Neni preto demokrat ani ten, kto dnes nechce voľby preto, že by v nich silne vzrástli klerikálovia. Vždy bude lepšie, keď zastupiteľstvo í vláda bude výrazom trebárs i takto smutných skutočností, ale predsa len skutočností, než stojí-li na nepravde a neskutočnosti. Boj proti klerikalizmu musíme si vybojovať cele inak, než zradou na pokrokovom princípe demokratickej vlády.

Tiež otázka budúcej vlády dnešných vládnych ľudí nemusí boleť. Som-li demokrat, musím zase veriť, že štát, je-li zdravý, stojí na trochu pevnejších základoch, než je ochota desiati, dvaciati ľudí robiť ministerskú koalíciu. A som-li pri tom i politik, musím vedieť, že z každej situácie je východisko, ale ovšem len pre toho, kto politiku robiť umie. Že by sa v takejto chvíli ukázala celá úbohosť dnešných našich politických veličín, ktoré myslia, že politikou je kompromitovať odporcu a drať sa na vlivné miesta, je isté, ale to by zaiste nebolo žiadne nešťastie. Podívajme sa len na, príklad zase na Angliu, ako tam boly voľby práve v najkritickejších chvíľach, i za války, bez obav, že by sa mohla Anglia zhrútiť. To je tradicia demokracie a to je dôvera politikov v ich politické umenie.

Ale u nás? U nás sa s týmto základom celej demokracie čachruje spôsobom priamo až nestudným. Máme zákon o obecných voľbách, ale ten sa nedodržal, pretože by bola pravda o smýšľaní voličstva príliš kričala. Preto voľby boly odložené o rok. Ale ani teraz sa našim demokratom do nich nechce. Budú sa trúsiť pomalú, snáď aby mohly byť zase zastavené, keby vôľa ľudu bola iná než vôľa koaličných diktátorov. Za zámienku sa berie kontrola soznamu voličov, ač to bolo predsa kedysi vyhlasované za vymoženosť, že máme stále voličské soznamy za tým účelom, aby mohly voľby byť konané kedykoľvek a ihneď, bezodkladne. Tak sa u nás jedná s najzákladnejším ústavným aktom!

K tomu sa podívajme, že vo väčšine miest už vôbec volených zastupitelstiev nieto. Ani Praha ich nemá, lež nadiktovanú správnu komisiu, a tak aj iné mestá. Nie ináč však je tomu i s voľbami do Národného shromaždenia. Podkarpatská Rus stále nemá ešte u nás svojich poslancov, rovnež nie Tešínsko a Hluičínsko. To zase preto nie, že títo poslanci by asi neboli koaliční, takže koalícia by sa tým octla v menšine. Tak si koalícia í platné zákony prekrucuje, len aby mohla vládnuť, í keď za ňou voličstvo nestojí.

Preto však tiež koalícia nikdy nerozreší a tiež vôbec nerieši otázky, ktoré lzä riešiť len na základe demokratickom. Z nich najdôležitejšia je pre nás otázka minorít, zejména otázka nemecká. Na ničom snáď nelzä merať neschopnosť koaličnej politiky toľko, ako na tomto problému, pre ktorý nedovedie vôbec nájsť ani trochu myšlienky alebo nejakého plánu. Celé naše štátnické umenie je chytiť nejakého nemeckého agitátora, alebo niečo takého, čo doviedol každý docela prostredný rakúsky policajný byrokrat. Ale nájsť cestu k ľudu nemeckému, nájsť vyššia ideu, ktorá jedine v duchu, nefalšovanej, úprimnej demokracie by tu mohla viesť k cieľu a tým i k posíleniu štátu, o tom sa týmto politikom ani nezdá.

A tak našli si konečne na všetky tieto svoje trampoty, ktoré im tá zprepadená demokracia, kterou im bol čert dľžen, pôsobí universálny ochranný prostriedok: zákon na ochranu republiky. Čo tu totiž ešte zbylo z tej protivnej demokracie, pristrihne sa ešte viace. Nariadi sa všetkým, čo píšu, čo musia písať, všetkým, čo o politike mluvia, čo musia mluviť, a snáď sa i nariadi, čo si kto smie a čo nesmie myslieť. Potom to bude teprve >demokracia<, ako sa patrí, taká učesaná, uhladená a nie tak divoká, protivná, aká straší pánov a kazí im spánok. Bude to rozhodne v politickom prírodopise exemplár docela zvláštny, species bohemica, >demokracia československá<.

