Jako stát nemá zasahovati do života svých občanů policejně, tak také nemá všechna hospodářská zařízení sestátňovati, nacionalisovati, neb tím jen rozmnožuje se armáda státních zaměstnanců. Též ze zkušeností tato státní hospodářská zařízení bývají zpravidla pasivní, takže stát musí na ně přispívati z výnosu daní a dávek. V dobré paměti jsou ještě ty nešťastné ústředny. A dnes ještě máme mnohé státní závody, které jsou velmi pasivní. Nezřizujme proto nových státních úřadů, netvořme nových zákonů, ukládajících nové úkoly státním zaměstnancům, pak nebudeme rozmnožovati počet státních zaměstnanců, budeme s to snížiti jejích počet a tím i vydání a daně. (Místopředseda Niessner ujímá se předsednictví.)

Ovšem podle mého názoru jest nesprávné, že do rozpočtu bývají zařazovány částky potřebné na požitky státních zaměstnanců, kteří neobstarávají úkoly veřejno-právní státní agendy, nýbrž kteří jsou jen soukromoprávně výdělkově činní. Finanční zákon sám rozeznává zaměstnance státní, zaměstnance státních železnic a vojska. A nejsou to jen požitky t. zv. úředníků, nýbrž i platy a mzdy dělníků, povozníků nádeníků, šoférů, čističek atd., které jsou zařazovány do rozpočtu jako osobní výdaje, ačkoliv tam nepatří. Zajisté všechny tyto osoby, pokud jsou zaměstnány ve státních službách, jsou státními zaměstnanci a jejich platy a mzdy mají býti vedeny v účtech dotyčných podniků. Ale platy a mzdy ty nepatří do rozpočtu státního, zejména do osobních vydání rozpočtu, nanejvýš by mohly patřiti do vydání věcných.

Tím samo o sobě snížily by se podstatně osobní vydání proti věcným. Avšak kdyby do rozpočtu vůbec zařaděny byly aktivní neb pasivní výsledky státních podniků výdělečně činných a vyloučeny byly z rozpočtu všechny požitky, platy, mzdy osob ve státních podnicích činných, pak bychom teprve dosáhli správného rozpočtu.

Do tohoto rozpočtu přešla by jen potřeba na požitky skutečných státních úředníků a zřízenců, kteří obstarávají jen veřejno-právní agendu státní, jež stát potřebuje k vedení své správy, svého soudnictví a jiných úkolů státních. Tak by nebylo obavy, že státní výdaje někdy převýší věcné výdaje a že by státní příjmy pohlceny byly státním zaměstnanectvem. Máme někde přebytek státních zaměstnanců, máme však někde nedostatek státních zaměstnanců, zejména máme nedostatek vysokoškoláků a mezí nimi především soudců, finančních konceptních úředníků, politických úředníků atd.

Postavení vysokoškoláků všeho druhu jako státních zaměstnanců stalo se za světové války a zejména po převratu velmi trudným. Příjmy jejich již před válkou částečně nedostatečné, klesly co do své vydatností na polovici i níže, autorita a vážnost jejich klesla oproti zbohatnuvším vrstvám ostatního obyvatelstva na minimum a při tom vzrostly úkoly a břemena úřadům. K tomu pošla ta nešťastná nivelisace platová, podle níž vysokoškolák v celku hůře jest placen, než ten, kdo má jen vzdělání ze škol obecných. Následkem této nivelisace a podle nynějších platebních a postupových poměrů došlo by k tomu, že za celou svou služební dobu ve státní službě strávenou vydělali by sobě: vysokoškolák skupiny A 353.244 Kč, středoškolák skupiny C 329.472 Kč a absolvent pouze nižší střední školy neb školy občanské s jednoročním kursem podle skupiny D 361.260 Kč, tedy nejvíce, ač má nejméně studií a s tím spojeného nákladu. V nevýhodě tedy jsou vysokoškoláci a středoškoláci, kteří za své větší studie a náklady béřou menší peněžitou odměnu.

Není divu, že mladí absolventi vysokých škol nevstupují do státních úřadů, nýbrž vyhledávají výhodnější zaměstnání v soukromé službě. Také mnozí vysokoškoláci opouštějí stání službu a věnují se soukromé službě. Zbývající jsou udření, rozmrzelí. K tomu přichází příval nových prací, takže agendu není možno zdolati a nastávají průtahy ve vyřizování.

