Místopředseda dr. Soukup: Nejednáme o žádné konflagraci, jednáme o zdravotní předloze!
Sen. dr. Wiechowski (pokračuje): Ano, prosím, když se zde říká, že se při těchto platech musí šetřiti, poněvadž vojsko potřebuje mnoho peněz, v této souvislosti jsem se o tom zmínil.
Ale spořivost, pánové, zabraňuje přímo prováděti tento zákon a sice z následujícího důvodu. (Nepokoj.)
Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Prosím o klid.
Sen. dr. Wiechowski (pokračuje ): Nalezne se sotva některý lékař, jenž za tuto hladovou mzdu převezme agendu zdravotně-policejní. Lékař, který má dobrou praxi, neučiní tak proto, poněvadž právě nemá času a poněvadž si řekne, že jeho čas jest lépe honorován. Ten však, kdo ještě nemá žádné praxe, nepřijme takového místa, poněvadž ho nemůže uživiti. Tak přicházíme k tomu, že to, co zákon jasně mínil, aby totiž skutečně celá zem byla opatřena zdatnými lékaři, kteří pečují také o veřejné zdravotnictví, těmito škrty se stává ilusorním, anebo alespoň velice jest ohroženo. Podivným způsobem dostalo se nám vysvětlení, že jest zde úmysl, jednu a tutéž práci, plnění agendy zdravotně-policejní, různým způsobem odměňovati. Praví se v zákoně: Nejnižší plat obnáší 3600 korun, nejvyšší 24.000 korun; a ve vhodných případech může dokonce býti dáno ještě vyšší služné. Jedni mají za stejnou práci obdržeti 3600 korun, jiní 24.000 korun, jiní event. ještě více. (Sen. Havlena: To jistě tak není!) Prosím, toto vysvětlení nám dnes ráno dal ministr zdravotnictví, tak tomu jest. (Sen. dr. Karas: Což socialisté nechtějí, aby byl brán ohled také na rodinné poměry?) Naopak, ano, vždyť já se k tomu sofismu ještě vrátím. Pan ministr pravil: >My chceme právě působiti na sociální vyrovnání. Jeden lékař má následkem své dobré soukromé praxe mnoho, tomu dáme méně, druhý jest v chudé krajině, má horší soukromou praxi, kde pacient nic neplatí. To jest právě tak jako u státních zaměstnanců; ten který má více dětí, obdrží větší přídavek, takže my zde tedy působíme na sociální vyrovnání.< Lituji, že to nedovedu říci krásným hladkým tónem, jak to řekl pan ministr. Jest to však od a až do z sofistické. U státních zaměstnanců jedná se přece o druhotní přídavek a nikoli o odměnu, zde však o to, že jeden má konati tutéž službu za desetinu platu jako druhý. Myslím, že za těchto okolností nenaleznete nikoho, kdo by na sebe převzal tuto obrovskou práci. Při tom se ještě poukazuje na humanitní ideál lékařského stavu a na idealismus, který u lékaře jest domovem následkem jeho studií a již následkem volby jeho povolání, na humanitu. Ale to je zcela špatný poukaz. Musíme státi na stanovisku, že každá práce jest hodna mzdy. Stát nemá býti poukázán na humanitu jednotlivce, a lékař nemá po celý svůj život žíti ve špatných poměrech proto, poněvadž jest lékařem a aby se mohly stavěti továrny na jedovaté plyny a děla. Tak se věc nemá. Jest to falešným a jistým druhem demagogie, když do debaty vnášíte myšlenku humanity a když chceme lékaře pohnouti k tomu, aby tato místa přijímali přes bídnou odměnu.
Při tom zůstává ještě přenecháno úvaze vlády, mnoho-li platit. Není v zákoně jediného paragrafu, který by řekl: ten obdrží to, druhý ono, nýbrž vláda má volnou ruku odstupňovati platy mezi 3600 a 24.000 Kč. To jest úplně přenecháno vládě, to jest byrokracií. Ještě při každém zákoně, kde jsem měl čest chopiti se slova, musil jsem kárati, že tam vždy jsou paragrafy, které výkonným orgánům vládním dávají nesmírnou plnou moc. A také zde se to opětně uplatňuje. Úředník, o věci rozhodující může dle libovůle učiniti vše. Již z toho důvodu, poněvadž zákon zase nepřímo vede k dalšímu zbyrokratisování našeho celého státního života, mělo by se proti tomu ostře vystoupiti.
