Pánové, po zevrubných a důkladných zprávách naších pánů referentů a po exposé pana ministra spravedlnosti zajisté nemusím dále meritorně se zabývati obsahem zákonným Dotkl jsem se jen několika jeho specielních ustanovení, aby vyniklo, jakým skutečným duchem je nesen tento celý zákon a aby každý, kdo nepředpojatě tento zákon posuzuje, pochopil, proč my všichni dohromady beze všech výhrad a otevřeně za tento zákon odpovědnost přejímáme.

Pokládám však za nutno zmíniti se ještě o jedné věci, a to je otázka soudní příslušností. My všichni jsme si vědomi toho, že nemá-li celý tento zákon býti skutečně jen ranou do vody, ale má-li nabýti faktické účinnosti a má-li v něm republika dosíci skutečného a způsobilého instrumentu obrany, že musí býti v tomto zákoně nevyhnutelně upravena také soudní příslušnost. V tom nesporně spočívá značnou měrou jádro celé věci.

Zde jsme, pánové, u otázky porot, tedy u bodu, u něhož podnikají německé strany, zejména němečtí sociální demokraté, útoky nejprudší, poukazujíce na to, že kompetence dosavadních porot se zužuje, že se poroty zachovávají jen tam, kde jde o trestní čin proti státu s trestní sazbou přes 5 let, že se ponechává ve volném uvážení státních návladních manipulovati s tímto soudním forem podle potřeby nebo eventuelně podle rozkazu vlády. My nepopíráme, že instituce porot má své dávné do jisté míry i revoluční tradice, že poroty byly velmi často nástrojem ochrany v oprávněném bojí proti útisku politickému, národnímu i sociálnímu. Ale nemůže býti také pochybností o tom, že stejně jako všechny jiné instituce právní, tak i instituce soudů porotních podléhají vývoji a že postavení porot jeví se býti podstatně jiným v absolutistické monarchii s její diktaturou panovnickou a jejími tajnými kabinety, a jiným v demokracií republikánské s jejími parlamentárními vládami, tvořícími výkonný orgán skutečné vůle lidové, projevené všeobecným hlasováním všeho lidu bez rozdílu pohlaví, jakož i jejími skutečně neodvislými a vládě neodpovědnými zkoušenými a právnicky vzdělanými republikánskými soudci. Pří této příležitostí dlužno zdůrazniti, že je nezbytno, aby bezprostředně za tímto zákonem na ochranu republiky také následovala moderní reforma zákona o tisku. My pokládáme v souhlase se zástupci stavu novinářského za nutné, aby zejména urážky na ctí, spáchané tiskem, byly soudům porotním odňaty a přikázány soudcům z povolání. (Výborně!) Dosavadní stav je prostě neudržitelný a znamená ve skutečností úplnou ztrátu práva na ochranu cti. Jak stojí věci dnes, nemůže se žádný chudší člověk odvážiti žalovati pro urážku na cti, která byla spáchána obsahem tiskopisu, poněvadž nemůže riskovati ohromné tisíce nákladu, s nimiž dnes soudní řízení před porotou je spojeno. Nikdo se také dnes nemůže vydávati naprosté nejistotě, jak dopadne verdikt poroty, která rozhoduje prostým hlasováním o víně a není v žádném případě povinna uvésti důvody, kterými dospěla ke svému rozhodnutí. Jediným důsledkem tohoto nynějšího neudržitelného stavu jest dnešní způsob psaní značné částí časopisů, z něhož je každému vážnému člověku v republice dnes už opravdu úzko, který nemá sobě rovna a který se nedá vyléčiti a odstraniti žádnými konferencemi, žádným dohodováním a žádnými sliby, nýbrž jediné lim, když bude dána záruka, že ten, komu bylo na cti ublíženo, dojde zadostučínění cestou bezpečnou, rychlou, levnou a když onen, jenž se urážky tiskem dopustil, bude si vědom, že za každý útok a za každé namočení péra bude zodpovídat podle zákonů republiky. (Výborně!) Vše to je jedině a výhradně možné před zkoušenými republikánskými soudci, a jedině tato cesta, a žádná jiná, bude spolehlivým prostředkem k povznesení úrovně vší naší žurnalistiky na úroveň evropskou, k zvýšení mravního vědomí a zodpovědnosti všech těch, kteří naše noviny řídí nebo do nich píší, a tím také konečně ke zvýšení mravní politické a vzdělanostní úrovně celého našeho národa. A co zde platí ohledně útoku proti bezpečnosti cti každého jednotlivého občana, může a musí platiti v míře dvojnásobné také ohledně útoků proti bezpečností státu a jeho ústavy.

