Přecházím k námětu poněkud více praktickému. Mám za to, že moji kolegové pojednali již o politických otázkách tak, že jich nemusím opakovati. Jsem zástupcem zemědělců, nejen v politickém životě, i v životě hospodářském jsem po boku rolníků v čele instituce, německého odboru zemědělské rady. Těšil jsem se z toho, že náš ministr zemědělství dr Hodža pronesl v rozpočtovém výboru výroky, s nimiž bychom mohli zajisté naprosto souhlasiti. Mohl bych to všechno, co tam řekl, podepsati. Dokázal, že v létech 1913 až 1923 zmenšila se osevní plocha obilí o 650. 000 ha. Projevil hořkou obavu, že se zřetelem na nevýnosnost pěstění obilnin, osevní plocha obilnin postupně musí se vždy více zmenšovati. Velký význam pro nás rolníky má jiný výrok ministrův, že se totiž nelze do rolníka nadíti, aby pěstoval kulturu, při níž dosazuje své jmění. Ministr poukázal na to, že jest průmysl v tomto státě chráněn ochrannými cly, kdežto zemědělství jest více méně vydáno na pospas zámořské soutěži. Odůvodnil, že bylo pro zachování největšího činitele státu, zemědělství, nutno zavésti povolovací řízení proti zámořské a jiné soutěži, což přirozeně narazilo na druhé straně na odpor, jelikož se tvrdí, že se povolovacím řízením vyvolává zdražování životních potřeb. Prosím za prominutí, že probírám některé důležité body, které přednesl ministr zemědělství dr Hodža. Zdůraznil mezi jiným, že se dnes i v Anglii, která jest zajisté státem svobodného obchodu, nahlíží, že jest nutno zemědělství chrániti. A tato svobodně obchodující Anglie musí v zápolení mezí zemí mateřskou a koloniemi vynakládati obrovské částky na vlastní polní hospodářství. Ministr zmínil se mimo jiné o tom, že příspěvky na polní hospodářství v Anglií činí nejméně 300 Kč na l ha. To jest prý přibližně daň za 1 1/2 roku, kterou my platíme. Myslím ovšem, že ministr má při tom na zřeteli druh kultury, po případě půdu, která patří k horšímu druhu, pří pěstování obilnin do druhé třídy, neboť provedu-li tento výpočet se zřetelem na své vlastní území, přicházím k dani na l ha nepoměrně vyšší. Specielně v žateckém okresu máme celkové zdanění za l ha až 3000 Kč a nikoliv 200 Kč. Připouštím však, že jest tomu snad tak v drsných horských polohách. Souhlasím tedy s ministrem ve všem, co pravil, nikoliv Však v tom, co neřekl. Neřekl ničeho o tlaku daní, který přivádí naše zemědělství ve zmar. Dovolte, abych promluvil o tomto thematu, které dr Hodža snad s kurtoasie k svému kolegovi ministru financí pominul mlčením.
Jsme daněmi více než přetíženi. Uvážíme-li, že specielně my němečtí sedláci, kteří od války trpíme neúrodou, kteří jsme hrozně zatíženi válečnou půjčkou, jež dosud nebyla honorována, v níž jsou vázány všechny reservy, které se u nás za války za účelem investice nashromáždily, v takové době naleznete to pochopitelným, že nejsme s tak hrozného daňového tlaku. U druhů v povolání druhého národa jest tomu méně tak, poněvadž jednak neupsali žádné válečné půjčky, jednak upsanou zavčas před převratem převedli do jiných rukou. Trpíme právě následky války zcela jinak nežli asi druhové v povolání na druhé straně této sněmovny. Proto pociťujeme daňový tlak neporovnatelně více. K tomu se nyní druží, že právě v této kritické době, kde je peněz tak obrovsky poskrovnu, kdy ohromný úrok jest pro zemědělství nesnesitelným, máme také ještě platiti dávku z majetku a dávku z přírůstku na majetku. Dávka z majetku jest snad něčím, co stát považoval za nutné, řekněme pro konsolidaci své měny. Co však se mi zdá nepochopitelným, jest dávka z přírůstku na majetku. Přírůstek hodnoty může se konstatovati a realisovati pouze tehdy, když nějaký objekt, nějaká realita, se prodává. Tu jest samozřejmým, že takový objekt, který se prodává, podléhá dani z přírůstku na hodnotě a že tuto jest také platiti. Má však rolník, který podrží svůj podnik, své hospodářství, nějaký přírůstek na hodnotě? Naopak! Budovy zpustly, zpustly pozemky následkem válečného hospodářství. (Zcela správně!) Jest tudíž daň z přírůstku na hodnotě v takových případech nespravedlivou, tlačí zemědělství tím více, poněvadž následkem platů, jež musí zapravovati, zvýšení výroby stává se věcí nemožnou. Hrozí nebezpečí, že následkem nynější skrovnosti peněz nebude lze moci v zemědělství prostě ničeho investovati. Bez investování peněz a kapitálu jest však povznesení a podpora zemědělské výroby vyloučena. Smím-li si dovoliti ještě poznámku o dávce z majetku, tedy má to také svůj důvod.
