Podali jsme dále návrh, aby v §u 11 škrtnuta byla slova, která se týkají dobrozdání obchodních komor, poněvadž víme, jaké stanovisko obchodní komory ode dávna zaujímaly. Neshledal jsem ještě nikdy, že by se byla některá obchodní komora postavila jednou na stranu vyděděnců, na stranu dělníků a nájemníků, kteří tu dnes stojí bez práva. Viděl jsem dobrozdání, která byla podávána pří anketách, a kde vždy zastupována byla práva a požadavky majetných tříd. Koho pak mají tyto obchodní komory, které dnes ve svém složení projevují to, čím vlastně jsou, zastupovati: jsou-li přibírány k podání nějakého dobrozdání? Vím jak to dopadne. Postačí pak nalézti jakýkoli důvod, který umožní okamžité vystěhování a zvýšení nájemného. Z těchto důvodů žádali jsme škrtnutí.
Prosil bych dále, aby z důvodů, které jsem již uvedl, škrtnut byl § 12, poněvadž pronajímatel má vždy možnost přesunouti svoje větší výlohy na nájemníky a není třeba ho ještě zákonem upozorňovati na jeho práva anebo nepráva - nechci to podrobně zkoumati. Vidím z celého zákona jen jednu tendenci, a ta směřuje k tomu, že pronajímatelům se má za všech okolností pomoci a nájemníkům se mají uložiti nová břemena. Kdybyste tento návrh zamítli - vím, že k němu nepřisvědčíte, poněvadž by to přece znamenalo, že se zákon ještě jednou musí vrátiti do první komory a tomu se chcete vyhnouti, bylo by zajisté záhodno zkoumati, co by pro nás bylo výhodnější - prosíme, abyste přijali náš eventuální návrh, který praví: >Zvýšení nájemného jest přípustno jen potud, oč se zvýšily výlohy pronajímatelovy po účinností tohoto zákona zvýšením placených veřejných dávek anebo zavedením nových veřejných dávek, vyjímaje dávku z majetku a dávku z přírůstku na majetku.< Tím chceme zabrániti, aby případné opravy úplně byly svalovány na nájemníky.
Máme ještě druhý eventuální návrh k §u 12, a to, aby v odstavci 2. čís. 3. na místo slov >nákladem< dána byla slova >nákladem, který pronajímatel sám zapravil<. Neboť stalo se opětovně, při převodu majetku, že předešlý majitel, již celý náklad uložil svým nájemníkům, a že nový nabyvatel se chystal uložiti nájemníkům znovu veškeré náklady. To jsem také u našeho okresního soudu v Karlových Varech rozhodně popíral. A co mi odpověděl soudce? Že je mu to vedlejší věcí, že má zkoumati náklady, které vznikly podle základního nájemného z l. srpna 1914, tyto náklady přiraziti a percentuelně rozděliti. Zdali to již dříve bylo zaplaceno, že mu je lhostejno, do toho že mu ničeho není. Domníváme se, že zde podporujeme to, čeho se tento soudce a čeho se jiní soudcové tam dopouští, že jaksi to zde zákonem schvalujeme, že je ponoukáme, aby tak činili; k tomu, pánové, nechceme ruku přiložiti. Proto jsme podali tento pozměňovací návrh.
Také § 9 bych rád viděl pozměněn, resp. odstavec 12, §u 9, kde se jedná o rozdělení těchto nákladů a o amortisací. Tu tedy navrženo jest v novém zákoně 6 %. Máme za to, že by 5 % také postačilo. Zúročí-li se uložený kapitál na 5 %, lze to již činiti. Namnoze přece práci vykoná majitel sám. Dá si práci zaplatiti, nedělá žádných investic a k tomu dostane pak ještě 6 % zúročení. Shledávám to nespravedlivým, a proto bych navrhoval, abyste přijali návrh, který jsme podali.
