V §u 5 - jest to charakteristický paragraf tohoto zákona - snižujete přídavky o 20 %. Dali jsme vám svými návrhy příležitost, aby tato krutá ustanovení byla zrušena nebo alespoň zmírněna.

V §u 6 snižujete hranici věku pro děti na 18 let, kdežto dle dosavadního zákona musejí býti děti zaopatřeny až do 24. roku, když jim nebylo lze jíti za svým vlastním povoláním. Jest to podstatné zhoršení posavadních ustanovení. Snižujete v témže §u 6 drahotní přídavky pro ženy, které spolu vydělávají. Kdežto úředníci, kteří, řekněme, mají náhodou výjimečně štěstí, že se oženili s bohatou paní, mají vedlejší příjem z toho pramene, snižujete vy svoji vládou, ve kteréž zasedají zástupcové dělnictva, práci tím, že se ženami, které vydělávají, hůře jednáte nežli se ženami, které nemají potřebí pracovati. Pro děti vdov po státních úřednících chcete, aby požitky, které se rovnají přídavkům pro děti aktivních státních úředníků, platily pouze do 12 roku věku, ačkoli povinnost školní trvá do 14. roku a ačkoli by bylo jen správným, kdyby také vdovy po státních úřednících, které zápasí za těžkých poměrů, podržely pro své dítky přiměřenou podporu až do dne propuštění ze školy.

V §u 11 snižujete také drahotní přídavky pensistů, zcela analogicky se snížením požitků aktivních úředníků o 20 %.

V §u 12 jest vyjádřeno horší postavení těch, kteří vstoupí po 31. prosinci 1922 do státní služby, a to netoliko pro aktivní úředníky, nýbrž vy stanovíte v tomto zákoně horší postavení nyní také již pro dobu, kdy tito nově vstupující úředníci půjdou do pense, tedy již 30 roků napřed!

A co konečně činíte v §u 17 a 19 ohledně veřejných úředníků ve samosprávných korporacích, tím že, aby snad obce, země a jiné korporace své úředníky lépe neplatily nežli vy, a tím proti tomuto zákonu nepopouzely, také tyto korporace nutíte, aby snížily příjmy svých zaměstnanců, což zároveň jest zasažením do hospodářství těchto korporací. Tuto příležitost nechci nechati přejíti, abych nevzpomněl toho, jak v poslanecké sněmovně klerikální poslanec, a to jako zpravodaj, považoval za nutné, aby alespoň pro jednu kategorii veřejných funkcionářů dosáhl zlepšení proti všeobecnému zhoršení, totiž pro duchovní. Toho neučinil snad otevřeným způsobem při poradě sociálně - politického výboru, kde by byl mohl o tom mluviti, nýbrž okolnost. (Sen. Zavoral: To není pravda!), prosím, když to není pravda, můžete to opraviti! (Sen. Zavoral: Předseda výboru Bradáč to konstatoval!) Co mohl konstatovati? Mohl jen konstatovati, že dle jeho mínění důvod jest jiný nemohl však konstatovati (Sen. Zavoral: Ptejte se přítomných zástupců vlády!), že při projednávání této otázky tam na věc kongrui lze pohlížeti s téhož hlediska, jako na dotyčné přídavky u státních úředníků. Důkaz pro to leží v tom, že panuje všeobecné rozhořčení o tom, jakého zneužití bylo použito při projednávání této věci. (Sen. Zavoral: To také není pravda!) Vy přece tvrzením, že to není pravda, nesprovodíte se světa notoricky zjištěnou skutečnost.

Tato předloha má sociální význam, který jde daleko za okruh veřejných úředníků. Tak jako po celou dobu vláda podporovala snižování příjmů dělnictva, aby tímto způsobem zjednala podklad pro rdoušení vlastních zaměstnanců, dává tím znovu heslo pro další snížení mzdy, kteréž přece bohužel při stále ještě panující krisi není zcela nemožným. Zajímá nás to netoliko se stanoviska státních úředníků, kteréž jakožto pracující lidi, ať již politicky stojí kdekoliv, považujeme za část svého organismu, zajímá nás to také se stanoviska sociálního, poněvadž takovýto zákon jest špatným příkladem, jenž velmi brzo najde následování.

