Pochopíte a nemůžete nám zazlívati po zlých zkušenostech, které jsme my, Němci, posud učinili v tomto státě a u jednotlivých vlád, že se cítíme povinni pohlížeti na každou předlohu zákona, která se zde ve sněmovně podá, také s hlediska národnostního, a tu vidíme ihned, že tímto zákonem má opětně vládě býti vložen do rukou nebezpečný nástroj a zbraň, aby podle potřeby také při používání tohoto zákona uplatňovala národnostní tendence, které při každé vhodné příležitosti povedou k persekuci obzvláště německých úředníků. Není zajisté potřebí pamatovati pány kolegy ze slovenské strany na to, jak tohoto zákona bude využito neméně proti slovenským úředníkům, a jak má býti prostředkem k tomu, aby trvale byla upevněna hegemonie českých úředníků nad slovenskými. Není pro nás pochybností o tom, že předložený zákon otevírá dokořán dveře svévolnému zacházení s úřednictvem, ježto lze uplatňovati nejen politické a národnostní, nýbrž, což za okolností muže býti ještě mnohem horší, i osobní nízké pomstychtivé a nepřátelské důvody pro přeložení jednotlivých úředníků. Záruky proti takovémuto libovolnému použití v zákoně obsaženy nejsou, jak již pan řečník přede mnou podrobně vylíčil.

Každý zmocňovací zákon jest dle mého mínění vysvědčením chudoby pro dotyčný parlament, který se tím zříká důležité části svých práv ve prospěch vlády. Ale pohlížíme-li na jednání v posledních dnech můžeme seznati, že tvoření zmocňovacích zákonů - dnes byla jich již celá řada - zdá se býti zcela zvláštní specialitou českého parlamentarismu, aby také v tomto směru před celým světem dokázal svoji zákonodárnou neschopnost. Pan předseda senátu vyslovil dnes večer v konferenci klubovních předsedů ve svém vánočním přání myšlenku, že doufá a že si přeje, aby senát zde v Československu v brzku dosáhl významu, jak tomu jest v jiných státech. Připojil jsem k tomu: jako snad v Americe nebo ve Francii, v Americe na příklad, kde celá zahraniční politika jest v rukou senátu. Ale, pánové z většiny, z koalice, pokud vy zde v senátě nebudete ničím jiným nežli pouhými kývaly, kteří řeknou > ano < ke všemu, na čem se usnesli naproti v poslanecké sněmovně, když mnozí z vás již předem u všech zákonů, které přijdou od naproti, jak se to v posledních dnech stalo, se usnesou, že na zákonech, které v poslanecké sněmovně byly přijaty, nesmí býti změněna ani čárka, pak můžete dlouho čekati, nežli senát dosáhne významu, jaký senát má v mnohých jiných státech. Naopak, vy, pánové z většiny, jste hrobaři významu senátu. Právě zmocňovacími zákony, jak jsme je v posledních dnech přijali, dokumentovali jste před celým světem, že nejste anebo že nechcete býti schopni býti činnými skutečně zákonodárně. My němečtí senátoři odmítáme takovéto dělání zákonů, jak se také v předloženém zákoně jeví, s plným vědomím a odmítneme tudíž předloženou osnovu zákona. (Potlesk a souhlas na levici.)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Dalším řečníkem je pan sen. prof. dr Kovalik.

Sen. dr Kovalik: Slávny senát! Zákon o prekladaní štátnych zamestnancov na iné služobné miesto hovorí v §u 1, že štátni zamestnanci môžu byť do konca roku 1924 preložení vo svojom služobnom odvetví aj na miesto v inom obore (resortu) štátnej správy atď. Túto osnovu zákona, ako je, prijať nemôžeme a preto naša strana podala pozmeňovací návrh, kde za slovom >štátni zamestnanci< má stáť >s ich predbežným súhlasom< môžu byť do konca roku 1924 preložení atď.

