Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Matuščákovi.
Sen. Matuščák: Slávny senát! K rozpočtu dovoľujem si v krátkosti niekoľko poznámok a niekolko udalostí slavnemu senátu predložiť. To by bolo zbytočné, abych ja tu zbytočnú kritiku delal, poneváč to viem, že keď tu budeme celý týždeň kritizovať tento rozpočet, že ten rozpočet je už odhlasovaný a že bude tiež odhlasovaný. Ale z povinnosti ako príslušník strany komunistickej musím jednu vec pripomenúť, a síce, ako pán kolega Valoušek sa vyslovil v jeho reči, že on neni v tom smysle proti tejto novej vláde, a je uspokojený s predloženým rozpočtom. Ja mu verím, že on je uspokojený, že on faktične si myslí, že to tá nová vláda, ktorá prijde, bude mať lepšie srdce a lepšie uznanie, než minulé vlády maly. To už je jeho súkromá vec. Ale není to moja súkromá vec, že bych ja k tomu rozpočtu mohol dať súhlasu s našej strany komunistickej, poneváč rozpočtové cifry, ktoré sú predložené, neodpovedajú čísliciam rozpočtu demokratickej republiky.
Pán kollega Klečák dotknul sa toho, že on hovorí kritiku, ale není prítomen žiadny pán minister. A z tohoto dôvodu faktične má pravdu. (Sen. Roháček: Lebo sa vás bojí!) No, ja nie som tak tučný, ako vy, pane kollego. (Veselost.) Priznávam mu, že má pravdu, a myslím, že by to nebolo špatné, kebysme pánom ministrom poľahčenie urobili a zákon vyniesli na to, aby rečníci len do fonografu mluvili a pán minister len aby fonograf poslal na svoju židlu a zase tiež vo fonografe poslal odpoveď. Ale my v rozpočte vidíme číslice, ktoré nám vláda predložila, sú správne snáď v jednotlivostiach, ale nie vo všeobecnosti. Kollega Procházka opomenul pri železných dráhach počet zamestnancov pripomenúť, že je tam 61.158 a pri vrchnej stavbe 30.000 zamestnancov. Jeho názor je, aby bolo menej zamestnancov, ale lepšie honorovanie. Pri štátnych zamestnancoch predkladá, že asi 12 až 13 % bude srážky s platov. To není dľa môjho názoru správné chápanie, že by odpovedalo pravde, že by malo byť menej zamestnancov pri železničných dráhach a tiež pri štátnych úradoch. Pred tým videli sme, že pri dráhach a v úradoch miestami bolo menej zamestnancov, ako dnes. Je isté, že miestami je preplnené, kde by malo byť menej zamestnancov, a kde by ich bolo treba, tam je ich menej. To není chyba, že je moc zamestnancov, ale odborníkov treba do tých úradov dať, aby pekar nerobil boty alebo šaty. Vzpomenúl kollega Procházka, že to nebude tak moc tej srážky, poneváč, vzhľadom k valutným pomerom je o mnoho ľavnejšie, povedzme, približne ako pred válkou. To nezodpovedá pravde. Pán Roháček uznáva, že na Slovensku a v Podkarpato-ruskom území v politických úradoch sa absurdne úraduje. Nie preto je spor na tom opomenutom území, že české úradnictvo je tam zamestnané vo väčšine, ale že máme mnoho i českých takých úradníkov, ktorí neúradujú k uspokojeniu občianstva v demokratickom smysle a po druhé, že máme v úradoch takých pánov oktobristov zo starého režimu... (Sen. Roháček: Ty si oktobrista!) Ja nie som, ale ty si oktobrista, - ktorý sa hore peknýma predstavujú a doma v jeho okolí je moc horší ako český úradník. U nás na príklad je na županskom úrade policajným jednateľom pán dr Sobin. Túto osobu zná dobre pán dr Beneš, poneváč k tomu tak zvanému dr Sobinovi, ktorý bol ukrajiinským dôstojníkom a je 4 roky v republike, zaistil miesto, aby mohol v našej republike úradovať. Tento dr Sobin, on tak robí, keď niekto chce dostať pas. Od neho odvisí, zdali mu ho dá, alebo nie, a on mu ho často nedá, poneváč on riekne, že neprísluší do Československej republiky, ale tomu ukrajinskému dôstojníkovi, ktorý býval 20 rokov na cudzom území, československú príslušnosť prizná. My kommunisti nemáme heslo: >Ven s Čechy, von s českými zamestnanci!<, ale požadujeme, aby odstránené boly z úradov také elementy, bez ohľadu na národnosť, ktoré z ich úradovaním nespokojenost robia medzi občianstvom. Neodpovedá ani demokratickému smyslu, aby také elementy robily nespokojenosť v Slovensku a Podkarpatskej Rusi.