Pánové, dnes je 20. prosince, budeme zasedati až do pozítřka, a půjdeme na vánoční prázdniny, a jakožto vánoční dárek dáváte více než 300.000 úředníků, kteří se svými rodinami dohromady, jak pan dr. Rašín vypočítal, tvoří třináctinu veškerého obyvatelstva státu, dar této předlohy. Kdybyste se přece ještě v posledním okamžiku vzpamatovali a úředníkům chtěli dáti vánoční dar, ten mohl by - jsem přesvědčen, že mluvím jménem veškerého úřednictva - záležeti jenom v tom, že tento hanebný zákon odvoláte. (Souhlas a potlesk na levici.)

Místopředseda dr. Soukup (zvoní): Pan řečník naval tuto předlohu, která se projednává, slovem >Schandgesetz<. Volám jej pro tento výrok k pořádku.

Další slovo má pan kol. Hartl. Prosím, aby se ujal slova.

Sen. Hartl (německy): Slavný senáte! Návrh zákona, jenž na rozkaz slavné vlády byl již v poslanecké sněmovně schválen a bezpochyby také v senátě se stejnou poslušností dojde přijetí, nelze vylíčiti v jeho finančním účinku na životní správu úředníků. dle jednotné formule. Platové schema pro naše státní úředníky jest následkem veskrze chvalitebného ohledu na rodinný stav tak složité, že ke stanovení finančního efektu nezbývá nic jiného než propočítati různé jednotlivé případy. To chci také učiniti, při čemž vycházím od sazeb služného státních učitelů. Především ale několik všeobecných poznámek: Jak známo, žádají státní úředníci ode dávna stabilisaci platů, to znamená zahrnutí různých drahotních přídavků a výpomocí do služného, požadavek, kterým se chtějí chrániti proti poznenáhlému upuštění od přídavků. Snad se můžeme příti o to, zda-li by ze stabilisace neměla býti vyloučena spravedlivě vyměřen část přídavků. Tak ale, jak vládní návrh tuto otázku projednává, neměla býti nikdy chápána, kdybychom se byli chtěli vyvarovati veskrze oprávněnému rozhořčení postiženého úřednictva. Vláda stabilisuje sice také část přídavků, ale jen ve výši tří čtvrtin základního platu, kdežto převážně větší část přídavků má býti od 1. dubna 1923 postupně odbourávána. Ke srovnání úplné stabilisace, kterou žádají úředníci s částečnou stabilisací, kterou přiznává vláda, nechť slouží následující výpočet, jenž vychází od požitků ženatého, bezdětného státního učitele v Praze. Podle toho stoupá dle požadavků, jež úředníci kladou na plnou stabilisaci zvýšení platu v desáté hodnostní třídě na 322 %, v deváté na 318 %, v osmé na 307 %, v sedmé na 296 %, v šesté na 254 % a v páté na 261 %, kdežto vláda částečnou stabilisací zvyšuje platy veskrze jen na 175%. To ukazuje, že vládou přiznaná stabilisace dosahuje jen 54, 56, 57, 55, 70 a 67 % zvýšení platů, o něž úředníci usilují a kterého plnou stabilisací lze docíliti. Můžeme klidně říci, že budou-li ještě zbývající drahotní přídavky úplně odbourány, budou míti úředníci průměrně o málo více než polovinu toho, co nyní dostávají, případně co by při plné stabilisaci také později dostávali. Že to znamená trpké a rozhořčující zklamání pro úředníky, to netřeba odůvodňovati; zklamání toto působí ještě dráždivěji okolností, že si vláda opětně vyvolila právě Vánoční svátky ke své nadílce pro úředníky.

