Tak tedy stouply všechny potřeby, jež zemědělec kupuje, jak však nepoměrně kleslo všechno, co prodává! To, co prodává, je zvýšeno třikráte až šestkráte proti době předválečné, ale to, co kupuje, je zvýšeno 12 až 30kráte proti předválečné době. Tu jest zajímavo srovnati ceny výrobků za hranicemi. Tak třebas Lanzova garnitura, 4koňský stroj, stojí v Německu 4,814.000 marek, na našich penězích 19.650 korun, u nás stojí ale už 45.000 Kč. Pluh Sackův stojí 14.500 marek, na našich penězích 58 korun. Vidíme tedy, jak nepoměrně naše výrobky průmyslové jsou dražší než německé a jak by se nám uvolnilo, nejen zemědělcům, ale veškerým vrstvám, kdyby tato jednostranná celní ochrana byla upravena na míru spravedlivou. Následek tohoto nepoměru cen zemědělských a průmyslových výrobků té disparity, jak se říká, jest, že zemědělec se musí asi omeziti při nákupu svých četných potřeb, čímž konec konců trpí také průmysl, poněvadž nenalézá odbytu na své výrobky. Klademe proto panu ministru obchodu na srdce, aby v dobrém porozumění zájmů průmyslu chránil také zemědělství a je podporoval, řídě se zásadou rovnoprávnosti a rovnocennosti mezi výrobou průmyslovou a zemědělskou.
(Místopředseda Kadlčák převzal předsednictví.)
U ministerstva železnic vykazuje výdej snížení o 454 milionů korun, ale očekává se zvýšení příjmů o 6,200.000 Kč, přebytek pak má činit 745 milionů korun. Ku všeobecným stížnostem do vysokých sazeb musí se připojiti i zemědělci. Úkol železnic, tak význačného komunikačního prostředku, není v nich samých, ony neexistují k vůli sobě, ale proto, aby sprostředkovaly dopravu všech statků. Při dnešních vysokých sazbách počínají se vraceti staré, patriarchální časy a poměry, kde při dopravě zboží se počíná užívati povozů, že vozí se po nápravě na 20-50 km, neboť ta doprava přijde laciněji. To jsou poměry nemožné, abychom se vraceli 50 let zpět, zvláště při lokálních drahách není možno, aby se zboží mohlo posílati dále. Na Pelhřimovsku vozí 4 hodiny zemáky k dopravě po hlavní trati, poněvadž lokálka, kterou mají u úst, jest tak drahá, že by se doprava touto lokálkou nevyplatila. K čemu potom ta lokálka je? Je znám případ, že svaz bramborářů v Německém Brodu poslal vagón bramborů do Brna. Adresát ho nepřijal a svaz považoval tedy za výhodnější, když dá prodati brambory v Brně, než dopravovati je zpět. Dopadlo to ale špatně. Dráha v Brně prodala ten vagón, 100 q, za 1.100 Kč a svazu předložila účet na 2.200 Kč za dopravné a výlohy při prodeji. Svaz neměl z toho nic a musil ještě 1.100 Kč na to doplatit. Jeden náš kolega poslal svému příbuznému zdarma l q bramborů drahou. Doprava drahou stála 24 Kč a doprava povozníkem do domu 12 Kč. Adresát tedy zaplatil 36 Kč pouze za dopravu. To jsou poměry nemožné. Takovýmto způsobem nás ta vlna láce tak brzy nezaplaví a neutopí. Správa železnic, podniku to konec konců obchodního, měla by již jednou dbát pravidla a zásady solidního obchodu, pravidla: Malý, ale častý zisk. Pak by ten čistý zisk byl daleko větší, než jaký se pro rok 1923 očekává. Bylo by také již jednou na čase zavésti pořádek, pokud se týče volných lístků zaměstnanců, aby bylo znemožněno jich zneužívání na př. takovým způsobem, že celé společnosti železničářů si najmou honitbu a jezdí na hon zadarmo, nebo že kapela železničářů, jezdí zadarmo po koncertech. Příbuzní železničních zaměstnanců mají volné lístky až do kolikátého pokolení. Po této stránce by bylo možno zjednat lehce nápravu. Těžším problémem jest redukce personálu, který však také v dohledné době bude se musit rozřešiti.
