Místopředseda Kadlčák: Uděluji slovo p. sen. Šabatovi.
Sen. Šabata: Slavný senáte! V každém spořádaném státě předkládá vláda před koncem správního roku zákonodárným sborům preliminář čili rozpočet příjmů a vydání na příští rok. Ze všech nástupnických států byla to jedině Československá republika, která se nejdříve propracovala a krátce po převratu noku 1919 rozpočet jakýs takýs předložila. Od té doby předkládá se nám podle ústavy každoročně rozpočet řádně a pečlivě sestavený, který co do formy nezadá rozpočtům jiných velkých i dohodových států. Je to přednost, kterou se nemůže pochlubiti žádný stát kolem nás; je to důkaz, že se poměry naše poválečné konsolidují. Tím vzrůstá důvěra ciziny, kterážto důvěra nejmarkantnějším způsobem vedle jiných zjevů projevuje se ve stoupající tendenci naší koruny a zvyšuje význam a váhu naší republiky v mezinárodních stycích.
Každý rozpočet státní, má-li míti cenu, musí býti opravdovým obrazem jeho hospodářské, sociální a kulturní síly a zdatnosti. Doufám, že mohu stměle prohlásiti, že jest přáním nás všech, aby těmto mladý náš stát co nejvíce vzkvétal, sílil uvnitř i na venek, byl spravedlivým ke všem složkám národa, stal se útulným domovem všech, dobře s ním smýšlejících republikánů bez rozdílu stavu, národnosti a politické příslušnosti, krátce, stal se zemským rájem nejen na pohled, nýbrž ve skutečnosti.
Toto přání v plném slova smyslu chová naše československá strana lidová, jíž mám čest přináležeti a která mne do této debaty vyslala, abych promluvil ke kapitole IV., k rozpočtu jednoho z nejdůležitějších odvětví státní správy - zemědělství.
Jsem zemědělcem, znám potřeby a poměry venkovského lidu, vždyť od mládí svého mezi ním žiji, znám potřeby i jiných stavův lidové straně zastoupených, které jako zemědělci potřebují ochrany.
Naše strana lidová má tu přednost před ostatními, že není stranou třídní, nýbrž stranou všestavovskou, na podkladě křesťanském založenou, na podkladě, na němž jedině možno správně a spravedlivě řešiti otázky rázu sociálního, hospodářského i kulturního. Nejsilnější složkou lidové strany je zemědělský venkov; tomu chci při této kapitole věnovati zaslouženou pozornost, pravím, zaslouženou, neboť neznám stavu, který by dnešními poměry trpěl tak, jako stav tento.
Není tomu dávno, velevážení pánové, co jsme v jedné senátní debatě slyšeli slova vynikajícího našeho učence prof. dr Mareše, adresovaná našim stavovským odpůrcům. Pravil: >Mlčte, zemědělcům máte co děkovati, že jste neumřeli hladem<. My tato slova, jakkoli byla samozřejmá, vděčně kvitujeme, neboť byla to slova, která v pravý čas mluvila za celé knihy a paralysovala pomluvy jistých kruhů o zemědělcích paušálně pronášených. Ano, pánové, ani palácům, ani továrním komínům, ani sebe důmyslnějším továrním strojům není co děkovati, nýbrž půdě a na ní pracujícím zemědělcům obého pohlaví, jimž připadla ta veliká úloha, že zásobováním veškerých těchto vrstev zachránili opravdu z katastrofy celou širokou naši československou veřejnost. Kdyby nebylo té okolnosti, že pracovalo se s veškerou vehemencí a intensivně bez ohledu na osmihodinovou dobu pracovní, abychom mohli omeziti dovoz za lichvářské ceny přivážené mouky, která za drahé peníze musila býti v cizině nakupována, možná, že opravdu ono rčení, že bychom si málem byli republiku projedli, by se bylo stalo skutkem. Drahotu všech potřeb nutných, dík vázanému hospodářství, zdědili jsme ze starého Rakouska. Vystupňována byla spekulacemi nesvědomitých lichvářů a koupěmi za každou cenu. Jenom zemědělec musí všechny své výrobky prodávati pod výrobní cenou a všechno, co potřebuje pro hospodářství