Dovolím si tento svoj pozmeňovací návrh odôvodniť. Už pred ³/₄ roku bol v Národnom shromaždení predložený návrh zákona, podľa ktorého na Slovensku v košickom okrese mohli byť prekladaní sudcovia a už vtedy som to bol ja, ktorý som pozdvihnul slovo proti takému prekladaniu bez súhlasu patričného sudcu. Prečo nemôžeme súhlasiť s touto osnovou, a prečo podávame pozmeňovací návrh, dovolím si odôvodniť tým, že štátni zamestnanci, úradníci sú predsa inteligenti, ktorí dlhými študiami sa pripravujú na svoj úkol a svoje povolanie a nemôže sa s nimi tak zachádzať bezpodmienečne, absolútne, ako to táto osnova žiada, nemôže sa s nimi tak absolútne zachádzať, ako nejaký zemský pán zachádza so svojmi nevoľnými poddanými, anebo ako sa zachádzalo v Rusku s mužíkmi. Vidím, že na úradnícke povolanie sa hlásí vždy menej a menej kandidátov a budú-li ešte vynášané také zákony, v ktorých osobné právo toho inteligenta úradníka je tak obmedzené, budeme mať ešte menej úradníkov. Štátni zamestnanci sú z najväčšej časti ženatí, majú rodiny, a tu to prekladanie bude pôsobiť tým rodinám úradníkov ohromne mnoho ťažkostí a nepríjemností. Tedy i z toho ohľadu nemôže sa akceptovať bezpodmienečné právo prekladania štátnych úradníkov. Taký štátny úradník, ktorý bez svojho predbežného súhlasu, aniž by sa s ním predbežne pojednalo, či je ochotný tam a tam byť preložený, na mieste, kam bol preložený, neni spokojný a neni-li úradník spokojný, nemôže ani pracovať, nemôže zodpovedať svojim povinnostiam tak, ako keby bol na svojom mieste spokojný. To je istá vec, že taká osnova, akú má tento návrh, medzi štátnymi zamestnanci veľkú nespokojnosť vzbudí.

Uznávam, že môže byť preložený štátny úradník z jedného resortu do druhého, ale len vtedy, keď 1. to patrí do jeho oboru, na ktorý je kvalifikovaný (Sen. Smrtka: To je v zákoně!) a 2. musí sa to stať s jeho predbežným súhlasom, a nesmie sa sine me de me rozhodovať. Myslím, že z tých dôvodov, ktoré som predniesol, sa s nimi ako s inteligentmi tak zachádzať nemôže. Preto sme podali svoj pozmeňovací návrh, aby patriční štátni zamestnanci, ktorých chcú preložiť, boli tázaní, aby sa s nimi pojednalo, a aby sa to za ich súhlasu stalo. Myslím, že takýmto spôsobom veľmi často dá sa i pekným spôsobom presvedčiť patričný úradník a že vyhovie tedy štátnym potrebám. Ale takto absolútne, bezpodmienečne, bez všetkej podmienky, aby inteligentní štátní úradníci mohli byť z miesta na miesto, z rezortu do rezortu prekladaní, myslím, že to neodpovedá, a preto doporučujem ku schváleniu náš pozmeňovací návrh. Tak, jak osnova je, za tú hlasovať nemôžeme. (Potlesk).

Místopředseda dr Soukup: Dalším řečníkem jest pan sen. Dúrčanský.

Sen. Dúrčanský: Slávny senát! Len v krátkosti chcem prehovoriť k vládnemu návrhu týkajúcemu sa prekladania úradníkov. Pripomínam, že ľudová strana ohradila sa ihneď od vzniku našej českej a slovenskej republiky proti tomu, aby zo stranických dôvodov boly sostavované úrady a zaplavované politickými exponentmi, alebo prívržencami tej alebo onej politickej strany, ktorí ešte k tomu nemajú dostatočnej kvalifikácie odbornej na ten úrad, ktorý zastupovať mali a zastupujú i dnes. Dnes sme svedkami toho, že tento postup nám dnes doniesol toto ovocie, že náš štát je nútený všelijakým neodborníkom zabezpečovať miesta a výživu, ktorí kvalifíkácie nemajú a kvalifikovaní úradníci preto majú byť trýznení a prekladaní. Naša strana je o tom z minulosti presvedčená, že prejednávaný zákon bude sa prevádzať na úkor slovenského úradníctva, ako sa to dosiaľ robilo a robí a že hegemonia československého úradníctva na Slovensku zostane i na ďalej systémom. Myslím, že v záujme republiky a v záujme konsolidácie alebo shody medzi českým a slovenským národom by bolo rozhodne lepšie, aby štátna správa posielala a bola poslala na Slovensko len toľko úradníkov, koľko je ich treba, a len tam, kde nebolo Slováka. A poneváč sa to tak nerobí, Slovák v oslobodenej vlasti výživy nájsť nemôže, pánovia moji. Preto v mene našej strany, ako aj v mene úradníctva slovenského navrhujeme, aby slovenskí úradníci boli ponechaní na svojich miestoch, aby ich preloženie dialo sa len vtedy, keď oni sami o to žiadajú, tedy na ich žiadosť, a jedine Slovák aby na Slovensko bol preložený, ale nie do Čech a Moravy. Pánovia moji, som si dobre vedom toho, že Slovákovi porazumie len slovenská duša, ako čechovi česká duša, a Moravákovi moravská duša.

