Tuná je Michal Karahuta, je invalida na 75 %, má lem jednu nohu, ktorú utratil za túto vašu republiku, býva v obci Podhradzik, župa Šarišská, ta obec má 40 čísiel a s veľkým žobraním dostal tento invalida licenciu a teraz mu jeho podporu zamedzili z toho dôvodu, že má veľké príjmy z trafiky. Ja túto vesničku so 40 čísly s kostelom dobre znám. Tento dotyčný invalida keď predá 4 krabičky cigaretiek a 4 litre pálenky, to je jeho mesačný príjem a z toho príjmu mohli by sa živiť tí páni, ktorí s takým humanitným pochopom rozhodujú o tíchto invalidoch, ktorí obetovali svoje nohy, ruky a životy pre tu pánsku republiku.

O takých smutných pomeroch by sa mohlo mnoho hovoriť, ale tí páni dirigenti nevidia nutnosť zakročiť o nejakú nápravu.

Hovorí sa, že máme moc štátnych zamestnancov v tejto republike a že sa musí šetriť prepúšťaním zamestnancov, ale máme pri ministerstvách nasledujúci počet zamestnancov: pri ministerstve vnútra 14,973, pri ministerstve školstva 15.062, ministerstve zahraničia 1,069, ministerstve financií 20,197, ministerstve obchodu 296, ministerstve pôšt a telegrafov 38.874, ministerstve železníc 15.452, ministerstve zemeďelstva 2.610, pri ministerstvu ver. prác 20,980. To je spolu 138.781 zamestnancov. Do toho nie sú počítaní delníci. Naproti tomu vidíme, že tento náš administračný aparát je veľmi úbohý, že není možno, aby podané žiadosti včas vybavené byť mohly. (Sen. Havlena: A čo má s tím čo dělat zákon na ochranu republiky?)

Títo páni dirigenti tejto republiky v tejto dobe s takými despotickými návrhy sa opovážia vystúpiť, ktorí aj tak len na papieri zostane na pamiatku a na ostudu budúcej generácie. Vzdor tomu sa ale našli predsa so strany českých socialistov poslanci, ktorí sa stý delí, pre takýto vládny návrh hlasovať, pre ktorý hlasovali československí sociálni demokrati ako automatický stroj. Ale po takomto čine nemajú práva hlásať, že omi sú zástupci chudobného proletariátu. Títo páni, ktorí mali účasť v prevedení vládneho návrhu, sa môžu dať zapísať do tyranského soznamu z r. 1600. (Odpor.)

My so strany komunistickej protestujeme proti tomuto návrhu a preň hlasovať nebudeme.

Volám: Dolu s takouto vládou! Nech žije vláda delnícka! (Hlas: Ať žije Matuščák!)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji dále slovo panu sen. Trčkovi.

Sen. Trčka: Slavný senáte! V prvé řadě prosím za laskavé prominutí, že jsem prolomil zásadu jednotné fronty oposiční, že jsem nenechal mluviti jenom pana prof. Spiegela, a že si to odbudu sám. (Hlas: To by ještě scházelo!)

K předloze osnovy zákona o ochraně republiky, jakož i o státním soudu, chci říci toto:

Prohlašuji již předem, že my jako věrní občané státu a naší milované republiky souhlasíme s každým opatřením směrujícím k jeho politickému, sociálnímu i právnímu zabezpečení a upevnění. Jako občané mírumilovní chceme spolupůsobiti se všemi silami k vnitřní konsolidaci a potřebnému souladu všech tříd a docíliti co nejrychleji náležitého zabezpečení všech práv a potřeb každému poctivému a pokojnému občanu v tomto státě.