Všeobecné jsou stesky na nepředpisování daní, na nevyřizování správních záležitostí, na nemožnost dosíci brzkého rozhodnutí ve sporech soudních. To vše jest zaviněno nedostatkem personálu a jeho přetížením. Snad nejhorší je to ve stavu soudcovském.

Známy jsou případy z posledních měsíců, kdy soudcové přepracováním onemocněli neb dokonce zemřeli. Tyto oběti povolání jsou vážným znamením a napomenutím, aby se přišlo vstříc požadavkům soudcovským, neboť jen odstraněním zmíněných nedostatků, zlepšením hmotných poměrů soudcovských a vyměním jejich přání, především uzákoněním soudcovské služební pragmatiky, zaručené ústavní listi nelze vnésti ve stav soudcovský spokojenost a idealismus, hledající a nacházející ve stavu soudcovském radost z výkonů spravedlnosti. Příznačná jsou pro nynější náladu mezi soudci slova obsažená v listopadovém čísle >Soudcovských Listů< ve článečku s nadpisem: >Ohrožená justice<. Praví se tam při posuzování opětných náhlých onemocnění soudců při soudním řízení následkem služebního přetížení a přepracování: >My, kteří tu justiční káru teď již 5 roků vlastnoručně táhneme, cítíme, ževšechno má své meze a že nad lidskou sílu jíti nelze. Lásku k své práci ztratilijsme již beztak skoro úplně, naději na uznání a slušnou odměnu naší dřiny nemámežádnou, společensky a materielně jen tak živoříme a ztrácíme již i své zdraví,jediný to statek, který nám dosud zbyl a na němž visí osud nejen nás, ale i našichrodin.<

Jsou to slova zajisté velmi trpká, ale vysvětlují tak mnohé zjevy, které se staly ve stavu soudcovském. Stav soudcovský má býti neodvislý nejen proti justiční správě, nýbrž i vnitřně neodvislým co do výkonu spravedlivosti, kterážto neodvislost musí se projeviti i v rozsudcích i jejich důvodech, kamž zajisté nepatří kritiky politických stran, a též neodvislým navenek. Ani ulice, jak tomu bylo po převratu, ani tisk nemá a nesmí zasahovati do neodvislosti soudcovské. Justiční správa snaží se odpomoci nedostatkům soudcovského stavu a zejména má na zřeteli hmotné zabezpečení stavu soudcovského.

Rozpočet v tomto směru vychází vstříc přáním soudců, kteří, až na výjimky, nemají možnosti získati příjmů kromě svých řádných platů. Bylo by záhodno, aby výpomoc, poskytovaná soudcům, byla nejen zachována i pro budoucnost, nýbrž aby byla i vydatně zvýšena a uvedena v systém osobních požitků. Navrhujeme proto s koalovanými stranami v tomto směru resoluci. Vláda vůbec snaží se nyní odstraniti nesrovnalosti, způsobené vysokoškolským státním zaměstnancům novelisací platů. Vítáme tuto snahu vlády, ale přejeme si, aby v tomto směru se stala důkladná náprava.

Též poměry středoškoláků, kteří vedle vysokoškoláků jsou hlavní páteří státní správy a zastávají důležité a zodpovědné úkony státní agendy, vyžadují nápravy a vší pozornosti se strany vlády. Ovšem ani ostatním kategoriím státního zaměstnanectva nesmí se státi žádné křivdy a nutno vůbec vyjíti vstříc i jejich oprávněným požadavkům.

Československá strana lidová jako část národní koncentrace vládní v Národním shromáždění loyálně koná své povinnosti oproti státu. Avšak jako jiné strany má též strana naše důvody k četným stížnostem a přáním. Přednesli jsme většinu svých přání a stížností při jednání v rozpočtovém výboru. Dovoluji sobě v tomto směru podotknouti toto: V lidu českém zakořeněno je silné právní vědomí o nutnosti samosprávy zemské, neboť na samosprávě zemské zakládal se náš dlouholetý boj za státní právo. Máme proto za to, že nepřišla doba župního rozvrstvení historických zemí naší republiky, že proti uskutečnění župnímu mluví důvody finanční, hospodářské, správní, sociální a národní.