Ministerstvo sociální péče a veřejných prací provádí zákon o podpoře stavebního ruchu. To se dotýká také dosti zájmu venkovského obyvatelstva, neboť nejen v městech panuje nedostatek bytů, ale i na venkově, a tu musíme si stěžovati do pomalého vyřizování žádostí z venkova podávaných. Dle prováděcího nařízení mají okresní stavební správy do 14 dnů po předložení žádosti po případě po jejím doplnění předložiti tyto žádostí zemské správě politické k dalšímu řízení, ale my, velectění pánové, máme velmi četné případy, že tyto okresní správy nechávají rok i přes rok žádosti ležet, ačkoliv je podle předpisů ministerstva mají do 14 dnů vyříditi. Vypadá to tak, jakoby žádosti zemědělců byly úmyslně zdržovány, aby se nemohli státi účastni výhod zákona. (Hlas: To se děje dělníkům také!) Tím hůře. Prosím proto, aby bylo dbáno toho, že úřady jsou pro podporování stavebního ruchu a nikoliv pro jeho potírání, k provádění zákona a nikoliv k jeho sabotování. Ministerstvo pro zásobování figuruje ve vydání položkou 17,135.000 Kč. Při takovém velikém rozpočtu, jaký máme, nehraje tato položka nižádnou velikou roli, než přes to považujeme toto vydání za zbytečné a vyhozené. Ministerstvo pro zásobování lidu nedovedlo v době válečné v Rakousku, ani v době poválečné u nás rozmnožit zásoby poživatin a potřeb, ani zajistit spravedlivé a stejnoměrné rozdělení, distribuci jejich. V nynější době nadvýroby, kdy platí stará zásada, že nabídka a poptávka reguluje ceny zboží, jest si přáti, aby toto ministerstvo zmizelo, neboť se stalo anachronismem, a proto si přejeme, aby brzy bylo možno říci o něm slova >Svatební košile<: >Ty, mrtvý, lež a nevstávej!<
Ministerstvo zdravotnictví a tělesné výchovy: I venkov má největší zájem na tom, aby zdraví tělesné bylo co nejvíce chráněno a aby výchova tělesná byla co nejlépe a cílevědomě vedena. Přáli bychom si, aby služba zdravotní na venkově byla pronikavěji zorganisována, než je, a aby také venkovským nemocným bylo umožněno používat vymožeností lékařské vědy v nemocnicích a léčebných ústavech. Pokud se týká zásobování veřejných nemocnic a ústavů léčebných, upozorňujeme ministerstvo zdravotnictví na to, že by mohlo snadno podporovat zemědělství a samo značné obnosy ušetřit, kdyby učinilo vhodné opatření, aby nemocnice a léčebné ústavy opatřovaly si své potřeby od zemědělců prostřednictvím zemědělských družstev. My jsme učinili již kroky v té věci, ale ministerstvo odkázalo nás prostě na ten a ten předpis, podle něhož mají se ofertním řízením potřeby provádět nebo nákupy zadávat. Jsou zvyklí na tu vyšlapanou kolej, aby z kolikáté ruky meziobchodu nakupovali potřeby, ale ovšem za přiměřeně zdraženou cenu. Pomohli by sobě i zemědělcům, kdyby vyloučili tyto dlouhé články meziobchodu a kupovali přímo od zemědělce. Pro zemědělství v rozpočtu státním počítá se 774 milionů oproti 591 milionům z roku 1922, tudíž o 183 milionů více. Příjmy činí 674 milionů. Státní lesy a statky vyžadují vydání 528 milionů a vykazují příjem 648 milionů. Odečteme-li rozpočet státních statků, zbývá na politicko-státní správu zemědělství vydání 246 milionů korun, tedy 1,2 % celkového státního rozpočtu. V rozpočtu ministerstva zemědělství stále nelze dosáhnouti vyhovujícího dotování zemědělsko-technických prací. Každoročně je na to poukazováno a v rozpočtu na budoucí rok jsou zařazeny tyto položky: Příspěvek melioračnímu fondu 15 milionů korun, meliorační dotace 12 milionů korun, agrární operace 1,895.000 Kč, na vodní knihy 60.000 Kč a k tomu pro Podkarpatskou Rus 2,055.000 Kč, okrouhle tedy 31,000.000 Kč.