Pri tom však nijako nepopieram, že by mal byť vydaný zákon na ochranu republiky, ale ovšem tej pravej, ľudovej republiky, to jest jej obyvateľstva. Ale potom by to musel byť zákon na ochranu republiky proti tým, ktorí zo strachu pred demokraciou šliapu v nej všetky základné práva demokratické, ktorí zo strachu pred demokraciou porušujú samú ústavu i zákony republiky. To by však znamenalo, že by to bol zákon proti terajšej koalícií, lebo je-li niečím republika ohrožená, je práve len týmto strachom koaličných ľudí z demokracie.<

Tak píše profesor Nejedlý nekomunista. Kto z tak zvaných socialistov a sociáldemokratov má len troška studu ešte, nemôže pre tento hanobný zákon hlasovať, ten sa musí mužne, tak ako my, postaviť proti nemu, lebo prijatie tohoto zákona bude znamenať ostudu československej republiky pred celým civilizovaným svetom. (Souhlas u stoupencú řečníkových.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo panu sen. Průšovi.

Sen. Průša! Slavný senáte! I v důvodové zprávě i oběma pány referenty bylo tolik hezkého promluveno o zákoně, tolik mluveno o tom, že není v něm nijakých ostrostí, že je velmi dobře upraven, že naopak mnoho ostrostí starého trestního zákona mírní. Ovšem vystoupil na řečnickou tribunu pan dr Heller, tvrdil pravý opak, přišel profesor dr Spiegel, tvrdil pravý opak a já říkám, že oba dva své důkazy opravdu pádně opřeli, a že nemohli ani lepší pro důkaz pravého opaku toho, co bylo tvrzeno se strany pana referenta, uvésti.

Již pří projednávání zákona z prosince předcházejícího roku, jímž upraveny byly tak příkladným způsobem požitky státních zaměstnanců, jsem. řekl, že prosincový zákon má za účel upevniti kapitalistický režim ve státě, že snažíte se dokázati svým kapitalistickým přátelům Evropy i Ameriky, že jste pevné odhodláni učiniti z tohoto státu stát těch starých dobrých mravů, jinými slovy, že všechno to mluvení o demokracii, svobodě a socialisaci bylo jen dětskou nemoci mladé republiky.

A tak v té snaze upevniti staré, podle vašeho zdání dobré kapitalistické zřízení, přicházíte s tímto novým zákonem, který nazvali jste zákonem na ochranu republiky. Jaká ta ochrana má býti, je nejlépe viděti na některých ustanoveních tohoto zákona, z kterých přímo čiší strach a nenávist ke všemu, co mělo by odvahu nesouhlasiti s tím, co vláda, respektive koalice, podnikají ve státě. Kdysi bylo slibováno koalovanými socialisty, že podány budou návrhy zákonů, kterými provedena bude změna reakčních ustanovení starých rakouských zákonů o právu shromažďovacím, o svobodě slova a tisku v duchu republikánsko-demokratickém. Každý to chápal, neboť bylo neuvěřitelným, že by národ, který tolik vytrpěl pod těmito zákony, mohl na dlouho snésti, aby pomocí jich byl ovládán. Každý chápal, že hanbou je, jestliže národ Husův a Žižkův přebírá zákony, kterými kdysi měla býti utužena reakce a zajištěno panství Habsburků. Vždyť bylo krvavou ironií, že českoslovenští republikáni měli se říditi zákony, sdělanými Liechtensteiny na ochranu monarchie, na ochranu rodových a majetkových privilegií.

Jest předložený zákon splněním daného slibu? Odstraňuje reakční účinky rakouských zákonů v otázce shromažďování, v otázce tisku? Ne - naopak, on k věčné hanbě demokracie v §§ 14, 15, 16, 17, 18 a najmě 34 a tím, že v jednotlivých případech bére politické provinilce lidovým soudům, porotám a dává je soudili zvláštnímu soudu, t. zv. státnímu, nejen, potvrzuje celou brutalitu reakce rakouské, ale v některých případech ji zostřuje. Tvrdí-li se, že některé záludné a nebezpečné paragrafy starého rakouského zákona byly zlepšeny a hlavně přizpůsobeny demokraticko-republikánské formě státu, pak pouhý přehled těchto zákonů usvědčuje toto tvrzení z nepravdy. Bylo-li tu a tam použito jiné terminologie anebo přeházeny a jinak upraveny odstavce anebo tu a tam zdánlivé snížena míra trestu, pak přece jen tendence zůstává tatáž a protože celá řada případů bére se z pravomoci porot, jest v zákoně nejen plně zachován reakční duch rakouský, ale zákon sám stává se výjimečným.