Jest velmi správné, co řekl pan zpravodaj, že v našich horských krajinách, zejména v Podkarpatské Rusi nejen státní zdravotní péče jest na tom hrozně špatně, nýbrž že obyvatelstvo v případě nemoci nemá ani lékařů, a že lékaři tam nechtějí jíti, poněvadž tam jsou bídné životní podmínky. Nyní se doufá, že přijetím státních lékařů bude možno posloužiti nejen veřejnému zdravotnictví, nýbrž také nemocnému obyvatelstvu. Ale v tom okamžiku, kdy se usnesete na těchto škrtech, nenaleznete nikoho, i když sebe více jezovitským způsobem budete apelovati na pocit humanity u lékařů, kteří mají jíti do Podkarpatské Rusi: neboť lékaři nemohou tam žíti. Považte, čeho dnes vláda, resp. stát žádá od lékařů, kteří mají vstoupiti do veřejných služeb. Nejen doktorát, nýbrž také t. zv. fysikátní zkoušku, ke které se dotyčný po dvouleté všeobecné praxi musí připravovati rok, a až bude reforma provedena, snad po 2 roky. To znamená nejen prodloužení, nýbrž také nesmírné zdražení studia. Přes tyto oběti, které budoucímu úřednímu lékaři ukládáte, osmělujete se chtít ho odbýti takovouto hladovou mzdou. Posledně, když v červenci projednáván byl zákon, podali jsme také návrh na reformu fysikátní zkoušky, kterouž se výchova úředních lékařů, která se posud ještě nedála oficielně, nýbrž která přenechána byla privátnímu studiu, zákonitě upravuje a k tomu účelu se při různých lékařských fakultách zřizují akademie. Tento resoluční návrh byl tehdy přijat, ale již ve stenografickém protokolu bylo něco zpronevěřeno. Jak totiž ze stenografického protokolu mé tehdejší řeči vysvítá, zní resoluční návrh takto: >aby při lékařských fakultách zřízeny byly akademie pro výchovu úředních lékařů.< Resoluce ve stenografickém protokole - a na to vztahuje se odpověď, kterou dalo ministerstvo zdravotnictví - zní: aby zřízeny byly sociálně-lékařské akademie, a na university, resp. jejich lékařské fakulty není při tom naprosto vzato zřetele. Nyní přichází ministerstvo zdravotnictví a opraví ve své odpovědi sociálně-politickému výboru: >Vzhledem k této resoluci se sděluje, že za pomoci Rockefellerovy nadace zřízen bude v republice státní ústav pro zdravotnictví, kterému náležeti bude mezi jiným také vychovávati úřední lékaře.< To znamená tolik, jako že v budoucnosti má býti universitám vzata tato důležitá část jejich činnosti. Dosud vzdělávají university všechny druhy odborných lékařů, ale úřední lékaři najednou nemají více býti vzděláváni na universitách. To znamená ovšem netoliko zmenšení významu lékařské fakulty vůbec, nýbrž nepřímo také národnostní nebezpečí. Neboť nebudeme pak moci své německé studující resp. absolvované lékaře již vzdělávati v oboru vlastní působnosti, jak tomu bylo dosud. Tímto způsobem děje se opětně pokus vzíti nám něco z málo práv, která nám zbyla. Jménem svých přátel ve straně protestuji také zde ještě jednou - učinil jsem tak již krátce ve své rozpočtové řeči - proti této tendenci a prohlašuji, že se ministerstvo zdravotnictví dle mého názoru má držeti správného znění resoluce, která svého času byla přijata, a že tyto sociálně-lékařské akademie také ve věcném ohledu při lékařských fakultách jen plodně by mohly působiti. Jinak propadnou zbyrokratisování a odňaty budou dalšímu pokroku vědy. To však jen mimochodem.
