Že však tento problém, jenž určuje blaho nás všech, jedině svornou spoluprací, nikoli však nesmyslným nenávistným bojem národů tohoto státu proti sobě lze přiblížiti svému řešení, o tom není zajisté mezi rozumnými lidmi obou táborů žádného sporu. 2e k tomu především potřebujeme, aby bouřlivě zmítaná atmosféra, kterou vášeň a nenávist vytvořily, zbavena byla jedu a dosáhla klidu, toho nikdo nepopírá. Že snahy o to existují na obou stranách, dlužno uznati. Že příležitostně s obou stran padnou slova, která nedůvěřivě naslouchajíc ucho hůře chápe, než byla míněna, a která pak mohou tyto snahy ohroziti, dlužno litovati, nesmí nás však v tom másti. A jestliže se někdo během posledních let dožil tolika trpkostí jako my, pak věru nelze nám zazlívati, nepískáme-li vždy na flétnu. O tom však nesmí a nemůže po opětovných jasných projevech a po cílevědomém jednáni strany a skupiny, za kterouž mluviti se pokládám zmocněna, býti žádné pochybnosti, že jsme sice s nezlomnou rozhodnosti odhodláni pohráti panující systém, že však také politiku irredenty zamítáme. Obojí v zájmu našeho německého lidu, obojí však také, chcete-li býti spravedlivými a uznalými, stejně též v zajmu vašeho státu. A jsem dosti optimistou, abych věřil, že se ve vašich řadách již najde ten neb onen spravedlivý a uznalý a že jich počet znenáhla vzroste. Vždyť slyšíme již hlasy z vašich řad, které nás vyzývají, abychom předložili list papíru s našimi požadavky. Nic snazšího nežli to. Jen jedno slovo chceme na to napsati: samosprávu. O jednotlivostech budeme spolu lépe jednati ústně. Snad lze mluviti dokonce o vyřízení otázky po etapách. V každém případě nechceme se předeni přidržeti ztuhlých pojmů. Nechcete-li žádné Švýcarsko, pak může to býti třeba Finsko. V každém případě se nalezne a musí se nalézti řešení, pakli jen nebudete klásti vlastní národ výše nežli stát, zůstanete-li pamětlivi moudrosti svého největšího mudrce, že předpokladem každé pravé demokracie jest samospráva.
Ale nechť smýšlíme sebe více optimisticky, tato lepší budoucnost, která nám tane na mysli, může přijíti jen tehdy, budou-li se obě strany poctivě snažiti, aby podle sil svých zlepšily přítomnost. Co my k tomu můžeme přičiniti, to se stane. Naší úlohou může dnes býti jen to, abychom stejně věcnou jako energickou oposicí, kteréž každý zdravý stát potřebuje alespoň právě tak nutně jako cílevědomé vlády, ukazovali na ohyby panujícího systému a na správnou cestu. A tato úloha věru není nepatrnou vůči systému, jenž dnes panuje, Nechť smýšlíme na příklad o nynější zahraniční politice státu jakkoli, nechť ji, jako my, pokládáme za pochybenou, poněvadž se stát nalézá příliš v západním vleku a s příslušnou horlivostí podporuje politiku, které se její původci vlivem nejnovějších anglických voleb doufejme brzy sami vzdají, jisto jest jedno: také zahraniční politika skutečně demokratického státu nesmí býti tajnou politikou, nechť její odpovědný správce jest sebe schopnějším. Proto doporučuji také v této příčině příklad Dánska, jehož zákonodárství před krátkou dobou vytvořilo důmyslně vymyšlený ústavní orgán, totiž stálý společný parlamentární výbor obou sněmoven, jehož spolupůsobnost jest schopna zachovati jak parlamentární, tak také diskrétní povahou zahraniční politiky vyžadovaný, nepříliš veřejný charakter zahraniční politiky.
Neméně pochybeným jest, když zahraniční politika zneužívá své moci k tomu, aby nepříjemné a nepříznivé hlasy vlastních občanů potlačovala a veřejné mínění falšovala. Co souditi o takovéto politice, o tom se také nikdo lépe a zřetelněji nevyjádřil nežli právě president tohoto státu.
