S plným důrazem a právem žádáme, by vláda učinila v tomto směru energickou nápravu, a všechny tyto protěžované složky výrobní a obchodní postavila na roveň valné soutěži obchodu a výroby vůbec. Stane-li se tak, uvidíme ihned, že nejdráže bude se vyrábět i prodávat v oněch do nebes vynášených a na výsost vychvalovaných družstvech a konsumech. Nebudou-li moci tuto soutěž vydržet, padnou stejně jako každý obchod soukromý, který pozbyl životních podmínek.
Vidíme-li, s jakou úporností a bezohledností jsou vymáhány od poplatníků daně, a jak tímto řízným postupem berních úřadů stěžovány, ano ničeny jsou existence přičinlivých živnostníků a obchodníků, musíme s veškerým důrazem ohraditi se proti tomu, aby z těchto peněz byl vydáván i jediný haléř na neschopné obchodování uvedených institucí.
Denními listy proběhla zpráva, že jistá banka postižená insolvencí obrátila se na ministerstvo financí se žádostí o záchranu. A pan ministr žadatelům odpověděl: >Ano, pomohu vám, ale do kriminálu.< Odpověď tato je zcela správná. Každý, kdo je insolventní, je povinen přiznati dle zákona, že dále nemůže. Nastane pak předepsané právní řízení. Prokáže-li postižený, že jeho úpadek je nezaviněný, neponese trestních důsledků své insolvence; neprokáže-li to, naloží se s ním dle zákona. Tento postup také jest plně dodržován ve světě obchodním. Co však si má pomysleti, kdo zákon respektuje, když veřejně se hlásí konsumy a družstva: >Jsme pasivními, vládo, pomoz, nebo padneme!< Již z tohoto je zřejmo, že zákon je porušen. Doznávají-li, že nejsou schopni dostáti svým platebním povinnostem, jsou insolventní a měli již prohlásiti konkurs. Divně se vyjímá, že vláda sama trpí porušování zákonů, které je povinna hájit a chránit. Jsme v demokratickém státě, jsme si před zákonem rovni; ale rozumí-li se v socialistických vrstvách této >rovnosti< tak, že tato demokracie musí býti jednostranná a to, co pro sebe vymáhají, jiným složkám soustavně se odpírá, pak hanobeno jest slovo demokracie a pak prohlašuji, že taková >demokratická< soustava zvrhá se v teror a násilí na všech, kdož nemají legitimace příslušníků socialistických stran.
Jedno sto milionů korun žádá se na sanaci konsumů a družstev a vzhledem k tomu činím na slavnou vládu tento dotaz: (Sen. F. Jirásek: Kdo vám to řekl?) To je veřejně známo! (Sen. F. Jirásek: Já jsem předsedou svazu a nevím o tom!) Živnostenská veřejnost dychtivě očekává vládní prohlášení, jaké sumy do dnešního dne mají státní pokladny na pohledávkách za konsumy a družstvy a mnoho-li letos vyplatila vláda těmto institucím na subvencích a podporách. V denních listech jsme se dočetli, že bylo vyplaceno 30 milionů. Vláda těchto zpráv.... (Sen. F. Jirásek: Nezapomínejte své minulosti, když jste byl zakladatelem dělnické pekárny!) A nežádali jsme ani jednoho. Budovali jsme naše pekárny krví a potem, a dnes také tak vypadají. Ale je to všecko občanský vítr, co vy povídáte. (Sen. Kouša: Máte akciové společnosti!) Jsou v pořádku a nepotřebují pomoci, jako vy!
V denních listech jsme se dočetli, že za půl roku bylo vyplaceno 30 milionů. Vláda těchto zpráv nevyvrátila, vláda mlčí a tu jsme právem přesvědčeni, že obnos ten k zmíněnému účelu skutečně vyplacen byl.
A tu se táži, jakým právem a na základě jakého zákonného zmocnění tak vláda učinila? Či jsou v Československé republice státní pokladny jen proto, by na jedné straně poplatnictvo klesalo pod tíhou neúprosně vymáhaných daní a na druhé straně aby se pomocí těchto daní a stamilionovými presenty udržoval života neschopný útvar, obchodně zcela nezpůsobilý a dle vlastního doznání dnes již zkrachovaný, toto konsumní a družstevní hospodářství socialistické?