a rodinu, kupovati za ceny závratné. Tak na jedné straně lehko a snadno hromadí se obrovský majetek, na straně druhé ožebračují se široké vrstvy lidové. Jen krátkou dobu těšilo se zemědělství, zbaveno pout vázaného hospodářství, příznivější konjunktuře a zotavení. Dnes prodělává krisi zrovna tak těžkou, jako výroba průmyslová. V ustavující schůzi stálé ankety spotřebitelů, konané 24. listopadu t. r,. sdělil pan ministr zásobování dr Franke, že jest nutno uvésti v soulad ceny všech potřeb k poměru předválečné parity zlata a že vše musí býti nejvýše 6kráte tak drahé, jak bylo roku 1914, při snaze i tato zdražení postupně snížiti. Při tom jmenoval ministr některé hospodářské výrobky, mouku, máslo, maso, jako by právě tyto hospodářské výrobky byly vysoko nad paritou nynější hodnoty koruny a neuvedl paralely mezi průmyslovými výrobky. Proto jsem nucen sděliti cifry k osvětlení dnešních poměrů. Tak, velectění pánové, stálo žito roku 1914 100 kg 20 Kč, dnes stojí 100 Kč, tedy je 5 1/2kráte tak drahé, jako bylo před válkou. Pšenice 100 kg stála roku 1914 25 Kč, dnes stojí 150 Kč, tedy je 6kráte tak drahá. Živá váha hovězího dobytka stála 70 až 80 haléřů za l kg, tedy 70 až 80 Kč za q, dnes se prodává za 2,50 nejvýše 4 Kč l kg, tedy 5kráte tolik. l kg vepřového masa před válkou byl za 1,60, dnes stojí 15 Kč, tedy je 9kráte tak drahý. Zde u vepřového masa je poněkud vyšší zdražení, poněvadž zde je dnes větší poptávka než je po zboží jiném a potom také proto, že mladá chovná prasátka se prodávají za vysoké ceny. l kg másla stál před válkou 3 K, dnes 21 Kč, jest zde tedy zdražení pouze 7mi násobné. Při tom ale sledují všechny tyto plodiny životní tendenci klesající. A nyní porovnejme to s cenami průmyslových výrobků! l m látky šatové, dosti dobré kvality stál před válkou 10 K a nyní stojí 150 Kč, tedy 15kráte tolik a l m barchentu prostřední jakosti stál 50 haléřů před válkou, dnes stojí 10 Kč, tedy zdražení 20násobné, l m plátěné košile stál 40 haléřů, dnes 10 Kč, je to 25kráte tolik. Hotový oblek stál před válkou, řekněme i s ušitím 40 K, dnes stojí 600 Kč, tedy je to 15kráte tak drahé. Pár bot, dosti slušných, bylo za 10 K, dnes takové nepořídí ani za 120 Kč, a tak bych mohl jmenovati celou řadu zboží průmyslového, které daleko převyšuje cenu hospodářských výrobků. Ale podívejme se také, pánové, zač my v hospodářství svoje nářadí a potrefené stroje objednáváme a za jakých horentních cen. Dnes vůz, který stál před válkou nový 200 K, dnes stojí 3.500 Kč, kování l páru koní stálo před válkou K 3,20, dnes stojí 46 Kč. Vidle na nakládání mrvy, které stály nejvýše l K a byly dobré jakosti, stojí dnes 20 Kč. A což teprve hospodářské stroje secí, žací atd., ty jsou v takové výši, že si je opravdu střední a malý zemědělec ani nijakým způsobem opatřiti nemůže. Vůbec věci od železa, díky domácímu kartelu a díky jiným okolnostem, které k nám dovoz železa a surovin nepřipouštějí, mají ceny zvláště vysoké. Pan ministr tedy řekl, že musí býti všechno jen 6kráte tak drahé. To by se ovšem mohlo státi, kdyby se otevřely hranice, aby tyto průmyslové výrobky nebyly chráněny clem a mohly se k nám beze cla dovážeti, tím způsobem by nastala větší nabídka a přirozeně by ceny takového zboží musily klesati a snad by se také přizpůsobily cenám našich životních potřeb. Krise průmyslová trvá již delší dobu, již celý rok, ale právě v této nejkritičtější předvánoční době, v době zimní, kdy nejtíže se jí i čelí, vybuchla elementárně. Dnes většina továren zastavila nadobro práci a dělníky propouští. Ti, kteří budou odkázáni jen na plat v nezaměstnanosti, nemají-li úspor, budou strádati.
