Pokud jde o návrh pana sen. dr. Hellera, aby byl § 15 vypuštěn, tedy podle usnesení ústavně-právního výboru musím se vysloviti proti tomuto návrhu a žádám, aby slavný senát návrh pana sen. dr. Hellera zamítl.
Také pokud jde o změněný návrh, aby slovo >přečiny< bylo vynecháno, musím se vysloviti proti tomuto návrhu, poněvadž v ústavně-právním výboru byl zamítnut.
Já nepokládám tuto opravu, toto škrtnutí slov za nutné, poněvadž, ponecháváme-li při přestupcích ministerstvu financí, aby provádělo toto upouštěcí řízení, po případě, aby stíhání se dělo jen na jeho návrh, tedy nevím, proč bychom měli při přečinech zaujati jiné stanovisko, když přečiny i přestupky jsou skutky, které se nestaly ze zlomyslnosti, nýbrž jen z lehkomyslnosti nebo podobně. Skutky, které ze zlomyslnosti se staly, jsou označovány jako zločiny a ty jsou stíhány každým způsobem. Na jejich stíhání a zastavení nemá ministerstvo financí vlivu.
Trvám proto při návrhu ústavněprávního výboru, aby vážený senát vládní návrh tak, jak byl upraven v ústavně-právním výboru, schválil. (Pochvala.)
Předseda: Přeje si slovo pan zpravodaj výboru rozpočtového?
Zpravodaj sen. dr. Fáček: Ne.
Předseda: Není tomu tak. Prosím zaujmouti místa. (Děje se.) Přikročíme k hlasování. (Zvoní.) Při hlasování hodlám následujícím způsobem si počínati:
O osnově zákona, jeho nadpisu, nadpisech jednotlivých hlav, úvodní formuli, hodlám dáti hlasovati takto:
O §u 1-14 podle zprávy výborové, o §u 15 podle návrhu sen. dra Hellera, jenž zní, aby byl tento paragraf škrtnut. Bude-li tento návrh zamítnut, pak podle návrhu eventuelního dra Hellera a soudr. Bude-li tento návrh zamítnut, pak o §u 15 až 20, nadpisu zákona a úvodní formuli podle zprávy výborové.
Jsou námitky proti tomuto způsobu hlasování? (Námitky nebyly.)
Námitek není, budu tudíž tak pokračovati.
Kdo souhlasí s §em 1-14 podle zprávy výborové, a to ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. § 1-14 přijímají se ve čtení prvém podle zprávy výborové.
Kdo souhlasí, aby § 15 podle návrhu sen. dra Hellera a soudruhů byl škrtnut, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest menšina. Návrh se zamítá.
Kdo souhlasí, aby § 15 měl znění podle eventuelního návrhu sen. dra Hellera a soudr., nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest menšina. Také tento eventuelní návrh sen. dra Hellera se zamítá.
Kdo souhlasí, aby § 15-20 osnovy zákona, jeho nadpis a nadpisy jednotlivých hlav a úvodní formule přijaty byly ve čtení prvém podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Uvedené paragrafy, jich nadpis, nadpisy jednotlivých hlav a úvodní formule se přijímají ve čtení prvém.
Dalším bodem je
6. Zpráva výboru sociálně-politického o návrhu sen. Filipinského, Zimáka, Cholka a soudr. (tisk 1491) na prodloužení lhůty pro přihlášky válečných poškozenců. Tisk 1627.
Zpravodajem je p. sen. Jaroš, uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. Jaroš: Slavný senáte! Zákonem ze dne 20. února 1920 byly upraveny požitky válečných poškozenců a současně stanoveno, že přihlásiti se musí do roka ode dne vyhlášení zákona.
Jelikož však bylo mnoho těch, kteří z neznalosti zákona se nepřihlásili, bylo zákonem ze dne 12. srpna 1921 vyhlášeno prodloužení do 31. prosince 1921.
Ale i po této lhůtě jsou ještě tisíce válečných poškozenců, kteří přicházejí a stěžují si, že o zákonu nevěděli, zejména byli to také váleční poškozenci ze Slovenska a Podkarpatské Rusi, kde neznalost čtení a psaní a také někde i neochota úřadů má za následek, že včas přihlášky učiněny nebyly.