Již v jarním zasedání senátu vznesl jsem apel na vládu, by jednostranně a protiživnostensky nečinila takových milodarů těmto výrobním a obchodním složkám národohospodářsky úplně neschopným. Činem tím by vláda jednala nejen stranicky, ale doznala by tím plně i poplatnictvu, že s daněmi, jež toto odvádí, se stranicky a nespravedlivě hospodaří. Podala by tím zároveň nad jiné přesvědčivý důkaz, že zaujímá stanovisko zásadně protiživnostenské a tím by ovšem podlomila důvěru poplatnictva ve státní demokratickou spravedlnost a rovnocennost. A nám nejde přece o nic jiného, nežli o spravedlnost ke všem příslušníkům státu dle zásady: stejné povinnosti, stejná práva.
Čím odůvodní slavná vláda toto své protiživnostenské jednání? Či má býti stůj co stůj uplatněna myšlenka jistých vrstev, nám vždy nepřátelských, zničení středních stavů, které jak v naší republice, tak i v jiných zemích jsou nejspolehlivější oporou státu? Nebo je vládě lhostejno, budou-li střední vrstvy úplně zproletarisovány, by pak skutečně zůstal zde jen veliký kapitál a proletariát? Dosavadní činy státní správy alespoň tomu tak nasvědčují, že zde je a důsledně se uplatňuje silný režim protiživnostenský.
Státní správa vytýčila si heslem: Drahota musí být zlomena. Naše koruna jest prý v zahraniční dle doby mírové 1:6, t. j. co stálo v míru l K, že má dnes státi nanejvýše 6 Kč a dodržení tohoto poměru se na vrstvách výrobních a obchodních úsilně vymáhá, aniž by státní správa se ohlížela, zda i ona činí to, co žádá na jiných a dává jim takto vzorný příklad. Není přece vůbec myslitelné, aby za dnešní hospodářské situace byl donucován jeden stav k nejtěžším hospodářským obětem, které hraničí mnohdy těsně až s naprostým rozvratem a existenčním zničením našich příslušníků.
Prokažme na několika příkladech oprávněnost našich protestů proti tomuto neoprávněnému jednání státní správy, která u jiných vymáhá zlevňování stůj co stůj, ale sama v ničem, co je v jejích rukou, >zatím< tento zlevňovací proces ve skutek neuvádí.
Poohlédněme se, kolikanásobně staví se dnes ceny zboží a surovin oproti mírovým cenám z prvé poloviny roku 1914: Mouka je dražší desetkráte, uhlí sedmadvacetkráte, osvětlení pětadvacetkráte i více, nájem zvýšen o 100-150 %, daně jsou vyšší 10-20kráte, nemocenské a úrazové pojištění vzrostlo 41kráte.
A co se týče práce? O tom máme obraz jasný. - Před válkou pracovalo se v malých živnostech a obchodech 12- i více hodin, dnes 8 hodin, je tudíž výkon práce menší o 4 hodiny, což znamená úbytek práce oproti době předválečné o celou jednu třetinu, a uváží-li se při tom, že intensita práce je dnes mnohem slabší nežli v dobách před válkou, shledáváme dnes pouze poloviční výkon práce nežli druhdy. Při tom byly mzdy zvýšeny deset- až dvanáctkráte. Samozřejmo je, že okolnosti tyto působí značnou měrou na zdražení výrobní i obchodní režie, a tím i na ceny zboží.