Litujeme jen, že všecka tato důležitá opatření, jimiž se doufá k želanému cíli dojíti, přicházejí dle mého názoru hodně pozdě, jestli ne vůbec úplně pozdě. Nevypočitatelné škody hospodářské i naše seslabené postavení mezinárodní, které republika utrpěla extrémními - račte mině laskavě dovoliti - nesmyslnými experimenty po převrate naších stran, socialistických. (Sen. Ackermann: No, no, pane kolego!) dají se nahraditi dnes jen klidnou a velmi úpornou prací všech příslušníků tohoto státu bez rozdílu a na dlouhou, řadu let. To co se nám nadrobilo za éry, kdy jsme měli opravdu politickou konjunkturu (Sen. Kouša: Co pak se stalo?) hned v revolučním Národním shromáždění, trvám na tom, že naší socialisté a resp. pane kolego i vy, nedělali jste takovou politiku, jakou by stát potřeboval ke svému upevnění a ke svému rozvoji. Říkám a tvrdím tolik, že kdybyste byli mluvili méně hází, méně hesel, lid přiváděli k užitečné práci, neštvali ho proti pokojným třídám ostatním, pak, pánové, buďte určitě ubezpečeni, že jsme měli klid a mír v naší republice, v našem, státě, že jsme byli také hospodářsky daleko dále, že jsme politicky bylí daleko neodvislejší, nežli jsme dnes. (Výkřiky na straně socialistů.)

Prosím, nezavádějte a nerozvádějte řečí dále, poněvadž mluvím o státním soudu, resp. o ochraně republiky, abych vám neřekl svůj soud o socialismu vůbec.

Věřte mně, po mých zkušenostech dosti trpkých, vždyť to víte sami netoliko z doplňovacích voleb, že všichni vaší voličové dnes utíkají ke klidné práci (Hlas: Stávají se živnostníky!), že velmi mnoho z vašeho dělnictva volilo se živnostníky. Přirozeně, když v takovém Divišově anebo někde jinde, jest tam. živnostníků asi úhrnem 10, ale my jsme tam dostali přece čtyři mandáty. Ale to je vedlejší. Já trvám na tom, že politika socialistická prostě zklamala, že jste nadělali obrovských škod republice a řeknu vám jen tolik, že co vaši extrémní pánové s vašimi experimenty prováděli od začátku, co to dodnes stálo republiku, kdybychom byli za to řádně dotovali fondy, bylo by dnes uskutečněno naše starobní a invalidní pojištění, o kterém dnes nevíte, jestli je budete moci také zaplatiti. (Sen. Ackermann: Vždyť vy vcházíte do těch extrémů! Jiný hlas: Vy tomu nerozumíte!) Já bych vám řekl ještě něco docela jiného o socialismu, pro mine jest... (Sen. Kouša: Co jest? - Sen. Ackermann: To jest pro vás neznámá vesnice!) Vy jste nám dali příklad všude v obcích, ve státě atd., zkrátka a dobře, my jsme na vrcholu hospodářské síly a moci! Pro mne tedy je - abych dokončil - socialismus, jak dnes se vyvinul a jeho užitek asi takový, jako je ten náš vzácný doutník regalia media, který má hezký obal, ale uvnitř to nestojí za nic, za to je to ale drahé. Tak si to asi představujeme. (Sen. Šáda: S těmi obcemi to není tak zlé, pane kolego!) Pane kolego, vy vidíte, že někdy v obcích se hospodaří dobře, vy to víte sám nejlépe. Jistým občanům daří se tam dokonce velmi dobře.

Račte mně však dovoliti, abych pokračoval. Když vzpomeneme si na naše začátky po vínu světové války a na všecky možnosti, které vyplynuly pro nás z obratné taktiky našich politiků, ať jíž v zahraničí anebo doma na úžasné výkony naších chrabrých legionářů, které českému jménu získali nesmírné úcty, váhy a respektu po celém kulturním světě, vzpomeneme-li ještě velké obětavosti a účinné agitační práce našich krajanů amerických, a jich praktického řešení hospodářské politiky okamžitým navázáním obchodních a finančních styků s tamním světem finančním a obchodním, potom nelze pochopiti dobře cest, kterými se dali novodobí tvůrci a hlasatelé nových politických směrů a nových hospodářských forem, které nám dodnes tolik škod přinesly, jež ovšem hraditi - to jest to nejbolestnější při tom - musí zase jen malý a střední lid, pod jejichž tíhou klesá.