Pohlédneme-li však na vnitřní poměry tohoto státu, tu nechci sám po sobě a po jiných opakovati a chci poukázati celkem jen na to, co již často bylo řečeno a na co bylo žalováno. Jen na dva zjevy chci obzvláště posvítiti. Jest to od Němců a Čechů jednomyslně uznávaná, ba, poctivě řečeno, přímo podiv budící skutečnost, že němečtí úředníci a důstojníci, němečtí zaměstnanci a vojáci jsou nejlepšími a nejvěrnějšími služebníky tohoto státu. A jak to odplácíte těmto státním úředníkům ve službě i na odpočinku? Mám před sebou náhodou právě číslice o železničním personálu. Mezi 7 řediteli státních drah a 14 zástupci, jakož i mezí 55 přednosty oddělení není jednoho Němce. Teprve-mezi 82 zástupci těchto přednostů oddělení jsou 2 Němci. Mezi 350 přednosty skupin nalézá se nejvýše 10 Němců. V přebohatě obsazeném ministerstvu železnic přidělení, jsou 3.němečtí úředníci, žádný ve státu ministerském. V takto redukovaném stavu německého úřednictva se nad to důkladně smejčí přísně prováděnými jazykovými zkouškami. Dokonce pensisté byli podrobeni takovýmto jazykovým zkouškám a na základě nepříznivého výsledku zařazení do nižšího stupně pense. Ba dokonce vdově po úředníku, kterého stihl úraz ve službě, byly pod tímto titulem dodatečně učiněny srážky. Zdali to jest správným prostředkem, získati Němce pro stát, o tom věru lze pochybovati. Zajisté musíme však žádati, aby do nebe volající úřednická bída nebyla činěna nesnesitelnou také ještě národnostním záštím. A nikoli v poslední řadě dlužno energicky protestovati proti ohavnému donášení, špiclovství, jehož nemorálnost musí podkopati vážnost úřednictva a trvale zkaziti jako každý, tak také tento stát.
A za druhé: odpolitisujte hospodářství. Učiňte konec zneužívání pozemkové reformy k odnárodnění německé půdy - skandálního jednání Pozemkového úřadu ve věcech pozemkových nechci se teprve blíže dotýkati. To se již stalo velice důkladně v poslanecké sněmovně a také během naší debaty najde asi mnohého povolaného žalobce. Učiňte však především také otázku válečných půjček tím, čím jest, totiž hospodářským problémem, kterýž v zájmu nejširších českých i německých hospodářských kruhů dlužno co nejdříve a co nejlépe řešiti, jehož dodnes neblahé řešení přivedlo stát do situace známého dlužníka, který jako jistotu pro úvěr nabízí slovo čestného muže, načež mu věřitel s chladným úsměvem odvětí: přiveďte, mně toho čestného muže, pak obdržíte úvěr. Také tento stát prozatím není tímto čestným mužem a nenalezne tak dlouho, ani zde ani jinde, potřebného úvěru, pokud neprokáže svoji úvěruhodnost spravedlivým zaplacením válečných půjček.
Věru také politická bilance státu končí především znatelným schodkem. A nebude jinak, pokud stavěti budete přítomný zájem koalice nad budoucí zájem státu, pokud upřímné snahy několika prozíravých lidí sabotovány budou nesmiřitelným šovinismem ostatních - anebo jak jinak máme to nazvati, když na příklad purkmistr Baxa zakáže plakátovati německá pozvání k německo-českému vyjednávání. Přijetí několika resolucí oposice, jedno nebo několik vlídných slov s české strany a pod, více, to vše jsou věci, které padnou na úrodnou půdu, ale po pěti letech přec jen velice skrovné drobty. Má-li býti lépe, pak musí býti tempo značně urychleno, míra ústupků značně zvýšena. Připouštíme, že jest to dobře míněno, ale nemůžeme poznati, co jest míněno.
