Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím o klid.

Sen. Hartl (pokračuje): Jeden z důvodů pro tyto přímo skandální poměry záleží v tom, že nový chemický ústav, zřízený pro německou technickou vysokou školu, po převratu byl více než z poloviny zabrán pro české účely a od té doby stále ještě nebyl uvolněn.

V investičním rozpočtu shledáváme sice částku 2,1 milionů, zařazenou pro nástavbu na domě německé techniky, a tato nástavba má pojmouti ty stolice, které dosavadní své místnosti musily postoupiti školnímu knihoskladu. Tak tedy se částka, které se nepřímo použije pro školní knihosklad, započítává německé vysoké škole technické. Pro vnitřní a vědecké zařízení její zařazeno jest letos jen 200.000 Kč, ani čtvrtina částky, povolené roku loňského. Pro požadované vytavení báňského oddělení, pro utvoření obchodního, lesnického a zvěrolékařského oddělení není zařazeno ničeho. Na žaloby do našeho odstrkování v investičním rozpočtu vysokoškolském prohlásil pan ministr školství v rozpočtovém výboru v poslanecké sněmovně dne 14. listopadu, že >tato věc nespočívá v rukou Čechů, nýbrž vrukou německých vysokoškolských profesorů a poslanců. Že pánové stále ještěnejsou rozhodnuti, zdali chtějí zůstati v Praze anebo se přestěhovati do Liberce, atak že se stalo, že ani jediná fakulta nepodala určitých stavebních návrhů.< Dozvěděli jsme se od té doby, že toto tvrzení jest naprosto nesprávné, že německá universita na vyzvání ministerstva ze dne 24. dubna 1923 v nejkratší lhůtě, dne 26. května, sdělila, že by se již nyní měla postaviti budova pro koleje a pro správu podle plánu. Zasche-ova, a že pro formulování dalších požadavků byla dosazena stavební komise. Tato stavební komise předložila dne 27. června ministerstvu stavební program německé university s 34 přílohami, a na to došla dnem 8. srpna datovaná a ministrem vlastnoručně podepsaná odpověď. Tuto skutečnost nelze jednoduše uvésti v soulad s prohlášením pana ministra, že ani jediná německá fakulta nepodala žádných návrhů. Dělá to dojem, že páni ministři kteří přece nemohou podržeti vše v paměti, nebývají vždy podle pravdy informováni od svých referentů. Posl. Kallina zjistil teprve před nedávnem, v poslanecké sněmovně, že pan ministr železnic prohlásil, že stížnost posl. Kalliny stran přeložení tří německých železničních úředníků postrádá jakéhokoli věcného podkladu, kdežto přeložení ve skutečnosti se již stalo. Takovýmto rozporům ministerských prohlášení se skutečným stavem věci, které snad vysvětliti lze falešnými informacemi, bylo by zajisté v budoucnosti lépe se vyvarovati.

Obzvláště ještě chci zdůrazniti, že v podání německé university na ministerstvo ze dne 26. května důrazně bylo vytčeno, >že dosazení stavební komisevšak nemá býti vykládáno, jako by bylo odvoláno usnesení, jež učiněno svéhočasu na základě zralých úvah stran přeložená university<.

Kdyby byl pan ministr podání před odpovědí pozorně pročetli, bylo by ho zajisté toto prohlášení zdrželo od toho, aby v rozpočtovém výboru nemluvili tak výsměšně o požadavcích po přeložení.

Od tohoto požadavku neupustíme, i když ho také nemůžeme okamžitě provésti. Žádný obchodník nepromíjí dlužníkovi, jenž může platiti, jeho dluh jen proto, poněvadž dlužník platiti nechce. A tak také my trváme nadále na tom, aby naše německé vysoké školy přeloženy byly do německého území, kde se klidně mohou vyvíjeti, nerušeny nepřátelstvím, kteréž, jak hanebnosti v listopadu 1920 ukázaly, stupňovati se může až k nejtěžším útokům proti zdraví a životu našich německých studujících.

