půdu. Apeluji na státní pozemkový úřad, aby alespoň pro nastávající rok poskytnutí levného úvěru umožnil aspoň těm nejpotřebnějším. Je třeba vzíti v úvahu, že získání úvěru na přidělovaný pozemek není možné, dokud není knihovní zápis proveden, což není možno provésti dříve, než do l roku, a že v obvodu, kde se pozemková reforma provádí, je veliká poptávka po penězích, poněvadž všichni potřebují peněz, všechny ústavy jsou obléhány žadateli o peníze, a že následkem toho hospodářsky slabý člověk nemůže potřebný obnos na zaplacení pozemků sehnati. Potřeboval by úvěru státního pozemkového úřadu.

Na českém západě v okrese přeštickém nalézá se 8 nebo 10 dvorů státního velkostatku Koruno-Pořičského a 4 dvory Hlávkovy studentské koleje v Lužanech. Dvory těchto statků zasahují asi do 30 obcí a tu jest samozřejmo, že lid netrpělivě čeká, co se se statky těmito stane, a kdy tam k přidělovacímu řízení dojde. Chci dáti krátké vysvětlení. Na Přešticku byla letos přidělena půda od panství Schönborna, od panství merklínského, dále od Zelené hory - pokud to přiléhá -, dále valdštýnského, pokud to od Blovic přiléhá, všecko co přiléhá na Přešticko od chuděnického panství, všecky ty velkostatky, všude byla půda přidělena, jen v jedné části okresu, skoro v jedné polovině, protože jsou tam státní statky a Hlávkovy, říká se, že se nebude nic přidělovat. Lid je nešťastný, neustále se domáhá, aby státní pozemkový úřad udělal nějakou dohodu s ministerstvem zemědělství, po případě s ředitelstvím státních statků, aby si ředitelství státních statků vzalo velkostatky jiné, jinde tedy, a tam aby se přikročilo k přídělu.

Státní pozemkový úřad získal by si velkou zásluhu mezi tamním lidem, kdyby se mu podařilo uskutečniti v brzku tuto směnu, o které je zde mluveno a na kterou se de facto pomýšlí.

Pozemky přidělené podle §u 63 do nájmu měly stanovené pachtovné podle poměrů panujících v roce 1919. Po třech letech mohlo býti přikročeno k úpravě pachtovného, totiž po 3 letech mohlo se snížiti pachtovné, to stojí v těch pachtovních smlouvách, které pozemkový úřad vydal - 3 roky pacht musil zůstati nezměněn, nemohl jíti dolů, a poněvadž si nenechali nájemci líbiti, aby to šlo nahoru, ale k tomu, aby to mohlo býti změněno, musí býti jmenována komise státním pozemkovým úřadem. Tuto komisi státní pozemkový úřad nejmenuje neustále, přes to, že jest neustále k tomu vyzýván. Tedy opakuji tu žádost znovu, aby komisi tu státní pozemkový úřad ustanovil, nebo jmenoval a tato pro rok 1924 stanovila nájemné.

Je nutno také, abych přednesl stížnosti, pokud se týče českého západu. Možná ovšem, že stejné poměry panují i jinde. U nás nemáme ještě proveden zákon o výkupu dlouholetého pachtu, zejména okres blovický nemá ty věci ještě skoncovány a snad se tam má konati ještě nějaké šetření, ohledně cen, pozemků atd. Co z tohoto poměru vzniká, je samozřejmé. Tedy ten dřívější majitel, ten je stále ještě knihovním vlastníkem, jemuž se předpisuje daň na ty pozemky, a on sám přes to, že nájemné nechce od nich, když mají zaplaceno třeba již 2 roky, žádá od nich ty daně a náhradu za přirážky. Ti lidé ovšem nevěří nikdy, že je to správně vypočteno a nikdo je nemůže vypočítati, které by platiti měli. Tento poměr jest takový trýznivý a poněvadž zákon má platiti čtyři roky, přece by se dalo předpokládati, že by tato věc mohla býti vyřízena.

Tedy ke konci: Přiznávám, že postavení pozemkového úřadu a jeho úředníků v ústřednách a komisariátu je tak těžké a nevděčné, že o tom není naprosto pochybnosti. Těmto lidem, kteří jsou vinění a podezírání atd., samozřejmě, že v jejich postavení může býti jedině posilou to vědomí, že pracují na velikém a historickém díle a že poctivě a spravedlivě rozhodovali o nárocích těch, kteří se o příděl půdy u nich ucházeli, anebo kteří je žádali, pokud byli zaměstnanci velkostatků, alby jejich existenci ochránili před zkázou, aby jim zaopatřili zaměstnání, anebo jim dali zbytkový statek, anebo odškodnění, nebo pensi.