Slávny senát! Považujem, ba za potrebné držím, aby už konečne bola prevedená revizia kvalifikácie exponovaného úradníctva na Slovensku, a sme proti tak zvaným slovenským výhodám, ktoré sú exponovaným úradníkom na Slovensku poskytované, lebo na tieto veci mnoho milionov štát platiť musí a potrebuje, kdežto slovenskí úradníci sú odstrkovaní a nemôžú sa dostať do služby. Pánovia moji, nechcem byt zdľhavý, ale poukážem vám na istý pád, ktorý sa stal, čujte a musíte sa zhroziť: Tu máme jednu poštárku, je to ubohá vdova, má 3 deti a od 20tého roku má smluvu na polročnú výpoveď. Bez každého vyšetrovania a bez všetkej chyby 28. oktobra prišli četníci a vyhnali ju z úradu a 20 ročnými českými mladíky zaplnili stanicu. Pánovia moji, budem vám čitať, ako sa postupuje na Slovensku. Riaditeľstvo pošt a telegrafov v Bratislave navrhuje, aby si predložila list príslušnosti, kdežto už ve 20. roku má smluvu. Osvedčené je, že celá jej rodina vyše 400 rokov prebýva v Trenčianskej stolici. Ešte pod Mariou Tereziou boli tam tito občania a dnes sa pýtajú po jej príslušnosti. A viete prečo? Poneváč ženská ztratí príslušnost, keď sa vydá. Ona bola vydatá, ale nie za Maďara, leč za notára Bertola a tento bol tak pokrokového smýšľania a preto pred rokmi pojal ženu stejného pokrokového smýšľania a odcestoval do Maďarska a túto ubohú ženu nechal tam. Ale ten maďarský štát poskytnul jeho prvej žene chleba a vzal ju za poštovnú úradnicu a dnes chcú od nej list, že není sem príslušná. Pánovia, s takými pomery máme byť my spokojní? Čo si má ta ubohá žena počať? Prosím, tá je osvedčená Slovenka. Opakujem, tu máte dôkazy. Toto je rímanská sloboda. I pod rímanskym panstvom neodsúdeného nezavreli. Ja som proti tomu, aby bez každého súdu a vyšetrovania takéto osoby boly zbavené chleba a existencie. Pánovia, to není demokracia, to je absolutizmus.

A takých dôkazov môžeme vám stá a stá, kopy a kopy doniesť. Potom tu má byť spokojnosť? Ja myslím, že mnohý z vás je spokojný s pomery, a ja som sám tiež, ale my o tej spokojnosti nerozhodujeme. Rozhoduje to venkov a hladujúci ľud. Tam je potreba, aby bola spokojnosť a nie v senáte.

Ohraďujem sa preto proti tomu, aby predlohy zákona bolo užívané ako perzekucia slovenských úradníkov. Ja tu slávnostne osvedčujem, že dôkladne budeme sledovať, či ten zákon sa tak zadrží, ako sa tu rozpráva. Tejto predlohy zákona nesmie byť používané k perzekúcii slovenských úradníkov. A pánovia moji, ja vám to len hovorím zo života. Takto ste nám to sľubovali i pri tak zvanom tlačovom zákone, ktorým ste sľubovali, že bude zachránená sloboda slova, myšlienky, a vzdor tomu ste to zrušili a zákona ten sa nezachováva. Dôkaz toho máme v Bratislave v rabovaniu časopisu >Slováka< a v každodennej jeho konfiškácii, kdežto tento časopis donáša často kritiku, ale kritika musí byť a to není základom, aby sa časopis raboval a hmotne ničil.

A preto hovorím, že naša vláda nedodržuje zákony a nevie chrániť zákon. Preto ja ani naša strana k nej dôvery nemáme a preto budeme hlasovať proti predlohe. (Potlesk.)

Místopředseda dr Soukup: Slova dále má pan sen. Matuščák.