Tenkráte, vážení pánové, podle mého soudu, kdo promluvil první a jediné slovo anebo provedl čin směřující k rozvratu politickému nebo hospodářskému, měl býti ihned, a to nejen rázně zakřiknut, ale bezohledné odsunut a učiněn naprosto neškodným. Krátce a dobře, podle mého názoru zpozdili jsme se s vydáním tohoto zákona na ochranu republiky o celá čtyři léta. Pánové, věřte mi upřímně, kdyby před čtyřmi léty byl tento zákon nabyl platností - 1. ledna 1919 - mohli zejména naši lidé býti ušetření velkých škod, náš národ mohl žíti v klidu a míru, mohli jsme se všichni zabývati náležitým způsobem hospodářstvím, to třídní stanovisko nebylo by tak vyrostlo a dnes bychom měli opravdu republiku, ve které bychom si mohli dopřáti sociálních reforem bez ohledu na vysoké úroky v Anglii. (Sen. Ackermann: Pro dělnictvo bychom jich byli málo byli dostali! To by vypadaly ty sociální reformy!)

Pane kolego, věřte mí následující: Já jsem praktickým živnostníkem, měl jsem zaměstnanou celou řadu dělnictva, dlouhá léta jsem pracoval a věřte, že u mne nebylo jedné stávky, že jsme se vždy dohodli docela kamarádským, konciliantním způsobem. (Sen. Ackermann: S kolika lidmi jste pracoval?) - Také 60 dělníků jsem měl. (Sen. Ackemann: Pak jste nebyl živnostníkem, to jste byl továrníkem!) Pane kolego, v lomech se nekouří z komínů. (Výkřik: Jen když je prach!) Možná, že jste měl příjem bez dělníků větší než já s dělníky, ostatně to je vedlejší. (Sen. Ackermann: Pane kolego!) - Prosím, nezatahujte zbytečně debatu na vedlejší koleje. (Sen. Ackermann: Vy jste se narodil jako živnostník a já jako dělník jsem pracoval po 30 let v továrnách!) Pane kolego, já jsem prodělal celou éru cd píky zrovna jako vy, já jsem musel dělati učně, dělníka, studenta, živnostníka - až jsem zde. To je všechno z mých vlastních rukou a z vlastní hlavy. (Sen, Ackermann: Já jsem nestudoval a dostal jsem se sem také!) Pane kolego, kdybychom měli zajíti do osobních věcí...

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím, nevyrušujte řečníka.

Sen. Trčka (pokračuje):... ostatně řeknu jen o vaší povaze něco. Vy jste svého času byl také jako voják v Berouně. (Sen. Ackermann: V Berouně jsem nebyl!) - Tak to musí býti nějaký váš kolega. Já jsem dostal informace, co se týče povahy toho dotyčného, a ty jsou náramně špatné. Konečně to je vedlejší. (Sen. Ackermann: Třeba že je to jen jmenovec, není to přítel, ale nedám na něj dopustiti!)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Prosím, nevyrušujte řečníka.

Sen. Trčka (pokračuje): Budeme zde déle. (Sen. Ackermann: Uráží našeho soudruha!) - Ackermannů znám více, tři byli dobří a jeden moc špatný.