Náš zákon na ochranu republiky porot neruší a ponechává tuto instituci starých buržoasních revolucí také nové republikánské formě ústavní jako nutnou garancii ochrany občanstva tam, kde jde o nejtěžší delikty proti státu a tím také o nejkrutější tresty. Máme však za to, že moderní doba a nové ony nedocenitelné statky národa a lidstva, jakými je samostatnost národa, republikánská jeho ústava a naprostá demokracie, vyžadují takové nové ochrany a nové zvýšené garancie, a že v té chvíli, kdy tak podstatně a hluboce snižujeme trestní sazby bývalého trestního zákona rakouského, jsme nejen oprávnění, nýbrž vůči státu a jeho demokracii také přímo povinni, abychom praktické provádění této reformy svěřili takovému foru soudnímu, jež by toto provádění zaručovalo, jež by bylo způsobilé vynášeti právo rychle a účinně, ale také objektivně, objektivně v tom směru, že by bylo povinno rozsudky své odůvodňovati a prokazovati, na základě jakých skutkových zjištění dospělo k právnímu přesvědčení, jehož plodem je pak konečný rozsudek.

Vše to je možným jen vložením rozhodování do rukou odborných a zkoušených tribunálů soudních. Jiné cesty není. Nemůže býti o tom ovšem žádné pochyby, že touto změnou soudní příslušnosti bude do určité míry tangována i poslanecká imunita. My jsme však přesvědčeni, že se tím veřejným zájmům jen prospěje a že se tím jen zvýší vědomí politické odpovědností nejen u lidu, nýbrž i u členů Národního shromáždění. (Výborně!) Jak je tomu dnes, tak to prostě dále nejde a nepůjde, aby jednotliví poslanci a senátoři, jak nám o tom před chvílí pravé přednesl pan ministr spravedlností, mohli.způsobem často neslýchaným mluviti, aby mohli na veřejných schůzích vyzývati k neplacení daní, neplnění vojenské povinnosti, aby se vyzývalo k násilným činům proti jednotlivým orgánům státním, a aby pak ne tito, ale nevinní lidé svedení byli uvrhováni do neštěstí a zkázy, a senátoři a poslanci aby se domnívali, že uniknou odpovědnosti, že imunitní výbor je buď nevydá, nebo porota je nakonec jakékoliv viny sprostí.

Je nepochybno, že tento zákon uloží naším soudům nové, velké, ba ohromné břemeno pracovní a zvýšenou odpovědnost právní. Nový zákon vkládá na bedra soudců mimořádnou funkci čestnou, a my jistě s klidem můžeme svěřiti do jich rukou ochranu nejvyšších statků politických, demokracie a republiky - ale bude také zase na druhé straně zvýšenou povinností republiky a její příslušných činitelů ústavních, by úpravou řádné moderní a samostatné pragmatiky soudcovské byla do té míry povznesena životní a sociální úroveň neodvislého stavu soudcovského tak, aby této své mimořádné funkci mohl fysicky a morálně ve všech směrech čestně dostáti.