Z těch důvodů podali tedy senátoři Filipínský, Zimák a Cholek návrh, aby lhůta přihlašovací byla prodloužena.
Sociálně-politický výbor o návrhu jednal a navrhuje k usnesení resoluci:
>Vláda se vyzývá, aby co nejdříve předložila osnovu zákona, jímž by lhůta kpřihláškám o uplatnění nároku na zaopatřovací požitky válečných poškozencůbyla prodloužena do konce roku 1923.
Navrhuji, aby senát resoluci sociálně-politického výboru přijal.
Předseda: Nikdo není k slovu přihlášen. Přikročím k hlasování:
Kdo souhlasí s navrženou resolucí sociálně-politického výboru, nechť zvedneruku. (Děje se.)
To je většina. Příslušná resoluce se schvaluje.
Přistoupíme k dalšímu bodu denního pořadu, jímž je
7. Zpráva imunitního výboru o žádosti okresního soudu v Plané ze dne 16. dubna1923 U 118/23/2 za vydání sen. Starka ke stíhání pro přestupek dle § 312 tr. z. a§ 1 zák. ze dne 12. srpna 1921, č. 309 Sb. z. a n. (č. 6693/23). Tisk 1654.
Zpravodajem je pan sen. dr. Stránský.
Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. dr. Stránský: Slavný senáte! Sen. Stark přišel 12. února t. r. do kanceláře okresní správypolitické v Plané, a to se dvěma důvěrníky své strany, aby si tam stěžoval na to,že okresní správa politická v Plané při sestavování správní komise pro okresnínemocenskou pokladnu v Bezdružicích nevyžádala si návrhu na jmenování jednotlivýchčlenů této komise od sociálně-demokratické strany, a aby tam promluvil s přednostouokresní správy politické v Plané, místodržitelským radou Ganghofnerem.
K této rozmluvě zavolal místodržitelský rada Ganghofner ještě referenta, okresníhokomisaře dra Stibitze. Sen. Stark byl velmirozčilen a řekl místodržitelskému radovi: >Es ist eine Dreistigkeit von Ihnen,unsere Organisation bei der Zusammensetzung bei der Verwaltungskommission zu übergehen<- je to smělost od Vás, že jste naší organisaci při sestavování té komisenemocenské pokladny ignoroval. Na to odpověděl místodržitelský rada Ganghofner: >Esist eine Frechheit mir Dreistigkeit vorzuwerfen,< - je to drzost od Vás, že mně vytýkátesmělost.
Na tato slova, o nichž imunitní výbor také prohlašuje, že nebyla korektní sestrany pana místodržitelského rady, poněvadž on nebyl oprávněn kompensovati jaksiurážku jednu urážkou druhou, nýbrž měl si stěžovati jinou cestou, vrhl se sen. Stark na místodržitelského radu Ganghofnera, popadl ho za prsa, přičemž mu utrhl ještě knoflík u vesty, druhou rukou se rozpřáhl a řekl: >Wenn Siedas Wort >Frechheit< nicht zurücknehmen, hau ich Ihnen eine herunter,< - jestliže toslovo >drzost< neodvoláte, tak Vám jednu vlepím. Poněvadž místodržitelský radaGanghofner, jak sám patrně v oznámení vypověděl,nechtěl a nemohl se rváti, odvolal skutečně tento výrok.
Na základě tohoto děje, kterýž se stal potom objektem trestního oznámení,podalo státní návladnictví žalobu pro přestupek podle §u 312 trestního zákona,totiž urážku úřadující osobnosti a na základě této žaloby žádá okresní soudv Plané, aby byl sen. Stark vydán.
Imunitní výbor, jak řečeno, shledal sice v odpovědi místodržitelského radyGanghofnera nepřípustné jednání ale nicméně navrhuje, aby byl sen. Starkvydán, poněvadž nelze připustiti, aby se státním úředníkembylo jednáno takovými argumenty a takovým způsobem při úředním jednání. (Výborně.)
Imunitní výbor tedy navrhuje, aby byl sen. Stark vydán ke stíhání.
Předseda (zvoní): Zahajuji debatu. Stanovená lhůta pro jednoho řečníka je 20 minut.