Jak by se dnes osvědčila, pánové, pozemková reforma, kdyby byla provedena jednoduššími zákony, rychleji, tak jak to navrhoval posl. Šamalík v poslanecké sněmovně! My lidovci máme upřímný zájem, a to v pravém slova smyslu tvrdím, ne snad jen tak paušálně, na osudech těch statisíců pracujících rukou, které by rády pracovaly, ale které dnes o živobytí a práci přicházejí a snad i také musí jedině a výhradně býti odkázání na plat v nezaměstnanosti. My učiníme, pokud je v našich silách, pokud budeme moci, poněvadž, pánové, my jsme tomu byli zvyklí už za války a mně sám dal přední socialista dotvrzení, že kdyby to nebyli bývalí lidovci, u kterých se přece jakž takž obživili, že by opravdu snad jinde nějakých podpor anebo aspoň pochopení jich postavení nedošli. Zde soukromá pomoc, pánové, k řešení té krise jest nedostatečná, zde musí přispěti na pomoc stát, zde musí přijíti pomoc organisovaná, poněvadž dnešní krisi tlumiti není jen interes dělnictva a průmyslnictva, nýbrž jest to otázka celostátní a ta musí býti co nejdříve sprovozena se světa, poněvadž by mohly využíti této situace podvratné živly, které by nám přivodily poměry, jakých bychom si zajisté nepřáli. Komu leží tedy v pravdě blaho republiky na srdci, ten musí zapomenouti na egoismus, který bohužel dnes ovládá více méně všechny vrstvy národa a musí své zájmy podříditi zájmům celku. Ten apel adresuji především na kruhy průmyslnické, které zastavením práce nezaměstnanost přivodily, aby jako nejpovolanější a bezprostřední interesenti dobrovolně přiskočili státu na pomoc, položili ruku na srdce a zkoumali, je-li plné zastavení práce finančně a hospodářsky odůvodněno, neb jsou-li toho jiné spekulativní příčiny, na jichž odstranění státem a všemi prostředky v zájmu klidu a pořádku bychom musili naléhati, jak to nedávno naznačil náš mluvčí při debatě o nezaměstnanosti. Můj soud o krisi je ten, že z valné části zaviněna byla průmyslem samým, a to vysokými cenami průmyslových výrobků a zvyklostí bráti velké dividendy. Přizpůsobte ceny výrobků zemědělských cenám výroby zemědělské a bude větší odbyt a vyšší valutou dopomůže se zase nákupu surovin a následkem toho umožní se našemu průmyslu spíše vývoz a konkurence s cizinou. Socialistický tisk všech barev před sklizní líčil skvělou letošní úrodu. Zemědělský lid zatím žije v nešťastné době. Již po 2 léta se mu na polích a lukách neurodilo tolik, aby mohl klidně říci, že se nedřel nadarmo, že nebude musiti dosazovati na svůj pot a mozoly. Zatím, pánové, letošní rok je horší loňského, podzimní loňská sucha, která nemají co do rozsahu pamětníka, protáhla se přes zimu a způsobila katastrofu, jejíž zhoubné následky bude hospodářství pociťovati ještě několik let. Naprostý nedostatek sena a slámy je příčinou, že překotně vyprazdňují se chlévy jako za války, což postihuje v největší míře bohužel zemědělce horských poloh. Pan ministr dr Hodža konstatoval v zemědělském výboru, že nedostává se v naší republice 20 milionů centů sena a 8 milionů centů slámy. Odkud se tento nedostatek opatří, je otázkou. Slíbený v tomto ohledu iniciativní návrh asi neodpomůže, poněvadž může přijíti pozdě. Jsou-li proto socialisté přáteli drobného lidu venkovského, za které se na schůzích a v tisku prohlašují, je nepochopitelno, jak mohou přímo revolučně pro pokles obilí v době neúrody se exponovati zapomínajíce, že poklesem tím netrpí jen velcí, ale daleko více zejména drobní, finančně slabší zemědělci. O nehorázných ještě dnes cenách výrobků průmyslových, vysokými cly chráněných, kterých nezbytně potřebujeme a které ještě více než potraviny každou domácnost zatěžují, opatrně se mlčí. Průmysl prodělává krisi přes to, že je chráněn nepoměrně vysokými cly, tak vysokými, že dosahují někde pomalu cen dotyčného výrobku. A co máme říci my zemědělci, kteří nejsme chráněni žádnými cly, a jichž výrobky jsou vystaveny soutěži celého světa? Nestavěli jsme se proti dovozům potravin, pokud jsme je nestačili vyrobiti a pokud jich k doplnění našich zásob bylo třeba. Za to dnes, i když přes slabou žeň obilí je dostatek, s důrazem protestujeme proti tomu, aby jen na dovážené výrobky zemědělské nebylo cel, naproti tomu, aby výrobky průmyslové, jichž za miliardy zemědělství do roka spotřebuje, chráněny byly pohádkově vysokými cly.