Nutno proto trvati na osvědčeném rozčlenění historických zemí na dosavadní samosprávné celky a nutno také tyto celky finančně vybaviti, aby mohly tak dostáti úkolům na ně kladeným. Zemím nedostane se podle rozpočtu všeobecných přídělů. Bude na státní správě, aby země jinak finančně zabezpečila. Navrhujeme proto s koalovanými stranami v tomto směru resolucí.

Spravedlnost káže, aby poměry příjmové tak zv. starých pensistů byly znovu upraveny, aby tyto osudem odstrčené osoby, zejména vdovy a sirotci, mohly žíti a ne jen živořiti.

Státní pozemkový úřad potřebuje nutné reorganisace mám na mysli zřízení sboru kolegiátního, jako je zemský správní výbor, aby objektivně a rychle mohl dostáti svému úkolu, totiž rozdělení přebytečné půdy těm, již mají na ni nárok podle zákona záborového. Přejeme si, aby při provádění zákonů šetřeno bylo církevního majetku a nebyl týž prostřednictvím zákonů o pozemkové reformě všeobecně konfiskován.

Státnímu tiskovému odboru náleží býti ve svém zpravodajství úplně objektivním ke stranám politickým a proto těžce neseme, přehlíží-li se a nesdělují veřejností významné událostí, sjezdy a manifestace čsl. strany lidové a katolického lidu.

Po rozhodnutí Stálého dvoru mezinárodní spravedlnosti v Haagu o Javorině očekáváme, že nastane brzy mezi námi a polskou republikou úplné uklidnění a že naše mezinárodní styky zůstanou vždy srdečnými. Československá strana lidová jest stranou míru a pokoje mezinárodního, přejeme si proto co největší neutrality pro naši republiku, ale chceme pevně a věrně státi při našich spojencích.

Naše vojsko není pro útok, ale musí býti co nejlépe vypraveno pro obranu vlasti a našich spojenců. Duch vojenské discipliny toho vyžaduje, aby nebyly zanášeny do vojska třídní a politické zápasy. Jsme proto pro úplné odpolitisování vojska a přejeme si, aby bylo vojsko ušetřeno všeho politického zneklidnění, zejména volbami. Obyvatelstvo republiky Československé jest z 80 % náboženství katolického. Přejeme si proto, aby náboženské potřeby našich vojáků byly plně respektovány a bylo vyvarováno každé urážky náboženského citu našich vojáků. Žádáme, aby správní úřady ministerstva vnitra posuzovaly přísně, nestranně do jeho oboru spadající záležitosti týkající se lidu katolického, aby jíž jednou byly navráceny katolíkům všechny kostely a kaple neprávem zabrané nekatolickou společností náboženskou a aby četnictvo postupovalo objektivně proti příslušníkům strany lidové.

Nynější poroty se neosvědčují, jsme pro reorganisaci porotního zřízená a způsobu sestavování porotních listin. Působnost porot lze obmeziti na nejnutnější míru, avšak nutno jim ponechati nalézání práva ve věcech politických. Naproti tomu souhlasíme s vyloučením porot z tiskových urážek, jež lze úplně ponechati pravidelným soudům, což zajisté bude míti vliv na zušlechtění bojů politických. Tisku vůbec nutno věnovati v demokratické politice všechnu pozornost. Řádný tisk zasluhuje veškeré podpory, pročež podporujeme snahy novinářů na zabezpečení stavu žurnalistického pojištěním pro případ stáří a úmrtí, jakož i snahy jejich na zřízení novinářské komory, jež bude míti rozhodný vliv na poměry novinářů. Navrhli jsme proto s ostatními koalovanými stranami patřičnou resolu. Tisk má velkou odpovědnost a proto neslouží naší republice a mezinárodní veřejnosti k velké cti, když domnělé anebo skutečné aféry rozšlapují se v tisku jenom proto, aby byla dělána ostuda našemu státu. Přejeme si, aby stát všemožně podporoval péči o válečné poškozence a úplně odstranil hmotnou bídu těch nejubožejších, mezi něž patří váleční slepci. Nezaměstnanost budiž co možná odstraněna pracemi konanými státem, zeměmi a obcemi. Na sjednocení zákonů budiž nadále pilně pracováno. O našich stescích a požadavcích co do ostatních resortů pojednají moji kolegové z klubu československých lidových senátorů.