Uděluji slovo panu sen. Niessnerovi.
Sen. Niessner (německy): Slavný senáte!Mám jménem své strany prohlásiti, že budeme hlasovati proti návrhu na vydánísenátora Starka, i dovoluji sobě tento návrhodůvodniti takto: Jedná se zde o vzájemné urážky. Můj soudruh ve straně Stark vytýkal panu místodržitelskému radovi Ganghofnerovi>Dreistigkeit<, načež mu pan místodržitelský rada způsobem pro vysokéhostátního úředníka zcela nepřípustným vmetl ve tvář slovo >Frechheit<.Temperamenty jsou velmi různé. Snad bychom já a pan zpravodaj na to byli zůstali klidnými,jiný temperament se nechá strhnouti. V každém případě jedná se zde o vzájemnéurážky. Pan senátor Stark upustil od žalobypro urážku jemu učiněnou věc, myslím, byla by touto urážkou a vzájemnou urážkouvlastně vyřízena, ježto pan senátor Starkžaloby nepodal. Ale prosím, to jest podřízenějšího významu. Podstatný význam mácelý způsob události, jakož i příčiny, ze kterých k této události došlo.Předešlého roku sestavována byla správní komise pro okresní nemocenskou pokladnu vPlané, a při této příležitosti obrátil se pan místodržitelský rada Ganghofner přijmenování zástupců zaměstnanců na organisací zaměstnavatelů. Pánové, to jestzcela nepřípustno a pro dělníky neslýchané jednání. (Výkřiky německy: Velmi dobře!) Co by říkali pánovéobčanských stran, kdyby okresní hejtman při sestavování nějakě komise při jmenovánízástupců ze skupiny zaměstnavatelů obrátil se na organisace dělníků? To jestpřece zrovna totéž. Ale takovýto případ se zajisté nestane. To jest neslýchanáprovokace. To by před 20 a 30 lety, kde naše organisace byly slabé a měly menšívýznam, nebylo bývalo možné; aby se některý okresní hejtman provokativním způsobemodvážil při sestavení takovéto korporace se obrátitina organisaci zaměstnavatelů, aby mu jmenovala osobypři sestavení správní komise. To jest přímo urážkou.To se stalo loni v Plané aopakovalo se letošního roku u správní komise okresní nemocenské pokladny v Bezdružicích.Dovolte, to skutečně přestává všechno, tu jde o systém, tu skutečně můžemetěžko zůstati klidnými. A mám za to, že můžeme také pochopiti rozčilení, kdyždotyčný zástupce obce v parlamentu pak jde nahoru k takovémuto okresnímu hejtmanovi apronese ostřejší slovo. Jedná zde zajisté vykonávajesvůj úřad a jest pochopitelno, jestliže zde energickým způsobem hájí zájmy voličstva,jež ho vyslalo do senátu. To jest přece stanovisko, které musí pochopiti také druzípánové z občanských stran, že takovéto jednání jest neslýchané. Máme za to, že, ať soudíme o případu jakkoli, v každém případě rozčileníbylo oprávněné. Myslím již, že v takovémto případě senátorovi musíme přičístik dobru, že energickým, snad ne zvláště vybraným způsobem projevil svoje vzrušenía rozčilení dělníků. Ze všech těchto důvodůbudeme hlasovati proti vydání. (Potlesk na levici.)
Předseda (zvoní): Slovo dále má pan sen. Stark.