Pokud nebudou dány všeobecně alespoň základní podmínky pro požadované zlevnění produktů, potud upíráme vládní autoritě oprávnění, aby uplatňovala svůj nátlak na snižování cen v poměru 1:6 výhradně na obchodnících a živnostnících. Jinak činil bych návrh, aby vláda učinila opatření, by všechny suroviny k výrobě potřebné cenově upravila také v poměru l:6 a výkon práce i mzdu za ni rovněž tomuto poměru náležitě přizpůsobila, (Zcela správně!) dále aby tomuto poměru l: 6 odpovídaly i všechny daně a dávky veřejnoprávní, pojištění nemocenské a úrazové, zkrátka vše, co se týká národohospodářského života vůbec. Uskuteční-li se tyto podmínky, pak nesmí býti ze žádné strany činěn odpor k úpravě veškerých cen v poměru k nynější ceně naší koruny. Do té doby však je to naprosto nemožno a všechny pokusy v tomto směru postrádající uskutečnitelného podkladu musejí skončiti bezvýsledně, byť byla persekuce, prováděná se strany lichevních úřadů proti středním naším stavům výrobním a obchodním sebe horší a úpornější.
Také slavné ministerstvo zásobování, přežitek válečných dob, zděděný po staré monarchii, předkládá svůj rozpočet na příští rok. Tento zbytečný úřad, potácející se zde stále jako bludný Ahasver, který nemůže umříti, zatěžuje značně naše finance a účelům užitečnějším odnímá potřebných prostředků. Těmto výmysl vídeňské vlády, republikou zděděný, nezabránil a nemohl zabrániti v dobách války nedostatku a bídě, třebaže popsány a potištěny byly vagóny papíru různými výnosy, předpisy, nařízeními a fermany, kterých ovšem se lid najísti nemohl. Žádný úřad a šedivá teorie, ani plané porady uceleného stolu, ani armáda kontrolorů, revisorů a orgánů na potírání lichvy nemohla ze země vydupati zboží, které tu nebylo. A dnes, kdy zboží je nadbytek a nabídka převyšuje poptávku, volná soutěž a snaha vyhověti konsumentstvu je sama nejlepším regulátorem cen, a ministerstvo zásobování je na nejlepší cestě, aby zažádalo o podporu v nezaměstnanosti. (Výborně!) V rozpočtu této přežilé instituce vidíme položku 5,796.480 K na potírání lichvy, peníz zcela vyhozený, který, kdyby byl věnován na účely jiné všeobecně prospěšné ať již hospodářské, kulturní nebo humánní, mohl by přinésti mnoho dobrého a užitečného. Na místo toho však je štědře dotován úřad, který si obral za úkol živnostníkům a obchodníkům co nejvíce ztrpčiti život a umíněně hledá u nich lichvu. Orgány jeho mají nařízeno, že musí donésti určitý počet udání, a tyto se pak ovšem tuží, aby této své povinnosti vyhověly. Lichevní soudy na základě těchto udání přetěžují se případy domněle trestními, jež musí vesměs skončiti, až na případy ojedinělé, rozsudky zprošťujícími. (Sen. Trčka: 7,95%,) Co zbytečných nákladů je opětně zde vynaloženo zbůhdarma, co zbytečné práce plyne bez užitku, opět na úkor jiné důležitější činnosti! Aby se zdálo, že se něco dělá, anketuje se u zeleného stolu a vyrábějí se zbytečné výnosy.
Jisto však je, že tento kuriosní úřad i s celým ministerstvem zásobovacím pomalu sice, ale určitě skončí svůj neužitečný život, neboť mu svíce dohořívá. Letos předkládá svůj rozpočet v tenkém sešitku o 20 stránkách a lze doufati, že příštího roku neshledáme se ním již vůbec.
Že systematicky je se strany vlády pracováno proti živnostnictvu, dokazuje zpráva ministerstva obchodu, v posledních dnech uveřejněná, týkající se státních dodávek. Podle této zadalo uvedené ministerstvo v letošním roce do konce listopadu státních dodávek textilního zboží, konfekce, zboží z kůže a kovového za 35,690.960 korun. Dodávky zadány jsou vesměs jen výrobcům, a to jak v průmyslu, tak i výrobním družstvům a společenstvům živnostenským, dále výrobním družstvům dělnickým, také družstvům invalidů, válečných poškozenců a legionářů, nikoli však jednotlivým živnostníkům.
