Minulého roku podal som na vládu interpeláciu vo vecí zadania výhradného práva spoločnosti >Compagnie - Standard - Oil-Franco-Americain< na ťažbu nafty v obvode celej republiky. Urobil som to preto, lebo zamýšľané prenajatie monopolného ťaženia nafty s jednej strany protivilo sa doslovnému zneniu a duchu zákona zo dňa 22. marca r. 1920, čís. 197 Sb. z. a n., z druhej strany však preto, lebo o prenajatie tejže ťažby uchádzaly sa aj tuzemské firmy pod státu priaznivejšími podmienkami. Na interpeláciu som podnes odpovede nedostal, a vláda zamýšlanú smluvu predsa len uzavřela, vzdor všetkým protestom a tomu, že uzavretie takej smluvy jej pravomoc presahovala. Tohoto roku přeletěl novinami chýr, že ministerstvo zemehospodárstva zamýšľa uzavrieť smluvu s >Českou agrárnou bankou v Prahe< vo spojení s americkou firmou >Bertron Grimson< na odpredaj všetkej drevoťažby statných lesov v Podkarpatskej Rusi, dopravenej ku podnikom spoločnosti v ročnom množstve z počiatku 300. 000 až 500. 000 m³, ktoré by sa čo možná rychle zvyšovalo až na 1, 500. 000 m ročně za pevné ceny a na dobu 3 rokov. V zamýšľanej smluve išlo o odpredaj tak neslýchaných rozmerov dřeva, ktoré svojou neobvyklosťou v dějinách lesného hospodárstva rovné nemajú a preto europejského chýru odborník generálny riaditeľ štatných lesov, inž. Jos. Opletal za povinnosť si držal v >Lidových Novinách< o tejto vecí medzi iným následovné prejaviť: Mlčanie lesníkov, ktorí na základe svojich praktických zkuseností majú tú schopnosť, aby posúdili hľbku prepasti, pred ktorú statná lesná správa návrhom tejto smluvy bola postavená, bolo by ťažkým previnením voči státu.

Uskutočnenie tejto smluvy znamenalo by nesmazateľnú hanbu pre všetko lesnictvo československého státu, poneváč v státe, v ktorom sa lesné hospodárstvo opiera o vyspělý, svojich povinností voči celku dbalý lesnicky stav, nemôže dôjsť k uzavreniu takejto smluvy.

Avšak ako sa hovorí, i táto smluva vzdor všetkým výstrahám predsa len bola uzavrená a generálný riaditeľ statných lesov, aby v ničom nepřekázal, s vedúceho miesta svojho úradu bol odstranený.

Ešte i o jednej tretej smluve ako >výbornom< obchode vlády sa veľmi mnoho hovorí po Slovensku a to je predajná smluva drevoúžitby lesov >Oravského Panstva< na viac rokov, ktorá smluva údajné má i tajných kontrahentov.

Čo sa tejto poslednej smluvy týka, podrotnosti a apostrofovanú jej >výbornosť< ešte nepoznám a ačkoľvek o tajnom kontrahentstve s mojej strany nevěřím, k vôli uspokojeniu verejnosti predsa sa však za velmi potřebné považujem, aby pán minister orby upodozrievanie z tajného kontrahentstva vhodným spôsobom a úplnou bezpochybnosťou podvrátil. Ohľadom prv vzpomenutých dvoch smluv konštatujem, že odborné ministerstva ich uzavřením ďalekosiahle prestúpily hranice svojej pravomoci a ministerská rada, ktorá k uzavretiu týchto smluv svoj súhlas dala, tiež sa hrubo previnila proti zákonu a vo verejnom mienení to podozrenie vzbudila, že u nás nemáme vládu demokracie, ale vládu bakšišov a že koalicia je společnosťou na využitkovanie politického vlivu a svojej dočasnej moci.

Místopředseda Klofáč (zvoní): Já mám velkou trpělivost, ale nazvati tuto vládu vládou bakšišů, prosím, konkrétní případ.

Volám pana řečníka k pořádku a nestrpím takového urážení vlády. (Sen. Kouša: To mu napsal Juriga!)

Sen. inž. Klimko (pokračuje): Já nepotřebujem rozumu od nikoho. (Hlas: Kde má pravdu povídat, když ne zde!)

Místopředseda Klofáč: Nemáte práva nazvati tuto vládu tímto způsobem. Já jsem dosti trpěliv, když dávám řeči čísti, poněvadž není přípustno v senátě řečí čísti. (Poznámky sen. Matuščáka. )

Místopředseda Klofáč: Prosím, pan kolega Matuščák přijde teprve za chvíli ke slovu.