K hospodářskému podniku patří samozřejmě také hospodářské budovy. Tyto budovy musily v přiznání k dani býti zvláště oceněny. Tím se přirozeně zvyšuje ještě nepoměrně dávka z majetku, poněvadž budovy samy representují mnohdy daleko větší cenu, nežli pozemky. Co jest však ještě nepochopitelnějším, jest fakt, že se provozovací prostředky, t. j. pluh, vůz, válec, brány, potah atd. jako majetkové hodnoty zdaňují. Jsou to přece provozovací prostředky pro hospodářství, a ty podléhají jako majetek nejen dávce z majetku, nýbrž dokonce i dávce z přírůstku na majetku. Pánové, i když nejste rolníky a nemáte o zemědělství ani potuchy, přiznáte mi, že kůň, jehož se deset let užívá, nenabyl na ceně, nýbrž utahán, sedřen svým velkým stářím, ztratil na ceně. Platil-li po mobilisaci svého času rakouský stát 800 korun za koně, bylo-li pak v Čechách samých v jediném dnu mobilisováno 158. 000 koní, tu můžete si představiti, že cena koně bezměrně stoupla. Musili jsme ovšem mobilisované koně nahraditi nákupem koní o mnoho zdražených. A nyní přichází finanční správa československého státu a žádá na podkladě již tenkráte daleko překročené přejímací ceny 800 korun, dávku z přírůstku na majetku. Zde jest přece zmenšení ceny, o vzrůstu ceny nemůže býti žádné řeči.
Mile se mě dotklo, že ministr pro snazší pochopení mluvil také v porovnání, aby mu mohli rozuměti i takoví lidé, kteří přináleží skupině konsumentů. Ministr pravil, chtěl-li si svého času rolník, v roce 1913, koupiti oblek, musil zaň dáti tolik a tolik centů řepy. Dnes potřebuje za takový oblek trojnásobné množství řepy. Ministr provedl o tom důkaz i u uhlí. Tu musí přece každý člověk, který nechce býti považován za nechápavého, pochopiti, že za takových poměrů, za zdražení všech nezemědělských výrobků nemohou rolníci existovati. Dokázal číselně, že průmyslové výrobky mají dnes stále ještě desaterou a dvanácteronásobnou cenu mírovou, kdežto výrobky zemědělské representují pouze pěti- až šestinásobnou cenu mírovou. Tuto nerovnost v hodnocení zemědělských a průmyslových výrobků ministr obzvláště zdůraznil a má za to, že nemůže býti člověka, který by to nenahlédl. Žádal-li pak ministr se zřetelem na tyto poměry ochranu zemědělství, jest to zajisté zcela oprávněné.
Pojal také v kalkulací mzdy a ceny uhlí, čímž jest zcela zřejmě prokázáno, že nelze hospodářských výrobků se zřetelem na to, že rolník musí tyto činitele, kterých k svému provozu potřebuje, draze platiti, již více zlevniti. Ministr měl však ještě zmíniti se o nesmírně vysokých sazbách, které musíme dnes na drahách platiti za všecky své výrobky, a bylo by to bývalo ještě zřejmějším důkazem jeho správného a zdravého pojetí. Vyslovil rovněž s důrazem obavu, že se zmenší osevní plocha obilnin, o upozornil na to, že nelze stále snižovat cen obilnin, že lze nanejvýše připustiti, abychom udrželi cenu světového trhu, nemáme-li se vydati v nebezpečí, že naše hospodářská výroba podstatně pozbude na intensitě, což zajisté nemůže býti v zájmu veškerého národního hospodářství v tomto státu.