Pokud jde o rozpočet, prohlašuji, že klub náš a samozřejmě také já, pro něj hlasovati budeme. (Souhlas. )

Místopředseda dr Soukup: Další slovo má pan sen. Dúrčanský.

Sen. Dúrčanský: Slavný senát! Podľa zvyku parlamentárnych odhlasovaní alebo neodhlasovaní rozpočtu vládou předloženého je otázkou důvery ku vládě. Preto ja tiež myslím, že povinnosťou každého zákonodárca je, aby pri tomto rozpočte poukázal na všetky chyby a zneužívánia, ktoré, sa páchajú v našej vlasti bez rozdielu stavu na slovenskom národe, následkom čoho, keď naša slovenská ľudová strana odopre svoje hlasy tomuto rozpočtu, ohraďujeme sa proti tomu, aby to bolo považované za skutok proti státu namierený. Zdůrazňujeme, že nám ide tu len o dôveru k vládě, ku ktorej my ako slovenská ľudová strana dôvery nemáme a mať nemôžeme preto, že sa nám Slovákom na celej čiare krivdy robia, o ktorých křivdách sa tu chceme v krátkosti zmieniť, bárs považujeme toto za zbytočné, lebo, ako vidíme častokráť reči sa prevedu a náprava neprijde. Vyzera to, ako keby hrachom kožoval túto sněmovnu, ktorý sa tejže nechytí, ale predsa zostane alespoň nějaký fľak na nej, kdežto na vláde vôbec nič. (Sen. Babka: Tak načo hovoriť!) No škoda..

Slavný senát, naša vnútrno-štátna politika bohužiaľ smeruje k úplnému zničeniu všetkých vrstiev obvateľstva, hlavně ale roľníctva na našom Slovensku. (Sen. Kouša: Hlavně luďáků!) Áno. A neuvedomia-li si směrodatné kruhy vážnosť situácie, mám oprávnenú obavu, že poznanie skutočného stavu príde na koniec alebo veľmi už neskoro. Pamätujte, že náhľady v posudzovaní terajšieho stavu môžou byť rôzne, avšak nechcete-li prevádzať pštrosovu politiku, nesmiete zatajiť, že nad celým národom vznášá sa chmura nespokojnosti, tiesne, nejistoty a obáv.

Pán ministr financí predložil nám síce menší rozpočet, avšak v skutočnosti náš roľník to nepocítí, keď dane sa nemenšia, ale opät novoty sa zavádzajú a natískajú, ako na príklad monopolné poistenie, o čom sa neskoršie tiež zmienim.

Jestli toto takto ďalej pojde, náš slovenský rolník ocitne sa úplne na mizině. A predsa stav rolnicky je základným pilierom nášho státu a zničíte-li ho, zničíte tým tiež základy nášho štátu. Platiť dane je ovšem povinnosťou každého obočana. Ale tieto dane ovšem musia byt spravodlivé a nesmí sahat za hranice čistého výnosu, ba ani tenže celý vyčerpať, lebo tým potom sa znechutí náš roľnický ľuď ku práci.

Na príklad Toman v Domaži. Tento ubožiak si opatřil dvojkoňskú parnu mlátičku. Ten ubožiak, ktorý sotva 3 mesiace na tej mašinke mlátí bol odanený 6.500 Kč. (Hlas: Kolik stála?) Sotva toľko, lebo iste dvojkoňská mašinka nestojí toľko.

Tu máte, páni, fakta. Žé dnešné zdananie hlavně u roľnictva a priemyslu prekročilo už dávno medze možností a zažiera sa priamo do koreňov našej existencie, dokazuje tento prípad. V blízkostí mojho rodiska jeden maloroľník, chtiac si zväčšiť svoj majetok, kúpil si v roku 1920 pozemky za 40.000 Kč, pri čom ostal dlžen 20.000 Kč. K tomu pristúpil poplatok z kúpi asi 5. 000 Kč, dávka z majetku a prirastku na majetku 9.000 Kč a ešte rôzne daně, tak že tento ubožiak není vstave, zaplatiť dlh a ostatné dane, aj takže od zúfalstva čo bude s ním, chce odísť do Ameriky. Takto hľa vyzerá slovenský roľník, ktorý zväčšením majetku chce si svoje hospodářské položenie zlepšiť.