Zmiňuji se ještě našem poměru k ostatním národnostem obývajícím republiku Československou. Strana lidová žádá, aby státní správa zachovala se ke všem národnostem naší republiky nestranně a spravedlivě. Máme ještě v dobré paměti, jak náš bolely křivdy spácháné na národě našem. Nechceme proto, aby bylo křivděno některé národnosti. Vítáme též, když členové ostatních národností pracují s námi ku blahu naší společné vlasti. Avšak nepřehlížíme, že zástupcové národních minorit v naší republice necítí se býti politickými Čechoslováky, že namnoze vystupují jako příslušníci sousedních národů a zastávají zájmy národů mimostátních.

Za takových okolností jest vyloučeno, aby ve státě, jehož určením jest býti státem národa československého, spoluvlády se súčastnili zástupcové národnostních minorit. Dnes a v dohledné budoucnosti může v republice vládnouti proto, jen seskupení státotvorných stran českých. Takovým seskupením jest nynější koncentrace, ke kteréž zajisté mohou se připojiti i ony strany české, které jsou ochotny spolu hájiti a zastávati zájmy národa a státu.

Československá strana lidová má důvěru k nynější vládě, v níž sedí i ministři z jejího středu, pročež bude hlasovati pro rozpočet. (Výborně! Potlesk u stoupenců řečníkových.)

Místopředseda Niessner: Slovo má pan sen. dr Mayr-Harting.

Sen. dr Mayr-Harting (německy): Slavný senáte! >Když někdo vykoná nějakoucestu, pak může něco vypravovati.> Také já jsem letos vykonal cestu, a to, jak chciihned poznamenati, abych zamezil jakémukoli nedorozumění, ačkoli jsem senátorem ačlenem několika výborů, na útraty vlastní. Byl jsem za příčinou sjezdu meziparlamentární Unie v Dánsku, i užívali jsme tam netoliko vlídného a nejštědřejšíhopohostinství, nýbrž viděli jsme také velmi mnoho a naučili se anebo mohli jsme senaučiti velmi mnohému. Dánsko jest krásná a bohatá země, opakem policejního avojenského státu, země ideální demokracie, ačkoli má v čele krále, kdežto jak známoexistují republiky, které ničím nejsou méně nežli demokratickými. Nezáleží naformě, nýbrž na duchu. Obzvláště poučné však jest finanční hospodářstvítohoto malého, ale spořádaného státu. Válka, a poválečná doba přirozeně anineutrální státy neminuly beze stop, o jednu okolnost více, která by odpovědnépolitiky celého světa měla pohnouti k tomu, aby veškeré svoje umění věnovaliudržení anebo vlastně lépe řečeno: vytvoření pravého míru, napomenutí to,které právě u nás jak pro zahraniční tak také pro vnitřní politiku jest na místě.Působením poválečného hospodářství se tedy prozatím ani Dánsku nepodařilozjednati opět úplnou rovnováhu ve státním hospodářství. Ale především se tam ktomu stavu veřejně přiznávají, a nezastírají ho jako jinde investičním rozpočtema pod. Především však pozoruhodná jest skutečná šetrnost a vážná hospodárnosttohoto rozpočtu. Úhrnná potřeba nečiní celých 500 milionů dánských korun, tojsou asi 3 československé miliardy. Obyvatelstvo země činí asi čtvrtinu zdejšího,srovnáváme-li to, pak musil by tomu zde odpovídati rozpočet 12 miliard. Na místětoho vykazuje náš t. zv. úsporný rozpočet skoro 19 miliard. Přihlédneme-li však kjednotlivým číslicím, pak tam shledáváme: pro armádu, loďstvo atd. 73 miliony, provyučování 82 miliony, pro sociální péči 114 milionů. Srovnáváme-li s tím dotyčnéčíslice našeho rozpočtu: vojsko 2.300, vyučování 846, sociální péče 786milionů, pak musí nám přece tento sestupný pořad vehnati krev studu do tváře. Aledůrazněji, nežli tento příklad, působí zde snad jiný, poněvadž jest vzat z příbuznéhoprostředí, z úzce spřáteleného a spojeného království SHS. Veškeré výdajeJugoslávie obnášejí 10 ¹ miliarddinárů, to jest 3 ¹ miliard Kč. Přítom jest Jugoslávie netoliko rozlohou, nýbrž také počtem obyvatelstva mnohem většínežli náš malý velikán. Ještě jasněji vysvítá protiva, vyjmeme-li nejvýznačnějšípoložku, totiž vojenský rozpočet, Jugoslávie chce vystačiti se 440 miliony Kč, t.j. s méně nežli pětinou zdejší potřeby na vojenské účely, ačkoli jest většía zavázána ke vzájemné podpoře ve zbraní.