Nyní přicházejí k tomu ale ještě jiná podstatná zmenšení příjmů, a sice zvýšenou daní z příjmů a zvýšeným pensijním příspěvkem. Vezměme na příklad v Liberci bydlícího úředníka v osmé hodnostní třídě se 2 dětmi. Nyní dostává základního platu ročně 6804, místního přídavku 3060, na drahotním přídavku 3600, na výpomocích 13.440 korun, dohromady 26.904 korun, z čehož připadá na drahotní přídavky a výpomoci 17.040. Dle předložené osnovy zákona zvyšuje se od 1. ledna 1923 jeho základní plat o 75%, to jest o 5103, stoupá tedy na 11.907 korun. Dále dostává dva přídavky na děti po 1500 korunách, dohromady 3000 korun. O tyto přídavky v celkové částce 8103 korun jsou ale zkráceny drahotní přídavky a výpomoci, dohromady 17.040 korun, a pozůstávající zbytek 8937 korun je stanoven jako nový drahotní přídavek. Tím změněny byly požitky pouze dle titulu, nikoliv však ve své celkové výši. Obnášejí zase 26.904 koruny. Nyní ale přicházejí srážky. Nyní platí úředník 25 % daně z příjmů, jež odpovídá jeho příjmům, to jsou 403 koruny ročně a 8%ní pensijní srážku z pensijní základny, která se skládá ze základního platu a z polovičního místního přídavku, to jest 680 korun, takže zbývá čistý příjem 25.821 korun. Dle zákona však stoupá od 1. ledna 1923 kvota daně z příjmu na 50%. Následkem zmenšení drahotního přídavku dne 1. dubna klesá však roční příjem o jeden daňový stupeň a proto vyplývá při 50%ní dani z příjmu 750 korun, dnem 1. dubna při 75%ní dani z příjmu 1095 korun, od 1. července při 100%ní dani z příjmu 1461 korun. Současně stoupá pensijní základna dnem 1. ledna na 11.907 základního platu a 1704 korun polovičního pražského místního přídavku, tudíž na 13.611 korun, 8%ní pensijní příspěvek tudíž na 1089 K. Čistý roční příjem, který dosud obnášel 25.821 korun, klesá tedy dne 1. ledna 1923 na 25.085 korun, t. j. o 736 K, a to jen zvýšenými srážkami. Dne 1. dubna 1923 zvyšuje se daň z příjmů znovu o 365 K a zároveň se zkracuje jednotný drahotní přídavek (8937 K) dle §u 5, odstavec 2., o 20%, to jest o 1787 korun. Čistý příjem klesá tudíž o dalších 2152 K, tedy na 22.933 K. Připustíme-li, že vláda dne 1. července 1923 ještě nepoužije zmocnění §u 5, odstavec 3., k dalšímu snižování drahotních přídavků a přídavků na děti, pak nastane tímto dnem pouze poslední zvýšení daně z příjmů o 365 korun, čímž klesá čistý roční příjem na 22.568 korun. Čistý příjem ubývá tedy působností nového zákona, i když vláda nepoužívá jeho zmocnění, během půl roku o 3253 korun, to jest o 12.3%. (Předsednictví se ujímá předseda Prášek.) To jest jistý výsledek nového zákona. Použije-li však vláda řečeného zmocnění až do úplného zrušení drahotních přídavků a přídavků na děti - a o jejím zlém úmyslu k tomu nelze zajisté pochybovati - pak klesl by čistý příjem ponenáhlu o dalších 7150 plus 3.000 K, tedy na 12.418 K, to jest asi na 48% svého dnešního obnosu. (Výkřiky německy: Slyšte! Slyšte!) Úředníci musí se tudíž obávati, že na základě §u 5 ve lhůtě snad nepříliš dlouhé jejich dnešní příjem klesne pod polovici nynější částky. Při tom ovšem není vzat zřetel k tomu, že s příjmem také daň z příjmu poněkud klesá. Ale tato okolnost nemá naprosto podstatného vlivu na právě vypočítaná konečná čísla.

Za těchže předpokladů, jako v uvedeném případě obdržíme pro jednoho státního úředníka bydlícího v místě druhé třídy místních přídavků, následující číslice: X. hodnostní třída, při ženě a 3 dětech, nynější čistý příjem 20.647 K, ztráta po půl roce, když tedy vláda nepoužila ještě zmocnění, 2579 K, to jest 12.5% a po úplném odbourání přídavku ztráta 12.981 K, to jsou 63%. Tento úředník může tedy očekávati, že v případě, když bude zákon přijat, již dne 1. dubna 1923 stojí ve svých příjmech asi o 12% níže, a že po úplném odbourání drahotních přídavků budou jeho příjmy zmenšeny o 63%. U úředníka IX. hodnostní třídy, jenž je svobodný, jeví se při nynějším platu 15.691 korun dne 1. dubna 1923 ztráta 1720 K, to jest 11% a po úplném odbourání drahotních přídavků ztráta 5661 K, to jest 36%. V VI. hodnostní třídě, se ženou, bez dětí, při nynějším platu 30.958 K ztráta 2570 K dnem 1. dubna, tedy 8.3% a po úplném odbourání přídavků ztráta 10.353 K, to jsou 33%.