Živnostenská veřejnost přeje si věděti, jakým právem se vylučují jednotliví živnostníci z možnosti soutěže při státních dodávkách a jakým obnosem na uvedených 35 milionech na státní dodávky preliminovaných participují složky živnostenské.
Vrátím se ještě na okamžik k ministerstvu zásobování. Činitelé jemu blízcí honosně se vynášejí, že před rokem toto ministerstvo hodilo na trhy 3.000 vagónů laciné mouky cizí a za pár neděl srazilo ceny mouky na 5-6 Kč za l kg, čímž prý ušetřili konsumenti l miliardu Kč tímto zasáhnutím ministerstva zásobování. Tvrzení toto je takového rázu, že věřiti může mu jen národohospodářský analfabet, a ne ten, kdo sleduje poměry a příčiny jich bedlivě zkoumá. Ministerstvo zásobování nehodilo své zásoby cizí mouky na trh proto, že chtělo zasaditi citelnou ránu drahotě a způsobiti nějaký zázrak láce, nýbrž pouze z té prajednoduché příčiny, že nepromyšleně draho v cizině nakoupené a neodborně uložené zásoby mouky se ve skladištích kazily a bylo nutno se jich zbaviti, ovšem s ohromnými ztrátami a škodou, kterou opětně nese poplatnictvo. Tak vypadá ve světle pravdy lidumylný čin ministerstva zásobování! Jestliže ceny zahraniční mouky značné poklesly, nebylo to důsledkem oněch 3.000 vagónů na domácí trh hozených, nýbrž příčina toho spočívala v sestupné tendenci mezinárodního trhu obilního, která v silných dovozech, soukromými firmami prováděných, uplatnila se i u nás. To je známo každému, kdo zná poměry, a ministerstvo zásobování chlubí se zásluhou, která mu nenáleží. Chápeme; nějaká činnost vykázati se musí, a proto vezme se, co je po ruce. Vždyť stále ještě je a bude dosti lidí, zejména politických straníků, kteří ochotně tomu uvěří.
Považuji za svou povinnost, abych vyslovil dík ministerstvu národní obrany, které, sledujíc záslužnou činnost pokud se týče kulturní práce ve vojsku, nezapomíná ani živnostenské výchovy, tuto cílevědomě sleduje a také na ni v rozpočtu pamatovalo. Zjev těmto jest ve vládní protiživnostenské tendenci ojedinělý, a proto jej zdůrazňuji jako příklad, jak by vláda i v ostatních svých činech měla se zaříditi, aby střední naše stavy živnostenské a obchodní mohly k ní pohlížeti s důvěrou. Bohužel, není tomu tak.
Aby vděčnost naše k ministerstvu národní obrany mohla býti úplná, bylo by velmi žádoucí, aby stesky našich řemeslníků do zřizování nebo udržování vojenských řemeslnických dílen nalezly sluchu u vedoucích činitelů v ministerstvu národní obrany a tyto byly postupně zrušovány.
Stále znovu se přesvědčujeme, že státní správa a celý její systém prokazuje svými skutky, že vládne u ní duch protiživnostenský. A přece musí býti přihlíženo, že střední stavy naše tvoří základní oporu státu a že bez nich je zdravý jeho rozvoj v přítomnu i pro doby příští naprosto nemyslitelný. Živnostnictvo i obchodnictvo naše jest živlem státotvorným, což nemůže a nesmí nikdo upírati. Vědomě a hrdě hlásíme se ke svému státu a všechny jeho potřeby pokud se řídí ideou spravedlnosti ke všem vrstvám, které stát ve svém celku tvoří, uznáváme.
Ale potud, pokud bude zmíněný protiživnostenský duch ovládati vedoucí kruhy státu, nemůžeme této vládě dáti své důvěry. (Potlesk.)
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Hladikovi.
