Je isté, že musia byť na Slovensku braní do služby spoľahliví Slováci, ktorí majú náležitú kvalifikáciu. Ako sa to opovážil Kornel Stodola povedať? On bude iste považovaný za ľudáka alebo maďarona. Posl. Bečko zdôrazňuje, že je dnes otázka, či možno na Slovensku vytisknúť priemysel, ktorý neni v rukách českých a slovenských, poneváč táto otázka je úplne spojená s otázkou osobnou tisícov slovenských robotníkov a robotničiek. Žiada na Slovensku odpočítanie tarifov na vzdialenosť, zdôrazňuje, že kríza slovenského priemyslu trvá a že sa treba pričiniť všemi prostriedky, aby bieda pracovného ludu bola zmenšená. To je druhý poslanec, aj on je ľudák nebo maďaron! Posl. Hrušovský praví, že na Slovensku nemáme dosiaľ československého národného priemyslu. K tomu poznamenávam, že je to fráza, lebo máme dosť remeselníkov a priemyselníkov na Slovensku, len treba im dať prácu. Posl. Pocisk je váš pán kolega zo sociálne-demokratíckej strany, a ten žiada tiež úpravu tarifov pre Slovensko. Vidí, že na Slovensku nekoná sa tak, ako by to záujmy Slovenska vyžadovaly. Janček je tiež činitel (Sen. Križko: Štoplcierova logika!) Jaká štoplcierová logika je to, keď povedam, že Pocisk žiada úpravu tarifov pre Slovensko, totiž že pre Slovensko železničné tarify boly neodpovedajúce. Tak i on uznáva to dnes konečne a praví verejne, čo my sme roky a roky požadovali, (Sen, Križko: To on koná od počátku, to žádá každý pořádný republikán!) Len teraz žiada to agrárna a sociálne-demokratická strana, lebo doposiaľ vždy sa mlčalo s agrárnej a socialistickej strany, keď sme my prednášali všelijaké sťažnosti a požiadavky. Tu máte, prosím, najlepšie dôkazy a pán kollega menuje to štvaním. To neni, prosím, štvanie, ráčte len dočkať, čo ďalej predčítam, budeme citovať Šrobára a Dérera.
Janček povedá, že je treba z koalovaných slovenských strán utvoriť stály výbor, ktorý by mal na zreteli hospodárske a osobné záležitosti Slovenska, Veď to ľudová strana dávno požaduje, ale do tohoto stáleho výboru ľudová strana sa nedostane, to tedy len zo straníckych ohľadov sa požaduje. I Janček bude ovšem asi ľudák a maďaron.
Ráčte počuť, čo hovorí poslaniec Šrobár. Žiada nacionalizovanie podnikov, viac kapitálu pre slovenský priemysel, praví, že robotníctvo slovenské musí žiť, praví, musíme stále pripomínať, že Slovensko zasluhuje i naďalej zvláštnych ohľadov, na Slovensku musí byť sriadená osobná komisia pre otázky zastúpenia jednotlivých národností vo štátnych úradoch. Praví, že je samozrejmé, že tam, kde je dnes dostatok kvalifikovaných slovenských síl, musia byť z príčin existenčných Slováci. Toto praví dnes Šrobár, čo my už roky povedáme. (Sen. Križko: To říká již od počátku!) Prečo to Šrobár nepovedal vtedy, keď bol ministrom, keď mal vládu a vliv, prečo teprve v roku 1923 v januári nebo februári to povedám? To sa naučil od slovenskej ľudovej strany. (Sen. Križko: Měli jsme takovou poradu spolu s ľudákmi již v roce 1920! Tam jest protokol, tam byly tytéž věci projednávány!) Len mi na tú otázku odpoveďte: Keď ste to vyžadovali, prečo sa do dnes ešte nič nestalo? (Hlas: Nebylo to možné, nebylo lidí!) Prosím, len to som vzpomenúl, aby pri stavebných prácach na Slovensku sa upotrebili slovenskí robotníci, remeselníci atď., to neni možná urobiť, pane kolego? (Sen. J. Lorenz: Když jich tam není!)