Sen. inž. Klimko (pokračuje): Mimo týchto hospodárských příčin mám ešte aj politické príčiny, aby som tejto vláde dôvery neprechovával, a tie si dovolím následovne uviesť:

Elementárnou požiadavkou každého moderného státu je: zaručenie slobody slova, tlače a politického sdružovania. Všetky tieto práva nám ústavná listina zabezpečuje, ale vládny systém v život uviesť ich nie len nechce, ale ako sa to pri posledných voľbách na Slovensku nad slnce jasnejšie dokázalo, ukrutným násilím a četníckym terorom ženie nás do zúfanlivého otroctva. Keď naša strana veřejné shromážděme žiadala povoliť, buď sa jej nevyhovělo pod rôznými zámienkami, alebo ak sa povolenie pri vyššej vrchnosti predsa len vyforsirovalo, shromaždenia naše policajtami, četnikmi a zakúpenými argalášskymi náhončími prv boly rozbité, ako započaté. Tak sa to stalo v Prešove, potom v Sečovciach na východnom Slovensku, kde pochybnej minulostí politický referent Bednár nič viac len tri rázy jedno po druhom dal rozbiť naše shromaždenia. A keď naše organizácie svoje členské schôdzky, alebo okresné porady v zavřených miestnostiach vydržiavaly, účastnící hneď boli četníkmi preháňaní, pred súd staveni a pod titúlom >neohlásenej schôdzky< citeľne pokutovaní. Pred obecnými voľbami svolal som v Kuzmiciach, v župe zemplinskej, členskú schôdzku našej strany, do jednej súkromej a zatvorenej miestnosti. Schôdzka sa síce v tichosti a v tom najväčšom poriadku skončila, ale v druhom týždni dostavil sa ku mne na byt kuzmickou četníckou stanicou požiadaný jeden soľnohradský četník, aby vyšetril u mňa, či som vo svojej reči na schôdzke povedanej skutočne použil tých slov, že >jeden smrkavýčetník má viac pláce, ako vysoké školy skončivší jeden katolický kaplán<. (Hlasy: A to je pravda!) Ani som to nepovedal. Nakoľko ku mne sa dostavivší četník badateľne zdál sa byt nezkušeným, poučil som ho o porušení svojej imunity, s tým úmyslom, že sa mi v budúcnosti podobná událosť už neprihodí. Ale sotva že jeden týžden uplynúl, pozval som na jedno nedelné popoludnie členskú okresnú poradu našej strany do obce Herliany, kde sú štátne kúpele a kde som sa z Košíc autobusom doviezol. Po mojom príchode do kúpeľov najprv som raňajkoval a potom som si obzrel celé kúpele, čo asi dve hodiny času potrebovalo. Pod týmto časořn na kúpeľných prechádzkach a promenádach nikoho nebolo videť iného nimo kúpeľných hosťov. Po obzrení kúpeľov asi o 11. hodine pred obedom šiel som z Herlian do súsednej obce Kecerpeklany k farárovi, ku komu som bol na obed povolaný. V ceste do tejto obce neobyčajného tiež som nič nezbadal. Ale keď som po poludní s kecerpeklianskym farárom a tamojšími delegáty našej strany na mou pozvanú dôvernú poradu do Herlian povozom dorazil a pred kúpelnou budovou s vozíkom zastal, so všetkých strán hrnuli sa ku mne četníci, z ktorých jeden, ku mne najbližší, sotvaže som jednou nohou s vozíka vykročil, vyzval mňa, abych som sa mu legitimoval. (Slyšte! Výkřiky senátorů strany ľudové.) Ačkoľvek nebolo sa mi třeba legitimovať za daných okolností, lebo četníci veľmi dobré vedeli, kto som, ako to z ďalšieho uvedenia vysvitne a ačkolvek výzva ich bola protizákonná a moju osobnú slobodu urážajúca, predsa som sa legitimoval, a to preto, aby dostavivším sa mojím politickým přivržencom v účasti na dôvernej porade násilím neprekážali.