Sen. Hladik (německy): Pánové! Chci především konstatovati skutečnost, že během rozpočtové debaty, kterou jsme posud konali, málo řečníků se zdržovalo nad tím, že také letošní rozpočet musí býti vyřízen ve spěchu, jenž úplně vylučuje důkladnost porady. Došlo tak daleko a zvykli jsme si na to již tak, že se na tuto methodu projednání státního rozpočtu pohlíží jako na něco samozřejmého. Tedy také v této příčině jsme již tak dalece konsolidováni, že již nikomu více není nápadným, když vláda si s parlamentárním zastupitelstvem tropí šašky. Zdá se, že tomu tak jest, že diskreditování parlamentarismu stalo se přímo československou specialitou. Důkladné projednání a porada o státním rozpočtu jest tudíž za daných okolností ovšem vyloučena. Bylo tomu tak roku předešlého, také přede dvěma léty a i tohoto roku není tomu jinak.
Že následkem toho při sestavování rozpočtu může se přihoditi leckterý zcela malý lapsus, leží v povaze věci, a tak jest tomu také v předloženém nám rozpočtu. Chci uvésti jen jeden příklad. Není neznámo, že Československá republika vydržuje zahraniční vojenské zastoupení, které záleží ze 16 důstojníků, 16 poddůstojníků a mužstva. V rozpočtu pro nok 1922 byl při stanovení přídavku pro tyto zahraniční zástupce francouzský frank ceněn za 5,5 Kč. V rozpočtu na rok 1923 shledáváme, že při těchto zahraničních zástupcích počítá se francouzský frank za 7 Kč, při výpočtu útrat návštěvníků francouzské válečné školy však za 4 Kč. Proč byl činěn tento rozdíl při výpočtu cizí valuty v českých korunách, není jasno. Ale lze míti za to, že to odvoditi lze jedině tím, že státní rozpočet, jak jsem se již zmínil, byl sestavován s lehkovážností, kterou nelze podceňovati, a nemůže tudíž nikdo tvrditi, že při vypracování státního rozpočtu byla projevena potřebná svědomitost. Nebylo by naprosto na škodu, kdyby tu bylo trochu více důkladnosti.
Kdyby tomu tak bylo, že státní rozpočet byl sestaven s příslušnou důkladností, byl by se stali větší zřetel v předloženém státním rozpočtu na účinky krise. Jest každému jasno, že veškeré budgetování příjmů spočívá na úplně nejistých základech. Včera již můj druh Löw poukázal na to, že berní úřady jsou velice pozadu s předpisy daní. Dlužno vypracovati nedoměrky daně z příjmu za celá léta, s předpisováním výdělkové daně za rok 1921 nebylo dodnes počato, a tam, kde se berní úřady dostaly k tomu, začíti s předpisováním výdělkové daně za rok 1921, tam také v těchto předpisech jsou velíce pozadu. Vzhledem k těmto okolnostem lze zajisté s jistotou míti za to, že placení daní v roce 1923 zůstane daleko za očekáváním, předně poněvadž berní úřady nejsou hotovy s předpisy, a za druhé poněvadž jest velmi mnoho podniků, které následkem krise nemohou již zaplatiti předepsané daně.
Jenom při dvou položkách rozpočtu jsou příjmy preliminovány níže nežli roku loňského - o tom rovněž stala se zmínka za debaty - a to při dani z obratu a při uhelné dávce. Snad jest to důkazem pro to, že není správno, když jednotliví řečníci v posavadní debatě poukazovali na to, že ministr financí dr Rašín nebral zřetele na panující krisi. To zdá se skutečně býti nesprávnou výtkou finančnímu ministrovi. Nechci si hráti na ex offo - zástupce pana ministra financí, ale okolnost, že příjmy z uhelné dávky a z daně z obratu preliminoval níže nežli roku loňského, dokazuje asi, že přece na to pomýšlel, že v Československém státě existuje krise. Možná, že pan ministr financí při jiných položkách nepomýšlel na to, že žijeme v krisi, ale při stanovení příjmových položek pro tyto obě daně jest přece dán důkaz, že ministr financí přece není tak špatným, jak opětně v debatě byl líčen.