Tento prípad jasne dokazuje, že naše poměry behom krátkého času značné sa změnily a že tieto pomery sú o mmoho silnejšie než všetka naša loyalita a dobrá vôla k plateniu. Preto zdá sa mi, že pán minister financií sa veľmi prepočítal čo do výnosu naších daní a hlavne dávky z majetku a z prírastku na majetku, ktorá úplné zahrdúsi roľnictvo slovenské, jestli bude sa táto dávka tak byrokraticky vybierať a vymáhať, ako je nariadená. A preto žiadam nový súpis majetku a len dľa toho platiť dávku z majetku.

Slavný senát! Od prevratu slovenský rolník nepocítil úplné žiadnej slobody. Jedine to vie, že sa stal statným otrokom, lebo so žiadnym stavom sa nenakládalo tak brutálně, ako s roľníkom. Hneď po převrate uvalili ste naň rekvirácie, na všetky jeho rolnické produkty. Este aj rekviráciu na dobytok. Uvalili ste naň daň z obratu, daň múčnu, daň z umělého hnojiva, ktoré on nikdy neviděl a neobdržal a predsa musel naň platiť. Četníci a financí vybierali daň na trhoch od každého předaného kusu dobytka, čo ale v Čechách ani na Moravě nebolo. Ďalej zaviedli ste nemocemskú pokladnu, takže dnes gazda viac platí od sluhov nemocenskej pokladne, ako pred tým ho stál celý sluha a to len preto, aby ste tam usadili politické exponenty bez každej kvalifikácie. Zobrali ste nám pri okolkovaní všetky mozolné usporené peniaze nielen roľníkom, ale i delníkom. Byl u mňa delník z fabriky, ktorý si uspořil 1.000 K, pri okolkovaní bolo mu zadržané 500 a 500 mu zostalo a dnes dostal oznámenie, že mu ich zadržujú na dávku z majetku (Hlas: To nemá ztraceno!), kdežto celý jeho majetok neobnáša tých 500 Kč, ktoré mu zadržali. To je faktum, všetci, kto to chcejú vedieť, nech prijdou do berného úřadu do Žiliny.

Zavěsili ste mu ďalej na krk dávku z majetku a z prirastku na majetku, kterého on nikdy neviděl ani nepocítil. Ve Švýcarsku a Anglii, ako nám známo, nedopriali si tohoto luxusu, aby zaviedli dávku z prirastku. Keď vy ste si toho dopriali pred troma rokmi, tak musíte mať tiež toľko rozvahy a smělosti, aby ste najväčšie príkrosti odstranili a ubohý roľnický ľud na žobrácku palicu nepriviedli. Na tom záleží nielen nám roľníkom, ale i majiteľom domov a cenných papierov, ktoré pokleslí v cene. Ja tiež kúpil som si papiery u Slovenskej banky, za ktoré som zaplatil 325 Kč. Dnes majú cenu 80 Kč a ja mám dávať dávku z majetku z 325 Kč. (Sen. Kouša: To jste bohatý člověk, když můžete kupovat papíry!)