No, veľmi som sa sklamal vo svojom predpoklade, lebo sotva že som v súkromej budove a v zavrenej miestnosti usporiadanú dôvernú poradu započal, hned sa vrútilo dnu päť četníkov s nasadenými bodáky a puškami k útoku pohotové a vyzvali shromážděných, aby miestnosť okamžite opustili. Keď som sa proti tejto bezpríkladnej brutalite a neslýchanému násiliu ohradzoval a trestného zákoníka dovolával, cynicky mi odpovedali, že >pánu senátorovi možno tu ostať, lebo ho imunita chrání, ostatní však,nakoľko ľudová strana tu nemá väčšiny, musia sa rozísť, ináč to je poslednávýstraha hovoriac, použijeme zbrane.<

Málo neskoršie po tomto prípade vydržiaval som zasa v Trebišove na priestrannej chodbe fary, pod zamknutými dvermi, okresným náčelníkom v známosť vzatú dôvernú okresnú poradu, ktorú četníci násilne vojdúce do fary s nasadenými bodáky tiež rozohnať sa pokusili, vzdor tomu, že o jej povolení predběžne vyprávali sa telefonicky i s okresným náčelníkom v Sečovciach.

No, aby slavny senát obraz četnickej bezuzdnosti a násilnosti na Slovensku môhol si doplniť, dovolím si ešte následovný prípad rozpovedať.

V Nižnej Myšli v blízkosti Košíc, strelil niekto do obloka staničného úradu. Hovorí sa, že to urobil na popud argalášskeho sekretára z Košíc jeden český železničiar za tým účelom, aby podozrenie padlo na myšlianskych rodobrancov, že by títo ešte pred župnymi voľbami mohli byť pochytaní a zatknutí. Po tejto události z rodobrancov 11 ich hneď aj zatkli, dvanásteho však zatknuť nemohli, lebo z obce na 2 dni bol vzdialený, ale stále ho hľadali. Keď sa tento domov vrátiac dozvedel, že četníctvo ho stíha, prišiel ku mne do sekretariátu slovenskej ľudovej strany v Košiciach, kde som sa náhodou zdržoval a pýtal rady, čo má robiť? Ja som mu odporúčal, aby šiel k štatnému zástupcovi hlásiť sa a dať výraz svojej nevinnosti. To sa aj stalo, na čo štátny zástupca dal menovanému písomné >salvus konduktus<, s ktorým on šiel domov do Myšle. Sotva dorazil domov, zjavil sa mu na byte četník a chcel ho pojať, proti čomu sa on výrokom štatného zástupca bránil. Četník tento výrok síce prečítal, ale s nekvalifikovateľnou poznámkou na zdrapy potrhal a chlapa bez daľšej teke torie do vazby odviedol.

Nuž, slavný senát, ako ráčiž vidieť, u nás na Slovensku nie župan, alebo štatný zástupca, ale polo- alebo nijak nevzdelaného a nevyškolovaného četníka bodák, su rovosť, násilie, ba dokonca i zuřivosť panuje, ktorá hraníc nemá. A pán poslanec dr Dérer predsa opováži sa povedať, že po čas posledných volieb na Slovensku slovenská ludová strana terorizovala a tým si získala väčšinu hlasov.

No, a keď si četnictvo voči mojej osobě dovolilo takú bezúzdnosť a násilie popáchať, ako som uviedol, čo si potom dovolilo voči jednoduchým, ubohým občanom, ktorých imunita nechrání?

Nemám slov k tomu, aby som dostatočne věděl opísať tie prechmaty, ktoré četnictvo a polícia statná pred a po čas doby volebného kampaňu na Slovensku popáchalo. Četníci nie len, že odvádzali prívržencov naších na argalášsku stranu, preháňali ľudí, ktorí pri nás setrvávali, ale aj po čas prevádzania volieb - ako sa to v Ploskom, v okrese Košickom, stalo z rúk našich voličov, hlavně žien, hlasovacie lístky vyberali a do obálok len argalášske dávali a ľud tým nutili hlasovať do tých čias, kým ženy sa nevzbúrily a pánov četníkov skoro nenatrepaly.

Ale po boku četníkov na výsledok volieb na Slovensku vlívali aj okresní náčelníci, českí úradníci a zvláště notári.

Pri voľbách obecných nespočetné bolo číslo tých obcí, kde notári proti výslovnej vôli ľudu len t. zv. občianske kandidátky prijímaly a kandidátky nasej strany odmietali.

Pri župných voľbách v Sedliskách a v súsedných obciach vo vranovskom okrese na príměr notár nedal doručiť všetky hlasovacie lístky, iba jednu argalášsku, aby voličia len s tou hlasovali. Vo Svinici, vo žďánskom okrese, argaláši vlastnoručně vyťahovali hlasovacie lístky z odevzdaných obálok a vkládali do nich hlasovacie lístky argalášskej strany. A toto sa dialo v prítomnosti četníkov. A kde už ani takáto praktika nepomáhala, tam jednoducho kradli hlasy.

Tak na příklad v Tchorovciach, v sečovskom okrese, notár zfalzifikoval zápisnicu. Slovenská ľudová strana malá tam 393 hlasy a argaláši 55 hlasov. Notár opravil trojku, na jednotku a 200 hlasov pripísal argalášom, teda toľko ukradol ľudákom.