Keď niekto chce na príklad v Košiciach prácu - pripomínam, že je to náš príslušník, nie cudzí - požadujú od neho, aby priniesol kvitanciu, že on bol na finančnom úrade a má za rok 1921 a 1922 svoje dane zaplatené. (Sen. Zavoral: U nás také!) Dobre, taký delník, ale, ktorý je bez práce trebárs dva roky, odkiaľ vezme peniaze, aby zaplatil dane? Prečo má byť na obtíž a dostávať podporu, keď hľadá a chce nájsť prácu? Priamo ho nutíte tým, aby sa stal zlodejom alebo lupičom a to predsa neide. Už raz som uviedol na pretras prípad Jozefa Lukáča, zámočníka v Prešove, ktorý je už l 1/2 roku vykázaný z Československej republiky a dodnes nemá vyrídenie na svoje odvolanie. Pýtal bych se pána ministra vnútra a spravedlnosti, ako je možno, že za 11/2 roku on ešte nedostal rozsudok vo svojej záležitostí, ačkoľvek má 4 deti, s ktorými trpí hlad a je živý len z almužny robotníctva.
Povedá sa, že je mnoho štátnych zamestnancov, že sa nevie, zdali nebudú prepustení, ale zdá sa, že pri terajšej rýchlosti vyriďovania je ich ešte málo, keď môžu záležitosti čakať na vyrídenie roky. Pán minister Rašín myslí, že je mnoho zamestnancov a že musí hľadieť prepuštením ich niečo ušetriť. Aký má smysel prepúšťať štátnych zamestnancov, železničiarov a poštárov a rozmnožovať nazamestnanosť máss? Vám pôjde šetrenie? To ten pán Rašín s vládou zkúmal tú vec, že táto massa nezamestnaných bude rôsť, a čím uspokojí ten nezamestnaný ľud? Pravda, môže sa vláda opierať o bodáky, četníkov, žaláry. Kommunistu budú videť v každom človeku, preto, že má hlad, že chce prácu a nemá chleba. (Sen. Babka: Svetlíka ubránili četníci!) Práve, kollego Babka, by ste mohol mať srdce ako učiteľ, že každému treba na živu byť. (Sen. Babka: O kommunistoch hovoríš!) Nám riekajú, že sme kommunisti, ale najhlavnejším kommunistom je celá vláda, že takú nespokojnosť robí. (Veselost. - Sen. Babka: Dokonca Rašín je kommunista!) Ako kollega Mudroch prehlásil v jeho krátkej reči, opomenul, že na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi robí sa proti štátu politika. To zapieram, lebo to není pravda, že sa proti štátu politika prevádza. Prevádza ju sama vláda; ten názor, ten antipatičný názor, že to robotníctvo, občianstvo, nemôže s takou administrativou uspokojené byť. Tu sa len o tom hovorí, že Slovák a Čech, sú dve národnosti a keď sa ozve nemecká a maďarská národnosť, vtedy Maďare, marš do Maďarska! Tak to neide! Ten maďarský a nemecký národ musíte rovnoprávnym uznať, ale, vy keď po maďarsky hovorí, k tomu človeku nemáte dôvery pre to, že je Maďar. (Sen. Roháček: Nemusíš ich chrániť, oni sa ochránia sami!) Ja chránim každého človeka, bez ohľadu na národnosť, dľa spravedlnosti. V rozpočte ešte opomenul kol. Mudroch mluviť o autonómii. Nemám čo o autonomii hovoriť, poneváč naša autonómia z kommunistických strán je všetka autonomia pre každého robotníka, pre každého človeka.
