Zpravodajem je p. sen. dr. Stránský, jemuž tímtoslovo uděluji.

Zpravodaj sen. dr. Stránský: Dne 18. ledna t. r. konalase ve Vítkově u Opavy veřejná schůze lidu, na kteréž jako první řečníkvystoupil sen. František Link. Ve své dostiprudké řeči vinil vládu z jednostrannosti, neboť - jak prý se sám přesvědčil -provádějí se nouzové stavby pouze v okresích českých, v okresích německých se všaknepodniká ničeho a tyto jsou úmyslně zanedbávány. Státní návladnictví pro tentovýrok podalo trestní oznámení pro přečin podle § 300 tr. z. a soud opavský žádáproto za vydání sen. Linka. V této věciimunitní výbor, vycházeje z náhledu, že nelze obmeziti senátora nebo poslance v jehokritice vládních opatření a vlády vůbec, navrhuje, aby sen. Link nebyl vydán. Dále uvedl řečník, že se vydávají špatnézákony a nařízení, které bývají v podřízených úřadech libovolně vykládány,čímž roztrpčení lidu roste a vláda požívá u něho úplné nedůvěry. Také vtomto směru podalo státní návladnictví trestní oznámení pro přečin § 300 tr. z.Ale imunitní výbor, z téhož důvodu jako prve, vyloučil vydání sen. Linka z persekuce. Dále vybízel řečník shromážděné, aby šli popříkladu anglického dělnictva demonstrovati před zemskou správu politickou do Opavya neodešli dříve, dokud jim nebude úplně vyhověno. V tomto výroku spatřuje státnínávladnictví přečin podle § 305 tr. z. Ale imunitní výbor také tento výrok vyloučil z persekuce.

Pak však sen. Link vypravoval posluchačům, žeze stále rostoucí reakce lze seznati, že podle všeho není nová válka daleka, cožpo názoru státního zastupitelství tvoří přestupek §u 308 tr. z., a kladl shromážděnýmna srdce, aby, budou-li povoláni do zbraně a budou-li míti flinty v rukou, byli si tohovědomi, proti komu mají zbraně obrátiti.

V tomto výroku spatřil imunitní výbor skutečně čin, který nezle ignorovati, anavrhuje proto vydání sen. Linka pouze pro tento poslední výrok, co se týče těch zbraní. Imunitní výbor v posléze uvedenénvýroku, kterýmž sen. Link klade shromážděnýmna srdce, budou-li povoláni do zbraní a budou-li míti flinty v rukou, byli si vědomitoho, proti komu mají zbraně obrátiti, nejen že spatřil skutkovou podstatu podle §u305 tr. z., ale také vycházel z názoru, že není žádné příčiny, pro kterou byjmenovaný senátor vydán býti neměl, a činí proto návrh, aby slavný senát - pouzeovšem pro tento výrok - pro přečin podle §u 305 tr. z. - byl vydán a aby žádostizemského soudu v Opavě bylo potud vyhověno, že se dávásouhlas ke stíhání sen. Františka Linkapouze pro přečin §u 305 tr. z., spáchaný tím, že kladl shromážděným na srdce,aby budou-li povoláni do zbraně a budou-li míti flinty v rukou, byli si toho vědomi,proti komu mají zbraně obrátiti.

Místopředseda dr. Soukup: Zahajuji debatu.K slovu je přihlášen především sen. Niessner, jemuž uděluji slovo.

Sen. Niessner (německy): Dámy a pánové!Senát posud jevil ctižádost býti korporací klidně uvažující. Tím více musímelitovati, že jak se zdá dle návrhu pana zpravodaje, právě senát jest prvníparlamentní korporací, která v politickém pronásledování zástupce parlamentu chceudávati tón. A nejedná se o nic jiného, nežli o čistě politické pronásledování.To jest novinkou, pánové, kterou, myslím, pokudalespoň sahá moje paměť a také paměť starších členů parlamentu zde v tomto sále,nemůžeme podruhé zaznamenati. Neznám žádného případu v politických dějináchposledních 30 let, že by byl parlament vydal některého poslance pro slovní delikt. Nejedná se zde zajisté o skutkový delikt,nýbrž výhradně a jedině o delikt slovní.