Dále navrhujeme, aby odstavec 2. §u 21 byl škrtnut. to jest. že rozhodnutí soudu má býti vyvoláno jen tehdy, když se dotyční nemohou shodnouti. Shoda přece ve většině případů není vůbec možná, poněvadž nedojde vůbec k žádnému návrhu na dohodu. Strany přece směřují k tomu, aby se nedohodly, a navrhují hned, aby se věc odevzdala soudu. Toho není potřebí, shledáváme v tom rozšíření zákona, kterého není třeba. Domnívám se, že se máme vyvarovati všeho, co by mohlo, vnésti jakoukoli pochybnost do zákona. Tímto stanoviskem jsme se také řídili, poněvadž jsme viděli, že se vykonává jistý morální a řekl bych, také hospodářský tlak na nájemníka, aby byl donucen podepsati revers nebo smlouvu, že jest srozuměn se zvýšením nájemného podle výloh pronajímatelových. Když potom nájemník později přijde na to, že k tomu není zavázán a jde k soudu, tu jsme již ode dávna viděli, že okresní soudce prohlásí: >Smlouva, která byla uzavřena, jest pro mně pravě platnou smlouvou. Vy jste smlouvu uzavřel a musíte se s tím nyní smířiti.< Proto vám navrhujeme, aby tento odstavec byl škrtnut.
Dále předkládáme vám na konec ještě resoluci, ve které se praví: Vláda se vyzývá, aby bezodkladně padala předlohu, kterouž se ode všech dávek osvobozují částí bytů, které mají nezaměstnaní anebo dělníci po krátkou dobu zaměstnaní, na dobu nezaměstnaností anebo zkrácené doby pracovní, která přesahuje 50 % normální výměry, a že toto osvobození má přijíti k dobru nájemníkům. To znamená, že podpora v nezaměstnaností má míti za účel hraditi nejnutnější potřeby dělníka. Něco jiného nezamýšlíme. Dělník nestojí na stanovisku, že chce od státu míti almužnu. Jsou třeba lidé, kteří raději berou almužnu, než aby pracovali, ale to jsou právě jen jednotlivci. My však jsme viděli, že vše, co stát vynakládá, aby udržel život dělníka, stačí zrovna k ukojení i nejskrovnějších požadavků. Proto myslím, ze by se vláda měla snažiti, když již musí dávati podporu v nezaměstnanosti, aby také tato podpora zůstala tomu, kdo ji obdržel a aby mu ji nezodpovědným způsobem nebral zase někdo jiný, v tomto případě majitel domu. To jest úhrnem to, co chceme říci k tomuto zákonu.
Měli jsme již dříve nařízení, kterým zjednáno bylo jakési zlepšení, tím, že omezovalo exekuční řízení před soudem. Tam stálo V §u l, že soudce jest oprávněn, jestliže ten, komu byla dána výpověď a jenž stojí před exekučním vyklízením svého bytu, může prokázati, že bez vlastní viny nemůže nalézti jiného bytu, povoliti odklad vyklizení na dobu tří měsíců, ať již se jedná o poměr nájemní anebo o byt zadarmo. Dále se tam praví, že když tento stav trvá dále také po uplynutí této prodloužené lhůty, že soud může exekuci dále odložiti, tedy na neomezený čas. Dále se tam praví, že toto nařízení zůstane tak dlouho v platnosti, až bude vystřídáno zákonem. Nyní přicházíte náhle se zákonem o exekucí. Shledáváme v něm nyní tolik změn, ze se nám jeví přímo nezodpověditelným, vezmeme-li tento nový zákon v úvahu oproti starému nařízeni, z roku 1921. Shledáváme tam tolik zhoršení, že nutno označiti to jako skandální, když vidíme, před jaké poměry jsme postaveni.