My oba chceme pracovati, pracovati pro svůj lid. Řádná práce v tomto smyslu má a musí nás svésti ke společné práci jak jeden z mých klubovních soudruhů v poslanecké sněmovně velmi správně dovodil, jestliže se vzdáte zásady, které jste se dosud drželi, že násilí má přednost před praveno. Dejte nám, což naše jest. Pák chceme také vám dáti, což jest vašeho. Každému, což jeho jest. Stejné právo všem. Pak se dorozumíme a budeme si rozuměti v časech dobrých i ve zlých. (Souhlas na levici.)
Místopředseda Niessner: Slovo má pan sen. Chlumecký.
Sen. Chlumecký: Slavný senát! Chcem v krátkosti kritizovať vnútornú a zahraničnú politiku naíej koaličněj vlády, aby som odôvodnil odmietavé stanovisko senátorov komunistických.
My nemôžeme schváliť rozpočet statnému režimu, ktorý uvaľuje na pracujúcí ľud ohromné bremená a pri tom ho olupuje systematicky o všetky politické práva a vymoženosti poprevratové. Že události světové ukazujú na ľavo, to vie dnes už každé politické dieťa: každý deň nám donáša nové potvrdenie toho fakta. Aj anglické voľby, prevedené tieto dni, ukazujú, že vývin poide ďalej na ľavo, A nemôže ani inačej byť, lebo proletariát celého sveta, na ktorý uvalil kapitalizmus všeíky ťarchy válečné a mimo toho núti ho pracovať na veľký blahobyt tried neproduktivnych, hynie nedostakom, následkom čoho proletariát musí hľadať východisko zo svojho zúfalého položenia. A my komunisti vieme, že cesta k vyslobodeniu pracujúcej triedy z otroctva kapitalizmu vedie len cez trosky privilegií majetných, cez shrúteniny starého shnilého společenského poriadku a preťo že tedy massy ľudové dnes alebo zajtra túto cesiu najdú.
Kapitalizmus svetový pozoruje tento pohyb máss na ľavo, vidí blížiacie sa nebezpečie a je odhodlaný braniť svoje privi legované pozicie, Je tedy pochopiteľné, že vnútorná a zahraničná politika všetkých kapitalistických štátov tiahne na pravo. Tak aj vnútorná a zahraničná politika našej vlády má len ten jediný cieľ: udržať starý shnilý kapitalistický režím. K dosiahnutiu tohoto cieľa slúži ohromný policajný a špiclovský aparát, ktorý ačkoľvek je vydržiavaný z mozolov pracujúceho ľudu, slúži majetným zahálačom proti pracujúcím. Ďalej slúži tomu istému cieľu naša neprimerané veľká armáda, pohlcujúca ročně 2 miliardy 300 milionov korún, ktorá pozostáva z 58,336 šarží a 91,664 prostých vojakov. Tak opatrná je naša buržoazia, že postavila k trom vojakom jedného fraitra a jedného generála alebo jedného dôstojníka a jedného poddôstojníka, aby udržala medzi proletármi v stejnokroji disciplinu a náležistý respekt pred starým režimom. (Místopředseda Kadlčák převzal předsednictví.)
K udržaniu starého spoločenského poriadku slúži taktiež celý byrokratický aparát, ktorý je tak postavený, aby sa doňho hojne nachytali proletári, ale aby veľkí zlodeji a korupčníci neboli vo svojej činosti hatení. Obzvlášť v poslednej dobe hromadia sa špinavé aféry, kde sa jedná o poškodenie státu, rešp. obecenstva o ťažké miliony. Známe sú bankovné škandály, známe je, akým spôsobom bol štát poškodený o čtvrť miliardy v prospech Živnobanky, známe je, ako sa hospodařilo v obilnom a pozemkovom úrade a známa je posledná. aféra špiritusová. (Sen. Matuščák: Nech žije špiritus! Veselost.) Nikto z koaličných stráň nesnaží sa, aby tie rôzne aféry boly riadnou cestou vybavené, t. j, aby previnilci boli usvědčení a potrestaní, alebo aby nevinne obvinění boli rehabiliotovaní, ako sa to v slušnej spoločnosti patrí.