Tak jako zrušování a zřizování obecných a občanských škol anebo jednotlivých tříd s chytrým rozmyslem přenecháno jest uvážení předsedy zemské školní rady, jenž parlamentu není odpověden, tak platí totéž také o pozemkové reformě, kterou neprovádí ministerstvo, nýbrž předseda pozemkového úřadu, kterého parlamentární kontrola nestíhá, nedostatek to, kterýž také pan president republiky ve svém novoročním proslovu 1922 káral těmito větami: >Pozemkový úřad jest příliš osamocen, nemádostatečné souvislosti s ministerstvy a s veškerou správou a jest bez kontroly. Považujiza samozřejmé, že pozemkový úřad musí býti odpolitizován.<

Nějakého praktického účinku neměla tato kritika, s nejvyššího místa právě tak, jako žaloby, jež různé české listy vznesly proti protekčnímu hospodářství v pozemkovém úřadě. Místo zavedení dostatečné kontroly vymohl prý si pozemkový úřad, jak seznáváme z časopisu >Role<, dokonce důvěrný ministerský výnos, který politickým okresním úřadům ukládá, aby netrpěly kritiku dosavadního systému při provádění pozemkové reformy v novinách anebo ve veřejných schůzích. Tedy na místě kontroly potlačení jakékoli kritiky! To by bylo tak nehorázné, že musíme žádati vysvětlení o tom. Pro nás Němce jest takovéto zvýšení moci pozemkového úřadu tím nebezpečnějším, ježto ve správní komisi nezasedá ani jeden Němec, jenž by mohl kontrolovati obchody, ve kterých se disponuje obrovskými sumami. Podle statistiky posl. dra Medingera podléhá pozemkové reformě 3,925.500 ha půdy v předválečné ceně 7,5 miliard zlatých korun, k čemuž přistupují ještě průmyslové podniky na této půdě v minimální ceně půl miliardy zlatých korun, dohromady tedy přes 50 miliard papírových korun. Že při takovýchto obrovských sumách jest zapotřebí nejsvědomitějšího hospodářství, nemá-li se sta milionů použíti proti svému účelu, netřeba dokazovati. O tomto hospodářství slyšeli jsme však od delší doby a obzvláště v posledním čase právě z české strany úsudky nejvýš nepříznivé. Tak prohlásili dne 28. listopadu posl. Šamalík: >Odsuzujeme posavadní systém rozdělování půdy, jenž znamená politickou licitacise zabranou půdou, která se pašuje do rukou velkostatkářům... Zaměstnancivelkostatků se bezohledně vyhazují na dlažbu, a pozemkový úřad provádí lichvu sezabranou půdou, kterou často prodává za trojnásobnou přejímací cenu.< Tak převzat byl dvůr Ostrov knížete Salma za 1600 Kč za ha, ale prodáván dále po 5.000 Kč. Podobně se to má u panství poděbradského a opočenského, která byla dále prodávána statkářům. Za panství Chlumec bylo placeno za ha 2.500 Kč, při dalším prodeji však strženo 5.000 Kč. Na jedním švarcenbergském panství stála oproti přejímací ceně 900 Kč prodejní cena 4.000 Kč, a >Národní Listy< sdělovaly před několika týdny, že panství Dlouhá Lhota prodáno bylo soukromému konsorciu za 21, 5 milionů, kdežto odborníci cenili skutečnou cenu na 47, 50 milionů. To jsou jednotlivé případy, které vešly ve známost. Nyní však, zdá se, že do toho přichází systém. >ObčanskéNoviny< uveřejnily před krátkou dobou oběžník Svazu českých velkostatkářů svým členům stran koupě zabrané půdy pomoci bankovních úvěrů, >Čech< shrnul svůj dojem o tomto oběžníku v příznačnou větu, >že Česká agrární banka jest vlastněexpositurou státního pozemkového úřadu, která pro pozemkovou reformní připravujevše, co pak pozemkový úřad schválí<. V této souvislosti vzpomínáme si také na prohlášení ve zprávě pozemkového úřadu, že se pro zabrání hospodářské půdy v roce 1924 pro Slovensko a Podkarpatskou Rus zřídí zvláštní náhradová banka.

Všeobecné znepokojení nad takovýmto prováděním pozemkové reformy stupňuje se pro nás, Němce, ještě národnostními obavami, bohužel příliš odůvodněnými. Vždyť předseda pozemkového úřadu se ve schůzi rozpočtového výboru poslanecké sněmovny dme 15. listopadu výslovně ohrožovali proti tomu, že by on anebo jeho úřad byl kdy prohlásil, že se pozemková reforma, neprovádí národnostně a že by neměla národnostní povahy. A připojil k tomu, že již skutečnost, že 100.000 ha půdy dáno bylo malým lidem, jest jíž velkým národnostním činem!