Argaláši na celé vagóny vylepili a rozhodili letákov po Slovensku, medzi nimi náboženstvo rímsko-kat. a česť slavného vodcu našej strany, Andreja Hlinku, hrubo urážajúce. Argalášom všetko bolo zákonité a dovolené, len v slušnom tóne písané letáky nasej strany, ktoré ani proti súkromej česti ani proti dobrému vkusu ničím sa neprevinily, trpěné nikde neboly a četníci nielen rozširovateľov týchže krúto prenásledovali, ale i v předvečer voľby námi za tmy povylepované letáky a plakáty v deň voľby na úsvite bodákmi postrhávali a znivočili.

Vážení pánovia! Tvrdím vám, že v starám Uhorsku takéto ukrutností sa nepáchaly, tam volný pohyb a občianska sloboda takto gniavená a deptaná nebola a pověstné bánffyovské voľby previnily sa síce veľmi hrubo proti politickým právám národností uherských, ale formu zákonitosti takmer v každom ich přehmate zadržaly. (Sen. Pánek: To je cynismus takto mluvit! To si jen vy myslíte! - Sen. Walló: Pánovia, toľko škandálov sa urobilo za tých päť rokov, to je smutná vec, ale my chceme tú republiku upevniť a uhájiť a my ju uhájíme tú Československu republiku proti vám! - Sen. Klečák: Takto může mluvit jen stvůra z Budapešti, otroci Budapešti, to jest Maďaron! - Sen. Walló: Pánovia, to není pravda, nevěřte, my chceme, aby republika jestvovala, my ju chceme upevniť!)

Místopředseda Klofáč (zvoní): Tak už dost, také pan řečník chce slovo.

Sen. inž. Klimko (pokračuje): K dokončeniu mojej reči musím sa niekoľkými slovami ešte zmíniť o zpolitizovaní vojska našej armády a samosprávného života naších obcí na Slovensku. Myslím, že obe tieto novoty nášho samozvaného revolučného parlamentu bezpríkladu stoja v zákonodárstve iných moderných štátov a že len za tým účelom boly v zákon uvedené, aby čo zbraň slúžily šírjacemu sa autonomistickému pohybu na Slovensku. Že sa vec faktične tak má, dôkazom toho je, že vládny systém pri posledných poslaneckých volbách nepočetné massy českého vojska hodil v předvečer volieb na Slovensko len preto, aby pomocou ich překazil úspěchy autonomistickej strany ľudovej, čo sa mu do istej miery aj podařilo, lebo nepřipravené a úplné vyhladované občianstvo Slovenska pod dôjmom rôznych sľubov spolu i s českým vojskom väčšinou socialisticky volilo. Avšak, pri terajších obecných a župných voľbách proti ľudácka zbraň vládneho systému už nazpäť vypálila a dokázala správnosť toho príslovia, že >Kto čím hřeší, tým aj trestaný býva<. (Hlas: Tak vy jste spolitisovali vojáky!)

Pri týchto voľbách české vojsko, ako vieme, takmer všade, zvlášt ale na Slovensku prevážnou väčšinou komunisticky hlasovalo. A fakt tento nemile cíti, ba dokonca nedověru vzbudil v našich spojencoch, zvláště ale vo Francii po známej výpovědi p. ministra nár. obrany, že totiž to >najlepšie vojsko nasej armády sú Němcia Maďari<, v spojení s prejavom p. sen. Ledebura, dľa ktorého totižto: >niet Nemcav tejto republike, ktorý by z kanonov a pušiek našej armády čo len jeden smrtnývýstrel urobil.< Podobně sa pomstila na vládnom systéme i snaha po spolitizovaní samosprávného života v našich obciach na Slovensku.

Avšak posledné obecné a župné volby na Slovensku politiku terajšieho vládneho systému převážnou väčšinou odovzdaných hlasov odsúdíly a národ slovenský v týchto voľbách výraz dal tomu, že chce svojrázne, na podklade historického vývinu svojich žúp v láske a v sebapodpore spolu nažívať, ďalej, že žiada úplnú samosprávu, autonomiu svojej krajiny a že vyzývá vládu, aby dôraznejších pokynov nečakala, ale rozpustila parlament a parlamentarizmu zodpovedne novým volbám sa podrobila.

Pokiaľ toto vláda neurobí, považujeme ju za uzurpátora vládnej moci, a preto jej predložený rozpočet neodhlasujeme. (Potlesk u ľudovců. )

Místopředseda Klofáč: Já ještě jednou volám pana senátora Klimko k pořádku, a to pro výrok, že >považuje tuto vládu za usurpátora vládní moci<. Lituji, že v mé kompetenci není, také v jiné věcí ho pokárati.