Litujeme, že kolegové se strany německé se ani v senátě nezúčastnili porad o tomto zákoně a že jsme zejména ve výboru ústavně-právním neslyšeli stanovisko osobnosti, jakou je profesor dr Spiegel, Mayr-Harting, dr Heller a jíní, jichž soudu si při jiných příležitostech jistě vždy vážíme. Ale, pánové, když jsme dnes slyšeli vývody dvou těchto členů výboru ústavně-právního, mám dojem, že opravdu nemáme čeho litovati a že jsme mnoho neztratili. Já jsem zejména velmi pozorně naslouchal vývodům pana sen. prof. Spiegela, který vždy svou obdivuhodnou vědeckou erudicí otevírá tolik nových pozoruhodných hledisek právních. Ale když jsem slyšel onen tón a viděl formu, k jaké, se on pří jednání o tomto zákoně snížil, když jsem slyšel, s jakou urážlivou nonchalancí, nechci to jinak charakterisovati, on mluvil o tom, že neví, má-li se tomuto zákonu vtisknouti pojmenování lex Rašín nebo lex Šoupal, jak on tu stavěl vraha do jedné řady s jeho obětí, když jsem potom slyšel, jak tentýž universitní profesor zde mluvil o tom, jak jednou za týden v neděli kupuje >Prager Presse<, jak v příloze k této >Prager Presse< takřka týden co týden vidí obraz presidenta republiky, jak prý tohoto listu neukládá do svého archívu, jak tento list potom po přečtení nastupuje obvyklou a známou cestu žurnálů jiných (Hlas: Skandál!) a jak pak on prý za to nemůže ručiti, k jaké potřebě se těchto tiskopisů použije, co se stane s obrazem presidenta, a kdo všechno bude pak moci být podle tohoto zákona trestán (Hlas: Zasluhuje našeho opovržení!), když jsem to slyšel od muže tak vážného, od profesora pražské německé university, od kapacity a právnické autority, která má ve světě své jméno, pak, promiňte, když musím říci, že to vše, že celá takováto forma a způsob řečí, že to přece není žádná, kritika, že to také není žádná satira, že je pro to jen jedno slovo: že je to největší infamie a že jsem měl pocit ponížení a hanby nad tím, že z této tribuny, ne kdokoli, ale profesor pražské university německé se neostýchá právě takovýmto způsobem mluviti o tomto zákoně. (Hlasy: Hanba!)

Pánové, při této příležitosti také odmítám se vší rozhodností výtku jakéhokoliv teroru, pod kterým prý se tento zákon prováděl, a kteroužto výtkou byla také odůvodňována absence pánů senátorů se strany německé v ústavně-právním výboru. (Sen. dr Brabec: Většina je proti nim!) Mluví-li se o právech menšin, nelze přece zapomínati, že je zde také většina a že tato většina má také nějaké právo a nejenom právo, nýbrž i odpovědnost, a to odpovědnost často přímo osudovou. A tu mohu zajisté poznamenati, že tento zákon jest opravdu jen minimem toho, co pokládáme za kategorickou nezbytnost na ochranu státu. (Výborně! Tak jest!)

Nazýváte-li pak tento zákon skutečným diktátem, pak se tomu nebráníme, ale pak nezapomínejte, že je to diktát, který nám ukládá jedině péče a starostlivost o skutečnou a pravou demokracií.

Kdo sledoval debatu o tomto zákoně v poslanecké sněmovně i zde v senátě a hledí na věci objektivně, musí přiznati, že jména demokracie nebylo ještě nikdy tolik zneužito, jako právě při této příležitosti. Pro nás neznamená demokracie anarchií, nýbrž pořádek (Tak jest!), demokracie nám není nevázaností, ale kázní, demokracie nemá jenom velikých práv, ale také velikých a tvrdých povinností. (Souhlas.) Komu jde o zachování dnešního stavu, tomu nejde o nic jiného, nežli o skutečný a totální rozvrat celého státu.

Jsou-li v tomto státě lidé a skupiny lidí, kteří se ještě stále nemohou smířiti s novým stavem věcí a kteří se stále ještě konejší vírou, že tento stát je zjevem jenom přechodným, jsou jistě na úžasném omylu. Tato republika není dílem válečné nebo poválečné konjunktury, není také dílem žádné náhody, ona má neskonale hlubší kořeny své existence nejenom národnostní a politické, nýbrž i ekonomické. Dokazovali-li němečtí sociální demokraté s drem Rennerem v čele před válkou, že státy netvoří jenom momenty čistě nacionální ideologie, nýbrž v prvé řadě momenty ekonomické a geografické, pak to zajisté musí připustiti i ohledně republiky Československé. Také tato republika jest již od staletí ekonomickým a hospodářským celkem, jenž nemůže býti libovolně krájen, a má-li národ německy tolik neskonalých možností svého sebeurčení, nikoliv jenom ve státě jednom, nýbrž ve státech dvou, ba i snad třech najednou, pak nemůže býti zajisté žádným způsobem upíráno pravé sebeurčení také národu československému, a to v těch mezích a hranicích, jež útvarem půdy a odvěkými tradicemi osidlovacími se staly jednotným a nezbytným celkem ekonomickým. (Výborně!)