Chcem hovoriť o časopisoch, o tlači, aká sloboda je a akým terrorom sa robí v našej republike proti voľným myšlienkam. V Košiciach vychádza časopis... (Sen. Roháček: Kassai Munkás!) Nie, Kassai Munkás, to je vládny časopis. Ten časopis priniesol článok, že do bratislavského finančného hlavného riaditeľstva prišla výzva, aby ihneď hľadalo sa po všetkých trafikách a osobách, ktoré predávajú opposičné časopisy, aby tieto opposičné časopisy neboly predávané, a aby sa prizeralo k tomu, aby boly len časopisy z vládnej strany predávané. Niekoľko trafíkantov protestovalo proti tomu terroru a nepodrobilo sa. Boli udaní a potom od hlavného riaditeľstva pán riaditel Brachtl vydal jedno nariadenie tajné, aby to nebolo rozšírené, aby na každý pád išli od trafiky do trafiky, a aby dali podpísať taký reverz, že sú povinní od vládnych strán tlač kolportovať čo možná najviac medzi všetkými vrstvami. Ja bych sa pýtal pána ministra financií, keby tuná bol, a pána ministra vnútra, či máme taký zákon, podľa ktorého by bolo možné a prípustné, aby X. Y. robili terror tým spôsobom, že sa nesmie ten a ten časopis predávať. (Výkrik: Rusko!) O Rusku nemluvím. Ja som tu v demokratickej republike, a to neodpovedá demokratickému smyslu. (Hlas: To v Rusku také není!) O Rusku nehovorím.
Čo sa týče hospodárskej krize, je samozrejme známe, ako to je, že niekoľkokráť bolo predložené - ja v podrobnosti to nechcem, ukazovať a rozvádzať, ale upozorňujem na to, že v dnešnej dobe vidíme, že čím ďalej máme horší stav v našej republike. Ohromné dane na ten chudobný ľud, ktorý nemá obchodu a zárobku... (Hlas: Ten také daně neplatí!) Ja platím! Tieto vysoké dane nebude možno z toho ľudu dostať. To je vylúčená vec.
Vidíme mesto Prešov. Tam bola vybudovaná kasárňa r. 1913 len pod strechu a nie je dokončená. Mesto prosilo štát, aby kasárňa bola dokončená a daná do poriadku, že by tam mohlo mať 145 rodín byty. Kasárňa stojí od 1914tého roku dosiaľ netknutá, je to tak, ako to bolo tenkráť postavené. Samé mesto má 1,5 mil. dlhu. A nemá možnosti, aby túto budovu - bolo to robené pre kanonýrsku kasárňu - mohlo dať na svoj náklad dokončiť. A tak to tam stojí až do dnes.
Čo sa tyče našej armády, pri tom nechcem robiť veľkú kritiku a chcem riecť len toľko, že bolo nám mnohokráť sľubované, že u nás zavedená bude milícia. Avšak teraz prišlo sa k tomu názoru, že milícia bude dražšia atď. Známe celú politiku, a vieme, že ten militarizmus je tak veľký, že ani Amerika nemá lepšej armády. A na to ste hrdí - pravda? (Hlas: Rusko má lepší armádu!) Rusko neni demokratická republika, ako vy hovoríte! (Veselost. - Hlas: Tam je násilnictví!) Tam je sovjet. A možno, že na to chystáte túto armádu, aby ste mohli Rusko zničiť, na to potrebujete armády. Načo potrebujeme takú armádu? Tuná ju nepotrebujeme, ako pripomenul kollega, že poneváč slúži tam mnoho vojakov, že by preto stačila dostatečne deviatimesačná služba, že by tým klesly výdaje nášho štátu.