Připusťte, pánové ze socialistických stran, volný dovoz cizozemského levného zboží průmyslového, kterého potřebuje zemědělec jako dělník ke své práci a pro svoji domácnost, tak jako jste prosadili volný dovoz zemědělských plodin, a uvidíte, že náš zemědělec bude vyrábět a prodávati své plodiny daleko levněji než celá ta vaše cizina dohromady. Dokavad se tak nestane, jsme nuceni dovolávati se stejné ochrany pro zemědělství, jakému se těší průmysl, neboť jsme stejně důležitým a rovnoprávným činitelem ve státě, tvoříce nejspolehlivější baštu proti vnitřním a zevnějším nepřátelům naší republiky. Proto stejná břemena, ale také stejná práva, jedno měřítko a jeden loket pro zemědělství, jako průmysl!
Domníváte-li se, pánové, že zubožené, ožebračené zemědělství bylo by pro vás a pro republiku snad lepší, pak jste velice na omylu, neboť více jak 3/4 našeho průmyslu béře svoje suroviny z půdy. A tento průmysl zemědělský dojista nejméně 60 % veškerého dělnictva zaměstnává.
V nedávno konané stálé anketě spotřebitelů prohlásil pan ministr dr Franke, že dělník má plné právo na tak zvané měšťanské pohodlí, které prý ještě ani zdaleka není přepychem. Já výrok ten kvituji a prohlašuji, že zemědělec, jako rovnocenný činitel, při nejmenším má totéž právo na občanské pohodlí, jenže ve skutečnosti tomu tak není a ve většině případů ani býti nemůže, když zemědělec chce rodinu zaopatřit a pro stáří si něco ušetřiti. Takové poměry u nás nebyly a snad ani nebudou. - Náš živel ze základu dobrý, poctivý a konservativní s hrůzou pohlíží na tu tíži všech daňových a jiných břemen, která na něho a na všechen střední stav uvalují jednak poměry a jednak bezohlední a necitelní činitelé, kryjící vlastní zájmy falešně za zájmy republiky. Rolnictvo, tento sloup podnikání zemědělského - tento kořen, z něhož vše ostatní vyrůstá, musí zůstati zdravé a silné nejen pro sebe, nýbrž pro celou lidskou společnost a republiku, nesmí zůstati bezradně státi na prahu těžkých krisí, které jej očekávají. Byli bychom špatnými zástupci, kdybychom nevynaložili v mezích možnosti všechno, co za daných poměrů k odvrácení aneb aspoň ke zmírnění zemědělské krise může přispěti. Krisi této čeliti lze jedině rozumnou politikou vnitřní a rozumnou politikou daňovou.
Daňová břemena, až do nemožnosti vystupňovaná, nejtíživěji dotýkají se stavu zemědělského Je to především daň z majetku a z přírůstku na majetku, která zcela nespravedlivě postihuje veškeren reálný majetek. Nebudu se touto daní obírati, neboť o ní vystižně bylo promluveno členem našeho klubu panem dr Karasem. Jen tolik ještě zdůrazňuji, že kdyby zákon o dávce neměl býti novelisován, znamenalo by to ožebračení a ochuzení, ne-li konfiskaci zemědělského majetku. K tomu ani v zájmu státu dojíti nesmí.
My zemědělci naprosto se nevzpíráme placení daní, ale žádáme, aby břemena daňová byla úměrně rozdělena, aby odstraněno bylo křiklavé bezpráví, které umožňuje jednotlivým i celým vrstvám vyhnouti se povinnosti placení daní, odpovídajících skutečným jejich příjmům. Státní správa ví - a kdyby ne, my bychom jí poradili - kde by se daly miliony ušetřiti. Nic na plat, musí kousnouti do toho kyselého jablka, nejen v zájmu poplatnictva, nýbrž i v zájmu vlastním. Té sumy miliard nedostane již nikdy dohromady!