Jestliže však sahá se k těmto ostřejším opatřením teprve dnes - abych navázal na předešlé, - kdy nespočetné škody mravní i hmotné již vzešly, kdy poměry vnitřní jsou daleko 'bezpečnější a konsolidovanější, nežli byly tehdy, kdy lid sám jíž od planých hesel - to jsem také již uvedl - a frází svých vůdců utíká ia vrací se k práci a ušlechtilejšímu snažení a mravnějšímu nazírání, a co nejmarkantnějšího, spolupodepsán tento zákon a podáván jest z jisté části také těmi, na které před čtyřmi lety by byl býval jako ušít, jímž by byl velmi dobře slušel, a kdyby byl tehdy tento zákon v platností, neřeknu všichni, ale někteří bylí by jistě postrádali místa v dnešním senátě. (Hlas: Jen protisocialistické zákony jste měli!) Vždyť jste je vytvořili vy! Já nemluvím proti zákonu, nýbrž proti jistým ustanovením toho zákona. Tedy zkrátka a dobře, tento zákon stává se při dnešním odhlasování a při dnešním probírání pro nás věrné národovce a poctivé republikány, když ne zbytečností, tož při nejmenším opozděnosti, a zdá se spíše, že se jím má dostati jisté ochrany těm, kteří před lidmi a dějinami nesou a musí nésti odpovědnost iza všechno to, co se v republice stalo. Člověk ani svým očím nechce a nemůže věřit, vidí-li osoby nalézající se dnes v souhlasné listině návrhu zákona, mezi nimiž jsou i jména pánů, které jistě všichni znáte, jako je pan Stivín, Němec atd. Stačí nám namátkou, když připomeneme, nechcete-li to věřiti, že po převratu dalo se leccos dělati, že jste dělali po převratu politiku brilantní ve prospěch státu, ve prospěch celé společnosti. (Hluk.) Já vám chci připomenouti pouze něco. Vezměte ročník >Práva Lidu< z r. 1919. Tam najdete různé zajímavosti, které svědčí o tehdejší mentalitě a zejména o mentalitě vůdců, nemluvím proti dělnictvu, nýbrž proti špatným, neúplně vědomým a odpovědným vůdcům. Na příklad vezměme tu pověstnou výstrahu pana posl. kol. Stivína ze dne 7. ledna 1919. Tam, prosím, píše: >Varuji každého před násilným činem proti Aloisu Munovi. Za každé násilí, které má něm bude spácháno, jsem odhodlán učiniti odpovědným koho za dobré úžinám a spláceti stejným násilím, ať mne stihne za to cokoliv. Oko za oko, zub za zub.<

Další významný projev musím konstatovati jako pro jev bývalého ministra spravedlnosti na náměstí Staroměstském v květnu 1919 s jeho kritickými důsledky pro naše obchodnictvo a živnostnictvo a vůbec pro klid v republice. Můžeme vzpomenouti zhoubné tehdejší agitace mezí vojskem a pěstování zvláštního ducha v armádě, a konečně zvláštní výchovy dělného lidu vyvoláváním nejnižších jeho pudů. To vše působilo zajisté destruktivně ve výstavbě našeho státu. To je faktum, které se sice dnes začíná odčiňovati, ale které se nemělo státi a nemělo se tehdy dělati. O katastrofálních důsledcích nemusím mluviti, v tom směru máme mnoho případů a v ohledu hospodářském to cítíme na sobě všichni. A tito pánové spolutvoří a doporučují dnes zákon na ochranu republiky, A to je zajímavé, pánové, kdyby to bylo jinde, řekl bych že je to zabavme, ale pro mě je to k pláči. Tato strana se prohlašuje dnes za konstruktivní, ale náš živnostník, tak lidsky cítící, lidé, kteří dovedou přinášeti pro republiku všechny oběti, jímž není nic těžko, my jsme stranou destruktivní! (Sen. Havlena: Poněvadž tomu státu nic nedáte, hlasujete všude proti!) My hlasujeme proti výstřelkům, ať je to v daňové politice nebo v jiné politice hospodářské nebo jiné eminentně důležité politice, všude tak, kdekoliv vidíme přestřelek, neboť to je nejen naší stavovskou povinností, ale i vlasteneckou národní povinností. My máme vztahy nejen k vám, nýbrž také k celému národu, zejména k tomu, aby ten stát, který jsme spolubudovali, vytrval a také se vyvíjel. Než to jen jako mimochodem.