Ovšem jest pan ministr financí v omylu, když před nepříliš dlouhou dobou prohlašoval, že vrchol krise jest již překonán a že nyní zase jdeme vstříc lepším dobám. Myslím zajisté, že mohu říci, že nemůžeme sdíleti tento optimismus. Naopak se domníváme, že na nás čekají ještě těžké doby, tím více když přece vláda ničeho nečiní, aby krisi odstranila. Není ani řeči o tom, že se zde používá prostředků, způsobilých k tomu, aby přivodily když také nikoli úplné odstranění krise, tož alespoň její zmenšení. Někteří řečníci již na to poukazovali, že to jest především daň z obratu a uhelná dávka, které překážejí rozvoji našeho průmyslu. Přihlédneme-li specielně ke sklářskému průmyslu v tomto státě, a vyšetřujeme-li, jak zde uhelná dávka a daň z obratu působí na výrobu, pak můžeme beze všeho říci: kdyby daň z obratu a uhelná dávka byly odstraněny, nastala by především příznivá konjunktura v průmyslu sklářském, jehož poměry dobře znám. Soudruh Lorenz uvedl, že daň z obratu neobnáší jen 2 %, nýbrž za okolností dokonce 5, 6 a 7 %. Pravím vám, že při výrobě sklářského zboží daň z obratu neobnáší 5 a 7, nýbrž 10, 12 a ještě více procent. Při zvláštnosti výroby v tomto odvětví průmyslu jest to zcela vysvětlitelné. Ministr obchodu ovšem před několika měsíci jakožto recept pro další příznivý vývoj našeho průmyslu doporučoval průmyslníkům, podnikatelům, dával jim dobře míněnou radu, že když nemají práci, aby zcela jednoduše boudu zavřeli. Dnes můžeme říci, že tehdejší přání pana ministra obchodu se stalo skutečností. Ve skutečnosti téměř všechny živnostenské závody jsou zavřeny, ani o jednom odvětví nelze říci, že by dnes dělnictvo bylo plně zaměstnáno, především pokud jde o německé území. Ale věc má se tak, že nejen že zavřeny byly boudy, poněvadž tu nebylo žádného zaměstnání pro dělníky, stalo se také, že boudy zavřeny byly proto, poněvadž podnikatelé přeložili své závody a své podniky do ciziny. Poněvadž vláda pro vývoj nečiní ničeho, stěhuje se průmysl jednoduše ven. Stěhuje se ze země, ve které není ani porozumění, ani dobré vůle pěstovati rozumnou obchodní a hospodářskou politiku. O tom, zdali tyto methody vznikly z hlouposti anebo ze zlého úmyslu, o tom rozhodovati bude budoucnost. Skutečností jest, že dnes již veliký počet podniků se vystěhoval do ciziny, především z okresů pohraničních. A přece musil by se dle mého mínění, kdyby stát měl ozdravěti a kdyby tak často vychvalovaná konsolidace měla se státi konečně jednou skutkem, musil by se stát starati o to, aby se průmysl dále vyvíjel, poněvadž v rozvoji průmyslu hledati jest možnost aktivnosti československé obchodní bilance. Jest sice pravda, že dle zjištění statistického státního úřadu obchodní bilance československá ještě koncem srpna byla zcela aktivní. Ale rovněž jest jisto, že především ono odvětví průmyslu, to jest sklářský průmysl, kterýž vláda tak velice zanedbává, značně přispívá k udrženi aktivity obchodní bilance. Jako důkaz chci vám zcela krátce uvésti tyto číslice:
Dle výsledků statistického státního úřadu obnášel veškerý dovoz v prvních osmi měsících tohoto roku 22,659.269 q různého zboží. Z tohoto uvedeného množství připadá na sklo a na skleněné zboží 9.724 q. Ze zboží, které se označuje jakožto hlavní opora aktivnosti obchodní bilance, jako na příklad kameninového zboží, hliněného zboží, skla a skleněného zboží, neušlechtilých kovů a z toho vyrobeného zboží bylo v téže době, v prvých osmi měsících tohoto roku vyvezeno asi 4,000.000 q. Z těchto 4 milionů metrických centů, jež byly vyvezeny, bylo 894.291 q skla a skleněného zboží. Vidíme tedy, že v prvých osmi měsících dovezeno bylo 9.724 q skla a skleněného zboží a že v stejné době bylo vyvezeno 894.291 q skla a skleněného zboží. Z těchto obou čísel vyplývá s veškerou zřejmostí, že sklářský průmysl bohatou měrou přispívá k aktivitě obchodní bilance. Vývoz skleněného zboží jest skoro o 800.000 q větší nežli dovoz tohoto zboží. Měli bychom se nyní domnívati, že vzhledem k této skutečnosti by vláda přece měla něco podniknouti, aby tomuto průmyslu pomohla na nohy, - ale jest vlastně chybně řečeno >aby mu pomohla na nohy<. Na nohy pomáhá vláda průmyslu sice v tom smyslu, aby mohl běžeti a ztratiti se z československého státu; jest však podniknouti jiné věci, abychom tak brzo, jak je možno, vybředli z této těžké krise.