Do nynější doby máme meliorovaných asi 160.000 ha půdy z ploch meliorací vyžadujících 1,900.000 ha. Scelování pozemků podrobeno bylo ve Slezsku a na Moravě okrouhle 72.600 ha, mimo to něco v Čechách a na Slovensku. K soustavnému postupu mělo by se ročně meliorovati nejméně 20.000 ha a dle toho meliorační fondy dotovati. Při těchto pracích objeví se začasté nutnost, aby současně s melioracemi provedeny byly úpravy vodotoků, bez nichž meliorace nebyly by dokonale zajištěny. Fond meliorační měl by býti dotován ročně obnosem 40 milionů korun a dotace obnosem 20 milionů korun. Dosud dosaženo bylo pouze poloviny. Budiž podotčeno, že v dotaci 12 mil. Kč jsou obsaženy také 3 mil. Kč na úpravu řek, povodněmi postižených. Jak jsme seznali z úst pana ministra zemědělství, byla vydána z melioračního fondu dotace dosud 43 miliony korun, od 28. října 1918. Z toho
354 splátky v Čechách v obnosu 14,7 milionů Kč,
339 splátek na Moravě v obnosu 23,8 milionů Kč,
50 splátek do Slezska v obnosu 3,7 milionů Kč,
13 splátek na Slovensko v obnosu 0,810 mil. Kč,
5 splátek do Podk. Rusi v obnosu 0,135 mil. Kč.
Pozoruhodný rozvoj v pracích zemědělsko-technických vyvozen byl za dva roky na Slovensku zřízením státních zemědělsko-technických úřadů. Podle mých informací byly na Slovensku provedeny úpravy
34 potoků v 8 obcích nákladem 870.000 Kč,
ovšem meliorováno bylo pouze 58 ha půdy nákladem 128.700 Kč,
provádí se 13 podniků na 1.115 ha nákladem 3,033.000 Kč,
subvencovány jsou 23 podniky 1.213 ha nákladem 4,270.000 Kč,
projednává se 62 podniků o 3.559 ha s nákladem 14,000.000 Kč,
pracuje a zaměřuje se dalších 158 podniků v rozsahu 27.290 ha.
To je také doklad, jak Československá republika Slovensko utlačuje. V Košicích byl zřízen Státní meliorační ústav pro výchovu melioračních mistrů.
Doba válečná, jak víte, způsobila únavu v práci a podnikavosti a bylo velmi těžko vzpružit opětné snahy rolnictva po zvelebování půdy. Sotva všecky obtíže byly překonány, sotva se dostavila zase chuť, aby půda byla zlepšována a také výnos zvýšen, objevují se nové nesnáze pro tyto práce. Je to pokles cen hospodářských plodin, kterážto okolnost tak mnohého rolníka odradí od meliorací.