Ještě několik slov o našem daňovém systému a o způsobu vybírání daní. Jest nemyslitelno, aby nadále zůstal dosavadní způsob vybírání daní. Žádný poplatník jíž neví, co dluhuje, stát neví, kolik mu má předepsati, již se neplatí, nikdo již nedostává předpisy daní. Jest to čirý zmatek. Předpis daní dojde mnohdy teprve po létech a lhůta odvolací se zmešká. Bylo by lépe, kdybychom se vrátili opět k starému systému: každý poplatník měl daňovou knížku. Na levé straně vypsány byly předepsané daně, daň pozemková, daň výdělková, domovní daň třídní a mnohé jiné daně, jichž přibylo během doby, a na pravé straně poznamenáno bylo zapravení. Tu každý věděl, kolik jest státu dlužen. Dnes neví živá duše, co má platiti, a nejméně berní správce. Tak se mi přihodilo před osmi dny, že jsem měl býti exekvován, a došel jsem k daňovému referentu a tázal jsem se ho: Proč provádíte exekuci, když nejsem přec nic dlužen? Odpověděl mi, že mladý ještě úředník spletl se s jiným poplatníkem, který jest téhož jména jako já. Na tom konečně dále nesejde, exekuce byla zrušena, jelikož vyšlo najevo, že nejen nejsem nic dlužen, nýbrž že jsem přeplatil. To jsou tedy poměry při předpisování daní, které se musí změniti.
Živá duše již neví kudy kam. Vraťme se zase ke staré formě: Na levé straně předpis daní a na pravé straně zapravení, aby přece každý člověk věděl, jak na tom jest. Každý slušný člověk musí přece na konci roku sestaviti si bilanci; to dnes nemůže vůbec učiniti, poněvadž neví, kolik mu bude předepsáno. Jest také v zájmu fisku, aby se zavedly spořádané poměry, jaké byly svého času. (Zcela správně!) Mám za to, že se nemusíme za to styděti, že byly tyto poměry kdysi lepší. Nechci dále kritisovati jednotlivé druhy daní, na každý způsob jest však jisto, že zemědělství za dnešních poměrů není s to, aby zmohlo obrovské daně. Myslím, že musíme býti všichni po této stránce za jedno, abychom neubírali výrobě těchto ohromných částek, neboť tím stává se investice nemožnou. Jest mnohem rozumnější, dáme-li méně fisku a použijeme-li za to těchto peněz jako kapitálu provozního. Drahý provozní kapitál zdražuje i výrobu, to jest jasno, jako že jedenkrát jedna jest jedna. Apeluji tudíž na vládu a na koalované strany většiny. Měl-li by tento daňový systém dále trvati, a zakrní-li následkem toho nejdůležitější výdělečné odvětví ve státě, zemědělství, pak jste za to i vy, koalice, odpovědni. Nemůže běžeti pouze o to, aby státu odváděly se ohromné sumy, musí-li se ubrati výrobě; domnívám se, že jest našim nejdůležitějším úkolem, abychom co možná nejvíce investovali, a to jest pak věcí nemožnou.
Mohu to dosvědčiti příkladem z roku 1921, pozemkovou knihou a výtahem z kontokorentu. Musil-li u nás větší sedlák, asi jako já, během roku následkem neúrody a obrovských splátek, které musí fisku odváděti, zadlužiti se 300.000 korunami, tu, pánové, potřebuje přece deset let, aby umořil toto břímě dluhů! Toho jest až po krk. Musíme přijíti k rozumu a chrániti klenot, a musíme pečovati o slepici, která snáší zlatá vajíčka. Zabijeme-li ji, pak jest všemu konec. Nepřejeme si ničeho toužebněji, nežli aby se ulevilo břemenům zemědělství, přejeme si, abychom mohli chovati k vám důvěru ve vaší práci; a této důvěry nemůžeme vám dnes dáti, neboť každá důvěra musí bytí zasloužena.