Tak jeví se náš úsporný rozpočet, s nadšením ohlášený, ve srovnání, a jakteprve vypadá ve skutečností! Oproti kulminačnímu rozpočtu roku 1922 s jeho 20 anebopři započtení investičního rozpočtu - 23 miliardami, klesli jsme tentokráte na17. resp. 19 miliard. Tato úspora tří nebo dokonce 4 miliard byla by zajisté potěšitelnáa byla by vynikajícím úspěchem finanční politiky, kdyby byla pravdivou. Povážíme-livšak, že v této době mezi valutární kurs naší koruny značně stoupl, ceny naprotitomu značně klesly, pak scvrkává se tento zdánlivý úspěch v nic. Ukazuje se přitom opak, ježto index velkoobchodu v této době klesl ze 1675 na 973 a ježto dolarovýindex se vyvíjel podobně, že reální cena dnešních státních výdajů značněpřevyšuje cenu roku loňského.

Vinu na tom mají v prvé řadě nepoměrně vysoké výdaje vojenské a osobní.Ohledně vojenského nákladu postačí zajisté již učiněné srovnání se spojeneckouJugoslávií, aby byla patrna jeho přemíra. Mezi jednotlivými položkami této kapitolyjest zejména nápadnou také přímo obrovská potřeba pro vojenská cvičení. 62miliony proti 52 roku loňského a proti 40 roku 1922. Zdá se, že skutečně jsmeještě velice vzdáleni od miličního systému. A přece může jen rozhodnéodmilitarisování zabezpečiti trvalý rozkvět našeho národního hospodářství. A přecibylo by snadno řešiti tento problém, kdybychom se chtěli rozhodnouti pro to abychompěstovali skutečnou politiku míru. Zcela obzvláště platí tudíž v této příčiněznámý výrok slavného francouzského ministra financí: dělejte dobrou politiku abudete míti dobré finance. Téměř polovina veškerých státních výdajů vypadá navýlohy osobní. To jest zajisté nezdravý stav, který netoliko státnímu hospodářství,nýbrž ještě více státní správě fest na škodu. Zde beze vší pochybností méněznamenalo by více. Menší počet, ale dobře placených státních zaměstnanců byl byprávě tak žádoucí pro rozpočet, jako pro správu.

Tedy ani stopy o skutečné šetrnosti, nýbrž v nejlepším případě využitkovánívšeobecného poklesu cen, na kterém ostatně právě stát sám nemá nejmenšízásluhy. Stejně málo co kupce, jako co berní vrchnost. Nevzal posud zřetele na poklescen snížením železničních, poštovních, telegrafních a telefonních poplatků.Jest naopak svými vysokými sazbami především vinen drahotou, která u nás panuje.Holduje jakožto obchodník tabákem málo čestnému stanovisku za drahé penízedodávati špatné zboží. Provádí berní systém, který nevyhnutelně působívzestup cen a který brání odbytu na domácím trhu. Vzpomínám pouze na daň z obratu,dopravní a daň z uhlí, jejichž vysoké výtěžky - 1,600. 340 a 600 milionůvětšinou co nejcitelněji postihují nejchudší z chudých. Také ani stopy po jasnostia přehlednosti státního hospodářství. Příjmové číslice daní nemají alespoňpro nezasvěceného nejmenší ceny, musí naopak vzbuditi zdání čiré libovůle.Neboť schází nám rovněž účetní závěrka posledních 3 let, jakož i výkaz ozaplacených daních. Že také to jest výsměchem každé parlamentární správy netřebazajisté teprve zdůrazňovati. Nedůvěra, tím odůvodněná stupňuje se ještě, kdyžse nám pan ministr financí jednak s uznáníhodnou otevřeností přiznává, že obnoszaplacených daní letos oproti roku loňskému zůstal značně pozadu, když však nadruhé straně chová dosti optimismu, že je přes to pro příští rok většinouzařaďuje číslicemi podstatně vyššími. Všeobecnou daň výdělkovou o 40, cukernídaň o 17. dopravní daň o 15 milionů více. Snad ho k tomu přiměla účetní závěrkaza rok 1920, která ve skutečnosti vykazuje příjmy a vydání daleko větší, protirozpočtu na tento rok a která tím jen ukazuje úplnou nespolehlivost našeho rozpočtu.