Jeho výjimečnost se zračí i ve způsobu projednávání. Zákon, který koliduje s ústavou, je promrskán u nás v ústavně-právním výboru během tří hodin. A proto tvrzení důvodové zprávy, kde se mluví o unifikaci trestního zákonodárství, že celková úprava. bude trvati několik let, je bezdůvodné, neboť při té veliké >píli a energii<, která se projevila při sdělávání tohoto zákona, dokáží tací machři slátati celou tu věc v několika týdnech. Ovšem bude to opět velice >důkladně<.

Pánové, v důvodové zprávě, tam, kde se mluví o jeho praktickém provádění, vyslovujete důvěru, že zákon přispěje k vzpružení a k povznesení mravního i právního vědomí občanstva, které prý ději válečnými i poválečnými tolik pokleslo. Pánové, zákazy a tresty projevu smýšlení, konfiskacemi a zastavováním tisku nepozvednete mravní a právní vědomí občanstva, naopak dosáhnete pravého opaku.

Nastupujete cestu starých privilegovaných zákonodárců rakouských, kteří drakonickými zákony chtěli zastaviti pokrok a zajistiti vládu rekce. Ovšem vy dočkáte se téhož, čeho se dočkala hegemonie rakouská, vy tímto zákonem nezastavíte pochod sociálního pokroku, on naopak přijde s tím větší jistotou. Vždyť vy neměli jste v sobě ani tolik demokratičnosti, abyste mezi jiným škrtli známé císařské nařízení z roku 1854, č. 96 ř. z., t..zv. >Prügedpatent<, který všichni vy, kteří jste prožívali politický život, celou svou kariéru politickou, tento zákon jste proklínali.

Panové, pamatujte, že tento zákon je výsměchem deklaraci washingtonské. Deklarace slibuje národům tento stát obývajícím mezi jiným toto: >Československý stát bude republikou, jejíž neustálou snahou bude býti pokrokovou; ona zaručí naprostou svobodu přesvědčení náboženského, vědy, umění, písemnictví, slova a tisku, práva shromažďovacího a petičního. Církev bude oddělena od státu a naše demokracie bude spočívati na všeobecném právu hlasovacím. Ženy budou postaveny politicky, sociálně a kulturně na roven mužům. Práva menšiny budou zaručena úměrným zastoupením. Národní menšiny budou požívati rovných práv, vláda bude formy parlamentní, a bude uznávati zásady iniciativní a referenda; stálé vojsko bude nahrazeno milicí. Československý národ provede dalekosáhlé sociální a hospodářské reformy.< A dále se praví: >Naše ústava postará se o zřízení účinné a spravedlivé vlády, která bude vylučovati jakékoli zvláštní výsady a znemožní třídní zákonodárství. Demokracie porazila teokratickou autokracii, militarismus, je zničen, demokracie je vítěznou. Lidstvo bude reorganisováno na základech demokratických. Moci temnoty sloužily k vítězství světla.< Tak se mluvilo k národům v dny převratové. Jak může vláda, jak mohou ty z koal ováných stran, které vepsaly ve svůj program pokrok, jak mohou zejména ti, kteří zovou sebe socialisty, míti odvahu předložiti a hlasovati pro zákon, kterým má býti dosažen pravý opak, zákon, který znamená anulaci této památné deklarace v její podstatné části? Či není tento zákon okleštěním a i ničením občanských práv, občanských svobod? Tímto zákonem určuje vláda a koalice, jak se má politicky mysleti, sahá se na svobodu přesvědčení, tímto zákonem ruší se základní právo každého občana na právo kritiky, nebol; sahá mu na svobodu slova.