Mluví sa o tom, že budú od košickej dráhy prepustení ľudia, hlavne ti, ktorí sú Maďari. Ale tí ľudia svoju službu dobre konajú a čoho k tej službe potrebujú, to znajú, a môžu svoju prácu konať. Ale teraz takí Maďari, ktorí prišli na toto územie, ktorí sú 20-25 rokov na tomto území, majú byť z práce prepustení? Z košického riaditeľstva šla deputácia na ministerstvo železníc - boli to zamestnanci zemskej jednoty, odborovej organisácie, ktorej je pán Šlodr riaditeľom v košických dráhach, ktorý dal k tomu súhlas, - a prišla sa pýtať a žiadať, aby neboli prepustení títo železniční robotníci. Ja bych sa pýtal, slávny senáte, či je to humánna vec, keď jeden človek strávi pri svojej práci 15-16 až 20 rokov, aby teraz ten človek bol vyhodený ven z republiky? (Hlas: Vždyť je definitivní, tak ho nemůže nikdo vyhazovat?) Definitívny, práve to je to! Už kol. Dúrčanský opakoval, že v úradoch máme moc takých zbytočných duševných pracovníkov, ktorý faktične nič nerobia a len agitáciu robia. Mám jeden taký konkrétny prípad a sice v Košiciach na riaditeľstve. Sám pán riaditeľ Schneider je prvý človek, ktorý faktične šovinistický názor rozširuje medzi zamestnanci a antipatiu rozširuje medzi druhými železničiarskymi vrstvami. To je fakt. Druhý sa menuje Just. On s pánom riaditeľom ide po agitácii a ten šovinistický názor rozširuje; potom je tam Trambat. Onen Just pracuje pod heslom ako hlavný tajomník zemskej jednoty a Trambat zase ako hlavný tajomník Unie. Pod takými titulmi máme po úradoch spustu zamestnancov, ktorí nerobia svoju prácu v úrade, ale politickú agitáciu robia. To sú tí ľudia, ktorí robia tú antipatiu na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi.
Ohromná nespokojenosť je pre núdzu o byty. Bol som v Krompachách a tam som sa presvedčil, že robotníctvo - železiareň je zastavená - býva v lesoch vo vykopávkach, hlbokých jamách ako pivnice, strechy zo dreva a hlíny. Tu máte podobenku z Krompachu. (Ukazuje fotografii.) A prosím, pri tom sa hovorí, že na Slovensku je všetkého dosť a dobre a že na Verchovine a v Podkarpatskej Rusi není hladu a že na Slovensku proti republike robí sa politika. Prosím, túto politiku robí vláda sama. Ja tuná s tohoto miesta práve hovorím, že keby vláda mala faktičný záujem a chcela mať pokoj a kľud, musela by inú politiku, politiku demokratickú robiť a tak bolo by všetko dobré, ten chudobný Slovák bol by iste uspokojený, keby nevidel nad sebou ten nátlak. Prosím, keď sme chceli, aby Slovák dostal voľakde miesto, keď sme prosby urobili a poslali a dokazovali, že to Slovák rodený, nedostane miesto do úradu, poneváč sa hovorí, máme legionárov atď. Dobre, legionárov, ale tedy dajte tam Slováka, z toho okolí človeka, ktorý zná maďarsky, 20 rokov už tam iste bydlí, dajte mu príležitosť, aby sa tiež mohol uplatniť a tak by iste tá antipátia klesla, lebo tu antipátiu nerobí Hlinka, alebo kommunisti, ale robí ju vláda sama. My komunisti s ľudákmi nechceme prevrat, upozorňujeme celú vládu a interpelujeme pánov ministrov v týchto veciach, aby robili spravedlnosť.
Bola reč o tom, že prepustí sa z armády 8 tisíc vojakov, ale vláda by si rozmyslela dobre, keby 8 tisíc vojakov prepustila, že by nemala pre nich miesta, kde by ich mohla zamestnávať a preto radšie prepustí štátnych zamestnancov, železničiarov atď. a armáda nech rastie ďalej. Za takých okolností hlásam, že my nemôžeme na žiadny pád ani k novej vláde mať dôveru a že my pre rozpočet hlasovať nebudeme, poneváč stále len slyšíme sľuby, ale nemôžeme sa dočkať, kedy uvidíme skutky a nápravu v tom smysľe, aby bol národ uspokojený. A preto, páni kollegovia, ruku na srdce a hovorte: mea culpa, mea maxima culpa. (Výborně!)
Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo pan sen. Lisému.
Sen. Lisý! Slavný senáte! Kolegové našeho klubu československých socialistů, bratr Klečák promluvil již k rozpočtu v generální debatě, bratr Veselý v politické debatě, a naznačili stanovisko našeho klubu k rozpočtu, tedy také k vládě. Prohlásili, že jako členové vládních stran, státních stran, budou hlasovati pro rozpočet. To prohlašuji také já. Ale moje prohlášení neznamená, že bych neměl jistých přání k rozpočtu a že bych také neměl stížností. A jako representant malozemědělců, zástupce venkovského lidu, jistě mohl bych si stěžovati na některé položky jednání úřadů vůči malozemědělcům.
Přeji si, aby vláda napříště otázce malých venkovských lidí věnovala větší pozornost. Mluvím-li o zemědělcích a zemědělství, je nutno rozlišovati malozemědělce od velkých producentů zemědělských. A musíme si uvědomiti, že z počtu zemědělců v republice vůbec jsou tři čtvrtiny drobných zemědělců a že tedy je zjevno, že malým zemědělcům má býti věnována zvýšená pozornost již také proto, že v dnešní době poměry dvojnásobně těžce naléhají na malozemědělce a stát měl by věnovati zvýšenou pozornost malozemědělcům již také proto, poněvadž malozemědělci jsou řady, na které stát v každém ohledu může spoléhati.
Žijeme v kruté době hospodářské. Hospodářská krise zasáhla celou republiku. A jestliže dnes vidíme, že výroba v průmyslu se omezuje, jestliže dnes vidíme, že se zastavují továrny, že se dělnictvo propouští, že zůstává tisíce, desetitisíce a statisíce lidí bez zaměstnání a že bída a hlad vtírá se do chudobných příbytků českého našeho dělníka, pak nesmíme zapomenouti, že tatáž krise se objevuje i v zemědělské výrobě.
Postavení našich zemědělských lidí na venkově jako malozemědělců a živnostníků je velmi těžké, poněvadž nezaměstnanost v průmyslu přímo také zasahuje jejich existenci, jejich chleba. Ne tisíce, ale desetitisíce malozemědělců pracuje v továrnách jako dělníci textilní, v brusírnách a sklárnách, pracují v domáckém průmyslu, tedy nezaměstnanost, která zastihla městské dělnictvo, dělnictvo průmyslové, místy zasahuje také velice naše zemědělce. Přirozeno je, že my, malozemědělci, díváme se s obavou na nezaměstnanost, která den ode dne se šíří a která jistě číslici 200.000 nezaměstnaných ještě v příštích týdnech a měsících zvýší.
My žádáme vládu, aby učinila všechna opatření, aby nezaměstnanost nebyla příčinou neklidu a nespokojenosti našeho lidu. Přirozeně také žádáme, aby stejnou pozornost vláda věnovala postiženým malozemědělcům, kteří zejména letošního roku na mnohých místech, v mnohých okresích živelními pohromami přišli o celou žeň svou. Zemědělci jsou postiženi nezaměstnaností na jedné straně a na druhé straně jsou také postiženi tím, že nepoměrně klesly ceny zemědělských plodin. Ceny obilí, cukrovky, brambor, dobytka, tedy hlavních produktů zemědělských, byly velmi značně sníženy a tím trpí nejen velko-, ale především malozemědělec a také zemědělský dělník. Vidíme dnes veliký boj zemědělského dělníka s jeho zaměstnavatelem. Podnikatelé tvrdí, že hospodářství dnešní nevynáší, že jest pasivní a v důsledku toho žádají snížení mezd a naturálních požitků dělnictva zemědělského až o 40 %, což jistě vyvolá neklid v zemědělském dělnictvu, a poněvadž hrozí dělnictvu zemědělskému snížením 40 %, nedostatek, vyvolá to jistě sociální zápas, který zemědělství nikterak neprospěje.