Pan předseda cítí se tedy přímo uražen domněnkou, že by on a jeho úřad pozemkovou reformu prováděli ve smyslu národnostně spravedlivém, jedině podle sociálních a hospodářských hledisek, i nepovažuje více za nutno zastírati, že celá pozemková reforma směřuje k tomu, pěstovati zákonitě organisované - chci se vyjádřiti zdvořile - převádění německého velkostatku do českých rukou. Jest přece také velice příznačno, že ze 37 velkostatkářů, kteří letos postiženi byli postátněním lesů, jest 32 Němců! Při takovémto stavu věcí nebudeme se smět diviti, když pozemková reforma docílí sice úplného oloupená německého velkostatku, jinak však přivodí jen zhoršení a zmenšení zemědělské výroby a kultury lesní.

Bylo by lákavým, probrati také onu část rozpočtu, která obyvatelstvo zatěžuje co nejtísnivěji a ne nejplodněji, totiž vojenský rozpočet. Vystupuje však proti nám zde jen starý trapný obraz nákladů, který daleko přesahuje výkonnost poplatníků, kterýž ohledně síly a výzbroje armády vysvětliti lze jen zahraničními styky, kterých jsme nikdy neschvalovali, ohledně pak osobního nákladu dosyta známými ohledy na zhusta velice pochybné zásluhy o zřízení státu. Sotva asi v jiné armádě jest takové množství gážistů jako u nás, kde na 120 osob stavu mužstva čítaje v to poddůstojníky a svobodníky připadá 10, důstojníků a 11 rotmistrů. Ústrk našeho lidu v důstojnickém sboru vysvítá z číslic, které nedávno uvedl pan ministr národní obrany, podle kterých sbor aktivních důstojníků sestává ze 78 % z >Čechoslováků< a z 22 % z příslušníků jiných národů, takže na Němce připadne asi sotva více nežli 16 až 18 %. Poněvadž však podíl Němců na obyvatelstvu činí asi 24 %, jest nesrozumitelno, když pan ministr navazuje na číslice, jež sám udal, tvrdí, že Němci jsou v důstojnickém sboru zastoupení přiměřeně podle počtu obyvatelstva.

Jsou-li vojenské výdaje v novém rozpočtu poněkud menší, tu nesmí se přehlédnouti, že to dlužno odvoditi nikoli z omezení věcného nákladu, nýbrž z poklesu cen a že dlužno do toho také započísti úvěr několika set milionů na zbrojení, který dohoda povolila.

Kladou-li se tedy jíž poplatní síle obyvatelstva tak mimořádně vysoké nároky pro vojenská vydání, pak musili bychom alespoň očekávati, že v zákoně obsažené úlevy v plnění branné povinnosti budou poskytovány liberálněji, nežli se to ve skutečnosti děje. Bylo by také záhodno zvěděti, jak veliký jest podíl různých národností na povolených úlevách.

Jak štědrým se ukazuje stát vůči požadavkům armády, tak skoupým jest, pokud jde o zaopatření válečných poškozenců. Platné nyní důchody válečných poškozenců jsou věru dosti skrovné, než aby se mohlo pomýšleti na další jejich zmenšení, A přece se mluví o takovýchto úmyslech, které prý směřovati mají obzvláště ke zmenšení drahotních přídavků a snížení t. zv. existenčního maxima. > Tu prohlašujemetedy již nyní, že proti takovýmto úmyslům vystoupíme co nejostřeji. Pokudinvalida, k výdělku úplně nezpůsobilý, bude bráti roční důchod jen 2. 400 Kč,pokraj vdovské a sirotčí důchody zůstanou tak žebrácky nízké, nesmí po našem názorubýti ani řeči o nějakém zmenšení zaopatřovacích požitků válečných poškozenců.