Jest příznačným pro přítomnou dobu, že socialisté stojící dnes v koalici s buržoasií, ruší právo shromažďovací, to právo, o které vedli zápas s touto buržoasií po více jak pul století. Co řekne pracující lid tomu, že dnes za souhlasu socialistů, ano na jejich popud, má udušena býti beztak nedostatečná svoboda tisku, ta svoboda, která spolu s právem shromažďovacím má býti a je základem demokracie, která podle učení socialistického má spolupůsobiti k odstranění nadvlády jedněch nad druhými, osvoboditi práci?

Bude-li zákon přijat ve svém znění, pak bude to znamenati, že vládnoucí strany a zejména socialisté většiny kašlou na washingtonskou deklaraci a že tímto zákonem snaží se uspíšiti pohřeb všeho toho, co kdysi národu bylo slíbeno. Vy tvrdíte, že v tomto státě jsou živly, které nejsou zralé pro demokracii a které se snaží prý ji zneužívati.

Prosím vás, o takovou demokracií nestojí nikdo mimo vás, pro takovou demokracii je zralá jen reakce. Pánové, jest nepochopením demokracie, jest zneužitím svobody, když pracující lid, který je obrovskou většinou v tomto státě a který prací rukou svých tvoří bohatství tohoto státu, připomíná vám plnění jemu daných slibů?

A že zákon namířen jest proti němu, to neodvážíte se dnes zapírati, neboť kdo žádá na vás plnění slibů, jest nespokojenec, jest rozvratník a patří do kriminálu! Celá tendence, jeho výjimečná ustanovení jsou namířena proti jakékoliv oposicí, ať jsme to my komunisté nebo oposice jinonárodní nebo odborová.

Při jednání o tomto zákoně v poslanecké sněmovně bylo řečeno se strany soc.-demokratické, že zákon je namířen proti nám. Bylo to zajímavé doznání, pilné bezohledné brutality, spojené se svatou prostotou. Avšak ono osvětlilo účel tohoto zákona i s druhé strany, a sice z té, že tento zákon je zároveň kompletem mezi buržoasií a soč. demokraty na zajištění spoluvlády potud, pokud chudí obyvatelé tohoto státu nebudou pro tu vaši demokracii znovu vychováni, jinými slovy: pokud se nenaučí věřit nebo aspoň mluvit, že co vláda, pětka a koalice činí, dobře činí.

Dr Kramář kdysi řekl, že vláda bude musiti sáhnouti ke korektuře smýšlení občanstva, a vláda dnes toho návodu použila a plní jej tímto zákonem, ona snaží se po vzoru copatých censorů škrtati v mozcích občanů a nebude-li dosti ochoty, pak má po ruce statní soud, který umlčí vzdorné pomocí žalářních kobek na Pankráci a Borech kde budou mocí přemýšleti o spravedlivých řádech nejdemokratičtější republiky. (Sen. Babka: Jdete to říci do Ruska!) No, vždyť já již jsem vám několikráte řekl, abyste se nesnažili napodobovati Rusko.

Pánové, nenamítali bychom nic proti tomu, aby chráněna byla samostatnost národa a státu proti úkladům monarchistů, aby zde byl zákon, který by chránil republiku a její obyvatelstvo před zvůlí vysoké byrokracie, jejíž stará loyalita k monarchismu jest nebezpečím pro pravou demokracií, zákon, který by přísně stíhal avantury bývalé šlechty, která nemůže zapomenouti na lesk císařského dvora, na svoje privilegia rodová a majetková. Na ochranu demokratického státu by byl podle našeho soudu nejlepším zákon, který by přísně trestal každý útok na práva a svobodu širokých mass pracujícího lidu, každý útok na existenční úroveň pracovníků se strany kapitálově silných. My ovšem víme, že nejlepším zákonem, nejlepší ochranou pracující třídy v tamto směru je jeho vlastní pevná vůle chrániti sebe spojenými silami a také věříme, že lid se ubrání každému útoku reakce, ať politické neb hospodářské.