Zemědělské výrobky stojí v ceně nejen pod výrobní cenu domácí, ale i na celém světovém trhu jsou pod paritou. K úrovni mírové stojí ceny ve výrobě zemědělské v poměru jedna ku šesti, kdežto ve výrobě průmyslové jedna ku deseti až jedna ku dvaceti. Tím nepoměrem velice trpí náš venkovský lid zemědělský a jest třeba, aby byla vyvolána rovnocennost výrobků zemědělských s výrobky průmyslovými, jinak bude v celém našem národním hospodářství krise trvalou. Ještě třeba určité dohody mezi zemědělským průmyslem a obchodem, je potřebí společného zápasu venkova s městy proti drahotě.
Vážení pánové, mnoho namluvilo se a napsalo v posledních letech o poválečném bohatství našich malozemědělců. Jest pravda, že jako v městech, tak na venkově jsou jednotliví váleční a pováleční zbohatlíci, ale celek a zejména massy malých rolníků nikterak nezbohatly. Jest pravda, že dobrá konjunktura plodin zemědělských způsobila, že si naši malozemědělci do jisté míry pomohli od hypotečních dluhů. To můžeme jen vítati, poněvadž tím rozřešena byla jedna veliká, těžká otázka, se kterou jsme si v rakouském parlamentě po celá léta nevěděli rady. Ale, vážení pánové, krise, která nastala a nastává, vyvolala dnes nové zadlužení majetku zemědělců a my podle statistiky Státního úřadu statistického poznáváme, že v roce 1919 zemědělský majetek byl zatížen 416,000.000 korun čsl. a současně, že oddlužení činilo jen 348,000.000 a v roce 1920 poměr tento se zhoršil, majetek zemědělský zadlužen jest již nově 611,000.000 a výmazy činily toliko 300,000.000 korun a poslední 2 léta, která nebyla již příznivá malozemědělcům, jistě toto zatížení dluhové zhoršila. Tyto číslice Státního úřadu statistického, řekl bych, rozprášily pěknou pohádku o bohatství malozemědělců, o plných punčochách, které prý poschovávaly naše spořivé ženy malozemědělců.
Nepříznivá situace zemědělců je také stížená velice naším daňovým systémem. Daňové zatížení, které u nás činí 1.400 Kč na hlavu, je přímo nesnesitelné. Celý náš systém je vlastně dědictvím starého Rakouska a provádění jeho přímo vyvolává živelní odpor na našem venkově i v městech. Zavinuje to daňová nerovnost a nespravedlivost, způsob rozvržení, vypisování a vybírání daní, zejména dávky z majetku a přírůstku, a pak daň z obratu. Daňové zatížení drobných poplatníků, malozemědělců, domkářů a živnostníků je nepoměrně vysoké. Daně musí býti vybírány; nikdy bych nemluvil proti daním a odsuzují každé demagogické mluvení proti daním na politických schůzích jen za tím účelem, aby se sehnali noví voličové a stoupenci pro tu kterou politickou stranu, ale myslím, že není v zájmu státu, aby systémem daňovým byly ničeny a ohrožovány existence drobných lidí. Dávka z majetku, hlavně z přírůstku na majetku, je u drobných vlastníků nepoměrně vysoká a ohrožuje jejich existenci. Někdy je vypsána ve vyšší číslici, nežli má cenu celý jeho majetek. Musí býti proto zákon o dávce z majetku novelisován, a to tak, že u drobných vlastníků, malozemědělců a živnostníků bude dávka podstatně snížena, kdežto u velkých majitelů bude se vší přísností vybírána, což dnes nebylo provozováno.
Vážení pánové, zatím, co se malozemědělci počítala každá slepice, a každé snesené vejce, nechaly se ujíti miliony a sta miliony u různých spekulantů a kapitalistů průmyslových. Dnes vidíme, že jsou vyhlašovány konkursy, kde stát přijde o celé sta miliony daní, které plným právem byly vypsány na tyto podniky.