Vy nevidíte, ba ani nechcete vidiet, ako trpí naše rolnictvo pod daňovými ťarchami. Asi 32 druhov daní hrdúsi nášho maloroľníka. K pozemkovelj dani pripočítá sa mu 200 až 400 % válečnej prirážky, daň z obratu, daň z masa. Áno, daň z masa, a keď chce roľník pre svoju potřebu maso zúžitkovať, musí daň zaplatiť tiež. Rozhodne tu žiadame, aby to prestalo. Osobná daň z příjmu, zo psov - ani ten pes nemá slobody. (Sen. Babka: Áno, ani ten pes nemá na Slovensku slobody! Smích. ) Keď přijde pes na vonok, to je prvá zásluha četníka, zapísať to. Jednému živnostníkovi vyšiel pes na ulicu, toho pokutovali na 60 Kč, ubožiak nemal čím zaplatiť, přišli a exekvovali mu stroj, ktorým živil ženu a 5 detí a predali mu ho za 120 Kč. Žiadny Slovák to nekúpil, kúpil ten stroj Čech z lásky k slovenskému národu. (Hlas: Kolik platíte dani vy?) Kolík patří! (Hlas: Ani krejcar! Hluk. Místopředseda dr Soukup zimní). Sú tu přirážky obecné, okresné, župné a boh sám vie ešte jaké všetky možné dane. Pánovia, pamätujte, ten rolník, ktorý pred válkou platil 100 K všetkých možných daní, ten musí teraz platiť na základe uvedených daní 1500 až 2.000 Kč a ten, kto platil pred tým 2.000 Kč, musí dnes platiť 20.000 Kč. (Hlas: To jest pochopitelné!) Myslíte, pánovia, že tento stav je udržiteľný? Není, lebo nedáte roľníkovi možnosť jeho produkty zpeňažiť. Na pr. vám rieknem. My na Slovensku a hlavně tam, kde bývám, sme hospodársky ťažko postižení. U nás, ako vám známo, je prvotriedny kraj na zemiaky. Dríve bolo v našom okolí 7 liehovarov. Tieto liehovary platily dane a naše zemiaky došly tam svojho zužitkovania. Produkovalo sa u nás prvotriedne mäso, ktoré sa posielalo do Brna, Prahy do Viedne a Pešti. Dnes, prosím vás, nemáme komu odpredať starú kravu, ani vyradeného vola, ani našu výrobu zemedelskú. (Hlas: Špiritusu je tam dost!) Není o špiritusu reč, ale o hospodárskom vývine, pane kolego. Pamatujte, že bolo rečené, že 5 milionov Kč subvencie bolo dané na výzkumný liehovar. Je tu reč o štátnom hospodárstve a o hospodárstve jednotlivca. Ja som sotva toľko liehu vypil ako vy. Ja som dosiaľ liehu nepil. (Hlas: Vás koupali v lihu!) Nie, ale vás. (Hlas: Vy jste se narodil v lihu!).

V krátkostí som poukázal, nakoľko je zaťažený už teraz náš slovenský hospodár a teraz mu opätne prinášate tak zvané závazné monopolné poistenie. Táto nová, štátom nastrčená assekuračná spoločnosť má platiť poisteinie len za škody, spôsobené ľadovcom a to len v tom páde, jestli i spôsobená škoda činí najmenej 15 %, takže ten ubožiak, keď bude platiť túto assekuráciu a keď mu zbožie zničí ľadovec a komisia ustálí, že len 14 % škody má zapříčiněné, čo bude častokráť záležať od komisie, nedostane ani haliera odškodného. Keď sa nedá poistiť, je to prestupok tohoto zákona, ktorý sa má trestať až do 5.000 Kč nebo vážením až do l mesiaca. Slavný senát! Mne to prichodí tak, že tu nejde o poistenie tých roľníkov, ale to že sa chce u nás utvrdiť ministerstvo hromu a tresku a ľadovca, že tento statný ústav má dostať 100 milionov korún pri založení, a ročně 42 milionov podpory, t. j. z tejto štátnej asekurácie má sa robit, taký obchod, aký bol pri obilnom ústave, na ktorý musia platiť ubohí občania 7 1/2 miliardy korun deficitu. Táto nová poisťovňa, ministerstvo hromu a krúpobitia má zaměstnávať asi 1000 úradníkov, ktorých ročné platy teraz počíta, návrh toho zákona na 20 milionov korun a ostatné výdavky majú činiť ročně 10 milionov karům. Spolu to tedy činí 30 milionov korún. Pánovia, vám tu nejde o ochranu roľníkov, ale ide vám hlavně o to, aby ste opät utvorili nové úřady, aby ste tak mohli do nich umiestíť 1000 politických expomentov. Pánovia, už netreba na slovenského roľníka ľadovca ani krúpobitia, stačí dost tých 1000 politických exponentov, ktorí budú na úkor roľníka v tom úřade sedieť. Keď vy chcete, panovia mojí, tomu ubohému roľníkovi pomáhať, dajme tých 100 milionov zúrokovať, od ktorých rátajúc 6 %, dostaneme 6 milionov korún. Pripočítajme k tomu tých 42 milionů korun, ktoré má dať štát ročně na podporu tohoto ústavu, to máme dohromady 48 milionov korún, čo, myslím, nám úplne stačí na podporu pohromou stížených roľníkov, keby štát náš vyplatil postiženým roľníkom 48 milionov? A týmto spôsobom oslobodíme roľníka nášho od zaťaženia nuteného poistenia, ktoré by ho úplne zničilo a týmto spôsobom oslobodíme našich roľníkov od platenia tejto dane, ktorú by malí platit, na tieto politické exponenty, ktorí by mali v týchto úradoch sedieť. Tiež oslobodíme ho od pokut, ktoré by s týmto súviseli a aj prípadne od žalára, ktorým by bol stíhaný, keď by povinostiam nuteného poistenia zadosť neučinil. Z tohoto vidím, že nechcete vy pomáhať tomu ubohému roľníkovi, ale chcete ho úplne zničť, na kraj priepasti doviesť, oproti čomu sa ako zástupca roľníkov ohraďujem a tento návrh zákona v méne mnou zastúpených roľníkov úplné zátracujem a neradím vám, aby ste tento návrh do života uviedli, lebo ľud tomuto zákonu nebude môcť zadosť učiniť. Neradím vám, aby ste takéto zákony vynášali, na základe ktorých budete väzniť roľníkov, lebo uväzníte-li roľníkov, uväzníte tým i samú republiku. Lebo pamatujte, že najsilnejším pilierom nášho státu je roľník. Myslím, že vám to môže stačiť o roľníkoch. Chcem sa zmieniť teraz v krátkosti o slovenskom priemysle. Kričali ste a křičíte, že ti Maďaři nás utláčali. Áno, utláčalí nás z ohľadu národnostného, ale čo sa týka priemyslu, industrie na Slovensku, to nás povzniesly. A teraz čo vidíme? Vidíme, že v oslobodanej vlasti nás - vy český centralisti - z ohľadu národného tiež utlačujete a k tomu ešte i slovenský priemysel ste už úpne zničili. Vydali ste heslo: >Treba odbúravaťslovenský priemysel<. A následky vášho hesla už aj vidíme, že sa uskutočnily.