Tak vypadají věci ve skutečností, a kdo proto dnes mluví ve jménu demokracie proti tomuto zákonu, a pro udržení stavu dosavadního, ten nepracuje pro demokracii, nýbrž pracuje přímo nebo nepřímo, vědomě nebo neuvědoměle jenom pro jedno, ten pracuje pro vyloženou diktaturu, poněvadž tento stát žije a žít musí a nedovede-li tomuto státu zabezpečiti podmínky života demokracie, pak si tu život pomůže sám a vynutí si diktaturu (Sen. Matuščák: Proletariátu!), a jak by ta diktatura vypadala a k jakým důsledkům by vedla, o tom není mezi uvědomělými politiky zajisté žádné pochyby.

Vyžaduje-li proto tento zákon zájem demokracie, vyžaduje ho ve stejné míře také zájem republikanismu. Vidíme velmi dobře, jak to vypadá b republikánskými institucemi všude kol nás a kolik je i u nás republikánů z přesvědčení a kolík z donucení. My, pánové, jistě ve své republice nechováme žádných obav o udržení a budoucnost svých zřízení republikánských, ale vzhledem k tomu, co se odehrává všude na hranících našeho státu, nepokládám za zbytečno nebo nepotřebno, bychom svým zákonem nutnost zřízení republikánských znovu a znovu nezdůrazňovali, a to nejenom pro foro interno, ale zejména i pro foro externo.

Republika je jistě nedocenitelným mravním a materielním statkem každého národa a pevně zabezpečená republika v centru Evropy má zejména, dnes význam zvýšený. Nebude zajisté nikdo pokládati za. neskromnost anebo za přeceňování, pravíme-li, že bez republiky naší, nebýti našeho zakročení a nebýti naší mobilisace proti habsburskému pučí, došlo snad jíž v celém našem sousedství k obnovení monarchismu, a tím také ke zvýšení nebezpečí nových mezinárodních konfliktů a nových válek. Já se toho dotýkám výslovně jen proto, poněvadž vím, co znamená existence naší republiky Československé současně také pro udržení a upevnění republikánského zřízení v říší německé, kde německá republika vede tak strašlivý, zoufalý zápas o svou prostou existenci. (Výborně!)

Na konec pravím ještě, že zákona tohoto, a to pravím vůči p. kol. dr Hellerovi, vyžadoval také skutečný zájem dělnictva a socialismu. Já to podtrhávám a pravím jedno: němečtí sociální demokraté nejsou jistě onou povolanou instancí, k níž bychom bylí povinni choditi pro rozhřešení za svou činnost politickou.

Pan kol. sen. dr Heller napsal do novoročního čísla teplické >Freiheit< úvodní článek, v němž nás vyzývá, abychom své zástupce z vlády republikánské odvolali a spojili se s nimi, s německými sociálními demokraty, v jednotnou sevřenou oposici ve státě, a při tom poznamenává - já to přečtu v překladu: >Jedná-li se českým soudruhům vážné o republiku - a my o tom nepochybujeme ani okamžik - pak se musí co nejdříve vyprostiti ze všeho společenství s těmi, jimž je republika jenom okamžikovým prostředkem pro jích hamižné cíle,< >denen die Republik nur das momentane Mittel für ihre schäbige Zwecke ist.<