Pane kolego, mena neznám, povedáte, že neni na Slovensku robotníkov, remeselníkov? (Hlas: To neříkal!) To povedal pán kolega (Hlas: Vy to překrucujete!), ale nič nezkrucujem. Prosím, abyste konštatovali, že celkom správne hovorím. Ja som povedal, že na Slovensku žiadame, aby tam pri budovách a stavbách atď. boli upotrebení slovenskí robotníci, remeselníci atď. Prosím, na to pán kolega povedal, že keď ich tam neni, (Hlas: Protože jich tam Šrobár neměl, proto jich tam nemohl dáti!) Koho nemal, robotníkov a remeselníkov na Slovensku? (Hlas: Vy to šroubujete!) Vy to šroubujete!
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Neračte vyrušovati řečníka! (obrácen k řečníku): Račte pokračovati.
Sen. dr Kovalik (pokračuje): Dr Vanovič žiada nemocnicu do Turčianskeho sv. Martina. My sme pred dvoma rokmi žiadali do Žiliny a inde na Slovensku nemocnice, nie len teraz. Sám som bol v ministerstve zdravotníctva, aby, keď nemocnice na Slovensku staváme, remeselníci slovenskí dodávali náradie, nevím veru, som zviedavý, ako to dopadne.
Místopředseda dr Soukup: Nejednáme o nemocnicích, to nepatří do debaty o bytové nouzi!
Sen. dr Kovalik (pokračuje): Prosím úctive, pane predsedo, nemocnice, špitály atď, patria tiež k budovám, patrí to k nezamestanosti a ja som tieto dôvody, ktoré nesúvisia úplne s bytovou otázkou, uvádzal ako dôvody toho, že čo my požadujeme dnes a požadujemie 4 roky, že o tom sa vždy jedná tak, že sa to jediným uchom poslúcha a druhým uchom to ide von a potom sa povedá, že je to štvanie. Ja som chcel dokázať tieto veci agrárnej a demokratickej strane, že oni totiež požadujú, čo my sami požadujeme.
Prosím, čo požaduje Dérer? Dérer žiada tiež úpravu tarifov, pripomína, že v centrálnych úradoch neznajú slovenské pomery, a preto im tiež často nerozumia. (Hlas: Ale to povedal pred dvoma a tremi roky.) Ale verejne, ako naša strana, bál sa to povedať. Prosím, Dérer povedá ďalej, že slovenská delegácia všech štátotvornych strán - ľudová strana tam není - musí tlačiť na to, aby slovenské pomery našly porozumenia. Tedy je vidieť, že Dérer uznáva, že doposiaľ slovenské pomery nenašly porozumenia. (Hlas: Důkazy!) Myslím, že som už dosť dôkazov predniesol. Posl. Benda žiada mestské sporiteľne na Slovensku, žiada riešiť otázky kutacieho práva na Slovetnsku, predovšetkým petroleja. (Hlas: To je ochrana nájemníků?) To je ochrana nájemníkov, to je ochrana Slovenska!
Nielen v hospodárskom, ale i v politickom ohľade počínajú mať protivíníci naši také náhľady, ako my to už máme dávno pred tým. My sme mlčali doposiaľ, my sme hájili integritu republiky, slovenská ludová strana...
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Pane kolego, račte skončiti.
Sen. dr Kovalik (pokračuje): Už končím. V Orave a vo Spiši hájili sme integritu Slovenska a vtedy vládne strany podporovaly vládu a ministra, takže sme zratili Tešín, Oravu, Spíš a Javorinu. Prosím, vy ste to podporovali! A >Slovenský denník< pred 4-ma alebo 5-ti dny písal, nielen že Javorinu nedáme, ale Poláci že nám majú vrátiť i Oravu, a Spiš. To písal >Slovenský denník<, ktorý doposiaľ podporoval vládu a prispel k tomu, čo sa stalo. (Hlas: Na Javorině není bytů!) Keby bol vtedy p. minister Beneš a vláda keby bola energicky riekla, že nedáme ani mak, nebol by ani Tešín, ani Orava, ani Javorina preč. (Hlas: Kdybyste byl ve vládě, mluvil byste jinak!)