Pánové, dnešní jednání jest podobné onomu, kdy koncil Kostnický soudil učení Husovo. Tam tehdy byla snaha zardousiti nově se zrodivší pravdu a s ní nebezpečí, které hrozilo nejen dogmatům, ale celému tehdejšímu panujícímu systému. Ovšem, tak jako tenkráte usmrcením hlasatele pravdy Jana Husa a vyřknutím klatby a vysíláním biřiců na lid, který hledal a hájil pravdu, nezastavili tehdejší držitelé mocí koleso vývoje nových řádů, tak i zde, i když odhlasujete tento drakomický zákon, nezastavíte vytvoření nových řádů směrem k sociálnímu pokroku, ale v opak toho stanete se smutnými hrdiny historie, kde zrovna tak hleděti na vás budou příští pokolení s despektem, jako hledí nový svět na koncilianty kostnické. Vy, kteří říkáte o sobě, že jste pokrokovými a zejména vy, kteří dosud nesete jméno socialistů, nestaňte se druhými Štepány z Pálče, nezraďte svojí lepší minulost... (Sen. Kouša: To dělá Šmeral!)... a ty po něm... zamítněte tento zákon, který je krvavým výsměchem slavným tradicím národa Husova a Žižkova, zamítněte zákon, který je útokem na samu demokracií, Pryč se zákonem, který má utužiti reakci politickou a s ní reakci hospodářskou!

Myslím, že ve vašich řadách, v řadách socialistů, je mnoho těch, kteří přece pamatují velice dobře dobu útisku strany, dobu útisku socialismu vůbec a že vy všichni znáte tu dosti velikou strohost starých rakouských zákonů a také jistě po výkladu najmě Hellerovu a prof. Spiegela vidíte, že není zde pravda to, co je tvrzeno, že jsou ulomeny hroty, že ta strohost je zmírněna. Vidíte pravý opak toho. Myslím, že zachovali-li jste v sobě trochu socialistického cítění, že musí u vás nastati rozpaky, máte-li pro tento zákon hlasovati.

Jen ještě jedno bych potřeboval znáti. V důvodové zprávě se totiž mluví o tom, že bylo jednáno o ustanoveních o tisku se zástupci tisku, zejména, denního tisku. Byli to zástupci řádní, oprávnění? Rád bych to chtěl slyšeti a snad by bývalo bylo na místě, kdyby v důvodové zprávě bylo bývalo řečeno jasně, zdali to byli zástupci Syndikátu denníkářů anebo Svazu novinářů anebo nějací zástupci jíní. To se tam postrádá. Byli-li to jíní, byli-li to redaktoři z koaličního tisku, pak přirozené nemůže býti v důvodové zprávě podle mého názoru mluveno o nich jako o skutečně oprávněných zástupcích. Já představuji si v tomto okamžiku jedno: Po všem tom, co zde bylo řečeno proti zákonu, myslím, že bude na rozpacích celá řada senátorů, mají-li hlasovati pro tento zákon, aspoň těch, kteří bývalí socialisty, anebo ti, kteří aspoň kdysi věřily demokracii. Myslím, že nejméně ti, kteří ve svých programech buď mají aspoň jenom trochu prvku pokroku, anebo ti, kteří již tam vůbec mají zasazen socialismus, nemohl by za žádných okolností a za žádnou cenu hlasovati pro tento zákon. (Souhlas u stoupenců řečníkových.) Pamatujte si, co se slibovalo se všech stran - a nebyly to zrovna strany pokrokové - v době prvních voleb. Co se toho namluvilo o svobodě přesvědčení, o svobodě slova, o svobodě tisku - a tento zákon je pravým opakem toho všeho, jím vlastně zástupci lidu dávají sami o sobě vysvědčení, že tehdy svoje voličstvo klamali.

My toho neučiníme, my jdeme proti tomuto zákonu do důsledku. (Pochvala u stoupenců řečníkových.)

Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo p. senátoru Matuščákovi.

Sen. Matuščák: Slávny senáte! Tu sa debatuje o vládnom návrhu zákona na ochranu republiky. Tento vládny návrh je s najhoršími myšlienkami skombinovaný na ostudu demokracie a smeruje k šovinistickému monarchizmu. (Hlas: Monarchismu?) Áno, monarchizmu. Z počiatku to začne fašismom, ale potom pôjdeme zase ku korune venciovskej, ako bývalo drieve. (Smích.) Tento vládny návrh neznamená než zotročenie proletariátu všetkých národností v tomto štáte, chce ešte i tie práva mu vziať, ktoré doposiaľ má, volných myšlienok vyjadrovanie zamedziť, shromažďovacie právo kloturom... (Výkrik slovenského senátora.) Ty, Slováčku, nemluv nič. (Veselost.)... a dáva sa do moci právo špiclom, pendrekárom, četníkom, notárom, hlavným slúžnym, županom atď. Od týchto vládnych náhončích bude odvislé, čí sa môže ten alebo oný ľud shromáždiť a či nie a či tam môže pravdu hovoriť a keďže niektorí rečník nechce sa do žalára dostať, v tomto páde nesmie pravdu hovoriť a nútený je všetko schvaľovať, že v tejto tak zvanej demokratickej republike je všetko v poriadku a že žiadnej nápravy nenie potreba a že v tomto štáte môže každý občan spokojný byť, iná každá národnosť svoje rovné práva a svoju kultúrnu sľobodu. (Sen. Babka: To má, to je predsa pravda, či nemá?) Má, ty máš doma práva, áno, ty vo svojom byte máš právo! Aspoň nekaz vzduch tuná. (Veselost.)