Velectění pánové! Venku na schůzích ptají se nás lidé, proč se oživilo ministerstvo zásobování, když máme již přes rok volný obchod obilím a dostatek všech poživatin, a jaké pole činnosti je tomu ministerstvu zbytečných záležitostí vyměřeno? Kde je ten úsporný systém? Co máme na tyto dotazy odpověděti? Snad to, že ministerstvo toto bylo baštou určité politické strany a zaopatřovacím ústavem dobře placených politických agitátorů, pro něž se zástupci těchže stran neostýchali až křiklavě angažovati?
Přijde doba, a snad není daleká, že budeme počítati opět v milionech a nikoli v miliardách, a že budeme muset obraceti každou korunu na dlani, než ji vydáme, a dobře uvažovati, co za ní pořídíme. Přiznejme si, že daňovým zatížením není vinen jen stát, nýbrž také - a to u veliké míře - naše samosprávné svazky. Někde dosahují jen obecní přirážky výše až 1.000 %, a co zemské, okresní a školní atd.! Všechna tato břemena uvalují se na našeho zemědělce a pro útěchu se mu doporučuje trpělivost, vytrvalost, pracovitost a šetrnost, ale nahoře není ani jednoho ani druhého.
A nyní jen letmo se dotknu některých cifer ministerstva zemědělství. Mne zajímají především číslice, věnované na pastvinářství v obnosu 5,220.000 Kč, jakož i položka, věnovaná na chov drobného zvířectva, vepřů, rybářství, včelařství atd., částkou bezmála čtyři mil. Kč. Zajímají mne tyto číslice, proto, že nejsou v žádném poměru k dotaci, kterou je obmýšlen chov dobytka, totiž pouhých 5 1/2 milionu Kč. Tu bych si přál a mám za to, že chov dobytka, jedno z nejdůležitějších odvětví zemědělství, by měl býti více dotován, poněvadž musím prohlásiti, že dnešní chov dobytka je v úpadku. Válka zničila nejkrásnější kusy a dnes si těžko k novým kusům můžeme pomoci a může se to dít jen za pomoci státu, abychom si opatřili čistokrevné plemeníky z cizích krajin, a ty ovšem nejsou laciné, nýbrž velice drahé, a to nemůže žádný soukromník podnikati. Zemědělská rada udílí podpory chovatelům plemeníků, ale ty jsou tak nedostatečné, že nikdo takového plemeníka nemůže držet, a proto připouští se u různých neschopných plemeníků a tím také náš chov jde stále a stále dolů. Zároveň pozastavuji se před jednou položkou, která je naznačena v § 7. jako >fond pro chov a zpeněžení dobytka<. Jest zde státní příspěvek 2 1/2 mil. K pro zvelebení chovu a zpeněžení dobytka. Ale není mi dosti jasno, který to fond pro zpeněžení dobytka je. Je-li to ten fond, na který máme špatnou památku ještě z války, tomu bych nedal ani haléře, naopak ten by měl spíše sám hezkých pár milionů vrátiti. Zde bych si přál bližšího vysvětlení, kterého fondu se to týká, jestli toho na Václavském náměstí, nebo nějakého jiného.
Ministerstvo zemědělství vyplácí každoročně značně vysoké dotace zemědělským radám a větším hospodářským svazkům a jednotám na zvelebení hospodářského podnikání, což vděčně kvitujeme, ale dožadujeme se, aby těch podpor dostalo se v prvé řadě těm, kteří jsou hospodářsky nejslabší, tedy chudým zemědělcům, a aby byly spravedlivě, nestranně, bez jakéhokoliv nádechu stranictví rozděleny, a při tom aby si stát vyhradil také jaksi lepší a jistější kontrolu. Naprostý nedostatek slámy, poněvadž není dostatek ani ke krmení, bude se jeviti, vážení pánové, v nedostatku animální mrvy a to bude míti zase dalekosáhlý účinek na produkci našich polností, které jsou ještě z dob válečných silně vysíleny. A tu je potřebí, aby se nám umožnil co možná za přiměřenou cenu dovoz cizích strojených hnojiv, jednak hnojiv samých, ale zároveň i surovin pro naše továrny, které zpracují tyto suroviny. Vážení pánové! Jaké výše dostoupila cena strojených hnojiv, vysvítá z toho, že strusku, která stála před válkou 5 K, jsme letos na podzim platili za 105 Kč. Tedy my hospodaříme s obrovskou režií, snad máme režii daleko větší než kterýkoliv jiný podnik a jsme nuceni bez ohledu na to, jakou máme režii, prodávati své výrobky za tu cenu, jaká je na bursách. Nemáme naprosto žádného vlivu na tvoření cen; to ať si pánové dobře uvědomí! Nevíme, když sejeme, zač budeme prodávati, nevíme, budeme-li vůbec kliditi, nejsouce chráněni proti škodám živelním. Proto ať nikdo neříká, že jsme keťasi a lichváři. Prodáváme za ty ceny, které nám bursa, ať právem, nebo neprávem, stanoví, a víte, jaké ty bursovní ceny dnes jsou.