Nyní dovolím si vám sděliti také něco o ústavu, jemuž mám čest přináležeti. Musím zde prohlásiti s politováním, že nakládáte s námi způsobem, jakého jsme si zajisté nezasloužili. Až do poslední doby, jak za Rakouska, tak i v posledních třech až čtyřech letech Československé republiky, byl mezí námi a českým odborem jakýsi klíč pro subvence v poměru počtu obyvatelstva a daně pozemkové; poměr tento byl přibližně 1/3 : 2/3, t. j. všechny státní a zemské subvence přidělovaly se podle klíče. Pánové, podíváme-li se dnes na rozpočet z r. 1922, změnil se tento poměr tak, že musíte sami říci, že to není spravedlivé, že jest to bezpráví. Tu chci vám uvésti jen několik číslic: subvence německého odboru, jemuž přísluší němečtí rolníci v Čechách omezuji se při tom pouze na Čechy - činily 1, 300. 000 korun, český odbor zemědělské rady pro Čechy dostal 10,5 milionů. Jest to poměr 1/3 : 2/3? (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Nyní několik menších věcí: subvence poukázaná nám na podporu chovu dobytka v roce 1922 a 1923 činí 600. 000 korun, pro český odbor 8,200.000 korun. V těchto částkách zahrnuty jsou i platy úředníků pro toto odvětví. Na podporu, péči a vydržování německého odboru 217,000, českého odboru 915. 000, na družstva dostal německý odbor 70.000, český 420.000 atd. Uvésti jest ještě, že jsme byli z výzkumnictví a pokusnictví prostě úplně vyřadění. Naší hospodářské vysoké škole v Děčíně-Libverdě nepřikazují se žádné pokusné a výzkumné věcí, jež se výlučně přidělují vysokým školám zemědělským v Praze a Brně. Jakým právem? Myslím, že máme stejné právo, aby se bral zřetel na nás v určitém poměru podle naší daňové kvoty. Při tom zmiňuji se o tomto: na živelní škody bylo v roce 1923 zařaděno 12 milionů. Německý odbor, po případě němečtí rolníci dověděli se o tom teprve, až bylo 12 milionu již vydáno. (Smích na levici.) Rovněž musím vytknouti, že se nám nedostává žádného vyrozumění, ba ani výkazů. Na vyzkoušení strojů, na pořízení strojů, specielně strojů secích, dostali jsme, německý odbor, všeho všudy 73.000 Kč. To byla tedy na zkoušení strojů a na subvencionování k pořízení hospodářských strojů pro malorolníky, druhá strana dostala jen pro secí stroje 300. 000 Kč. Subvence na vodní hospodářství činila na jedné straně 17 milionů, kdežto my jíme nedostali vůbec ničeho. Teprve z malého melioračního fondu bylo nám přiděleno několik drobtů, a tu nemohu opomenouti otázku. Pan ministr pro veřejné zdravotnictví není bohužel přítomen; těšilo by mne, kdyby se to mohlo vysvětliti: o vodovode na hradě - možná že voda na Hradčanech je špatná. Vodovod tento byl však pořízen z dotací zemědělství! Leč na hradě se přece neprovozuje žádné zemědělství! Prosím, považuje-li se tento vodovod ze zdravotních ohledů za nutný, pak má se potřebná částka vzíti z dotací ministerstva zdravotnictví, nikoli však z naších dotací které se zanášejí do kapitol zemědělství! Pánové, nezazlívejte mi, jsem dalek toho, abych vás tím chtěl snad urazit, ale musím říci, že tím byly zemědělské dotace zkráceny o 2 miliony korun, poněvadž vodovod na Hradčanech musí se stavěti z dotací ministerstva zdravotnictví a nikoli z dotací zemědělství.
Takové věci musíme kritisovati. Neprovádím kritiku a oposici k vůli oposici, nýbrž abych přivodil zlepšení poměrů. To bylo mým stanoviskem a toho se také držím.
Na stavitelství bylo pro Čechy prelimováno 718. 000 Kč, pro hospodářské stavitelství. Připouštím, že se zřetelem k pozemkové reformě bylo na české straně potřebí mnoho budov, poněvadž tito malorolníci a legionáři atd., kteří musili zařizovati malá hospodářství mají obdržeti subvence. Ale že se nám nedostalo naprosto ničeho, to není zajisté žádnou spravedlností.