Ale kážeme zde hluchým uším, tisíc slov jest tolik jako jedno slovo, slibů po případě se nám dostane, něco jiného vsak vláda nepodniká. Není naděje, ani v nejbližší budoucnosti, že u směrodatných činitelů tohoto státu zvítězí rozum.
Chci se nyní obrátiti k jiné kapitole, která během dnešního dne byla projednávána, jest to sociální péče. Soudruh Hecker právě tak jako soudružka Perthenová, projednávali některé věci, týkající se sociální péče. Chtěl bych se omeziti jen na projednání thématu péče o válečné poškozence. Kdo má příležitost sejíti se občas s válečnými poškozenci, s válečnými vdovami a sirotky, ten může oceniti, co nouze a bídy tito lidé musí vytrpěti. Důchody invalidů, válečných vdov a sirotků jsou tak nízko vyměřeny, že to dlužno označiti přímo jakožto skandál. Nikdo nemůže tvrditi, že když úplný invalida, který alespoň z 85% jest práce neschopen, béře roční důchod 2.400 Kč, že zde stát učinil vše, co učiniti jest povinen těmto největším chudákům. Nikdo nemůže tvrditi, že by vdova, která béře plný vdovský důchod a dostává tudíž ročně celých 600 Kč, mohla s tímto obnosem vyjíti.
Nejinak jest tomu se sirotčími důchody, které obnášejí ročně 400 Kč. Ale nedosti na tom, že důchody invalidů, válečných vdov a sirotků jsou tak nízce vyměřeny, dlužno ještě uvážiti, jakou cestu utrpení tito lidé musí prodělati, nežli se jim vůbec dostane tohoto důchodu. Jest to táž historie, jako při podpoře nezaměstnaných, že zde dlužno běhati od Pontia k Pilátovi. Dlužno prováděti šetření, nežli se konečně příslušnému Zemskému úřadu pro válečné poškozence uráčí vyměřiti důchod a dáti jej invalidům, vdovám a sirotkům. Mimoto má se dnes věc tak, že v Československu ještě nikdo neví, kolik vlastně máme celkem válečných poškozenou. Sčítání válečných poškozenců do dnešního dne není úplně provedeno; do 31. března t. r. byly známy tyto číslice: dle sčítání měli jsme do uvedeného dne asi 100.000 válečných poškozenců, asi 300.000 vdov a 357.260 sirotků. Nyní však lze míti za to, že když se sčítání konalo, při čemž ovšem nejsou počítáni všichni ti, kdož mají nárok na důchod, že by ti, kdož nárok mají, nyní také tento důchod měli resp. brali. Chyba lávky! Ze 100.000 válečných poškozenců mělo 19.108 nárok na důchod. Z těchto 19.108 oprávněných byl však důchod poukázán pouze pro 10.037, 9.071 jich čekalo a čeká částečně dodnes ještě stále na to, až se jim důchod konečně jednou vyměří. Nejinak jest tomu u vdov. Ze 300.000 vdov bylo shledáno 225.320 oprávněných. Z těchto byl pouze pro 133.779 důchod poukázán, pro 91.549 se důchod ještě vyměřoval a částečně ještě vyměřuje. Ze 337.260 sirotků bylo oprávněných 36.990. Důchodů bylo vyměřeno 11.613. Vyměřovalo se tudíž ještě 25.377. Z těchto číslic vyplývá zahanbující skutečnost, že asi 50 % válečných poškozenců, 40 % válečných vdov a 60 % sirotků čeká na vyměření důchodu. Praví se sice - a to jest zákonité ustanovení - že až do poukazu důchodů mají oprávnění v těchto třech skupinách obdržeti zálohu. Ale to se děje jen v nejřidších případech. Mně jest známo několik