Ke slovu je dále přihlášen pan sen. Link. Uděluji mu slovo. (Výkřiky německých senátorů na místopředsedu Klofáče. )

Sen. Link (německy): Slavný senáte! Československý stát se snaží, aby opatřil daně, jichž nutně potřebuje a vydává na sociální a osvětové požadavky národa. V době, kdy stát vězí v dluzích, přichází vojenská správa a žádá 2 1/4 miliardy korun na stavbu kasáren a novou výzbroj. Člověk by si myslil, že koaličním stranám musilo by býti při takovémto požadavku vojenské správy úzko, avšak při hlasování uhlídáme, že vše, čeho žádá vojenská správa, vše čeho žádá militarismus, bude povoleno do posledního muže a do posledního haléře. Ve starém Rakousku bylo zajisté od 40 let před převratem nastavěno dostatečné množství kasáren. Všechny tyto kasárny československý militarismus zabral, když byl zřízen nový stát. V létech 1920 až 1923 bylo stavěno mnoho kasáren ve všech státních územích a přes to vojenská správa požaduje na rok 1924 135 milionů korun na nová kasárna, na oděv a jinou výzbroj 108 milionů, na střelivo a výbušné látky 153 milionů, na dělostřelectvo a ruční palné zbraně 121 milionů. Vypadá to tak, jako bychom jíž zítra nebo v několika dnech stáli před novou válkou. Český časopis >Národní demokracie< oznamuje, že vojenská správa hodlá zavésti novou pušku s 30 náboji a že se pracuje o vzoru kulometu, u něhož do 500 ran nebude třeba vůbec žádného chlazení. Ba proslýchá se, že do Afriky a Itálie bude vyslána zvláštní komise k nákupu ořechového dřeva na pažby k puškám. Snad ta vojenská komise již tam je. Vůdcem této komise jest pan inspektor Kilar a odborový přednosta Kučer. Na vojenské cesty vynakládají se nesmírně veliké náklady a člověk také na dráze vidí, že vojenské komise neustále cestují v celém státě sem a tam. Pro budoucí rok vyžaduje se jen na cesty 73 milionů korun.

V posledních létech jsme neustále viděli, že vojenské letce postihují úrazy. Domnívali bychom se, že vojenská správa bude toho dbáti, aby letectví bylo poněkud omezeno, nebo aby se pracovalo tak, že by se kupoval anebo vyráběl dobrý materiál, a aby vojenští letci byli správně cvičeni. Než vidíme, že skoro každé chvíle postihne některého vojenského letce neštěstí. Nejen lidé zaplatí to při tom životem, nýbrž ničí se také mnoho materiálu, který stojí mnoho peněz. Nyní vidíme, že se na letectví pro rok 1924 zařazuje opět 145 milionů. Vojenská správa potřebuje ovšem pro aeroplány benzínu. Nakoupila ho u společnosti >Nafta< 150 cisteren, kilogram za 8 Kč, v jiných továrnách byla by dostala kilogram benzinu po 6 Kč. Bylo by zajímavé, kdybychom dostali v té věci vysvětlení, proč byl benzin koupen právě u >Nafty<, kde jest materiál nejdražší.

Takovéto stížnosti musíme přednésti také stran jiných dodávek. V Československu vedle Škodových závodů máme ještě dva závody, které se zabývají výrobou nábojnic. Jest to závod >Sandrik< na Slovensku a Akciová společnost pro výrobu nábojnic v Rokycanech. Tato továrna jest vlastnictvím rodiny Herschmannovy. Dcera továrníka Herschmanna provdala se za vyššího důstojníka a přednostu oddělení v ministerstvu národní obrany. Kdežto firma >Samdrik<, která se specialisovala na výrobu nábojnic, byla přeskočena, byly od této doby, a to od března t. r., všechny zakázky zadávány firmě Herschmannově. Při tom firma Herschmannova nestačí přesně provésti zakázky, které v posledních šesti měsících přesahují 12 milionů korun. Přes to, že lhůta dodávek byla několikráte prodloužena, nebyla dosud ani jediná lhůta dodávky firmou dodržena. Vidíme tedy také zde, že se postupuje takovým způsobem, že se musíme domnívati, že vojenská správa činí příliš velká vydání. Herschmann s tím bude asi souhlasiti. Herschmann svou dceru a nábojnice, které vyrábí, dobře odbyl. (Veselost.)