Toto takto vyslovené stanovisko dra Hellera i jeho forma, nám jasně ukazují, jak se německá sociální demokracie v naší republice dívá na celý tento problém s horizontu neuvěřitelně úzkého a jak nemá nejmenší představy o úkolech a poslání socialismu a zejména československé sociální demokracie v naší republice i v celé internacionále. Každý odpovědný politik dělnický si musí býti a priori vědom toho, že zde jde o problém, jenž nemá analogie v celém světě, že jde o mladý stát s tak inteligentním, uvědomělým a s tak početně organisovaným dělnictvem, že bez jeho účasti ve vládě republiky není vůbec žádná parlamentárně demokratická vláda možná a že abstinencí dělnictva ve vládě státu by se celý stát řítil do propastí důsledků, jakých nelze dohlédnouti. A v této době volá dr Heller, abychom opustili nynější koalici, abychom jedním rázem tím zničili dosavadní parlamentární režim, abychom tak dohnali věci automaticky k režimu byrokraticko-vojenskému, a na místo toho, abychom se spojili s nimi, s německými sociálními demokraty, kteří od počátku republiky až do dnešního dne nám doposud neřekli ani jediného slova jakékoliv možnosti konkrétní spolupráce, kteří ani jednou ještě neprokázali, že stojí na výší situace, kteří, bohužel - a to podtrhují, bohužel, doposud stále jen politicky žili a žijí jen z demagogie a demagogií, a které naopak vidíme v prvých řadách přímo fanatických heroldů nejvášnivějšího nacionálního odboje proti positivní spoluprácí v tomto státě. (Výborně!)

Naproti tomu, co psal dr Heller v teplické >Freiheit<, budiž mně dovoleno, abych zde poukázal na to, jak myslí a mluví němečtí sociální demokraté ve státě vlastním. (Hlas: Ano! Ano! Ano!) V berlínském >Vorwärtsu< je redaktor Friedrich Stampfer, jenž jako socialistický publicista požívá velikého jména, jenž ovládá také poměry v naší republice jako málo kdo ze zdejších sociálních demokratů a jenž rovněž v novoročním čísle berlínského listu napsal tato slova: >Sociální demokracie jest a musí býti něčím více, nežli jen jednou stranou německé republiky. Proto pravím: Bylo-lí anomálií, jestliže v posledních dnech německé monarchie, ještě v době války, vystoupilí němečtí sociální demokraté jako členové vlády, jeví se býti naopak nyní skutečnou anomálií v republice, jsou-li sociální demokraté ze vší účastí na mocí a odpovědností vyloučení. Takového stavu nelze si ani představiti a je v republice přímo protimyslným.< Toto stanovisko tlumočí redaktor Stampfer, nazývaje přímo protimyslným, aby německá sociální demokracie byla z účasti na vládě republiky německé vylučována, anebo aby z ní sama vystupovala.

Já proto jen zdůrazňují, že my za tím, co nám pan dr Heller řekl, jíti nemůžeme a také nepůjdeme a že my za jeho recept uctivě děkujeme. Děkujeme za ten recept proto, poněvadž víme, kam tentýž recept v jiných státech jíž skutečně dovedl. (Sen. Ferd. Jirásek: Sen. dr Heller protestoval před lety u soudu v Chabařovicích proti české řeči jako řeči v soudním okresu neobvyklé.)

Pánové, víme, kam dospěla tak zvaná třetí internacionála moskevská. (Sen. Matuščák: Ať žije! Veselost.)

My, pánové, víme také, kam došla stejně ona internacionála >půltřetí<, jejíž rodiče jsou ve Vídni a jejímiž členy jsou právě také němečtí sociální demokraté v republice Československé. Pánové, jde o věci až osudně vážné. V Rusku nepochopil Kerenský se sociálními revolucionáři, co znamená vláda skutečně pevné a cílevědomé demokracie, A přišla vláda bolševické diktatury s takovými hrůzami pro světovou kdysi říši a takovým neštěstím pro její dělnictvo, že toho dějiny světa ještě neviděli! (Sen. Chlumecký: Myslím, že pan kol. Soukup to také neviděl!) Pánové, prosím, abyste pro tu tragedií ruskou neměli žádných úsměvů! To je tak hrozná věc, vidíme-li, co se dnes na pláních Ruska odehrává. (Sen. Chlumecký: Všechno je vylhané, co tu říkáte a co všechno časopisy píši!) Kolego Chlumecký, nepotřebujeme tvých svědectví, máme své lidi, kteří jsou povoláni, aby jako klasičtí svědkové nám řekli pravdu o Rusku. (Výkřiky sen. Matuščáka.) V Itálii měla své posice také vídeňská internacionála a v Itálií se dnes zapalují a demolují dělnické domy; vídeňská internacionála pomáhala zde přímo do sedla bolševismu nového vydání, jehož zkázy pro dělnictvo se nám již počínají otevírati.