Sen. Matuščák: Slávny senát! Pred nami je návrh od výboru sociálne-politického, ktorým sa rozhoduje o tom, aby štátni zamestnanci presadení mohli byť z jednoho odboru do druhého, s miesta na druhé miesto. Ja som tiež štátny zamestnanec, 23 rokov mám zkúšky, vidím v tomto návrhu len potlak a zničenie štátnych zamestnancov a ich budúcej existencie. Nie, frázy tu nehovorím v senáte, ale faktá, ako tu práve pravdu hovorili, že v treťom odstavci pri projednávaní tohoto návrhu vyslovená bola vážna obava, že by ho bolo mohlo byť zneužívané k utiskovaniu. A páni mali pravdu, keď túto obavu prehlásili, poneváč máme obavu na celom Slovensku, ač by ten zákon skutočne ako zákon sa uskutočnil, že mnoho štátnych zamestnancov bude v ich existencii zničené. Vidíme i tuna, ako pri košícko-bohumínskej dráhe, že riaditeľ Šlajder a dopravný prednosta Hirsch, ktorý je dnes v Prahe, nenávidel jedného prednostu v Kapušanoch, tak zvaného Hunyadyho, ktorý bol 18 rokov na svojej stanici. Nenávidená bola jeho persona, sa mu nepáčil, jeho brat bol strčený na miesto Hunyadyho a prišiel slúžobný telegram, že do 48 hodin má byť v Novej Vsi na mieste a tam konať službu ďalej. Predstavte si, pánovia, taký človek, ktorý má tam trochu zemiakov, ktorý tam má dietky, aká je to slúžobná disciplína, takú rodinu, takého starého zamestnanca nútiť, aby sa do 48 hodin sťahoval do Novej Vsi na slúžobné miesto. To sa prosím deje v demokratickej republike!

Máme na košickom riaditeľstve oddelenie tretie. Tam bolo 15 úradníkov presadené do Sv. Martina. Rodiny týchto úradníkov bydlely v Prešove, pretože v Martine bytu nedostanú a žiadne diety nedostanú za to, že žijú v Martine od svojich rodin odtrhnutí. Štátny zamestnanec, ktorý k tomu nemá ohromný plat a žiadnu dietu nedostane, nemôže byť živý na dvoch miestach, on v Martine a jeho rodina v Prešove, tam aby si chodil každý den čisté prádlo vziať. (Veselost.) Pánom, ktorí sa smejú, je ľahko sa smiať, ale nech sa vám páčí zistiť tieto veci, že je to skutočne demokratický smysel, že by úradník-zamestnanec, železničiar bol nútený bydliť inde a jeho rodina tiež inde, pretože je všade bytová núdza a on nemôže dostať bytu.

Takýto prípad máme na pošte v Košiciach, že starí poštoví zamestnanci, sriadenci už nemajú službu 4 roky a platia do svojej pensie, sú dnes z milosti prijatí ako nádenníci. Tento úradník, ktorý 18 až 20 rokov pracoval na tejto pošte - to neni šovinizmom, to je medzinárodné - není pojatý medzi poštové úradníctvo, neni to uznanie, že keď pracoval, má tiež nárok na svoju penziu. To vidíme nielen na pošte, ale tiež na finančnom riaditeľstve, tam bol jeden úradník, ktorý 18 rokov pracoval a na rozkaz tamných pánov bol presadený do Podkarpatskej Rusi do Kuta, kde pán boh dobrú noc rieka, rodina jeho je v Prešove. Starý úradník berného úradu dvakráť prosbu zadával, ale bol odmietnutý.

Jedon četník v Sobíne, nadporučík, jehož rodina býva v Karlových Varoch, má 4 dietky a on 4 roky v Sabinove úraduje, prosí, aby bol daný zpät k rodine, to sa nestalo. Naproti tomu jedon slobodný nadporučík bol presadený z Košic do Karlových Varov. Toho mohli presadiť. Ja to nehovorím zo stranického úmyslu, ale v záujme všetkých úradníkov-zamestnancov. Podľa toho smyslu, ako je tu tá rezolúcia, to nemôžem v žiadnom prípade uznať za správne a v dôsledku toho nemôžem k tomuto zákonu dať svoj súhlas. (Souhlas.)

Místopředseda dr Soukup: Byl podán návrh pozměňovací. Prosím, aby byl přečten.

Zástupce senátního tajemníka dr Trmal (čte):

>Pozměňovací návrh k návrhu zákona (tisk 1544) o prekládaní štátnych zamestnancov na iné služebné miesto dr Jána Kovalika, Juliusa Klimka, Juraja Dúrčanského, Theodora Walló a spoločníkov:

V §u 1 hor menovaného zákona v prvom riadku po slovách >štátny zamestnanci< má sa doplniť slovami >s predbežným ich súhlasom<.

Místopředseda dr Soukup: Slovo závěrečné má pan referent sen. Smrtka.