Avšak i na brněnskou zbrojovku přicházejí stížnosti do veřejnosti pro špatnou výrobu, a sice byl to český časopis >Lidové Noviny<, který přináší zprávu, že v závodě jest zaměstnáno mnoho straníků a footballových hráčů, jejichž profesionalismus má býti zastřen na státní útraty. Mnohokrát byly výrobky této zbrojovky tak špatné, že je zákazníci nechtěli přejmouti, a státní správa byla tedy nucena tento brak si ponechati pro sebe. Tak tomu bylo s velkou objednávkou pušek, dále s dodávkami železničních vozů pro Jugoslávii, při nichž továrna utrpěla škodu 50 milionů korun. Také zde budou musiti československé státní dráhy zaskočiti jako nedobrovolný odběratel. Vidíme tedy, že vojenská správa nepostupuje s největší opatrnosti, aby chránila státní finance a daně národa. Jsou činěny objednávky, jsou zadávány dodavky, zda jsou laciné, zda jest zboží dobré, jest vedlejší věcí.

Také při zadávání vojenských látek má to veliký význam. Viděli jsme soutěže na mnoho set tisíc metrů vojenského sukna. Komu jsou zadávány tyto objednávky? Nikoliv tomu, kde se dostane snad právě tak laciná a kvalifikovaná práce, kde jsou nezaměstnaní, nýbrž v letech 1922 a 1923 jsme shledali, že většina dodávek šla do Brna a částečně do Olomouce a pak také do Humpolce; krnovský textilní průmysl, kde byla největší nezaměstnanost, dostal zakázek rnéně. Bylo by potřebí, kdyby vojenská správa a vojenské oděvní skladiště v Brně řeklo, jak se postupuje pří přejímání vojenského sukna. Na tyto okolnosti musíme při této příležitosti upozorniti.

Avšak nepřekročuje se jen pří vydáních. Vidíme, že byla učiněna veliká vydání na automobilnictví. 74 milionů bude opět vydáno příštího roku pro vojenské dopravní prostředky. Na ochranu proti plynům 9 milionů, na reflektory 7 milionů, na měděný drát pro telefon a jiná spojení bude vydáno jen 16 milionů korun. Vidíme, že po této stránce se v Československu nešetří, na to jsou peníze, kdežto pro důležité věci jich není. Na vozatajstvo vydá Vojenská správa v příštím roce 23 milionů, na železnice 15 milionů, na vlečné dráhy 10 milionů. Předpokládáme, že tyto koleje jsou u továren na střelivo, že se tam kladou koleje pro vlečné dráhy atd. Vydává-li se těchto mnoho milionů na vojenské dráhy, které jsou snad zbytečné, musíme žádati, aby projekty železnic, které trvají již mnoho let v mnoha průmyslových místech, byly konečně provedeny. Avšak děje se takřka pravý opak. Železniční doprava se v mnoha průmyslových okresích omezuje. Poukazuji na př. na to, že ze Suchdolu do Budišova železnice na trati asi 60 km prochází několika průmyslovými místy. Vykazuje velkou osobní i nákladní dopravu. Na této trati byl nyní jeden vlak zastaven, který odjíždí dopoledne ze Suchdolu do Budišova. Od 7 hodin ráno do 4 hodin odpoledne nejede zde na této trati, bohaté dopravou, žádný vlak. Další důležitý vlak zastavila železniční správa z Olomouce do Krnova. Tedy rdoušení, kde průmysl žije a bije jeho tepna, tam se doprava omezuje. Avšak na vojenské účely činí se nesmírná vydání.

Na ženijnictví 19 milionů korun, na stavby - zde není uvedeno, co se staví - opět 17 milionů a na pytle, které jsou prý špatné, vydá vojenská správa 8 milionů korun. Zda jsou to pytle na písek nebo k jakému účelu jsou určeny, nemohu zjistiti. Vojenská správa ukázala zvláštní sociální péči o legionáře. Viděli jsme, že v posledních letech při mnoha příležitostech byla dávána velmi přednost legionářům. Za knihy, aby legionáři mohli popsati svou činnost, vydává vojenská správa 140. 000 Kč, na archívy 15, 000 Kč, na péčí o legionáře 18 milionů, na provedení pozemkové reformy jen pro legionáře 4 miliony korun. Kterou kapitolu vezmeme, nevidíme nikde šetření, peněz jest dost, peníze se povolují, a domníváme se, že jest mnoho poslanců a senátorů vládních stran, kteří nemají tušení, co se děje při vojenských dodávkách vojenské správy.