Ale také v praktickém provádění zákona o válečných poškozencích měl by sesilněji uplatňovati lidský cit i neměl by tento cit býti přímo zapírán v zájmumalicherného šetření halířem, jak se to jen příliš často stává. Dovolte, abychk tomu uvedl příznačný příklad. Válečný poškozenec Gustav Prokop z Karlswaldupřivodit si v době své vojenské služby padoucnici, jak zjištěno jest vojenskýmlékařem. Při sociálně-lékařské prohlídce v Liberci byl uznán 100 % k výdělkunezpůsobilým. Jeho choroba projevuje se skutečně tak silně, že jest netoliko k výdělkuúplně nezpůsobilým, nýbrž přímo bez veškeré pomoci.

K námitkám ministerstva financí snížila tedy zemská odvolací komise dne 21. října1921 výdělečnou nezpůsobilost ze 100 % na 20 %, poněvadž prý padoucnice Prokopovapochází již z jeho dětství. Naprostou nesprávnost této domněnky prokázal Svazválečných poškozenců řadou nezávadných vysvědčení a ministerstvo sociální péčenařídilo na základě žádosti Svazu opětné projednání tohoto případu, Po celýrok konala se četnická šetření, která potvrdila správnost veškerých údajůProkopových. Přes to obnovila zemská odvolací komise svoje usnesení o 20%ní výdělečnéneschopnosti, a tak byl tento muž, jehož neschopnost ku práci a opuštěnostdosvědčuje celá ves, klasifikován jako 20%ní invalida a zařaděn do nejnižší třídyinvalidních požitků. Očekávám od humálního smýšlení pana ministra sociálnípéče, že úplně napraví těžké bezpráví, které zde bylo spácháno na válečnéminvalidovi.

Také na jiném poli sociální péče máme příčinu k vážným stížnostem. Týkajíse macešského provádění péče o německou mládež. Nehledě k tomu, že se německézemské komisi dostává jen 10 %, české však 40 % státní subvence ke krytí jejichvýloh, nebyla naší zemské komisi dodnes vyplacena subvence na rok 1923 povolená, cožovšem má za následek značné stížení finančního hospodářství. Jest přecevelice nemoudré, snižovati cenu poskytnuté podpory takovouto nedbalostí při jejímvyplácení. Obzvláště však těžko pociťujeme, že školní sbírky pro péči o mládež,které dříve tvořily hlavní zdroj příjmů zemské komise, zcela byly zastaveny, kdežtopro český Červený kříž se ve všech školách sbírá napořád. Měli bychom sepřece domnívati, že žádný účel pro školní sbírky není vhodnějším nežli právěpéče o mládež, Také z té úvahy, že se při tom poskytuje nejlepší příležitost,vštěpovati citlivým srdcím školních dítek vysoký, bohužel stále ještě málouznaný význam snah péče o mládež, směřujících k posílení dorůstajícíhopokolení, a tím připravovati cennou prácí pro budoucnost.

Zvláštní, rovněž nevelice potěšující kapitolu tvoří jednání států vůčijeho úředníkům a učitelům, Od vydání prosincového zákona 1922 tíží to úřednictvojako můra. Cítí nad sebou Damoklův meč, poněvadž tento pověstný zákon zmocňujevládu, aby jednotný drahotní přídavek a přídavky na děti podle vlastního uváženísnižovala až k úplnému jejich zrušení. Takovéto snížení bylo by lzeospravedlniti pří skutečně ubývající drahotě, kdyby zůstávající požitkystačily na útraty když již nikoli stavu přiměřeného, tož alespoň takovéhoživobytí, ve kterém by nebylo potřebí strádati. Že tomu však tak není, že základníplaty, přehlédneme-li ke změněné kupní síle peněz, stále ještě představujísotva polovinu předválečných požitků, to vědí páni ministři právě tak dobřejako jejich podřízení úředníci. A přece proti našemu nejostřejšímu odporu stalose usnesení o zákoně, kterýž úřednictvo a učitelstvo udržuje v neustálé obavěpřed snížením jejich požitků, jež by zasahovalo do jejich existenční možnosti.Domníváte se, že tím lze zvýšiti radost z povolání, které přece jest podstatnýmpředpokladem zdárné a svědomité práce, v tomto případě práce pro stát?