skutečností, že manželky po padlých a nezvěstných vojínech, které ještě roku loňského braly vyživovací podporu, následkem prohlášení muže za mrtvého anebo z jiného důvodu počátkem tohoto roku pozbyly podpory, a že tito lidé až do dnešního dne od Zemského úřadu pro válečné poškozence neobdrželi poukazu na důchod. Můžete pochopiti za jakých okolností tito ubozí lidé jsou nuceni žíti. Byl by konečně čas, kdyby ministerstvo sociální péče, jemuž Zemský úřad pro válečné poškozence podléhá, konečně se postaral o to, aby tyto neudržitelné poměry byly odstraněny. Kdyby v Zemském úřadě bylo málo pracovních sil, pak jest tu možnost, když právě se zaměstnáváme myšlenkou zmenšení počtu státních úředníků, že by se předsevzalo vyrovnání státních zaměstnanců v tom smyslu, že by se vzali odtud, kde jsou přebyteční a dali tam, kde jich je zapotřebí. V Zemském úřadě pro válečné poškozence bylo by zajisté možno umístiti řadu úředníků, kteří by tam mohli konati služby velice platné a kteří by umožnili, aby jejich prací běžné záležitosti válečných poškozenců, vdov a sirotků řádně byly vyřizovány.
Kapitola >Sociální péče< potřebuje tudíž naléhavé nápravy. Dotace v kapitole >Sociální péče< jsou příliš nepatrny, aby vyhověti mohly potřebám především pracujícího obyvatelstva tohoto státu. Bylo by velice žádoucím, kdyby pan ministr sociální péče ještě za projednávání rozpočtu podal vysvětlení o tom, jak se má věc se sociálním pojištěním. Soudruh Hecker ve svých vývodech již krátce na to poukázal. Chci jen něco doplniti. Pan ministr zmínil se v únoru t. r., že osnova bude ještě během tohoto roku Národnímu shromáždění resp. poslanecké sněmovně předložena. Rok chýlí se ke konci a dnes ještě nikdo neví, jak to vlastně bude vypadati se sociálním pojištěním. Tu kolují nejrůznější pověsti, a nikdo neví, co vlastně vláda zamýšlí, zdali zestátnění nemocenských pokladen anebo zestátnění sociálního pojištění s ponecháním nemocenských pokladen v jejich posavadním stavu, anebo v jiném způsobě. Nikdo neví, co při sociálním pojištění vyjde na jevo. Jest již vysvětlitelno, že tento stav nastal, neboť situace jest ta, že při této otázce tak velice zřetelně se jeví různost názorů a zájmů různých stran v koalicí. Jest možno a pravděpodobné, že tato různost názorů jako u i jiných otázek, tak také v otázce sociálního pojištění hraje značnou úlohu uvnitř koalice. Ale tato různost názorů nemá znemožniti, aby dělníci, staří lidé, kteří v zájmu společnosti pracovali, ještě dále postrádati musili sociálního pojištění. Dlužno již říci, že není možno tuto otázku přiměřeným způsobem řešiti v koalici, že by zcela jednoduše bez koalice měla býti vzata v projednávání. Sociální pojištění pracujícího obyvatelstva jest mnohem důležitější otázkou, nežli velmi, velice pochybená koalice, která jest odpovědna za předložený státní rozpočet, jenž úplně odpovídá podstatě kapitalistického způsobu smýšlení, se kterým naprosto se nemůžeme ztotožňovati, a vůči kterémuž bezpodmínečně zaujímati musíme stanovisko odmítavé. (Souhlas a potlesk na levici.)