Chci k tomu říci, že jen u nás v jednom jediném domě dostalo 16 stran výpověď a že byl již podán návrh na exekuční vyklizení. Bylo však možno docíliti odkladu, poněvadž jsme mohli prokázati, že nemáme žádných místností, abychom tyto strany umístili. Mně se tedy podařilo uzavříti s majitelem domu smlouvu, ve které prohlásil ochotu, že do jara, tedy až do l. května, nedá žádných dalších výpovědí a že nepodá návrh na exekuční vyklizení. Nyní přijde první květen a těch 16 stran zde stojí a táží se, co se nyní stane. Až dodnes bylo podle starého nařízení možno docíliti ještě jednou u soudu, že povolen byl nový odklad vyklizení. Nyní však přicházíte s novým zákonem, jenž proměňuje staré nařízení v zákon, a vím s plnou jistotou, že soud nyní tato vyklizení povolí a že těch 16 stran zde bude l. květná bez bytu. Proč nyní nastaly tyto výpovědi a tyto žádosti o vyklizení, to jest proč okresní soud těmto žádostem vyhověl, vidíme z následujícího: majitel domu jménem Sticker získal tuto budovu roku 1920. Jest to zbohatlá firma, která dovedla využíti války, převzala vedle obchodu uhlím také ještě t. zv. poštovní jízdy. Poněvadž nyní chce své kočí, kteří dnes ještě bydlí v Donicích, míti více v područí a lépe na ně dohlížeti, žádal, aby se 16 stran z domu vystěhovalo a aby se kočové tam nastěhovali. Dal jsem kočí protokolárně vyslechnouti a žádný neprohlásil, že jest s výměnou bytu srozuměn. Soudce a také krajský výbor toho nedbali, nýbrž výpovědí zůstaly v platnosti, vyklízení zajisté bude nařízeno a strany budou nad to ještě platiti nesmírné výlohy, neboť když nový zákon přijde, není žádného dalšího odkladu, ani tehdy, když obec může prokázati, že zde není žádných bytů.
Nuže, řekl jsem již posledně s tohoto místa, jak to vlastně u nás vypadá. Při posledním vyklízení musili jsme složiti movitosti vyklizených osob již na půdě školní budovy, poněvadž jsme již neměli ani jedné kůlny, kde bychom mohli složiti nábytek. A tak jak jest tomu u nás, jest tomu ve většině obcí. Necháte-li zákon v platnosti, pak to přivedeme tak daleko, že vyklizování bytů nabude vrchu. Obce si nemohou pomoci a konec bude ten, že budeme musiti vládě říci: dělejte si věc sami, my na správu obce již nestačíme. Jiného východiska není. Myslím, že většina této sněmovny měla již jednou zkoumati, zdali takovéto poměry mohou zůstati čili nic. Při jen trochu zdravém lidském rozumu musíme dojíti k tomu, že to tak dále nemůže a nesmí jíti ve státě s demokratickým zařízením. Vidíte, že také s druhým zákonem, jenž byl předložen, jsme neudělali žádný dobrý tah, že se zde zase projevuje veškerá nenávist kapitalistické třídy společnosti proti nemajetným, proti dělnictvu. Dělá to divný dojem, když ve shromáždění, které by mělo pomýšleti na stejnoměrné zacházení s lidmi v tomto státě, projevuje se snaha chrániti kapitalismus a nemajetným a dělníkům při každé příležitosti dává pocítiti, že jsou vlastně lidmi druhé a třetí třídy. Následkem toho bylo by potřebí, aby se také v tomto zákoně provedly patřičné změny, i podali jsme také v té příčině tři návrhy. Prosil bych vás, abyste je tak beze všeho neodhodili stranou, nýbrž abyste se k těmto návrhům vyjádřili. Nevím, zdali se již někdo z pánů předřečníků touto věcí zabýval. Nemohl jsem se o tom přesvědčiti, poněvadž jsem musil býti přítomen při schůzi komise. Ale ještě není pozdě. Snad ještě dojdete k tomu, abyste věc ještě přezkoumali. Mně připadá senát, slavný senáte, jako odvolací instance. Myslím, že není lhostejno, jak se k tomu zachováme. Když soudce u okresního soudu, u prvé instance, se dopustí chyby, má žalovaný i žalobce ještě druhou instanci. Někdy nevyužitkuje soudce času a námahy, aby se řádně pustil do sporného případu, poněvadž si myslí: nade mnou přece ještě jest druhá instance, a dopustím-li se chyby, ať se ta s tím zabývá, aby jí zase napravila. U nás je tomu jinak. Jestliže se u nás naproti druhá sněmovna dopustí chyby a jestliže my ji nechceme napraviti, nechceme tomu věnovati času a námahy, anebo když z pouhé loyality k první komoře přes to přecházíme, pak jest to chyba, kterou nelze napraviti, poněvadž nad senátem již není nikoho, leda pan president. který tyto zákony schvaluje. Tu již musíme býti opatrní a proto bych doporučoval, abychom, si dobře rozvážili posouzení otázky, zdali máme přisvědčiti k zákonu a odkladu exekuce. Neboť závisí od toho blaho tisíců a tisíců rodin, což státu nemůže býti lhostejno, Dlužno jednou otevřeně říci, kdo tvoří stát. Stát není ničím jiným nežli žijící v něm lidé. Nechceme-li, aby stát zanikl a zahynul, musíme pečovati o to, aby lidé nehynuli, a lidé musili by zahynouti, kdybychom jim k nezaměstnaností ještě brali přístřeší, byt. Zjednáváme-li takovéto poměry, nesmíte se diviti, vzmáhá-li se jistá nedůvěra vůči tomuto státu. Ale tak tomu není jen u Němců, nýbrž také v českých částech tohoto státu, také u Slováků, zkrátka a dobře v každém národě. Pohlížejí na tento stát jakožto na činitele, který jim přinesl neštěstí, poněvadž se jeho zákonodárstvím umožňuje kapitalistům, aby jednali tak nezodpověditelným způsobem.