Dámy a pánové! Rakouský parlament - nebuďte nervosní, mluvím-li zde o Rakousku -měl třeba všechny možné chyby, ale ve věcech imunity zachoval se zajisté přísněkorrektně a pomýšlel vždy na zachování imunity. Imunita poslanecká jest něčímnedotknutelným, jedná-li se o politické věci, něčím svatým, něčím, co nelzeodstraniti a zrušovati podle politických hledisek, poněvadž by se rádo vyhovělo jistýmpolitickým úvahám. Imunita byla vždy něčím, copříležitostně bylo všem stranám k dobru, i bylo přímo nepomyslitelno, že by bylmohl někdo být vydán v politické věci. Myslím, že by to mělo a muselo vlastně býtisamozřejmým. Neboť nesmí-li ani poslanec a senátor promluviti volné slovo, pak jest přece vůbec nemocno, obzvláštěza jistých dob, aby zájmy voličstva přiměřeně byly zastupovány. Jak se věci nynímají jest stát dostatečně zabezpečen a měl by, kdyby se zde skutečně jednalo oexcess - vždyť to budu ještě zkoumati - mítitolik shovívavosti, tolik trpělivosti a tolik uznání, aby si řekl, že se parlamentárnímuzástupci nesmí brániti, aby hájil zájmy svého voličstva, to tím spíše, ježto státmá dostatek policie, dostatek vojska, aby všem výstřednostem zabránil, ježto tisk stojí pod nejpřísnější censurou, ježto do každé schůze,i do schůzí dle §u 2, se dnes dostavují zástupci vlády, úřadů a policie akontrolují každé pronešené slovo. Mám za to, že všechna tato opatření zajistéjiž musí postačiti a že se nesmí ještě k tomusahati na imunitu zvolených zástupců lidu. Ovšem dopustil prý se senátor Link těžkého zločinu, že přestoupil § 300 tr. z., ježto se muklade za vinu, že řekl, aby sobě dělníci v případě války, když se jim dají puškydo rukou, byli vědomi, proti komu mají zbraň obrátiti. Mám pocit, že imunitnívýbor nezkoumal věc s dostatečnou péčí, že když mu bylo doručena žádost zavydání, ve které toto místo bylo uvedeno, většinou poněkud ztratil klidnou rozvahu,a že se ani nepokusil o přezkoumání věci. Měl si přece říci: nežli podáme návrh na vydání, zkoumejme přece dříve,zdali žalovaný tento výrok vůbec učinil. Pan zpravodaj dr. Stránský konstatoval v poslední schůzi senátu výslovně, že senát máprávo zkoumati a kontrolovati, že mu jest dána možnost vyslýchati svědky, zavéstiřízení, Viděli jsme také, že v řadě případů použil imunitní výbor tohotopráva, věc zkoumati; způsobem nejdalekosáhlejším. A podivno! Právě v tomto případě,kde se jedná o politický přečin, imunitní výbor opomenul věc zkoumati věcně ameritorně, nezkoumal zdali pan senátor Linktento projev skutečně učinil, jak ho učinil a co se vlastně tam v oné schůzi stalo.Mám za to, že kdyby imunitní výbor byl žalobu zkoumal, že by byl učinil mnohouzkušenost. Byl by především silně pochyboval o nestrannosti vládního zástupce, jenž toto udání učinil, a takéstátního zástupce, jenž na základě toho vznesl žalobu. Mně o žalobě není dáleničeho více známo, nežli co zde stojí ve zprávě imunitního výboru. Ale musím říci,že to, co zde je, jest unikum.