Ještě hůře tomu jest u pensistů, obzvláště staršího stylu. Stokráte zaznělovolání o pomoc těchto vysloužilých státních zaměstnanců, se kterými se taknemilosrdně zachází, jejich požadavky, aby všichni pensisté byli konečně postavenina roveň, aniž by bylo slyšeno, neřku-li vyslyšeno. Sem tam slyšíme z ústi některéhoministra, že se musí něco státi pro staropensisty, ale ihned se k tomu dodá, že setoto >něco< bude pohybovati ve velice úzkých mezích. Většina stran tohoto slavnéhosenátu podala přece návrhy ve smyslu požadavků pensistů. Spojme se přece, abychomprorazili s těmito návrhy i přes odpor vlády. Obracím se s touto výzvou obzvláštěke koaličním stranám, kteréž přece jsou odpovědny za to, co se stane a čeho seopomene. V této věci našli byste nás zajisté na své straně.

V posledním čase ovšem učinila vláda něco pro pensisty. Vyhrabala totiž dekretdvorské kanceláře z roku 1827, pravím osmnáct set dvacet sedm, a dala jehoustanovení, na něž již žádný rozumný člověk nepomyslil, publikovati znovu ubrněnského zemského finančního ředitelství. Podle něho potřebují penzisté prokaždý sebe kratší pobyt v cizině povolení příslušného pensijního úřadu kodcestování, při čemž se jim při svévolném opuštění státního územípiensijní požitky úplně a trvale odejmou. Tedy pensista, který beze svoleníodcestuje na několik dní, řekněme do Drážďan, má býti za to potrestán úplnouztrátou své pense, která mu jest zákonem zaručena a která jeho vlastnímipensijními příspěvky jest pojistně-technicky kryta! A dále: bylo-li pro pobyt vcizině, ať delší nebo kratší, povolení opatřeno, zastaví se přece pro dobupobytu drahotní a jinaké přídavky! Což nemáte tušení o tom, jak ponižujícím anásledkem toho roztrpčujícím způsobem v kruzích pensistů působilo a působitimuselo toto nařízení, které připomíná řetěz na psa? Došli jste již hodnědaleko se svým odrakouštěním, když již pod staletým prachem ze spisů vytahujetedekrety dvorské kanceláře, ze kterých přímo vystupuje zápach stuchliny nejtemnějšíhopředbřeznového Rakouska, abyste je přenesli do našeho moderního, duchem demokracieprý prodchnutého života. Mohli bychom se tomuto výnosu vysmívati jakožto obmezenémunápadu zkostnatělého, světa neznalého byrokrata, kdyby, jak s určitostí seproslýchá, nebyla učiněna opatření, aby výnos tento byl také prováděn a jehouposlechnutí přísně kontrolováno! Ačkoli na př. zastavení drahotních přídavkůpro několikadenní pobyt v cizině jest technicky neproviditelné, leda že bychom pro tochtěli zříditi zvláštní úřad! s hojným počtem úředníků. Celkem vzato:vyhovuje to jen nejprimitivnějším příkazům moudrosti, drážditi a urážeti takneslýchaným způsobem strádající pensisty? Věc týká se ostatně také aktivníchúředníků, poněvadž přece také oni jednou se chtějí státi pensisty.

Konečně dovolte mně, abych se dotkl ještě jedné věcí, jejíhož brzkého aspravedlivého vyřízení očekává s toužebností od několika let statisíce těžceustaraných státních občanů: míním válečné půjčky. S nejvyšších míst státuslýcháme o tom příležitostně projevy, které někdy zní velice nejasně, částečněsobě také odporují. Obzvláště však naplnilo údivem, že prý pan ministr financímluvil o tom, že novým zákonem nesmí se dostati výhod majitelům válečných půjčekoproti těm, kteří použili červnového zákona 1920. Myslím, že zde jde o chybu vpřekladu, a že výroku rozuměti jest tak, že výhody, očekávané od nového zákonamusí se dostati také se zpět nou platností dosavadním upisovatelům IV. státní půjčky.Zásada to, proti které ničeho nelze namítati a kterou bez nesnází by bylo lzeprovésti překolkováním starých náhradních titrů, když nový náhradní papír zazaměněnou válečnou půjčku co do nominální hodnoty a do úrokové míry přiměřeněbude zvýšen. Odpadnouti by však musilo nucené připlácení, kterého se přecevětšina majitelů válečných půjček i při nejlepší vůli nemůže zúčastniti.Aby se však vyšlo vstříc potřebě peněz u státu, mohlo by se přece ke připláceníponoukati tím, že by se část válečné půjčky, ekvivalentní s obnosem upsanéstatní půjčky, zaměnila za papír výše zúročitelný. V každém případě očekáváme,že vláda splní svůj slib, že před konečnou úpravou novely vyjednávati bude sečleny parlamentu.