Tedy prosím, aby som sa vrátil a skončil svoju reč. (Hlas: Záplať Pán Bůh!) No však neradi počúvate to, keď chceme pomôcť tej republike a Slovensku. (Sen. Pánek: Pane doktore, Vy sám musíte se tomu smát!) - Ja sa nesmejem, my chceme na Slovensku mať spokojnosť a spokojnosť bude, keď... (Hlas: Keď sa nebude štvát demagogicky!)... Snáď vy to menujete štvaním, čo my menujeme požiadavkami. Dajte prácu Slovákom, dajte zamestnanie Slovákom. (Sen. Pánek: To je samozrejmé!)- Ale nestáva sa to pri tom stavaní. A dokážeme vám to nielen mojou rečou a argumentáciou, ale chcete-li, aj úradne vám to dokážem.
Tedy bolo povedané, že sa bude investovať na Slovensku, aby nezamestnanosť klesla. Ale nestavajú sa ani železnice, regulácie riek atď, sa nekonajú. Bytová núdza trvá, neni šťastne riešená týmto bytovym zákonom, čo pôsobí nespokojnosť, poneváč od majitelov domov nielen veľká daň sa požaduje, ale teraz dávka z majetku. To je tiež taká otázka aktuálna, ako otázka bytovná. Uznali už, že musí byť novellizácia dávky z majetku. O tom sa ešte nejednalo, ale bude sa jednať. Preto to povedám, abych tú komisiu, ktorá začína pracovať na novelizácii dávky z majetku, upozornil na to,- čítal som to v novinách - že teraz na Slovensku, v Čechách, Morave i vo Sliezskuje taká nespokojnosť s touto dávkou z majetku. To sa týka i majiteľov domov, že to nie sú v stave splatiť. Novelizácia prijde, ale aká novelizácia? Že dávka z majetku zostene ako bola, ale len z toho prírastku, že sa sľaví 20-30 %. To je tak málo, že to absolútne tým požiadavkom obyvatel'stva nezodpovedá. Nespokojnosť bude naďalej, takže takýmito spôsobom, ako neni dobre riešená otázka bytová, nebude ani dobre riešená otázka dávky z majetku.
Tedy abych skončil svoju reč, chcem pripomenúť, že ciel mojej reči absolútne nebolo žiadané štvanie, ale chcel som ukázať to, že pri prácach na Slovenlsku, pri budovaní stavieb, železníc atď. neupotrebuje sa slovenských pracovných síl, slovenských podnikateľov a slovenského materiálu. To tedy tvorí velkú nespokojnosť. Dokiaľ vláda neuzná tie požadavky, ktoré tedy nielen ľudová strana, ale, ako som predniesol, i protivné strany uznávajú, do tej doby na Slovensku spokojnosti nebude. A preto nie z politických alebo separatistických ohľadov, ale z hospodárskych ohľadov, z otázky chleba požaduje sa to autonomné spravovanie Slovenska, lebo na Slovensku sami najlepšie vedia, čoho je pre nich treba.
Nemôžeme pre tento zákon hlasovať. (Souhlas u stoupenců řečníkových.)
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Další slovo má paní sen. dr Herzigová. Prosím, aby se uchopila slova.