A něco k zákonu samotnému. Nejde vždycky s mého hlediska hlavně o zákon sám a jeho obsah, jako o jeho výklad a praktickou aplikaci. Nelze při tom zvláštním a výjimečném zákoně přehlížeti dané poměry, dnešní ovzduší, ve kterém se nacházíme a zvláštní způsob boje politických stran, který pomíjí všechny 'mravní zásady, právo, cit a lidskost i slušnost, kde se používá a mnohdy i nadužívá dočasné moci a vlivu i na orgány, které státi mají nade vší stranickostí a býti bezohlednými ochránci práva a spravedlnosti. Jsme častými svědky persekučních a zničujících rozsudků nad lidmi doposud zachovalými pro nepatrný obnos podle názoru druhých neoprávněně vydělaný, na druhé straně jsme zase svědky nemístné milostivosti a ojedinělé ohleduplností pro velkozloděje a velezrádce. Nechci o konkrétních případech mluviti, pánové, já je mám. (Sen. Havlena: To stálé štváni proti daním, stálo život berního úředníka!) Pane kolego, já bych vás chtěl vzíti za slovo, to musíte dokázati, chcete-li takovým, způsobem mluviti. Já mám na to svědky a vy to budete dokazovati. (Sen. Havlena: Já vám to osobně neříkám!) Jste špatně informován, že to bylo naší stranou vyvoláno, že padl život člověka, to jsou docela jiné věcí. Vy nám nemůžete ani jediného výkřiku vytknouti, že bychom se ony nějakým neloyálním nebo sabotážním způsobem, ať je to kdekoliv v poslanecké sněmovně nebo na všech schůzích, kde jsme kritisování a kontrolování, takovým způsobem zachovali, jestliže náš lid bráníme proti nespravedlnostem a proti přehmatům, které jsou všude. Ale něco podobného vytýkati bych si nedovolil, to je příliš odvážné od vás. (Hlas: To nevzniklo štvaním proti daním, ale vystupováním proti vysokým daním, to je rozdíl!) No, ano.

Vidíme, že velmi často zneužívá se svatého citu národního i náboženského, jen když to přinese několika lidem politický a po př. i hmotný úspěch.

A vmyslíme-li se konečně do změněné situace různých politických stran a přimyslíme-li si k tomu dnes nadcházející volby do obcí i možnost nových voleb do parlamentu, rodí se i v našem nitru stíny jisté nedůvěry i k tomuto zákonu, že ho může býti velmi lehce použito k trestání spíše politických odpůrců než prononcovaných zločinců a velezrádců.

Tomu by nasvědčovalo zněni zákona samého, kde tresty a opatření na velezrádnou činnost, ať ojediněle či hromadně prováděnou pro úklady, útoky a ohrožení bezpečností republiky, jejího trvání, jsou bezpříkladně mírné a nedostatečné; za to prostý občan, vyřkne-li neprozřetelně slovo ostřejší kritiky nebo písemným vyjádřením, třeba i bona fide, ať o nespravedlivém systému anebo i korupčníkovi krytému politickou mocí, trestá se podle §§ 14., 15., 16., 34. a jiných, velmi krutě a bezohledně. To prosím, naše obava do budoucna jako výborných republikánů, lidí, kteří jsou jisté velmi poctivě založení, aby se nenadužívalo tohoto zákona proti nepohodlným lidem a zejména politicky nepohodlným lidem a nenadržovalo se takovým Baearanům, jako vidíme. Co by se stalo za Rakouska takovému Baeranovi našemu, kdyby se psal místo >ae< jenom >e<. A co se stalo u nás panu Baeramovi v republice a jak se mu velmi pěkně sedí!

V zákoně mělo býti pamatováno i na očistu našeho veřejného života a očistu republiky v jiném směru, to jest na bezohledné odstraňování korupce a vyžíračů republiky, kteří jsou jí daleko nebezpečnější než neprozřetelně pronesené slovo prostého občana a kteří podlamují důvěru v naprostou spravedlnost a poctivé právo ve státě a jeho zřízení.

Bude také nutno zvolna odklizovati všechny příčiny roztrpčení klidného našeho občanstva a poplatnictva milujícího věrně a oddaně svou vlast a stát a tak posilovati základy mravního a správného nazírání našeho lidu na nutné povinností, které stát jemu ukládá a které pro jeho klidný vývoj a upevnění jsou nezbytný, Tedy zde dokazují hned tím pasem - škoda, že pan kolega zde není, - jakými loyálními občany jsme my, že nabádáme k plnění těch nejtěžších povinností, ale chceme spravedlnost a právo.

Jménem strany živnostenské středostavovské, v důvěře, že dnešní zákon bude stejně spravedlivě vykládán pro každého občana republiky, prohlašuji, že budeme hlasovati pro přijetí tohoto zákona. (Potlesk u stoupenců řečníkových.)

Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. dr Soukupovi.