Konečně ani stopy o přiměřeném použití příjmů jež by odpovídalo výširůzných potřeb. Oproti vojenskému rozpočtu s jeho 2300 miliony stojí na příkladpéče o mládež se 14, pravím čtrnácti miliony - mnohem méně nežli roku loňskéhopéče o válečné poškozence se směšnou částkou 16 milionů. Ve státním rozpočtupochází jakékoliv opatření pro státní prázdninové domoviny, ozdravovny, pro léčebnypro mládež a pro pomocné školy pro duševně zaostalé. A váleční poškozenci! 2300milionů jest určeno pro válku, 16 milionů pro její oběti. Snad jest to nejúčinnějšívýchova k pacifismu.

Obzvláště zle jest na tom školství. Jemu věnováno jest jen asi 5 % veškerýchstátních příjmů 20 % pohltí právě militarismus - a právě potřeba školstvímusí si oproti loňskému roku dáti líbiti citelné škrty. Jak nebylo lze jinak očekávati,přesunuty byly nevýhody této rozpočtové položky pokud možno na německé školství.Zkoušíme-li totiž, co po odečtení společných výdajů, jejichž národnostní rozděleníz předloh nelze ani vypočísti ani přezkoumati, odděleně jest určeno pro české apro německé školství, jeví se 370 milionů pro české a 80 milionů pro německépotřeby. Pro německé účely tedy jen 18 %, což ani přibližně neodpovídá klíčiobyvatelstva.

Jestliže se oproti tomu s české strany vždy znovu zdůrazňuje, že jde o to, abyse dohonilo, co bylo zameškáno, pak dlužno říci: to se již stalo více nežpřebytečnou měrou, i není zajisté přípustno, aby se to dalo na účet toho, co zdejest. Tak tomu však jest, když zavíráte stávající německé školy, abyste otvíralinové české školy. Tím způsobem se podařilo, že ze 206 milionů pro obecnéškolství věnováno býti muselo německému již jen 27 milionů. Jaký div, když mezi777 nově zřízenými menšinovými školami jest jen 12 německých, když zavíráte 25německých středních škol a otevíráte 90 nových českých. A jak se má věc svysokými školami? Kdežto v oboru českého vysokého školství podle slov svéhovlastního ministra vyučování pěstujete skleníkovou kulturu a musíte již přemýšletio tom, jak byste přebytek mohli bezbolestně a pokud možno nenápadně odstraniti, postrádámenetoliko nutně potřebných odborných vysokých škol pro hornictví, lesnictví a zvěrolékařství,postrádáme netoliko dostatečné státní pomoci pro ústavy, které jsme vlastnísílou zřídili, jako pro německou hudební akademii, která jak významem svých učitelů,tak také výsledky svých žáků si jíž dobyla všeobecného uznání, nýbrž také třistávající německé vysoké školy trpí hrozícím nedostatkem osobním a věcným,kterému se nelze vyhnouti hamletovskými otázkami, nýbrž jenž staví stát předúlohu: Hic Rhodus, hic salta. Nezapomínejte, že nejsou to v poslední řadě tytoněmecké vysoké školy, na kterých spočívá kulturní vážnost státu. Neoddávejtese však také žádnému klamu o tom, že cesta k národnostnímu míru v tomto státěvede pouze školou, že pouze národnostní samospráva školská může přinésti mír,kterého potřebujete neméně nežli my, že proto nic není více pochybeným nežli dotýkatise národnostní citlivosti vždy znovu na jejím nejcitlivějším místě. Střežte sevšak především, abyste místo splnění spravedlivých požadavků porušovali právospravedlivě nabyté, jak se to obzvláště politováníhodným způsobem stalo tím, ževia facti nastalo zrušení národnostního rozdělení moravské zemské školní rady.