Držel jsem se zajisté pouze věci a prosil bych, aby se věc pojímala tak, jako bych z jakéhokoliv důvodu chtěl snad pouze z okna pronášeti kritiku. Musil jsem to říci zde na kompetentním místě, poněvadž neznám jiného, kde bych to mohl přednésti. Ještě něco musím zde uvésti, to jsou naši hospodářští úředníci. Pánové, uvažujte o tom: naše zemědělská rada a naše ústřední korporace mají své sídlo v Praze. Vyšlu-li z německého odboru úředníka do Vyššího Brodu, Frýdlantu, do Aše neb Chebu, tedy potřebuje den, nežli se dostane na místo a den nežli se vrátí; to uplynou při jednodenním pobytí 3 dny. Jste ve šťastné situací, mluvme zřetelně a poctivě: Vy můžete vyslati úředníka z Prahy ráno rychlíkem, který se může večer vrátiti. To nemohu, se svým úřednickým personálem dokázati. To jest vyloučeno. Proto máme poměrně více úředníků nežli nám podle nazírání ministerstva vnitra přísluší. Prosím, pane ministře, nezazlívejte mí toho, avšak není zcela správným názor, že my máme míti pouze jednu třetinu a Češi dvě třetiny úřednictva zemědělské rady, neboť naší úředníci mají k místům pracovním dvakrát tak daleko. Je to zajisté oprávněno, nechci se o tom šířiti: ale prosím, aby se výnos zemského výboru jinak pojímal, nežli že jde o plýtvání a rozhazování, Nemůžeme míti méně úředníků, chceme-li dostáti svým úkolům.
Končím slovy: Důvěra se musí získati. Z uvedených důvodů nahlédnete, že nemohu míti důvěry k tomuto systému, pokud uvedené nepřístojnosti nebudou odstraněny. Buďte loyálními k menšině, pak naleznete zajisté i u nás důvěry. (Potlesk na levici. )
Místopředseda Klofáč (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen pan sen. inž. Klimko. Uděluji mu slovo.
Sen. inž. Klimko: Slavný senát! V každom ústavnom štáte, zvláště ale v jednej každej demokratickej republike nezbytnou požiadavkou a úkolom pravého parlamentarizmu je: aby činnosť vlády dozeraná, výkony jej kontrolované a potřebnou kritikou zprevádzané boly. K dosiahnutiu tohoto úkolu v každom parlamente má slúžiť opozícia, ktorá, ako taká, všade sa považuje za kyvadlo a regulátor snemovného života, iba u nás nie.
U nás poprevratovej vládny systém, ktorého pokračováním je i terajší režim, opoziciu tohoto parlamentu a priori za protištátnu, deštruktívnu a štát ohrožujúcu vyhlásil, nie sice preto, ako by to bola pravda, ale aby odvrátil od seba pozornost národa, vyhnul verejnému dozoru a každej kritike nad svojou činnosťou a takto vyhnul súčasne aj tým následkom, ktoré by z prípadnej nedověry parlamentu mohly vyplývať.
A tento vládny systém udržujúce niektoré koaličné strany v ich zaslepenosti tak
ďaleko idú proti opozícii, že popierajú dávno vykrystalizované veřejnoprávně
pojmy, ako že odhlasovánie, alebo neodhlasovánie statného rozpočtu je výlučne
prejavom dôvery alebo nedověry istej politickej strany voči vládě a nikdy nie
>napadnutím existencie a základov samého státu>, ako to >hlava a rozum
Slavný senát! Mňa a moju stranu takéto a podobné výrony vládnucíchzákonodarcov ani na okamžik nepomília a tým menej nás odstrašia od konania svojejpovinnosti zúrivé útoky koaličnej tlače, namierene proti slovenskej ľudovej strane.My svoju povinnosť v tomto parlamente s napnutými silami budeme konat, už len aj z tejpříčiny, že český národ za seba do tohoto parlamentu opozície nepostavil a pretoaj organizmus tohoto státu tak ťažko onemocněl, že třeba sa obávať o jeho základy.
Že v dôsledku tejto obavy slovenská ľudová strana k terajšiemu režimu dôveryprechovávať nemôže, je samozřejmé a preto neodhlasovanie rozpočtu dovoľujem siešte následovnými podrobnostiami odôvodniť.
Po prevrate mnohí domnělí >osloboditelia< republiky, ktorých >osloboditeľská<činnosť nanajvýš tam siahala, že shadzovali dvojhlavých orlov a pamiatky Habsburkov,alebo lampióny nosili vo slavnostných pochodoch, za odměnu svojej >vlasteneckejčinnosti < dostali sa na vlivné miesta v hrade a ministerstva národnej obrany, kde všakso štátnym majetkom ľubovoľne a bez povinného dozoru na úkor státu šafarili. Pod rúškomsanitnej služby na celé vlaky sa dovázal z balkánských a južných okršlekov rôznytovar, ako káva, čokoláda, čaj, rýža, mýdlo, látky atď. a potom sa předávalvzpomenutými >vlastencami< v tuzemsku nie tak k dobru republiky, ako pre seba.