Sen. dr Soukup; Vážený senáte! Budiž mně pří závěru jednání o zákone na ochranu republiky dovoleno říci toto: Po všem tom, co o tomto zákone bylo již řečeno, nemusím zajisté ještě dodatečně zdůrazňovati, že se nejedná o žádný zákon zbytečný, nýbrž o zákon do té míry nezbytný, že měl býti projednán již ve starém Národním shromáždění revolučním bezprostředně za naší listinou ústavní, že také nejde o žádný zákon mimořádný nebo výminečný, nýbrž výhradně jen o trvalou novelu k našemu obecnému právu trestnímu, a to novelu unifikační, jež v novém státě tvoří nové právní trestní normy pro celé obvody jednotného státu, a že za touto novelou bude, jak pevně doufám, v dohledné době následovati kodifikace také všeho ostatního obecného práva trestního pro republiku Československou - i že se konečné nejedná o žádný tendenční zákon příležitostný, jenž by byl jakýmkoliv adnexem osudné tragedie dra Rašína, nýbrž že jde o zákon, jenž byl zpracován jistě s největší pílí a svědomitostí zástupci všech parlamentních stran zastoupených ve vládě republiky, že k těmto poradám a dobrému zdání o tomto zákoně byli přibráni všichni povolaní zástupcové moderní právní vědy, že byli také slyšáni experti stavu novinářského a že zákon byl vydán teprve tenkráte, když vyšel z porad všech těchto interesovaných kruhů za jejich úplného a jednomyslného souhlasu.

My jsme věděli a očekávali, že se tento zákon stane předmětem nejprudších útoků, pochopitelných konečně u těch, kteří nejsou ovládáni žádnou jinou žhavější touhou, než aby tento stát zmizel s povrchu země. Ale překvapilo nás a litujeme toho, že se v čelo odboje proti tomuto zákonu postavili právě němečtí sociální demokraté. My jsme čtli všechno to, co bylo z německé sociální demokracie o tomto zákonu, psáno a publikováno nejenom u nás, ale i za hranicemi, co o tom psal pražský >Sozialdemokrat< a ostatní německý tisk sociální demokracie v naší republice, co mluvil dr Czech v poslanecké sněmovně, a co jsme konečně dnes slyšeli od kolegy sen. dr Hellera. To jsou věci věru těžko uvěřitelné, - svým přeháněním, svými nepravdami a svou nevěcnou, čistě nacionalistickou demagogií. (Tak jest! Výborně! Potlesk.)

Německá sociální demokracie přizvala také svého experta zahraničního, Friedricha Austerlitze, šéfredaktora vídeňského >Arbeiterzeitungu<, muže, jehož my si jistě opravdově vážíme (Hlas: Aspoň vážili!) nejenom pro to, co vykonal pro věc politické emancipace dělnictva všech národů bývalého Rakouska, ale zejména i proto, co v době války vykonal kritikou rozsudků starých válečných soudů rakouských ve svém jistě neohroženém, i duchaplném boji proti oněm justifikacím. německých národů Rakouska. Ale mám za to, že soudruh Austerlitz nám nemůže 'býti v této věci autoritou směrodatnou, poněvadž kdo nedovede býti úspěšným lékařem své republiky vlastní, není zajisté legitimován vydávati recepty nám, pro stát, jehož poslání i odpovědnost je neskonale složitější nežli malé republiky Rakouské. (Tak jest!)