Opatřili jsme dále třetí zákon, jenž obsahuje zvláštní opatření pro bytovou péči. Pohlížíme-li také na tento zákon, shledáváme, že má vyplniti mnohou mezeru. Ale toto vyplnění nenastává potud, pokud se v zákoně již předem neposkytuje obcím možnosti, která zde již jednou byla, totiž zabírati prázdné byty, aby bylo lze umístiti politováníhodné rodiny, které jste prvním zákonem, §em l zákona na ochranu nájemníků a druhým zákonem o exekuci připravili o jejich byty. Byl jsem minulé neděle v jisté obci, která leží dosti daleko venku v Rudohoří. Viděl jsem, že tam jde dokonce o poštovní úřad, poněvadž někdo nechce dáti k disposici byt, který jest již prázdný. Co na tom záleží kapitalistovi? Řídí se svými vlastními kapitalistickými poměry a netáže se, o co se při tom jedná, ačkoli bylo prokázáno, že v obci je celá řada prázdných bytů, které se však nepronajímají, poněvadž majitelé jednoduše řekli, že potřebují byty event. pro sebe. Oni však jich pro sebe nepotřebují, nechávají je prázdné, používají této výmluvy proto, poněvadž si nechtějí dáti uložiti nové daně na tento objekt. Byty se nechávají prázdné, ačkoli nemůže nalézti přístřeší množství rodin, které bohužel byly vyhozeny na dlažbu. Jest to nedostatek zákona, že jsme neumožnili, jak tomu již jednou bylo, aby obce měly právo prázdné byty zabírati a přikazovati je stranám, které tu jsou bez bytu. To by bylo bývalo nejsprávnějším, co se mělo pojmouti do zákona. Bohužel bylo to zmeškáno. Řekne-li se, že politické úřady mohou, když jim bylo učiněno oznámení o prázdných bytech, naříditi majiteli, aby byty do 14 dnů pronajal, pak jest to velice hezké. Ale my víme, jak se tento zákon obchází. Myslím tedy, že dlužno vytknouti závazná ustanovení, aby zákon nebyl obcházen. Převzali jste dále ze starého zákona ustanovení, která umožňují obcím naříditi na základě usnesení obecního zastupitelstva, aby hlášeny byly uprázdněné byty. Omezili jste volnost stěhování a přenechali obcím, zdali se někomu má povoliti nastěhování čili nic. Ustanovili jste také ještě, že pronajímatel, když se vystěhuje, musí byt odhlásiti, zkrátka, a dobře jsou ustanovení v zákoně, která jsou odůvodněna. Ale do věci samotné jste se nepustili. Co nám pomůže celá bytová péče, jestliže všechno se činí závislým od samých >jestliže< a >ale<, a bohužel víme, že to >ale< je vždy silnější nežli to >jestliže<. Proto nám nic nespomáhá takovéto zákonodárství, a proto nám nesmíte bráti ve zlé, když k takovýmito zákonům nemůžeme míti důvěry, když hlasujeme proti tomu. Prosíme vás, abyste přes naše návrhy nepřecházeli tak beze všeho k dennímu pořádku. Žádali jsme především, aby se přes celý zákon, přešlo k dennímu pořádku. Poněvadž víme, že nemůžeme ničeho poříditi, je již lépe, nemáme-li žádného zákona nežli takovýto jednostranný zákon, který druhou stranu ponechává úplné stranou.