Miliony obnáša škoda, ktorú touto machinaciou republika utrpěla bez toho, že byvinníci do ostatného trestaní boli bývali. Nie menšie sú tie ztráty státu, ktorépri vpáde maďarských bolševikov na Slovenska podobným hriešnym obhospodarovanímválečného materiálu a tovaru republika utrpěla. Či vinníci tohoto obhospodarovaniaboli potrestaní a škody prinavrátené, verejnosť sa nedoznala.
Pod bolševickým vpádom a po ustupení tohože občianstvo Slovenska veľkú núdzutrpělo následkom nedostatku potravin. Tento nedostatok sa javil zvláště na východnomSlovensku, lebo přičiněním sa dôvery vlády požívajúceho župana šarišského spotravinami východu určenými robily sa obchody do Poľska, ktoré podľa zisteniaprešovskej bývalej sociálnej-demokratickej strany značné škody eráru zapríčinily.
Pre toto blahodárné vladárenie pána župana šarišského bolo na nátlak bývalejprešovskej socialnej demokracií disciplinárne vyšetrovanie zavedené, z ktorého všakpán župan udajne >víťazne< vyplavali.
Dľa hodnoverných novinárských zpráv >Ústredné družstvo v Bratislave< malo asi70 milionov ztrát, ktoré tiež korupčné hospodarenie v tomže družstve zapříčinilo.Nakoľko družstvo toto značnej štátnej podpory požívalo, a tým hriešneprehospodarenie udaných 70 milionov priamo sa týkalo aj statného majetku, aféra tátopredsa bola umlčaná a vinníci ostali nepotrestaní. (Sen. Walló: Skandál!)
Myslím, že minulého roku bola vo sněmovní odhalená liehová aféra na Slovensku,ktorá republike asi 7 milionov škody zapříčinila. Na tejto afére účasť mal šéfadtministrativneho referátu pre Slovensko a údajné i sám pán minister pre správuSlovenska. Po odhalení tejto aféry sbor pre hospodárske záležitosti v Bratislavězvolil komisiu za účelom vyšetrenia tohoto případu. Komisia vec vyšetřila a uprekvapených korupčníkov ešte 4 miliony zachytila, ktoré do Živnobanky v Bratislavěuložila. (Čujte!) Kontrolný sbor údajné jednal o rozdělení tohoto obnosumedzi štátotvorné politické strany, ale čo sa stalo s peniazmi a či ako k okrášleniuveci sa hovorí aj dobročinné ciele dostaly z podielu, nevedieť, lebo vláda i tútoaféru zatajila. (Sen. Babka: Pán Tománek zasedá v tom výbore!)
Jest-li je Tománek vinný, ani Tománka nehájím, ale čo tu tvrdím, tvrdím fakta. (Sen.Walló: Takým pokračováním vy tu republiku otriasate. Nie vy, ale my jú budeme brániťnašou krvou!)
Podobné bola v snemovni odhalená i za hraniciami veľký ruch vzbudivšia aféravyrabovania zámku bývalého arcivojvodu Jozefa v Malých Topolčiankach, ktorú bývalýminister pre správu Slovenska mal spáchať. Vláda sa i z tejto aféry pěkne a rúčevymlčala a všetko tak uhľadila, ako keby sa nič nebolo stalo.
