Druhou úlohou tohoto zákona, vedlejším účelem jeho jest chrániti obětí platidel.

Nikdo nesmí rušiti zákonitý oběh platidel. Co to znamená, nikdo neuhodne, kdo čte pouze zákon. Jak mohu jako jednotlivec rušiti oběh platidel? Nevím, jak to mám navléci. Ale čteme-li důvodovou zprávu, dovíme se, o co se jedná. Chci uvésti jen dva případy. První jest ten: Nějaká státovka se vezme z oběhu. V určité lhůtě, řekněme, posledního června, přestane tato státovka platiti. Následkem toho máme již 15. června potíže, této státovky se zbaviti. Obchod ji odmítá, poněvadž se nikdo nechce zatěžovati, ježto přece nyní přestane brzy platiti. Jiný případ: Vznikne pověst - již jsme se toho dožili - že padesátikoruny se falšují. Nikdo přirozeně nechce tyto peníze přijímati, poněvadž se nechce vydávati v nebezpečí, že obdrží kus bezcenného papíru. A proti takovýmto věcem se nyní vystupuje s tresty, to jest, kdo takovouto státovku nepřijme, bude potrestán. Pánové, vystupovati proti nervositě s trestními paragrafy jest nezpůsobilý prostředek. Zde jest zapotřebí poučení a vysvětlení, o to se zde jedná. Ale zavírati obecenstvo pouze do žaláře anebo ukládati mu peněžité pokuty, nemá žádného smyslu; a nemá také naprosto žádného smyslu jednotlivce, přece namnoze malého člověka - neboť banky vědí velmi dobře, jak mají s penězy zacházeti - stavěti před alternativu: buďto riskuji trest a uchráním se před škodou přijetím státovky, anebo naopak uchráním se trestu, ale za to se vydám v nebezpečí, že přijmu falešnou, tedy neplatnou státovku. To jest nesnesitelný stav, takovým způsobem se nedostaneme dále. Nastalo u nás vůbec zvláštní poblouznění s trestním právem. Panuje domněnka, že když jen máme jednou trestní paragrafy, že se tím odpomůže zlu, o které se jedná. Nuže máme rakouský trestní zákon. Pochází z roku 1803, jest tedy starý přes 100 let. Zůstal proto některý zločin nevykonán anebo odpadl proto, poněvadž trestní zákon naň ukládá trest? Ani pomyšlení! Musíme si jasně uvědomiti, že trest sám ničeho nezpomůže, musíme odstraniti zlo, a ne jen používati represse a trestů. Naše veškeré trestní zákonodárství stává se nepřehledným, malicherným, nesrozumitelným, stává se pro soudce neproveditelným, trestní právo tohoto státu nalézá se na scestí, zachází, i měli byste konečně učiniti přítrž této jeho degeneraci.

Zákon obsahuje také ještě zmocnění pro vládu, aby vydávala nařízení ohledně obchodu devisami a ohledně oběhu platidel. Zákon jde zde nesmírně daleko a jest v této příčině veden duchem policejního státu. Upadáme stále hlouběji do policejního státu a nestaráme se o svobodu státních občanů o volný obchod. Utiskujeme obchod, poddáváme se stále rostoucímu byrokratismu, teprve včera se vyjádřil velice vážený člen koalice v ústavně-právním výboru: >úžasný byrokratismus u nás nastává<. Demokracie jest zapírána. Tak to dále nepůjde. Zákonodárství se musí zjednodušiti, zlidověti, zdemokratisovati, aby vůbec bylo snesitelné.