Zničili ste rimamuráňsku spoločnosť, ktorá mala železiarine v Krompachách, vo Zvolení, v Husti tým, že tlakom a konkurenciou vládou podporovaného priemyslu českého donútili ste, aby odpredala ona svoju kvótu železa železiarňam vítkovickým a ona svoje závody rozpustila. V týchto vítkovických železiarňach pracovalo pred tým 11.000 robotníkov, ale teraz už pracuje 18. 000 robotníkov. A čo ste s tým docielili? Týmto ste docielili toho, že ste pozbavili svojho chleba 7.000 slovenských robotníkov a na miesto nich ste si zamestnali vašich 7.000 ľudí.

Zničili ste nám železiarne v Krompachoch, Zvoleni, Trnave, Pohorelej atď., zničili ste nám textilky v Ružomberku, Šadci atď. a to všetko ste zničili nám a >odbúrali< z lásky k slovenskému marodu? Tieto závody živily tisíce a tisíce slovenských robotníkov a teraz čo bude s nimi? Nuž, veď - myslíte si vy českí centralisté - je veľká Argentina, Francia, Kanada, a tak nutení sú slovenskí robotníci vysťahovať sa s oslobodenej vlasti do cudziny, zanechávajíc doma v biede svoju manželku a dietky a tam v ďalekej cudzine musí si vyrábať krvavé každodenný chlieb. Tak vyzerá náš slovenský priemysel a slovenskí robotníci v >oslobodenejvlasti

Pozrem-li do rozpočtu, vidím, že na stavby oboru ministerstva priemyslu, obchodu a živnosti je určené len 2 miliony, aj to je na vyboudovanie štátnych ústavov pre zveľaďovanie obchodu a živností v Turčianskom Sv. Martine. Na povznesenie slovenského priemyslu vláda nemá peniaze, ale na stavanie kasárieň a strelníc dá 135,700.000 Kč; pre slovenský priemysel niet zájmu, niet peňazí, ale zakládať priemyslové podniky v Jugoslávii, na to je všetko. Hľa, toto je zájmom československého centralistického kapitalizmu a českého imperiálu! Pravda hlavne je, aby >Vaši lidé< boli v pokoji a ty slovenský robotníku, zahyň, alebo choď do cudziny, však je veliká!

Ale, pánovia moji, uvědomte si, že prijde a prísť musí čas, keď náš slovenský robotník shodiac so seba púta, zašliapne tú ohavnú centralistickú hydru a vydobude si svoju národnú suverenitu, autonomiu.

Slávny senát! Teraz chcem prikričiť k otázke školskej a poukázať, že nakoľko je náš slovenský národ ukrivdený na základe rozpočtu tiež v tomto obore. Hovoríte nám, že Slováci sú blbí. Tak, keď sú blbí, stavajte im školy a nie kasárne a strelnice a keď vy ste zase natoľko múdri, tak nedávajte toľko na české školstvo, ale obraťte viac na slovenské školstvo, ale vám nejde o výchovu čistej slovenskej inteligencie, ale vám ide o zničenie slovenskej inteligencie, o zničenie slovenskej reči a literatúry. (Bouřlivý odpor. Hlasy: To je strašné, jak můžete něco takového vyprávět!)