Shrnuje, musím říci, že tato novelisace zákona ze dne 13. července t. r. znamená takové zhoršení, že ani nejdalekosáhlejší pozměňovací návrh nemůže přivoditi zlepšení a že tudíž naši přátelé dole v poslanecké sněmovně podali návrh, aby se přes zákon vůbec přešlo k dennímu pořádku. Nepodáváme tohoto návrhu, nýbrž spokojujeme se tím, že budeme hlasovati proti předloze. (Souhlas a potlesk na levici.)
Místopředseda dr Soukup: Slovo dále má paní sen. dr Herzigová.
Sen. dr Herzigová (německy): Slavný senáte! Ačkoli se před chvílí ozval výkřik, že se jedná o projednání zdravotního zákona a nikoli o vojenské poměry, jest přece někdy bezpodmínečně potřebí, vtáhnouti do debaty také jiné věci, poněvadž nejlépe osvětlují okamžitou situaci a všechny ty zákony, o kterých zde jednáme. Jestliže jsme během rozpočtové debaty, která se vyvíjela obvyklým způsobem, pozorovali, jak se různí řečníci namáhali s neúnavnou horlivostí odhaliti zastřený saiský obraz rozpočtu, a když se jim to přece nepodařilo, pak to také nebylo účelem jejich jednání; odpor senátu není směrodatným, poněvadž se jednalo o věci předem usnesené. A tak máme nyní před sebou zákon, jenž jest absolutně beztak usnesenou věcí, ať již mluvíme pro anebo proti. Občas objevil se při rozpočtové debatě nynější velekněz finančního ministerstva, aby se přesvědčil o bezvadném chování koalice. Celkem však toho nemá vůbec potřebí, byl to vlastně jenom akt zdvořilosti vůči senátu, vezdy příliš ochotnému k dočasné vládě a poslanecké sněmovně. Dnes ohlížíme se marně po ministrech, jen zcela sporadicky vystupují a zase co nejrychleji odcházejí. Neboť konec konců: jaký pak zájem měl by senát pro ministry? Pamatuji se ještě velmi dobře. (Hlas: Vždyť pan ministr zdravotnictví jest přítomen!) Pan ministr zdravotnictví jest skvělou výjimkou, také tři jiné pány z ministerstva jsem viděla, ale v každém případě opustili tento dům zase velmi rychle. Šetrnost, kterou bylo vyhrožováno, anebo která byla slibována, kvete nyní obzvláště ve dvou ministerstvech, a to jsou ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo sociální péče. Ovšem jest ministerstvo sociální péče velice zatíženo vysokými podporami, jež nezaměstnaným jest poskytovati. Ubozí nezaměstnaní, kteří sice mají právo na náhradu pracovní možnosti, která jim byla uloupena, kterým však práce samotná by byla mnohem milejší, jsou obětí nesmírně talentované obchodní politiky pánů dra Hotowetze a dra Nováka. Ještě pozdější pokolení budou o tom mluviti a pěti - chvalozpěvy však zajisté nikoli. Ubozí nezaměstnanci nejsou jedinými, kteří truchlí následkem činnosti těchto pánů ministrů. Také veškeré národní hospodářství, těžce poškozené zničením a zastavením našeho německého průmyslu, zjednalo naší veškeré obchodní politice pověstné světové jméno. Přes všechnu zahraniční propagandu zvítězí právě přece jen pravda. Ostatně musí nezaměstnaní ve formě vysoké daně z obratu, uhelné dávky, konsumních daní atd., jedním slovem ve formě nepřímých daní přispívati s sebou k vlastní výživě. Nelze panu ministrovi financí a obzvláště panu ministrovi obchodu dosti jasně říci, že chceme raději