Jest to, slavný senáte, poměrně řídký případ, že některá vládní předloha se podává přímo senátu. Většinou jsme v nepříjemném postavení, že musíme spolknouti to, na čem se poslanecká sněmovna již před tím usnesla. Všeobecně musím říci, že to vítám, jestliže senát nejprve jest tázán, jestliže se dříve dostane ke slovu. V malostranském, kdysi tak vznešeném ovzduší možno přece snad klidněji pracovati nežli naproti na druhém břehu Vltavy, kde se náměstí kdysi, když tam ještě zaznívala ušlechtilá hudba, nazývalo >Rejdištěm< >Tummelplatz< - kdežto dnes divným způsobem, kdy ušlechtilá hudba zmizela, náměstí se zove náměstím Smetanovým. (Veselost na levici.) Jsem celkem s tím srozuměn, když se zákony propracují nejdříve zde; ale v tomto konkrétním případě musím již říci: senát selhal a nevykonal to, co jsme vlastně od něho mohli očekávati, a proto nezbývá nic jiného, ježto předvídám, že velezrádná koalice tento zákon přijme právě tak jako všechny jiné, které se zde projednávají, nežli, že se kojím nadějí, že poslanecká sněmovna vykoná dobrou práci a že tuto osnovu přepracuje jinak, nežli zde byla projednána. Nechť tedy druhá sněmovna napraví to, co tato sněmovna se chystá pokaziti. (Souhlas a potlesk na levici.)

Místopředseda dr. Soukup: Slovo má dále pan sen. dr. Heller.

Sen. dr. Heller (německy): Slavný senáte! Můžeme mnoho z toho, co vážený pan řečník přede mnou přednesl, podepsati. Zajisté, zákon, který nám byl předložen, vykazuje četné nedostatky, a jestliže poukázal obzvláště na ustanovení §u 1 odst. 2. a 3., přisvědčí mu každý, kdo to míní vážně se zákonodárstvím. Jest pravda, že ustanovení §u 1 odst. 2. o poškození československé měny jest ustanovením, které se v zákoně nemá objeviti, poněvadž skutečně umožňuje jakýkoli výklad, a jest rovněž tak pravdou, že myšlenka, že by devisový spekulant spekuloval s úmyslem, aby poškodil československou měnu, jest tak abstrusní, tak zvláštní myšlenkou, že nebylo třeba ji odíti do formy zákona. Jest jisto a správno, že kruhy, z nichž se rekrutují devisoví spekulanti, nejsou uzpůsobeny tak, aby to činily z politických úvah, nýbrž jedině a pouze z pohnutek materielních, ziskuchtivých. Toto ustanovení tedy mohlo klidně odpadnouti, aniž by tím zákon utrpěl újmy. Když přes to vítáme vydání tohoto zákona, anebo abych se lépe vyjádřil: zákona s tendencí, jaká zde jest vyjádřena, pak děje se to proto, poněvadž nahlížíme nutnost, aby na hospodářské poměry, které přece beztak jsou podmíněny velkým počtem předpokladů, nepůsobili také ještě lidé z výhradně ziskuchtivých podmínek.