Jděme po věci. Panu sen. Linkovi kladeobžaloba za vinu, že vládu vinil ze stranickostí. Co se týče žádosti za vydáníresp. vyhovění této žádosti za vydání to jest jiná věc. Ale žaloba zní, žesen. Link vinil vládu ze stranickosti, žetvrdil, že nouzové stavby se provádějí jen v českých, nikoli však také v německýchkrajinách, které se úmyslně zanedbávají. Zdali to jest spravedlivé čili nic, o tompřece můžeme míti různé mínění. Ale mám za to, že by se vláda sama proti tomuohražovala kdybychom ji vinili z nestrannosti. Za tomá býti senátor zavřen -tak alespoň zní žádost soudu, státního zástupce - poněvadžtvrdil, že vláda jest stranická. Každý řečník, který vystoupí v nějakémshromáždění, má snad vládu chápati jakožto stělesnění, jakožto inkarnacinestrannosti? Je přímo neuvěřitelno, k jakým až názorům jsme zde dospěli. Najdese vládní zástupce, který s připravenou tužkou pozorně naslouchá, ve shromážděnísedí vedle řečníka, a takovéto výroky chytá... (Sen. dr. Stránský: Toje jeho povinnost!)... svoji povinnost koná, když tamsedí, ale že se domnívá, že něco takového může býti trestné, to jest příznačnéa charakteristické pro celou obžalobu. Také o tom musím mluviti, i když imunitnívýbor nemluvil v tomto smyslu pro žádost za vydání. Tato okolnost sama již činí podezřelou to, proč imunitní výbor navrhuje vydání. Ale ještěněco lepšího. Řečníkovi se klade za vinu, že se dělají špatné zákony a nařízení,jež podřízené úřady podle libosti vykládají. To má býti přečinem proti § 300tr. z. Myslím, že vládá, která svoji činnost zná,sama se podiví, jak mírně sen. Link jejíčinnost posuzoval. Nesmíme tedy již říkati, že máme špatné zákony, že se jichnedokonale a nespravedlivě užívá. To by to přece v našem státě vypadalo jako v Číně,kdybychom již nesměli takovéto věci říkati. A tak to jde v dalších projevech ještědále. Jako přečin proti §u 305 tr. z. se prohlašuje, že shromáždění bylivyzýváni, aby následovali příkladu anglického dělnictva, aby šli demonstrovatipřed zemskou správu politickou v Opavě; a konečně se praví, že překročen byl § 308 tr. z., poněvadž bylo prohlašováno, žereakce roste, z čehož lze seznati, že válka není daleko. Neuvěřitelno! Tedy reakcese stala také zařízením státně chráněným; dopouštíme se přečinu dle §u 308,útočíme-li na reakci a konstatujeme-li, že reakcezde jest. Uvádím to, abych vám ukázal, jak vypadá soud, jenž od nás žádá zavydání. Dává nám příklad toho, jakýma ušima zástupce vlády naslouchal a jakýmduchem veden byl státní zástupce při vznesení žaloby. Mám za to, že alespoňimunitní výbor měl věc zkoumati. Ovšem imunitnívýbor v těchto věcech navrhl nevydávati senátora. Ale odmítnutím této domněnkyjest jeho shovívavost také vyčerpána. Ale přes nejbližší bod žaloby, jenž právějedná o tom, že prý sen. Link řekl, abysobě vojáci v případě války byli vědomi, protikomu mají zbraň obrátiti, přes tento nejbližší bod žaloby se imunitní výbornedostal, ačkoli právě tento bod u většiny imunitního výboru měl vzbuditinejtěžší pochybnosti. Vypravuje se tedy, a pouze vypravuje, že sen. Link shromážděným kladl na srdce, aby budou-li voláni do zbraně, soběbyli vědomi, proti komu mají zbraň obrátiti. >Kladl na srdce<; co to znamená?Myslíte skutečně, že sen. Link řekl;>kladu vám, vážené shromáždění, na srdce, abyste to učinili. (Sen. Kroiher: At'to řekne sám pan Link, jak to bylo!) Já vám již řeknu, jakým způsobem to pansenátor Link řekl. Myslím, že když senátvyhoví žádosti za vydání, že musí přece věděti, jakými slovy takovétopopuzování