Žádáme proto na státní správě, aby uvolnila dovoz hnojiv atd., již z těch důvodů, které jsem naznačil. To je máš spravedlivý požadavek a za dnešních poměrů nutný a oprávněný.
Na ministerstvo železnic bych měl to přání, aby rozhodně snížilo tarify a když nemůže všeobecně vzhledem ku rozpočtu, aby snížilo alespoň dovozné na uhlí. Pánové, nedávno přišel ke mně předseda našeho družstva a dotazoval se, co má dělati, že mu přijde l q hornoslezského uhlí na 52 Kč a že ho vzhledem k tak vysoké ceně rozprodati nemůže. Dovoz totiž z Mezilesí do naší stanice Kostelec nad Orlicí, je to 60 km, z jednoho vagónu o 15 tunách stál 2.519 Kč, čili skoro 20 % ceny uhlí. Pánové, to jsou ceny, které zdražují uhlí do té míry, že malému člověku nejsou naprosto přístupny, a přece i chudý člověk a malý zemědělec neb živnostník, ať patří k jakékoliv politické straně, má právo, aby si mohl v zimě zatopiti a po celoroční námaze si u teplých kamen alespoň několik těch zimních měsíců odpočinout a nemusil se krčit a stydnouti, po případě snad ze zimy onemocněti.
Ohledně vysokých tarifů na zboží mám dále ještě jedno přání. Na drahách lokálních, na nichž stát provádí provoz, zvýšil tarify jak pro dopravu zboží, tak i osob o celých 100 %. Pánové, ptám se, jak k tomu při jdou celé odlehlé krajiny, které nemají toto štěstí, aby ležely při hlavních tratích, aby obyvatelstvo jejich muselo platiti za dopravu zboží i osob daleko více, než se platí na tratích zestátněných. Vyslovují v navržené resoluci přání, aby vláda na těchto lokálních drahách zavedla tentýž tarif, jaký má na drahách státních pro dopravu zboží i pro dopravu osob.
Ministerstvu národní obrany jsem vděčen za to, že uskutečnilo úlevu našim brancům - živitelům rodin. Jest to sice prozatím počet malý, jimž se úlevy dostane, celkem 4.000, ale cenné jest to přece, a snad časem vybojujeme více. (Hlas: Ale jen bude-li to uskutečněno!) Myslím, že bude; návrh, jenž prošel i poslaneckou sněmovnou bude uzákoněn. Jest to úleva, která jistě jest zasloužena! Byla to hrozná křivda, hrozná tvrdost zákona, která ani živitele rodin žádným způsobeni neosvobozovala. Ať pánové ze socialistických stran nemají starostí, že my, zemědělci, to chceme využíti výhradně jen pro sebe. Kde to bude tíživé, ať to jest živitel rolnické nebo dělnické rodiny, ať jest osvobozen. Ovšem, počet 4.000 jest pro celou republiku celkem nedostatečný.
Mám ještě jedno přání k ministerstvu národní obrany, aby totiž našim svazům a našim hospodářským jednotám zadávány byly dodávky státní jak sena, slámy, ovsa, tak všech potřeb přímo, a ne, aby byly vypisovány veřejné soutěže, abychom musili konkurovati s některými jednotlivci, případně většinou židovskými obchodníky, kteří tento obchod po dlouhá léta měli v rukou. Naše svazy musily se během války silně zadlužiti, poněvadž musily dodávati zboží levně, které po válce ztratilo na ceně a zůstalo na skladě, následkem čehož mají veliké ztráty. Mají-li se tyto nezaviněné ztráty ve svazech a jednotách aspoň z části zmenšiti, je to možno tím, že vojenské dodávky budou jim přímo postoupeny. Jest to nepřímý způsob financování, ale myslím, že poctivý a odůvodněný. V tom smyslu podán jest resoluční návrh.