Přehlédneme-li vývoj měnových poměrů ve válce a obzvláště po válce, tu zajisté bychom pochybili, kdybychom řekli, že pokles rakouské nebo německé měny byl způsoben výhradně spekulací. Jsou zajisté jiné význačné okolnosti, o nichž dneska se šířiti jest sotva příležitost a na místě, kteréžto okolnosti měly značný vliv na tento vývoj věcí. Ale jest právě tak jisto a právě tak pravdivo, že byly doby, ve kterých spekulace na vývoj měny měla zcela značný a významný vliv, ať již vliv ve směru positivním nebo negativním, ve směru poklesu anebo vzestupu dotyčné měny. Rovněž tak jest zcela jistě správno, že úmyslný vzestup nebo pokles měny obzvláště pro hospodářsky slabou část obyvatelstva jest provázen nejhoršími důsledky. Pohlížíme-li na měnovou politiku v různých zemích,tu shledáváme dvě kategorie zemí: jedna kategorie jsou země, ve kterých - nechci říci následkem jakých příčin - měna neustále klesala (k této kategorií patří Německo, Rakousko, Rusko a jiné země. Tam vidíme, že přesun majetkových poměrů, způsobený měnou výhradně se dál na útraty pracujícího obyvatelstva a na útraty nižšího středního stavu. Tyto třídy obyvatelstva musily nésti útraty těchto změn měny. Pohlédneme-li nyní na země, ve kterých měna stoupla, shledáváme právě týž výsledek. V těchto zemích, v Anglii, v Československu a snad také ve Švýcarsku, měl naopak zase vzestup měny za následek nesmírnou nezaměstnanost, hospodářskou krisi a hromadnou bídu. Vidíme tedy, že výsledek pro pracující obyvatelstvo jest zcela stejný, ať již koruna stoupne nebo klesne. Abych to uvedl na naše poměry: útraty vzestupu a poklesu naší koruny nese pracující obyvatelstvo a střední stav. A kdo nyní má z toho zisk? Pohlédnete-li zase na všechny tyto země, tož jsou to dvě kategorie státních občanů, které z toho mají zisk: jednak měl při poklesu měny obrovský zisk průmysl tím, že využitkoval doby, ve které se pokles dotyčné měny ještě nepřizpůsobil cenám jak v Německu tak v Rakousku, a na druhé straně vidíme, že také v zemích, ve kterých valuta stoupla, to jsou zase kapitalistické kruhy, hlavně kruhy bankovní, které za vzestupu měny zase měly obrovské zisky. Nepotřebuji jíti daleko, pamatujeme se přece zde na tyto příklady ve vlastní zemi. Právě tak zase v zemích s klesající měnou měly banky a průmyslníci obrovské zisky. Vidíme tedy, že ať měna stoupá anebo klesá, vždy jedna kategorie, jedna třída lidí má z toho zisk, druhá třída lidí škodu a ztrátu. Víme velmi dobře, že to nezpůsobuje zlá vůle jednotlivých lidí, nýbrž že to jest odůvodněno v kapitalistickém řádu hospodářském, že to jsou zákony kapitalistického řádu hospodářského, jejichž odstranění se domáháme.

Mělo by z toho tedy logicky plynouti, že také zákon na ochranu měny pro nás nemá účelu a smyslu. Existuje však, řekl bych, rozhodující případ, který pro pracující třídu má zvlášť veliký význam, a tím jest náhlá změna valuty, náhlý převrat náhlý vzestup a pokles měny. Neboť v době náhlého poklesu a vzestupu měny jest bída pracujících tříd největší. V těchto dobách, ve kterých, jako v naší zemi při rychlém a náhlém vzestupu naší koruny roku 1922 a koncem roku 1921, měna náhle stoupne jeví se následek toho v nedostatku objednávek, v konkurenční neschopnosti průmyslu, nastane krise, nezaměstnanost, bída. Právě totéž shledáváme v těch zemích, ve kterých měna nenadále rychle klesne, jak to zase můžeme pozorovati v těchto dnech v Německu. Marka nesmírně poklesla a má dnes cenu sotva jedné třetiny anebo jedné čtvrtiny jako před třemi týdny. Následek toho jest, že v Německu mzdy nemohou postačiti znehodnocení marky a dalším následkem toho jest zvětšená bída pracujícího lidu.