Z těchto předchozích výpočtů lze seznati, že osudný účinek nového zákona pro úředníky vychází z §u 5. Dle odstavce 2., samotného vyplývá průměrné snížení čistého příjmu asi o 10%. Největší nebezpečí však obsaženo je v odstavci 3., jenž vládě umožňuje v libovolné lhůtě snížiti čistý příjem na dvě třetiny anebo dokonce na polovinu dosavadní částky. Odstraniti tento paragraf anebo alespoň odstavec 3. znamenalo by ubrati vlastní ostří tomuto protiúřednickému zákonu. Avšak také s jiného hlediska dlužno tento paragraf co nejrozhodněji zatratiti. Jest novým příkladem pro to, jak parlament sám sebe hanobí, jenž v tak důležitých otázkách výsostné právo zákonodárcovo, kteréž každý slušný parlament žárlivě střeží, vydává >zmocněním< vládě na pospas.

A nyní ještě něco. Tak jako požitky aktivních osob, tak také nový zákon nesmírně ztenčuje pensijní základny, které jsou směrodatnými pro pensijní požitky a pro vdovské a sirotčí pense. Tak na příklad u úředníka v VIII. hodnostní třídě se ženou a se 2 dětmi, obnášela by pensijní základna při úplné stabilisaci přídavků 25.548 K, kdežto dle nového zákona činí 13.611 K, t. j. 53%. Touže měrou klesají ovšem také zaopatřovací nároky starobní pro úředníka a pro vdovy a sirotky.

Všechny tyto zhoubné účinky nového zákona měly pohnouti také české koaliční strany k tomu, aby vládní osnovu podrobily skutečnému zkoumání a poradě a aby odstranily nesnesitelné krutosti jeho, zejména odstavec 2. a především odstavec 3. §u 5. Ale strany tyto daly přednost tomu, že se také tentokráte považovaly pouze za výkonný orgán vlády a aby ve slepé poslušnosti činily to, co se jim poroučí. Slovo mají nyní státní úředníci a učitelé. Oni nechť se vypořádají s těmi, kteří vládní osnovu sepsali a s těmi, kdož ji učinili zákonem.

Dovolte mi, abych v této souvislosti promluvil ještě o jiném činu vlády, jehož nepřízeň se ovšem neobrací proti veškerému úřednictvu, nýbrž pouze, proti německé části jisté kategorie úřednictva: Míním t. zv. přídavky pro soudcovské úředníky, kteří obzvláště silněji jsou zaměstnáni. U krajského soudu v Liberci vypracoval český náměstek presidenta objektivní návrh, jenž odpovídal skutečnému rozdělení práce. Ministerstvo však tento návrh úplně ignorovalo a přiznalo přídavky výhradně českým soudcům, mezi nimi takovým, jejichž menší zatížení prací jest notorické. Zdá se, že ministerstvo mělo návrh nějakého Národního výboru, který se mu zdál směrodatnějším nežli návrh soudního presidia. Toto přímo skandální přidělení přídavků, jehož nespravedlnost jasně vysvítá všem vrstvám u soudu zaměstnaným, vedlo dokonce ku protestnímu projevu tamních právních zástupců. Ale netoliko v Liberci, také v jiných německých městech stalo se totéž. Smíme se zajisté justiční správy tázati, čí návrh kladla výše nežli návrh příslušného úřadu a jak může zodpověděti, že připustila, aby němečtí soudcovští úředníci byli tak citelně poškození hmotně, a aby, což ještě více znamená, byli způsobem tak urážlivým odstrčeni.

Vraceje se opětně k předloženému zákonu, dovoluji si jen ještě doporučiti ku přijetí návrhy a eventuální návrhy, které jsme podali a které se vztahují k §u 5. Z vylíčených důvodů především však proto, poněvadž životní míra úřednictva stále ještě nedosáhla ani poloviny výše mírové a proto snížení platů žádným způsobem ospravedlniti nelze, budeme hlasovati proti tomuto zákonu v jeho celku. (Souhlas na levici.)

Předseda: K slovu přichází další řečník pan sen. dr. Mayr-Harting. Uděluji mu slovo.