Zpravodaj sen. Smrtka: Slavný senáte! Nebudu dlouho zdržovati tím, že bych reagoval na vývody všech pánů řečníků. To by bylo ponejvíce házení hrachu na zeď. Dovolte mně, abych jen krátce se zmínil o rozvážné řeči p. kol.sen. Friedricha, který poukazoval na § 40 služební pragmatiky železničních zaměstnanců, na §§ 22 a 67, pragmatiky státního zaměstnanectva civilního z roku 1914. Trvám, že právě tento poukaz mluví pro předlohu, kterou jsem si vám dovolil doporučiti k přijetí. Já sám, když se pragmatika z roku 1914 dělala a zrovna když §§ 22 a 67 byly do osnovy po dlouhých zápasech pojaty, divil jsem se tomu tenkráte přenesmírně, že to bylo právě státní zaměstnanectvo a státní zaměstnanectvo německé, které tehdáž veliké občanské svobody za trochu ovsa zadalo, neboť opravdu tyto dva paragrafy jsou pro státního úředníka nesmírně tvrdé, zrovna tak jako analogické paragrafy, které jsou obsaženy v pragmatice pro profesory středoškolské z roku 1917, kde taktéž profesoři vzdali se vážných občanských práv za tím účelem, aby nabyli výhod materielních.

Dnes však stojíme před docela jinou otázkou. Sám pan kol. Friedrich tím, že poukázal na tyto paragrafy, dokumentoval, kdyby vláda chtěla nějakou persekuci úřednictva prováděti, že v těchto dvou zlých paragrafech má to největší a nejhorší zmocnění, které vláda může dostati. A to, co uváděli jednotliví páni řečníci, nedokumentuje, že by ho vláda užívala. Neboť, kdybyste požádali pány mluvčí, aby vám předložili dokumenty, proč to a ono opatření se stalo, že bylo proti úředníkům zakročeno, přesvědčili byste se zpravidla, jak se mně to stalo mnohdy, že tu byly pro to vážné důvody.

Nikdo z nás není pro to, aby státní zaměstnanec byl nějakým způsobem utiskován, neboť všichni jsme toho přesvědčení, že jen ten úředník, se kterým se jedná spravedlivě a lidsky, bude konati úřad svědomitě a že bude oporou státu. Pan kolega Friedrich mne apostrofoval, když jsem úvodní řeč mluvil, a tu položil jsem mu otázku, čemu dá přednost, zdali tomu, aby ti úředníci, o které jde v této předloze, byli propuštěni anebo dáni na odpočinek s čekatelným. Na tuto otázku mi ve své řeči neodpověděl. Jsem přesvědčen, že v srdci svém musí říci, že dá přednost této předloze, a kdyby mu nevadilo to, že je v oposici, že by pro ní musil hlasovati. Také jeho závěrečná slova, kterými se ke mně obracel, tomu nasvědčovala, jelikož řekl, že uznává motivy, které vedly vládu a poslaneckou sněmovnu, jakož i sociálně-politický výbor senátu, aby vám tuto předlohu doporučil k přijetí.

Upozorňuji vás, pánové ještě jen na to, co stihlo učitelstvo německé, které musilo býti propuštěno, poněvadž bylo nutno některé školy zrušiti, nebo které bylo dáno na odpočinek s čekatelným. Ti, kdyby měli možnost - kdyby jejich předběžná průprava byla taková, jak toho tento zákon žádá, - aby mohli býti přeloženi, do jiných odvětví s týmiž požitky, byly by za něco takového vděčni, ale, bohužel, právě u učitelstva bude těžko tohoto zákona použíti.

Já na tom přestávám a doporučuji vám přijetí tohoto zákona beze změny, poněvadž to, co navrhuje p. sen. dr Kovalik, je něco, co máme již v pragmatice státního úřednictva, t. j. že může úředník sám žádati, aby byl do jiného resortu přeložen. Na to není třeba žádného zákona dělati. Ale já upozorňuji, že poslanecká sněmovna výslovně změnila zákon v tom smyslu, že v prvé řadě mají býti respektovány přihlášky těch, kdo sami dobrovolně chtějí býti přeloženi. (Výborně!)

Místopředseda dr Soukup (zvoní): Debata je skončena, budeme hlasovati.

O osnově zákona vzhledem k návrhu pana sen. dr Kovalika dám hlasovati takto:

O § 1 podle zprávy výborové;

o § 1 doplněném podle návrhu pana sen. dr. Kovalika a soudr.;

potom o §§ 2 a 3 nadpisu a úvodní formuli zákona podle zprávy výborové.

Jsou námitky proti tomuto způsobu hlasování. (Nebyly.)

Námitek není.

Kdo souhlasí s § 1 podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, § 1 se přijímá podle zprávy výborové.

Kdo souhlasí, aby § 1 byl doplněn podle návrhu sen. dr Kovalika, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je menšina. Doplňovací návrh sen. dr Kovalika se zamítá.

Kdo souhlasí s tím, aby §§ 2 a 3 osnovy zákona, nadpis a úvodní formule zákona byly přijaty podle zprávy výborové, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina, §§ 2 a 3, nadpis a úvodní formule zákona se přijímají podle zprávy výborové.

Podle přiznané pilnosti přikročíme ihned ke hlasování ve čtení druhém.