To tedy jest důvod, proč nemůžeme odepříti svého souhlasu zákonu s tendencí zákona nám předloženého. Tento zákon má míti za účel - zdali ho dosáhne, zatím nevíme, ale vidíme alespoň dobrou vůli čeliti takovýmto nenadálým změnám v poměrech valutárních, pokud to trestní zákony vůbec dovedou. Nikdo se nebude domnívati, že tento zákon sám o sobě bude s to, aby čelil nenadálým změnám měny. K tomu jest potřebí ještě zcela jiných hospodářských poměrů; jsou to otázky zahraničního obchodu, otázky platidel, otázky obchodní bilance, platební bilance, zkrátka nesčíslný počet jiných otázek jest zde směrodatným, i mám za to, že kdyby se jednou spekulaci naskytla příležitost, aby energickým zakročením vydělala mnoho na změně valuty v naší zemi, že se asi tímto zákonem také od toho odvrátiti nedá. Víme přece všichni, že lákadlo vydělati peníze, lákadlo rychle zbohatnouti, se lehce přenese přes vyhrůžky trestního práva. Kdyby tomu tak nebylo, byli bychom se dávno zbavili celé řady zločinů. Ale nicméně musíme to uvítati, činí-li se pokus, aby se trestním ustanovením čelilo snahám, přivoditi takovéto rychlé změny valuty ať nahoru nebo dolů; a proto vyslovili jsme se celkem pro tento zákon a vyslovujeme se také dnes celkem pro něj, přes všechny velké vady, jež tento zákon vykazuje, i vrátím se obzvláště ještě k jednomu ustanovení, jehož odstranění byli bychom velmi rádi viděli. Poukazuji jen na to, že se v důvodové zprávě zdůrazňuje což ze zákona úplně nevysvítá - že zakázanými obchody není míněna jen devisová spekulace á la baisse; nýbrž také á la hausse, i konstatuji, že to bylo jednohlasným míněním zástupců vlády, zpravodajů a celého výboru. Vítám to, že v zákoně předsevzaty byly k našemu návrhu některé změny, které nám značně ulehčily dáti svůj souhlas k tomuto zákonu. Především jest to nové ustanovení §u 14, jež zaměstnance chrání před stíháním dle tohoto zákona. Dle původního vládního návrhu byl trestně stíhán zaměstnanec, který přestoupí tento zákon vykonávaje rozkaz svého představeného. Ustanovením §u 14 jest tato možnost odstraněna, poněvadž přece existence dotyčného od toho závisí, poněvadž přece jest jen nástrojem a mohl by pozbýti svého místa, kdyby nevykonal rozkazu svého zaměstnavatele, poněvadž tedy jedná z donucení.

Rovněž tak bylo k našemu návrhu do zákona pojato ustanovení, aby tam, kde vedle trestů na svobodě se ukládají také peněžité pokuty, tyto pokuty byly vyměřovány podle majetkových poměrů, aby nemajetný nebyl stejně trestán, anebo dokonce trestán vyšší peněžitou pokutou nežli majetný, kteroužto pokutu si přece podle okolností v případě nedobytnosti musí od- seděti ve vězení. Vítáme to tedy, že alespoň v některých, byť jen v málo bodech, našim návrhům bylo vyhověno.