Tá naša nezamestnanosť, to je bagatel, rodiny nezamestnaných netrpia hlad, a že tá vláda sa o to postará, aby tá nezamestnanosť klesala, pravda, takým spôsobom, že bude dávať možnosť, naše nezamestnané robotníctvo lifrovať transportom do cudzej zeme, do Nemecka, do Francií, do Kanady atď. kde to bude nutné v záujme medzinárodného velkokapitalizmu. Pravde odpovedajúca kritika nebude prípustná. Na úžerníka, velkotovárnika, na uhlobaronov sa musí hovoriť, že tie ich útoky, čo oni robia proti proletariátu, sú v celkom správnom smysle demokracie, to je povinnosť tak postupovať a keď sa tie proletárske massy opovážia svoje živobytie chrániť, tak to bude velezrada a zločin znamenať a ak by bolo potreba týmto veľkopánom ochrany, tak naša vláda ich kolegom je s povinnosťou ochotná ihneď pendrekársku, četnícku, ba aj vojenskú armádu k dispozícii dať Na niektorého zlodeja sa bude museť hovoriť, že to je čestným, a verným republikánom a poctivým človekom. A takýto postup znamená: ochranu republiky.

Nebude prípustné tým národnostným menšinám svoje práva chrániť, lebo po takomto čine majú otvorenú žalársku bránu, kde na mlčanie budú odsúdení.

Takýto zákon nebol v platnosti ani za starého rakúsko-maďarského režimu. (Sen. Babka: V Maďarsku bola sloboda?) Taká nebola ako dnes máme pred sebou, tak ako sa dnes kombinuje, tak ako vláda u nás v Československej republike sa opovažuje pred slávny senát predložiť. (Sen. Babka: V Maďárii tam je sloboda!) Bratríčku, ty si zo Žiliny, daj pokoj! (Hlučná veselost.) Ja sa pýtam tých dotyčných pánov, ktorí tento vládny návrh kombinovali, prečo nie je opomenutá v tomto vládnom návrhu ochrana republiky proti monarchistickému hnutiu? To slovo prečo tam není? Tu vidíme toto kopyto, na ktoré sa robí s Hortyovci a Mussoliniovci.

Títo naši páni dirigenti by sa mali o to starat, aby s takými návrhami vystúpili, ktoré by tento všeobecný ľud uspokojili, a nie s takýmy, ktoré smerujú ku šovinizmu a nespokojnosti.

Ja som zvedavý na pánov kolegov, ne tam na tej strane, (řečník ukazuje do lavic senátorů strany ludové), ale na tejto strane, (řečník ukazuje do lavic senátorů socialistických. - Veselost.), tak zvaných socialistických, aké stanovisko budú zaujímať pri hlasovaní o tomto návrhu. (Sen. Babka: Za republiku!) Za republiku sme i my, ale nie za takú, akú vy robíte, ale nech sa nezapomenie, čo je zlé dnes pre Frantu, to je zlé zajtra pre Jozefa.

To páni dirigenti a podporovačné sily, ktoré účast maly pri vypracovaní tohoto vládneho návrhu, sa prehlásily, tak i sám čsl. soc. dem, orgán >Právo Lidu<, že oni odberajú odpoveďnosť za ich čin. Tíchto pánov ich prehlásenie nemôže robotnícku triedu uspokojiť, lebo ich záruka znamená len plus - minus - nula. (Veselost.)