Vo vzťahu s touto aférou prichodí mi na mysel jedna, v koncepcii úplneneporovnatelná a vo formě o mnoho jemnejšia aféra, ktorá sa pred viac roky odohrálav starám Uhorsku. Podnět k tejto aféře dala jedna smluva paroplavebnej účastinárskejspoločnosti >Adria< zvanej, uzavretá s maďarským štátom na dopravu vysťahovalcovz bývalého Maďarska do Ameriky. Smluvu v mene maďarskej vlády uzavieral ministerLukáč Béla - a nakoľko uzavretím tejto smluvy zárobkové výhľady menovanej účastinárskejspoločnosti staly sa mnohosľubnými, minister Lukáč Bela zradil konjunkturu účastinárskejspoločnosti občanovi Lukáč Belovi, ktorí sa potom značnější počet účastín>Adrie< zakúpil. O tejto národohospodárskej činnosti ministra Lukáča dozvěděl saposlanec Štefan Rakovský, neskorší předseda maďarskej sněmovně a pri pojednávaníhoreuvedenej dopravnej smluvy v parlamente asi následovnú alegorickú poznámku urobil:>Vraví sa, že do loďky pána ministra Lukáča zlaté vlny Adrie bily.< A v snemovniprítomný minister Lukáč Béla za týmto vstal zo svojho miesta, išiel von na mostDunaj a hodil sa s neho medzi valiace sa řady a tam utonul. (Sen. Walló: V tom jecharakter bývalej řiše. Vezmite si priklad a pozrite, tu sa robí korupcia na miliony anikto nemrkne, smejú sa a všetko má prisť na úkor celého obyvatelstva a republiky!)
No u nás táto aféra by sa nebola tak tragicky skončila, čo už aj z toho plynie,že hrdina nasej malotopolčianskej aféry stal sa najvyšším sudcom súdnej tabule, abytam chránil vlastnické práva proti komunistom, ktorí k vôli večnej ironii osudu jehomalotopolčianske rekvirácie a či goizácie v parlamente pražskom odhalili. (Sen.Matuščák: Mičurovou podobenku známe, jeho fotografia je známa na Slovelnsku! Hlas:Juriga!) Na tom nič nemení, právě preto, jestli bol stranník, jestli čo spáchal,urobte to s ním vy ako my! (Sen. Chlumecký: Hrubá kôža!)
Nemalé vzrušenie veřejnosti vzbudila i zpráva o prehospodárení 7 a 1/2 miliardypri štátnom obilnom ústave, z ktorého obnosu len 80 milionov připadá na Slovensko,lebo tam dosť zavčas započal kontrolu jeden výborný a poctivý úradník - odborník.Ohromný zbytok spadá však na historické zeme, kde snáď kontrola žiadna nebola.
Pri prehospodarení tak úžasného obnosu povšímnutiahodná je tá okolnosť, žeobilným ústavom spravované, rekvirované obilie alebo z neho vyrobená múka zadvojviacnásobnú nákupnu cenu bola občanom odpredávaná a preto tak horentnú ztrátunemožno si ináčej predstaviť, ako že v tehdajšej horúčnej náladě socializovaniaa komunizovania pekne rúče sa egoizovalo a predajná cena potravin obilného ústavu zväčšej častí do kešieň jednotlivcov a nie do pokladne obilného ústavu vandrovala.Či vláda v tejto tak hrozne korupčnej záležitosti niečo urobila, či vinikov stíhalaa na ích majetok zátvor nariadila, dozvediet sme sa nevěděli, lebo ona tak mlčí, akokeby sa nič nebolo stalo. (Ustavičný hluk. )
Komicko-cynickým prípadom ostane navždy aféra uhriňoveského Potemkinovholiehovaru, ktorý za 5 milionov štátných peňazí bol kupený a vlastne anineexistoval. Patřičné ministerstvo aféru túto ospravedlňovalo a prešlo na dennýporiadok. Verejnosť však týmto uspokojená nebola.
Ešte trápnejšie pôsobila na verejnosť zpráva o kúpe radiového kúpeľnéhohotelu v Jáchymove, za ktorý erár 14, 800. 000 Kč vyplatil. Scudziteľ hotelu dostallen 12 mil. korun kupnej ceny vyplatené a zbytok údajne išiel na provizie a pedplácaniavysoko postavených ministerských úradníkov. (Hlas: Jmenovat!) Aféra táto tiežsa neskončila s takým výsledkom, ktorý by na verejnosť i na daňujúcich občanovuspokojive mohla pôsobiť. Aféra šéfa prezidiálnej kancelárie štátnehopozemkového úřadu s jeho fingovanými účty a neslýchaným podvodom, ako aj afératlačového odboru prezidia ministerskej rady, ktorou na javo vyšlo to, že vo štátnomrozpočte na knižnícu a kancelářské zariadenie povolené položky na zneúčtované anepotvrdené výdaje k osobnému prospěchu boly použité, dôveru poplatnictva v štátnejpeňažnej správě posilniť tiež nemohly; ba naopak, zakořenilo sa v srdciach topresvedčenie, že dozor a kontrola štátného hospodárstva je úplné zanedbaná.