Ale, pánové, jedno pro nás všechny velmi bolestné ustanovení v zákoně zůstalo, na které také již pan řečník přede mnou poukázal, a to jest ustanovení §u 15, kterýž finančnímu ministerstvu vyhrazuje podání návrhu na stíhání podle tohoto zákona pokud jde o přečiny nebo přestupky. V původním návrhu byla tato výhrada finančnímu ministerstvu ponechána také, pokud jde o zločiny. Bojovali jsme proti tomuto ustanovení a vyšlo se nám vstříc potud, že alespoň ohledně zločinů bylo zde od toho upuštěno. Prakticky to přece nemá velikého významu. Neboť že by někdo spekuloval v úmyslu, aby poškodil československou měnu, jest v praxi vyloučeno. Následkem toho sotva někdy nastane v praxi případ, že by někdo byl stíhán pro zločin podle tohoto zákona, nebude-li zákona násilně zneužito. Ale přes náš odpor zůstalo ustanovení, že ministerstvo financí samo, anebo úřad jím stanovený může podati návrh na stíhání přečinu, anebo přestupku podle tohoto zákona. Nuže, říká se stále - a také zpravodaj toto ustanovení tímto způsobem odůvodňoval, - že ministerstvo financí jedině jest odborně schopno posouditi, zdali tu jest přestupek anebo přečin podle tohoto zákona čí nic. Sledujete-li tuto myšlenku dále a pokusíte-li se odbornou schopnost některého ministerstva považovati za směrodatnou pro otázku, zdali někdo může býti stíhán čili nic, pak musili byste vlastně dospěti k tomu, že pouze ministerstvo železnic může činiti návrhy pro poškození telegrafů a železnic, že jen ministerstvo pošt může stíhati zločiny, které směřují proti zařízením poštovním, že jen ministerstvo národní osvěty, kterému přece také podléhají věci kultu, může stíhati delikty proti náboženství, zkrátka, že se trestní činy rozdělí mezi jednotlivá ministerstva. Jest v tom logická chyba, říkáte-li, že pro to jest rozhodnou odborná schopnost, abyste finančnímu ministerstvu přiznali toto nezměrné právo. Pánové, mám za to, že ustanovení, že administrativní úřad sám má byt oprávněn podávati návrhy na potrestání, jest tak nesmírným zasažením do našeho veškerého výkonu práva trestního, že byste si to přece ještě měli rozmyslit, zdali k tomu máte ještě napomáhati čili nic. Nechci dnes a zde vůbec mluviti o pochybách, které jindy máme, o pochybách národnostních; víme všichni, že ministerstvo financí skoro od svého trvání, s krátkými přestávkami jest doménou jediné strany, Nechci však zde dnes mluviti o všech těchto jiných pochybnostech, nýbrž uvésti jen zásadní pochybnost, že tímto ustanovením bylo zasaženo do našeho celého systému trestního řádu, jak jsme toho posud nepoznali, Dodnes bylo stíhání trestních činů, pokud byly povahy oficiosní, vyhrazeno výhradně státnímu zastupitelství, a tento úřad obyvatelstvem přec tak vysoko vážený, nad stranami stojící, měl býti jedině oprávněn zahájiti trestní stíhání. Prosím vás, abyste neprolamovali tuto zásadu; varuji vás, abyste nepodkopávali tuto důležitou zásadu, tento základ důvěry obyvatelstva ve výkon trestního soudnictví. Neboť důvěra obyvatelstva jest přece rozdělena podle stran, jedná-li se o správní úřad, a obzvláště o ministerstvo financí, neboť za ministerstvo financí jest odpovědným ministr financí, tento ministr však se ustanovuje a vybírá na základě politických úvah; a dáte-li na konec rozhodnutí o otázce, má-li se trestní čin stíhati čili nic, do rukou muži, jenž byl vyvolen na základě politických úvah, pak jest to nesmírně nebezpečno pro nás všechny, dnes snad více pro nás, zítra pro vás. A na co pan kolega dr. Spiegel znamenitě poukázal, považte nebezpečí, že obsazení ministerstva financí netrvá věčně - a myslím, že právě nynější obsazení ministerstva financí nepotrvá věčně - nýbrž že v čele tohoto ministerstva mohou býti mužové naprosto různých hospodářských názorů, takže za doby jednoho ministra by se mohl prohlašovati za trestný čin právě opak toho, co za doby následujícího ministra. Pán kolega Spiegel ukázal na protivy hospodářských směrů, zastávaných Rašínem a Englišem; není to žádné tajemství, a představte si, co to znamená, dáti jednomu nebo druhému do rukou možnost a právo trestní stíhání zahájiti čili nic. (Předseda Prášek ujímá se předsednictví.) A jestliže pan zpravodaj to označil jako zmírnění, že účelem tohoto ustanovení jest vyrovnati se s dotyčným, tedy upustiti od trestního stíhání, pak jest to sice přípustno pří důchodkových přestupcích, při činech trestných podle trestního zákona důchodkového, ale není to nikdy přípustným při činech trestných podle všeobecného zákona trestního. Avšak my zde nemáme před sebou žádný trestní zákon důchodkový, nýbrž všeobecný trestní zákon. Ale vy vnášíte zásady trestního zákona důchodkového ani ne tak slovně, ani ne tak skutkem, nýbrž snad jen, pokud jde o úmysl, do tohoto zákona; má tedy mezi úřadem a mezi vinníkem nastati velké čachrování: zaplatíš-li více, nebudeš potrestán, zaplatíš-li však méně, budeš potrestán. Je to důstojné, snáší se to s důstojností justice, s vážností, kterou má míti úřad, jestliže otázka, zdali trestný čin má býti stíhán a trestán čili nic, má se činiti závislou od toho, zdali dotyčný tolik a tolik z toho, co se od něho žádá, po dlouhém čachrování a vyjednávání zaplatí čili nic? Morálka tím trpí nejvyšší měrou a proto vás prosím, abyste to ještě jednou uvážili. Navrhli jsme vám, aby škrtnut byl § 15 a aby zůstalo při všeobecném ustanovení. Obnovili jsme dnes tento návrh, aby také tento delikt jako také všechny druhé stíhalo státní návladnictví. Kdybyste již na tento návrh nepřistoupili, podali jsme eventuální návrh, aby alespoň přečiny, byly vyňaty z pravomoci finančních úřadů a aby škrtnuta byla v §u 15 slova >přečiny a<, takže by konečně zbyly jen přestupky. To by bylo ještě snesitelné, poněvadž přestupky, na které se zákon vztahuje, přicházejí jen v §u 2 a poněvadž tyto přestupky teprve ministerstvo financí samotné stanoví na základě nařízení. To by konečně, bylo ještě snesitelné. Ale odkazovati také přečiny větší nebo menší benevolenci ministerstva financí, před tím vás varuji a žádáni vás, abyste nám přivolení k tomuto zákonu učinili snesitelným a snadnějším tím, že přijmete náš návrh, anebo alespoň eventuální návrh, který jsme podali.