Pracujúcí ľud vidí, ako sa hospodarí s jeho krvopotne zarobenými peniazmi, ktoré on do štátnej pokladne dáva, vidí, ako miliony zmiznú vo vreckách veľkých machrov a je rozhorčený nad tým keď sa od neho vždy nové dane požadujú: keď vidí, že na školy, na zaopatrenie invalidov, starcov, sirôt, nezamestnaných niet peňazí.
Neuveriteľná bezcitnosť a surovosť panujúcej triedy núti válečných poškodencov, aby v massách demonstrovali. Jednonohí, beznohí, slepí, bezrukí, všetcia musia v massách pred oči meštiakov tiahnuť aby útrpnosť vzbudili a vymohli si podporu. Štát a spoločnosť nekoná voči týmto nevinným obetiam kapitalistického poriadku svoju povinnosť.
Taktiež pre našich chudobných študentov nieť peňazí. Oni dostávajú mesačne po 66 Kč. Ale pre cudzích kontrarevolucíonárov máme peňazí dosť. Pre 7000 ruských t. zv.študentov vydá náš štát 60 mil. Kč. Tým sa môže dať mesačne po 650 Kč a ešte rôzne výhody. Pro 125 tisíc našich študentov vydáme len 7 1 mil.Kč. To je skandál. Kto sa môže pre takéto poměry oduševniť, musí byť už pravzláštny vlastenec.
Další skandál je tiež, ako sa šlape u nás ústavou zaručené právo shromažďovacie a sloboda tlače. Najma na Slovensku máme v tomto směre smutné zkušeností. Ako u nás cenzura pracuje, chceme tuto na jednom případe demonštrovati. My sme vydali na Slovensku kalendář >Ročenku< a keď už bol celý náklad hotový, nechal ho cenzor zkonfiškovať. Tento pán sa volal dr Ján Bartáky a je služným vo Sv. Martine.
Prosím pozřete, čo tento člověk všetko vycenzuroval. V Ročence sme malí tiež túto ilustráciu (ukazuje): Žena na bajonete. Táto ilustrácia přešla v májovom čísle tento rok skrze cenzuru toho istého cenzora, ktorý ju teraz v Ročenke zkonfiškoval. Prosím, račte si to prehliadnuť. (Sen. Matuščák: Pán minister neni pritomný, neslyší to! - Hlas: Ta cenzura bývá vždycky hluchá!)
Tuto mám >Hlas ľudu< (ukazuje): Dňa 10. augusta 1922 jedna pieseň proletárska prešla cenzurou a teraz v >Ročenke< je vycenzurovaná. (Řečník předkládá senátu ukázky.)
V >Proletárke< 15. októbra 1923 bola ilustrácia, ako robotníci pracujú a jeden tučný chlap sedí pri stole a traktýruje sa. To je teraz vycenzurované, ale 15. októbra ten istý cenzor to prepustil. Ten istý cenzor přepustil tuto ilustráciu (ukazuje), ako mnich zaspal pri sude s vínom. Teraz to vycenzuroval.
Prosím, račte sa podívať, tu sú dve ilustrácie, ktoré sú tiež vycenzurované.
Zajímavé je tiež, že mali sme v tejto >Ročenke< tiež výtahy z historie, z tejto brožúry (ukazuje) vydané, ktorá tiež cenzurou přešla: >Kacíř Hus<, >O Husově dobe a učení<. Bolo by to dlhé, kebych to chcel všetko prečítať. Alespoň 2 až 3 kusy prečítam, čo je všetko vycenzurované.
