NS RČS 1920-1925, Senát, 161. schůze, část 6/7 (26. 4. 1923)

Čtvrtek 26. dubna 1923

Druhý zákon jedná o zabezpečení bytů úřednických pro politické úředníky, vojenské gážisty a četníky, dále pro železniční zaměstnance. Slyšeli jsme ve výboru, že se o tento zákon zajímalo ministerstvo vnitra, ministerstvo národní obrany a ministerstvo železnic. Ministerstvo školství se pro tento zákon nezajímalo. Byty pro přistěhovalé profesory a učitele tímto zákonem, zabezpečeny nejsou, i když profesoři a učitelé byt vyklidí: jedná se jenom o byty pro politické úředníky, soudce, železniční úředníky, dále pro četnictvo a vojenské gážisty. My Němci soudíme z toho, že vláda měla zvláštní zájem na tom, aby těmto byt zabezpečila, ale že nemá žádného zájmu na profesorech a učitelích. Profesoři a učitelé pocházejí většinou z národa, který sídlí v místě, u jiných státních úředníků jsme my Němci zvyklými, že se lidé cizí národností dávají do německých krajin a že se česká menšina posiluje. Zabezpečiti těmto lidem byty, tedy sloužiti počešťování, jest také úkolem tohoto zákona. (Souhlas na levici.) To náš lid ví, proti tomu se náš lid brání. Půjdou-li páni v této ochraně českých úředníků příliš daleko, dožijí se toho, že nikdo již nepronajme byt úředníkovi, poněvadž pak na věčné časy jest vázán, že musí vždy zase vzíti úředníka, ať jest to kdokoli.

Třetí zákon zabývá se nájemní exekuci. Jest se stanoviska majitelů domů pochopitelna, se stanoviska nájemníků bolestna. Přiznávám, že zákona jest potřebí. Musí býti nějaký konec exekučního řízení. S jisté strany byl podán návrh - nevím, zdali na něm bylo trváno - aby nájemní exekuce byla znemožněna vzhledem k tomu, že tím vyhazujeme některého chudáka na ulici, a byl-li zločincem, že ho tím přímo donucujeme, aby na zločinné dráze pokračoval.

Posléz řečené je třeba v některých případech odůvodněno, ale myslím, že větší ochrany nežli nějaký darebák zasluhují přece lidé poctiví. Proto, když dnes některý domovník krade anebo když se některý zřízenec v podniku dopustí nepoctivosti - a na takové lidi se zákon vztahuje - jest důležitější, aby se poctivý domovník a spolubydlící mohl dostati do tohoto domu a aby tam mohl nalézti byt, nežli aby lidem, kteří se něčeho dopustili, byt v tomto domě bezpodmínečně zůstal zachován. Z tohoto důvodu nemohli jsme se ve výboru rozhodnouti pro tento návrh, a budeme ho také dnes musiti zamítnouti, bude-li znovu podán. Poznamenávám, že my celkem velmi rádi budeme hlasovati pro všechny návrhy, které podávají naši soukmenovci, pokud v nich spatřujeme skutečný pokrok na zdravé střední cestě. Kde se však projevuje jednostranné stanovisko třídní, hlasujeme proti tomu. Páni navrhovatelé uznají sami, že my se svého stanoviska jako strana lidová se musíme snažiti, abychom uplatňovali zájmy všech tříd, totiž zájmy majitelů domů stejně jako zájmy nájemníků.

Ostatně bylo dnes již často poukazováno na to, že řešení potíží nespočívá v pouhé ochraně nájemníků, nýbrž ve stavění, stavění, stavění! Tu musí vláda jíti dobrým příkladem napřed. Naproti ve Fürstenberské zahradě stojí překrásný dům, nově vystavěný, zařízený pro rodinné byty. Na něm stojí napsáno: Ministerstvo sociální péče, stavební ruch, ochrana nájemníků. Tak se nepečuje o stavební ruch, když se soukromé domy konfiskují pro stát. Zde byly zabrány soukromé byty pro ministerstvo. (Ministr Habrman [německy]: To byl dům, který byl stavěn se státní pomocí!) Ale podle celého zařízení byl stavěn jako vila. Chtěl bych to považovati jaksi za symbol, jak úřady, které by v prvé řadě měly za úkol stavěti, specielně co se týče úřednických bytů, snad tuto svoji úlohu přehlížejí. Ostatně si široké vrstvy stěžují, že se žádostí podané za podporu stavebního ruchu vyřizují příliš pomalu a nestejnoměrně. Pánové v ministerstvu sociální péče, počínaje ministrem, jsou skvostní lidé, o tom není pochybností; každý z nás, kdo s nimi měl co jednati, dosvědčí, že pánové nám vycházejí pokud možno vstříc. Ale přes to panuje také tam ještě silně svatá byrokracie. Vypudíte-li ji z domu, nebudeme míti ani my ničeho proti tomu, ačkoli jinak jsme podle možnosti pro uctívání svatých. (Veselost.)