Na konec chci ještě prohlásiti, že pokud se týče pozemkové reformy, žádáme revisi zákonů o pozemkové reformě, zejména zrušení Pozemkového úřadu a nahrazení jeho ministerstvem pod kontrolou parlamentu. Ministerstvo toto musilo by býti vybaveno silami nanejvýš kvalifikovanými po stránce odborné a ovšem nesmělo by býti sestavováno pod zorným uhlem politických stran. Půda nechť se spravedlivě přidělí všem oprávněným žadatelům, zejména drobným zemědělcům, zemědělským dělníkům a kde je jí dostatek, i živnostníkům. O zaměstnance na velkostatku, kteří na té půdě poctivě pracovali, budiž též přídělem k zabezpečení jejích výživy pamatováno.
V oboru sociální politiky vítáme slíbené zavedení starobního a invalidního pojištění dělníků, samostatných drobných zemědělců i živnostníků.
Vážený senáte! Činnost státu našeho jest mnohotvárná, při tolika úkolech, které na řešení čekají, velmi rozsáhlá a odpovědná. V naší demokratické republice, dle mého názoru, nespočívá veškerá odpovědnost jen na vládě, nýbrž i na zákonodárných sborech, resp. jejich zástupcích. Proto, velectění pánové, přiznejme si to bez mučení: Za činy vlády jsme odpovědni i my, volení zástupci lidu. Proto, je-li něco >shnilého ve státě dánském< nestrkejme to na nikoho a neutíkejme od toho, ale snažme se rukou společnou a nerozdílnou proti veškeré demagogii sjednati nápravu a pořádek. To je ta nejlepší a nejbezpečnější cesta k ozdravění našich finančních, hospodářských a sociálních poměrů. Jelikož nemáme dosud příčiny míti k naší vládě nedůvěru, naopak, očekáváme od ní ozdravění nynějších vážných poměrů národohospodářských, prohlašuji, že budeme hlasovati pro tento rozpočet. (Výborně! Potlesk.)
Místopředseda Kadlčák (zvoní): Uděluji slovo panu sen. Heckerovi.
Sen. Hecker (německy): Dámy a pánové! Mají-li číslice státního rozpočtu býti obrazem poměrů a zařízení státu, mají-li číslice státního hospodářství dokazovati, zdali stát jest spravován ve smyslu spravedlnosti anebo nespravedlnosti, mají-li číslice státního rozpočtu podávati obraz toho, zdali se béře zřetel na vrstvy obyvatelstva sociálně nejhůře postavené, musíme v této souvislosti již říci, že předložený nám rozpočet podává obraz v tom smyslu, že se v tomto rozpočtu nebéře žádného zřetele na nejhůře postavené vrstvy obyvatelstva, tedy na ony vrstvy, které toho nejnutněji potřebují. Vezmeme-li v úvahu dělnictvo, které přece v tomto státě jest tak závažnou částí, ba směrodatným činitelem, a podíváme-li se pak na předložený rozpočet, uvidíme z toho, že právě na tuto část obyvatelstva bylo vzalo nejméně zřetele. Nechci v této souvislosti kritisovati slovo pana finančního ministra dr Rašína, jež v této debatě již několikráte bylo vytčeno, že totiž není vlastní krise, že se jen příliš mnoho mluví o krisi; mluvilo se již dosti o tom. Pan ministr financí potřebuje se jen ptáti těch statisíců lidí venku, kteří nyní v kruté zimě přímo před vánocemi nevědí, kde by vzali kousek chleba, kteří nevědí, jak by vyživili své rodiny, těch statisíců lidí, kteří jednak pracují plně, jednak zkráceně; a myslím, že by pak byl vyléčen ze svého mínění. Přehlédneme-li celou hospodářskou situaci v posledních letech, tu vidíme, že právě dělnictvo ze žádné situace nemělo prospěchu. Když cena našich peněz klesala, mělo dluhy, poněvadž mzda nedržela s drahotou stejného kroku, a když cena peněz stoupla, nemělo zase žádného prospěchu z toho, poněvadž očekávané zlevnění nutných životních potřeb tak rychle nenastalo a poněvadž dříve, nežli snížení cen počalo, dělníkům býti jen trochu na prospěch, začalo již zase snižování mzdy takovou měrou, že dělníci vlastně z toho neměli žádného prospěchu.