vyvážeti své výrobky a svoje zboží, nežli své dělníky. Ostatně nechci opomenouti ubezpečiti pana ministra vyučování Bechyně, že nás Němce posud nezklamal. Šel cestou svých předchůdců ve snaze spořiti na německých školách. Neočekávali jsme jinak přes jeho příslušnost k sociální demokracii. Ale způsobem svrchovaně macešským odbyto bylo při velikém rozdílení ministerstvo zdravotnictví. Pánové, kteří mnohem raději rány rozdávají, nežli hojí, dosud sobě neuvědomili důležitosti tohoto oboru. Vůči cizině jest to sice vývěsní štít velice dekorativní, ale nemá to nic státi. Zákonům, které byly usneseny pro péči o veřejné zdravotnictví, nedostává se ještě po mnoha měsících vhodného prováděcího nařízení, čímž se tvoří neudržitelný stav. Na místě, aby se pokud možno zkracovaly přechodní doby a aby se energicky sledoval daný cíl, poškozuje se zdraví lidu tím, že se věci ponechávají samy sobě tak dlouho, až nejvyšší měrou ohrožují zdraví lidu. Při zákoně o potírání pohlavních nemocí jest to obzvláště neblahé, i vyzýváme vládu, resp. ministerstvo zdravotnictví, by konečně konalo svou povinnost a aby se vytasilo s nařízením, by konečně přestal tento neudržitelný stav zatímního stadia. Zákon o sestátnění obvodních a obecních lékařů, o němž se stalo usnesení v červenci 1922, již nyní dle předložené osnovy zákona se pozměňuje ve smyslu slavného úsporného systému. Na místě dřívějšího základního platu 10.000 korun až 24.000 korun nastupuje nejmenší plat 3.600 korun, při čemž třetina smluvních požitků platí za mimořádný přídavek, což odpovídá mimořádným přídavkům státních úředníků. Táži se, slavný senáte, zdali to může býti patřičnou odměnou lékařů? Kdybyste do úřední místnosti posadili posluhu a od něho jen žádali, aby tam bez jakékoli práce strávil čas, který obvodní lékař potřebuje ke své agendě, pak by to jednoduše za navrženou sumu neudělal, nýbrž pěkně by se poděkoval. Ale člověku, který vynaložil tolik času a síly na své vzdělání, tomu odvažujete se nabízeti něco takového. Dle mého zdání jest to urážkou veškerého stavu lékařského. V době, kdy se tolik mluví o sociální práci, o sociálním cítění atd., diskreditujete tímto jednoduchým stanovením honoráře funkcionáře, od jejichž práce v první a poslední řadě závisí zdraví lidu. Kdo pak bude bráti nejmenší platy? Přece zajisté obvodní lékaři, kteří jsou na venkově, na samotách, kde nutno konati hodinové cesty, rozumějte dobře, za každého počasí, a tam navštěvovati těžce nemocné, vykonávati ohledání mrtvol, obzvláště namáhavé cesty při spále, záškrtu, tyfových epidemiích atd. To, co lékař musí vykonati a dáti na lidskosti a sebeobětování ve svém povolání, to, slavný senáte, mu beztoho nikdy nelze zaplatiti. Ale chraňte ho alespoň před hladem a před zneuctěním! Že přenecháváte stupnici platů volnému uvážení slavné vlády, to nás v žádném případě nemůže upokojiti. Všichni lékaři mají stejně pracovati, ale mají býti různě odměněni. To není spravedlivo. Také vysoká vláda může se mýliti, k čemuž při české vládě přistupuje ještě šovinistická útočnost a její ničivá vůle. Trpícím účastníkem však, slavný senáte, jest obyvatelstvo.