Sen. dr Herzigová (nemecky): Slavný senáte! Predložená vládní osnova není kompromisem, ačkoli se tak zdá. Od kompromisu žádali bychom něco nového, toto však jest jednoduše výsledkem rozpaků koalice, která na přítomném stavu věcí skoro ničeho nezměnila a která nám právě tak jako v poslanecké sněmovně jakožto osnovu znovu předkládá sotva změněný starý zákon. Jeví se v tom jistá zbabělost vládních stran, které nemají odvahy říci svým voličům, pravdu. Zákon na ochranu nájemníků jest výsledkem válečného socialismu a jest nouzovým zákonem. Jako takový měl jen vyhověti přechodnému stavu. Jest nezbytně potřebí, aby skončen byl tento stav lability, tento stav znepokojení obyvatelstva. Jak majitelé domů tak
nájemníci nalézají se ve stavu rozechvění, na kterýž sice vláda bére zřetel, ale bylo by potřebí, aby tento labilní stav proměněn byl ve stabilitu a v uklidnění. Neplodnost celého systému jeví se v tom, že bytová péče v poměru k veškeré vynaložené práci i peněžním prostředkům, se utvářila málo positivně. Převážná většina lidí také v Československu bydlí ve starých domech a platí staré nájemné, které dříve obnášelo asi šestinu platů anebo příjmů. Jest tedy nájemníkům, kteří nyní bydlí ve starých domech, zcela nemožno nastěhovati se do nově vystavěných domů, poněvadž se tam platí nájemné 50, 60 ba stonásob vyšší. Stoupá tedy potřeba bytů a s tím musíte počítati. Mohli byste ovšem zakázati uzavírání sňatků a četné potomstvo, ale poněvadž to je sotva možné, musíte se zabývati tím, abyste pro nová manželství a potomstvo opatřili potřebné byty, aby vůbec mohli existovati. Podle Trockého jest bytová nouze nejvýznačnějším znamením našeho ochuzení a jest zajímavo, že také Anglie stále ještě bojuje s touto chudobou. Ovšem byla tam bytová péče vybudována na zcela jiném, základě; tam zřídili hned trvalé stavby na místě nouzových staveb a na základě tohoto nového stavebního ruchu vznikla nová zahradní města. V Anglii utvořeno bylo 12 právních okresů bytových, kterým přiděleno bylo 12 komisařů pro stavbu bytů. Mimo to jest ministerstvu zdravotnictví přidělen poradní sbor bytový, i pokládám to za velice dobrou instituci, poněvadž pro udržení zdraví jest předpokladem zdravý byt. Také u nás bylo by potřebí, aby se ministerstvo zdravotnictví těmito věcmi více zabývalo. Přibrání žen, které přece v bytových otázkách mají obzvláště bohaté a úrodné pole sociálního působení, osvědčilo se v Anglii. Zajímavý jest v Anglii také zákaz bourání domů, jež lze obývati, a přála bych si jen, aby v Praze na místě často s prudkostí prováděného bourání domu zabezpečeny byly také potřebné byty v nově zřizovaných domech, většinou bankovních palácích. V Rusku mělo bolševictví za následek úplné zanedbání domů. Přestalo osvětlování, zásobení vodou atd., a tímto bytovým bolševictvím vznikly tak těžké škody, že Rusko ještě dlouho tím bude trpěti. Jest zajímavo, že toto bytové bolševictví shledáváme také v Německu. To není žádný socialismus, nýbrž bolševictví. Opírám se zde o výroky příslušníka sociální demokracie, dr Quessela, který v roku 1921 uveřejnil článek v socialistickém měsíčníku. Poněvadž někteří českoslovenští státní občané jsou také majiteli domů v Německu, má pro ně bytová otázka veliký zájem. Tvrdí se, že delší trvání ochrany nájemníků musí vésti ke spustošení všech nájemních bytů. Zvýšiti stavební činnost jest nemožno. Před válkou dával dělník v Německu jednu čtvrtinu svého příjmu za byt, nyní jednu šestadvacetinu a expropriace, vyvlastnění domovního majetku v Německu byla provedena tak radikálně, že na příklad ve Frankfurtě n. M. nájemní úřad jest vlastním majitelem všech bytů a že vlastnící domů jsou již jen mimořádně levnými úředníky pro správu těchto domů, neboť obstarávají správu bezplatně. Ale udržování bytů tímto způsobem naprosto není zaručeno, V našem zákoně udržování bytů není také zabezpečeno, poněvadž nesmírně vysoké náklady za opravy zdržují majitele domů s ohledem na nájemníky a na sebe sami od toho, aby opravy prováděli.
(Předsednictví převzal místopředseda Kadlčák.)
Tento zákon na ochranu nájemníků byl vlastně předložen ještě jednou jen proto, poněvadž snížením platů a současným zvýšením nájemného byl by býval způsoben takovýto rozpor. Poněvadž přece část nájemníků jsou úředníci, nelze přece nájemné náhle zvýšiti a úředníkovi současně snížiti plat takovým způsobem, že jest mu skoro nemožno ještě bydleti. Mimo to ukázala se vláda neschopnou, provésti snížení cen, a víte přece všichni, jakého tlaku ode všech možných v úvahu přicházejících vrstev spotřebitelů bylo zapotřebí, aby zase odvráceno bylo zcela libovolné zvýšení cukru. Majitelé domů jsou zákonem právě tak těžce poškozeni, jako všemi předchozími opatřeními, neboť majitelé domů musí následkem daní a dávek v obcí odváděti vždy 50 % nájemného a každé zvýšení nájemného přináší s sebou přece také jen opětné zvýšení daní, takže vlastně pro majitele domu toto t. zv. zvýšení nájemného jest velice bezvýznamné.