Má pan zpravodaj nějaké korektury?

Zpravodaj sen. Smrtka: Není textových změn.

Místopředseda dr. Soukup: Kdo souhlasí s osnovou zákona, jeho nadpisem a úvodní formulí, jak byla přijata ve čtení prvém, také ve čtení druhém, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím osnova zákona přijímá se také ve čtení druhém.

Nyní přikročíme ke:

10. Zprávě výb. zdravotního a rozpočtového stran usnesení poslanecké sněmovny (tisk 1545) o vládním návrhu zákona o změně §u 8 zákona ze dne 13. července 1922, č. 236 Sb. z. a n., kterým se doplňují a částečně v činnost uvádějí ustanovení zákona ze dne 15. dubna 1920, č. 332 Sb. z. a n., jímž stát přejímá výkony zdravotně-policejní.

Zpravodaj za výbor zdravotní a za výbor rozpočtový je pan sen. Klečák. Uděluji mu slovo.

Zpravodaj sen. Klečák: Slavný senáte! Zákonem ze dne 13. července 1922, čís. 236 Sb. z. a n., jímž doplnila se a částečně v činnost uvedla ustanovení zákona ze dne 15. dubna 1920, čís. 332 Sb. z. a n., jímž stát přejímá výkony zdravotně policejní, předpokládali jsme, že plně jsme uspokojili spravedlivé požadavky lékařů, stojících ve službě ve vykázaných obvodech.

Bohužel, přiznáváme, že tomu tak dnes není. Zákon, až na nepatrné výjimky, vůbec nebyl proveden v důsledku toho, že nemáme jednotného zákona zdravotního pro celý stát. V Čechách a na Moravě řízeno je zdravotnictví zdravotními zákony zemskými, ve Slezsku není organisované zdravotní služby samosprávné, na Slovensku a v Podkarpatské Rusi platí zdravotní zákony uherské, v obcích někdy Dolnorakouských platí zákony dolnorakouské a na Hlučínsku zákony říšsko-německé. Zákon z 15. dubna 1920, č. 332 Sb. z. a n., tuto nesrovnalost neodstranil. Zákon odstraní tyto nesrovnalosti, až upraveny budou zdravotní obce a obvody, dále pak až provedeno bude župní zřízení. Aby se tak stalo co nejdříve, zejména pak pokud se týče vybudování jednotlivých obecních svazků, v nichž teprve organisována má býti služba obvodních lékařů, tedy jeví se nutným, aby ministerstvo zdravotnictví a tělesné výchovy přikročilo k vybudování této služby co nejrychleji. Ochrana zdraví našeho lidu toho plně vyžaduje, neboť stále nutno počítati s úpadkem zdraví našeho lidu, jak při světové válce, tak i následky této války. Zanedbané pak zdravotní poměry jak v Podkarpatské Rusi, tak i na Slovensku, přímo nás musí nutiti k tomu, abychom urychleně přispěli k utužení zdravotnictví.

Zákon o změně § 8 zákona ze dne 13. července 1922, č. 236 Sb. z. a n., schválený poslaneckou sněmovnou dne 20. prosince 1922, má přivoditi konečně provádění zákona. Zákon ze dne 13. července 1922 upravoval smluvní požitky lékařů v zemích od 10.000 do 24.000 Kč. Se svolením vlády bylo možno přiznati výjimečně i požitky vyšší. Zákon dnes projednávaný zaměňuje částku 10.000 Kč za částku 3.600 Kč. Pro mnohé pány lékaře znamená to důkladný škrt v příjmech pro rozpočet. V důsledku toho možno čísti důkladné levity, adresované zejména do řad poselstva Národního shromáždění, pokud toto tvoří dnešní vládní majoritu. Nejvíce je vytýkáno, že ministerstvo zdravotnictví nedovedlo si uhájiti potřebný obnos ke krytí všech vydání, spojených se zákonem z 15. dubna 1920, č. 332 Sb. z. a n. Bylo třeba obnosu většího nad 45 milionů. Ministerstvo obdrželo pro rok 1923 však pouze 25 milionů. Šetřit a zas šetřit uplatněno i zde. Zcela přirozené, neboť vyloučeno je úplně dělání nových daní a zvyšování stávajících. Lze jenom litovati, že vláda byla nucena šetřiti i zde. Život je však těžší, než ta nejlepší vůle, která jistě u nás je. Zdravotní služba po venkově, zejména pak v místech odlehlých a nepřístupných, na delší dobu musí býti provedena a současně musí již jednou býti vyřešena otázka odměny lékařů službu tu vykonávajících. Sloužiti za několik desítek korun nadále nemožno žádati. Očekáváme, že lépe situovaní páni lékaři, pokud jsou obvodními lékaři a pokud mají určité pevné příjmy, spokojí se s odměnou snad ve výši 3600 Kč. Jenom tím podaří se ministerstvu zdravotnictví vybudovati nová sídla pro službu zdravotně-policejní, sídla, v nichž usaditi bude možno nové lékaře existenčně zajištěné. V přítomné době jest sta lékařů bez existence, dnes naskytuje se možnost těmto lékařům existenci zabezpečiti. Snad existenci skromnou, ale přece jen schopnou k životu. Konečně pak podaří se nám službu zdravotnickou vybudovati natolik, abychom klidněji mohli po stránce zdraví pohlížeti do přítomnosti i budoucnosti. Zdravý lid je základem zdravého života společnosti i státu.