>Sotva bol papežovi udělený tak zv. papežský štát roku 755 Pipinom, kráľomfrankským, nastalo zpustenie mravov v Rime. Roku 767 bol zvolený pápežom římskoušľachtou Konstantin. Pretože bol násilník, bol od šľachty svržený a pápežomzvolený Filip. Keď sa oba pápežovia prali, vyhnal ich ľud rímsky oba a zvolilStefana III. Teraz všetci tri pustili sa do seba zbraniami. Štefan III. vyhrál a dalKonstantina oslepiť, Filipovi vytrhnúť jazyk. Zdá sa, že brzo na to stala sa pápežomžena, menom Johanka. Proti papežovi Benediktovi III. bol opäť zvolený vzdoropapežAnastázius, ktorý zmocnil sa chrámu sv. Petra a sám tu vlastnou rukou rozbil sekerousochu Krista a Panny Marie - vtedy bol spor o ctenie soch a obrazov: jedni to rozhodnezamietali, druhí uznávali, Benedikta dal uväzniť. Papež Hadrian II.....
Místopředseda Kadlčák: Upozorňuji pana řečníka, že máme na denním pořadůrozpočet a ne dějiny papežství.
Sen. Chlumecký (pokračuje): Ja len...
Místopředseda Kadlčák: Prosím pana řečníka, aby se mnou nepolemisoval.
Sen. Chlumecký (pokračuje): Ja poukazujem na cenzúra na Slovensku, žesa cenzurujú veci, ktoré cenzúrou už dávno přešly, sú to historické vecí, ktorénemôže nikto odškriepiť a vzdor tomu takáto cenzura na Slovensku je možná. Jaďalej čítať nebudem, (Hlas: Bylo by škoda času!) Áno, viem, ono to tak akotak na pánov z koalície účinkovať nebude. Mne jedná sa o niečo iné, aby se totižľud venku dozvěděl, čo sa u nás robí.
Poneváč aj zahraničná politika nasej vlády je vedená v duchu reakcionánskom, vduchu zpiatočníckej, nacionalistickej kliky, na miesto, aby hľadala styky s Ruskom, nemôžememať k nej, dôvery a nemôžeme jej rozpočet schváliť.
My odsudzujeme celý dnešný vládny systém, ktorý je založený na utlačovaní avykorisťovaní pracujúceho ľudu a v ktorom sa len dobré cíti Kubiček, Kačírek,Rolíček et tutti quanti.
Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo dalšímu řečníku panu sen.K.Friedrichovi.
Sen. K. Friedrich (německy): Slavný senáte! Chápu-li se slova kestátnímu rozpočtu, děje se tak především proto, abych projevil naše stanoviskonejostřejší oposice. Jsme zásadně proti rozpočtu že k tomu máme všechnu príčinu,lze snadno dokázati. Příčí se má opakovati to, o čem již s jiných stran bylopromluveno, určité věci však nelze dosti často opakovati.
V prvé řadě počešťování německého území. V Československu nebojuje tolikočeský lid se svými přemnohými bojovnými a štváčskými orgány Jednoty Severočesképroti Němcům, nýbrž celá státní správa s českým marodem dohromady. Právě orgánystátní správy, úředníci a státní zřízenci jsou to především, kteří sesvými příslušníky, často 6-7 dětmi, pronikají do našeho uzavřeného německéhojazykového území za zjevným účelem, aby se naše německé jazykové území navenekzdálo jazykové smíšeným. Vím, že mnozí čeští úředníci se ani nechtějí propůjčovatik takovéto úloze, ale musí tak činiti. Za to posílají se osvědčení němečtí úřednicíjednoduše pryč do českého území. Můžete si pomysleti, jak to působí na našeobyvatelstvo. Že tím, přirozeně, trpí také služba, to zdá se býti úplnělhostejným. V rozpočtovém výboru řekl mi jistý kolega, že Češí nemají ničehoproti Němcům. Ohražoval se proti tomu, že se říká, že český lid bojuje protinám. Nyní se táži: není to ničím, chceme-li někoho národnostně připraviti oživot? Můžeme tu říci, že proti dotyčnému ničeho nemáme? Co by řekl dotyčnýkolega, kdyby do. jeho domovské obce přišlo několik set německých státních zaměstnanců,přivedli s sebou německé učitele a zakládali německé školy, kdyby mu při volbáchdo parlamentu a do autonomních korporací povstalí zcela noví protivníci, a kdyby obecpůvodně ryze česká se stala jazykově smíšenou? Nezlobili by se pánové pro toprávě tak, kdyby