Jedním z nejpalčivějších a při neobratném projednávání nejnebezpečnějšíchproblémů válečných půjček jest řešeni otázky lombardu. O ní platí nevyšší měrou,že s tím souvisí otázka existence skoro, všech postižených. Řešení v tom směru,že by lombardní dlužníci převzali lombardované titry válečných půjček a prohlásilise tím uspokojením, bylo by docíliti tím snáz, čím příznivější podmínky výměnyza převzaté válečné půjčky by se poskytly peněžním ústavům.

Doufám, že konečně ve všech stranách proniklo poznání, že zde nestojíme předžádnou politickou otázkou, nýbrž před otázkou práva, z jejíhož řešeni všakvzejdou také značné účinky sociální a hospodářské.

Musil jsem si vzhledem ke skrovně vyměřené době řečnické odepříti, abych closvých úvah pojal ještě další otázky rozpočtu a veřejné správy, i omezil jsem setudíž na to, že jsem pojednali jen o některých částech státního rozpočtuvšeobecně a že jsem na to navázal rozpravu o různých zjevech v oboru státnísprávy. Nebylo mi bohužel, možno zjistiti při tom nějakou známku toho, že by se státa držitelé jeho moci byli odhodlali k tomu, aby se odvrátili od posavadního nepřátelskéhosmýšlení proti německému lidu. Musíme z toho vyvoditi důsledky, které z tohovyplývají s neúspornou logikou a na kterých z vlastní vůle ničeho nemůžemezměniti. Pokud! nám vláda připravovati bude národnostní pokoření a ústrk, pokudod základu nezmění svoji politiku, která směřuje k našemu kulturnímu a hospodářskémupotlačení, pokud se úplně nezřekne představ různého ocenění, národů v tamto státě- potud nemůžeme míti důvěry k tomuto státu a k jeho vládě. Nemůžeme tudížhlasovati pro předložený státní rozpočet. (Souhlas na levici.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Udělují slovo panu sen. dr Spiegelovi.

Sen. dr Spiegel (německy): Slavný senáte! Žijeme v době telefonu aautomobilu, a můžeme dnes seznati, jak tato zařízení fungují. Usnesli jsme se předhodinou vyzvati vládu, aby se dostavila do senátu a váhavě dostavují se znenáhlajednotliví členové vlády. Soudíme z toho, že bude přece zapotřebí zlepšiti zařízenítelefonní a automobilní. Jsme v rozpočtové debatě a dle starého zvyku mluví se vrozpočtové debatě o všem, de omnibus rébus et quibusdam aliis, o všech věcech aještě o některých jiných. To souvisí s tím, že rozpočet jest zrcadlem veškeréstátní činnosti, veškeré státní správy a veškeré státní politiky. Proto jestten, kdo se v rozpočtové debatě uchopí slova, ať mluví o čemkoli, vždy pří věci,i nemůže se mu státi, jak se to stalo nedávno jednomu členu, že ho pan předsedanebo dr Trmal volá k věci. Rozpočtová debata jest pochopitelně zároveň pokusemučiniti roční bilancí netoliko v ohledu finančním, nýbrž také v ohledupolitickém a administrativním. V této příčině také přece řečník přede mnouvěc probíral a řekl také, že se v posledním roce nestalo ničeho, co by bylozměnilo postavení Němců v tomto státě. Mohu mluviti jen stejným způsobem. Chciučiniti roční bilanci, roční bilancí v národně-politickém směru. Máme cočiniti se ztraceným rokem. Nestalo se v posledním roce toho nejmenšího, aby velikénárodnostně-politické otázky, které pro tento stát mají životní důležitost,skutečně byly rozřešeny; nestálo se ničeho v otázce Podkarpatské Rusi, nestalo seničeho v otázce slovenské, ničeho v otázce německé. Použil jsem tohoto pořadí,poněvadž chci krátce promluviti o otázce Podkarpatské Rusi a o slovenské otázce, apoložiti pák přirozeně důraz na otázku německou. Ničeho se nestalo v otázcePodkarpatské Rusi. Autonomie, která stanovena jest mezinárodním a státním právem,na kterouž podkarpatští Rusové mají nejpevnější nárok, této autonomie se jimnedostává. Nestalo se ničeho, aby podkarpatští Rusové dostali svůj sněm, nestalose ničeho, aby vypsány byly volby pro obě komory. V jedné z posledních debat řeklkolega Klofáč, když mluvil o Podkarpatské Rusi, kterou zná z vlastníhonázoru, že to tak dále nepůjde. Mohu to jen podepsati, tak to dále nepůjde. Alebudou-li se takto porušovati všechny předpisy ohledně Podkarpatské Rusi, jak se tozde děje, pak to tak dále nepůjde. Mluvil jsem v ústavním výboru často o tom, že návrhy,které vláda předkládá, přecházejí jednoduše přes autonomií Podkarpatské Rusi,že do věcí Podkarpatské Rusi mluvíme my, nekompetentní, nepříslušnézákonodárství. Můžeme říci, že den ze dne zákony Národního shromážděnípodkopávají autonomii Podkarpatské Rusi, což se jednou trpce vymstí, až budeme mítipodkarpatské Rusy ve svém středu.