Nyní přicházím k vojenským cvičením a manévrům. Vidíme, že cvičení se stávají stále častějšími. Střílí se, jako bychom byli ve válce. Bylo by velmi zajímavé, kdybyste jednou slyšeli některého nezaměstnaného, který bydlí v blízkostí střelnice, který neustále slyší rachocení kulometů: >Nezaměstnanýmse nedává žádná podpora; jestliže o ní žádá, říká se, že není peněz,avšak v minutě se vystřílí mnoho set korun, z čehož by mohlo žíti velmi mnoho dělnickýchrodin, < Manévry stály vojenskou správu v r. 1923 52 milionů korun, zúčastnilo se jích v tomto roce 23. 000 mužů. Avšak to jest ještě příliš málo. Hra na válku v míru jest ještě příliš malá; má to být ještě horší. Pro příští rok zařaďuje se na manévry samotné 73 milionů korun a počet mužstva, které se jích má zúčastniti, má býti dvojnásobný. Viděli jsme mnoho případů smrtí a úrazů pří manévrech, 3 děti to zaplatily životem; bylo by potřebí, aby vojenská správa pohnala k odpovědností velitele atd., proč tolik lidí přišlo při manévrech o život. Musíme se ptáti: jest vůbec potřebí manévrů v takovémto rozsahu, jest vůbec potřebí v míru dělati takovéto manévry, kdy vězíme hluboko v dluzích? Byly vybudovány velké fronty, pracovaly o tom všechny bojové prostředky, nescházel ani pancéřový automobil, všechno bylo po ruce jako ve skutečné moderní válce. Má takováto hra na válku vůbec nějaký smysl? My řekneme ovšem, nemá žádného účelu. Kdyby došlo k válce, bude nepřítel docela jinde, než se to předpokládalo. Přejeme si tedy, aby se postupovalo jiným způsobem, aby se šetřilo, aby se přestaly vydávati peníze, kde toho není potřebí.

Nyní si prohlédněme jednou československou armádu v celé její moci a síle. V ministerstvu národní obrany jest zaměstnáno 790 osob, mezí tím 52 generálů, 22 důstojníků generálního štábu. U vojska jest 111 generálů, 308 plukovníků, 824 podplukovníku, 585 majorů, 3256 štábních kapitánů, 2671 kapitánů, 1625 nadporučíků, 1126 poručíků, 123 podporučíků, 11. 740 rotstmistrů a 127. 631 mužstva, dohromady 150. 000 mužů. Pro malý stát, pro jeho národní hospodářství jest to nesmírné přetížení, a proto také hospodářsky hyneme, poněvadž vojenská vydání jsou příliš veliká. Pro těchto 23.000 důstojníků opatřují se nyní nové šavle. To ještě scházelo! Staré Rakousko musí býti úplné. Divím se jen, že ještě v čele armády nestojí také některý král nebo císař, pak by staré Rakousko skutečně povstalo v plné své slávě. K čemu potřebují důstojníci šavli? (Výkřiky na levici. ) Důstojníci nejsou nikterak ohrožováni ani na ulici ani ve společenském životě. Avšak pro důstojníky činí se ohromná vydání pro representativní účely, jichž není naprosto třeba. Důstojníci musí právě jako ve starém Rakousku nositi šavle, aby imponovali civilistům, kteří musí sehnati peníze na vojenské šavle. Vojenská správa neopatří zajisté dřevěných šavlí, nýbrž z kovu a z bronzu, aby stály mnoho peněz; v době, kdy se opatřují pro 23. 000 důstojníků šavle, ministerstvo sociální péče klidně přihlíží, jak se nemůže starým dělníkům nic dáti při péčí o nezaměstnané, přihlíží, jak se invalidům práce snižují pense. Nyní slyšíme, že se hranice příjmu válečných invalidů a pensistů snižuje ze 6000 na 5000 korun. Má-li válečný invalida ještě přes 6000 příjmu, invalidní důchod se mu zastavuje a to v době, kdy se vše zdražuje, kdy státní úřady samy musí dokazovati, že nejdůležitější potraviny stouply v ceně. V této době snižují se invalidní platy a pense. U invalidních úřadů není tomu jinak. Nemocní váleční invalidé jsou prohlašováni za zdravé, tu stát nešetří.