Keď pozreme do rozpočtu, vidíme, že v Čechách na stavbu v obore ministerstva školstva a národnej osvety je preliminované 67,180.000 Kč, kdežto na Slovensku lem 29,190.000 Kč. Len na samú pražskú univerzitu sa dá 30,500.000 Kč, tedy viac ako na školstvo celého Slovenska. Na pražskú univerzitu, ktorá je založená ešte v 14. století, r. 1348, kde každá fakulta má svoje riadne miestnosti, dá sa 30 1/2 milionov, kdežto na slovenskú univerzitu v Bratislavě, ktorá nemá svoje riadne prednáškové siene, následkom čoho ani není ešte úplná, určuje sa len 7,850.000 Kč.

Je pravda, že vaše heslo je: >Slováci plaťtte ohromné dane, však vám vystavámekasárne, strelnice.< Úplná univerzita a technika vám neni treba. Však ste >blbej<. (Hlas: Kto ti to napisal?) - Aj tebe, Jurko, poviem, kto ti napísal. Český posluchači univerzitní majú pohodlné internáty, dobré menzy, naši slovenskí poslucháči vysokoškolskí dostanu mesačne 100 - 200 korún podpory z Palffy-ovskej základny. Dotiaľ do Bratislavy došli českí študenti, dostanu 600 korun mesaične štátnej podpory.

Je toto spravodlivosť, je toto rovnosť, sme bratský národ? Slováku, ty len plať ohromné dane, však ich dostanu českí studenti a ty nechaj syna pri pluhu, alebo pošli ho do Čiech na repu! Takto to pánovia mojí ísť nemôže, ale buďte si vědomi toho, že jeden raz přijde čas, kde sa studentstvo prebudí a bude vás volať k poriadku.

Slavný senát! Len sa zmienim o krivdách páchaných na remeselnikoch a obchodnikoch u nás na Slovensku. Veľmi pěkné zdôraznil tu jeden živnostník, referent, že zárobková daň sa vyberá na Slovensku do 10-15 %, kdežto v Čechách sa vyberá 2 až 3 %. Pánovia, je to spravedlnosť? Chcem sa tedy zmieniť o křivdách páchaných na tých slovenských obchodníkoch, remeselnikoch a živnostníkoch. Podľa môjho názoru štát je povolaný k tomu, aby spravoval verejnú správu, aby chránil a napomáhal celému občianstvu v podnikoch priemyslových, obchodných a živnostenských, aby to všetko ponechal tým kvalifikovaným občanom, ktorí to majú za svoje živnostenské povolanie.

V našom státe musí byť zavedené, že všetky práce, ktoré potrebuje štát, musia byť dané žívnostníkom, remeselníkom a podnikateľom, ktorí platia tiež ohromné dane. Lebo len takým spôsobom a na takýchto základoch sa zbuduje zdravý systém hospodársky. Sme zásadné proti statným výrobným a obchodným podnikom už z tej príčiny, keďže tie pracujú vždy s deficitom a vždy zkrachujú, A z akej příčiny? Preto, keďže sa státně podnikanie nemôže udržať proti konkurencii súkromej, ktorá je lacnejšia a lepšej kvality.

Už aj dľa usnesenia Národného shromaždenia bolo a má byť aspoň 75 % štátnej dodávky a práce dané živnostníkom, živnostenským družstvám a rôznym podobným súkromým spoločenstvám. Preto rozhodne žiadam, by toto usnesenia Národného shromaždenia bolo respektované a aby sa zrovna neprevádzala opačná praks. Lebo platia-li iní dane, tak povinnosťou je, aby im tiež bola daná práca. Lebo uvažujte, že čo bude, keď sa všetci ukřivdění spolčia a žiadať budú o nápravu? (Výkřiky. )

Slavný senát! Často čujeme z tohoto miesta hlasy sa ozývať, že válka moc zlého zapříčinila a že je toto ešte poválečná doba. Ja ku tomu vášmu podvodnému osvedčovaniu len toľko poznamenám, že blahoslavená válka pre vás, lebo aspoň sa máte na čo vyhovárať. Je pravda, že světová válka zničila veľké statky hmotné, ale světovou válkou zničené boly - bohužiaľ - aj veľké statky mravné, hlavně ale poctivosť. Že je tomu tak, vidíme to z hospodarenia v našom štáte. Ale vidíme i to, že tento systém vládneho hospodarenia sa doteraz neosvědčil, a ani osvedčiť nemôže.