Tak znamená tato předloha útok na zdraví lidu, a jestliže vůbec má býti sestátňováno, pak má se to státi způsobem spravedlivým a vyrovnávajícím. Jak víte, uspořádalo ministerstvo zdravotnictví během roku exkurse, které umožnily účastníkům poznati objektivně nemocnice, sanatoria, ústavy pro choromyslné jak v Čechách, tak na Moravě a ve Slezsku, na Slovensku a dokonce v Podkarpatské Rusi. Jediný návrh na zvýšení rozpočtu ministerstva zdravotnictví v poslanecké sněmovně byl přehlasován. Nepodali jsme tudíž v té příčině návrhů, poněvadž již při svém vzniku byly odsouzeny k smrti. Chcete-li však viděti, jak nutně jest potřebí prostředků pro péči o veřejné zdravotnictví, pak prosím dámy a pány, aby se odebrali do všeobecné nemocnice v Praze a aby tam navštívili nejen snad parádní kliniky, nýbrž druhé kliniky. Nemocniční sály s částečným umístěním nemocných na zemi, čajovny, a obzvláště pozoruhodná jest kuchyně, jejíž zaostalý, řekla bych předpotopní stav při stravování tisíců nemocných nelze dobře popsati, takového něco, pánové, musíte nejdříve viděti na vlastní oči. Snad mně jako ženě jest snadnějším pozorovati tyto věci bystřeji, ale myslím, že byste sotva soudili mírněji. Kdyby vám Brno bylo bližším, jděte jednou do tamní porodnice, také zázračný ústav, ozdoba státu. Ve Dvoře Králové jest nemocnice, která vlastně nikomu nepatří, která nespadá pod žádnou správnou kompetenci; vznikl tu spor a vidíme váhavé jednání vlády; vlády, na kterou my Němci si nemůžeme stěžovati, u nás Němců zasáhne se škodlivě uprostřed do uspořádaného hospodářského života, ale ve Dvoře Králové nepohne nikdo tamními skandálními poměry! Velevážení! Něco takového nesmí trpěti stát, který tolik na sebe drží anebo zdánlivě na sebe drží. Jestliže takovéto poměry panují ve středu říše, v universitním městě jako jest Brno, poměry, na nichž posud všechna energie ředitelství ničeho nemohla změniti, co potom očekáváte od Beregszázu v Podkarpatské Rusi? Nechci vás unavovati, ale jen upozorniti a vás vyzvati, navrhnouti, aby části peněz, nechci ani říci, aby všech peněz zahraničního ministerstva, které tam jsou zbytečny, použito bylo k tomu, aby změněny byly poměry v některých nemocnicích, které jsou hanbou pro vaši kulturu. Nepohne-li vás k tomu láska a péče o útrapy a bídu vašich národů, pak musí to býti váš fetiš, péče o zahraniční prestiž. Víme, že nám nic nepomůže obraceti se proti tomuto zákonu, brániti se mu, koalice také při menších věcech musí se držeti svého zvyku hlasování. Ale starost o zdraví lidu, která ukazuje, jak dvojnásob důležitým jest postavení obvodních lékařů při rozsáhlém nedostatku okresních nemocnic, nutí nás přece jen k tomu. A vycházejíce z této úcty k lékařskému stavu, jeho vysokému poslání a vědouce, že jejich práce vyžaduje věnovati se tomu celou svojí osobností, zamítáme tento návrh zákona. (Potlesk).
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Slovo má pan zpravodaj.
Zpravodaj sen. Klečák: Slavný senáte! Jen několik poznámek. Předem poznamenávám, že nepůjdu na cesty pana prof. dra Wiechowskiho, ani paní kol. dr Herzigové, která přešla z otázky o naší zdravotnické policii také na všechny nemocnice, které měla tu čest navštívit.
Poznamenávám, že kolega prof. dr Wiechowski velice pěkně hovořil o tom, že navržený zákon přece jenom znamená citelné poškození stavu lékařského. Kdyby mělo jíti podle nás, Čechů, my bychom jistě se postavili na stanovisko, aby lékaři poškozeni nebyli již z toho důvodu, že převážná většina českých lékařů pochází z těch nejchudších českých rodin. My, kteří dovedeme být spravedliví, jistě bychom se přičinili o to, abychom dnešním lékařům, dětem vyšlým z chudých rodin, jejich existenci pokud možno nejlépe zpříjemnili. Bohužel, finanční poměry státu tomu nedovolily. Oposicí v Národním shromáždění ovšem jest práce ulehčena. Pánové nikdy haléře na rozpočet nepovolili, ale v rozdávání jsou mistry. To my ovšem dělati nemůžeme. Nemůžeme to dělati proto, poněvadž neseme kus odpovědnosti. A pokud tu odpovědnost máme, do té doby budeme na stráži.