Nehospodárnost ve státě jeví se netoliko v rozdělení státních příjmů narůzná odvětví státní správy, kteréž odporuje jakémukoli zdravému státnímuhospodářství a státní politice. Toto rozdělení jeví se naopak způsobem ještěmnohem politováníhodnějším v hospodaření u jednotlivých oborů. Není divu, kdyžnejvyšší státní správa, vláda sama, jde špatným příkladem napřed. Jest to, mírněřečeno, zlý nepořádek, když se rozpočet přes všechno napomenutí a sliby předkládávždy tak pozdě, že o vážném, věcném projednání nemůže býti řeči a žekonečně i jako beránek tichá koalice hrozí vypověděti poslušnost. Jest to hrobempro spolehlivé sestavování rozpočtu, když. vláda sama během roku přichází snovými předlohami, které působí nepředvídané a nepředvídatelné veliké výdaje.Dlužno trpce litovati, že spletitost našeho správního aparátu, tím, že v častýchpřípadech podmiňuje dvojí i vícenásobnou kompetenci a neméně často kompetenčníkonflikty, zdražuje a oddaluje nepoměrným způsobem vyřízení věcí, samo seboujednoduchých. Bylo by směšným, kdyby to nebylo tak smutným, že státní hospodářstvípřímo sabotuje hospodářství obecní, tím, že stát neodvádí obcím včas přirážky,které jim patří, ale neostýchá se, zakročovati exekučně proti obci, která jest ztohoto titulu věřitelem vysokých obnosů, pro nepatrné pohledávky jiného druhu. Jestto zaostalost, která se hospodářsky těžce mstí, že stát se stále ještě nemůžeodhodlati k tomu, aby hospodářské podniky vedl podle obchodních zásad, jak tomu jestna př. v nejnovější době v Rakousku, jako vůbec pak by bylo velice účelným, kdybytento stát ha místě odrakouštění chtěl ve svém hospodářském počínánínásledovati příkladu nového Rakouska.

Ale to vše, i když se tyto nedostatky jeví ve scházejících a promrhanýchmilionech, jsou maličkosti ve srovnání s neblahými poklesky naší hospodářsképolitiky. Povolaný zajisté kritik předloženého rozpočtu, dřívější ministrfinancí dr Engliš, který ve svých politicky volných chvílích jest úctyhodným aobjektivním učencem v oboru národního hospodářství, řekl nepokrytě, že takérozpočet na rok 1924 stále ještě není deflačním rozpočtem v tom smyslu, aby v národnímhospodářství nevyvolával anebo neprodlužoval kříse a aby ve finančním hospodářstvízabezpečil rovnováhu. Stejně tak nebyla hospodářská politika státu skutečnoudeflační politikou. Jejími následky jsou dosud jen nezaměstnanost, pokles výroby,vystěhování průmyslu, hromadná a často velice nereelní narovnání a konkursy,neslýchané bankovní úpadky, kterým nelze odpomoci zákonem na ochranu vkladatelů,jenž jen stupňuje nedůvěru. Na druhé straně nejsou doposud uzavřené obchodnísmlouvy s to, aby tyto nedostatky paralysovaly. Stejně nutné smlouvy o právní pomocischázejí stále ještě skoro úplně. Mimo to trpíme, jak také zdůrazňuje zprávagenerálního zpravodaje v poslanecké sněmovně, která vyniká věcností a znalosti věci,citelným účinkem bezútěšných hospodářských poměrů v sousedním Německu -jasný to pokyn pro naše směrodatné zahraniční politiky, aby v německo-francouzskémsporu nenásledovali přespříliš povelu srdce - a - last not least - trvalouhospodářskou krisi.