No a čo povedať k najnovšej korupčnej aféře >Družstva hospodářskýchliehovarov<, ktorá na kolko obchod s liehom je akosi predsa len statným monopólom -na miliony ztrát eráru zapříčinila?
O tejto aféře komunistická interpelacia hovoří, že, podlá úplné hodnověrnýchzvěstí, za ktoré celú zodpovědnosť prijímá, z dispozičného fondu >Družstvahospodárských liehovarov< majú sa vyplácať a údajné sa aj vyplatily rôzne obnosyk podplateniu veřejných činiteľov za tým účelom, aby nepřekázali vydieračskej alichvárskej politike >Družstva hospodářských liehovarov<.
Interpelácia táto ďalej hovoří, že ani v Uhrách sa nerobilo a nebolo možnoniečo takéhoto.
Vážení pánovia! Ja z minulosti v starom Uhorsku len jednu do istej miery podobnú,ale v rozměroch nepriporovnateľnú a moc miernejšiu aféru poznám, ktorej tragickouobeťou bol Latkóczy, bývaly štátný sekretář ministerstva vnútra a pozdějšímiestopredseda najvyššieho správného sudu v Budapešti. Tento vysokého postaveniapán, nemajúc k primeranej reprezentácii dostatočných dôchodkov, dal sa v núdzisvojej 100.000 Kč podplatit, za tým účelom, že dobroprajne sa bude chovať pri pojednávaníjednej, pred najvyšším správným súdom odohrávajúcej sa pravoty. Latkóczymu jehopolitický nepriatelia, ako i teraz dejstvujúci hrábě Andrásy, postavili slopec, doktorého on - nič netušiac - vliezol, ale sotva že vložil do peňaženky prijatébankovky, vstúpil k nemu detektiv, pomenujúc čísla a série týchže bankoviek. v menezákona sekvestroval ích. Latkóczy po tejto neočakávanej mravnej sprche ani na okamžiknemeškal, ale vzal revolver a pustil z neho guľku do toho modzga, ktorý mu odkloniť saod poctivosti poradil. Že čím tento znova upevnil vieru verejnosti v súdcovskejpoctivosti a v právnom poriadku, nemožno pochybovať. (Výkřiky sen. Walló. )
Místopředseda Klofáč: Každému dovoluji pár výkřiků, ale aby pořád křičel,to již přestává všechno. Prosím, nevyrušujte pana řečníka!
Sen. inž. Klimko (pokračuje): No, z príležitosti našej liehovarskejaféry nemám obavy o to, že by niekto za účelom sebatrestania, alebo v život uvedeniaprávneho poriadku a všeobecnej poctivosti samovraždu spáchal, ale mám strach skorej oto, že vládny systém na umlčanie odhaľovateľov a prenásledovateľov korupčnýchafér použije zákona na ochranu republiky pod tým titúlom, že v republike vlastnicképrávo je příliš ohrožené programom a chováním sa našich komunistov, ktorí k vůliväčšej ironií osudu stále interpelujú pre egoizovanie veřejných hodnot.
Slavný senát! Ani z ďaleka mi nenapadá vypočítať všetky tie korupčně aféry apanamy, ktoré sa u nás přihodily a ktorých je nie veru malý počet. Niektoré, žesom predsa tu spomenúl, príčinou toho je, abysom z tohoto miesta demonstroval, ženaše politické pomery sú nezdravé, že náš politický a hospodářsky život jekorumpovaný a že neuplynie takmer jedného dňa, aby sa nejaká ošklivá aféra nevynořila,dalej aby som demonstroval, že vláda a jej koaličná tlač všetko, čo sa špinavéhopřihodí, umlčí a preto že >Slovenská ľudová strana< nemôže a nesmie svěřitúmornou a mozolnou prácou v potu tváři vyrobené a s daniami do štátnej pokladněodvedené groše slovenského ľudu takému vládnemu režimu, ktorý ani hospodariť, anidozerať nevie. (Hlas: Což ľudová banka?) To vaši ľudia urobili. (Veselost.- Hluk.- Výkřiky sen. Walló, Babky a Kouši.)
Místopředseda Klofáč (zvoní): Tak už zase dost.
Sen. inž. Klimko (pokračuje): K rozlučeniu sa so spomenutýmíaférami za povinnosť si držím ešte na niektorie události poukázať.