Moje poslání při hájení navrženého zákona ulehčeno jest tím, že dnešního odpoledne konána byla schůze českých obecních a obchodních lékařů, na kteréžto schůzi jednomyslně bylo usneseno navrhovaný zákon považovati za otázku, která jiným způsobem vyřešiti se nedala. Lékaři prohlašují, že je navrhovaný zákon uspokojuje, očekávají však, že jakmile finanční poměry státu tomu dovolí, jistě na ně zapomenuto nebude. Jestliže lékaři naší projevili souhlas s podaným zákonem, předpokládám, že tím hlasováním pro nás jest ulehčeno, a že s klidným svědomím můžeme hlasovati tak, jako usneseno bylo v poslanecké sněmovně. (Sen. Matuščák: Byli tam také jiní lékaři?) Já jsem tam nebyl, nevím, kdo tam všechno byl, nejsem vševědoucí, říkám jen to, co mně bylo referováno, ale věřím, že tam jistě nebyli pánové povahy kol. Matuščáka.
Pokud se týká názoru kol. sen. dr. Herzigové, že z výnosu 25 mil. Kč větší část odnesou si lékaři v průmyslových místech a menší část ve venkovských obcích, věřím, že skutečnost bude obrácená, protože v průmyslových místech má lékař spíše možnost existenci uhájiti nežli ve velikých vzdálených venkovských obvodech, kde zpravidla lékařská pomoc bývá žádána teprve tehdy, když už je smrt na jazyku. Zde je potřeba podati pomocnou ruku. Mám pevnou důvěru, že ministerstvo zdravotnictví a tělesné výchovy majíc v přítomnosti v čele českého kněze, bude si vědomo spravedlnosti, stejných práv a stejných povinností vůči každému lékaři ať náleží k jakémukoliv náboženství neb jakékoliv národnosti. Stát tvoříme všichni a jistě máme zájem na tom, aby veškeré občanské vrstvy v tomto státě cítily se spokojenými. Přejeme si jen, aby, jakmile zákon vstoupí v platnost, byl proveden tak, aby skutečná spravedlnost zde byla.
Pokud se týká kol. sen. dr Herzigové, která poukazuje na naše posice po stránce zdraví na Podkarpatské Rusi a na Slovensku, poznamenal bych, že stát náš: za pouhých několik měsíců vykonal jistě daleko více, než co vykonala bývalá říše. Když jsme tam přišli, co jsme tam nalezli? Nalezli jsme jen trosky zdravotnictví aneb nenalezli jsme vůbec nic, anebo jsme nalezli národy, které propadly tělesnému úpadku, svému duševnímu zmrzačení. Náš stát jedině to byl, který jedině a výhradně jen za pomoci českých lékařů vyvolal obrovský div, vykonal velikou práci, že dnes na Podkarpatské Rusi není žádných epidemických chorob, aspoň ne takového rázu, že bychom musili míti obavu, na příště do budoucnosti. Na Podkarpatské Rusi a na Slovensku českým lékařem bylo vykonáno tolik práce, že věříme pevně, že se nenajde nikdo, ať náleží kterékoli národnosti, kdo by chtěl pochybovati o velikosti vykonané práce. (Výborně!)
Na konec znovu jménem zdravotního výboru, jakož i jménem rozpočtového výboru senátu Národního shromáždění prosím, aby slavný senát schválil tuto osnovu zákona jakožto jediné východisko, kterým můžeme vyjíti vstříc spravedlivým požadavkům našich úředních obecních a obvodních lékařů. (Potlesk.)
Místopředseda dr Soukup: Debata je skončena, budeme hlasovati.
O celé osnově zákona, jeho nadpisu a úvodní formuli míním dáti hlasovati najednou. Jsou proti tomu námitky? (Nebylo námitek.) Námitek není.
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí ve čtení prvém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona je přijata ve čtení prvém.
Ve smyslu přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.
Má pan zpravodaj nějaké textové změny?
Zpravodaj sen. Klečák: Nemám.