maše noviny o vaší domovině psaly tak, jako >České Slovo< oChebu: >Český vliv v Chebu roste den ode dne a ukazuje se, že také v Chebu nelzemluviti o uzavřeném jazykovém území. V blízkosti Chebu jest obec s českouvětšinou a s českým starostou, Cheb sám má významou českou menšinu<. To si mámenechat líbiti? To přichází v novinách o nás do celého světa a přece na tom neníani slova pravdy. Co jest v Chebu českého, to jsou přistěhovalí státní zaměstnanci,kteří tam přímo násilím byli vehnáni. (Výkřik: V Praze také!) V Prazetaké, pak zde má se věc obráceně. Ale pak nelze říci, že se tím Cheb stal českýmměstem, anebo že byl počeštěn, když se tam pošlou sta úředníků. Zlobili bystese nad tím právě tak jako my, že Cheb jest český, kdyby se něco takového psalo aveřejnosti sdělovalo o vás. K čemu však se potřebují tamní úředníci učitičesky? Tolik Čechů tam není, a my jsme přes to nucení zřizovati tam české školy,ale nikoli obecné školy s tolika a tolika třídami, nýbrž nyní žádají Češiobčanskou školu - nikoli však pro potřebu, nýbrž jen aby mohli říci, jak >ČeskéSlovo< píše: >tolik a tolik Čechů je v Chebu<. To však není pravda; tlakové poměrybudou Vždy znovu drážditi obyvatelstvo. (Výkřiky.)
Mluví však také ještě někdo jiný, vídeňský československý vyslanec Krofta:v den českého národního svátku měl tento ve spolku legionářů proslov, ve kterémmluvil také o německém problému v republice. Mínil, že dnes již netřeba vyvracetistížnosti Němců do zdánlivého utlačování, poněvadž cizina těmto žalobám jižnevěří. Vytýkají-li Němci, že Češi nechtí svůj stát v národnostním ohledu změnitive druhé Švýcarsko, pak že třeba poukázati na rozdíl dějin vzniku staréRakousko-Uherské monarchie a Československa. Kdežto monarchie vznikla z dobrovolnéhosloučení několika národních států, vytvořena byla Československá republika dějinnousílou jediného národa. Že stačil říci, že právě pro tento dějinný vývoj, ikdyby Češi sami tomu chtěli, z Československa nelze vytvořiti druhé Švýcarsko,Československo že se nikdy nemůže státi národnostně bezbarvým státem, poněvadžvzniklo z vůle jednoho jediného národa, to jest národa československého.
To jest přece jasné odřeknutí Němcům s úředního místa, to jest oficielníohláška počešťování německých území.
Počešťováním trpí v prvé řadě naši němečtí úředníci, přeloženímodcizují se jejich dětí svému národu, nadaní úředníci musí pracovati na místechbezvýznamných, hrají úlohu nevítaných hostů a mají nejšpatnější vyhlídky dobudoucností. Statním úředníkům se beztoho nevede skvěle. Prosincovým zákonem nasvých příjmech zkráceni, místo alby se jim bylo dostalo zlepšení, táhnou neradostněstátní káru. Divím se jen, jak ta čeští úřednici tak klidně přijímají. Alenetoliko proti úředníkům, proti veškerému německému lidu směřují počešťovacíopatření, obzvláště také proti německé půdě, proti celému hospodářství. Jižzase čteme v novinách, že má nastati nový, obsáhlý generální útok proti naší půdě.Což nemá skutečně býti dosti na tom, co se již stalo, což má se zase německá půdapodle českých nacionálních směrnic zašantročiti, jen aby se posloužilo českýmnacionálním snahám a vedle toho také ziskuchtivosti jednotlivých osob? Nedbá-li sejiž blaha postižených Němců, což se nepováží, že takovýmito nehospodárnýmopatřením celé lány se stávají neproduktivními a že tím postiženo jest celénárodní hospodářství? To přece není žádná pozemková reforma, to jest jednodušenásilné počeštění německé půdy. (Sen. Holý: To jest socialisace!) Tonení žádná socialisace. Socialisací by bylo, kdyby se prováděla pozemková reforma,jak se provádí v jiných zemích, kde národnostní moment ponechán úplně stranou,když se arronduje atd. Zde však nelze nikterak mluviti o socialisaci.