Ve Francii pomáhala vídeňská internacionála vytvořiti z mohutného kdysi díla Jaurčsova bezmocnou a bezbrannou sektu. V Maďarsku úpí dnes všechno dělnické hnutí pod surovou pěstí staré beťárské tyranie šlechtické. (Sen. Babka: Tak jest! Výborně!)

V Německu neměli němečtí sociální demokraté žádného jiného rozumu, nežli vystoupiti z vlády, ponechati celý stát strašlivým konvulsím poválečným, spojeným s katastrofálním poklesem životní úrovně všeho německého proletariátu a tam, kde jinak mohli mluviti moudré a sprostředkující slovo sociální demokraté, tam dnes trůní průmyslový diktátor Stinnes a taní se dnes znovu zvedají krvavé kotouče srážek, které mohou každé chvíle vrhnouti plameny nových válek do srdce Evropy.

A v Rakousku to dopracovali němečtí sociální demokraté tak daleko, že vystoupením z vlády a svou celou nešťastnou taktikou spoluzavinili celou onu dnešní katastrofu republiky rakouské i nevyslovitelnou bídu všeho jejího proletariátu, a věcí dovedli tam, že musil přijíti kurátor až z Rotterdamu, aby rakouské státníky učil, jak se má státní hospodářství vésti, - a aby celá tato tragikomika byla dovršena, je to nyní tento zahraniční kurátor, který nutí křesťanské sociály a velkoněmce vídeňské, aby německé sociální demokraty znovu do vlády přijali. (Hlas: Měli si pozvati dra Hellera a Czecha!)

Po všech těchto cestách my čeští a slovenští sociální demokraté nepůjdeme, - my půjdeme i nadále jedině tou cestou, kterou nám diktuje náš vlastní rozum a naše vlastní sociálně-demokratické přesvědčení a my víme, že přijde doba, která teprve ocení ten veliký dar, který my tímto zákonem dáváme veliké socialistické internacionále, a co znamená a ještě bude znamenati pevná a skutečně demokratická republika Československá pro mezinárodní socialismus celé Evropy.

Hlasujeme-li proto pro tento zákon, konáme to také ve svrchovaném zájmu socialismu. Socialismus má jistě hluboké vědecké i praktické zdůvodnění a den co den i rok co rok vidíme, jak se celý svět železným, neodvratitelným tempem nejenom demokratisuje, ale i socialisuje.

Socialismus však nikdy nebude plodem atentátů nebo barikád - to jsou tradice starých dávno překonaných epoch revolucí buržoasních proti absolutismu a feudalismu, - socialismus, pokud znamená vyšší, dokonalejší a spravedlivější formy mezinárodní výroby a výměny statků, vyšší kultury všelidské a odstranění vykořisťování člověka člověkem, bude jedině plodem neúmorné práce tvůrčí a plodem nejhlubšího vzdělání a duševního zušlechtění nejširších vrstev pracujícího lidu. (Tak jest! - Výborně! - Potlesk.) My víme, že tento zákon neodstraní všech trestních činů proti státu, jako zákon proti vraždám nebo loupežím také neodstraňuje loupeží a vražd. Ale my víme, že zákon tento bude míti své hluboké důsledky výchovné, že zvýší u nás vědomí práva i vědomí povinností a odpovědností, a jíž proto tento zákon zasluhuje, aby vstoupil v život a působil právě v době tohoto nesmírného světového, přelomu a přerodu, jaký naše generace právě prožívá. Proto vidíme v tomto zákoně jenom pokračování naší činnosti revoluční, jejíž příkazem jest velikých svobod národa nejen dobýti, ale svobod těchto také udržeti. (Výborně!) Proto jsme také přesvědčení, že zákon tento bude mluviti nejen ke všem občanům republiky, ale i za hranice, a že bude nejen oporou klidu a míru uvnitř republiky, ale i podporou klidu a míru ve Střední Evropě, Proto budeme pro tento zákon hlasovati, hlasovati uvědoměle v přesvědčení, že jinak nemůžeme, že tím plníme jenom svoji historickou povinnost a že to, co konáme, zodpovíme před každým, před svým svědomím, před národem, před dělnictvem, před Internacionálou a před celou demokracií světovou.