Stavět, stavět, stavět! Také k našemu německému lidu dlužno vznésti tuto výzvu, aby si naše peněžní ústavy, ačkoli jim to následkem zadržení válečných půjček a následkem jiných věcí připadá velice za těžko, vzaly příklad z českých peněžních ústavů. Ovšem nikoli z těch úpadků, (Veselost.) nýbrž z ochoty býti vždy k disposici pro stavební ruch. Jedeme-li českými krajinami, máme dojem, že se tam děje více, a skutečně dokazují číslice, že více bytových družstev úspěšně jest činno v českém území nežli v německém. To má různé důvody; cítíme velmi dobře, že nás chcete násilím ochuditi. Máme však také dojem, že naše německé ústavy mají pro jiné účely více peněz nežli pro stavební ruch, který zajisté není žádným výnosným obchodem.

My Němci občanských stran nezaujímáme, jak známo, k předloženým zákonům jednotného stanoviska; naše stanoviska jsou různá. My z německé křesťansko-sociální strany lidové budeme celkem hlasovati pro zákon na ochranu nájemníků, budeme však při tem podporovati všechny změny, podané od jiných stran, aby se v zákoně pokud možno mohly uplatniti skutečné potřeby. (Souhlas a potlesk na levici.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo p. sen. Chlumeckému.

Sen. Chlumecký: Slávny senát! Táto predloha znamená zase jedon krok na zad, znamená zhoršenie pomerov pre nemajetné triedy. Zákon na ochranu nájomníkov má byť premenený v zákon na ochranu domácich pánov. Bohužiaľ, musím konštatovať, že pán kol. Kovalik z ľudovej trany tiež sa viac zastával domácich pánov než nájomníkov. My, slovenskí komunisti, by sme si priali, aby väčšiu lásku ukazovali chudobnému ĺudu. (Sen. Walló: Kovalika sa musím zastať, že on zastával jednu i druhú stranu!) My inak s ľudovou stranou sympatizujeme a bolo by lepšie, keby ľudová strana vedela urobiť rozdiel medzi bohatými a chudobnými Slováky, (Sen. Walló: Ti sú a budú vždy!) a chránila chudobný ľud. Ti bohatí už budú vedieť chrániť sa sami.

Taktiež pán kol. Hilgenreiner premluvil slovo o odbúravaní poválečných vymožeností sociálnych. I on uznáva, že poválečné zákony boly velmi radikálne, že je treba tieto zákony pomalúčku postupne odbúravať, s čím niemôžeme súhlasiť, poneváč tie pomery sa ešte tak nezlepšujú, aby tieto zákony, ktoré sa vydávaly v dobe poválečnej na ochranu chudobného ludu, mohly byť už odstránené.

Abych sa do podrobností zaoberal touto predlohou, neuznávam za účelné, poneváč viem, že na pánov z koalície, na buržoáziu to žiadny velký dojem neurobí a čo si raz vzali do hlavy, čo chcú presadiť, presadia a všetky debaty sú marme, bo tento zákon, táto predloha bude odhlasovaná tak ako tak. Chcem len poukázať na nekoĺko bodov, na príklad § l o výpovedi: >Pronajímatelé bytů mohou vypověděti smlovu nájemní, když mají k tomu důležitý důvod.< Mezi tými dôležitými dôvody je na príklad bod 9.: Preukáže-li prenajímateľ úradné povolenie pre užitečnejšiu stavbu a opatrí-li nájomníkovi náhradný byt, ktorý súd uzná za dostatočný, môže vtedy ho vypovedať. Za dostatočný byt pre chudobného človeka, ktorý je nezamestnaný, uzná sa aj maštal, a bude vyhodený. (Hlas: To není pravda! To dělá soud!)