Ctění pánovia! Ešte poznamenám vám to, že, bude-li niekto nestranné písať dějiny nášho státu a bude-li mať příležitosť preskúmať toto nezdravé a záhubné hospodarenie nášho státu, zbadá to, že sotva najde sa v světových dějinách doby a štátu, kde by bolo toľko blata, toľko hnusu a nepoctivosti, ako u nás. Jediné v dobách starej ríše rímskej a to len v dobách úpadku boly také poměry, aké panujú dnes u nás. Tieto poměry v ríši rímskej vynutily z prsou básníka žalostný výron, že vymizela stydlivosť, vymizela viera a na ich miesto že nastúpila lož, podvod, nastúpilo násilie, úklad, zločin.

Pánovia! Tak musí zvolať dnes i ten, kto pozorné sleduje spôsob hospodarenia vlády nášho státu. Takéto poměry zničily veľkú svetovú državu římsku a varujeme vás, jestli neprijde tu náprava, zničíte i vy tento štát, což bude potom zásluhou vašou. (Odpor. Výkřiky. )

Preto žiadam slovenskú autonomiu a kým túto nedostaneme, za rozpočet hlasovať nebudeme. Žiadam slobodu slovenskému národu a to vám povedám, že nikdy nebudeme vám Čechom pod nohou. (Souhlas u stoupenců řečníkových. )

Místopředseda dr Soukup: Pan sen. Dúrčanský prohlásil mezí jiným ve své řeči, že >nikde v žádném národě a státě nebylo tolik bláta jako unás<. Pro tento naprosto neparlamentární výrok o státě jsem povinen volatí pana sen. Dúrčanského k pořádku. (Hlas: Maďarští pacholci! Skandál! Výkřiky a dlouhotrvající hluk. )

Další slovo má pan sen. Hecker. (Ustavičný hluk. )

Místopředseda dr Soukup: Pane sen. Dúrčanský, vy jste již domluvil, teď mluví pan kol. Hecker. Prosím pány o klid. Pane kol. Heckere, račte mluviti.