A nyní řeknu jen ještě toto: Dr Heller zde operoval památkou Karla Marxe. Poukázal k tomu, že jest tomu 40 let, co Karel Marx zemřel. A dovolával se jeho památky i při tomto zákoně. Promiňte mis ale mám dojem, že s nikým snad se neprovádí taková agitační agitáž, jako s památkou Marxovou, a že právě ti, kteří jsou nejméně povoláni, aby se dovolávali dědictví Marxova, se tímto jménem třikrát denně křižují. Letos je tomu také 50 let, co Karel Marx mluvil na kongresu I. internacionály v Haagu v r. 1872, a co na tomto kongresu zvítězil nad Bakuninem. Za těch 50 let se dějiny opakovaly. Ten boj, který vedl a ve kterém zvítězil Karel Marx, se opětoval v dělnických řadách také po válce světové. A jako tenkrát před 50 léty zvítězil Marx nad Bakuninem, tak zvítězí poctivost a musí zvítěziti sociálně-demokratický rozum a sociálně-demokratická i nyní nad komunistickým šílenstvím. (Výborně! - Potlesk.)

Po druhé pravím jedno: Pan dr Spiegel zde povstal a na konci své řeči prorockým hlasem nás volal na nový světový soud. My na tento soud dějin půjdeme se srdcem a myslí klidnou. (Hlas: Tak jest!) Pánové na straně německé prorokovali ten soud dějin už jednou, to bylo před válkou a to bylo ve válce. Dějiny světa promluvily, pánové, nevolejte národ svůj před světový soud podruhé! (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): K doslovu přihlásil se pan referent dr Klouda.

Zpravodaj sen. dr Klouda: Slavný senáte! Kolega dr Soukup jako zástupce stran většiny, které projevily svůj souhlas s projednávaným zákonem, plným právem odmítl politické vývody zástupců oposičních stran v dnešní debatě přednesené. Kolega Soukup jako předseda ústavně-právního výboru našeho senátu velmi případně poukázal na postup, který oposiční strany při projednávání tohoto zákona nejenom v poslanecké sněmovně, ale také v našem ústavně-právním výboru a zde v plné schůzi senátu projevily.

Mně jako zpravodaji zbývá ještě věcně reagovati na některé vývody řečníků v dnešní debatě pronesené. Dovolte, abych ve stručností prohlásil jen toto: Měl jsem příležitost, abych od počátku zúčastnil se příprav a porad na tomto zákoně. Vážnost, význam, důležitost tohoto zákona byly příčinou, že stejně tak jako druzí spolupracovníci i já s dychtivostí a úzkostlivostí sledoval jsem každý krok, každý hlas, který se o tomto zákoně ve veřejnosti ozval. S dychtivostí a úzkostlivostí shledával jsem každý projev ať souhlasu, ať odporu, který by stanovisko naše posílil, aneb zaujatý názor opravil, pozměnil, vyvrátil.

Budiž konstatováno, že oposiční strany, které přicházejí s takovou kritikou a jak zde správně kol. dr Soukup zdůraznil, zahrnuly zákon sotisami, nájezdy, bezdůvodnou kritikou, že tyto strany po celou dobu projednávání zákona - a trvalo to několik neděl - nepřišly s ničím věcným, nepřišly s ničím, co by podpořilo snahy těch, kdož snažili se o zlepšení zákona, o to, aby zákon byl co nejdokonalejší, aby odpovídal skutečně výši doby, potřebám obyvatelstva a také modernímu nazírání vědeckému. Nic takového nám nebylo podáno. Žádné takové podpory se nám nedostalo. Věcné podpory neposkytlo ani projednávání v ústavně-právním výboru poslanecké sněmovny. Tam oposiční strany se spokojily všeobecnými řečmi, zaujaly nejpohodlnější stanovisko negace. Spoluprácí odmítly. Odmítly jí také zde v ústavně-právním výboru. (Sen. Chlumecký: Poněvadž by byla nadarmo!) Nic není nadarmo! A zejména žádná práce není nadarmo, každá práce přinese nějaký užitek a nějaký plod. Každá kritika přinese užitek a plod, ale takové fráse, které jsme slyšeli, nepřinesou žádného výsledku, to je nadarmo. (Tak jest!)