Boj proti devisové spekulaci vítáme i přejeme si a doufáme, že tento zákon bude míti ten výsledek, že tento protivný druh lidí, tímto způsobem vydělávajících, konečně jednou z našeho státu zmizí. (Souhlas na levici.)

Předseda (zvoní): Prosím, aby byl přečten pozměňovací návrh sen. dr. Hellera.

Senátní tajemník dr. Šafařovič (čte):

Návrh sen, dr. Hellera a druhů k čís. tisku 1658:

>§ 15 budiž škrtnut<

Eventuální návrh pro případ zamítnutí předchozího návrhu:

>V §u 15 buďtež škrtnuta slova >přečiny a<.

Předseda: Uděluji k doslovu závěrečné slovo p. zpravodaji sen. dr. Veselému.

Zpravodaj sen. dr. Veselý: Vážení pánové! Očekávali předpověděl jsem, že budou zákonu činěny četné výtky. Na výtky, které předneslpan sen. prof. Spiegel, bych odpověděl. Panprofesor myslil, že jsme si vzali za vzor německý zákon pro tento zákon. To nenípravda, prosím, poněvadž naše vládní předloha zákona byla předložena dříve, nežliv Německu bylo vydáno příslušné nařízení. Tedy my jsme se neřídili vzorem německým.Teprve mezi projednáváním jsem na to upozornil v ústavně-právním výboru, že takév Německu se jedná o podobné věci, a opatřili jsmesi příslušné znění německého vládního nařízení. Je pravda, že bychom senechtěli říditi jenom vzorem německým, zejména ne za nynějších trapnýchokolností, ve kterých je Německo. A výslovně jsem řekl, že uvádím toto německénařízení jenom proto, aby bylo viděti, že takovéstarosti nevznikají pouze u nás a že nejsme jediní, kteří musili proti spekulacivalutové činiti zákonná opatření.