Myslím, že všechny tyto zákony, které tvoříme na ochranu nebydlících, zůstanou bezvýsledným a že nemohou odstraniti bytovou nouzi. Chceme-li ji odstraniti, pak musíme zjednati více bytů, neboť s byty, které máme nyní po ruce, nelze vystačiti. Když vytvoříme sebe přísnější zákony, nebudeme mocí zjednati byt každému, kdo se musí vystěhovati, poněvadž měl nějaké nedorozumění se svým domácím pánem, anebo kdo byl vystěhován. Kdybychom obcím dali zase právo byty zabírati, bylo by snad možno pomocí několika lidem, veškerenstvu však lze pomoci jen tehdy, budou-li zjednány nové byty. S touto otázkou, se zjednáním nových, bytů, měla by se vláda vlastně zabývati v prvé řadě. Poukázali jsme již jednou na to, že by bylo lze malým zvýšením nájemného opatřiti fond pro vystavění nových bytů. Jestliže však zvýšené nájemné přikazujeme výlučně majitelům, nebude tento zákon účinkovati tak, jak má. Chceme-li odstraniti se světa tuto bídu, nesmíme jen tvořiti zákony se subvencemi, které se skoro nyní neplní, nesmíme se spoléhati na to, že začne soukromá spekulace stavební, nýbrž stát musí konečně energicky zasáhnouti i myslím, že by se to mohlo státi mírnými přirážkami, ze kterých by stát anebo obce mohly hraditi adaptace a novostavby. To by podle mého názoru byla cesta, která by zjednala konkurenci. V okamžiku, kdy poptávka po bytech se zmenší, nepotřebujeme žádného ochranného zákona, neboť do takových bytů, které dnes musí nájemníci obývati, do takových děr by se dělníci již nestěhovali. (Sen. Matuščák [německy]: Dávají se jim přece na drahách k disposici vozy pro dobytek!) Dává se jim k disposici všechno možné, vagóny, ba ovčince byly zařízeny na byty. Ale to vše nám ničeho nespomůže, my se věci nevyhneme. Chceme-li učiniti energický krok ku předu, pak nezbude nic jiného nežli oživiti stavební ruch, oživiti práci. Dvě mouchy zabijeme jednou ranou: zmírníme nezaměstnanost a budeme potírati bytovou nouzi. Vyzývám vás, abyste se usnesli v tomto smyslu a abyste se nedali vésti jednostranně, abychom pomáhali jenom tomu, komu beztak jest pomoženo. Musíme bráti ohled na ty, kdož válkou všechno ztratili a nesmíme přispívati k tomu, aby pod následky války ztratili také ještě poslední zbytek důvěry v sebe sama a v tento stát. Budeme-li však jednati tak, jak to výbor navrhuje, pak se nesmíte diviti, když zmizí důvěra dělnictva v tento stát. A proto bych vás prosil, abyste se připojili k naším návrhům a abyste je beze všeho nezamítali. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda dr Soukup: Další slovo má pan sen. dr Kovalik.
Sen. dr Kovalik; Slávny senát! Povinosťou vlády je v štátnom živote vyskytnuvšie sa problémy, ktoré sa týkajú potrieb obyvateľstva, riešiť, a vyrovnať protivy z riešenia týchto problémov sa vyskytnuvšie. Pravda, k tomu je potrebná znalosť pomerov, obozretnosť, spravedlnosť, slovom šťastná ruka vlády k riešením týchto problémov.
V zákone bytovom však nevidíme túto šťastnú ruku, lebo nereši sa ťažká otázka bytová prítomným zákonom. Stanovisko slovenskej ľudovej strany je, aby s jednej strany oprávněné záujmy majiteľov domov, ktorí veľké dane a dávky z majetku a iné vydania majú, neboli poškodení, ale s druhej strany, aby tiež záujmy tých - a tu prosím tomu pozornosť venovať - chudobných nájomníkov, ktorí utisknutí sú na byty, zákonom boli chránené. Týmto cieľom naša strana podala celý rad pozmeňovacích návrhom a korektúr poslaneckej snemovni, ale ani jeden z týchto pozmeňovacích návrhov vládou a väčšinou prijatý neboľ. Nechcem opakovať všetky tie pozmeňovacie návrhy, len na jeden - druhý poukážem.