Dodal bych ještě, že až v dozírné době sezná náš senát, jak vypadá zdraví nám přiděleného občanstva Podkarpatské Rusi, až senát bude viděti, v jakém nebezpečí byly a stále nalézají se veškeré vrstvy občanské, pokud přicházejí do styku s občanstvem v Podkarpatské Rusi, pak teprve jistě všichni uznáte, že šetřiti na položce zdraví znamená vlastně páchati zločin na našem občanstvu. (Tak jest! Výborně!) Šetřiti na zdraví se nedá. Ovšem, přiznávám jedno. Finanční prostředky státu jsou neutěšené a nám nezbývá nic jiného, než s těžkým srdcem připojiti se k podanému návrhu vládnímu, schválenému již poslaneckou sněmovnou. Pro svou osobu věřím, že v řadách všech lékařů, pokud jsou ve službě našeho státu, zvítězí stanovisko, že nám nezbývalo nic jiného, nežli upraviti zákon tak, aby lékařům, kteří jsou lépe situováni, mohla býti poskytnuta podpora menší, kdežto lékařům, kteří jsou finančně situováni velmi slabě, byla dána státem podpora pokud možná ta největší, aby všude tam, kde ještě dnes lékařského zdravotního obvodu nestává, poněvadž tam není možno lékaře dostati za stávajících dnešních existenčních příjmů, bylo státu umožněno tyto zříditi.

Zdravotní výbor pojednav o tomto zákoně, doporučuje slavnému senátu, aby zákon byl schválen tak, jak byl přijat poslaneckou sněmovnou. (Potlesk.)

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Zahajuji debatu a navrhuji řečnickou lhůtu čvrt hodiny. Jsou proti tomu námitky? (Nebyly.) Není jich. Návrh můj je schválen.

Uděluji slovo p. sen. dr Wiechowskimu.