Títo páni dirigenti by sa mali o to starať, aby odstránené boly zbytočné elementy z tejto republiky. (Sen. Jirásek Ferd.: Plus - minus - nula! - Veselost.) Vaša záruka nám nestačí, nie vy ste ľud republikánský, bankáte masy. Vaša záruka je plus, minus, nula. (Veselost.) Vaša záruka toľko znamená. Tí páni dirigenti, tí sa mali o to starať, aby odstránení boli z republiky tak zvaní francúzkí generálovia, a ich dôstojníci z ukrajinskej a wrangelovskej masy, ktorí sú tejto republike na obtíž, nech sa sníží četnických generálov stav, nech sa sníží počet vojakov, pendrekárstva a detektívná armáda (Veselost.), aby sa mohlo niečo ušetriť, ale nie šetriť na chudobnej proletárskej triede. (Sen. Ferd. Jirásek: Poslechni, Kopecký potřebuje jednoho Kašpara! - Veselost.) Ty si sám celý Kašpar! (Veselost.)

Nech bude zaobstarané, aby naši starí penzisti dostávali svoju zaslúženú penziu, aby neboli nútení na žobrácku milosť, nech bude zaobstarane o našich úbohých invalidov, o válečné vdovy a o tú spustu sirôtkov, o našich chudobných učiteľov, od ktorých vy požadujete kultúrnu výchovu pre budúcu generáciu, ale neuznávate, že títo ľudia majú tiež žalúdky, ako aj páni ministri, (Veselost), že potrebujú sa živiť.

Ja si dovoľujem pripomenúť niekoľko smutných udalostí, ktorých terajšia vláda nevidí nutnosť, aby sa ihned náprava stala:

Na východnom Slovensku, kde len jeden okres pripomeniem, to je okres Svydnicky, v tomto okrese v 17 obciach vôbec nieto školy, ve 34 obciach sú školy, ale bez učiteľov. Na žiadosť slávneho senátu môžem mena obcí prečítať: Tuná je obec Nižný Orlích, tiež vo Svydnickom okrese, v tejto obci za války bola zničená školská budova a tamojší občania s veľkou obeťou školu dali znovu do poriadku a podali si žiadosť na školský referát do Bratislavy a žiadali, aby im bol vyslaný jeden učiteľ, ale od 9. ledna 1922 na svoju žiadosť nedostali dosiaľ odpovedí, ani učiteľa nemajú.

Táto česká buržoasie hlása vysokú kultúru, ale tak dbá pre slovenský ľud jeho kultúrnej výchovy! (Sen. Babka: Ale ako bolo za Maďarska postarané o kultúru?) V školských veciach áno! (Sen. Babka: Nebolo!) Ako škôldozorca bys to mal vedieť všetko, poneváč si maďarsky učil. (Sen. Babka: Musil jsem za Maďarska! Za Maďarska bolo plus, minus, nula! - Veselost.) Ty si zostal na tom, ty si plus, minus, nula! (Veselost.)

Ja sa pýtam príslušného pána dirigenta, že či nemáme u nás učiteľov bez chleba a prečo sa nezamestnajú, keď máme toľko prázdnych škôl? A nechá sa tento úbohý ľud bez kultúrnej výchovy.

Železničiari, jak pri košicko-bohumínskej tak samí bývalí M. Á. V., sú prenasledovaní pre domovské listy, darmo sú zamestnaní od 10 až 22 rokov, z platov im srážajú na posmech. (Sen. Babka: Tisza, Huszár!) Nemluv, ty keď máš hlad, potrebuješ chleba a keď pracuješ, musíš dostať chleba. (Sen. Ferd. Jirásek: Kdo tě udělal senátorem, prosím tě, řekni nám to?) Ty nie, to vieš! (Smích.)...a zkusených prôvodčích prehádzajú na brzdu k nákladným vlakom, schválne sa tá perzekúcia robí na nesprávnom základe. A preto naša železničná doprava moc trpí, že na požiadaných miestach nie sú zadeláne zkusené sily. (Sen. Hrubý: Kdo mu to napsal? - Smích.) Ty si chodil do materskej školy, ja viem! My aspoň železničiari vieme tie mizerné pomery, ktoré panujú pri železniciach, nie z nejaké šovinistického názoru to hovorím, poneváč, komu je známa košícko-bohumínská dráha pred 20 až 25 rokmi, bude vedieť, že v tejto dobe rôzne národnosti tam boly zamestnané, ako Čech, Moravák, Nemec, Maďar, Slovák, a v tejto dobe bola prvotriedna doprava na tejto tratí, nie ako dnes, pri takomto postupe neodbornom sa musí s deficitom pracovať.