Místopředseda dr Soukup:
Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí tak, jak byly přijaty ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To jest většina. Osnova zákona s jeho nadpisem a úvodní formulí přijímají se také ve čtení druhém.
Přikročuji dále k projednávání dalšího bodu pořadu, jímž je
11. Zpráva výboru sociálně-politického a rozpočtového stran usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1549) o vládním návrhu zákona, jímž se prodlužuje a mění zákon ze dne 12. srpna 1921, čís. 322 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 21. prosince 1921, čís. 482 Sb. z. a n., o podpoře nezaměstnaných.
Zpravodajem je za výbor sociálně-politický pan sen. Cholek, jemuž uděluji slovo.
Zpravodaj sen. Cholek: Vážený senáte! Předloha o podpoře v nezaměstnanosti zajisté by sváděla k širokým a hlubokým výkladům o nouzi a bídě nezaměstnaných. Já však touto cestou nepůjdu. Ze zkušenosti víme, že všichni nezaměstnaní, pakli jim přednášíme sebe krásnější řeči, na konec prohlásí: >Chceme práci a nechceme podpor v nezaměstnání.< Myslím, že také senát by na Vánoce přinesl nejkrásnější dar nezaměstnaným a jejich rodinám, kdyby jim mohl dáti možnost práce. Ovšem, senát této možnosti nemá, senát může pouze žádati, aby vláda se přičinila - jak o to žádal již několikráte a jak o to žádala poslanecká sněmovna - aby co nejrychleji se počalo s nutnými pracemi i v zimě, aby kádr nezaměstnaných klesl, než průmyslová krise bude překonána. Národohospodáři ovšem tvrdí; že již vyvrcholila hospodářská krise a že nezaměstnanost počíná klesati.
Pokusím se to vyjádřiti v číslicích, které jsou dodány ministerstvem sociální péče: 1. července bylo podporovaných nezaměstnaných 24.961, 1. srpna 24.700, 1. září 34.128, 1. října 73.261 a 15. listopadu 89.943. V polovici listopadu počíná pozvolna sice, ale přece stav podporovaných nezaměstnaných klesati, pokud můžeme těmto číslicím věřiti. Jistě že jsou úřední, ale přece je možno, že i tu za listopad nejsou číslice konečné. Je tedy naděje, že průmyslová krise vyvrcholí v prosinci nebo lednu, takže by se nezaměstnaným dostalo zase toho, co si vřele žádají, práce, a ne podpor v nezaměstnanosti.
Pokud se týká osnovy zákona, je to prodloužení zákona z 12. srpna 1921, čís. 322 ve znění zákona z 21. prosince 1921, čís. 482. Jednak se zákon prodlužuje, jednak se také mění. Hlavní změny jsou: V § 3 v tom, že se mění doba jednoho roku podporování na 11/2 roku.
Druhé důležité usnesení poslanecké sněmovny je, že zaměstnavatel ohlásiv uprázdněné místo, sdělí zároveň lhůtu, do které jest ochoten vyčkati, až prostředkovatelna práce mu doporučí vhodnou pracovní sílu.
Třetí změna ustanovení je, že i pro dělnictvo vysazené z práce, tedy nepropuštěné z práce, má býti vyplácena podpora v nezaměstnanosti.
V novém § 12 je dále změna, že i stavby nebo práce prováděné v režii obcí nebo obecně prospěšného družstva, úpravy obecních pozemků, čištění ulic atd. mohou vykonávati nezaměstnaní, nebo mohou býti nezaměstnaní k vykonáváni těchto prací povoláni.
Jinak zůstává, starý zákon v platnosti a poněvadž není tento zákon ještě dokonalý a při projednávání v poslanecké sněmovně již se jeho vady ukázaly, doporučil sociálně-politický výbor poslanecké sněmovně dvě resoluce, které v naši osnově vytištěny nejsou a které proto doslovně přečtu. (čte):
Resoluce I. Výbor sociálně-politický rokuje o vládní předloze č. 3886 a návrzích s ní souvisejících, zjistil, že zákon o podpoře nezaměstnaných ze dne 12. srpna 1921 nutně vyžaduje bližšího výkladu jednotlivých svých ustanovení.