Potom je tu prvý bod § 2.: >Smlouvy nájemní a podnájemní, učinené na určitou dobu před 3. květnem. 1920 zanikají projitím času, jestliže pred uplynutím nájemní doby, a to ve výpovedné lhútě zvláštními předpisy stanovené nebo v místě obvyklé buď nájemník prohlásí, že v nájmu nechce pokračovati, anebo pronajímatel dá se svolením soudu podle § l výpoveď!< To je akási úsluha podnikateľom. Tu sa jedná obzvlášte o zamestnancoch, ktorí boli zemerobotníkmi. Keď sa zruší táto smluva, keď dá výpoveď a nič tam nerobí alebo keď ten podnikateľ dá výpoveď a ďalej ho v práci nedrží, má právo ho vyhodiť na ulicu. S tým nemôžeme súhlasiť.

(Předsednictví převzal předseda Prášek.)

Potom je tu ešte jedon bod v § 12.: >Nad míru uvedenou v §§ 9 a 10 smí býti zvýšeno nájemné jen z důvodu uvedených v odst. 2. až 5., a to, nedojde-li k dohodě, jen uzná-li okresní soud zvýšení přípustné.

Zvýšení nájemného je přípustno o tolik, oč vzrostly výlohy pronajímatelovy.

1. zvýšením veřejných dávek z domu nebo z nájemného zapravovaných, nebo zavedením nových verejných dávek, vyjímaje dávku z majetku a z přírůstku na majetku.

2. zvýšením pravidelných ročních výloh za

a) dostatečné osvětlování schodiště a chodeb domu,

b) vodomer, plynomer a elektromer,

c) čistení domovmi stoky,

d) čistení žumpy,

e) vymetaní komínu a za

f) odvážení popele a smetí z domu. atď;<

To všetko má zaplatiť nájomník. Vždy sa poukazuje na to, aké výlohy majú domáci páni, že im to málo vynáša a tu je vidieť, že všetko majú zaplatiť nájomníci, že zostane to nájemné, ktoré si vypočíta za dom, aby jeho úroky získal, že zostarne nedotčené.

Ďale odstavec 4.: >Nákladem učiněným na občasné nebo mimořádně nutné opravy a obnovy domů, provedené po 3. květnu 1920.< Tu je tiež z týchto dôvodov zvýšenie nájomného prípustné. To je direktne vyslovená zásada, že chudobný človek, ktorý si svoj vlastný dom postaviť nemôže a je prinútený používať dobrodinie domácieho pána, že mu dovolí v tom dome bývať, je nútený všetky výlohy ma reparatúry, keď dá domáci strechu alebo pod. spraviť, tento chudobný nájomník nahradiť, že to domáci dostane vlastne zdarma.

Ešte bych mal jednu poznámku k §u 16.: >Podnájomné s vedľajšími poplatky nesmie byť väčšie než nájomné s vedlajšími poplatky, ktoré platí nájomník a bola-li daná len čiasť bytu do podnájmu, než pomerná časť nájomného s vedľajšími poplatky; vypadajúcí na časť danú do podnájmu.< V tomto prípade môže byť nájomník vypovedaný. Za to právo, že niekto má vziať niekoho k sebe do bytu a nechať ho prenocovať, má platit chudobný človek 200 až 300 Kč domácemu pánu.

Sú to smutné pomery. Novostavby sa neprevádzajú dostatečne, poneváč to málo pánom zbohatlíkom vynáša, bankové a rôzne obchodné špekulácie vynášajú im viac. Preto bytová núdza nepovolila. Drahota tiež stúpa a k tomu všemu ešte zákon, ktorý ako tak najchudobnejšie vrstvy chránil pred najhroznejším osúdom, že by mali zostať bez prístrešia, má byť ešte odstránený. Pánovia, bol som v januári v Novom Meste n. Váhom a tam som videl niekolko rodín s nábytkom a celou rodinou, malými deťmi na ulici, v snehu. Boli totiž od statkára vypovedaní z roboty a hneď vyhodení na ulicu i s nábytkom. A to máme ešte zákon o ochrane nájomníkov! Čo sa bude robiť teraz s touto nápravou zákona o ochrane nájomníkov, ako ju chcete teraz upraviť? Aké hrozné pomery nastanú! Tisíce rodín bude vyhodené na ulicu a nikto sa nebude o to starať.