Je třeba také poukázati na dvojí loket některých berních správ, podle kterého jsou drobným poplatníkům předpisovány mnohem vyšší daně nežli poplatníkům velikým. Není to jen u dávky z majetku, nýbrž u daní vůbec. Malý příklad uvedu z okresu hořického. Statkář, majitel 150 korců vlastních polí a vedle toho pronajatých, má zaplatiti na dani z obratu za rok 1920 pouze 1.119 Kč, statkář se 100 korci, vlastník polí první bonity půdy, kde pěstuje ponejvíce zeleninu a zelí, měl platiti 1.442 Kč, naproti tomu domkář, který má najato 6 a půl korce polí v horské kamenité krajině, platí 300 až 500 Kč z korce, zaplatil 84 Kč daní, tedy o 50 % více, nepřihlížeje k horské bonitě půdy, než z jednoho korce sedlák.
Ještě křiklavější případy pro srovnání máme u živnostníků. Tak mám případ, kdy obuvník, mistr dvou učňů, který pracuje sám, neboť učňové jsou v prvním roce učení, zaplatil na dani z obratu roku 1920 1.200 Kč. Mlynář, majitel parního mlýna se 4 stolicemi v chodu jsoucími, zaplatil na tutéž daň pouze 1.250 Kč. Tedy jaký to strašný nepoměr, srovnáme-li obuvníka s tím mlynářem anebo se statkářem. Vábení, zde je viděti, že systém daňový, jak je prováděn, přímo vykořisťuje našeho malého živnostníka a rolníka ve prospěch velkostatkářů a statkářů a válečných zbohatlíků. Vedle tohoto nepoměrného daňového zatížení drobných poplatníků je způsob předpisování daní, jak se nyní provozuje, naprosto neudržitelný, a je svrchovaný čas provésti v tom směru nápravu. Berní správy bez jakéhokoliv předpisu zasílají prostě složní lístky poštovní spořitelny s vyplněnou číslicí, aniž poplatník ví, co má na kterou daň platiti, a jde-li náš drobný člověk na berní správu se informovati, oni s ním vůbec nemluví a jediná odpověď bývá: Zaplať! A neplatí-li - exekuce. Prohlašuji, že malorolníci nevzpírají se platiti daně, ale mohou platiti jen tolik, co opravdu snesou. Oni také v celku řádně platí, raději si utrhují od úst, aby mohli zaplatiti. Musí jím také býti poskytnuta možnost, aby se přesvědčili, zda neplatí příliš mnoho proti druhým, kteří spíše platiti mohou. Tedy my musíme se dožadovati zjednodušení daňového systému a jako socialista žádám zavedení progresivní daně, jako jediné nejspravedlivější daně vůbec.
Duši zemědělců v poslední době také rozvířila otázka cel. Zemědělské výrobky, až na některé výjimky, jsou beze cla. Naproti tomu průmyslové výrobky jsou chráněny cly. Bude nutno provésti revisi celní politiky a podotýkám jen, že otázka cel nesmí býti řešena jednostranně, nýbrž prostřednictvím osvědčených odborníků z řad zemědělských, průmyslových, obchodních a živnostenských. Nesmí se řešiti násilím ve prospěch jednotlivého stavu a výrobku, nýbrž kompromisem ve prospěch společný.
Jedná-li se dnes, aby bylo konečně zavedeno sociální pojištění, které již před válkou bylo zavedeno v Anglii a Německu, po válce v Itálii, Norsku, Švédsku, Dánsku, které se připravuje také ve Švýcarsku, tedy musíme žádati, aby tato otázka rychle byla Národním shromážděním řešena, a aby nebylo provedeno jen pojištění dělnických vrstev, ale také pojištění živnostníků a malorolníků.