Sen. Stark (německy): Slavný senáte! Přihlásiljsem se ke slovu, abych poněkud blíže vysvětlil věc, o kterouž se dnes jedná. Znění,které uvádí pan místodržitelský rada Ganghofner, není úplně správné. Mohu todokázati svědky, a pánové budete mi musit dáti za pravdu, že jsem v tomto případěmusil tak jednati, protože to pan Ganghofner učinil netoliko v obou případech, kterémůj soudr. Niessner uvedl, nýbrž také přijiných příležitostech frivolním způsobem jednal s našimi důvěrníky. Našidůvěrníci v Plané si netroufají více intervenovati v nějaké věci u pana místodržitelskéhorady, poněvadž s nimi jednal způsobem, který sobě již nemohli více dát líbiti. V tomto případě udála se věc tak, že když jsem panu místodržitelskémuradovi Ganghofnerovi vytýkal jeho nepřípustné jednání, že se vymlouval na to, žeto způsobil komisař dr. Stibitz. Poslal mezi tím pro dra Stibitze, i vytýkal jsem mujeho nespravedlivé jednání a jak může svéjednání zákonem odůvodniti, a zdali vůbec, pro to má nějaké odůvodnění. (Předsednictvípřevzal místopředseda dr. Soukup.) Oba pánové hleděli se nejrůznějším způsobemvymlouvati, což mně ovšem nepostačilo. Řekl jsem pak: >Pane místodržitelský rado,Vy jste již častěji přání našich organisací nerespektoval a v tomto případějste naši stranu nejdrzejším způsobem podvedl.< Tak to bylo a ani slovem jinak. Na tomně pan místodržitelský rada vytýkal >drzost a drzé jednání<. Seděl jsem a vsedě se to odehrávalo. Na to jsem vstal se svého místa a vybídl jsem pana místodržitelskéhoradu slovy: >Použil jste nyní slov, kterých si naprosto nemohu dát líbiti, prosím,abyste tyto urážlivé výroky odvolal<, aby svoje výroky odvolal. Vstal rovněž anikterak se neměl k tomu, aby svoji urážku odvolal.Teprve když jsem viděl, že se pan místodržitelský rada Ganghofner nedal donutiti kodvolání urážky, chytil jsem ho zde za vestu a vyzval ho, aby učiněné výrokyodvolal. Teprve po opětovné žádosti, aby výroky odvolal,jsem řekl; >Jestliže své výroky neodvoláte, tak Vám jednu vlepím.< Pánové,myslím, že v přítomnosti dvou zástupců naší strany nepotřebuji sebou nechat zacházetjako s klukem, i když to je místodržitelský rada. Vzhledem k tomu, že našiorganisaci nechal stranou, že se jí netázal, žepřes její hlavu učinil opatření, která se příčí právnímu vědomí, dal jsem sestrhnouti k tomuto výroku a hrozbě. Co byste vy pánové z občanských stran řekli,kdyby se některý okresní hejtman opovážil vyzvati dělnické organisace, naše organisace, aby do některé korporace jmenovalyzástupce zaměstnavatelů! Pánové z občanských stran by toho pana okresního hejtmanajistě prohlásili za blázna. Tak tomu jest také v tomto případě.
Nepřicházím, abych sobě vyprosil milost, můžete o tomto případě souditi ahlasovati, jak chcete, cítil jsem se jen povinen vám několika slovy vylíčiti, jak sevěc odehrála. Prosím, abyste hlasovali zcela podle vlastního uvážení. (Souhlasna levici.)
Místopředseda dr. Soukup (zvoní):Uděluji slovo panu zpravodaji.
Zpravodaj sen. dr. Stránský: Jen několika slovy,velectění, chci odpověděti na to, co bylo právě zde předneseno se strany obou pánůřečníků. Připouštím - a imunitní výbor také připouštěl, a řekl to ve svézprávě - že měl snad senátor Stark důvodk rozčilení. Připouštím dále, že způsob, jakým místodržitelský rada Ganghofners ním jednal, byl způsobilý ještě více toto rozčilení sen. Starka stupňovati. Avšak, velectění, my nemůžeme připustiti, aby místoargumentů slovních bylo používáno argumentů násilí. My žijeme v právním státěa senátor Stark ví zcela dobře, že,jestliže postup místodržitelského rady Ganghofnera nebyl zákonitý, měl proti tomuprávní prostředek, a náš nejvyšší správní soud zajisté soudí tak objektivně,že by se mu tam práva bylo dostalo. Ale takovýmto způsobem nemůžeme připustiti, abybylo jednáno s naším úřednictvem, a proto musím jménem imunitního výboru na tomtrvati, aby slavný senát návrh náš přijal..
Místopředseda dr. Soukup: Budeme hlasovati. Prosím, aby ti, kdosouhlasí s návrhem imunitního výboru, aby senátor Stark k trestnímustíhání vydán byl, zvedli ruku. (Děje se.)