Nuže, velectěné dámy a pánové, domovní daň činžovní byla by tedy pákou, kterou by bylo dlužno nasaditi, aby nájemník skutečně byl chráněn. Neboť nájemník bude chráněn jen tehdy, když také zároveň nastane skutečné opatření nových bytů. Bytová otázka jest jednou z nejpalčivějších otázek a lepší nežli zvýšení nájemného bylo by snížení základu daňového ze 12 % na 5 %. Ba bylo by dokonce uvažovati o tom, aby se u malých domů daň úplně vynechala, u větších pak aby se vzalo za základ 5 %, poněvadž by se těch peněz pak mohlo použíti na nutné opravy atd. Stát jest vlastně v první řadě tím, jenž svými zákony překáží bytové péči. Poukázala bych na to, že také v nové předloze zákona nebyl změněn § 9 a že zvýšení nájemného u místností užívaných k výdělečné činností anebo provozování živnosti stále ještě není stejné upraveno jako u malých bytů. Nájemné za malé byty lze zvýšiti až do 60 %, u provozoven až do 30 až 40, nejvýš 50 %. Mezi těmito provozovnami jest spousta malých bytů o 2 až 3 pokojích, které jsou místnostmi užívanými k výdělečné činnosti a ve kterých se vydělaly miliony. Stát má subvencionovati nájemníky a nikoli jako posud majitele domů. Jest nesmírně těžko, to chci ráda přiznati, uvésti v soulad ochranu nájemníků a ochranu volné výdělečné činností a volného hospodářství, která konečně také majitelům domů má býti poskytnuta. Ale konečně jest zde vláda k tomu, aby na střední cestě sjednotila sobě odporující požadavky, a aby se tak snažila vyhověti každému. My však žijeme z toho, co zde jest, a připravujeme stále větší části obyvatelstva o přístřeší; jest to velíce pohodlná demagogie a poukazují opětně na to, že tohoto výrazu pohodlná demagogie užil nezávislý německý sociální demokrat o nouzovém zákoně na ochranu nájemníků. Jest to přímo zločinem proti stavební činnosti, Vidíme-li však, že stát se nemá k tomu, aby stavěl úřady a tím uvolnil byty, že banky a podnikatelé stále ještě nevyhovují požadavku veřejnosti, aby pro své zaměstnance zjednaly byty, pak nemůžeme od jednotlivých majitelů žádati, aby se pro sociální otázku zajímali více a obětovali jí více nežli stát sám. Především jest tedy naléhavým požadavkem snížení domovní daně a jeví se mnohem potřebnějším na místě kasáren opatřiti byty pro duševně a tělesně pracující obyvatelstvo, nežli přinášeti další miliardové oběti vojenské moci. Ochrana slabého, která se jeví v zákoně na ochranu nájemníků, jest nezbytně nutná, poněvadž máme zákon nikoli proti dobrým, nýbrž proti špatným lidem. A špatných domácích pánů jest právě tolik jako špatných nájemníků. Ale přede vším jiným dlužno se domáhati toho, aby nepokračovalo zbědování našich bytových poměrů a aby se našla střední cesta. Na ozdravění, pracovní schopnost a na sociální vývoj působí udržení a rozšíření majetku bytového. Nepotřebujeme žádného silného muže v otázce bytové, nýbrž reformátora, člověka tvořícího, který by nepřišel s kompromisním hospodářstvím, nýbrž se skutečnou prací. Proto jest celý zákon nedostatečný jak pro nájemníka tak také pro majitele domu a bylo by ho vlastně z tohoto důvodu zamítnouti a žádati něco lepšího, co by mělo konečnou platnost. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda Kadlčák: Udělují dále slovo p. sen. dr Hilgenreinerovi.