Zejména nutno je rychle upraviti otázku výměnků, který nemůže býti zatížen daní. Výměnek po většině je malý; sotva je z něho výměnkář živ. A má-li se ještě z tohoto výměnku platiti daň z majetku, pak výměnkáři nezbývá nic jiného, než aby šel žebrati, anebo klidně umřel hlady. Tato otázka, vážení pánové, je otázkou bolestnou. Kdybychom se podívali do takových výměnkářských bytů, shledali bychom mnohde, jak takovýto malý, poctivý rolník chudě na stará kolena musí žíti. (Výborně!)
Malorolníci ve velké části jsou také odkázání na políčka propachtovaná a takovýchto drobných pachtýřů je velmi mnoho a z nich většina musí platiti vysoké pachtovné, a to jejich existenci vážně ohrožuje. Otázka pachtovného byla rozřešena pouze z části a to u pachtu obnoveného. Na ostatní pachty však se nikterak zákony o obnovení pachtů nevztahují a zůstávají nepřiměřeně vysoké. Na mysli mám drobné pachty uzavřené r. 1920, 1921 a v prvé polovici r. 1922. Jak vysoké je to pachtovné, o tom uvedu některé případy.
V obcí Protivicích platí se z l ha pole letos na jaře spachtovaného 1.800 Kč ročně. Ve Všeradicích platí drobní pachtýři z pozemků v roce 1920 propachtovaných za l korec 500 Kč. V obci Dražovicích pronajal okresní soud jako kurátor v únoru letošního roku pozemek v dražbě a vydražen byl pacht z l ha pole 7. bonitní třídy na 1.660 Kč. Všecky tyto pachty uzavřeny byly na 6 let. Tehdy vyšší pachtovné odůvodněno bylo tehdejšími cenami obilí; stál tehdáž q obilí kolem 400 Kč. A jestli nyní cena obilí za l q je kolem 100 Kč, je nemyslitelno, aby chudák drobný pachtýř, který musí kousek políčka míti, aby měl živobytí pro svou rodinu, mohl platiti tak vysoké pachtovné, jaké byl tehdá poměry donucen platiti. Poněvadž majitelé pozemků nejsou ochotni snížiti pachtovné, nezbývá, než aby zákonem ustanovené pachtovné bylo provedeno, k čemuž podal náš klub v poslanecké sněmovně návrh. Lid má nedostatek půdy, lid půdy potřebuje a tuto potřebnou půdu má dáti lidu pozemková reforma.
Vážení pánové! Není pravda, co se nám často předhazuje, že vyvoláváme uměle hlad po půdě. Lid půdu chce z lásky po půdě, na které by se zaopatřil a kterou otcové jeho obdělávali. Lid půdu chce z nutné potřeby, lid z nějakého naštvání půdy nechtěl, poněvadž ví, že v dnešní době vydělávati chléb na půdě je krušná práce, zejména při cenách plodin, které jsou stále nižší a nižší. Pravil jsem, že potřebnou půdu má dáti lidu pozemková reforma. Tedy rychlé a správné provedení reformy půdy je přímo životní otázkou drobného, venkovského lidu. Tato musí býti prováděna ku prospěchu těchto lidí a tím také ku prospěchu celého národa. Až dosud nedělo se tak vždy a všude. Řešení přídělové je příliš zdlouhavé, ceny přídělové jsou příliš vysoké. Musí býti učiněno vše, aby řízení bylo rychlejší, a aby ceny přídělové byly nižší. Vedle toho musí býti prováděn úvěrový zákon. V rozpočtovém výboru uvedl předseda dr Viškovský, že funkcí náhradové banky pověřen bude šekový úřad, jakmile ministerská rada schválí příslušné nařízení a že uchazečům bude poskytnut úvěr na 5%. Je svrchovaný čas, aby to bylo uskutečněno. O té věci se příliš dlouho mluví a slibuje se, ale nic se nedělá. Zdá se, že někteří činitelé si libují v tom, že sypou veřejností písek do očí a spokojují se stálým slibováním. Musíme si uvědomiti, že slib nutno splniti, má-li býti důvěra v pozemkový úřad a v činitele v pozemkovém úřadě. Nestačí jenom přednášeti krásné číselné výkazy o tom, co se provedlo, ač mnohde jen na papíře, a nestarati se o to, jak vypadá skutečnost.