Tedy je litovati tohoto postupu, je ho litovati v zájmu věcí, poněvadž kdyby se bylo spolupracovalo, kdyby se byly přinesly věcné argumenty, kdyby se byly přinesly podněty ke zlepšení předlohy, pak by byla kritika oprávněna. Ale jestliže se dnes přichází s touto kritikou, pak, odpusťte, je to jenom projevem nevážnosti, nevážností k věci, nevážnosti k zákonu a také nevážnosti k té široké veřejností, která s rozechvěním pozoruje, co se odehrává v obou naších sněmovnách. Té veřejností, která opravdu myslí, že zákon na ochranu republiky je samou špatností. Kdyby páni z oposičních stran bylí si vědomi své odpovědnosti a své povinnosti k lidu, ty pozměňovací návrhy (Sen. Průša: Byly zamítnuty!), podané v poslanecké sněmovně byly jenom stupňovanou nevážností, to byly návrhy, které byly hotovou blasfemií na to, jak se zákon má připravovati. V ústavně-právním výboru, tam je místo, kde se má postaviti důvod proti důvodu, jak jsem řekl, názor proti názoru, přesvědčení proti přesvědčení, tam bylo místo, tam kde se zápasí o každou větu, o každé slůvko, potom o každou čárku a tečku, kde se zápasí o tu formu, která má dodati obsahu ducha, tam bylo místo přinésti pozměňovací návrhy a tam kdybyste byli přišli, tam by se byla jistě našla živná půda, která by byla uvažovala, má-li se přistoupiti na to, nemá-li se přistoupiti na to. Neboť zákon sám se měnil, zákon sám se přepracoval, zákon sám je dílem opětných a opětných kompromisů, které mezi stanoviskem politickým, mezí stanoviskem vědy a mezi stanoviskem i praktickým musily býti hledány a musily býti nalezeny, ježto, zákon je k věci potřeboval. (Sen. Matuščák: Vrbenský řekl až sem a ne dál!) To řekl dr Bartošek. Ale při tom přece jenom hlasovali pro určitá ustanovení zákona, stejně jako komunisté němečtí, řekl jsem vám již, hlasovali pro zákon na ochranu republiky v Německu.

Tedy, jestliže přicházím k vývodům jednotlivých řečníků, dovolte mně především., abych s povděkem kvitoval slova kolegy Trčky, který sice přišel s určitými námitkami, ale přece uznal nutnost díla konaného a prohlásil, že on a přátelé jeho političtí budou hlasovati pro tento zákon. Pan kolega Trčka měl pochybnosti ohledně včasnosti zákona. Ptal se, proč přicházíme s tímto zákonem tak pozdě. Přátelé, zákonodárci starého Řecka Solonovi přihodila se také jednou taková příhoda, že se ho ptali, proč nevydal zákon na otcovraždu, A on odpověděl: A což jsem se nadál, že něco takového je možno? Přátelé, což my, kteří jsme přinesli své republikánské a svobodymilovné srdce v prvních dnech po převratu na talíři všem, kteří s námi v této republice budou žíti, což pak jsme se nadali, že v několika letech svého obnoveného života státního dočkáme se takových úkazů, jakých pak jsme byli svědky, což jsme se nadálí, že ti, pro které jsme spolupomáhali vytvořiti tuto republiku, nebudou míti nic pilnějšího než úklady o život, existenci a bezpečnost této republiky? Má-li pan kolega Trčka nedůvěru k zákonu, sleduje-li zákon s jistými obavami, jak řekl, poctivých republikánů, tož záleží stejně na něm, jako na nás všech, a jak jsem zdůraznil ve svých zprávách, především na soudcovstvu našem, aby provádění tohoto zákona odstranilo všechnu tuto nedůvěru. Pokud se týče další práce očistné v republice, odstranění korupce, přátelé, prosím, cesta je volná! Kdos poctivý přítel republiky, přičíň se, spojme se všichni! Dnes nastupujeme dráhu, kterou chceme ochrániti svou republiku, chceme ji míti silnou, chceme ji míti pevnou, chceme ji míti zdravou, ale chceme ji také míti čistou, správnou, nejlepší. Jestli všichni budeme o to usilovati společně, bez té nenávistností a řevnivosti, která se u nás tolik rozšířila, pak práce naše jistě bude korunována výsledkem.