Zejména potřebují: v § 2 odst. 6. výkladu, jaký majetek nebo příjem zabezpečuje nezbytnou výživu;
odst. 8. o sezonních dělnících;
v § 3, odst. 5., kdy nastane zaviněné propuštění;
v § 5, odst. 3. o lhůtě a povinnosti zaměstnavatele k přijetí doporučeného uchazeče;
v §. 6, odst. poslední, pokud běží o vysazování práce;
v § 9 a 11, pokud jde o umožnění, hlásiti se také o práci a podporu u obecních úřadů;
V §. 12 o přikazování prací nezaměstnaným osobám.
Výbor sociálně-politický klade důraz tak na to, aby lhůty vyřizovací a odvolací (§ 7) byly náležitě dodržovány.
Poněvadž výbor dospěl k přesvědčení, že různorodým podmínkám hospodářským a průmyslovým nelze vyhověti jednotným všeobecným zákonem, nýbrž vysvětlujícími a prováděcími předpisy, doporučuje, aby ministerstvo sociální péče přezkoumalo dosavadní předpisy a výnosy, vztahující se k provádění zákona a vydalo nové předpisy jednotné. Než vydá ministerstvo tyto předpisy, nechť vyslechne o nich odborové ústředny.
Resoluce II. Sociálně-politický výbor přihlížeje k veliké nezaměstnanosti doporučuje ministerstvu sociální péče, aby vydalo pokyn úřadům I. a II. stolice, aby bez náležitého zkoumání nepovolovaly práce přes čas, požadované podle § 6 zákona ze dne 19. prosince 1918, pokud nepoklesne podstatně počet nezaměstnaných. V podnicích státních budiž práce přes čas a v neděli rozhodně zrušena.
Sociálně-politický výbor senátu Národního shromáždění pojednal obšírně o osnově zákona a shledal, že resoluce poslanecké sněmovny vystihují jaksi vše, čeho je třeba nejen k pěknému zákonu, ale také k jeho vykládání a proto velmi naléhavě žádal zástupce vlády, aby co nejrychleji upravila nařízením provádění tohoto zákona, najmě, aby byla naprostá rovnost mezi průmyslovým a zemědělským dělnictvem, pak aby při vyšetřování výše majetku byla naprostá nestrannost a spravedlnost konána. Myslím, že těmito resolucemi, které doporučuji tak jako osnovu zákona slavnému senátu ke schválení, vláda odčiní nedostatky, které se v osnově objevily. (Souhlas.)
Místopředseda dr Soukup (zvoní): Zpravodajem za výbor rozpočtový je pan sen. Havlena. Uděluji mu slovo.
Zpravodaj sen. Havlena: Slavný senáte! Z hlediska rozpočtového přicházejí při této předloze v úvahu dvě okolnosti: Jednak, že zákonem prodlužuje se možnost vyplácení podpor v nezaměstnanosti pro celý rok 1923, na kterýžto rok již je pamatováno určitým obnosem ve schváleném právě rozpočtu pro r. 1923, kterýžto obnos ovšem, jak se dá předpokládati, asi nedostačí a bude musit býti rozmnožen o další přiměřenou dotaci, a za druhé přichází v úvahu to ustanovení, že se dává možnost ministru sociální péče, aby v dohodě s ministerstvem financí prodloužilo vyplácení podpory ve výjimečných případech až po případě na lhůtu 11/2 roku. Dosud v obou těch zákonech, které jsou doplňovány právě touto předlohou, stanovena byla vlastně lhůta 1/2 roku a ministerstvo sociální péče bylo splnomocněno prodloužiti tuto lhůtu v nutných případech až na dobu 1 roku. V době déle trvající hospodářské krise beztak ve velmi četných případech musila býti podpora po celý rok vyplácena a není ani možno, aby stát odepřel další pomoc v těchto výjimečných jednotlivých případech, kde dělník, nebo jakýkoliv zaměstnanec je odkázán na svůj výdělek celou svou existencí a při nejlepší vůli nemůže zaměstnání najíti.