Nyní několik slov o otázce slovenské. Ostává dělá, jako kdyby vůbec nebyloslovenské otázky. Ústava popírá slovenskou otázku právě tak, jako popírá německouotázku. Ústava vůči Slovákům se pokouší o captatio bemevolentiae, tím totiž ževynalezla československý národ a československý jazyk. Ale toto vnadidlo, které sehází Slovákům, tím, že se do jisté míry činí účastnými na přednostníchprávech panujícího státního národa, nebude působiti trvale. Nedávno jsme četli vnovinách, že jistý Slovák, když byl tázán po svém státním občanství a když semu řeklo: vy jste přece Čechoslovák, odpověděl: nejsem žádný Čechoslovák, jsemSlovák. Slováci sami odmítají toto splynutí s Čechy, byť by také bylo několikSlováků vládě věrných (Sen. Kroiher: V Německu říkají, že jsou Bavoři!)Zajisté jest to tam známkou partikularismu, bavorského partikularismu, jenž ovšemznamená veliký problém pro německou říši. Ten však jest jen protivou protiBorussismu. (Sen. Kroiher: Bavoři jsou také Němci, Slováci jsou Čechoslováci!) Aleostatně s takovými vytáčkami není pomoženo. Potíže trvají v říši s Bavory azde se Slováky. (Sen. Fahrner [německy]: Němci však mají společný spisovnýjazyk!)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Neračte vyrušovati řečníka.

Sen. dr Spiegel (pokračuje): Slováci mají listinou zaručené právona autonomii, mají Pitsburskou smlouvu, které se vždy dovolávají. Slyšeli jsmejednou s autoritativní strany, že není třeba více prováděti Pitsburskou smlouvu,poněvadž prý se poměry mezi tím změnily. Ale nejlepším proti důkazem přece jest,že se Slováci stále opět dovolávají této Pitsburské smlouvy. Nestačí, kdyžČeší říkají, pro nás se poměry změnily, pro Slováky se poměry nezměnily, atito stejně jako dříve plným právem chtějí míti autonomii. Nebude jednou nicjiného možno, nežli aby se jím tato autonomie dala. K tomu přece musí dojíti, alečím později k tomu dojde, tím větší budou oběti, jež stát musí přinésti.