podle §u 305 tr. z. bylo spácháno, nežli se rozhodne prajudikovatizrušení imunity, musí přece věděti, co jest podkladem žádosti za vydání. Pravíse zde: >kladl na srdce<. Jest přece již nápadno,že schází znění tohoto výroku, a znění jest přece rozhodující. Vládnízástupce zde sděluje osobní dojem, slovní znění však schází, slova >kladl nasrdce< ukazují přece na to, že sděluje pouze svůj osobní dojem, že o takovémtodoslovném uvedení slov, kterých Link prý použil,nemůže býti řeči. Dojem však může velice klamati, kde se nejedná o přesnoudoslovnou stenografickou reprodukci nějaké řeči, tam lze velmi snadno řečznetvořiti a překroutiti, po případě zcela nevědomky i beze zlého úmyslu.Imunitní výbor, který jest tak opatrným při projednávání imunitních věcí, mělpřece zde žádati alespoň znění řeči, anebo toto inkrimované místo, měl se tázati:Co řekl sen. Link ve skutečnosti, jakým způsobemto kladl na srdce? Místo toho akceptuje imunitní výbor slepě toto znění, a k tomuvám pravím toto: Imunitní výbor nejednal správně, že tuto věc nepodrobil přesnémuzkoumání a pravím dále, že jest nemožno, že senátor Link se takto vyjádřil. To není naší terminologií, tak my vůbecna schůzích nemluvíme. Kdyby bylo naším úmyslem sledovati takovouto taktiku, pak nepůjdemea nebudeme veřejně pronášeti takovéto řeči, nýbrž zvolíme docela jiné cesty akdyž zástupce vlády sedí vedle nás, nebudeme tak neopatrnými a mluviti tímto způsobemk massám lidu. Ale pravím, že to vůbec neleží vtaktice naší strany. Že jsme odpůrci militarismu, že jsme proti válce, to myslímjest známá věc. Ale tento způsob politické činnosti není naší věcí. Neříkámto, protože se snad bojíme, neříkám to, abych sen. Linka ospravedlnil, abych ho nějak bral v ochranu. Jsme zvykli zastávatitaké to, co řekneme, jsem přesvědčen, že by také sen. Link svojí celou osobností zodpovídal za to, kdyby to byl řekl. Aleon to tak neřekl. (Sen. Pánek: To rozhodne teprve soud.) Řekl jsem, že to imunitní výbor má alespoň zkoumati! Zrušeníimunity, není žádnou maličkostí. Nejen to, že se najde nějaký zástupce vlády,který něco slyší a podle svého dojmu opakuje a nejen to, že se najde nějaký přehorlivýstátní návladní, který vznese obžalobu, smíbýti již rozhodujícím pro senát, pro parlamentární korporaci, aby zrušil imunitu aaby vše ostatní přenechal soudu. Imunita přece není věcí uvážení státníhozástupce, nýbrž něčím vyšším, něčím větším, jest znamením politickésvobody, jest záštitou svobody, které se přece jentak beze všeho vzdáti nesmíme. Pravím tedy: Sen. Link to nemohl říci, poněvadž to není naším způsobem politickéhoboje, bojovati takto proti militarismu. Táži se vás: Mluvili jsme již někdy v tomto sále,kam přece ruka státního zástupce nesahá, takovýmto způsobem? Myslím, že nám dosvědčíte,že jsme nikdy nevolili takovýchto výrazů, takovéto formy. Pánové! Sen. Link prohlásil bezprostředně po obsazení Poruří dne 10. ledna vjisté schůzi dne 18. ledna, že tak jako u anglického sjezdu invalidů vydáno byloheslo >žádné války více<, tak také zde a všude jinde že musí být vydáno totéžheslo a prohlásil také, že válce nemůže býti zabráněno teprve při mobilisacitedy právě opak toho, co vlastně praví vládní zástupce - nýbrž že lid neustále musí býti poučován o nebezpečí války. Pánové, to přecejsou výroky, které také v tomto státě ještě se budou smět propagovati. Vládnízástupce, jak se zdá, něco slyšel, chtěl něco slyšeti, snad také nebyl dosti mocenjazyka; ale jisto jest, že řečník takovéhovýroku neučinil.