To jest většina. Tím je návrh imunitního výboru přijat.
Přejdeme k bodu následujícímu, jímž je
8. Zpráva výboru imunitního o žádosti zemského soudu v Opavě ze dne 6. dubna1923 za souhlas ke stíhání sen. Linka pro přečin dle § 300 a 305 tr. z. a pro přestupekdle § 308 tr. z. (č. 6613/23). Tisk 1656.
Zpravodajem je p. sen. dr. Stránský, jemuž tímtoslovo uděluji.
Zpravodaj sen. dr. Stránský: Dne 18. ledna t. r. konalase ve Vítkově u Opavy veřejná schůze lidu, na kteréž jako první řečníkvystoupil sen. František Link. Ve své dostiprudké řeči vinil vládu z jednostrannosti, neboť - jak prý se sám přesvědčil -provádějí se nouzové stavby pouze v okresích českých, v okresích německých se všaknepodniká ničeho a tyto jsou úmyslně zanedbávány. Státní návladnictví pro tentovýrok podalo trestní oznámení pro přečin podle § 300 tr. z. a soud opavský žádáproto za vydání sen. Linka. V této věciimunitní výbor, vycházeje z náhledu, že nelze obmeziti senátora nebo poslance v jehokritice vládních opatření a vlády vůbec, navrhuje, aby sen. Link nebyl vydán. Dále uvedl řečník, že se vydávají špatnézákony a nařízení, které bývají v podřízených úřadech libovolně vykládány,čímž roztrpčení lidu roste a vláda požívá u něho úplné nedůvěry. Také vtomto směru podalo státní návladnictví trestní oznámení pro přečin § 300 tr. z.Ale imunitní výbor, z téhož důvodu jako prve, vyloučil vydání sen. Linka z persekuce. Dále vybízel řečník shromážděné, aby šli popříkladu anglického dělnictva demonstrovati před zemskou správu politickou do Opavya neodešli dříve, dokud jim nebude úplně vyhověno. V tomto výroku spatřuje státnínávladnictví přečin podle § 305 tr. z. Ale imunitní výbor také tento výrok vyloučil z persekuce.
Pak však sen. Link vypravoval posluchačům, žeze stále rostoucí reakce lze seznati, že podle všeho není nová válka daleka, cožpo názoru státního zastupitelství tvoří přestupek §u 308 tr. z., a kladl shromážděnýmna srdce, aby, budou-li povoláni do zbraně a budou-li míti flinty v rukou, byli si tohovědomi, proti komu mají zbraně obrátiti.
V tomto výroku spatřil imunitní výbor skutečně čin, který nezle ignorovati, anavrhuje proto vydání sen. Linka pouze pro tento poslední výrok, co se týče těch zbraní. Imunitní výbor v posléze uvedenénvýroku, kterýmž sen. Link klade shromážděnýmna srdce, budou-li povoláni do zbraní a budou-li míti flinty v rukou, byli si vědomitoho, proti komu mají zbraně obrátiti, nejen že spatřil skutkovou podstatu podle §u305 tr. z., ale také vycházel z názoru, že není žádné příčiny, pro kterou byjmenovaný senátor vydán býti neměl, a činí proto návrh, aby slavný senát - pouzeovšem pro tento výrok - pro přečin podle §u 305 tr. z. - byl vydán a aby žádostizemského soudu v Opavě bylo potud vyhověno, že se dávásouhlas ke stíhání sen. Františka Linkapouze pro přečin §u 305 tr. z., spáchaný tím, že kladl shromážděným na srdce,aby budou-li povoláni do zbraně a budou-li míti flinty v rukou, byli si toho vědomi,proti komu mají zbraně obrátiti.
Místopředseda dr. Soukup: Zahajuji debatu.K slovu je přihlášen především sen. Niessner, jemuž uděluji slovo.
Sen. Niessner (německy): Dámy a pánové!Senát posud jevil ctižádost býti korporací klidně uvažující. Tím více musímelitovati, že jak se zdá dle návrhu pana zpravodaje, právě senát jest prvníparlamentní korporací, která v politickém pronásledování zástupce parlamentu chceudávati tón. A nejedná se o nic jiného, nežli o čistě politické pronásledování.To jest novinkou, pánové, kterou, myslím, pokudalespoň sahá moje paměť a také paměť starších členů parlamentu zde v tomto sále,nemůžeme podruhé zaznamenati. Neznám žádného případu v politických dějináchposledních 30 let, že by byl parlament vydal některého poslance pro slovní delikt. Nejedná se zde zajisté o skutkový delikt,nýbrž výhradně a jedině o delikt slovní.