Velice žádoucím je věnovat pozornost i údolím vodotoků velkých i malých, kde jsou louky, základ to chovu hospodářského zvířectva. Jest nutná současná regulace vodotoků, která je integrující součástí meliorací, je žádoucno, aby takové regulace byly připravovány současně s melioracemi, neboť jedno od druhého nelze odtrhnouti. Regulace vodotoků a meliorace půdy spolu souvisí, neboť stávalo a stává, že při regulaci toků, když se nedbalo na vlhkost půdy, potom se ta půda odvodnila a stala se neúrodnou. Plodnost půdy závisí od vzduchu, tepla, ale také vody, a chceme-li tu vodu zachovat, je třeba, aby systematicky byly toky regulovány a při tom také i pozemky okolní meliorovány.
Tyto veliké regulace v širokých údolích hospodářsky je nutno obstarati zvláštními zákony, které mám scházejí, na jichž základě byla by každý rok vložena jistá část do rozpočtu. Tyto zákony byly by také podkladem pro příspěvky zemských správních komisí a také pro příspěvky interesentů.
Co se týká pastvin, jest v naší republice v celku asi 1,207.000 ha, a to nejvíce v hornatých krajinách na severu Čech, potom ve východní Moravě a hlavně na Slovensku. Na úpravu a zlepšení těchto rozsáhlých ploch l,207.000 ha jest vložena do rozpočtu nepatrná částka 5,220.000 Kč. Úpravě pastvin jest třeba věnovati pozornost zvláště po stránce meliorační, a dobrou systemisací hospodářství a racionelním hnojením vytvořiti pastviny, které by byly důležité pro chov zemědělství a zásobovaly by naše občanstvo masem, máslem, sýrem a pod. Bylo by potřeba, aby v dobře pochopeném zájmu nejen zemědělství, ale i státu byla tato produktivní položka náležitě zvýšena.
Z rozpočtu ministerstva zemědělství vidíme, že zásada rovnocennosti a rovnoprávnosti mezi výrobou průmyslovou a zemědělskou ještě nepronikla při sdělávání rozpočtu, a to nejen ke škodě zemědělství, nýbrž i ke škodě státu.
Na jedné straně nepodporuje se rozvoj a zvelebení zemědělství tak, jak toho význam jeho vyžaduje, na druhé straně však stěžuje se zpracování a zpeněžení produktů zemědělských. Připomněl bych také otázku, která se týká hlavně východní Moravy a Slovenska. Byla tam neobyčejná úroda ovoce a zvláště švestek. A jelikož pršelo po 6 neděl téměř, popraskaly švestky, se stromů spadaly a shnily, nežli se zpracovaly na slivovici. Ministerstvo financí snažilo se tuto výrobu omezit proto, aby svůj líh, který má na skladě, 340.000 hl, mohlo lépe zpeněžit. Proto omezilo výrobu, zakázalo výrobu, a když již to povolili, stěžovali to tak, že to trvalo často 14 dní, měsíc i dva měsíce, nežli se to povolení dostalo. - Těm palníkům, kteří si opatřili nové kotle, se vůbec znemožnilo, aby pálili na paušál kotlový, kde výroba jest o něco lacinější. Vedle toho jest výroba slivovice stížená vysokou daní, která obnáší v celku Kč 20,- z l litru absolutního lihu. Tyto oběti, které se činí těmto malým zemědělcům ve východní Moravě, zvláště na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, nejen že způsobují velikou škodu v zemědělství, ale také roztrpčují tyto lidi proti republice. A já varuji naše úřady před tím postupem. Já bych se nebál těch podvratných elementů, které pracují proti existenci republiky, ale bojím se nerozumných úřadů, které jsou horšími nepřáteli republiky, než strany, které se nazývají komunistické a j. Po převratu jsme to viděli nejlépe na Slovensku. Nevěděli jsme jiného, nežli zavést rekvisici dobytka, brambor, obilí atd., kolkování peněz. Toho se využilo a řeklo se: Ti Češi vám všecko berou, vyžírají vás. Zvláště židé to říkali: >Béřou vám obilí, brambory, peníze, zavedli daň z obratu.< A četníci a finanční orgány na trzích lidem vybírali daň z kapsy a platilo se na fond pro umělá hnojiva. Ti lidé neužívali těch umělých hnojiv, a to, pánové moji, vedlo k roztrpčenosti, a to ještě daleko horší, nežli ta podkopná a krtčí práce těch elementů extrémních. Při tom ta výroba slivovice, na kterou byli zvyklí, nemohla býti jinak zužitkována a teď se dělají nesnáze. Prosím, aby úřady dbaly na potřeby toho lidu a nedělalo se všecko jen za zeleným stolem a podle toho se posuzovaly potřeby našeho lidu.