My, komunisti, žiadame, aby nájomník a hlavne chudobný človek bol zákonom chránený, aby nebol vydaný na milosť a nemilosť domácim pánom. Ovšom v kapitalistickom štáte, kde predovšetkým kapitál musí byť chránený, je to ťažká vec. Chrániť vlka i kozu je nemožné. Obidva nemôžu byť spokojní A preto všetky zákony, ktoré sa teraz vyrábajú, zhoršujú krok za krokom existenciu malého človeka ku prospechu tried majetných.

Budeme samozrajme proti tomuto zákonu hlasovať, lebo vidíme v ňom len zase jedon krok ďalej do reakcie.

Předseda: Uděluji slovo panu sen. Koušovi.

Sen. Kouša: Slávny senáte! Již z debaty, kterou jste slyšeli dnes ve slavném senátě, vidíte všichni, jak je těžko dělati zákon a jak je těžko dělati zákon na ochranu nájemníků. Kol. Chlumecký si svou řeč velice usnadnil výrokem, když pravil, že zákon jde >nazad<. Já jsem jiného názoru - a jsem jisté takovým socialistou jako kol. Chlumecký - a prohlašuji, že zákon samotný jde ku předu, že nejde >nazad<. Já jsem byl přítomen anketě, která trvala od rána až do pozdního večera, kde se právě diskutovalo o připraveném zákoně na ochranu nájemníků. Anketu svolalo ministerstvo sociální péče, a mohu říci, že jsem neviděl bouřlivejší a trapnější debaty, trapnějších scén, než jaké byly v této anketě. Dr. Meissner jako poslanec dostal svůj díl, celá vláda dostala svůj díl, všichni poslanci a senátoři, kteří tvoří koaliční vládu, dostali svůj díl, sekční šéf dr Kubišta, který spolupracoval na zákoně na ochranu nájemníkú, dostal jej rovněž, A teď človek se musí diviti, když slyší z úst komunistických, že ten zákon je zpátečnický, že jde dozadu, že nejde ku předu. Majitelé domů v této anketě žádali, aby nájemné bylo zvýšeno až o 500%. V této anketě jsme řekli své slovo a lituji, že máme ve svém středu kolegy, kteří jen kritisují, v anketě přítomní nebyli, a také své slovo nepronesli. (Výborně!) Bylo by lehkou věcí dnes tento zákon neschváliti, ale co by nám řekli nájemníci, a jistě by se pan kol. Chlumecký jako senátor a jako zákonodárce velmi podivil, kdybychom ho poslechli a kdybychom tento zákon neschválili a když by mu po prvním květnu jeho domácí dal výpověď a když by pak marně bloudil po Slovensku a marně hledal bytu. (Sen. Matuščák: To dělají dnes na Slovensku i bez toho zákona! Sen. Havlena: Ten by se podivil, až by na něj přišli nájemníci!)

Vážení pánové, my všichni jistě bychom si přáli lepšího zákona, přáli bychom si, aby tento zákon nebyl prodlužován jen o rok do konce dubna 1924, přáli bychom si, aby tento zákon byl uzákoněn nejméně na 10 až 15 roků po dlouhou řadu let, než bude nabídka bytů. (Sen. Pánek: Volná soutěž!) Ano, volná soutěž, ale, bohužel, žijeme v poměrech tak prazvláštních, že, je skutečně uměním, že tento zákon dal se dohromady a že po poslanecké sněmovně můžeme dnes přikročiti k jeho projednávání a také ke konečnému odhlasování.