Chcem ale pripomenúť, že jestliže vláda už pri tomto zákone či pri akýchkoľvek iných zákonoch zavrie uši a nebude reagovať na pozmenoviacie návrhy, ktoré opozícia podá a ktoré sú oprávnené a praktické, jestliže tedy vláda na pozmeňovacie návrhy opozíciou podané absolutne reagovať nebude, tedy vládna väčšina bude zodpovedná za všetky špatné následky, ktoré sa z ťoho vyvinú a budú nasledovať, poneváč v tomto zákone nevidíme štastné a praktické riešenie bytových otázok. Naša strana tento zákon prijať nemôže. Vládna väčšina mala by tu postupovať dobre premyslenou podporou stavebného ruchu. Máme zákon o stavebnom ruchu, ktorý sa ale velmi lenive prevádza a tu štátna podpora je tak riečeno fíktivna, poneváč nedáva opravdu podpory, lež len garancii stavitelom domov, ktorí musia si obstarať patričné summy k výstavbe domov od bánk a my vieme, ako tažko je peniaze tu dostať a štát len isté malé procento platí za tieto event. poskytnuté pôžičky. Štát by mal sám dobrým príkladom isť napred a stavať domy pre potreby štátne. Čo ale vidíme? Vidíme to, že práve vláda a štát rekviruje najviac domov, vidíme to v Prahe, v Čechách, na Morave i na Slovensku, že štát rekviroval najviac budov a tým bytovú núdzu zväčšil. Viem, že není možné, aby ihned pri utvorení republiky stály k dispozicii vláde a ministerstvám stá a stá miliónov na budovanie nových domov. To není možné, a ani sa to nežiada, predsa však je nutné, aby vláda začala už s výstavbou potrebných štátnych budov a tým uvoľnila iné byty.
Čo sa týče štátnej podpory pri stavbe domov, musím poukázať na jednu veľkú chybu, že štátna podpora sa dáva len pre malé byty, len pre tie domy, v ktorých sa stavajú len dva pokoje, po pr. s tretím malým pokojom. My nestaviame na 5 alebo ma 10 rokov, ale staviame na stá rokov a tedy nech i sú stavené len malé drobné byty. Pri podpore stavebného ruchu musí sa hladieť na ďalekú budúcnosť, aby rodiny maly byty ich zdravotným a rodinným požiadavkám odpovedajúce. Stavia sa sice na Slovensku, ale málo. Dľa mojich vlastných zkúšeností vidím, že stavajú, sa budovy veľmi neracionálne a spôsobom zdravotným požiadavkom neodpovedajúcim. Aby sa uspořily peniaze a material, stavajú sa pre ľudí byty pod zemou. Môžeme sa o tom presvedčiť v Prahe, v Bratislave a vôbec tam, kde sa stavajú väčšie budovy, Nachádzame sa v pokročilom veku, v modernej dobe a predsa najvážnejšia otázka zdravotnicka pre budúce generácie neberie sa v ohľad. Byty pre ľudí majú byť nad zemou, a nie pod zemou. Presvedčte sa, koľko miestností stavia sa pod zemou, v ktorých ľudia majú bydleť. To by vláda, ani úrady nemaly dovolit takéto byty stavať. Také byty, kde majú bydleť rodiny či už chudobnie alebo zámožné, majú mať vzduch, slnce a musia byť suché, lebo inak povstanú choroby a budúce generácie to pocítia, že dovolily sa teraz stavať byty hygienickým požiadavkom neodpovedajúce. Stavia sa tedy na Slovensku, ale málo.
A pri tom musím na jeden velice smutný zjav poukázať. Pri stavbách na Slovensku neupotrebujú sa ani slovenskí inžinieri, stavitelia, podnikatelia, robotníci, ani slovenský materiál. Ale nepovedám to z animozity, absolútne nie. Ja hovorím dobroprajne v záujme štátu a v záujme pokoja a spokojnosti často tohoto štátu. Mojou povinnosťou je v záujme Slovenska hovoriť a v záujme slovenského delnictva. Tu by štát a vláda mali z hospodárskych príčin venovať velikú pozornosť tomu, aby na Slovensku, ked' sa stavia, keď sa vykonávajú práce, aby tam Slováci dostali tú prácu.