Dále vidíme, že se lidu zemědělskému odpírá to, čeho potřebuje, aby mohl upotřebit své produkty a dostáti svým povinnostem vůči rodině a také vůči státu a ukládají se mu břemena daňová, pod jejichž tíží počíná klesati. Vidíme, že zemědělství trpí daňovým zatížením, dědictvím to doby poválečné. Dlouhý řetěz asi 28 daní, které máme, stahuje se kolem hrdla našeho zemědělce a váže mu ruce i nohy. K pozemkové dani přistupuje 200-400 % válečné přirážky, daň z obratu, daň z masa, osobní daň z příjmů, přirážky obecní, okresní a zemské, a jak se všecky ty daně a přirážky jmenují.
Zemědělec, který platil před válkou 200 korun všech daní, platí dnes 2.500 Kč, který platil 2.000 K, platí dnes 25.000 až 30.000 Kč. A kdyby daň byla spravedlivě předpisována a vybírána! Berní správy dělají vyměřování prostě tak, že vypočtou, kolik jedna měřice dá čistého výnosu, ať jest to půda v údolí nebo na stráni, úrodná nebo neúrodná a čistý výnos, který každá měřice musí dát, násobí počtem měřic a tak se stane, že zemědělec, který má 20 měr, jest najednou aktivní a podléhá osobní dani z příjmu, a podobně jest tomu při dani z obratu. Ministerstvo financí ustanovilo výnosem z 21. prosince 1920, že zemědělci do 50 ha mohou paušálem platiti tuto daň, ale výslovně jest tu řečeno, že daň z obratu nemožno platiti paušálem z tržby koní, kamenných lomů, včel, ryb a lesů. Některé berní správy tuto daň obratovou i z lesů paušálem předpisovaly a když jsme ji neplatili, dali nám exekucí. Musilo se podávat odvolání, a to si vyžádalo několik set tisíc rekursů, což znamená nemalé zatěžování republiky. Orgány finanční, které mají chrániti stát, dělají to úmyslně a často v nevědomosti a připravují tím zbytečná a veliká vydání tomuto státu. Bylo by třeba, aby naše finanční správa tyto pány poučila, po případě přes prsty klepla. Také jest třeba na to bráti ohled, aby odvolání se nenechávalo ležet několik roků a aby se nezpracovávalo jako dosud, kdy prostě za 3 vteřiny se vyřídilo v Brně jedno odvolání; stačilo, aby referent přečetl jen jméno a řekl, navrhuji zamítnutí. Tímto způsobem se šlape spravedlnost a podkopává vážnost v lidu a tím se pracuje také proti republice.
Při tom vidíme, že okresní odhadní komise, které jsou od roku 1912, nebyly obnoveny a jsou tak složeny, že zemědělci nemají v nich žádného zastoupení; z 12 členů mají jednoho až dva členy a i kdyby měli většinu, nemá to žádného významu, neboť není možno, aby za 2 až 3 dny zpracovali 20 až 25 tisíc platebních rozkazů.
Jest třeba, aby tento systém odvolací byl nějakým způsobem upraven, a sice tak, aby ti, kdo byli nevině postiženi, mohli se spravedlnosti dovolati.