Sen. dr. Mayr-Harting (německy): Slavný senáte! Venkovský lazebník byl povolán k těžce nemocnému. Pustil mu nejdříve žilou, když to nic nepomohlo, sázel mu baňky a když i to bylo marné, tu zvolal zoufale: >Teď mám již jen jediný prostředek, já toho chlapa oholím.< (Veselost.) Takové asi jest umění pana ministra financí. Zkusil to nejdříve valutovou haussou; ta se mu nezdařila. Druhým bylo snížení cen; také to se nedostavilo. Co činí nyní? Holí úředníky. (Veselost.) To znamená, béře jim v době, ve které to obzvláště jest těžko cítiti, značnou část jejich příjmů. Takovouto finanční politiku dlužno vskutku označiti jakožto finanční bankrot a to není snad jen můj laický úsudek, nýbrž mohu se zde odvolati na finančníka prvého řádu, který dnes v celé Evropě v těchto otázkách má zcela obzvláštní jméno, a tím jest Angličan Keynes. Před několika dny vyšel právě od něho článek, ve kterémž dovozuje, že československo jest zemí, která nejspíše mohla a která měla všechny předpoklady, aby své finance uvedla v brzku do příznivého stavu. Ale výsledek se nedostavil, poněvadž finanční politika právě byla zvrácená. Spatřovala svoji ctižádost v tom, aby bez všeho smyslu a beze všeho účelu, nesmyslně a nekonečně sledovala teploměr valuty v Curychu a aby umělým způsobem, jak to dnes jasně vidíme, hnala valutu pokud možno do výše. Místo toho bylo by bývalo mnohem rozumnějším a účelnějším stabilisovati tuto valutu na snesitelném bodě, aby se tím zabránilo stálému kolísání valuty a aby pro ceny a mzdy doma zjednán byl zabezpečený podklad. Tento pokus se nestal. Nyní chcete téhož výsledku dosáhnouti patrně tím, že se snižují platy úředníků. Tím asi má se zase hnáti kurs do výše anebo má se vytvořiti příznivá nálada pro zahraniční půjčku, poněvadž se tím cizině dokazuje spořivost. Ale sotva kdo bude takovouto spořivost na nepravém místě považovati za spořivost, kterou musíme očekávati od rozumné finanční politiky. Jest to právě taková hračka, jako když se dnes razí zlaté dukáty a jest to alespoň více nežli hračka, když v posledním bankovním výkaze zmizelo za 200 milionů zlata, jehož patrně bylo užito k podpoře klesající koruny v cizině, výsledek to, jenž i kdyby přechodně nastal, přece jen zůstává přechodným výsledkem, kdežto úloha zlatého pokladu banky leží v tom, aby valuta země trvale byla zabezpečena. Finanční hospodářství tohoto státu udělalo jedním slovem bankrot a bankrotář jmenuje se Rašín. Byl by zde tudíž dnes vlastně okamžik, kdy by - nechci říci se ctí - ale kdy by přece jen měl zmizeti. Ale myslím, že jeho přátelé nedopustí, aby zmizel a koalice jest přece sestavena jen z přátel (Německy: Velmi dobře!). Koalice nedopustí, aby zmizel, poněvadž si přeje, aby si snědl sám, co si nadrobil, a tu jeho přátelé v koalici mají úplně pravdu.