Nejhorší ze všeho zla však jest, že tato bída státu a jeho národů nezabraňuježivlům zdánlivě státotvorným v tom, aby sebe a své přátele na účet veřejnostinestoudně neobohacovaly. Tím míním v poslední době se množící, jakoukoli míru přesahujícískandální aféry. Nemá se sice v domě oběšeného mluviti o lihu, ale považoval bychza opomenutí povinnosti, kdybych měl zůstati za vašim oslavovaným literátem Šaldoua kdybych se neměl uchopiti první se mně naskytující oficielní příležitosti,abych slavnostně protestoval proti tomu, že se peníze, potem občanů získané nadaních, házejí do jícnů hrabivých průmyslnických dobrodruhů a nesvědomitých taškářů.Lihová aféra, události v tiskovém odboru předsednictva ministerské rady, postupministerstva financí ve věcech Živnobanky, poštovní spořitelny, válečné půjčky,příběhy v ministerstvu obchodu při povolovacím řízení, způsob, jakým sezachovalo ministerstvo národní obrany při jistých zemědělských dodávkách, tvoříspolečně s mnohým jiným chlév, kterýž se obávám nazvati Augiášovým chlévem,poněvadž se strachuji, že bych tím nebožtíka Augiáše urazil, a všechny tyto věcivyřízeny byly posud pouze takovým způsobem, že bychom obměnou známé francouzsképrůpovědi mohli říci: Všechno zachráněno, jen čest nikoli. Nechť tedy vláda, vprvé řadě k tomu povolaná, pečuje o to, aby veřejnosti v brzku se dostalo důkladnéhovysvětlení o bezpodstatnosti těchto výtek anebo aby zpravena byla o potrestánívinníků. Jinak musili bychom skutečné dáti za pravdu našemu kolegovi Jesserovi,který již pro svoji stranickou příslušnost sotva jest v podezření, že by se domáhalministerského křesla, a jenž nedávno v novinářském článku mínil, že korupcepřestane teprve tehdy, když ve vládě zastoupen bude německý konstruktivní živel.To bylo by proto velíce smutným, poněvadž do té doby uplyne asi ještě mnoho času.

Končí-li tato finanční bilance číselným a morálním schodkem, tož nezískáme,obávám se, lepšího rozhledu, pokusíme-li se zjednati si bilanci politickou. Žijemeprý v demokratickém státě. Ale jest dvojí pojetí demokracie, totiž mechanické aorganické. Mechanické záleží v tom, že většina jednoho hlasu zjednává většiněmožnost, činiti co chce. Organické, jež na příklad jest vyjádřeno v americkémprohlášení neodvislosti, chce, aby se vládlo v dohodě s těmi, jimž se vládne, abyvláda měla svůj původ v důvěře velikých mass lidu, Jste-li poctiví, doznáte, žeu nás panuje především jen mechanická demokracie, která jest vybudována na síle.Jest jen otázkou, zdali tu jest potřebná síla, aby tuto moc trvale udržela. V této příčiněpřivodily u vás asi vystřízlivění nejnovější obecní volby, jejichž politickývýznam popírati může jen ten, kdo nechce viděti to, co musí viděti každépolitické nemluvně. Panující systém se již shroutil, jen stálé kompromisypochybné pevnosti, důsledné falšování veřejného mínění doma i v cizině, ježvedlo konečně ke směšnému a zahanbujícímu výsledku, že sice vysloužilý, alenikterak zasloužilý ministr jest odmítnut jako obtížný cizinec od těch, jež chtěloblouditi, křečovité ututlávání špinavých záležitostí, jichž objasnění jediněby mohlo obnoviti otřesenou vážnost státu, potlačování svobodného projevu, podezříváníkaždé věcné oposice jakožto nepřítele státu atd. cum gratia, to jsou prostředky,jimiž panující systém musí býti udržován. Na jak dlouho? Zdá se proto zajistébýti na čase, učiniti přítrž panujícímu systému. Neboť tento systém neodporujetoliko ústavě, kterou jste sami vytvořili. O tom dostalo se vám v nejnovější doběvědeckého osvědčení vážného jednoho rakouského, ale také dvou francouzských učenců,kterých si zajisté obzvláště vážíte. Tento systém naopak podkopává vážnost státu,která by vám beze vší pochyby měla ležeti více na srdci nežli oposici, která sedosud alespoň přes zdánlivé nepřátelství ke státu o to namáhala více nežli vysami. Tento systém brání však především zdravému politickému a hospodářskémuvývoji státu, který právě svojí zeměpisnou polohou, jakož i kulturní a hospodářskousilou svých národů by byl povolán k tomu, aby hrál rozhodující a vědoucí úlohu přiřešení velikého politického problému, jejž můžeme označiti jakožto otázkubytí nebo nebytí střední Evropy, a jehož šťastné řešení jedině také nám všemmůže zabezpečiti lepší budoucnost.