Dámy a pánové! Rakouský parlament - nebuďte nervosní, mluvím-li zde o Rakousku -měl třeba všechny možné chyby, ale ve věcech imunity zachoval se zajisté přísněkorrektně a pomýšlel vždy na zachování imunity. Imunita poslanecká jest něčímnedotknutelným, jedná-li se o politické věci, něčím svatým, něčím, co nelzeodstraniti a zrušovati podle politických hledisek, poněvadž by se rádo vyhovělo jistýmpolitickým úvahám. Imunita byla vždy něčím, copříležitostně bylo všem stranám k dobru, i bylo přímo nepomyslitelno, že by bylmohl někdo být vydán v politické věci. Myslím, že by to mělo a muselo vlastně býtisamozřejmým. Neboť nesmí-li ani poslanec a senátor promluviti volné slovo, pak jest přece vůbec nemocno, obzvláštěza jistých dob, aby zájmy voličstva přiměřeně byly zastupovány. Jak se věci nynímají jest stát dostatečně zabezpečen a měl by, kdyby se zde skutečně jednalo oexcess - vždyť to budu ještě zkoumati - mítitolik shovívavosti, tolik trpělivosti a tolik uznání, aby si řekl, že se parlamentárnímuzástupci nesmí brániti, aby hájil zájmy svého voličstva, to tím spíše, ježto státmá dostatek policie, dostatek vojska, aby všem výstřednostem zabránil, ježto tisk stojí pod nejpřísnější censurou, ježto do každé schůze,i do schůzí dle §u 2, se dnes dostavují zástupci vlády, úřadů a policie akontrolují každé pronešené slovo. Mám za to, že všechna tato opatření zajistéjiž musí postačiti a že se nesmí ještě k tomusahati na imunitu zvolených zástupců lidu. Ovšem dopustil prý se senátor Link těžkého zločinu, že přestoupil § 300 tr. z., ježto se muklade za vinu, že řekl, aby sobě dělníci v případě války, když se jim dají puškydo rukou, byli vědomi, proti komu mají zbraň obrátiti. Mám pocit, že imunitnívýbor nezkoumal věc s dostatečnou péčí, že když mu bylo doručena žádost zavydání, ve které toto místo bylo uvedeno, většinou poněkud ztratil klidnou rozvahu,a že se ani nepokusil o přezkoumání věci. Měl si přece říci: nežli podáme návrh na vydání, zkoumejme přece dříve,zdali žalovaný tento výrok vůbec učinil. Pan zpravodaj dr. Stránský konstatoval v poslední schůzi senátu výslovně, že senát máprávo zkoumati a kontrolovati, že mu jest dána možnost vyslýchati svědky, zavéstiřízení, Viděli jsme také, že v řadě případů použil imunitní výbor tohotopráva, věc zkoumati; způsobem nejdalekosáhlejším. A podivno! Právě v tomto případě,kde se jedná o politický přečin, imunitní výbor opomenul věc zkoumati věcně ameritorně, nezkoumal zdali pan senátor Linktento projev skutečně učinil, jak ho učinil a co se vlastně tam v oné schůzi stalo.Mám za to, že kdyby imunitní výbor byl žalobu zkoumal, že by byl učinil mnohouzkušenost. Byl by především silně pochyboval o nestrannosti vládního zástupce, jenž toto udání učinil, a takéstátního zástupce, jenž na základě toho vznesl žalobu. Mně o žalobě není dáleničeho více známo, nežli co zde stojí ve zprávě imunitního výboru. Ale musím říci,že to, co zde je, jest unikum.