Nestalo se proto ani v tomto případě, aby německá sociální demokracie vystoupila s kritikou věcnou, s vyšším hlediskem evropským anebo dokonce pomocí a radou při zpracování tohoto zákona. Co jsme od německé sociální demokracie naší v tomto směru slyšeli, není nic jiného, než jedna jediná hromada urážek, pomluv a nájezdů. (Hlas: Nemohou komandovati už!) My jsme slyšeli stereotypní variace o tom, že tento zákon má býti největší hanbou parlamentu, my jsme slyšeli při poslední schůzí volání německých našich kolegů ze sociální demokracie: >Das ist das rcaktionärste Gesetz, das je geschaffen würde<, my jsme slyšeli prohlášení dr Czecha, že se tímto zákonem dopouštíme urážky ideálů, za něž tekla krev ve válkách husitských. (Hlas: Dr. Czecha! - Veselost.) Takové fantasie je schopen jinak tak velice realistický dr Czech. (Hlas: Účel světí prostředky!) A my jsme slyšeli í dnes, že tímto zákonem prý poklesla naše republika do řady nejreakčnějších států celé Evropy. (Veselost. -Výkřiky.) Pánové, mám za to, že budu zproštěn povinností reagovati na tyto smyšlenky. (Souhlas. - Hlas: Ano! Úplně zbytečná!) Celý svět jistě vidí sám holou skutečnost a nahou pravdu. My jsme v této věci nešli pro učení ani do bolševického Ruska (Hlas: To by to vypadalo!), kde nejenom každý násilný čin, nýbrž i každý verbální útok na bolševický vládní režim se tresce smrtí zastřelením. My jsme nešli pro poučení ani do Itálie, kde se dělnické domy demolují a zapalují, a my jsme nešli pro poučení ani do Maďarska, kde se dělnické politické hnutí stíhá káznicí a tělesnými tresty. My jsme měli před sebou zákonodárství evropských demokracií západních i severských, my jsme se podívali na to, co vykonala sociální demokracie ve státech, v nichž má vliv a zodpovědnost aspoň takovou, jako máme my zde. (Tak jest!), my jsme se podívali, co vykonala v republice Německé a v republice Rakouské, My jsme spolupracovali na tomto zákone se zástupci druhých stran koalovaných a my jsme přišli k přesvědčení, že konáme dílo za daných poměrů neodvratně nutné a my se také svým otevřeným hlasováním k tomuto dílu hlásíme.

Pánové, každý, kdo dílo toto prostuduje jako právník i jako politik, vidí, jak se úzkostlivě odvažovaly hranice, kde počíná nezadatelné právo veřejné kritiky a kde začíná uvědomělý, promyšlený útok na stát. My jsme povinní a zavázáni chrániti to, co tvoří fundamentální základy naší státní existence, my jsme povinni chrániti ústavu republiky a všechny tří stěžejní principy ústavy, t. j. samostatnost státu, jeho jednotnost a jeho demokraticko-republikánskou státní formu. My jsme dále povinni chrániti nejdůležitější činitele ústavní, totiž presidenta republiky, zákonodárné sbory, vládu republiky i náčelníka Podkarpatské Rusi. My jsme dále povinni chrániti celistvost republiky proti jakýmkoliv eventualitám jejího porušení. Ve všech těchto směrech se nejužší míra nejnutnější ochrany naprosto nepřekročuje. Odstranili jsme starý odiosní pojem velezrady. Na úklady o republiku jsme nezavedli trestu smrtí. My podstatně zužujeme proti právu dosavade platnému okruh z trestní činnosti vylučujíce z trestnost! pouhé jednání přípravné a kladouce pod sankcí trestní jenom skutečné použití násilí. My z ochrany cti presidenta republiky nečiníme crimen laesae majestatis, nýbrž omezujeme ji na ochranu jenom takovou, jíž je nutně potřebí, kvalifikujíce trestní činy proti ctí presidenta republiky jako přestupky a jenom v případech zvláště těžkých jako přečiny.

My co do trestů stanovíme v zákone trestní sazby daleko mírnější, nežli stanovil dosavadní zákon rakouský. My proti starorakouskému trestnímu právu zužujeme okruh předmětů, proti nimž může býti trestná činnost namířena. My postihujeme pobuřování proti státu jenom pro jeho vznik něho proti stěžejním principům ústavy, státní samostatností, ústavní jednotnosti a demokraticko-republikánské formě státní. Zákon zrušuje také celou řadu ustanovení § 285 až 299 starého rakouského práva o tajném spolčování a omezuje trestnost sdružování států nepřátelských na zakládání tajných činností a na podporu a organisaci tajných společností, jichž účelem je podvraceti samostatnost, ústavní jednotnost a demokraticko-republikánskou formu státní. Již pouhé nahlédnutí do tohoto paragrafu vyvrací ze základu všechen onen pokřik o možností zničení dělnického hnutí a dělnických organisaci v republice, poněvadž žádná, z dělnických a nanejméně socialistických organisací, jímž záleží na rozvoji dělnického hnutí, nebude nikdy potřebovat organisaci tajných, zejména když v jejich programu není a nikdy nebude podvracování samostatnosti, ústavní jednotností nebo dokonce demokraticko-republikánské státní formy. (Potlesk.)