Nyní, slavný senáte, k otázce, která mně přirozeně leží nejvíce na srdcí, kněmecké otázce. Jsme nyní pospolu 3 1/2 roku, více než polovinu volebního obdobíposlanecké sněmovny a skoro polovinu volebního období senátu a poznali jsme senavzájem. Neodepřete nám, chcete-li souditi poctivě, uznání, že zde konáme dojisté míry prácí, a - neobávám se tohoto slova, myslím, že pří klidné rozvazenám to také musíte přiznati - že konáme loyální práci. Jsme oposicí, jsme přesvědčenouoposicí, nechceme si ničeho zadati ze svých nároků, chceme se pevně přidržeti svéhonezadatelného sebeurčovacího práva, ať jíž je zde zdůrazňujeme anebonezdůrazňujeme. Ale jsme přes to oposicí, za kterou se můžete poděkovati, kterávám umožňuje obstarávati své vlastní záležitosti. Měli bychom na to většínárok, nežli nám přiznáváte, aby se našim požadavkům vyšlo vstříc také sjistou nestranností a s jistou sympatií. Ale jaká jest situace? Situace je ta, že pankolega Mareš ve schůzí lidu vyzýval k tomu, aby se německým poslancům a senátorůmvzaly mandáty, poněvadž. (Sen. dr Mareš: To bylo jinak! - Sen. A. Friedrich[německy]: To je fašista!) Nuže, ať je fašistou, ale jest zároveň senátorem atvrdil ve schůzí lidu, že se mají německým poslancům a senátorům vzíti mandáty,poněvadž nezachovali věrnost Československé republice. (Sen. dr Mareš: To bylojinak!) Jsem odkázán jen na to, co jsem četl v novinách. Bylo by mi milé, kdybyse mně o tom dostalo vysvětlení. Ale shledávám to přece divné v ústech českéhozástupce lidu, že se tak (Sen. Havlena [německy]: Jen jeden!) přidržuje tétověrnosti a slibu věrnosti, kde přece musí věděti, co se dalo v rakouské poslaneckéa panské sněmovně, kde Čechové svého času do rakouského státu vždy vstupovali sestátoprávním ohražením, tohoto státoprávního ohrazení do posledních dnů sedrželi, při čemž říšskou radu uznávali jen za půdu faktickou, nikoli půdu právní,a kde přes to čeští poslanci byli do vlády povoláváni jakožto ministři a titočeští ministři činili ve Vídni vše, aby centrální úřady jim svěřenésystematicky počešťovali. To všechno panu prof. Marešovi nebude neznámo a kdyby muto nebylo známo, pak dovoluji si ho poukázati na třísvazkové dílo Tobolkovo oministru Kaizlovi. Je-li řeč o naší věrnosti, tu chtěl bych se otázati; co znamenávěrnost vůči státu? Věrnost vůči státu neznamená nic jiného nežli zachováváníjeho zákonů. To neříkám jen dnes, nýbrž tomu jsem ve svých přednáškách učilod desetiletí také za doby rakouské. Více od státního občana nelze žádati. Přestoupí-lizákon, bude stíhán, ale pokud se drží v rámci zákona, jest věrným státním občanem.Nejsme-li dle tohoto měřítka věrnými státními občany, neposlechli jsme snad zákonůČeskoslovenské republiky, které nám valnou částí byly oktrojovány?

Neplatili jsme daní, nepostavili jsme nováčky? Anebo neposlechli jsme mobilisačníhorozkazu, který jednou byl vydán, anebo byli jsme to snad my, kteří v kritickém okamžikukontreminovali českou korunu? (Výkřiky německy: Velmi dobře!)

Byli jsme to snad my, kteří dělali nečisté obchody s lihem? (Veselost. - Sen.dr Heller [německy]: Tu řadu bylo by lze ještě velice zvětšiti!) Zajisté, béřuvšak zřetel na svoji omezenou dobu řečnickou, jinak mohl bych v tomto tonu ještě dálepokračovati. Myslím, že nám zajisté nepotřebujete vytýkati nevěru, přihlížíte-lik tomu, zdali zachováváme zákony. Nad to nemůžete nám ničeho předpisovati aničeho žádati, neboť k lásce nelze nikoho nutiti.

Mám-li se nyní zmíniti ještě o jednom bodu v tomto směru, můžete si, pánové,představiti věrnější služebníky státní nežli německé úředníky, německésoudce, německé železničáry, německé poštovní úředníky atd.? Jest někdo, kdoby svoji povinnost lépe konal? Německému lidu přešlo již jednou státní smýšlenítak do masa a do krve, že zachová státu věrnost i tehdy, když to jíž není jehostát, kterému slouží, když to jest protiněmecký stát, a jako takový můžemeklidně označiti Československou republiku v nynější její podobě. Přes všechno,co se děje na německé straně, aby zjednána byla klidná atmosféra, neshledáváme navaší straně nejmenší ochoty, i opětuji ještě jednou, že rok, který máme zasetou, jest ztracen, ztracen v každém ohledu. Neučinili jste ničeho, abyste vyhovělinašim požadavkům, i dovoluji si předvésti vám zde již po několikáté krátce našepožadavky.