A nyní považme, že vše, co zemědělec prodává, pokleslo v ceně o 50 až 90 %, kdežto pokles výrobků průmyslových jest celkem nepatrný a vzniká otázka, kde má zemědělec bráti prostředky, aby zaplatil daně, a k tomu přistupuje dávka z majetku a přírůstku na majetku. Již způsob, jakým se dalo sepisování přiznání, byl nesprávný. Víme, že ministerstvo financí vydalo nařízení, aby berní úřady byly nápomocny při sdělávání těchto soupisů, a pánové si to vykládali tak, že jsou oprávnění sami odhadovati nemovitosti a zároveň inventář živý i mrtvý a jiné a jiné předměty. Když poplatník se bránil, hrozili mu zavřením a podobným způsobem, takže donutili tyto poplatníky, aby podepsali často prázdný papír nebo přiznání, které neodpovídalo skutečným poměrům. A nyní tato přiznání přišla k berním správám a berní správa učinila si věc velmi jednoduchou, a sice použitím nešťastných Brdlíkových tabulek, které jsou sestaveny k jinému účelu. Pastvinářské obvody zařadila do prvního neb druhého obilnářského, třebas výnos z jednoho hektaru činil 4,50, kdežto v prvním obilnářském 8, a teď to znásobila výnosem hektarů, a to celkovou výměru pozemku.
A tak se i stalo, že o 100 % zvýšila cenu pozemků. Těchto směrnic, které vydalo ministerstvo zemědělství pro oceňování osiva, strojů a živého i mrtvého inventáře a oběživého kapitálu, které zemědělec nepřiznává, používaly berní správy vesměs, aby si práci usnadnily, nedbajíce stavu majetku zemědělcova. A tak se stalo, že platební rozkazy vypadají dnes tak, že kdyby zemědělec byl nucen zaplatiti tuto dávku, znamenalo by to u mnohých konfiskaci majetku a druhé by to přivedlo tak daleko, že by musili upustiti od intensivního hospodářství a museli by se obrátiti k hospodářství extensivnímu.
A konečně není možno, aby z tohoto domnělého přírůstku, který vypočítaly berní správy podle stavu z r. 1912 v březnu, byla placena dávka v době, kdy naše koruna poklesla, neboť zemědělec nemá svou usedlost a potřebné zařízení k tomu, aby s tím obchodoval. Cena majetku klesla, musí tedy také klesnouti výše dávky, a ona bude spravedlivá jen tenkráte, když bude vybírána jen v tom případě, kdy majetek byl zcizen od l. ledna r. 1914 do 31. prosince 1919.
Ve Švýcarsku a Anglii, jak známo, nedopřáli si tohoto luxusu, aby zavedli dávku z přírůstku. Když my jsme si toho dopřáli před 2 roky, tak musíme míti také tolik rozvahy a smělosti, abychom největší příkrosti odstranili. Na tom záleží nejenom nám zemědělcům, nýbrž i majitelům domů v městech, majitelům cenných papírů, které poklesly v ceně.