Jděme po věci. Panu sen. Linkovi kladeobžaloba za vinu, že vládu vinil ze stranickostí. Co se týče žádosti za vydáníresp. vyhovění této žádosti za vydání to jest jiná věc. Ale žaloba zní, žesen. Link vinil vládu ze stranickosti, žetvrdil, že nouzové stavby se provádějí jen v českých, nikoli však také v německýchkrajinách, které se úmyslně zanedbávají. Zdali to jest spravedlivé čili nic, o tompřece můžeme míti různé mínění. Ale mám za to, že by se vláda sama proti tomuohražovala kdybychom ji vinili z nestrannosti. Za tomá býti senátor zavřen -tak alespoň zní žádost soudu, státního zástupce - poněvadžtvrdil, že vláda jest stranická. Každý řečník, který vystoupí v nějakémshromáždění, má snad vládu chápati jakožto stělesnění, jakožto inkarnacinestrannosti? Je přímo neuvěřitelno, k jakým až názorům jsme zde dospěli. Najdese vládní zástupce, který s připravenou tužkou pozorně naslouchá, ve shromážděnísedí vedle řečníka, a takovéto výroky chytá... (Sen. dr. Stránský: Toje jeho povinnost!)... svoji povinnost koná, když tamsedí, ale že se domnívá, že něco takového může býti trestné, to jest příznačnéa charakteristické pro celou obžalobu. Také o tom musím mluviti, i když imunitnívýbor nemluvil v tomto smyslu pro žádost za vydání. Tato okolnost sama již činí podezřelou to, proč imunitní výbor navrhuje vydání. Ale ještěněco lepšího. Řečníkovi se klade za vinu, že se dělají špatné zákony a nařízení,jež podřízené úřady podle libosti vykládají. To má býti přečinem proti § 300tr. z. Myslím, že vládá, která svoji činnost zná,sama se podiví, jak mírně sen. Link jejíčinnost posuzoval. Nesmíme tedy již říkati, že máme špatné zákony, že se jichnedokonale a nespravedlivě užívá. To by to přece v našem státě vypadalo jako v Číně,kdybychom již nesměli takovéto věci říkati. A tak to jde v dalších projevech ještědále. Jako přečin proti §u 305 tr. z. se prohlašuje, že shromáždění bylivyzýváni, aby následovali příkladu anglického dělnictva, aby šli demonstrovatipřed zemskou správu politickou v Opavě; a konečně se praví, že překročen byl § 308 tr. z., poněvadž bylo prohlašováno, žereakce roste, z čehož lze seznati, že válka není daleko. Neuvěřitelno! Tedy reakcese stala také zařízením státně chráněným; dopouštíme se přečinu dle §u 308,útočíme-li na reakci a konstatujeme-li, že reakcezde jest. Uvádím to, abych vám ukázal, jak vypadá soud, jenž od nás žádá zavydání. Dává nám příklad toho, jakýma ušima zástupce vlády naslouchal a jakýmduchem veden byl státní zástupce při vznesení žaloby. Mám za to, že alespoňimunitní výbor měl věc zkoumati. Ovšem imunitnívýbor v těchto věcech navrhl nevydávati senátora. Ale odmítnutím této domněnkyjest jeho shovívavost také vyčerpána. Ale přes nejbližší bod žaloby, jenž právějedná o tom, že prý sen. Link řekl, abysobě vojáci v případě války byli vědomi, protikomu mají zbraň obrátiti, přes tento nejbližší bod žaloby se imunitní výbornedostal, ačkoli právě tento bod u většiny imunitního výboru měl vzbuditinejtěžší pochybnosti. Vypravuje se tedy, a pouze vypravuje, že sen. Link shromážděným kladl na srdce, aby budou-li voláni do zbraně, soběbyli vědomi, proti komu mají zbraň obrátiti. >Kladl na srdce<; co to znamená?Myslíte skutečně, že sen. Link řekl;>kladu vám, vážené shromáždění, na srdce, abyste to učinili Mám za to, žetoho se o nás přece nebudete domnívati. To jest přece přímo přibásněno, to jestslohový obrat vládního zástupce anebo státního návladního. (Sen. Kroiher: At'to řekne sám pan Link, jak to bylo!) Já vám již řeknu, jakým způsobem to pansenátor Link řekl. Myslím, že když