V tomto rozpočtu, pokud se jedná o otázky dělnické, o ochranu dělníků, vidíme, že právě zde nejméně jest postaráno; všeobecně můžeme pozorovati, že vlastní ochrana dělníků v tomto státě, který nejen demokraticky, nýbrž dosti socialisticky jest zabarven, úplně uvízla. Dělnictvo po převratu - tu míním jen dělnictvo všech národností - mělo sice oprávněnou naději, že bude konec starému systému potlačování, bezprávnosti dělnictva ve veřejných i v soukromých podnicích. Zdálo se také v prvé době, jako by měl skutečně nastati obrat k lepšímu. Bohužel však vidíme v posledním čase, že to úplně uvázlo. Již v starém Rakousku jsme stejně jako zde žádali, aby naše živnostenské inspektoráty byly vybudovány a aby jejich počet byl rozmnožen, aby se jako živnostenských inspektorů používalo nejen nějakých akademiků anebo byrokratů, nýbrž dělníků, kteří vyšli z podniků, kteří vědí, čeho vlastně dělník potřebuje, a kteří vědí jak to v podnicích vypadá. Není o tom více ničeho ani slyšeti ani viděti, ba ještě více! Naše živnostenské inspektoráty ve starém Rakousku nebyly žádné byrokratické zařízení, jak tomu jest nyní. Ve starém Rakousku byly živnostenské inspektoráty zavedeny nikoli jako jistý druh úřadu, nýbrž jako instituce za tím účelem, aby jednotliví inspektoři individuelně jednali na ochranu dělníků, na ochranu jejich zdraví v závodech a dílnách. Nedostávali od vlády žádných pokynů, zdali mají býti více nebo méně dělnictvu příznivi nebo nepříznivi, a přihlédneme-li ke kapitole zbyrokratisování správy, vidíme právě u živnostenského inspektorátu, že se stal mnohem horším než ve starém Rakousku. Mohl bych - nechci toho učiniti z jistých důvodů, abych dotyčnému úředníkovi nečinil snad nepříjemností - uvésti případy, že jsou živnostenské inspektoráty, které se vážně snaží působiti v zájmu dělnictva a kterým to přímo bylo zapovězeno. Ba, což jest ještě zvláštnější, máme nejvyšší úřad, kterému živnostenské inspektoráty podléhají, totiž ministerstvo sociální péče. Dotyčný ministr jest sociální demokrat a živnostenským inspektorátům venku se zakazuje, aby byly nějak sociálnědemokraticky zabarveny, kyne a hrozí se jim velice zřetelně. Chci uvésti příklad. V poslední době následkem zavedení závodních rad a rozhodčích komisí povolali jsme živnostenské inspektory do těchto komisí jakožto znalce pro zájmy dělníků. Mohl bych vám uvésti jménem živnostenské inspektoráty - zdali pan ministr sám o tom ví v této chvíli, nevím - které z Prahy od vlády, od nejvyšších míst dostaly pokyn, aby se pokud možno málo v těchto rozhodčích komisích uplatňovaly; a proč? Poněvadž si továrníci stěžovali. Tak děje se pokus, překaziti to málo, co dělníkům, pokud jde o ochranu dělnictva, bylo poskytnuto. K tomu přistupuje, že máme v našem státě nesmírně veliká území, kde této instituce vůbec není. Nechci smluviti o tom, že v českých, moravských a slezských krajinách mají tyto inspektoráty tak nesmírně veliké obvody, že nemohou prováděti kontroly. Máme však Podkarpatskou Rus, kde není ani jediného živnostenského inspektorátu. Toto celé území se 600.000 obyvateli podléhá živnostenskému inspektorátu v Košici. Jaké poměry panují v takových území při známé bezohlednosti podnikatelů, nepotřebuji zajisté líčiti. Kdybych chtěl uvésti jen několik číslic, jak to vypadá, pokud jde o zdravotní opatření v podnicích, jak v maloživnostenských podnicích, tak u velikých podniků, uviděli byste, že tu panují poměry přímo hrozné. V posledních dnech vyšla poslední zpráva živnostenských inspektorátů. Nemohli jsme ji posud přesně prostudovati, poněvadž není sepsána naším jazykem. Pokud však jsme zpraveni, jsou to hrozné poměry, ze kterých vysvítá, že ochrana dělnictva v tomto státě poklesla.