Sen. dr. Wiechowski (německy): Slavný senáte! Dne 15. dubna 1920 bylo zde usneseno, že stát přejímá agendu zdravotní policie, zákon, který tehdy také naše strana z mnoha důvodů uvítala s radostí. Od té doby uplynuly již nyní tři roky. Dne 13. července t. r. byl tentýž zákon novelisován. Ale daleko ještě nevstoupil v platnost, má vstoupiti v platnost roku 1923, ale jak víme z novin, zůstane nejdříve všechno při starém a teprve později obdrží pak eventuelně obce a okresy od státu refundováno to, co vynaložily pro obecní a obvodní lékaře. Ačkoli tedy zákon nevstoupil v platnost, ačkoli ani prováděcí nařízení nevyšlo, nyní opětně jest měněn. Dle znění z 13. Července t. r. bylo by k provedení tohoto zákona bývalo zapotřebí nákladu 45 milionů korun. Ale v letošním rozpočtu nalézáme pouze vykázánu částku 25 milionů. Byla tudíž neméně nežli skoro celá polovina škrtnuta. Zdá se mi, že zde leží na bíledni, že když se takovýto obnos škrtne, že o provedení zákona patrně nebude řeči resp., že alespoň provedení musí býti velice stíženo. Nuže, předloha, která nás zde dnes zaměstnává, přichází tomuto škrtnutí vstříc. Stanoví nejmenší odměnu pro obvodního resp. pro obecního lékaře na 3600 korun ročně. Jest pochopitelno, že se lékaři v protestních schůzích bránili proti takovéto domněnce, a jest rovněž pochopitelno, že v poslanecké sněmovně především velmi těžko bylo nalézti zpravodaje, zcela podobně jako u zákona o státních úřednících. Teprve po dlouhém vyjednávání našel se zpravodaj, první a druhý vrátili referát, až konečně jeden měl odvahu zastupovati věc v plenu; a také náš velice vážený zpravodaj, pan kolega Klečák, - nevím, zdali ve své řeči zde v plenu, které jsem zcela dobře neporozuměl - dnes ráno ve výboru prohlásil, že osobně naprosto není pro předlohu, že se však musí podrobiti disciplině koalice. Důvodem pro tento návrh zákazu jest opětně spořivost. Bylo zde a také ve výboru řečeno: >Ano, finanční poměry jsou takové, že nutno šetřiti.< Totéž, co jsme slyšely u zákona o státních úřednících, slyšíme nyní zase. Mohl bych opakovati slova pana senátora Klečáka, že jest to bída - já sám jsem nebyl v Podkarpatské Rusi - on však tam byl a pohnutými slovy vám líčil, jaká tam panuje bída, jak nutně jest tam potřebí lékařů. Za těchto podmínek jest spořivost zajisté velmi málo na místě. Neboť táži se a tázal jsem se dnes ve zdravotním výboru: >Což se nespoří konečně jednou také v rozpočtu vojenském?< Otázka to, která se zde již nyní stala všeobecnou větou. Na to se mně ihned odpovědělo: >Ano, kdybychom nebyli tak obklíčeni nepřáteli, kdyby nebylo Němců a Maďarů!< Mínění jsou tím ovšem také Rakušané, Poláci, atd., zkrátka všichni naši pohraniční sousedé, kteří, dík naší šťastné zahraniční politice, nám nejsou příliš přátelsky nakloněni. Ale tento názor jest naprosto falešný, že my z toho důvodu musíme vydržovati veliké vojsko, abychom hájili své hranice. Ukázalo se totiž ve válce - a prosím, to nejsou mé vlastní myšlenky, nýbrž jednoho dobrého známého, který mnohem lépe se vyzná v politice a hospodářství nežli já sám - ukázalo se ve světové válce, že právě - a mne tyto důvody přesvědčily - ty mocnosti, které za míru vydržovaly velikou vojenskou moc, Rusko s jedním milionem mírového stavu a Německo, podlehly, kdežto právě ty válčící mocnosti, které za míru nemohly vynakládati mnoho na vojsko, Anglie a Francie, konečně zůstaly vítězi. Jest však také zajímavo, že se tak nestalo z jiných důvodů, nežli z důvodů skutečné materielní porážky ve válce. Právě vojenské mocnosti, Italie, Německo, Rakousko, Francie, Rusko, utrpěly porážku za porážkou. Tu se ukazuje zbytečnost obrovských vojenských příprav. Ukázalo se však také ve světové válce, že lze udržeti veliké fronty s poměrně malým počtem mužstva. (Hlas: To je paradoxon, může vyhráti někdo bez vojska? To byly jiné příčiny!) O system se přece jedná! Já si říkám toto: lze tedy s mnohem menšími prostředky, nežli vy jich užíváte, pečovati o vojenskou bezpečnost státu. Když tedy užíváte větších prostředků, pak jest oprávněn závěr, že jsou tu úmysly útočné. Seznávám to také z události poslední doby. Představte si stát, který nemá útočných úmyslů, který ve svých vojenských věcech jinak pracuje nežli státy před světovou válkou, u nichž přece vojenská moc nedělala nic jiného, nežli že za míru připravovala válku, dle politické situace, jednou frontu proti Rusku, pak frontu proti Italii atd. To jest úlohou generálního štábu za míru. Táži se, jaké úlohy má náš generální štáb? Co činí za míru? Domníváte se, že stát, který pomýšlí pouze na svoji obranu, musí se obávati nějakého vyzvědačství anebo začne vyzvědačské procesy? Co pak má druhý vyzvídati nežli právě jen útočný úmysl? Nemáme-li vojsko k ničemu jinému nežli ke své obraně, pak není u nás žádného vyzvědačství. Vyzvědačství a kontrašpionáž týká se přece jen plánu generálního štábu a plán generálního štábu jest útočným plánem. Soudím z toho všeho, že náš vojenský rozpočet není proto tak vysoký, poněvadž máme hájiti tak veliké hranice, nýbrž poněvadž z nějakých důvodů máme, i když také nechci říci útočné smysly, ale s útočnými úmysly počítáme, patrně proto, poněvadž se nám v cizině smluvně anebo beze smlouvy nějak přičítávají. Jest tedy velmi dobře možno šetřiti na vojenském rozpočtu, aniž by tím nějak byla ohrožena bezpečnost státu. Nejjistějším však jest, žijeme-li se svými sousedy v míru, pěstujeme-li zahraniční politiku, která nás nestaví do politických protiv takže také v případě mezinárodní konflagrace můžeme býti bezpečni. Ale tento úsporný systém, který. (Sen. dr Malinský: Belgie, Luxembursko!) Ano, kdo pak u nás chce táhnouti skrz?