Sen. dr Hilgenreiner (německy): Senátoři a senátorky! Stojíme zase už po tolikáté u zákona na ochranu nájemníků. Kdyby všude ve všech domech bylo tolik místa jako dnes zde v našem domě, pak by byla otázka ochrany nájemníků dávno vyřešena; poněvadž však jest příliš málo místa a také stavební ruch příliš pomalu pokračuje, musíme rok od roka zabývati se zákonem na ochranu nájemníků. Tři zákony máme před sebou: prodloužení dosavadního zákona, na ochranu nájemníků s několika změnami, zákon o mimořádných opatřeních bytové péče, který také znamená jen částečnou změnu, a konečně do zákona shrnuté nařízení Meissnerovo.
Ochrana nájemníků jest válečným dítětem a má jako většina válečných dětí špatnou krev. Jest to nouzové opatření, kus starého válečného ústředního hospodářství a nutno ji tudíž stejně jako válečné hospodářství znenáhla odstraňovati. O tom z nás nikdo nepochybuje. Jest to nespravedlností, neboť jiné výdělečné činnosti jsou již částečně uvolněny, výdělečná činnost majitelů domů ještě nikoli. Ochrana nájemníků rozeznává nájemné ve starých a v nových domech, druhá to nespravedlnost. Ochrana nájemníků netáže se celkem po výdělečných poměrech nájemníkových, nýbrž po velikosti bytu, a přece se dnes věcí mají tak, že mnozí majetní lidé mají dnes malé byty, poněvadž je musí držeti, neobdrží jiných, a že schudlí lidé musí sobě podržeti velké byty, poněvadž nemohou obdržeti menších. To jest nová nespravedlnost. Majitelé domů žádají tudíž právem, aby ochrana nájemníků byla zmenšena. Na druhé straně však nikdo rozumný nemůže žádati, aby ochrana nájemníků ihned najednou byla zrušena. To by nebylo ani v zájmu majitelů domů. Jest v zájmu majitelů domů, aby pojem vlastnictví byl zákonitě chráněn; kdyby však dnes povstaly veliké massy, které mají zájem na ochraně nájemníků, pak by nepřestaly na jistém omezeni práva požitků z domu, pak by se šlo dále a požadovala by se asi trvalá socialisace domovního vlastnictví, což by majitele domů postihlo mnohem krutě ji nežli ochrana nájemníků. Proto existuje zde, jak již ctěná řečnice přede mnou řekla, jen jedna politika, totiž politika spravedlivého středu. Ovšem jsme my nad tímto středem, a podle toho, zda patříme k té nebo oné straně, různého názoru. Spokojen není nikdo a nelze také nikoho spokojiti. Nájemníci nechtějí více platiti a mají pravdu se svého stanoviska, obzvláště v dnešní době, kdy se snižují platy zaměstnanců s pevným platem a kdy životní potřeby podstatně v ceně neklesají. Majitelé domů chtějí vyšší nájem, a také ti mají pravdu se svého stanoviska, netoliko poněvadž chtějí na domě něco vydělati, nýbrž tím spíše proto, poněvadž chtějí svůj dům udržovati v dobrém stavu a svým nájemníkům poskytnouti slušný byt, a toho nyní nemohou. Pravdu tedy se svého stanoviska mají oba, a po právu nemůžeme učiniti nikomu, ať to uděláme jakkoli: každý bude míti mnoho námitek proti zákonu.
Nuže, pánové, dnešní předloha na ochranu nájemníků znamená proti dřívějšku malé zmenšení ochrany nájemníků, ale jenom malé. Jak pan zpravodaj podotkl, po právní stránce potud, že rozmnoženy byly důvody, pro které lze dát výpověď; po stránce materielní potud, že přípustno jest zvýšení nájemného až do 120 % pro bohaté lidi se 60.000 Kč příjmu resp. při živnostech u daně z příjmů půl milionů. Nových důvodů, pro které lze dáti výpověď, jest pět: předně když byl nájemník z republiky vypovězen; tu považujeme za krutost, že příslušníci nejsou chráněni. Když již někdo právem byl vypovězen, jest přece příliš kruté, jestliže k tomu také celá rodina jeho se octne bez přístřeší. Mohlo by se vyčkati, až vypovězený za hranicemi bude míti byt, aby ho pak rodina mohla následovati. Jak tomu jest nyní, jest to velice kruté, a podal bych v tomto smyslu pozměňující návrh, kdyby návrh byl něco platen.