Sen. Hecker (německy): Slavný senáte! V dnešní rozpravě učinil již jeden řečník výrok, že rozprava, kterou zde dnes vedeme, má býti kritikou rozpočtu a všeho, co s ním souvisí, jen bilancí toho, co se minulého roku stalo nebo státi mělo. Jestliže s tohoto stanoviska děláme bilanci, pak zajisté jeden stav a to stav, který v tomto státě nejvíce vyrábí, jako ve všech jiných státech, dělnická třída, má největší právo říci, že podle této výroční uzávěrky pochodila na tom nejhůře. Po převratu, při utvoření tohoto státu se zdálo, že sociálně-politické zákonodárství nejen bude počátkem uskutečnění požadavků dělnictva ke státu a po poněkud mnohoslibném náběhu dělnictvo věřilo, že to, co ještě schází, během času bude ještě doplněno. Avšak právě uplynulý rok, a jak ještě později dokáži, také to, co se má státi příštího roku, pokud jde o finanční náklad na sociální péči o dělnictvo, místo pokroku přineslo nám krok nazpět. Celé naše sociálně-politické zákonodárství uvázlo. Avšak právě dělnictvo jest onou částí národa, která má největší právo klásti požadavky na stát, nejen poněvadž zajisté ve vlastním slova smyslu nejvíce stát drží, nýbrž poněvadž jest také nejproduktivnějším a nejpotřebnějším činitelem ve státě a společností. Tu může zajisté dělnictvo říci, že bylo nesmíme zanedbáno. Nemluvím o tom, že podpora v nezaměstnanosti byla omezena, ač právě tato kapitola sama o sobě vybízí k nejostřejší kritice. Co jest vlastně dělník jiného, což přece bylo již stokráte vysloveno, čemu však mnoho lidí nevěří - nežli nejdůležitějším činitelem v hospodářském životě. Čteme-li však časopisecké zprávy různých občanských řečníků na schůzích nebo čteme-li časopisy, lhostejno, zda české nebo německé, vidíme, že se těmto nejubožejším z ubohých přímo nadává, protože stát na ně vynakládá peníze. A právě oni mají na tom nejmenší vinu. Co by řekli naši agrárníci, postihne-li některý kraj živelní pohroma, povodeň, požár atd., kdybychom pak prohlásili, že se měli postarati, aby se přec dali pojistiti na vyšší částku atd. Řekli by: Nemáte v sobě ani kouska lidskosti, nedovedete cítit s neštěstím lidí. Mohou to býti nešťastní lidé, jejichž majetek byl z části zničen, kteří utrpěli škodu na svém majetku. Avšak mohou se všichni tito lidé, kteří zde líčí dělníky jako zahaleče, kteří žádají, aby stát zastavil podporu, mohou se všichni tito lidé vžíti do stavu dělníka, který nemá vůbec ničeho? Dělníku nemůže shořet nic, poněvadž ničeho nemá, jemu nemůže býti nic zaplaveno, poněvadž má jen jednu věc: to jest jeho pracovní síla. Nemůže-li ji však prodati, jest nejbezbranějším a nejnešťastnějším stvořením na světě. Nuže, jsou tyto desítitisíce a statisíce lidí tím vinni, že tomu tak jest, není na tom spíše vinen kapitalistický systém, pod nímž úpíme? A právě zástupci kapitalistické soustavy měli by vlastně nejvíce příčin, starati se o své oběti. Neboť jsou to jejich oběti, oběti kapitalistické soustavy, těchto 10 milionů lidí, jak již dnes jeden kolega řekl, kteří jsou v Evropě bez práce a také desetitisíce, statisíce lidí, které jsme měli v Československu, jsou přec obětí této kapitalistické soustavy, oni nejsou viníky, oni jsou jen ti, kdo tím mají trpěti. Mohlo by se o tom mluviti několik hodin, kdyby na to byl čas, jak tito lidé jsou trýznění, jak se s těmito lidmi pro jednu, dvě nebo pět korun nejvýše 8 nebo 10 korun handrkuje, než je dostanou, jak o tom rozhodují lidé, kteří nemají ani ponětí o bídném životě dělníkově. Dnes říká vláda: To nejhorší jest již za námi. 1. ledna jsme měli ještě 193. 000 osob, které dostávaly státní podporu a 102.000 podporovaných prostřednictvím podniků za náhradu, kdežto ze 193.000 máme nyní 15. prosince jen 56.000 a ze 102.000 podporovaných za náhradu máme jen 38.000. To nejtěžší bylo již překonáno. Již při posledních poradách o prodloužení podpory v nezaměstnanosti jsem jednou řekl: Dalo by se to dělat ještě mnohem lehčeji - nechť platí čísla jen na venek, aby se tak co nejlépe projevila hospodářská konsolidace republiky, dalo by se prostě říci, že se nikomu již podpora nevyplácí, pak bychom neměli vůbec nezaměstnaných. Neboť tato čísla jsou rozhodně klamná, poněvadž ministerstvo uvádí jako nezaměstnané jen ty, jímž vyplácí podporu. Avšak to jest jen část nezaměstnaných, v některých okresech je docela nepatrná část. Mohl bych jmenovati místa a okresy, kde jest ještě sta nezaměstnaných, kteří dostávali podporu 6 nebo 9 měsíců, nejvýše však l rok, jak se nyní ještě vyplácí, a nyní již nedostávají vůbec žádnou. Přes to však ještě nezmizeli, jestliže jim stát více nic nedává. Dnes jsou stále ještě nezaměstnaní a počet těch, kteří jsou ještě mnohem nešťastnější, než ti, kteří ještě dostávají těch pár korun, jde do desetitisíců. Nechci se zvláště pouštěti do námitky, že tomu tak jest jen v německých krajích, nikoli však v českých. Také bych zde na to spotřeboval mnoho času, abych pověděl jen to nejnutnější. Správné jest to, že v německých okresech jest právě větší část průmyslu a zvláště onoho průmyslu, kde nezaměstnanost byla největší. Správné jest, že v německých krajinách stát dává prováděti nejméně státních staveb, čímž by se právě nezaměstnanost mohla zmenšiti. Správné jest, že také tam, kde se staví, nejsou přijímáni usedlí, domácí dělníci, nýbrž že se klade podmínka, že mají do těchto německých okresů přijíti cizí dělníci. Nechci naprosto uváděti případu karlovarského. Na př. v tanwaldském okresu máme sklářský průmysl, kde krise byla nejhroznější. Tamější skláři a kovodělníci tvoří většinu pracujícího obyvatelstva. Krise byla taková, že nemohla býti horší. Máme tam regulaci Desné. Na ní přivedli 60 až 70 cizích dělníků. Naši skláři a kovodělníci v tisících a stech byli v tomto okrese bez práce a na této regulaci Desné nebyl zaměstnán ani jediný německý dělník.