senátvyhoví žádosti za vydání, že musí přece věděti, jakými slovy takovétopopuzování podle §u 305 tr. z. bylo spácháno, nežli se rozhodne prajudikovatizrušení imunity, musí přece věděti, co jest podkladem žádosti za vydání. Pravíse zde: >kladl na srdce<. Jest přece již nápadno,že schází znění tohoto výroku, a znění jest přece rozhodující. Vládnízástupce zde sděluje osobní dojem, slovní znění však schází, slova >kladl nasrdce< ukazují přece na to, že sděluje pouze svůj osobní dojem, že o takovémtodoslovném uvedení slov, kterých Link prý použil,nemůže býti řeči. Dojem však může velice klamati, kde se nejedná o přesnoudoslovnou stenografickou reprodukci nějaké řeči, tam lze velmi snadno řečznetvořiti a překroutiti, po případě zcela nevědomky i beze zlého úmyslu.Imunitní výbor, který jest tak opatrným při projednávání imunitních věcí, mělpřece zde žádati alespoň znění řeči, anebo toto inkrimované místo, měl se tázati:Co řekl sen. Link ve skutečnosti, jakým způsobemto kladl na srdce? Místo toho akceptuje imunitní výbor slepě toto znění, a k tomuvám pravím toto: Imunitní výbor nejednal správně, že tuto věc nepodrobil přesnémuzkoumání a pravím dále, že jest nemožno, že senátor Link se takto vyjádřil. To není naší terminologií, tak my vůbecna schůzích nemluvíme. Kdyby bylo naším úmyslem sledovati takovouto taktiku, pak nepůjdemea nebudeme veřejně pronášeti takovéto řeči, nýbrž zvolíme docela jiné cesty akdyž zástupce vlády sedí vedle nás, nebudeme tak neopatrnými a mluviti tímto způsobemk massám lidu. Ale pravím, že to vůbec neleží vtaktice naší strany. Že jsme odpůrci militarismu, že jsme proti válce, to myslímjest známá věc. Ale tento způsob politické činnosti není naší věcí. Neříkámto, protože se snad bojíme, neříkám to, abych sen. Linka ospravedlnil, abych ho nějak bral v ochranu. Jsme zvykli zastávatitaké to, co řekneme, jsem přesvědčen, že by také sen. Link svojí celou osobností zodpovídal za to, kdyby to byl řekl. Aleon to tak neřekl. (Sen. Pánek: To rozhodne teprve soud.) Řekl jsem, že to imunitní výbor má alespoň zkoumati! Zrušeníimunity, není žádnou maličkostí. Nejen to, že se najde nějaký zástupce vlády,který něco slyší a podle svého dojmu opakuje a nejen to, že se najde nějaký přehorlivýstátní návladní, který vznese obžalobu, smíbýti již rozhodujícím pro senát, pro parlamentární korporaci, aby zrušil imunitu aaby vše ostatní přenechal soudu. Imunita přece není věcí uvážení státníhozástupce, nýbrž něčím vyšším, něčím větším, jest znamením politickésvobody, jest záštitou svobody, které se přece jentak beze všeho vzdáti nesmíme. Pravím tedy: Sen. Link to nemohl říci, poněvadž to není naším způsobem politickéhoboje, bojovati takto proti militarismu. Táži se vás: Mluvili jsme již někdy v tomto sále,kam přece ruka státního zástupce nesahá, takovýmto způsobem? Myslím, že nám dosvědčíte,že jsme nikdy nevolili takovýchto výrazů, takovéto formy. Pánové! Sen. Link prohlásil bezprostředně po obsazení Poruří dne 10. ledna vjisté schůzi dne 18. ledna, že tak jako u anglického sjezdu invalidů vydáno byloheslo >žádné války více<, tak také zde a všude jinde že musí být vydáno totéžheslo a prohlásil také, že válce nemůže býti zabráněno teprve při mobilisacitedy právě opak toho, co vlastně praví vládní zástupce - nýbrž že lid neustále musí býti poučován o nebezpečí války. Pánové, to přecejsou výroky, které také v tomto státě ještě se budou smět propagovati. Vládnízástupce, jak se zdá, něco slyšel, chtěl něco slyšeti, snad také nebyl dosti mocenjazyka; ale jisto jest, že řečník takovéhovýroku neučinil.