Je pravda, že zákon stanoví řadu nových skutkových trestních podstat a v některých směrech také krutější trestní sazby, ale vše na ochranu republiky a skutečné demokracie a proti reakci, ať by přišla ze strany kterékoliv.

Můžeme jen s uspokojením vzíti na vědomí, že se tuhým vězením jako přečin trestá návrat členů bývalé panovnické rodiny a že bude mocí pod trestem úřad politický také naříditi, aby byly odstraněny všechny pomníky a nápisy na místech veřejných, jsou-li rázu protistátního, nebo jsou-li zřízeny některému členu rodin panovavších v Rakousko-Uhersku, v říši německé nebo některému členu dynastií, panovavších roku 1914 na půdě říše německé.

Jest jenom odůvodněno, budou-li í při účinné lítostí z beztrestností vyňatí a bezohledně trestání všichni agenti-provokatéři, a jsou také v případech zvlášť těžkých opodstatněny jako tresty vedlejší také tresty peněžité, zabavení, zabrání a propadnutí jmění, ovšem i v těchto případech nejtěžších zločinů proti státu nikoliv obligatorně, nýbrž s ponecháním volného uvážení soudcova, má-li být takový trest vedlejší uložen a s vyloučením úplného zabavení majetku celého pří ponechání dostatečných prostředků pro obživu nevinné rodiny pachatelovy.

Prohlašuji, že budeme hlasovati i pro ta ustanovení nového zákona, podle nichž se po vzoru zákona na ochranu republiky německé, přijatého za souhlasu sociálních demokratů i komunistů v parlamentě německém, zavádí i možnost zastavení periodického časopisu a ponechává volnému uvážení soudu, aby v trestním řízení v případě důvodné obavy, že trestné činy obsahem téhož časopisu budou nadále páchány, vyslovil zároveň, v rozsudku, že vydávání tohoto časopisu může býti zastaveno.

Stát musí míti v takových případech možnost obrany proti onomu periodickému tisku, jenž se systematicky dopouští nejtěžších trestných činů. a to proti státu, jeho demokraticko-republikánské formě, proti příslušníkům jiných národností, proti náboženství nebo osobám bez vyznání. Takovéto zabezpečovací opatření bude ovšem přípustným pouze tehdy, když páchání takových činů bude se v témže časopise opětovati v době poměrně krátké a když přípustnost jeho vysloví soud.

Mám za to, že vzhledem ke všem těm úžasným věcem, které se dnes v četných listech u nás proti státu pří jeho úplné dnešní faktické bezbrannosti píší, jest toto opatření zákona nevyhnutelně nutným a že účinky budou jenom rázu výchovného.

Pří této příležitosti mohu jenom vysloviti přesvědčení že se tímto zákonem děje také prvý krok pro zvýšení úrovně našeho tisku a že orgány státu najdou jíž dostatek páteře, aby stejně jako proti všem zločinným tiskovým útokům proti státu, vystoupily také proti vší tiskové pornografii, ať vystupuje ve formě jakékoliv. Vedle pornografie morální máme také pornografii politickou.

Prosím, pánové, promiňte mi že při této příležitosti na doklad toho chci zasoliti o dokumenty, jež jsou prostě úžasné. Mám zde číslo časopisu (ukazuje časopis). které nese titul >Sršatec<. Pánové, tento list byl vydán 2 dny před zavražděním Rašína. Mně je stydno čísti to, co v tomto listu je. Hanbím se opakovati to co je dnes možno v Československé republice psáti. Říkám-li slovo pornografie, to je ta nejmírnější kritika, která může býti vůbec vyslovena.

Pánové, přejete-li si podívati se, zde vám ten dokument dávám k disposicí, abyste ho viděli. Je to prostě hanba. Pánové, my očekáváme, že tohleto přece jenom nebude moci býti v naší republice na příště opakováno. (Hlas: Je čas!) Jistě svrchovaný čas.

Kolego Matuščáku, tady máte orgán Proletkultu, tady máte obraz výchovné činnosti komunistické mládeže v Československu!