Pri železných dráhach nech sa neuplatňuje šovinizmus, ale nech bude každý jeden zkušeným a disciplinovaným, železničiarom, nech zmizne šovinistická protekcia. Preto je zapotreba, aby sa pri železničiarskych massách zmocnila federácia. Nech nebude rozdielu v národnom smysle medzi železničiarmi. Nech sa prestane to denuncianstvo: Maďaron, Rakušák atď. Nech sa pracuje v jednom smysle: proti práci chleba.

Podal som intervencie o 3 chudobných finančných starých penzistoch, t. zv. Josef Fischer, ktorý je 76 rokov starý, 36 rokov slúžil, na veľké žobranie teraz ten človek už dostal svoju penziu. Druhý je Várhelyi, ktorý 41 rokov slúžil - na to sa nesmej, kolego Babko, nebo ti Slováci ešte napráskajú, až pôjdeš domov, (Smích.) - a... (Sen. Ferd. Jirásek: No vidíš, a pák nemáme dělat zákon na ochranu poslanca. - Veselost.)... už od r. 1921 nedostal ani haléra. Ten zákon je, ale neuplatňuje sa! Tretí je Varga, ktorý 36 rokov slúžil, tiež nedostáva svoju zaslúženú penziu. Pravda, že som obdržal odpoveď na moju intervenciu od pána ministra financií Béčku, že tá vec bude vybavená.

Vdova Anna Jurková, Kundrát, má 7 detí, býva v obci Barovce, župa Šáryšská. Jej muž r. 1916 bol na ruském bojiští poranený a v nemocnici zomrel a chudobná vdova od r. 1919, mesiaca siedmeho, 21, nedostáva žiadnu podporu.

Vdova Maria Michalova, Láž, má 4 deti, a tiež býva v obci Barovce, jej muž bol tiež na ruskom bojišti zavraždený a už dva roky nedostáva svoju podporu. Vdova Maria Medzeňák má šest detí, býva v obci Barovce, jej muž tiež na ruskom bojišti bol zavraždený a od roku 1920 nedostáva svoju podporu. Pri tomu ešte sa tak stalo, že tejto chudobnej vdovy syn Juraj v roku 1921 bol za vojaka vzatý a pri vojsku ho páni dôstojníci na toľko cvičili, že dostal takú nemoc, že zostal tichým bláznom a bol poslaný do košickej štátnej nemocnice k liečeniu. (Sen. Ferd. Jirásek: To je možné, jestli chodí na tvoje schůze! - Veselost.) Páni kolegovia, tomu by ste sa nesmali smáť, lebo tým sa smejete sami sebe. Nad tým by ste malí plakať a nie sa smáť. (Sen. dr Herben: My se tomu nesmejeme, my se smejeme vám!) lebo taková je ochrana tejto republiky, že sirotci a vdovy nemajú chleba a vy sa tu v reštaurácii najdete a potom sa smejete. (Sen. Lisý: Vy jste byl dvakrát v restauraci a také jste tam jedli - Veselost.) Ten ožobračený vojak, keď sa tá nemoc liečiť nedala, dostal z tejto nemocnice jeden reverz 15. ríjna 1922 pod číslom 4026. Pravda, že úradné razítko a podpis sa stydeli na to dať a prepustili ho do domáceho liečenia k tejto chudej vdove, matke, ktorá má 6 detí a žiadnu podporu nedostáva a je nútená aj toho zničeného syna na žebráckom chlebe držať. To je ta militaristická humanita a preto máme držať u nás francúských dôstojníkov a generálov, aby naši dôstojníci takým barbarským myslom bolí vyučovaní.

Máme na východnom Slovensku a Podkarpatskej Rusi, kde tak úbohí ľudia bývajú, že po mesiacoch chleba nemajú a o mase ani si nemôžu pomyslet, a tí ľudia majú zadržané peniaze od doby kolkovania po 200, 300 a 500 Kč, Ja bych vyzval pána ministra financií, aby ihneď nariadenie vydal dotyčným úradom, aby tento úbohý ľud svojich pár korún dostal.