Z 23, 000 důstojníků jest jen 550 důstojníků Němců. Jak to, že jest počet německých důstojníků tak malý? Jsou to jazykové zkoušky, které slouží k tomu, že často nejlepší důstojníci, nejschopnější hlavy musí kvitovati, poněvadž podle mínění vojenské správy neovládají státního jazyka, jehož prý potřebují ke službě. Právě tak jako u jazykových zkoušek důstojníků, jest tomu také při zkouškách poštovních a telegrafních úředníků a železničářů. Jsou tu Němci s dobrou kvalifikací, kteří konali svou službu dobře často 15-20 let, kteří však na stará kolena jsou vyhozeni, nedivte se, jestliže poté Němci, kteří jsou připravování o svou existenci, říkají, že české strany pokládají tento stát za žlab, aby umístily své syny. Avšak synové jiných národů přicházejí o svou existencí a výdělek. Vidíme tedy, že militarismus tímto způsobeni činí ohromné pokroky. Ptáme se: Není jiného prostředku, než bajonetu, aby došlo k dorozumění mezí národy státu? My říkáme: Jest takový prostředek, ale opětovné slyšeli jsme dnes ještě během rozpočtové rozpravy řečníky, kteří mluvili o dorozumění, o národní samosprávě, která má větší cenu. Já vás upozorňují: Na hrotech bajonetů nelze budovati moc, nýbrž stát může trvati jen na právu a na svobodě národů. (Předsednictví převzal místopředseda Kadlčák. )

Jest jeden svědek pro to, že celé zbrojení není přece nutné, a to jest pan ministr pro věci zahraniční dr Beneš, který před několika dny v Olomouci pří slavnostní hostině, kterou vystrojil starosta dr Fischer na počest dr Beneše, pronesl toto: >Optimismu, který ovládal náš národ v nejhorších dobách boje,nesmíme se vzdávati ani dnes. Tento produktivní optimismus musí nás ovládati i vbudoucností. Nepotřebujeme se báti budoucnosti. Ani z Německa, ani s jiné stranynehrozí naší samostatností nebezpečí. Během příštích 10 až 20 let můžeme žítibeze strachu a bez starost.< Nuže, je-li tomu tak, říká-li to nejzpůsobilejší hlava ve vládě, nač potom ta zbrojení? Odzbrojte přec! Podle mírových smluv a svých dřívějších slibů jste k tomu povinni, podle ústavy má býti zavedena soustava miliční. Sen. Klofáč, předseda branného výboru, byl ve Švýcarsku studovat miliční soustavu. Avšak zapomnělo se při tom na oposici. Také oposice byla by musila jeti spolu na studijní cestu do Švýcarska. Ona však při tom nebyla. Švýcarská miliční soustava se prý pro nás nehodí. Ptáme-li se proč, odpovídá se nám, poněvadž máme u nás komunisty. Než to není správné. Věc se má tak, že miliční soustava by mohla býti zavedena, také ve Švýcarsku jsou různé strany a miliční soustava může trvati.

Žádáme tedy, vyhazuje-li vojenská správa na všechny tyto neproduktivní účely tolik peněz, aby se aspoň mužstvu dávalo správné zaopatření. Zvláště v posádkách na Slovensku jest to se zásobováním velmi špatné. Z Popradu píše jeden voják, že dostává l kg chleba na dva dny a k tomu ještě chléb velmi špatné jakosti, ráno černou kávu, v poledne polévku, nikoli každého dne maso a dostane-li maso, ještě k tomu zapáchající a špatné. Bylo by potřebí starati se právě více o to, jak vojáci žijí. Platy a požitky důstojníků byly zvýšeny, strava mužstva byla zhoršena. Takto se nesmí postupovati. Zde jde o národní vojsko, s nímž se musí nakládati, jak se na ně sluší. Žádáme, aby se konečně začalo s omezováním tohoto břemene militarismu, poněvadž si přejeme, aby stát a průmysl a národ, který žije ve státě z průmyslu, mohl opět nalézti práci. Nestojíme na tom stanovisku, že podpora v nezaměstnanosti jest potěšitelným zjevem. Žádáme práci a možnost výdělku pro nezaměstnané. Jestliže militarismus, jehož není potřebí pro tento stát, omezíte nebo docela zrušíte, pak by bylo dosti příležitosti k prácí, pak by nebylo takové nezaměstnanosti. Avšak militarismu jest u nás proto potřebí, poněvadž v Paříži tak rozkazují, poněvadž Paříž žádá, abyste jej neomezili, poněvadž jste Francouzům zavázáni k poskytnutí vojenské pomoci. My však si přejeme a žádáme jeho omezení, poněvadž víme, že by se mohlo ušetřiti mnoho daní, daň z obratu, daň uhelná, dopravní sazby a mnoho jiného mohlo by býti zrušeno a mohlo by se vyráběti levněji. Mohli bychom prodávati zboží v cizině levněji a nepotřebovali bychom platiti podpory v nezaměstnanosti, poněvadž by dělníci měli dosti práce, kdyby průmysl byl opět schopen života.