V každém případě, pánové, jest tento předložený zákon o platech nejméně vhodným způsobem, aby porušený pořádek ve financích byl zase obnoven. Snižujete platy úřednické v okamžiku, kdy valuta klesá, kdy následkem toho přirozeně ceny stoupají. Táži se jen jedno: za jakého kursu byla kalkulována cena chleba? Jest to kurs, za kterého dnes snižujete platy úředníků? Z čeho mají úředníci příště platiti chleba, když cena chleba nestojí v žádném poměru k platům, které mají v budoucnosti míti? Vy ovšem jste starým Římanům odkoukali umění, aby se do zákona dostaly potřebné hrozinky, vy jste, jak my romanisté to zoveme, vytvořili lex per saturam, zákon, který jednou rukou něco dává, aby to druhou rukou zase bral. Dáváte úředníkům dlouho žádanou stabilisaci. Stabilisaci naprosto nutno vítati; rovněž to, že se plat zvyšuje o 75 %, kteréžto zvýšení nyní patrně tvoří také zvýšenou pensijní základnu. Ale naprosto nelze uvítati, že zároveň s tímto zdánlivým zvýšením služného se těmto lidem béře to, co posud měli. Vykoupí si tedy tuto stabilisaci velice draho. A tím snad také nebude dosaženo tajného účele, který jste při tom sledovali, že totiž lákadlem vyšší pense svedete lidi k tomu, aby šli do pense. Neboť kdo může dnes, kdy bez toho nemá dostatečných příjmů, zříkati se dobrovolně tohoto minima, aby vystačil napříště s částkou ještě menší nežli toto minimum? Zákon jedním slovem zůstane bezvýsledným v té formě, v jaké k němu došlo. A nejen to, on představuje nesmírnou krutost vůči úřednictvu. Ale není nikdy zábavou viděti jednu komedii dva dni po sobě. Někdy jest druhé provedení lepší nežli první, takže to poskytuje změnu. Ale srovnáváme-li včerejší jednání v sociálně-politickém výboru s dnešním jednáním v plenu, musím říci, že herci jsou tíž a že dnes nehrají lépe nežli včera. Nechci se tedy zdržovati tím, abych vám kladl na srdce, byste zákon odmítli. Vím, že bych mluvil do vzduchu a jsem následkem svého povolání zvyklým používati své hlavy k něčemu jinému nežli abych jí jen prorážel zeď. Ale nechci opomenouti, abych vám nepřipomněl několik podstatných pozměňovacích návrhů, které jsme podali nikoli v naději, že je přijmete, nýbrž abych veřejnosti poněkud objasnil nesmyslnost a nerozumnost vašeho jednání.

Zákon navrhuje v §u 1 zvýšení platu o 75%. Srovnáme-li to s drahotními přídavky, které dnes přistupují k platu, pak jest rozdíl velmi veliký, a tento rozdíl má jak známo snad ještě během tohoto roku býti odbourán. Proto bylo by alespoň snesitelným zmírněním této krutosti, kdyby se provedlo zvýšení platů místo o 75 % o 100%. Rovněž tak navrhuji v §u 1, aby také pensisté pojati byli do tohoto zvýšení. V §u 4 navrhuji škrtnutí zcela skromné vedlejší věty, která totiž zase tvoří novou kategorií úředníků. Máme posud staropensisty - a mezi těmi jsou zase různé skupiny - a novopensisty, vy tvoříte nyní ještě staré úředníky a nové úředníky, ježto výhody zákona v podstatě má se dostati jen těm úředníkům, kteří již před 1. lednem 1923 byli ve službě, kdežto noví úřednici mají těchto výhod pozbýti. To jest nespravedlivost a nová nesmírná komplikace platového systému, proti kterému se musím vysloviti. Pak přichází v §u 5 pověstné snížení; má býti započato dne 1. dubna s 20%. To by mělo padnouti. Neboť v době, kdy všechno stoupá, není na místě snižovati platy Proto mělo by se snížení platů dle mého názoru oddáliti a lhůta 1. dubna by se měla škrtnouti. Ještě mnohem horším jest odstavec 3. tohoto paragrafu, jenž jest jednou z pověstných poklon, ku kterýmž se koalice řemeslně vychovává, ježto totiž koalice zase pouští z rukou jedno z nejdůležitějších parlamentních práv a vládě uděluje zmocnění; další snížení platů má na základě tohoto zmocnění provésti vláda. Považuji to netoliko za krajně nedemokratické, nýbrž také za krajně nebezpečné opatření. Při nejmenším měl by se přece splniti zcela odůvodněný požadavek úřednictva, aby před dalším odbouráním bylo slyšeno. Proto navrhujeme; aby na místo zmocnění nastoupilo ustanovení, které odbourání činí závislým od nového zákona, kteréžto schválení ostatně by bylo závislým od předchozího slyšení úřednictva. V §u 6 jest zase vedlejší věta v odstavci 1., která činí rozdíl mezi starými a novými úředníky a kterou následkem toho by bylo škrtnouti. Pak zase jedno z oblíbených zmocnění v §u 6 odstavec 2.: Chce-li někdo požívati drahotního přídavku pro příslušníka rodiny v cizině, má svolení k tomu zase jednou záviseti od zmocnění vlády. Víme zcela dobře, že dnes nikdo nenechává svého rodinného příslušníka žíti v cizině pro zábavu, nýbrž že to činí jen tehdy, když ho nutnost k tomu dohání, a každý ví, že vydržování rodinného příslušníka v cizině anebo alespoň mimo rodinu jest mnohem dražší nežli v rodině. Proto považuji za zcela samozřejmé, aby v takovémto případě drahotní přídavek zůstal, i jest znamením ubohé slabosti koalice, když to zase zmocňovacím zákonem ponechává vládě.