Průmysl, který činil přiznání až roku 1921, po případě až tohoto roku, s nímž dojednány byly směrnice ocenění majetku, byl a je šetřen. Téhož nazírání a téhož postupu žádáme i vůči zemědělství. Ty bajky o zbohatnutí venkova ztrácejí u všech rozumných lidí víru. Nejlépe vyvrací tyto bajky statistika. Hypotekárních dluhů bylo na všech nemovitostech selských v Čechách, na Moravě a ve Slezsku v roce 1914 6.917,144.170 K, v r. 1915 6.956,244.902 K, v roce 1916 6.876,596.969 K, v roce 1917 6.868,048.876 korun, v roce 1918 6.812,672.734 K, v roce 1919 7.009,883.363 K, v roce 1920 7.622,055.804 Kč. Hypotekární zadlužení klesalo, jak vidno, v roce 1916, 1917 a 1918, ale od roku 1919 počíná stoupati. Roku 1921 bylo splaceno hypotekárních dluhů na selských usedlostech 344,586.527 Kč, ale vtěleno bylo nových hypotekárních dluhů 1.033,202.855 Kč. Tedy mělo-li by se tak dále vůči zemědělství postupovati, došlo by k tomu, že by ten pilíř, držící budovu našeho státu, byl sbořen. O našich poměrech platí plnou měrou slovo slavného francouzského Jaurésa, který o francouzském rolníku řekl ve sněmovně r. 1897: >Arabské jedno přísloví zní: Řeklo pole svému pánu: Ukaž mi svůj stín. Dnes, kdyby chtěl někdo na poli rolníka francouzského viděti stín těch, kteří jsou vlastními jeho pány, uzřel by nejprve obrovský stín fisku, pak stín hypotečního věřitele, výrazný profil spekulanta a stín velké výroby průmyslové. Veškeré tyto stíny pokryly by majetek rolníků dokonale, že pro jeho vlastní bídný stín nezbývá ani kousek místa pod sluncem, které jen vyssávání rolníka osvěcuje.<
Kropotkin prohlásil heslo: >Blahobyt všem<, které dnes jest přetvořeno v jiné: >Sociální spravedlnost<. Na této plošině možno se sejíti všem stranám a třídám a pracovati ruku v ruce k přemožení a odstranění všech nedostatků a obtíží našeho hospodářského života, které se přirozeně musily dostaviti a jen svornou spoluprací všech povolaných činitelů mohou býti zdolány, poněvadž i vláda uznala tuto cestu za jedině schůdnou a k cíli vedoucí, budeme hlasovati pro rozpočet na rok 1923. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Dúrčanskému.
Sen. Dúrčanský: Slávny senát! V našom senáte, ba aj v poslaneckej snemovni zavládla falošná mienka, že kto sa stavia proti odhlasovaniu štátneho rozpočtu, že stavia sa proti republike.
Snáď sotva v ktorom štáte i sotva v ktorom druhom parlamente to takto býva, že keď sa niekto postaví proti odhlasovaniu rozpočtu, že sa stavia proti republike. Z tohoto správneho stanoviska hľadíme i my na tento rozpočet. A keď mu odopreme naše hlasy, ohradzujeme sa proti tomu, aby to bolo považované za skutok proti štátu namierený.
My ako strana oposicionálna nemôžeme mať dôvery k tejto vláde. Prečo? Odôvodním to. Toto bude zároveň odôvodnením vystúpenia našej strany zo všenárodnej koncentrácie, lebo tie isté príčiny, ktoré nás vtedy viedly k tomu kroku, nútia nás i dnes nedôverou sa chovať k vláde, ktorá s tým istým programom má pracovať, ako aj predošlé vlády, ako to aj pri svojom vládnom prehlásení sa vyslovila a tak ako predošlé vlády, aj táto žiadnej dobrej priazne nepreukáže nám Slovákom.
Slávny senáte! Že prečo dnes sa nesnažíme postaviť tejto vláde k boku, ale že musíme stát dnes proti vláde? To vie pán ministerský predseda snáď ďaleko lepšie nežli my. Ale predsa bárs aj nemáme žiadnu, ani nemôžeme mať žiadnu odpovednosť za to, čo vláda podnikne a učiní, predsa chceme sa zúčastniť všetkých prác v tomto senáte a budeme vecne a rozvažite sledovať každý krok a každý skutok vlády a budeme ju podporovať vo všetkom, čo dobrého prinesie v záujme štátu a v záujme ľudu, ktorý zastupujeme. Ale to nebudeme činiť z lásky k tejto vláde, ale z lásky k spoločnému štátu nášmu a z lásky k ľudu, ktorý zastupujeme.
Slávny senáte! My na osoby nedbáme, ani sme nikdy nedbali, ktoré osoby sedia vo vláde. Nám je to všetko úplne jedno. Žiadnym programom, žiadnym sľubom sa získať nedáme, poneváč sú to len bezcenné slová. My chceme skutky, a podľa skutkov, ktoré vláda učiní a podlá krokov, ktoré podnikne, zariadime svoj budúci pomer k vláde.