Vážení pánové! Když mluvím o Německu, vládní nařízení, které je tudatováno z 8. května 1923 a výslovně řečeno >Opatření proti spekulacivalutové<, je mnohem přísnější nežli tento vládní návrh, který my vám předkládáme.Tady Němci vůbec zapovídají opatření jakýchkoliv valut cizích bez svoleníministerstva financí. Jestliže se u nás vytýká, že obmezujeme svobodu občanskou, pánové, to je obmezování svobody v Německu, a ti Němci,poněvadž vidí, že je toho nařízení potřebí, mlčky to snášejí a rádi je přijímají.Pánové, v Německu trestají přestupky i pouhých nařízení vládních vězením aždo 3 let. Toho u nás není. Takovými přísnými nejsme.Tolik my svobodu občanskou neobmezujeme.

Výtka, že jsme policejní stát, není tedy oprávněna. Činíme jen to, k čemujsme poměry nevyhnutelně přinuceni. A řeknu upřímně: Hodně závisí na pánech z německéstrany, abychom policejní opatření mohli odstraniti. Na vaší vůli (obrácen k německýmsenátorům), na vašem stanovisku ke státu našemu záleží, abychom my mohliodstraňovati a uvolňovati všechno, co by občanskou svobodu jakoliv mohlo omezovati.

Nikomu nezpůsobí to jistě větší radosti, nežli nám, kdybychom mohli naprostoupolitickou svobodu v naší republice zavésti. Německý říšský zákoník je mnohem přísnější,mnohem důraznější a mnohem nesvobodnější nežli to, co my u nás navrhujeme azavádíme. Pan prof. Spiegel říkal, že §1, odst. 2 je vlastně trestem na inteligenci a že člověk nevědomý může každétakové trestnosti ujíti. Pánové, člověk nevědomý, člověk omezený, ten se obyčejněnepouští do bursovních spekulací. (Tak jest!) Ten sedí obyčejně někde stranou a vydělává si mozolněsvoji mzdu; ten člověk však, který je inteligentní, však jedná takovým způsobem,že z toho státu vzchází škoda (Sen. dr. Spiegel: Může vzejít, škoda!),může vzejít škoda, ten si trestu jistě poctivě zaslouží (Souhlas) a my nemáme pražádné příčiny beztrestnou nechati svévolibursiánů. My jsme i pro svobodu bursiánů, ale ne pro svévoli bursiánů, ale na prosvobodu k takovým skutkům, kterými celá republika a hromada lidí je poškozována. Tonení tedy žádný trest na inteligenci, to je jenom trest na zlomyslnost.

Bylo tu řečeno, že §em 15. se dává do rukou finančnímu ministerstvu, chce-li někohostíhati, anebo nechce, a že jde o přízeň - Gunst des Finanz-Ministeriums - o přízeňfinančního ministerstva. Vážení pánové, já jsem proti každé přízni, jsem protikaždé protekci a myslím, že také pánové z německéstrany nemají příčiny naříkatí, že by bývali byli naším ministerstvem financínějak utiskováni. Těch obchodů se súčastnily také německé banky, kterými byla naševaluta poškozena, a já vím, že naším ministerstvům byly činěny výtky právěproto, že zamhuřovala oči nad skutky, trestnýmiskutky, které byly páchány v bankách německých. Pánové, jistě německý národmá i v poslanecké sněmovně i zde v senátě zástupce takové, kteří se ho dovedouzastati a kteří dovedou uvésti na přetřes sněmovního jednání - všechny přehmaty, kterých se třeba dopustilo ministerstvofinancí, anebo kterékoliv ministerstvo jiné. Vaší věcí bude, abyste vždy konkrétnípřípady uváděli a ne pouhá podezření a podezírání. Myslím, že podle nynějšíhostavu správy finanční mohu prohlásiti, že taková podezírání nejsou odůvodněna,k tomu že žádného práva není. Jestliže uvedete pánové konkrétní případy, kdeby se ministerstvo zachovalo stranicky, my jistě stejně jako vy budeme pociťovati tukřivdu, která se stala, a jistě společně s vámi sepostaráme o to, aby byla vyšetřena.