Len dva príklady uvádzam z tých mnohých: Pri Prešove v solivári stavia štát. Nedaleko Prešova soliváru je jediná obec, kde už od vekov bývajú na celom okolí široko ďaleko známi chýrečne dobrí murári. Myslíte, že pri týchto budovách štátnych sa upotrebují títo murári? Tak som informovaný, že ani jeden z tých murárov sa tam k práci neupotrebuje. Samo sebou sa rozumie, že to veľkú rozhorčenosť zapríčiňuje. (Výkřik: Kdo tam dělá na místo těch murárů?) Češi! (Hluk.)
Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Neračte rušit! Slovo má pan dr. Kovalik.
Sen. dr Kovalik (pokračuje): Druhý pád tam máme Lubochňu. Tá krásna Ľubochňa, hornatý, krásny, lesnatý kraj. Malinké dedinky sú tam, ktoré velmi ťažko vedia vyživiť sa. Tam sa tiež prevádzajú práce, vodovody. Prišli z najbližšej obce Gombaš, ktorá je len l až 2 km vzdialená od Lubochne, k vedúcemu práce, ktorá je tiež v štátnej správe, a žiadali práce. On im odpovedal: Nepotrebujem vás, ja už mám robotníkov z Čiech a Moravy. Tí chudobní ľudia z okolia tých obcí šli k okresnému náčelníkovi do Ružomberka sťažovať si, ako je to tu na našom kraji, sú tu práce, my k ním ale neprijdeme, aby sme dostali kúsek chleba?
Okresní náčelník zakročil v záujme tých robotníkov a čo sa stalo? Vedúci práce zastavil prácu! To je v novinách našich opísané, prosím, dnes som číta1 v Národných Novinách následujúce: Zo Zvolena do Krupiny sa stavia železnica a slúbené boľo tamojšiemu robotníctvu, že dostanú prácu. Títo robotníci sa neupotrebujú k tej práci. (Hluk.)
Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Pánové, prosím o klid! Neračte debatovat! Prosím, aby pan kolega pokračoval ve své řeči.
Sen. dr Kovalík (pokračuje): Tedy to vidíme v Bratislave, v Žiline a kdekoľvek. Ja sám na vlastné oči som sa o tom presvedčil, že pri stavbách na Slovensku ani staviteľ, ani podnikateľ, ani robotníci, ani materiál neni slovenský. To neni animozita, a neni to štvanie, to je jednoduché konštatování faktov, ktorým sa odpomôcť musí. A aby slávny senát videl, že tieto sťažnosti, ktoré naša strana tu prednáša, sú pravdivé a že to nie sú len výmysle a parforce vymyslené sťažnosti, dovolím si prečítať úsudky Slovákov zo strany agrárnej a sociálne-demokratickej, aby ste viděli, že čo slovenská ľudová strana požaduje už štyry roky, že to vodcovia a prví činitelia slovenskej agrárnej i socialistickej strany teraz tiež požadujú. Dovolujem si prečítať následovné dáta a fakta.
Rolnícka a soiciálne-ďemokratická strana a vôbec slovenské koalované tak zvané štátotvorné strany maly poradu a prednášaly sťažnosti a požiadavky slovenské jak osobné tak všeobecné a tieto koaličné strany utvořily potom výbory, komisie, a to výbor národo-hospodársky a politický. Předseda porad, pan posl. Kornel Stodola, o ktorom, musím riecť, že je to vážny pracovník a že nepracuje len politicky, ale že pracuje vážnu prácu - nechcem ho však príliš chváliť, aby sa o ňom nerieklo, že je ľudák - tento predseda žiada pre Slovensko individuálne, zvláštne železničné tarify núdzové, žiada, aby na Slovensku čím včasnejšie boly vystavané železničné trati, budovy a tak ďalej. Paroplavebná spoločnosť na Dunaji tiež ešte není uvedená v živoť. Možno zlepšiť stav ciest, to by bola tiež práca pre nezamestnaných a znamenalo by to pre priemysel a remeslá zabezpečenie dostatočných dodávok, čo ale dokazuje, že nebolo doposial dostatok dodávok pre slovenské remeslníctvo. Podotýkam, že lokálne pomery slovenské musia byť akceptované. To praví Kornel Stodola, predseda komisie agrárnej strany. Tedy vidíte, že čo on žiada teraz v roku 1923, to žiadame my už 4 roky. Pán posl. Kornel Stodola hovorí ďalej čo sa týče otázky slovenského zamestnavateľstva pri štátnych úradoch speciálne v poštách a železniciach.