Stát sám o sobě nemůže vystavěti tolik domů, aby na ráz zmírnil bytovou bídu. Podnikatelé také tak čile nestavějí, aby zkrátka umožnili nebydlícím bydlení. (Sen. Matuščák: Také vláda nemůže stavěti?) A vážení přátelé, kol. Chlumecký a Matuščák jsou od Prahy dosti vzdáleni, aby mohli pozorovati, co se všechno v Praze dělo, než přišlo k projednání tohoto zákona v poslanecké sněmovně. Deputace stíhala deputaci, přicházeli majitelé domů, přicházeli nájemníci, přicházeli podnájemníci a nebydlící. A je zajímavo, že právě nebydlící se spojili s domácími pány a žádali, aby tento zákon byl zrušen, aby nebyl zkrátka ani o hodinu prodloužen a obnoven. (Sen. Matuščák: Já som se Slovenska a litujem ty dělníky, co na Žižkově bydlejí 3 m pod zemí. To je zákon na ochranu malého lidu!)

Milý kolego Matuščáku, vy chcete vždycky hubovati, ale máte také povinnost jako socialista sám něco prakticky udělati! (Sen. Pánek: A ne jen křičet!) My v Praze, pokud se týče nás, jako dělníci řešili jsme prakticky bytovou krisi. My jsme v Praze jako dělníci postavili ne málo domů, ale celou řadu, celé ulice domů jsme postavili, my jsme zkrátka připravili bydlení několika stům dělnických rodin. Prosím, kdo chce kritisovati, musí se po mém soudu také vykázati určitou a plodnou prací. Plané fráze v tomto slavném senátě nemají býti pronášeny. My jistě, slavný senáte, jsme nejposlednější, abychom dnes snad nějak agitačně využívali bytové nouze a bytové tísně. (Tak jest!) Naopak, my bychom si přáli z plného srdce svého, aby každý, kdo se nazývá socialistou, přikročil a způsobem praktickým snažil se pracovati a odčiňovaii bytovou nouzi. (Výborně!)

Slavný senáte! Když dělník volá a klade na společnost požadavek práva na práci, jistě mu to právo nesmí býti nikým upíráno. A dělník rovněž klade požadavek na společnost, národ a na stát, na bydlení. A myslím, že nesmí býti v našem státě nikoho, kdo by chtěl upříti tomu nešťastnému nebydlícímu právo na bydlení. Ale, vážení přátelé, i my nejsme tak docela s tímto zákonem spokojeni. (Sen. Matuščák: Aspoň tolik uznává!) Ale musíme uvážiti, jestli bylo možno udělati zákon takový, jak by si přál kol. Matuščák, Chlumecký a jiní a jiní a jak bychom si přáli my. Pane kolego, já se nerad zabývám osobní politikou. Ale musím s tohoto místa říci, že bylo spíláno a vyhrožováno těmi, kdož žádali o zrušení tohoto zákona, ministrům, kteří vyšli ze strany sociálně-demokratické, a nebylo spíláno těm, kteří pokřikují dnes a jen kritisují.

Zákon tento má mnoho nepřátel a, bohužel, má i nepřátele mezi chudými lidmi. Když může se spojiti občan nebydlící s majitelem domu, to je jistě povážlivá okolnost! Co by se stalo, kdyby se bylo splnilo přání těchto činitelů? Nastalo by velké stěhování v Praze bydlících a velké stěhování českého živlu ze severních Čech.

Byl jsem v neděli v Hrádku za Libercem a tam jsem na vlastní oči spatřil, co je to bytová nouze a co to je, když český chudý dělník bydlí u německého domácího pána. My jsme alespoň mezi sebou učinili tolik, že jsme přesvědčili ostatní, kteří tvoří vládní koalicí, o nutnosti tohoto zákona, a já bych si přál, aby němečtí kolegové také tak přesvědčili své německé domácí pány, jako jsme my přesvědčili maše domácí pány. Uvážíce proto všechny tyto okolnosti, řekli jsme, že nebylo možno učiniti více, než se stalo. Zcela klidně a loyálně přistoupíme k odhlasování tohoto zákona, nebojíce se na veřejné schůzi zákon ten vždy obhájiti. Končím a prohlašuji s tohoto místa, že náš klub pro tento zákon bude hlasovati. (Výborně! Potlesk.)

Předseda: Byly mi předloženy dostatečně podporované pozměňovací a resoluční návrhy.

Žádám, aby byly přečteny.

Senátní tajemník dr Šafařovič (čte):