V odstavci 3. §u 6 máme opětně nepodařené ustanovení, totiž to, že když žena samostatně vydělává, že drahotní přídavek pro ni odpadá. Především jest těžce kontrolovati, zda-li a za jakých okolností takováto žena vydělává, a za druhé jest to lákadlem pro lenost, poněvadž si žena řekne: >Pracuji-li mimo dům, vydělávám tolik a tolik. Toho nemám zapotřebí. Neboť nevydělávám-li ničeho, musí to zaplatiti stát.< To jest podle mého zdání nepodařené ustanovení.

Dále máme odstavec II. §u 6, který zase znamená ukrutnost vůči novým úředníkům, ježto se těmto novým úředníkům neposkytují přídavky na děti ve stejné výměře jako posavadním úředníkům.

Máme dále v §u 6 odstavec 8. ustanovení, že ovdovělí státní zaměstnanci pro své děti dostávají příspěvek pouze až do 12. roku věku těchto dětí. To jest také zase nespravedlivé, neboť věk školou povinný trvá do 14. roku věku, a do ukončení školní docházky jest takřka vyloučeno, aby dítě něco vydělávalo. (Sen. Pánek [německy]: To však není nic nového. To přece je převzato z Rakouska!) Co je špatného, převzali jste od Rakouska, co jest dobrého nikoli. Měli byste použíti příležitosti a zlepšiti to, co jest špatné. Takovýmito výkřiky neposílíte ani postavení koalice ani vaše vlastní.

Paragraf 7 bylo by opět škrtnouti, poněvadž mluví o snížení drahotních přídavků od 1. dubna. V §u 8 odstavec 1. jest ustanovení o placení daní. Jest zajisté nespravedlivo v okamžiku, kdy se úředníkům tolik béře, zvyšovati také ještě placení daní takovouto měrou. Proto navrhujeme, aby se srážkou daní započalo se teprve v některém pozdějším stadiu a s menší sazbou procentní.

Paragraf 10 činí zase rozdíl mezi staropensisty a novopensisty. Tento rozdíl podle mého názoru není odůvodněn a měl by se škrtnouti. Z těchže důvodů činíme pozměňovací návrhy k §u 11. a §u 13.

Nemám jak řečeno naděje, že některý z těchto pozměňovacích návrhů bude přijat. Tyto pozměňovací návrhy mají jenom ukázati, jak špatně nepromyšleně a nesociálně byl tento zákon dělán. Chápu zúplna, že každá vláda potřebuje své majority, ale každá vláda má majoritu, jakou zasluhuje, a každá majorita zase má vládu, jakou zasluhuje. Nemyslím, že majorita musí býti zástupem Mameluků, jenž každou vládní předlohu považuje za rozkaz, jehož slepě dlužno uposlechnouti. Můžeme sice s oposičního stanoviska tento postup vládních stran živě uvítati, neboť myslím, že širokým massám poznenáhlu vzejde porozumění pro tuto majoritu a že vy sobě takovýmto jednáním sami kopete hrob. Ale my nechceme tuto zákonitou předlohu posuzovati se stanoviska politického, nýbrž se stanoviska hospodářského a se stanoviska zájmů úřednictva, při čemž pro nás není rozdílu národnosti. A s tohoto stanoviska musíme osnovu zákona bezpodmínečně zavrhnouti. (Potlesk na levici.)

Předseda (zvoní): Uděluji slovo panu sen. dr. Naegleovi.