Dále, když nájemník má ještě jiný byt v téže obci, tu je zcela samozřejmo, že může dostati výpověď.
Pak jestliže nájemník používá bytu k jinému účelu, na přiklad za kancelář; také to jest samozřejmé.
Pak, když ztratí živnostenské oprávnění.
Konečně, když podnájemníkovi, ačkoli nájemník byl žalován a ačkoli uznána byla nepřiměřená výše, nepřiměřeně zvýší nájemné, ovšem jen v tomto případě, když podnájemník sám s výpovědí jest srozuměn. Proti podnájemníkům dějí se nesmírné křivdy a zároveň křivdy proti majitelům domů. Za nějaký starý krám může býti podnájemníkovi nájemné zvýšeno skoro neomezeně, kdežto majitel domu nemůže pronajímateli nájemné zvyšovati. V zákoně jest ustanovení, že majitel domu při podnájmu může žádati, aby mu sděleno bylo jméno a povolání podnájemníkovo, rovněž tak výše podnájmu a jiné plnění. Kdyby majitelé domů tohoto práva využitkovali, takže by se přesně musilo udati, co podnájemník platí nájemného a jinak, pak zajisté by bylo o mnohého podnájemníka lépe postaráno a mnohé bytové lichvě na podnájemnících zabráněno.
Podle nové předlohy jest z ochrany nájemníků, která připouští jen 20 až 60%ní zvýšení nájemného, vyňat ten, kdo přiznal jmění 1 1/2 milionu, podléhající dávce z majetku, anebo společnost, která přiznala přes 20 milionů. Těm může býti zvýšeno nájemné až do 120 %. Toto měřítko není zcela nezávadné. Neboť přiznání k majetku podáváno bylo před několika roky; není žádné záruky, že jmění, které kdysi bylo přiznáno, dnes ještě existuje. Následkem toho mohou snadno nastati nespravedlnosti, pakliže soudní řízení nenapraví to, co jest v zákoně.
Velevážení, bylo dnes mnoho mluveno o zákoně na ochranu nájemníků. Ale všechny naše vývody jsou povahy ryze akademické, nejvýše že se tu a tam ministerstvu sociální péče dostane toho neb onoho popudu. Od prvního okamžiku našich, porad ve výboru bylo lze jasně seznati: na zákoně nelze ničeho měniti, již k vůli lhůtě. Chtěl bych však s německé strany podškrtnouti popud, který dal pan zpravodaj, aby se totiž při takových zákonech, které jsou resp. musí býti termínovány, již ve výborové poradě umožnila spolupráce poslanecké sněmovny a senátu, aby senát nebyl pokaždé stavěn před něco hotového a tím před určitou nutnost. Zpravodaj zdůraznil, že by to neškodilo prestiží poslanecké sněmovny. Zajisté, ale opak toho jest škodou netoliko pro autoritu senátu, nýbrž parlamentu vůbec. Chceme-li pracovati věcně, musíme nalézti prostředek, aby takovéto předlohy již výborům obou komor zároveň byly předkládány, aby tím již předem umožněna byla společná práce obou komor. My Němci jsme při těchto zákonech vůbec zbaveni odpovědnosti a to ne snad proto, poněvadž jsme zde ve výboru nalezli méně ochoty nežli Češi, neboť ochoty zde nebylo pro žádný z obou táborů, nýbrž proto, poněvadž jsme od prvopočátku byli vyloučeni z jakékoli spolupráce, tak jako při jiných věcech. Předlohy se přece stanoví v úzkém kruhu výborů většiny, a jestliže si pánové z většiny v senátě stěžují, že na senát se nebere dosti ohledu, co potom měli bychom říkati my Němci, kterým se přece od samého začátku a rovněž tak v dalším průběhu porad o zákonech nikdy nedostane sluchu.
Bylo by si přáti, aby soudní praxe ve výkladu zákona o ochraně nájemníků byla stejnoměrnější. Pří oceňování důvodů pro výpověď jest soudní praxe v malých městech a ve velkých městech velmi různá, ba dokonce u okresních venkovských soudů můžeme seznati, že se důvody u jednoho soudu oceňují zcela jinak než u druhého, takže zde někdy zákon neznamená vůbec žádné úlevy pro majitele domu.