My budeme podporovať vládu, ba aj chceme ju podporiť, ale len vo všetkom tom, čo dobrého podnikne v záujme štátu, v záujme nášho mnoho a ťažko zkúšujúceho ľudu slovenského. My budeme podporovať vládu len takú, ktorá sama dá príklad verného plnenia zákonov, čo sa, bohužiaľ, dosiaľ ani nestalo. Myslím, že vláda je i k tomu povolaná, aby zaručila slobodu, a právo každému občanovi bez rozdielu náboženstva aj národnosti. Vláda nesmie chrániť len jednu triedu, alebo jednu politickú stranu, lež vláda je tu na to, aby chránila celý národ bez rozdielu stavu a národnosti. A my len vtedy a takú vládu budeme podporovať, ktorá skutočne bude bez bázne a bez ohľadu na pravo alebo na ľavo plniť sama zákonov a bude šetriť práva a slobody každého štátneho občana. Poneváč ale od dnešnej vlády už v osobách sme sa zklamali, pretože už z minulosti máme dôkazy, že ona nebude šetriť práva a slobody všetkých občanov štátnych, preto z tejto príčiny ku nej dôvery mať nemôžeme a pre rozpočet hlasovať nebudeme.
Slávny senát! Nám Slovákom stále sa vytýka, že vždy kričíme a ponosujeme sa bez toho, abysme mali k tomu bárs akú príčinu, bárs aký základ. Hovoríte nám, panovia moji, že máme ministra s plnou mocou pre správu Slovenska, že teda môžeme byť úplne spokojní. Je síce pravda, že máme ministra s plnou mocou pre Slovensko, ale len na papieri, lež v skutočnosti je bezmocný. Pánovia moji, veď ste to sami dokázali pri sostavení tohoto rozpočtu. Lebo hľadiac do rozpočtu, nikde som nenašiel rozpočet pre ministra s plnou mocou pre Slovensko, len je to rozstrkané po všetkých kútoch, ako pre nejakého úradníka. Kde že je jeho právomoc? (Hlas: Plná moc!) Sami musíte uznať, že si robíte zo slovenského národa len posmech, že sypete mu piesok do očí, keď hovoríte, že minister s plnou mocou má moc alebo právo. Lebo vlastne nemáme nič, jedine povinnosti, poslúchať, platiť a strpieť. (Hlas: To má každý ministr!) Hovorím, že nemá rozpočtu! Všetci páni ministri majú rozpočet, i ten minister ho má, ktorý je docela zbytočný na tom svete, má ho i ten minister zásobovania, ktorý sa nikdy neosvedčil, ktorý je zo sveta zotretý, a predsa nachádzam rozpočet pre neho, ale len pre ministra s plnou mocou rozpočtu nenachádzam. Pánom z českých strán sa ja nečudujem a ani sa im nedivím. Ich úmysel a cieľ poznám: Centralisovať všetko a aj ten najmenší znak svojráznosti slovenského národa odstrániť. Ale divím sa a čudujem sa vám, Slovákom z národnej slovenskej strany roľníckej a divím sa vám, pánovia zo sociálno-demokratickej strany a pýtam sa vás ako štátotvorných strán, kde ste boli, keď sa rozpočet robil? Lebo vy ako politikovia vládu tvoriaci brali ste účasť pri sostavení rozpočtu. Čo ste robili a prečo ste sa nestarali o to, aby minister s plnou mocou pre Slovensko z toľkých miliárd, na ktoré tiež slovenský ľud krváca, dane platí, mal tiež svoj rozpočet? (Hlas: Veď ho má!) Po tom pánovia mojí, nečudujte sa, že sme nespokojní, veď sa nám na celej čiare krivdí.