K tomuto nebezpečí pro německý majetek a půdu přistupuje konkurence českýchobchodníků v našem území. Naši obchodníci beztak sotva vědí, jak mají sehnatipeníze na živobytí a zaplacení daní. A nyní přivádějí vniknuvší češtístátní orgánové, věrni své zásadě >svůj k svému < živnostníky a obchodníkysvé národnosti, kteří zjevně jsouce ze všech možných stran podporování provádějíněmeckým obchodníkům největší konkurenci a tím nastává vedle národnostníhotaké útisk hospodářský. Všechen náš německý lid, všechno naše podnikatelstvotrpí beztak ještě nesmírně tím, co přinesl převrat. Otázka válečných půjčekzničila sta a ochromila tisíce lidí. Dávka z majetku, nebude-li úplně změněna,povede k nesčíslným katastrofám, a proto bych zdůraznil, že vyložená předlohanaprosto neodpovídá požadavkům, jež postižení musí klásti. Obzvláště jestustanovení, že mírová cena nesmí býti překročena o 200 % způsobilé, aby skorojednu čtvrtinu těch, kteří dosud doufali ve snížení, z tohoto snížení vůbec a zásadněvyloučilo. (Německy: Velmi dobře!) Uvažte jen, co to znamená, vezme-li se nynějšícena některého předmětu, na příklad domu za základ vyměření, když dům měl vroce 1914 cenu 10,000 K a nyní má míti cenu 100,000 Kč, Musíme přece uvážiti, žetato cena stojí jen na papíře, že to jest cena domnělá, a z tohoto objektu, kterýžnelze realisovati, musí dotyčný zaplatiti ještě zvýšenou dávku z majetku a z přírůstkuna majetku.
Ještě jednoho bodu chtěl bych se zde dotknouti. Jest to opožděné předpisovánídaní. Od tří let se nepředpisují žádné daně. Naší obchodníci neměliabsolutně žádné představy o účinku daňových zákonů, jež vytvořeny byly popřevratu, a tak veškeré obchodnictvo prodávalo zboží a úkony za ceny, které bybyli musili zcela jinak kalkulovati, kdyby byli věděli, jak nesmírné daně jim budoupředepsány. Tím jsou celé závody ve svém trvání ohroženy. Také devisové předpisy,zákazy a omezení vývozu a dovozu ochromily celá odvětví průmyslová. Odkud přicházívětšinou nezaměstnanost našich dělníků? Jest následkem toho, že vlády ve svýchopatřeních hlavně směřovaly jen k vytvoření jejich českého národního státu, namístě ke skutečné hospodářské konsolidaci. Při tom zkracují se našim německýmobecním a okresním zastupitelstvím pomalu ale jistě jejich autonomní práva.Policejní moc byla jim již dávno vzata, jejich usnesení se revidují a kontrolují, každévyvěšení německého praporu a brzo již každé slově jest vázáno úřednímsvolením.