Sen. dr. Naegle (německy): Slavný senáte! Poslední neděle v novinách uveřejněné provolání státních úředníků, bojujících o svoji hospodářskou existenci, končilo dojemnou výzvou k nám senátorům: >Senát, který snad spravedlivěji smýšlí nežli poslanecká sněmovna, může ještě dopomoci spravedlnosti, aby zvítězila.< (Sen. Meissner [německy]: To se klamou!) Zcela správně! My němečtí senátoři zplna uznáváme oprávněnost tohoto výkřiku bídy a odmítáme jakoukoli odpovědnost za uzákonění předložené osnovy zákona. Mluvíme-li zde s jednotlivými kolegy na české straně mezi čtyřma očima, pak jsou i oni si plně vědomi tragedie, která se odehrála před týdnem v poslanecké sněmovně a nepopírají nespravedlnost, která spočívá v tom, že již nyní má se přikročiti ke snížení platů státních zaměstnanců. Ba mnohý český kolega doznává, že prosincový zákon z r. 1921 byl těžkou chybou, a přes to má se tato těžká chyba z prosince 1921 opakovati v prosinci 1922. Necítí-li se však český kolega více jako rozumný a lidsky smýšlející jednotlivec, nýbrž jako část, jako člen zrůdnosti, t. zv. koalice, pak také ihned jest konec všemu rozumu, lidskosti a člověčenství, pak stává se pouhou loutkou pod hypnosou násilnického systému v rukou nesvědomitého tyrana, který neměl ani odvahy, aby tuto svoji předlohu, která přece jest jeho nejvlastnějším dílem, otevřeně v plenu poslanecké sněmovny ve vlastní osobě zastupoval a který to patrně ani zde v senátě nezamýšlí učiniti. Tak, pánové na české straně, nejednají mužové pevného přesvědčení.

Tento zákon sám sebou, neméně také způsobem svého projednávání resp. promrskání pro všechny věky bude skvrnou parlamentárního systému tohoto státu. Anebo nezvrhly se události, které jsem označil jako tragedii, chvílemi v komedii, ježto naproti v poslanecké sněmovně bylo nutno s Diogenovou lucernou hledati zpravodaje, poněvadž se nikdo nechtěl dobrovolně propůjčiti k tomu, aby konal takovouto službu biřiče pro státní úředníky? Pan kolega Polach již na to poukázal, že se bohužel zde nalezl kolega pro tuto službu biřiče. Anebo, bylo něčím jiným nežli směšnou komedií, když dvě veliké strany, které se nazývají demokratickými, dělnictvu a úřednictvu přátelskými, uznaly nehoráznost a nespravedlnost požadavků na ně kladených, podaly své dalekosáhlé návrhy, ale pak při prvním nevlídném mrknutí vládních velikánů sklaply jako obyčejný kapesní nožík? Ano, tím také česká socialistická a sociálně-demokratická strana dokázaly, že pro udržení nějakého Švehly a Rašína u státní káry jsou ochotny obětovati blaho, hmotnou existenci tisíců hladovících státních zaměstnanců. Anebo jest něčím jiným nežli směšnou komedií, když pětičlenný nebo desetičlenný výbor koaličních stran předem se usnese, že zákon musí býti přijat zcela přesně tak, jak vznikl z hlavy Jupitera Rašína a jak z poslanecké sněmovny byl poslán do senátu! K čemu pak potom obšírné porady ve výboru a v plenu? Věru, tento celý systém jest přímým opakem demokratického parlamentarismu, jest to čirá oligarchie a tyranie, která před kritickým soudem přítomnosti a budoucnosti neobstojí.

Chceme-li spravedlivě posuzovati celou otázku snížení platů státních úředníků, pak nesmíme především zapomínati, jak znenáhla došlo k nynějším požitkům. Jako lavina rostly jak známo během války a v této neblahé, době poválečné ceny za potraviny, obuv a oděv a jiné důležité životní potřeby. Ale nikoli po způsobu laviny, ne, v pravém hlemýždím tempu docházelo se znenáhla a zcela pomalu, částečně po pokorných a bolestných prosbách a žebrotách, k jakémusi poněkud přijatelnému zlepšení platů státních zaměstnanců, ale vždy teprve v době, kdy pokračující drahota již dávno zase předhonila povolené požitky. Neboť životní náklad obnáší nyní průměrně ještě asi dvanáct až čtrnáctkrát tolik jako v době mírové. Každého měsíce uveřejňované t. zv. indexní číslice nedávají správného a skutečným poměrům odpovídajícího obrazu, nýbrž jsou pro určité účele a tendence růžově zabarveny.