O školství ani nechci opětovati žaloby již často slyšené, jen ohledně vysokýchškol chtěl bych se otázati: cítí-li se obyvatelstvo Prahy německými studujícímiprovokováno, proč se německé vysoké školy jednoduše neodstraní do německéhoúzemí, jak jsme to již opětovně žádali? Pražské obyvatelstvo bylo by uklidněno anaší studující by si mohli oddechnouti, ti přece v Praze nemají žádného života,vědecké vzdělání trpí, jsouc omezováno co do prostoru a učebních pomůcek; přímove sklepích a jen zcela pokradmu smějí se projevovati studentské obyčeje, svýchbarev nesmějí nositi: utlačeni a plaše vegetují pouze, kde přece svobodné studiumpotřebuje čilého a veselého člověka. Vidíme právě, to se přece chce, že německýstudující se má buď alespoň utraquisovati anebo nikdo na něm nemá zájmu. Jest toprávě myšlénkou držitelů moci, spásu tohoto státu a budoucnost tohoto státu opatřovativ násilné jeho přeměně v český národní stát. Tato myšlenka však vůbec neníproveditelná již z toho jednoduchého důvodu, poněvadž 7 milionů Čechů nemůžeabsorbovati 3 1 milionů Němců i kdybyNěmci byli národnostně tak bídnými, že by se své národnosti sami vzdali. Němci sevšak sami nevzdají a z nás zajisté nikdo se nestane zrádcem svého národa. Vůbecučí dějiny, že nelze národy odnárodniti proti jejich vůli, podívejte se do Spiše,kde se Němci drželi 800 let, podívejte se na sedmihradské Sasy, na Poláky v Německu.Nejméně však lze takového něco svésti násilím, neboť tlak budí vždy protitlak.Německá říše nebyla s to, aby absorbovala těch několik Poláků. Pokládám tedytuto myšlenku za pochybenou, nejméně však věřím v přeměnu násilím. Tlak musísamozřejmě vždy buditi protitlak.
Rozpočet sám byl již s mnoha stran probírán v poslanecké sněmovně a v novinách,takže si mohu odpustiti, pouštěti se znovu do podrobností. V každém případě lzetvrditi, že rozpočet není tak dobrý, jak jej pánové na straně většiny vyličují.Vždyť přece sám bývalý ministr financí Engliš v >Lidových Novinách
K ministerstvu národní obrany bylo již s mnoha stran poukazováno na veliké výdajepro francouzskou vojenskou missi. Pan ministr řekl k tomu na jednom místě, že Němci tétomissi nerozumějí. Nuže, nevím, zdali se věc nemá naopak. Víme, že tato misse jestdiktátem Francie, i nevím, zdali naopak jednou české potomstvo nebude vytýkati nynějšímdržitelům moci, že nerozuměli správně významů této komise.
K ozdravění financí bylo by především potřebí, aby konečně rozřešena bylaotázka válečných půjček. Tato otázka dotýká se netoliko Němců, nýbrž, jakjsme již často prokázali, celého státní. Bylo mě řečeno v rozpočtovém výboru,že ještě v tomto zasedaní bude předložena vládní osnova, o jejímž obsahu jsem senemohl ničeho dozvěděti. Jen pro boha, velectění plánové, nečiňte zase něcopolovičatého, nýbrž pomozte tentokráte ve skutečnosti. Rozmyslete si, zdali bynebylo pro stát výhodným, kdyby se alespoň část válečných půjček zaplatilahotově a kdybychom se jí tímto způsobem zbavili. Tento způsob třeba v prvním okamžiku,poněvadž jest nový, bude se mnohým pánům se strany protivníků zdáti neobvyklým.Prosím však, abyste uvážili toto: v národními hospodářství rozhodně se nyní jižnedostává peněz. Peníze jsou koncentrovány hlavně ve velikých bankách, které snimi pracují v celém světě. Hospodářství u stavu rolnického a občanského vposledních letech silně pokleslo. To jest prokázáno tím, že spořitelní vklady ubank se zmenšují, kdežto naopak půjčky na reality se množí. Prospělo by tedy bezevší pochyby národnímu hospodářství a tím také daňovým příjmům, kdyby se lidudostalo čerstvého kapitálu. Čeho se zde použije, to přece by hospodářstvím zase zvalné části plynulo zpět do pokladny státu. Odklon od principu deflace by v tomto případěmohli působiti jen blahodárně. Kdybychom však ze zásady nechtěli upustiti odprincipu deflace, pak bylo by přece lze potřebné peníze opatřiti od velkobank, kterébeztak jsou jedinými, jež z válečných půjček měly zisk a které také v hotovostiobdržely zaplaceny své lombardní půjčky a tudíž by mohly lehce za mírný úrokposkytnouti potřebné sumy.